Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Putin ke kauze "ruských travičů z GRU". (VIDEO)

$
0
0
- vd -
12. 9. 2018 RusNexRu, překlad NR
"Víme, kdo jsou. Našli jsme je a jsou nám známi"řekl včera Putin novinářům o údajných "travičích Skripalů" na společné tiskové konferenci s čínským prezidentem Si na Východním ekonomickém fóru.

Ruský prezident Vladimir Putin řekl, že osoby Londýnem označené jako podezřelí v případu otravy otce a dcery Skripalových jsou známy ruským orgánům.

"Samozřejmě jsme se podívali na to, jací lidé to jsou. Víme, kdo jsou, zjistili jsme to,"řekl prezident na plenárním zasedání Východního ekonomického fóra.

"Není na nich nic zvláštního ani zločinného. To vám mohu potvrdit"

Prezident Ruska také dodal, že Petrov a Boširov jsou civilisté. Putin také popřel tvrzení Londýna, že "traviči" pracují v GRU.

Dříve v Londýně uvedli, že dva důstojníci GRU byli obviněni z otravy Julie a Sergeje Skripalpvých - Alexandra Petrova a Ruslana Boširova. Rusko v reakci na to vyzvalo britskou stranu, aby se přešla z obvinění a manipulací s fakty ke vzájemné spolupráci při vyšetřování tohoto případu.

Video části konference VEF (pro ruštináře):



Zázračná investice JUDr. Marvanové

$
0
0
JUDr. Hana Marvanová
- pas -
11. září 2018  PrvníZprávy
Také marně přemýšlíte, jak dobře a bezpečně investovat? Poraďte se s odborníky! Asi primát drží paní JUDr. Hana Marvanová.
JUDr. Hana Marvanová dokázala za deset měsíců zhodnotit svoji investici stokrát! Konkrétně svůj podíl (15%) ve firmě AK Veverka § Marvanová s.r.o. dokázala od února 2008 do listopadu 2008 zhodnotit z částky 30.000,-Kč na 3.250.000,-Kč.
Což o to, šikovný investor, má to však několik ALE:

Partner, se kterým společnost založila (Jan Veverka) zpronevěřil peníze klientů advokátní kanceláře a byl za to později odsouzen.
Další své podíly (celkem 25%) paní Marvanová prodala jiným společníkům za nominální hodnotu, tj. 50.000,-Kč.

Proč pozdější defraudant koupil pro sebe od paní Marvanová podíl za stonásobně vyšší cenu, než ostatní kupující? Nebyla stonásobně vyšší platba jenom kamufláž za jiné služby? Kdyby firma zveřejňovala účetní závěrky (ze kterých by byla patrná skutečná hodnota podílu), bylo by možné podezření rychle vyvrátit. Takhle můžeme jenom spekulovat....
Jinak to vypadá, že byla paní Marvanová neskutečně hloupá, když svůj podíl prodala jiným společníkům za nominál anebo byl pan Veverka neskutečně hloupý, když její jiný podíl koupil neskutečně draze.

Firma se dostala do konkurzu a pozdější správce konkursní podstaty podal na paní Marvanovou žalobu a chtěl ty peníze vrátit, měl totiž podezření, že paní Marvanová inkasovala peníze přímo z firmy, kterou prodala.

Občané si ke správě věcí veřejných volí své zástupce. Osoby důvěryhodné a bezúhonné. Je dobře, že paní Marvanová chce řídit Prahu zodpovědně a odstranit klientelismus. Pražané by si však měli dávat pozor, aby nedopadli jako klienti její dřívější advokátní kanceláře, kteří přišli o své peníze. Mimochodem, krach advokátní kanceláře je i v českých podmínkách mimořádně výjimečný.

Hlídací psi demokracie slídí po tom, a správně slídí po tom, kdy kdo nějak fatálně pochybil, a zejména samozřejmě pátrají po tom, kdy se kdo nějak podezřele zázračně obohatil. Tvrdí přitom, že takoví lidé nemají v politice a ve veřejných funkcích co dělat a slavnou připomínkou je, že vypudili z premiérského křesla zesnulého Stanislava Grosse pro pouhé podezření, že k penězům na byt přišel nějak podivně, neboli, jak je módní říkat, ne zcela transparentně.

V Bibli, knize knih, stojí psáno, že jsou mezi námi takoví, kteří sice vidí malou třísku v oku jiného, ale trám v oku vlastním nevidí. A tak nám paní doktorka Marvanová kandiduje do významné veřejné funkce, a trám ve vlastním oku jí zřejmě ve výhledu nijak nebrání.

V prostředí krachujících firem nejsou bohužel ničím výjimečným taková lidská selhání, jimiž se ti, kdo se dostali do úpadku, snaží i za cenu porušení zákona něco zachránit, anebo alespoň bez náležitého protiplnění obohatit ty z věřitelů, kteří jsou jim bližší než ti ostatní. Ten, kdo obchoduje řádně a poskytuje za to, co od jiného dostane, náležitou protihodnotu, se nemusí bát ani tehdy, když jeho obchodní partner spadne do insolvence. Bát se ale musí ti, kteří v dohodě s dlužníkem zkracovali možnost uspokojení jiných věřitelů nebo sjednávali své vlastní zvýhodnění.

V takovém případě soud rozhodne o tom, že tyto jejich úkony jsou tak zvaně neúčinné. To ale na druhou stranu znamená, že rozhodl-li soud o neúčinnosti některých úkonů, ten, kdo je v dohodě s dlužníkem realizoval, buď v rozporu se zákonem zkracoval jiné věřitele, nebo zvýhodňoval sebe sama, případně i jiné osoby. Rozhodnutí soudu o neúčinnosti právních úkonů tedy už v sobě obsahuje neúprosný závěr, že ten, kdo neúčinné úkony konal, se snažil buď v rozporu se zákonem obohatit sebe nebo jiné osoby, nebo aspoň ochudit ostatní věřitele.

Proč tak dlouhý, právnicky složitý, výklad?

Protože ten, kdo v rozporu se zákonem obohacuje sebe anebo ochuzuje jiné (a kdyby to tak nebylo, soud by o neúčinnosti jeho právních úkonů nemohl vůbec rozhodnout), zřejmě není tím pravým světlonošem, který má právo všem ostatním vysvětlovat, co je a co není správné, a jak si mají počínat, aby si počínali správně.

Je tedy zvlášť zajímavé, že byla o neúčinnost právních úkonů žalována právě paní JUDr. Hana Marvanová (už v roce 2011). Pravda, soud žalobu proti ní zamítl, ale jen proto, že jednotlivé obohacující nebo ochuzující platby nešly v nepořádku a chaotickém účetnictví zkrachovalé kanceláře rozklíčovat. To však nic nemění na tom, že zázračné zbohatnutí JUDr. Marvanové je opravdu hodně zvláštní a určitě ne v souladu s dobrými mravy.

- - -

Jaký je postoj české vlády ke globálnímu paktu k migraci? NEVÍME!

$
0
0
Vladimíra Vítová
12. 9. 2018
Naši politici nečiní vůbec žádné kroky, aby nedošlo k podepsání dvou dohod: Globální pakt o bezpečné, řízené a legální migraci a oGlobální pakt o uprchlících, které se souhrnně nazývají Globální pakt o migraci. Jsou tak vinni likvidací našeho státu a kultury. Maďarsko odmítlo tuto smlouvu podepsat, ale ČR ne! Oficiálním odstoupením Maďarska by měla skončit snaha podepsat Globální kompakt jménem EU. K takovému kroku je totiž nutný jednomyslný souhlas všech členských států. To ale znamená, že ji může podepsat ČR sama za sebe!


Aliance národních sil již v březnu oslovila poslance, aby vyjádřili požadavek na odstoupení od této smlouvy anebo aby vyhlásili jednorázové referendum na toto téma. ZDE.

Jaká ale byla reakce poslanců? ŽÁDNÁ! Nebylo schváleno žádné stanovisko parlamentních výborů a dokonce ani vláda dodnes nezveřejnila svůj postoj k návrhu smlouvy. Závazně zaúkolovat vládu ve věci návrhu obou mezinárodních smluv může plénum Poslanecké sněmovny. V návrhu programu poslední sněmovní schůze, která byla zahájena včera, však není zařazen žádný bod, který by se obou paktů týkal. Sněmovna má přitom pravomoc svým usnesením vládě zakázat mezinárodní smlouvu podepsat.

Návrhy obou smluv mají být podepsány na 73. Valném shromáždění OSN dne 25. září.

Resumé:

Lidé si zvolili poslance, obrátili se na ně s prosbou, aby zaujali ke Globálnímu kompaktu o migraci stanovisko, ale ti neudělali NIC.

Poslanci zvolili vládu, ale v souvislosti s globálním kompaktem jí neřekli NIC a vláda k tomu také neřekla NIC.

Prezident, který měl globální kompakt na půdě OSN podepsat či nepodepsat, neřekl na toto téma také NIC a navíc svoji pravomoc delegoval na Andreje Babiše, který opět neřekl NIC, a jako vrchol všeho delegoval svoji nabytou pravomoc na Jana Hamáčka, který je pouze pověřen řízením Ministerstva zahraničních věcí, a který také neřekl NIC.

Za 14 dní se má de facto rozhodnout o naší faktické existenci či neexistenci, ale 10 milionů obyvatel neví vůbec NIC. A žádného výkonného politika to neznepokojuje. Proboha, copak je to normální?! Politici tak jednají v příkrém rozporu se zájmy většiny národa a naší země.


Vladimíra Vítová
Aliance národních sil



Uplynulo 17 let od 11. září 2001, kdy teroristé Al-Káidy zaútočili na WTC v New Yorku a na Pentagon ve Washingtonu. Zahynulo 2996 lidí včetně 19 teroristů, identifikováno bylo pouze 1642 obětí...

$
0
0
Břetislav Olšer
12.9. 2018   Rukojmí
V těchto dnech si ve Spojených státech připomínají 17 let od útoků z 11. září 2001, kdy teroristé Al-Káidy zaútočili na Světové obchodní centrum WTC v New Yorku a na budovu Pentagonu ve Washingtonu.

Při útocích zahynulo 2996 lidí z 80 zemí světa, včetně 19 teroristů, ani po 17 letech však nebyly identifikovány všechny oběti a práce forenzních techniků nadále pokračují. Do dnešního dne bylo identifikováno pouze 1642. Rodiny zbylých 1111 stále čekají na oznámení policie, že byly nalezeny ostatky jejich příbuzných.

„Proces komplikují hlavně elementy, kterým byly vzorky vystaveny. Oheň, bakterie, slunce, nafta, letecké palivo můžou DNA obsaženou v kosti poškodit nebo zničit,“ uvedl Mark Desire, zástupce ředitele forenzní laboratoře v New Yorku.

Nevím, s čím vědátoři a konspirátoři přijdou, ale nic nového než to, co uvádím zde v tomto článku asi neobjeví. Začněme prorockými slovy jednoho z nejbohatších mužů planety: „Stojíme na pokraji celosvětové reorganizace. Všechno co potřebujeme je pořádná, všeobsáhlá krize a národy budou souhlasit s novým světovým řádem.“ řekl 14. září 1994 na fóru OSN věhlasný obchodník David Rockefeller.

Mnohé bylo též dořečeno o šest let později: „Proces transformace, i kdyby došlo k revolučnímu posunu, bude pravděpodobně dlouhodobý, pokud by ovšem nedošlo k nějaké katastrofické a urychlující události, něčemu jako nový Pearl Harbor,"řekli v rámci porady na přípravu přestavby americké obrany, které se zúčastnili Dick Cheney, Donald Rumsfeld, J. W. Bush a Paul Wolfowitz v září 2000…

Ten den budu mít nadosmrti v paměti; odpoledne jsem si doma v Ostravě tradičně zapnul televizi, abych zběžně zaregistroval, co se děje ve světě prostřednictvím kanálu CNN. Bylo kolem 15 hodiny odpoledne 11. září 2001 a na televizní obrazovce byl panoramatický pohled na Manhattan a newyorská “dvojčata”, z nichž stoupal obří potrhaný sloupec černého kouře. https://www.stream.cz/slavnedny/611507-den-teroristickych-utoku-na-usa-11-zari

Nechápal jsem, stejně jako komentátoři, kteří spekulovali, že snad jde o nehlášené natáčení nějakého thrilleru nebo hrozivou havárii letadla. Když se však v přímém přenosu přiřítilo další letadlo a obloukem záměrně nalétlo do druhé budovy, bylo každému jasné, že ten první náraz nebyla jen dopravní tragédie vlivem špatné navigace.¨ Bleskově jsem zatelefonoval do redakce.

Vzal to kolega Franta Dvořák. „Máš puštěnou televizi? Je tam třetí světová v přímém přenosu!“ Vyhrkl jsem. Byl jsem známý srandičkář a Franta to také bral jako můj další fórek. „Pusť si v televizi CNN, ať zase něco nepropasete…!“ řekl jsem naštvaně. Asi dost věrohodně, takže Franta odběhl a za moment mi zaúpěl do telefonu a běžel zpracovávat tu nejhrozivější zprávu svého života.

Je to útok letadlem Boeingem 767 -223ER…?

Díval jsem se jak paralyzovaný hrůzou na televizní obrazovku. Padla na mě děsivá tíseň, když jsem si představil, jak jsem při své návštěvě New Yorku stál pod „dvojčaty“ a se zakloněnou hlavou jsem se snažil dohlédnout k vrcholu těchto úžasných staveb, v té době svými 410 metry nejvyššími mezi dvaceti více než dvěstěmetrovými mrakodrapy Manhattanu. Jedno jsem ale před televizí nechápal; jak to, že dvě budovy Dvojčat se sesypaly jako domeček z karet brzy po náletu letadel, ale vedle stojící budova se k zemi poroučela až několik hodin poté i bez tragické leteckého nárazu.

V Budově 7 ke všemu sídlila CIA se svým oddělením obrany a krizového managementu. Byly zde navíc uskladněny dokumenty energetického gigantu Enronu, zrovna vyšetřovanému kvůli rozsáhlým finančním machinacím a účetním podvodům. Kvůli rozsáhlým účetním podvodům společnost zbankrotovala. Vzala práci desetitisícům nevinných lidí, připravila je o životní úspory a přivodila krach penzijních fondů. Celkový objem ztrát dosáhl více než 30 miliard dolarů.

Dokumenty o tom všem pochopitelně zmizely, ne však skutečnost, že prezident Bush se přátelil s rodinou výkonného ředitele Enronu Kennetha Laye. Proto byly též tisíce tun oceli, které z budovy zbyly, odvezeny k okamžitému roztavení, aniž by byla možnost je důkladně prozkoumat, co vedlo k jejich zhroucení. Největší kuriozitou byl ale fakt, že dva měsíce před 11. zářím si majitel „dvojčat“ Larry Silverstein nechal obě budovy pojistit na 6 miliard dolarů. Více zde: Budova číslo sedm…

A čtvrté letadlo? Let č. 93 byl vnitrostátní let z Newarku v New Jersey do San Francisca. Jeho dnešní památník Letu číslo 93 – Flight 93 National Mamorial vzdává čest památce 40 hrdinných cestujících a členů posádky čtvrtého uneseného letadla z osudného dne. Cestující tehdy vzali situaci do svých rukou a teroristům se v akci pokusili zabránit. Mnozí z nich se svými mobilními telefony spojili se svými příbuznými a dozvěděli se tak o teroristických útocích, které se odehrály v New Yorku a Washingtonu.

Snažili se zabránit dalšímu útoku, proto se pustili s teroristy do souboje. Nakonec se však letadlo zřítilo u obce Shanksville v Pensylvánii, asi 240 km severozápadně od Washingtonu D. C. Všichni lidé, včetně teroristů Ahmeda Al-Haznawiho, Ahmeda Al-Namiho, Ziada Jarraha a Saeeda Alghamdiho, na palubě letadla při jeho zřícení zahynuli. Pár hodin po pádu letadla po něm nezbyla ani stopa, kromě kráteru v zemi. Zbytky, co zůstaly, měly velikost žeton z kasina...



Nevinní lidé ale umírali i v Pentagonu, kam teroristé nasměrovali jedno z unesených letadel. Americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI) nyní zveřejnil snímky, jak to na místě vypadalo krátce po tragédii..


V nejrozsáhlejším výzkumu veřejného mínění 46 procent dotázaných tvrdilo, že za tímto hrůzným činem stojí Al-Kajdá, dalších osmnáct procent dávalo vinu USA a sedm procent vinilo z tragédie Izrael. Nejvíc se na této statistice zřejmě podepsal vztah prezidenta G. W. Bushe k rodině saudskoarabské rodině bin Ládinů. Byznys je byznys…

Dojemné byly autentické záběry, jak z Kennedyho letiště opouští 13. září 2001 USA bin Ládinova rodina v počtu 26 osob, kdy už jsou zničena Twin Towers. Ve svém soukromém letadle a za pozorné asistence příslušníků tajných služeb CIA odletěli všichni v pohodě, formálně vyslechnuti FBI, do Saúdské Arábie. Přestože jiné vzdušné soukromé dopravní prostředky bez výjimky měly až do odvolání zákaz jakéhokoli startu či přistání, natož pak letu nad Spojenými státy.

Jak to bylo doopravdy? https://ceskoaktualne.cz/2018/09/kontroverzni-zpravy/usa-se-boji-zverejneni-ruskych-satelitnich-snimku-tragedie-911-video/

Po událostech z 11. září 2001 Bushova vláda rychle zorganizovala schválení nového amerického „Zákona o vlastenectví“ (Patriot Act), obsahující 342 stran. Americký Senát ho schválil hlasováním 98:1, a tak tento zákon vešel v USA v platnost do sedmi týdnů po 11. září…

Americká vláda tak získala nové pravomoci odposlouchávat telefony, konfiskovat majetek osob, podezřelých z terorismu, špehovat vlastní občany bez soudního rozhodnutí, provádět tajné domovní prohlídky a zaznamenávat, jaké knihy čtou uživatelé veřejných knihoven; Více zde: Vlastenecký zákon – Patriot Act

New York 1994 ... Snímek Břetislav Olšer

Jenom hlupák nemění svůj názor, viz. 15. července 2016; americký Kongres zveřejnil odtajněnou část vyšetřovací zprávy týkající se teroristických útoků z 11. září 2001. Kapitola, jež dosud podléhala utajení a pojednává o možném spojení Saúdské Arábie s útočníky, neobsahuje žádné důkazy o tom, že by saúdskoarabští představitelé byli do útoků jakkoli zapleteni. Rijád zveřejnění uvítal. Odtajnění nyní nařídil tehdejší prezident Barack Obama.

„Od roku 2002 vyšetřovací komise pro 11. září a několik vládních úřadů včetně FBI a CIA prověřovaly obsah těchto 28 stran a potvrdily, že ani saúdskoarabská vláda, ani vysocí saúdskoarabští představitelé ani žádná osoba jednající z pověření vlády v Rijádu neposkytli podporu ani povzbuzení těmto útokům,“ uvedl v prohlášení saúdskoarabský velvyslanec v USA.

„Doufáme, že zveřejnění těchto stran jednou pro vždy vyjasní všechny případné otázky nebo podezření týkající se činů a záměrů Saúdské Arábie nebo jejích vztahů s USA,“ dodal a ta největším konspirace a zatloukání bylo na světě.

A pak čas oponout trhnul, řečeno s klasikem, a byly zde volby, v nichž se utkali Clintonová a Trump. Navíc k tomu přes tucet roků od děsivé tragédie na Manhattanu rozbouřil Spojené státy požadavek vznesený newyorským imámem Feisalem Abdulem Raufem na umístění muslimského centra a mešity nedaleko Ground Zero, tedy místa, kde se v době teroristických útoků na New York zřítilo Světové obchodní centrum.

Drtivá většina Američanů takový plán považuje za znesvěcení památky téměř tří tisíců nevinných obětí. Jen necelých třicet procent ho považuje za akt smíření. Tehdy ještě prezident Barack Hussein Obama, kterého většina Američanů považuje za muslima, rovněž podpořil stavbu mešity na Manhattanu. Mešita měla stát jen dva bloky od místa, kde bývaly budovy Světového obchodního centra. Naštěstí ještě existují muži činu.

V tom čase totiž kandidát na šéfa Bílého domu Donald Trump, dnes již 45. prezident USA, ve snaze ukončit vášnivou diskusi kolem plánu postavit islámské centrum poblíž někdejšího newyorského Světového obchodního centra navrhl odkoupení budovy určené na tento projekt; napsal dopis příslušnému investorovi a navrhl, že za budovu na dolním Manhattanu, dva bloky od Ground Zero, zaplatí o 25 procent víc, než kolik objekt původně stál.

Budova byla údajně prodaná za přibližně pět miliónů dolarů, necelých sto miliónů korun. Stane se Trump rovněž velezrádce jako Snowden…? Miliradář si může dovolit cokoliv, zvláště v předvolební kampani, kdy se sliby slibují a blázni se radují......


Inu, zatím ještě ne konečné resumé; při útocích Al-Kájdy z 11. září 2001 zahynulo 2996 lidí včetně 19 teroristů, ani po 17 letech však nebyly identifikovány všechny oběti a práce forenzních techniků nadále pokračují. Do dnešního dne bylo identifikováno pouze 1642 pozůstatků. Rodiny zbylých 1111 obětí stále čekají na oznámení policie, že byly nalezeny ostatky jejich příbuzných...

Heimat Sudetenland s podporou Jihomoravského kraje a dotací z EU! Reprint mapy z roku 1936, která podporovala požadavky Konrada Henleina na československou vládu ve 30. letech minulého století, visí za peníze EU v hospodě u Znojma!

$
0
0
JZK
13. 9. 2018
Redakce byla upozorněna jedním z našich čtenářů, že při cestě s přítelkyní po Jižní Moravě narazil na neuvěřitelnou propagaci tzv. „sudetské otázky“ v místech, kde by to čekal úplně nejméně. V zařízení, které je v provozu díky dotacím Jihomoravského kraje. Napsal nám k tomu následující:


„Včerejšího dne jsme se vraceli s přítelkyní z cesty do Znojma a volili jsme cestu přes Vranov nad Dyjí domů do Tábora. Před Vranovem nás zaujal větrný mlýn u cesty a později jsme zjistili, že je to restaurace. Chtěli jsme se občerstvit. Jaké bylo naše zděšení, když jsme vešli do společných prostor a zjistili hned u vchodu velikou, zasklenou mapu s názvem: Heimat Sudetendland!! 

Tedy ne jenom tzv. „Sudety“, ale již celá naše vlast pojatá jako „Vlast Sudetská země“. Vše v němčině, tedy ne alespoň jako za tzv „Protektorátu...“, kdy byla alespoň připojena čeština za němčinu. Názvy jak historických zemí Koruny české v NJ, tak i znaky jednotlivých měst popsány jen německy. 

Dáváme tedy na vědomí pro některý článek typu „Drang nach Osten“ stále živé respektive „Čtvrtá říše a naše úloha v Nové Evropě“. Zvlhly nám oči, otočili jsme se a pokračovali v cestě k jinému občerstvení.“

- - -

Lex Bakala

$
0
0
Stanislav Novotný
12. 9. 2018
Jak je možné, že doposud český stát neparalyzoval zemského škůdce č. 1 – Zdeňka Bakalu? Jak je možné, že všichni, kdož mu umožnili podnikatelsky, mediálně a politicky řádit v našich zemích, pobíhají bezstarostně po pastvinách jako kůzlat stádo? Jak je možné, že jsme mu nevykroutili české suroviny z rukou? Kdo vůbec zavinil, že se zprivatizovalo nerostné bohatství, jež musí kontrolovat stát a jedině stát? Bakala přece dřevo nezkameněl. A kdo prodal horníkům střechu nad hlavou? A kdo mu to umožnil?


Chápu, že Bakalovy korupční dary na vše politické strany v kapse příjemně hřály a teď se špatně hošík odsuzuje. Ale přece jen. Chlapec se vyučil dámským krejčím v Brně, jeho pracovní morálka byla nevalná a zanechal po sobě nedokončené tři dámské pláště, které vykázal jako hotové a pak „utekl“ do USA. No řekněte. Chová se takto podnikatel, jenž se domohl majetku pilnou a systematickou prací? Politici si měli uvědomit, že nejednají se slušným člověkem. Že jednají s najatým lumpem.

Jak je možné, že knihovník, jemuž bylo kýmsi v registru svazků StB neuměle přepsáno jméno na pseudonym Michaela Žantovská, spokojeně konzumuje Bakalovo špinavé ovoce, aby tak uživil aktéry nicotnosti v Knihovně Václava Havla? Jak je možné, že nám Bakalovi poskoci kontrolují poštu? Jak je možné, že Bakala ovlivňuje ČT i celý veřejný politický prostor.

Zdeněk Bakala opět prchl za kopečky. Své roboty však řídí dále. A zatím mu to prochází. Kolik už jenom zbytečných lidí uživila ve svých orgánech Economia a.s. Ti dnes ani nepípnou a potupně slouží, stejně jako psavci jejích médií. A klidně si dovolí porušovat § 182 trestního zákoníku, tedy právo na tajemství dopravovaných zpráv a dále a jako vždy nekale soutěží.

Představte si, že rakouská policie nalezne lup Jana Jiřího Grasela (odtud slovo grázl) nebo poklad legendárního loupežníka Václava Babinského. Vrátí jej lupičům?

Ano, podobných kusů je v české oboře více. Ale v současném zmaru může koncentrace na drzého štětináče principiálně prospět. Přitlačme na politiky a alespoň v jednom případě chtějme exemplární řešení. Ostatní prasátka budou pak skromnější a třeba budou i více chápat, že jim nic nespadlo do klína pouze jejich zásluhou. Že jsou odpovědni vůči lidem, vůči národu.

Vyvlastnění Bakaly zvláštním zákonem by pomohlo k nastavení pravidel. Stát nemůže sloužit oligarchům. A neobtěžujte nás ani mezinárodním právem. To je již dávno v troskách. Nerovnost znamená ztrátu legitimity na všech stranách.

Stane se zdanění církevních restitucí volebním trhákem?

$
0
0
Jaromír Petřík
12. 9. 2018     jaromirpetrik
Čím více se blíží volby, tím více se politické strany snaží získat co nejvíce voličů. Vzhledem k tomu, jakým způsobem a k jaké výši u církevních restitucí došlo, hraje toto téma u našich voličů významnou roli. Cituji: „Pro zdanění náhrad je ve Sněmovně více než 130 poslanců – z KSČM, ANO, ČSSD, SPD a také část Pirátů. A je možné, že poslanci prosadí i zkrácení lhůty mezi druhým a třetím čtením, aby byl zákon schválen ještě před volbami.“novinky


Je na místě napsat, že církevní restituce by nevyvolávaly takové vášně, kdyby církve v minulosti nabyly majetek legitimním způsobem a zákon o církevních restitucích byl prosazený velkou většinou poslanců a v odpovídající výši.

Bohužel, ani jedno nebylo splněno a tak zastánci církví, když se obouvají do znárodnění majetku komunisty po roce 1948 zapomínají, že církve k velké části svého majetku přišly konfiskacemi z náboženských válek, tedy ještě horším způsobem. V ještě větší neprospěch církví hovoří, že církve z takto získaného majetku skutečně žily a svoje poddané navíc nutily k dalším odvodům ve formě desátek, či roboty. 

Smutné je, že k opravdu velkému majetku si naše největší současná katolická církev přišla v důsledku třicetileté války a konfiskací majetku svých protivníků. Třicetiletou válku v 17. století jednoznačně můžeme nazvat válkou náboženskou. 

Zabíjeli se mezi sebou tehdejší křesťané hlavně z náboženských důvodů, kdy na jedné straně bojovali katolíčtí křesťané proti druhé straně, jinak smýšlejícím křesťanům, tedy evangelíkům, luteránům, hugenotům a jiným vykladačům křesťanské víry. Tedy, samí křesťané věřící ve stejného Boha.

Cituji z Wikipedie:
Třicetiletá válka (16181648) byl evropskýozbrojený konflikt, známý především jako vyvrcholení sporů mezi římskokatolickou církví a zastánci vyznání, která vznikla po reformaci v 16. století, tedy kalvinismem a luteránstvím: wikipedia
Důsledky této křesťanské náboženské války byly nejhorší v našich dějinách, tedy horší, než důsledky druhé světové války. Proto opět cituji:
„V německých zemích válka způsobila úbytek obyvatelstva v průměru o třicet procent, u mužů to bylo až o padesát procent. Na území dnešního Braniborska klesl počet lidí o polovinu a v dnešním Pomořansku a na dalších místech až o dvě třetiny. V oblastech na východ od Labe bylo opuštěno nebo pobořeno 87% domů. I přesto, že byly České země po většinu války uchráněny před největšími válečnými útrapami, poklesl zde počet obyvatel o jednu třetinu a po válce bylo pustých 20% usedlostí v Čechách a 22% na Moravě.“

A co se týká konfiskace majetku katolickými církvemi?

Ferdinand II. vydal v roce 1619 dekret, jímž nařizoval konfiskaci statků českých stavů k úhradě válečných výloh. 12. prosince 1621 pak vydal císař dekret, kterým byla zřízena exekuční a konfiskační komise. Královská pokladna si ponechala statky v hodnotě 25,5 milionu zlatých, zbytek v hodnotě 4,5 milionu zlatých byl rozdán katolickým rodům (většinou nečeského původu) a katolické církvi (asi 1 000 000 zlatých). Štědře byli podpořeni také jezuité, kteří dostali 211 562 zlatých. https://cs.wikipedia.org/wiki/Pob%C4%9Blohorsk%C3%A9_konfiskace 

Cituji Prof. PhDr. Jiřího Frajdla:

"Katolická strana by se nejprve měla očistit od pobělohorských krádeží a potom teprve prokazovat katolickou držbu, aby to totiž nebyla držba původně nekatolických složek české společnosti. Pobělohorská konfiskace zhatila všechna náboženská práva. Systém stavovského státu byl likvidován a nelze pochopit, že dnešní politická pravice chce majetkově obnovovat pozice absolutismu.Každý poslanec, který hlasoval o církevním majetku, si měl povinně prostudovat dílo od Tomáše Bílka Dějiny konfiskací v Čechách po roce 1618. Kniha byla vydána v Praze roku 1882 a je po stránce faktografické přesná. Autor definuje reálný stav: »Naproti tomu jest mezi 491 statky konfiskovanými 275 rozsáhlých panství, kteréž obohacují více než dvě třetiny království Českého, tak skoro tři čtvrtiny toho království byly konfiskovány:"http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/rekatolizace-konfiskace-protireformace.html 

Historik Petr peňáz ve svojí knize „Příběhy mladkovské“ píše o poměrech na Moravě– cituji:

Spory o výši plateb za propachtovaný nemovitý majetek a o rozsah roboty (praxí se stal požadavek roboty na 6 dní v týdnu), ale také vnucené platby, např. Povinný odběr vrchnostenského alkoholu... Zuzana Kateřina Liborie Prakšická (1637-1691) jedna z nejbohatších žen jako padesátiletá vdova nabídla svoji ruku v roce 1688 jednomu z nejbohatších mužů (oba katolíci) 24 letému Walterovi Xaverovi z Ditrichštejna, knězi, olomouckému kanovníkovi!!! a prasynovci kardinála Ditrichštejna, hlavního manažera předbělohorské a pobělohorské katolizace Moravy. Kardinálova rodina nesmírně zbohatla na konfiskacích protestantského majetku. Tomuto mladému muži 50 letá vdova nabídla sňatek pod podmínkou, že si jako vlivný muž od papeže vymůže dispens, aby se směl oženit. Papež mu vyhověl prakticky obratem a ještě v tom roce se konala svatba...“

Záměrně cituji tyto údaje právě proto, že minulý měsíc ze všech našich mainstreamových médií od rána do večera znělo 50. výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy, jako by se jednalo o to nejhorší, co náš národ v dějinách potkalo a toto nám na obrazovce naší ČT neustále tloukli do hlav hlavně křesťanští politikové a politologové zastávající názory KDU-ČSL a TOP09. 

Proto chci výše uvedenými údaji prokázat, že proti tomu, co způsobily křesťanské náboženské války a násilná rekatolizace naší země v 17. století, byl srpen 1968 v našich dějinách marginální událostí. 

Ale marginální určitě není, jak se ještě v devatenáctém století křesťanští panovníci za podpory církevních prelátů oháněli Bohem, když statisíce vojáků hnali do jimi vyvolaných válečných masakrů.

Ne pouze o naši jednotnost a sílu opírá se naděje Naše“ vzchází též z Nejvyššího, ze Všemohoucího Boha, jemuž Můj dům povždy sloužil. Jeho chci prosit o pomoc a o vítězství, a vyzývám Své národy, by tak činily se mnou.“ Dáno ve Vídni 16. června 1866.

František Josef v.r.
A křesťanský panovník, pruský císař Vilém odpovídá – cituji:
Spolehněte se n Boha, strůjce všech bitev, který za pomoci Vaší statečnosti a vytrvalosti poveden naše prapory, odevždy zvyklé vítězit, k vítězstvím novým.“ Dáno v Berlíně 29. června 1866.  Vilém v.r. 

Tolik z historie, jakým způsobem církve získávaly majetky a jakou úctu k lidskému životu měli křesťanští panovníci a církevní preláti...

Pokud si nyní připomeneme rok 2012, kdy „restituce" takto získaného majetku byly schválené za pomoci poslance ODS Romana Pekárna odsouzeného za korupci na 5 let (polovinu trestu si Roman Pekárek skutečně odseděl) a nikým nevolené strany LIDEM Karolíny Peake, tak už toto budí pochybnosti, zda mají takto vzniklé „zákony“ vůbec nějakou legitimitu. Ani Ústavní soud nebyl v této otázce jednotný, ale vzhledem k tomu, že v ÚS převažují katolíci, tak ti samozřejmě církvím mimořádně nadhodnocené náhrady posvětili. 

Andrej Babiš navíc říká, že církevní restituce jsou předražené o 54 miliard: zpravy.idnes

Co na to vážení čtenáři říkáte?

Ještě souhlasíte s mimořádně vysokými restitucemi našich církví, které si tímto způsobem majetek a finanční náhrady vynutily, nebo jejich zdanění pokládáte za nespravedlivé a pouze volební trhák některých politických stran?

Nebo souhlasíte s Miroslavem Kalouskem, který se vyjádřil takto-cituji:

„Je to naprosto nepřijatelná hanebnost, kdy okradený má být okraden podruhé (...) Stát, který kdysi mučil, věznil a kradl, přichází a chce okrádat podruhé,“ zlobí se Miroslav Kalousek (TOP 09). 

Že by snad měl snad Miroslav Kalousek na mysli církve v 17. století?

Pozn. Omlouvám se všem slušným diskutujícím i slušně diskutujícím oponentům, že jsem tentokrát zavřel diskusi. Určitě by diskuse na toto téma byla zajímavá. Proto, pokud budete mít k tématu závažné připomínky, obraťte se prosím na moji stránku na Facebooku.

Diskusi zavírám poprvé za více než 8 roků z důvodu, že admini mi začali mazat příspěvky, které jsou slušné a k věci s odůvodněním, že rozbíjím diskuse. Nemohu tedy adekvátně reagovat. Naproti tomu sprosté, urážlivé příspěvky na moji adresu ponechali v diskusi s tím, že nepřekračují meze pro smazání.

Podal jsem na ně stížnost pro nedodržování jejich vlastních pravidel a proto, že nerespektují zákon č.198/2009Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (tzv. antidiskriminační zákon) stanovuje, že přímou diskriminací se rozumí případy, kdy s jednou osobou je zacházeno méně příznivým způsobem než by bylo zacházeno s jinou osobou ve srovnatelné situaci a to z důvodu světového názoru a to i na jiné sociální síti. ...

Momentálně čekám na odpověď z právního oddělení IDnes, jak mi přislíbila šéfredaktorka IDnes paní Petrová.

Vostok 2018

$
0
0
Jaroslav Loudil
12. 9. 2018
Včera začalo v Rusku obří vojenské cvičení Vostok 2018. Největší co do počtu nasazených vojáků v dějnách Ruska. 297 000 vojáků, 36 000 tanků a obrněných transportérů, přes 1000 letadel, vrtulníků a dronů, 80 lodí. Cvičení se účastní i spojenci Ruska, Čína s Mongolskem. Čína vyslala do Ruska 3200 vojáků, tanky, letouny a vrtulníky. Jak obří je cvičení ukazuje jedno srovnání. V říjnu začne v Norsku největší cvičení NATO od jeho vzniku. Účastní se ho 40 000 vojáků. Ruské cvičení je tedy skoro osmkrát větší.


Obří cvičení vzbuzuje řadu emocí, někdo ho odsuzuje , někdo vítá. Každopádně je mimořádně drahou záležitostí , jeho příprava byla náročná.

Já toto cvičení vítám. Důvod ? Je dalším potřebným políčkem do tváře těm slaboduchým naivním politikům Západu, kteří se snad ještě bláhově domnívají, že protiruské sankce by mohly mít nějaký úspěch. Roku 2014 Západ uvalil sankce, hned 2015 Putin vyrazil na syrské vojenské polní tažení, kde zachránil prezidenta Asada a deklasoval protivládní rebely i Islámský stát. Takže vítězství. A roku 2018 Rusko organizuje obří cvičení s účastí 297 000 vojáků. Bude snad země ,která - "úpí pod sankcemi" - vyrážet na zahraniční vojenská tažení a organizovat gigantické cvičení s účastí 297 000 mužů ? No ,asi jen těžko !

Západ sankcemi na Rusko vytváří těsný vojenskopolitický tandem "Rusko - Čína". Stále těsněji a těsněji obě tyto mocnosti spolupracují. Sankce nakonec - "nepotopí" - Rusko, nýbrž samotný Západ.

https://www.youtube.com/watch?v=g1rXYpkENeA
https://www.youtube.com/watch?v=mpjwhkRZKsg
https://www.youtube.com/watch?v=r5qZoT6bbJo

Zajatý terorista DAEŠ zradil USA

$
0
0
12. 9. 2018   novostionline
Informace o situaci v Sýrii z médií. Připomeňme si, že v posledních dnech v SAR zesílily boje mezi teroristy a vládní armádou, podporovanou VKS Ruska. Útočí se na Idlib, který je považován za poslední velkou baštu teroristů v Syrské arabské republice. Boje pokračují i mezi tzv. opozicí a v Rusku zakázanou organizací DAEŠ. Navíc byly nedávno potvrzeny zprávy o stycích DAEŠ s USA.


V posledních dnech vešlo ve známost, že jeden z teroristů, který byl zajat vojáky Syrské arabské armády (SAA), potvrdil řeči o vztazích mezi Spojenými státy a teroristickou skupinou. Podle údajů zpravodajské agentury Al Masdar News džihádista oznámil, že byl vycvičen v amerických výcvikových táborech v tzv. bezpečnostní zóně na jihu Homsu, kterou Washington drží nelegálně. Jak bylo poznamenáno, tyto informace mohou být důkazem toho, že vinu za organizaci teroristického útoku ve městě Suvajda, obětí kterého se stalo více než 150 osob, mají Spojené státy. Tvrdil také, že se účastnil střetů s vládními jednotkami jižně od Damašku.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Izraelská armáda se přiznala k podpoře islamistů

$
0
0
Michail Děljagin13. 9. 2018   Blog autora, překlad Outsidermedia
Izraelská cenzura donutila „The Jerusalem Post“ smazat přiznání ze stránek a z webchache firmy Google.

Deník The Jerusalem Post oznámil, že se izraelská armáda přiznala, že dodávala teroristům IS (Daeš), které v tomto případě nazývala „povstalci“, peníze, zbraně a munici. V rámci operace „Dobrý soused“, která byla zahájena v roce 2016 a je dodnes označována za přísně humanitární misi, dodali izraelští vojáci teroristům více než 1.500 tun potravin, 250 tun oblečení, téměř milion litrů PHM, 21 generátorů a zdravotnické zařízení. Kromě toho stát Izrael vynaložil 62 mil. šekelů (přes 384 mil. CZK) na podporu syrských bojovníků.

Před několika lety z toho Izrael obvinila Sýrie poté, co vládní vojáci pravidelně zabavovali zbraně a munici s nápisy v hebrejštině. Teď se ty zprávy potvrzují.

Kromě toho se v roce 2016 objevily zprávy o zajetí izraelského brigádního generála, který měl v IS působit jako vojenský poradce pro íránskou šiítskou milicí. Reakcí izraelské strany bylo obvinění z antisemitismu…

V lednu 2017 představitel „Moatasem al-Golaní“, jedné z minimálně sedmi skupin, které dostávaly izraelskou pomoc, prohlásil: „Izrael stál na naší straně… Nepřežili bychom bez pomoci Izraele“. Operace „Dobrý soused“ byla zakončena v červenci 2018 poté, co syrská armáda opět převzala kontrolu nad Golanskými výšinami.

Nicméně dnes se můžeme s touto publikací seznámit jen podle překladů (např.ZDE) a scanů (např. ZDE). Publikace byla smazána dokonce i z „keše“ Googlu.

Důvod je jednoduchý: Armádní cenzura Izraele nařídila novinám, aby odstranily zprávu ze svých stránek, k čemuž se přiznal v interview RT jejich šéfredaktor David Brinn (viz.). Brzy poté se zpráva stala nedostupnou i v „keši“ Googlu.

K tomu dodává Michail Děljagin: 
„Nikoho nepřekvapí, že ve formálně demokratickém Izraeli je vojenská cenzura, která se vměšuje nejen do věcí tisku, ale, lze-li tak soudit, i Googlu. Na toto téma neslyšíme od ruských ani zahraničních liberálů sebemenší kritickou zmínku, stejně jako k pomoci, kterou izraelská armáda řadu let poskytovala teroristům (a kterou možná v rámci nějakých jiných operací poskytuje dodnes).
Umím si představit, jaký hysterický křik by spustili tito úctyhodní všelidé s hezkými tvářemi, mezi nimi i jejich část, která si udělala ze své národnosti profesi, pokud by něco podobného dělalo Rusko dokonce i v době jedné ze dvou čečenských válek. Oni vlastně tehdy, stejně jako dnes spouštěli a spouštějí podobný křik na obranu různých teroristů a podvodníků, jen když budou zabíjet naše občany a škodit naší zemi.
Je typické, že izraelské tajné služby, máme-li věřit dostupným informacím, považují za svého nepřítele Rusko, a to nejspíš proto, že si dovoluje bojovat proti teroristům. Nikoli náhodou redaktor „Politico“ Brian Bender po rozhovorech s mnoha izraelskými armádními činiteli před návštěvou prezidenta Trumpa v květnu 2017 nabyl dojmu, že oni „nechtějí zlikvidovat IS, ale dávají přednost jeho zachování“.


Zdroj: Delyagin.ru
Překlad: st.hroch 180911

Libanonci napadli v Essenu policisty, policistka skončila v neschopnosti

$
0
0
- rp -  
13. 9. 2018 jungefreiheit a PrvníZprávy
Po útoku na policisty před shisha barem v Essenu policie hledá svědky. Dva policisté v pátek večer v "Buddy Baru" v centru města kontrolovali, zda jsou v hospodě mladí lidé. To vedlo k slovní konfrontaci mezi mladým návštěvníkem a policií.
Když se policisté pokoušeli zjistit totožnost člověka, byli podle policistů napadeni několika lidmi. Libanonci je údajně porazili, kopali a škrtili je. "Pouze s podporou odvážných občanů byl 17letý mladík konečně zatčen," uvedla policie. Podle informací je bar místem setkávání libanonského rodinného klanu.

Podle videa, které má k dispozici německý Bild je vidět, jak útočník podrazil nohy policistovi, poté další muž vší silou ho kopnul do břicha, když se snažil znovu vstát. Teprve za pomoci dvou zaměstnanců záchranného týmu v Essenu bylo možné 17letého zatknout.

Ostatním mužům se podařilo uniknout, uvedla policie. Rodinní příslušníci sedmnáctiletého pak přišli na policejní stanici a pokusili se zastrašit úředníky. Policistka musela být odvezena do nemocnice a je v neschopnosti.

Šéf německých policejních odborů Rainer Wendt k případu uvedl, že násilné útoky proti policistům jsou nyní samozřejmostí.

"Naši policisté zažívají znovu a znovu takové brutální násilí i v každodenních situacích. Také se útočí na příslušníky hasičského a záchranného sboru. Stěží se můžeme chránit, nemůžeme jít kontrolovat všichni najednou." Wendt také vyzval soudy, aby vyslaly jasné signály a tvrdé tresty za takové činy.

Gregor Golland , expert CDU v zemi Severní Porýní-Vestfálsko, útok odsoudil „bezmezná neúcta některých zahraničních klanů proti německým ústavním hodnotám“.


Čína investuje desítky miliard do Afriky, kontinent najednou ekonomicky roste

$
0
0
mbi13. 9. 2018  colonelcassad.livejournal.com a Eurasia24
Co nešlo celá desetiletí, najednou jde. Jak Západ přichází o svoji globální dominanci, začíná se ekonomicky dařit i Africe. Tahounem růstu černého kontinentu je Čína a její investice.


Nejvyšší čínský představitel Si Ťin-pching oznámil, že Čína podpoří rozvoj Afriky částkou 60 miliard amerických dolarů, současně že pak nebude od řady nejchudších států tohoto kontinentu požadovat splacení dluhů a úvěrů vyplývajících z mezivládních půjček poskytnutých těmto státům Čínou.

Podle deníku The Wall Street Journal (WSJ) to Si Ťin-pching prohlásil během svého vystoupení na zahájení dvoudenního Fóra spolupráce Číny s Afrikou v Pekingu. Podle WSJ prezentoval Si Ťin-pching čínské úřady jako věrohodnou sílu spolupracující s africkými zeměmi v oblasti hospodářského rozvoje, snižování chudoby a boje proti ohrožování regionální bezpečnosti.

Během svého vystoupení také zdůraznil, že Čína„v rámci investic v Africe nijak nesleduje své vlastní politické zájmy“. Vystoupení pak uzavřel tím, že „...nejkvalifikovanějšími pro to, aby posoudili, zda se čínsko-africká spolupráce rozvíjí úspěšně, jsou samotní Číňané a obyvatelé Afriky“.

Kritiku čínských aktivit vycházející z předpokladu, že čínské investice mohou prohloubit nadcházející africkou dluhovou krizi, Si Ťin-pching odmítl.

Investice ve výši 60 miliard dolarů vloží Čína do ekonomik afrických států v průběhu následujících tří let. Si Ťin-pching přislíbil africkým státníkům poskytnout podobnou pomoc i na předcházejícím summitu spolupráce v roce 2015. Z uvedeného objemu investic budou podle WSJ cca 35 mld. $ představovat zejména dotace, půjčky a úvěry, dalších 10 mld. bude využito na založení Čínsko-afrického úvěrového fondu rozvojových projektů a 5 mld. $ půjde na podporu importu z Afriky. Zbývajících 10 mld. $ proinvestují v Africe podle předpokladů Pekingu soukromé čínské firmy a společnosti.

Kromě toho v příštích třech letech pomůže Čína africkým finančním institucím vydávat v Číně dluhopisy, dodal Si Ťin-pching.

Jedná o výrazné navýšení snahy o posílení čínského ekonomického vlivu v Africe. Posílením hospodářských vztahů s africkými zeměmi prostřednictvím úvěrů a rozsáhlých infrastrukturních projektů Čína ve střednědobé i dlouhodobé perspektivě nevyhnutelně posílí svůj vojenský a politický vliv na africkém kontinentu.

Není pochyb o tom, že v nejbližších 10 letech vzroste do Afriky i dovoz čínských zbraní a vojenské techniky – a zřejmě tam kromě vojenské základny v Džibuti vzniknou i další vojenské objekty zajišťující ochranu čínských investic.

Čína přitom nabízí africkým zemím velmi výhodné podmínky spolupráce, neboť je považuje za své dobré obchodní a hospodářské partnery (na což Číňané obzvláště poukazují), a nikoli za ekonomické kolonie „vysávané“ za účelem maximálního zisku. „Ekonomická vděčnost“ těchto států pak může mít svůj odraz i v politické podpoře včetně podpory v OSN.

K lepšímu objasnění toho, jak velké prostředky vynakládá Čína na prosazování svých ekonomických zájmů v Africe, lze uvést, že podle různých odhadů tam od roku 2000 do současnosti vynaložila 130 až 150 mld. $.

A nadále také roste obchod Číny s Ruskem. Podle zprávy zveřejněné Hlavním celním úřadem Čínské lidové republiky vzrostl objem obchodu mezi Ruskem a Čínou za leden až duben letošního roku o 27,3 % na 31,1 mld. dolarů.

Objem vývozu z Číny do Ruské federace se za totéž období zvýšil o 21,1 % a dosáhl hodnoty 13,9 mld. $. Čínský import ruského zboží a služeb vzrostl o 32,8 % na 17,2 mld. $.

Obrat vzájemného obchodu mezi Ruskem a Čínou na konci roku 2016 vzrostl meziročně o 2,2 % a dosáhl 69,52 miliard $. V roce 2017 se toto číslo zvýšilo o 20,8 %, na 84,07 miliardy dolarů. Jen za duben představoval obchodní obrat mezi Ruskem a Čínou 8,1 mld. $.

Podle údajů ruského Ministerstva pro hospodářský rozvoj byla ČLR v roce 2017 největším investorem do ekonomiky RF, když její investice v daném roce představovaly kolem 25 mld. $.

Celkově lze uvést, že Čína postupně opouští svůj tradiční „izolacionismus“ a uskutečňuje vnitřní transformaci podle vizí a programu svého lídra Si Ťin-pchinga. Zřetelně tak demonstruje, že je připravena stále aktivněji vstupovat do vojensko-politického i ekonomického dění mimo vlastní hranice.


- - -

Výročí, které nám vůbec nikdo nepřipomenul - 80 let od sudetoněmeckého povstání

$
0
0
PB a vlk
13. 9. 2018 KosaZostračili vlkovobloguje.wordpress.com
Sudetoněmecké povstání se nepřipomíná, ale zapomínat by se na něj nemělo. Už jen kvůli desítkám lidí, kteří položili život při obraně Československa. Povstání nelze vykreslit ve stručnosti, neboť by to vydalo na knihu, přesto jsem se pokusil přiblížit to nejpodstatnější v přijatelně únosné formě.

Vlkův úvod:


Když před měsícem media třeštila ohledně 50. výročí okupace Československa vojsky Varšavského paktu, dostali jsme tenkrát do vysílání Dualogu v této věci od jednoho z posluchačů otázku, zda nám nepřipadá, s letošním výročím spojená mediální kampaň příliš nabubřelá a gigantická. Moje odpověď byla velmi jednoduchá – nikoli pokud o měsíc později, tedy v září, povedou media a politici stejně  intenzivní a detailní připomenutí a připomínání událostí ze září 1938, včetně všech peripetií, konání, důsledků. Ale že si dopředu dovolím odhadnout, že nic takového nenastane. Že tohle výročí nikdo připomínat příliš nebude a jen tak kolem nás prošumí…..

Netuším, co se ještě stane v tomto ohledu během následujících 2 týdnů, které zbývají do výročního dne Mnichova, ale přesto si dovolím už dnes tvrdit, že jsem měl, bohužel, pravdu. Ačkoli, jak už jste mohli od vlka také číst, či u Boríska slyšet, že jestliže bych posuzoval srpen 68 a září 38 jako zranění lidského těla, pak Srpen je pro mne nanejvýš zlomením ruky, zatímco Mnichov 38 zlomením páteře. A k tomu nově dodávám, že bez událostí starých 80 let, by se žádný Srpen z před půl století nikdy nekonal, protože vyplýval z té mnichovské zrady a mnichovanství.

Přesto, nebo právě proto se ohledně výročí 1938 je totální ticho po pěšině. Ostudné ticho. Zejména z Hradu nebo Strakovky nikdo ani nehlesnul letos v květnu, při výročí první částečné mobilizace. Nebyl čas, tehdy měli všichni politikáři (včetně dvou nejvyšších) i jejich písmáci, úplně jiné starosti – dát najevo co nejhlasitější a co nejvřelejší souhlas s odpálením amerických, britských a francouzských raket na Sýrii na základě nezvratného důkazu o tom, že Asad nasadil bojové plyny, ve formě jakéhosi videa na internetu. Ano opravdu tenkrát nebylo vhodné, připomínat v tuzemsku květnovou mobilizaci! Někdo by si to mohl dovolit pospojovat do nežádoucích konotací s rokem 1938 a rolí tehdejšího hegemona spolu s tím, co následně, v součinnosti s ním předvedli Britové a Francouzi…

Včera jsme měli druhé podstatné dílčí jubileum, vážící k nezastavitelnému posouvání dějin směrem k podpisu Mnichovské smlouvy - výročí ozbrojeného povstání sudetských Němců v českém pohraničí. Byli jsme s PB už dlouho dopředu dohodnuti, že k tomu napíše speciální článek, kterým tyhle, nepříliš známé a historicky frekventované události připomene. Jen jsem ještě naivně čekal, že snad si tehdejší dění připomene ještě někdo jiný než PB a Kosa, proto, článek nevyšel už včera, chtěl jsem jim dát šanci, dokázat, že jsou lepší než čekám. Ale byla to sázka na jistotu. Takže to musí nějak zachránit PB svým textem na tomhle mikroskopickém serveru. PB má slovo.

Členové sudetoněmeckého Freikorpsu při povstání

80 let od sudetoněmeckého povstání


Sudetoněmecké povstání se nepřipomíná, ale zapomínat by se na něj nemělo. Už jen kvůli desítkám lidí, kteří položili život při obraně Československa. Povstání nelze vykreslit ve stručnosti, neboť by to vydalo na knihu, přesto jsem se pokusil přiblížit to nejpodstatnější v přijatelně únosné formě.
Večer 12. září 1938 pronesl Adolf Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku projev, v němž slovně zaútočil na Československo. Zájemci si jej v originále mohou poslechnout zde.Tento projev se stal signálem k zahájení sudetoněmeckého povstání připravovaného už od léta. Došlo k demonstracím, napadání Čechů a Židů a státních orgánů. Plně povstání vypuklo následujícího dne, kdy bylo zabito sedm četníků a další byli zraněni či odvlečeni do Německa. Některé části republiky byly de facto odtrženy od Československa, neboť ČSR nad nimi nemohla už vykonávat správu.

V Habersbirku (Habartově) došlo k incidentu, při němž byli zabiti čtyři četníci (Jan Koukol, 38 let, zastřelen při přepadu četnické stanice, Antonín Křepela, 27 let, postřelen henleinovci (pojmenování podle předsedy SdP K. Henleina), odvlečen a ubit krumpáči, Stanislav Roubal, 23 let, zastřelen henleinovci střelou dum-dum do obličeje, Vladimír Černý, 27 let, střelen do zad při vystupování z autokaru při osvobozování četnické stanice). Strážmistr Pardus a jeho manželka Růžena byli těžce raněni, oba měli rozbitou hlavou, strážmistr byl dvakrát udeřen hornickým krumpáčem. Detaily zde.

Četnická strážnice Habartov 1938

Schwaderbach (Bublava) byl svědkem útoku henleinovců na celní úřad, kde odzbrojili finančníky, a následně střelby na četnický autokar, v němž zemřel řidič Josef Falber, 27 let. Zajato bylo 19 četníků, 12 finančníků a 12 vojáků, které povstalci odvlekli do Německa. Při pokusu osvobodit zajatce družstvem SOS (Stráž obrany státu) byli zabiti ručním granátem Josef Brčák, 27 let a František Novák, 40 let. Další byli raněni. Podrobnosti zde.

Pohřeb zabitých českých četníků v Bublavě - Schwaderbachu),  Habartově-Kluči - Habersbirku a v Krajkové - Gossengrünu.

U obce Gossengrün (Krajková) byl zasažen do hlavy strážmistr Ráž, 29 let, řidič četnického autokaru. Závodčí Pokora byl střelen projektilem dum-dum do levé lopatky a byla mu v nemocnici amputována ruka a lopatka. Otakar Stehlík byl postřelen. Více zde.

V severozápadních, severních a jihozápadních Čechách bylo vyhlášeno stanné právo. a za pomoci armády bylo 14. září 1938 henleinovské povstání potlačeno.

Incidenty nicméně pokračovaly a 15. září byl hodinu po půlnoci kontrolovaným cyklistou zastřelen štábní strážmistr Jan Heřmánek na náměstí obce Hora sv. Šebestiána, vojín Laburda postřelen do břicha a Otto Pešek zraněn do nohy. V Chebu propukla v ústředí Sudetoněmecké strany (SdP) přestřelka při pátrání po zbraních, při níž byl zabit strážník Jan Klenner, železniční zřízenec Emanuel Bláha, vrátní z nádraží Václav Tejček a čtyři Němci. Nalezeny byly zbraně německého původu a vysílačka.

15. září 1938 nastal hromadný útěk německého obyvatelstva do Říše. Velitelství 5. divize ve večerním přehledu zpráv z 19. září 21:30 uvedlo: „Stěhování obyvatelstva do Německa trvá. Pohraniční obce jsou poloprázdné, zbývají pouze starci, děti a ženy. Vlaky do Rakous jsou přeplněny uprchlíky. Říš. něm. příslušníci jsou prý vybízeni, aby dnes odjeli do Říše, že jest to poslední termín. Zachycené dopisy uprchlíků dávají poznatek, že jsou odesíláni do Bayreuthu. Mluví se u nich na shledanou 1. října někde a velmi často až o Vánocích. „. 15. září zastřelil v Krajkové vojín čs. armády Franz Ludwig pět vojáků 1. roty cyklistického praporu 1 a spáchal sebevraždu.
Oddíl sudetoněmeckého Freikorpsu při nástupu

Sudetendeutsches Freikorps, ozbrojená polovojenská organizace sudetských Němců, jejímž cílem bylo zneklidňovat čs. orgány na státních hranicích, vznikla 17. září 1938. Základní zásadou Freikorpsu bylo někam proniknout, způsobit zmatek, pokud možno vzít rukojmí a zmizet. Nájezdy malých útočných skupin měly probíhat pořád.

21. září 1938 přijala vláda Dr. Hodži britsko-francouzský plán na odstoupení částí pohraničí Německu. Proti tomu se zvedla mohutná vlna odporu a probíhaly masové demonstrace, po nichž vláda podala další den demisi. Z pohraničí začali utíkat Češi a němečtí antifašisté a naopak Němci se vraceli zpoza hranic. Večer hrozili zaměstnanci Škodových závodů v Plzni stávkou, dokud nebude odvoláno odstoupení určitých území Německu. Dělnictvo stálo za armádou a chtělo společně s ní hájit celistvost hranic. Podle dělníků byla republika zaprodána cizinci a o její hranici vyjednávají lidé, kteří o republice před několika lety ani nevěděli. Po domluvě s posádkovým velitelem v Plzni došlo k uklidnění situace. V noci zahájili henleinovci další vlnu útoků, když napadali střelbou a granáty stanoviště družstev SOS.

Okres Aš byl, počínaje 22. zářím 1938, de facto odtržen od Československa, přičemž to samé nastalo i v jiných částech republiky.Čs. bezpečnostní síly proti situaci před devíti dny měly proti sobě vojensky organizované a vyzbrojené skupiny podporované z Německa. Jednotky SOS měly ruce svázané omezeným použitím zbraní a byly demoralizované vládním rozhodnutím o omezeném použití zbraní. Naproti tomu německé obyvatelstvo většinově radostně očekávalo Wehrmacht a slavnostně vyzdobilo obce. 22. září došlo k řadě bojů. SOS začala podléhat armádě, což zefektivnilo boj proti nepříteli. Tanky byly nasazeny například v Kraslicích

Mobilizace v yáří 1938 - odjezd čsl. armády na hranice

Následujícího dne došlo k vyhlášení mobilizace čs. armády. Koncem září 1938 se přepady československého území zintenzivnily a docházelo k tvrdým střetům. Přibývalo mrtvých a raněných. Na jihu Moravy se až do 5. října bojovalo o Hardeggskou celnici, kterou obránci ubránili až do vydání této oblasti.

Sudetoněmecké povstání skončilo v podstatě podpisem Mnichovské dohody v noci z 29. na 30. září 1938, i když střety s henleinovci neustaly a například 8. října 1938 byl zastřelen štábní strážm. Jaroslav Lauda u Nové Vsi u Kdyně a desátník v zál. Vojtěch Ret byl tamtéž zraněn, zajat, mučen a ubit. V září a říjnu 1938 mělo padnout 95 příslušníků čs. ozbrojených sil. Zavlečeno do Německa bylo asi 850 lidí z řad ozbrojených složek a úředníků. Zavlečení se nevyhnulo osmi ženám a dvěma dětem.

V září 1938 proběhl na území Československa konflikt, který měl charakter války, často brutální a nelítostné. Na tuto válku o pohraničí a roli henleinovců v ní by mělo být myšleno, hovoří-li se o vztahu Čechů k sudetským Němcům v roce 1945.


Informace byly čerpány především z knihy od Miloslava Svitáka vydané loňského roku autorovo nakladatelstvím pod názvem „Krvavá hranice západních a jižních Čech na podzim 1938: Incidenty mezi čs. jednotkami a henleinovci. Události od 12. září 1938 do 11. října 1938 pohledem zpravodajského oddělení I. Sboru.

Vlkův dovětek:
Tohle je nedávná česká historie onoho „romantického soužití “ s našimi „milými krajany“. Chápu, že ti co jedou na vlně oněch milých a ještě milejších krajanů nemají zájem připomínat Mnichov. Podobně chápu i současné zuřivé atlantisty, že ani oni výročí Mnichova neberou nijak zásadně. Ale jak je možné, že ani nedutá Hrad a Strakovka? Že betální bijci za české národní zájmy - Zeman s Babišem vytrvale mlčí? Snadná odpověď - Babiš jel na jednání do Německa s Merkelovou začátkem září - konkrétně 5.9. a Zeman pojeden tamtéž 20.9.!!!!! Vzhledem k takovému diáři hrdinové mnohých českých domácností pochopitelně ani nemuknou ohledně toho, co se událo v září 1938!!!! Jejich timig návštěv u Merkelové opravdu, vzhledem k výročí 1938 nemá chybu! Vlastně má – ideální by bývalo bylo, aby Zeman navštívil Německo tak, aby se mohl s kancléřskou sejít v Mnichově 28. září……

Zejména potom, co Merkelová nedávno prohlásila


„Vyhnání a útěk Němců byly především bezprostředním následkem Němci započaté druhé světové války a nevýslovných zločinů nacionálněsocialistické diktatury,…..To ale nemění nic na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění,“ zdůraznila šéfka německé vlády, která v této souvislosti hovořila o „hořké nespravedlnosti“. A dodala :

„Až dva miliony lidí přišly následkem vyhnání a útěku o život,“

To se opravdu těžko připomínají události z roku 1938…

Co vy na to zemanisté a babišáci?? Měří všem stejně? A výročí Mnichova je výročím národní katastrofy, srovnatelné s Bílou horou, Lipany a bitvou na Moravském poli.

Na závěr – považuji zářijové cesty jak Zemana, tak Babiše do Berlína, s ohledem na kulaté výročí září 38 za naprosto nevkusné, ne-li nehorázné. Za ještě horší pak naprosto pokrytecké mlčení celé mediální scény. Zkouším si představit tu bouři, kdyby byli zamířili letos v srpnu do Moskvy! A přiznávám, že na to nemám dost fantazie.

- - -


SKANDÁLNÍ FACEBOOK: Sáhla na mě cenzura na FB. Poprvé a BEZDŮVODNĚ! s pokračováním FB nechce sdělit, proč mě bloknul

$
0
0
Radim Valenčík
13. 9. 2018 blog autora

Sáhla na mě cenzura na FB. Poprvé a BEZDŮVODNĚ!
Na Facebooku mě blokli. Poprvé. Nejsem první ani poslední, ale přesto je zde něco hodně divného. Nenapsal jsem ani nesdílel nic, co by porušovalo zásady Facebooku. Za tím si stojím. (napsáno včera 12. 9.)

Proto hned v úvodu moje výzva tomu, kdo mně udal:

Za jaký příspěvek a z jakého důvodu jsi mě udal?

(Myslíte, že se udavač ozve a zdůvodní svůj krok? – Pokud ne, určitě neprokázal Facebooku dobrou službu.)

Oznámili, že je to na 24 hodin. Po 24 hodinách řekli, že ještě dalších 24 nemohu nejen dát příspěvek, ale ani odpovídat na korespondenci či něco lajknout. Podle mého názoru, to už je vážný zásah ze strany Facebooku do smluvních podmínek, které jsem podepsal a které Facebook potvrdil. Způsobil mě dost velké škody.

Budu konkrétní a vše doložím.

Tady je sdělení, které se objevilo na mém blogu. Absurdní samo o sobě. 

"Tento příspěvek vidíte jen vy, protože porušuje naše zásady."– Opravdu jsem žádný příspěvek neviděl a nevidím. Viděl jsem to, co vidíte i vy na obrázku. Prostě Facebook mě ani na příslušný příspěvek neodkázal.



Ale tím to jen začíná. Klikl jsem na "Pokračovat" a objevilo se toto:


Zdůrazňuji. Nic v rozporu se zásadami Facebooku (ale ani obecnými zásadami racionality a morality) jsem neuveřejnil.

Nejsem zvyklý se jen tak vzdávat. A tak sem se pokusil komunikovat s Facebookem. Našel jsem přes Google, že určitá možnost existuje. Napsal jsem následující "Jsem přesvědčen, že můj účet byl neoprávněně zablokován. Jak se mohu bránit? Případně alespoň dozvědět, kvůli čemu byl zablokován?":



Nic. Žádná reakce. Pak jsem vyzkoušel ještě několik cest, ale bezúspěšně.

Po 24 hodinách se objevilo toto. Tj. že mě budou blokovat ještě dalších 24 hodin, mj. v rozporu s původním oznámením:


Klikl jsem na "dejte nám vědět" a napsal: "Neuveřejnil jsem nic v rozporu s pravidly FB. Informace o blokaci odkazovala na příspěvek, který nebyl přiložen. Blokace trvá o den déle, než bylo stanoveno. Pokud nedostanu vysvětlení, budu muset informovat veřejnost."



Když jsem se toto sdělení pokusil odeslat, objevilo se toto:



Zkoušel jsem to pak s odstupem času ještě mnohokrát. Stejný výsledek.

To vše paradoxně ve stejný den, kdy ve Sněmovně probíhala diskuse o svobodě médií a cenzuře, které jsem se zúčastnil, kterou inicioval poslanec Jiří Kobza z SPD a kde shodou okolností vystoupil i Václav Klaus mladší mj. na téma cenzury na Facebooku, viz:

https://www.respekt.cz/politika/klaus-junior-chystam-zakon-ktery-zaruci-svobodu-slova-na-internetu

Většina vystupujících na parlamentním semináři se shodla, že i mnohem mírnější neodůvodněné a účelové zásahy do svobody šíření informací, než momentálně zažívám, jsou cestou do pekel, tedy k tyranii nekontrolovatelné moci.

(Vytrvám a o vývoji kauzy budu informovat i nadále)


Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/6105-sahla-na-me-cenzura-na-fb-poprve-a-bezduvodne.html

......
 


(napsáno 13- 9. 2018)
 
Už jsem odblokován. Díky všem, kteří sdíleli moje materiály a snížili tak efekt zablokování. Díky také všem, co přispěli radou.

Na tomto případu je něco dost zajímavé:

- Nikoli jen to, že to bylo symbolicky v den "proticenzurního" semináře ve Sněmovně (10. 9.), kde se ve velmi silné sestavě hovořilo o cenzuře na internetu a Facebooku zvlášť.

- Nikoli jen proto, že to bylo v bezprostřední časové shodě s tím, když prudce začal růst počet přečtení mého článku o nepříliš seriozním pořadu v ČT o volebním potenciálu, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/6098-vyvoj-volebnich-preferenci-pozor-na-manipulace.html

(ten určitě pravidla Facebooku neporušuje)

- Především proto, že na rozdíl od jiných případů, o kterých vím od jiných osob, Facebook na jedné straně říká "Tato fotka je v rozporu s našimi Normami komunity", ale žádná fotka tam není a odkaz "Otevřené" nereaguje na rozkliknutí. Rámeček pod textem "Ak si myslíte, že vaša fotka nemala byť odstránená, môžete odpovedať na túto správu a uviesť viac informácií a my vašu fotku skontrolujeme znova. Ak zistíme, že nie je v rozpore s našimi Normami komunitami, obnovíme ju na Facebooku." nefunguje. Nelze do něj psát. To považuji ze strany FB za neetické a za porušení našich Norem komunity. Prostě je to neférové. Tady to vidíte na vlastní oči:


Zdůrazňuji, že jsem nic, co by bylo v rozporu pravidly Facebooku, neuveřejnil.

Pokud se mýlím, žádám opakovaně toho, kdo mě nahlásil, aby to uvedl.


Obávám se, že se dotyčný neozve, ale může ho nahradit kdokoli jiný, kdo by se domníval, že by na mém Facebookovém projektu našel něco, co je v rozporu s pravidly Facebooku. Uvítám to.

Mimo jiné, zablokováním se podařilo výrazně omezit počet přečtení mého blogu a uvedeného článku zvlášť, viz:



Sobota a neděle mají vždy nižší počet přečtení, zablkován jsem byl v pondělí 10. 9., když začal počet přečtení prudce růst. Po odblokování o dva dny později (středa 12.9.) zase následoval růst:


Budu se nadále snažit dopídit toho, proč jsem byl zablokován. Nerad bych, aby se Facebook stal živnou půdou anonymních darebáků, kteří v sobě spojují lhářství a udavačství. To asi není cílem "Norem komunity" Facebooku.



Poznámka redakce Nové republiky:
Napište nám nebo panu docentu Valenčíkovi o svých špatných zkušenostech s Facebookem, případně s dalšími sociálními sítěmi. Poslanec Václav Klaus mladší chystá textaci zákona, který by za podobné bezdůvodné cenzurování Facebook sankcionoval. Poslanec Klaus ml. navrhuje, aby cenzornímu zásahu podléhaly pouze výzvy ke genocidě, vše ostatní by na sociálních sítích nesmělo být předmětem cenzury.



Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/6107-fb-nechce-sdelit-proc-me-bloknul.html

Co se děje ve Venezuele

$
0
0
13.9.2018   Tribun
Na svůj dotaz jsem dostal jedinou kloudnou odpověď od Morybunda, a protože napsal něco, co si jinde nepřečtete, ale napsal to doprostřed flamu, rozhodl jsem se to vytáhnout:

Dobrý den,
na twitteru jste položil do pléna otázku „Co se dnes děje ve Venezuele?“. Omlouvám se, že se na ni pokusím odpovědět zde, poněvadž twitterový účet nevlastním a myslím, že tam je snad i nějak omezen počet znaků, takže se příliš rozepisovat nelze. 



Začal bych asi tím, že je skutečně nutno se na celou věc podívat bez klišé o socialismu. Tato klišé jsou totiž pouze jedním z nástrojů neoliberální pravicové propagandy, ovládající téměř celý svět. Dobře to popsal v jedné své úvaze Andre Vltchek na příkladu ČLR – když se tam něco podaří (přehrada Tři soutěsky, lunární vozítko, železnice do Lhasy…), tak je to jedině proto, že opustili „zatuchlý socialismus“ a vydali se cestou „volnotržního kapitalismu“, když se něco nepodaří, tak se to nepodařilo v komunistické Číně…

Diskreditace všeho levicového po celém světě je v běhu již desítky let a ze strany neoliberálů jde o věc pochopitelnou, leč notně průhlednou, vyčpělou a hloupou. A tak i v případě Venezuely musí být každý článek (který navíc nikdo není schopen napsat o vlastní invenci a podložit jej fakty z vlastního studia zdrojů, ale pouze otrockými překlady korporátních výstupů největších tiskových agentur) začínat slovy „v socialistické Venezuele“ a končit „také nedostatek toaletního papíru“, aby si každý p.t. občan správně dovodil kýženou rovnici, že cokoliv nalevo=socialismus=hlad, bída a neštovice. Venezuela je požehnáním pro globální kapitalismus, který v ní má opět svůj příklad „nehodný následování“ pro všechny, kteří by se snad opovážili jít vlastní cestou.

Konkrétní fakta bez frází o socialismu jsou asi taková, že ROPA. Ta tvoří více než 90% exportu a při dnešních tržních cenách tak zkrátka nejsou peníze. Diverzifikace průmyslu na jiné exportní komodity (v případě Ven. třeba hliník) byla započata, ale skrze výše popsané zatím nedokončena. Dá se říci, že s dramatickým propadem cen ropy před pár lety se zastavilo téměř vše – především budování dopravní infrastruktury, která byla pro další rozvoj ekonomiky klíčová. Nebyly zkrátka peníze. Do toho, proč si to nepřiznat, vstupuje také neschopnost a korupce – nicméně, proč si to opět nepřiznat, ta tam byla i před Chávezem a Madurem.

Třaskavá směs „mismanagementu“, nízkých cen ropy, neutuchajících snah opozice o „změnu“ (všemi prostředky) a zahraničních sankcí je příčinou současného neutěšeného stavu věcí. 

Podle všemožných průzkumů (které jsou, pravda, problematické), je však obyvatelstvo kritické jak k vládě, tak k opozici zhruba stejnou měrou.

Opozice si nabíhá také tím, že se obrací ke Spoj. státům ve stylu Zvacího dopisu, což i zavilý antimadurista považuje za nepřípustné. Vláda je také pod tlakem početných skupin „grassroots socialistů“, kteří naopak požadují daleko radikálnější přístup k řešení krize. Ti stojí neochvějně především za odkazem Cháveze a jsou k vládě a systému kritičtí zleva. Hodně lidí z Venezuely emigruje z ekonomických pohnutek do okolních zemí – stejně jako za Cháveze do Venezuely emigrovaly miliony Kolumbijců. V okolních státech však nezřídka čelí opovržení – co naplat, když vládu ve většině okolních zemí dočasně převzali pravicoví populisté a ti hrají na nacionální strunu.

Řešením vlády na tuto situaci je v současnosti probíhající denominace Bolívaru a jeho navázání na kryptoměnu Petro, která je kryta ropným bohatstvím a Petro Oro, která je kryta zlatem. Jedno Petro=60 dolarů=3600 nových Bolívarů. Vzhledem k tomu, že jde o poměrně sofistikovaný, dlouho připravovaný a nákladný systém, někteří analytici předpokládají, že Venezuele v tomto pomáhalo Rusko. Cílem je obejití zahraničních sankcí a oslabení, či zničení černého trhu s dolarem, který nabyl neuvěřitelných rozměrů (také díky vlivnému protirežimnímu webu sídlícímu v USA, který denně určoval nesmyslně nadsazené směnné kurzy, které pak prodejci ve Venezuele automaticky používali). Různých pokusů o ekonomické oživení tam už bylo několik, ale vždy mi připadaly takové „ad hoc“ a šité horkou jehlou, tento pokus s Petrem snad bude úspěšnější.

Závěrem snad jen tolik, že ve Venezuele to dnes opravdu není jednoduché, ale označit to jako vinu socialismu je stejné sofisma jako „Co jsi neztratil, to máš. Neztratil jsi rohy? Tedy máš rohy!“ . Příčiny krize jsou vícevrstvé, částečně domácího, částečně zahraničního původu. Řešení musí být systémové a nebude hotové za týden. Patrně bude muset dojít i ke změnám na nejvyšších postech a je otázka, jak to dotčení budou přijímat. Doušku o „vidíte, to je socialismus v praxi“ snad nejlépe popírá realita, kdy mnozí Venezeulané, kteří nemohou současnému vedení státu přijít na jméno, při vyslovení jména Chávez jihnou a vzpomínají na „staré dobré časy“. A Chávez, jak všichni dobře víme i díky masmediální masáži, byl přeci socialista jako řemen.


- - -

 

Už je to 17 roku, co dvě letadla narazila do dvou baraku a tři z nich spadly

$
0
0
Ladislav Větvička
13. 9. 2018 blog autora
Byl to silny zažitek, bo každy, kdo tu udalost tenkrat zažil, si do dneška pamatuje, kde ten den byl, co robil a jaky blby pocit měl, když se dival na ty padajici baraky.


Tuž zhrňme si, co se vlastně stalo, bo mladi už nevi, o co šlo a v televizi jim to tež neřeknu.

Dvě letadla řizena unoscama ze Saudske Arabie narazila před začatkem pracovni doby do dvuch vysokych baraku. Kdyby si saudskoarabšti synci kupili listky na pozdějši let, zabili by přes 50 tisic nepřatel, keři by už byli na šichtě. Jen diky humanytě a ohleduplnosti těchto synku tak zahynuly enem tři tisice blaznu, keři chodi do roboty včas.

Tři železobetonove baraky se diky narazu dvuch letadel po nějake době zesypaly přesně do svojeho pudorysu, což se nikdy předtim, ani nikdy potom u žadneho železobetonoveho baraku nestalo.

Třeti letadlo, 38m široky Bojing 757 zrobil v šestimetrove vyšce otočku o 270° a vešel se do pět metru široke ďury v Pentagonu zrovna v mistě, kde byly uskladněne dokumenty o rozkradani vojenskeho rozpočtu ve vyšce několika miliard dolaru.

Čtvrte letadlo, kere miřilo na ten třeti barak, mělo jakesik potiže a spadlo samo. Nenarazilo tak do teho třetiho baraku, ale to nevadi, on pak stejně spadnul sam.

Ňujorske baraky byly tedy rozdrcene na azbestovy prach, enem pas hrdinneho Sauda Muhamada Atty byl nalezeny neporušeny, jak 12.9. prohlasil v CNN minyster spravedlnosti.

Vše by tedy nasvědčovalo, že se bliži utok na Saudsku Arabiu. SSA ovšem byly fikane a nečekaně zautočily na Afghanystan, bo udajny planovač utoku, saudskoarabsky byvaly spolupracovnik CIA s bosenskym pasem na jmeno Usama se pry schovaval kajsik v afghanske noře. Měli zme štěsti, že se nešel schovat na Čeladnu, to by Ameryčani zautočily na Beskydy a svrhly by tehdejši Zemanovu vladu.

Bohužel, Usama, kery měl problemy s ledvinama, nohama a tak, jim zdrhnul. Ameryčani si mysleli, že se schoval v Iraku, a tak zničili Irak a nechali zabit jineho byvaleho spolupracovnika CIA Saddama, bo jim nechtěl prodavat ropu za dobre ceny.

Ale ani tam Usamu nenašli.

Našli ho teprve v Pakistanu, kde celu tu dobu v klidu žil, živil se jako jutuber a robil děcka svojim manželkam. Překvapivě Ameryčani Pakistan nevybombardovali jako Afghanistan a Irak, stačilo jim, že přiletěli dvěma vrtulnikama, Usamu střelili do čela, pak ho hodili do mořa a jako dukaz oddanosti nechali Pakošum jeden poškozeny vrtulnik.

No a tym přiběh konči.

Baraky plne rakovinotvorneho azbestu byly zbulane a postavene byly jine z dobře zrobenych pojistek. Iračani už prodavaju ropu za rozumne ceny, Ameryčani v Afghanystanu furt cosik hledaju aji po 17 rokach a češti vojaci na ně davaju pozor, aby se jim nic nestalo.

„A počujtě, major, nie je to akésik absurdné?“ „Čo je to absurdné, Kefalín?“


- - -

Vzkaz nám občanům spoza velké louže

$
0
0
Jiří Baťa
13. 9. 2018
V Lošanech na Kolínsku byla uskutečněna tradiční vzpomínková akce pořádaná k 122. výročí narození generála, pana Josefa Mašína, který patřil k těm nejvýznamnějším českým protinacistickým odbojářům. K přítomným , prostřednictvím vnučky Sandry, z USA promluvil, resp. poslal vzkaz také generálův syn Josef který, jak známo, spolu s bratrem a společníkem Paumerem se v 50. letech prostřílel do západního Berlína.


Nemyslím, že je nutné se blíže nebo podrobně zabývat hrdinstvím generála Mašína. Jeho zásluhy v boji proti nacistickému Německu, stejně tak v boji za osvobození Československa, jsou dostatečně známy. Rovněž jsou známy okolnosti, za kterých generál Mašín v tomto boji padl, když byl dne 30. června 1942, popraven německými okupanty. V této souvislosti poslal Josef Mašín, syn generála Mašína, žijící v USA, vzpomínkový vzkaz (dopis), ve kterém zmiňuje jisté věci a okolnosti, které mne nutí se k nim vyjádřit.

Pan Josef Mašín správně připomněl, že: „Dnešní den je oslavou života a narození vojáka a bojovníka za samostatnost a svobodu své vlasti, Československé republiky“, čímž měl na mysli svého otce generála Mašína. Průběh vzpomínkových oslav byl důstojný a odpovídal významu oslavy. Ve svém vzkazu, tlumočeném vnučkou Sandrou, však také neopomněl zmínit kritická slova na adresu současné, resp. polistopadové politické scény a také připomněl postavení a roli USA v dnešním světě.

Pan Mašín mj. vzkazuje, že se do Česka nevrátí, dokud bude v České republice existovat komunistická strana, která bude mít své kořeny v politice, státní správě i zákonech. Myslím, že není třeba vyslovovat lítost nad jeho rozhodnutím, jen se bude muset pan Mašín smířit s tím, že co bude živ se do České republiky nevrátí. Pan Mašín zapomíná resp. si neuvědomuje, že jakkoli je společnost a politická scéna zmítána všemožnými nedostatky a problémy, stát jako takový existuje na základních principech demokracie a tudíž, že Česká republika je uznávaný demokratický stát. Z toho vyplývá, že v rámci svobodných a demokratických voleb jsou v souladu s Ústavou ČR voleny všechny politické demokratické strany, tedy včetně KSČM, která, ať se to panu Mašínovi líbí nebo ne, je (od listopadu 1989) strana demokratická a možná víc, než některá jiná politická strana. Není to totiž tatáž KSČ z před listopadu 89, ale zcela jiný, demokratický politický subjekt, jakkoli se s tím také nemohou či nechtějí smířit v KDU-ČSL, TOP 09, ODS nebo hnutí STAN, ale to jsou spíše populistické názory slouží k tomu, aby do jejich stran vůbec nějaké antikomunisty dostaly.

Přesto má pan Mašín kupodivu, sice ne úplnou, ale přesto pravdu. Ve svém poselství totiž zmiňuje, že “Sametová revoluce v r. 1989 zanechala po pádu světového komunismu zemi (rozuměj v tu dobu ještě Československou socialistickou republiku) trpící Stockholmským syndromem ve stavu morální trosky. Komunisté si zvolili svého nového prezidenta (rozumí se Václava Havla), nová ústava zaručující kontinuitu jejich zákonů zajišťuje, aby rozkradené majetky zůstali v rukou těch, kteří je rozkradli, a aby komunističtí zločinci nebyli potrestáni. Mnozí z nich zůstávají i nadále ve vysokých funkcích v této zemi!“ S poslední větou, na rozdíl od těch předcházejících, však nelze úplně souhlasit, protože ti komunisté, kteří se potenciálně fyzicky a reálně podíleli na bývalém komunistickém režimu nejsou, jak tvrdí pan Josef Mašín, „nadále“ ve vysokých funkcích, protože kromě několika prvních let po listopadu 1989 (Čalfa, Dubček apod.) u moci již dále nebyli. Kromě řadových členů, kteří se po převlečení kabátu rychle začlenili do polistopadových formací (OF a j.), stali se z nich „kovaní demokraté“ a jako takoví pak stáli v čele polistopadového politického a ekonomického režimu a společnosti.

Je-li řeč o Josefu Mašínovu, žijícím v USA, není v této souvislosti od věci zmínit také jiné pozoruhodné výroky a názory, které z USA „vysílá“ k nám do Česka. Např. jeho vzkaz, že „ Je na čase, aby si Evropa konečně odvykla využívat dobrosrdečnosti Spojených států amerických!“ Nabízí se otázka, jakou dobrosrdečnost má pan Mašín na mysli, jestli je to ta, že byli s bratrem přijati do americké společnosti přesto, že měli na rukou krev několika lidí? Nebo dobrosrdečnost USA v jejich dobrovolné, ale zištné role světového četníka, vydržování a podpora NATO za účelem „zajištění bezpečnosti Evropy“ před ruskou hrozbou? To máme chápat jako dobrosrdečnost, když si uzurpují právo diktovat všem státům co mají a co nemají dělat, všechno dělají se zřejmou vypočítavostí a co horší, za jejich „snažením“ jsou miliony mrtvých! Myslím, že Evropa bude USA vděčna, až zmizí z evropského kontinentu a evropských, ale i ostatních států jejich vojenská přítomnost, jejich základny a nechají evropské a jiné státy jednat podle svých představ a svého vlastního uvážení. Protože jsou to především USA, které zvyšují napětí a hrozbu válečného konfliktu na úrovní světové války a to nemá s dobrosrdečností rozhodně nic společného.

Je také velmi úsměvné když pan Josef Mašín s plnou vážností říká, že „USA jsou nejzodpovědnější mocností světa. Nesou břemeno ochrany svobody i vás, kteří nevíte, co mluvíte!“ Už jen chybí aby dodal, že je to Rusko, které ohrožuje nejen Evropu, ale svět i USA a proto se USA vůči Evropě chovají tak „zodpovědně“, že už to ani zodpovědněji není možné. Je opravdu obdivuhodné, jak USA srdnatě a „zodpovědně“ chrání naši, ale také bezpečnost a svobodu jiných států a národů, např. Severní Koreje, Sýrie, Afghánistánu atd. Pokud se jde o ty, co neví co mluví a jejichž svobodu USA „chrání“, tak myslím že naopak je to pan Mašín, který neví co mluví. Ale on může mluvit co chce, je (už) přece Američan, dobrosrdečný, zodpovědný a také, jak jinak, nejchytřejší.

Nakonec poslední pozoruhodný výrok pana Josefa Mašína: „ Lituji, že jsme toho v Československu nestihli víc. Mladí Češi mi píší, že se stydí za své rodiče“! Pan Mašín má za to, že byli málo aktivní v sabotážích, málo aktivní v protikomunistickém odboji třeba i tím, že nepovraždili více nevinných lidí apod., čehož jak říká, lituje. To jen potvrzuje, jeho cynismus a cíle, když se přes mrtvoly probíjeli na Západ. K jeho tvrzení, že prý mu píší „mladí Češi“ kteří mu sdělují, že se stydí za své rodiče, prý proto , že jim zatajili, jaká zvěrstva se tu děla v době komunismu. No, pokud jim je dnes víc 50-60 let, mohli by si snad i něco pamatovat, ale to by zase neměli děti ve věku „mladých studentů“, že? Myslím, že je to od pana Mašína zase je vychloubačná lež a propaganda, která má za cíl ospravedlnit jejich „boj proti komunismu“, jejich sabotáže a vraždy. Nemluvě o tom, že pan Mašín mylně, trapně ale zcela vědomě nazývá poválečnou dobu, kdy se vlády ujali komunisté, za dobu „komunismu“. Taky proč ne, vždyť ne nadarmo se říká, že „Účel světí prostředky“ a pan Mašín moc dobře ví, proč to říká.

Obvinit Marka Zuckerberga?

$
0
0
Erik Best 
12. 9. 2018 EB
Klíčovou otázkou v případu extradice údajného ruského hackera Jevgenije Nikulina bylo, jestli má Česká republika i nadále uznávat právo Spojených států uplatňovat extrateritoriální jurisdikci. Nikulin byl obžalován z porušení amerických zákonů, aniž by se takového protiprávního chování dopustil v USA nebo ČR. V době eskalující obchodní války mezi Evropou a Donaldem Trumpem se nastoluje otázka reciprocity ve věci extrateritoriální jurisdikce. Když ji mohou uplatňovat Spojené státy, tak proč ne Evropa?



 Lina Khan v akademickém článku tvrdí, že by se na online platformy měla vztahovat presumpce predátorského chování. V tom případě by bylo možné tvrdit, že cenzura facebookových příspěvků a účtů českých občanů porušuje českou Listinu základních práv a svobod a česká pravidla hospodářské soutěže. Pokud by ČR chtěla bránit práva vlastních občanů, mohla by Marka Zuckerberga obvinit z porušení místních zákonů a požádat o jeho vydání na základě podobného principu extrateritoriality, který v případu Nikulin použily Spojené státy.

Jan Keller: Nikdo mi už nemůže vytýkat, že politiku znám jenom z učebnic

$
0
0
Rozhovor vedl Milan Mundier
14.9.2018  Literárky
Rozhovor o EU, o tom, kdo tahá za nitky evropské politiky, kdo se v EU chová normálně, o migraci, o desátku nadnárodním koncernům a také o propastném rozdílu mezi třídami Západu a Východu. Nakonec o lavičce v parku, které se jednou třeba bude říkat lavička Jana Kellera…Zbývá vám necelý rok ve funkci poslance Evropského parlamentu. Jak hodnotíte zkušenosti, které jste během let, co tuto funkci vykonáváte, nasbíral? Převažují ty dobré nad špatnými nebo naopak?

Pro člověka, který se zajímá o věci veřejné a který se pravidelně vyjadřuje k politice (na stránkách deníku Právo tak činím od roku 1998, tedy přesně dvacet let), je to nepochybně zkušenost velice důležitá. Nikdo mi už nemůže vytýkat, že politiku znám jenom z učebnic. Na druhé straně bych byl možná radši, kdybych ji skutečně znal jen z učebnic. Zachoval bych si mnoho ideálů a krásných iluzí. Špatná zkušenost spočívá například v poznání toho, jak tvrdě hierarchizováno je rozhodování v EU. Hlavní slovo mají politici a úředníci, kteří pocházejí z lidnatých a bohatých zemí a kteří jsou činní v evropských institucích už tři a více funkčních období. Říká se tomu sociální kapitál a funguje to zcela bezchybně. Do skupiny středně vlivných lze proniknout tím, že se bezpodmínečně ztotožníte s určující linií a aktivně ji podporujete. Pokud naopak vyjádříte trochu otevřenější kritiku, vyřadíte se z kolektivu. Stejně spolehlivě jste vyřazeni, pokud v něčem souhlasíte s euroskeptiky různých frakcí. To jsem si nikdy nedovolil, udělal jsem však tu neprozřetelnost, že jsem nahlas řekl, co si myslím o migraci, o povinných kvótách a tzv. multikulturalismu. Ale pořád zůstal ve 190členné frakci dobrý tucet lidí, kteří mi odpovídají na pozdrav. A poslední špatná zkušenost – nikdy bych nevěřil, jak šíleně namyšlení mohou být lidé, kteří se o sobě domnívají, že jsou levicovými politiky. Týká se hlavně Francouzů, Španělů a Italů, věk ani pohlaví nerozhoduje. Nejnormálněji se v tomto ohledu na levici chovají Němci, Rakušané, Dánové a britští labouristé.

A na co jste ze svého působení ve funkci europoslance nejvíce hrdý?

Na to, že jsem jako jediný z tehdejší neformální koalice lidovců a socialistů (celkem přes pět set lidí) hlasoval proti uzavření asociační dohody mezi Evropskou unií a Ukrajinou. Před hlasováním nás oslovil z obrovské obrazovky ukrajinský prezident Porošenko a tvrdil, že z jeho země bude již vbrzku modelová země v boji proti korupci. Dojatí poslanci napříč politickým spektrem ho odměnili několikaminutovým potleskem ve stoje. Není úplně jednoduché zmáčknout červené tlačítko, když pět set lidí všude kolem vás mačká tlačítko zelené.

Letos to bylo přesně 15 let, co občané České republiky odhlasovali v referendu vstup své země do Evropské unie. Nabízí se tedy otázka: Vyplatilo se České republice členství v Evropské unii?
Naše podřízení nadnárodním koncernům, cizím bankám a velkým investorům, kterým odevzdáváme každoročně symbolický desátek našeho HDP, bylo realizováno už před vstupem Česka do Evropské unie. Předesílám, že ani naše případné vystoupení z Evropské unie by na něm už nic nezměnilo. A nyní k otázce, zda se nám vstup vyplatil. Záleží to na dalším vývoji. Pokud si dokážeme prosadit svou v odporu proti přijímání migrantů a nenecháme se do tohoto nezodpovědného pohrávání s národní bezpečností zatáhnout, pak jsem vzhledem k EU spíše optimista. Pokud nám budou v jakékoliv podobě vnuceny kvóty (těch podob je mnohem více než ty tzv. povinné kvóty), či pokud budeme postihováni a trestáni za to, že si chceme svoji migrační politiku určovat sami, pak se nám členství v EU nevyplatilo. Zatím zůstávám stále ještě mírným optimistou.

Co by se podle vás mělo na Evropské unii změnit, aby lépe fungovala, a aby se těšila větší důvěře svých občanů? Zatímco část kritiků volá po její reformě, další část by ji rovnou zrušila…
Evropská unie funguje přes všechny proklamace jako součást projektu volného trhu. V podmínkách volného trhu se vždy spíše dříve než později ustaví jádro a periférie. Vloni vydal kolektiv francouzských autorů knihu, ve které ukazují, že EU fakticky funguje už dávno na dvourychlostním principu. Vítěze tohoto uspořádání poznáte podle toho, že v jejich zemích existuje silná horní vrstva a početné vrstvy střední. Ve zbytku Evropy se projevuje převaha příjmově nižších vrstev, přičemž střední vrstvy nejsou od těch nižších příliš vzdáleny. Tak je tomu v zemích bývalého východního bloku a také v jižní Evropě. Velká část našich středních vrstev má z hlediska své kupní síly a životní úrovně blíže k nižším než ke středním vrstvám na Západě. A nižší vrstvy na Východě jsou od nižších vrstev na Západě vzdáleny přímo propastně. Jen pro ilustraci: Téměř polovina příslušníků nižších příjmových vrstev v Bulharsku si nemůže dovolit jíst maso či rybu každý druhý den. Z nižších vrstev v Dánsku, Nizozemí, Švédsku či Španělsku je v této situaci pouhých pět procent. A jiný příklad: Dvě třetiny středních vrstev v Polsku a Maďarsku si mohou finančně dovolit ročně absolvovat jeden týden dovolené. Totéž si může dovolit 85 % příslušníků nižších vrstev v Dánsku a Švédsku.

Mluví se o tom, že EU příliš reguluje. Její regulační zásahy však nejsou toho typu, aby pokračující divergenci dokázaly zabránit. Evropský pilíř sociálních práv zůstává i po třech letech od svého vyhlášení v čistě deklaratorní rovině.

Často se můžeme setkat s názorem, že velké nebezpečí pro Evropu představuje Rusko. Jak hodnotíte vztahy mezi Evropou a Ruskem vy? A neměly by se už protiruské sankce zrušit?
Státy NATO vydávají na zbrojení tuším osmkrát tolik jako Rusko a mají Rusko obklíčeno vojenskými základnami. V této situaci může hovořit o ruské hrozbě jenom paranoik, anebo úspěšný politik. Protiruské sankce k ničemu nevedou. Proto jsem přesvědčen, že zrušeny nebudou. Právě tato logika je totiž odrazem těch nejvyšších evropských hodnot.

V Evropském parlamentu reprezentujete sociální demokracii. Ta v posledních letech zaznamenala obrovský úbytek voličů. Co jej podle vás způsobilo?
V evropském rozměru socialisté a sociální demokraté v zásadě přejali politiku neoliberální pravice. Ve Francii k tomu došlo za Mitteranda, v Německu za Schrödera, ve Velké Británii za Tonyho Blaira. Od takzvané nové levice zase přejali koketování s multikulturalismem. Výsledkem bylo, že ztratili přízeň příjmově nižších vrstev, zaměstnanců veřejného sektoru a seniorů, aniž by dokázali získat hlasy mladších liberálů z velkých měst. Naše ČSSD k tomu přidala pár typicky českých specifik, ale základní trend, který přivádí evropské socialisty bohužel ke dnu, se u nás jen kopíruje.

Nejsilnější vládní stranou v ČR je hnutí ANO, francouzský prezident Emmanuel Macron kandidoval za hnutí En Marche! a ani Donald Trump není typickým republikánským prezidentem. Řekl byste, že zažíváme soumrak tradičních politických stran?
To je evidentní. Vypadá to, že jediný „trumf“, který proti tomuto vývoji dokážou tradiční strany vytáhnout, je obviňování těch úspěšnějších z populismu. Když se běžného politika zeptáte, co to ten populismus vlastně znamená, odpoví vám buď naprosté banality, anebo zavede řeč na jiné téma. Schválně to v rozhovoru s kýmkoliv napříč politickou scénou někdy zkuste.

V roce 2011 jste vydal knihu Nová sociální rizika a proč se jim nevyhneme. Od té doby uběhlo už sedm let a z nejrůznějších stran slýcháme, že zažíváme období blahobytu. Která ze sociálních rizik, jež jste tehdy zmínil, podle vás přetrvávají? A hrozí nám nějaká další?
Nová sociální rizika jsou po obsahové stránce v podstatě klasickými riziky (chudoba, bída, bytový problém, nízká kvalifikace, sociální zranitelnost aj.). Nové je na nich to, že některá z nich jsou méně vázána na sociální původ než dříve a více spojena s určitou fází životního cyklu. Většina z nich se týká více žen než mužů. Jsou tím nápadnější, že společnost jako celek z pohledu makroekonomických ukazatelů skutečně zažívá období blahobytu. Až toto období pomine, nová sociální rizika se „zdemokratizují“, tedy rozšíří se do více vrstev. Jako první si nastoupí vrstvy střední.

Bude váš odchod z politiky v roce 2019 definitivní? Nepřemlouvají vás někteří voliči, abyste v politice ještě nějaký čas zůstal?
I takoví se najdou, ale já mám svůj projekt. Už jako malé dítě jsem záviděl důchodcům. Nemusejí vstávat do školy, chodit do nápravného tělocviku ani hrát na klavír. Mohou sedět v klidu v parku a krmit ptáčky. Už mám u nás v parku vyhlídnutý hned vedle altánku jeden moc hezký koutek. Nechci být příliš neskromný, ale třeba se té lavičce bude jednou říkat lavička Jana Kellera.

Kdy se můžeme těšit na vaši novou knihu? A jakým tématem se v ní budete zabývat?

Ta první z knížek, které snad dokončím a někdo mi je vydá, by se měla jmenovat Společnost věčného mládí. Bude pojednávat o tom, proč se levicová ideologie 60. let tak skvěle doplňuje s pravicovou praxí od počátku 80. let. Snažím se to mimo jiné ukázat skrze genezi pojmů, které se tehdy před půl stoletím staly módní. Zrovna pracuji s pojmem „touha“, což mne vede zpět k markýzi de Sade, ke kacířským hnutím Bratří svobodného ducha 13. století a k sektám gnostiků 3. století našeho letopočtu. Ještě přednedávnem jsem netušil, jak komplikovaná myšlenková hnutí nakonec vyústila do reklamního sloganu „Nevaž se, odvaž se!“. Pokrok nepochybně existuje a moje kniha to definitivně potvrdí.

Pane profesore, děkuji vám za rozhovor!



Patologie manipulativní role politických totalizátorů

$
0
0
Vladimír Pelc
Vladimír Pelc
14.9.2018  VašeVěc
Předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský nedávno prohlásil, že nejrůznější sociální sítě nyní hrají patologickou manipulativní roli, a to prý obdobně, jako se to dělo ve třicátých letech minulého století v Německu. Rozdíl od působení současných sociálních sítí je prý pouze v tom, že při nástupu nacismu v Německu šlo o hrubé fyzické násilí.

Veřejný prostor informací svobodný není. Veřejnoprávní sdělovací prostředky funkci seriózních informačních prostředků neplní; jsou plné nepravd i lží, informací zkreslujících skutečnost. Svobodným a demokratickým veřejným prostorem informací je internet. Svobodným protože je pasivně i aktivně přístupný každému – pasivně tak, že se v tomto prostoru můžete pohybovat bez omezení, brát na vědomí, a názor, tvrzení atp. akceptovat, nebo odmítnout; aktivně tak, že do něho můžete se svými názory vstupovat také bez omezení. Demokratickým je, protože umožňuje přečíst si i napsat v podstatě libovolný názor. Proto je veřejný prostor internetu předmětem ataků politických totalizátorů. Mají strach ze svobody. Ze svobody slova. „Historie se občas opakuje, to, co se děje dnes, je velmi podobné tomu, co se dělo při nástupu nacismu ve třicátých letech minulého století v Německu. A je tady jeden výrazný rozdíl. Místo hrubého násilí a uniforem tu patologickou manipulativní roli hrají nejrůznější sociální sítě. A naše moderní civilizace se tomu neumí bránit,“ tvrdil P. Rychetský v rozhovoru pro HlídacíPes.org v rámci projektu Mapa justice. *)

Dělat paralelu mezi nacistickým, především fyzickým násilím, které při svém nástupu používal nacismus v Německu ve 30. letech minulého století, a mezi současnou existencí a působením sociálních sítí, je nemístné.

Především sociální sítě nejsou fyzickým násilím (i když někteří jeho uživatelé k němu mohou vyzývat). Před fyzickým násilím nacistů byla jen malá šance na únik – šlo uniknout buď emigrací vnější, nebo vnitřní. Souhlas s ideologií, s politikou nacismu byl právě tím násilím (u vnitřně emigrujících, ostatní většina národa souhlasila) vynucován. Sociální sítě fyzickým ani jiným násilím nejsou; uniknout před nimi, nebo před těmi, o které člověk nemá zájem, je jednoduché – občan je nevyhledává, vypíná je. Zkrátka platí zde (Karla Poláčka) Michelupovo Adolfe, vypínám tě! (to když v rádiu vysílali Hitlerův projev). Obrana před nacistickým násilím mohla být pouze pasivní (aktivní nesouhlasitelé byli v koncentrácích, na popravištích). Obrana před sociálními sítěmi, některými manipulativními weby atp., je aktivní – na občanovi záleží, zda je vůči sobě aktivuje. Zmiňované nacistické násilí bylo celistvé, komplexní, souhrnné, všudypřítomné − týkalo se celého území Německa, později území dalších; působení sociálních sítí je částečné a závisí na tom, zda občan jejich působení na sebe umožní. Patologické manipulativní roli fyzického násilí se vyhýbá obtížně; patologické manipulativní roli (některých) sociálních sítí se vyhýbá lehce.

Citovaná paralela, kterou udělal P. Rychetský, je nemístná. Souběžně položit fyzický nacistický teror a aktuální působení sociálních sítí nelze.

Lze však najít obsahovou paralelu z té doby, kterou P. Rychetský zmínil, která místná, tedy vhodná na tomto místě, je. Na svobodu veřejného prostoru ve zmiňované době, tedy při nástupu nacismu k moci v Německu, tehdy zejména na působení tisku, útočil ve své knize Mein Kampf (Můj boj) Adolf Hitler. Jeho argumenty v nepříliš změněné podobě užívají političtí totalizátoři stále. A. Hitler v první části knihy nazvané Účtování, v její 10. kapitole s nadpisem Příčiny zhroucení mj. uvádí, že čtenáře tisku, aktuálně bychom řekli příjemce sdělení z veřejného informačního prostoru, i ze sociálních sítí, lze rozdělit do tří skupin: Za prvé do té, která věří všemu, co si přečte. Za druhé do té, která nevěří ničemu. A za třetí do hlav, které přečtené kriticky prověří a poté posoudí. První skupina je co do počtu zdaleka největší. Skládá se ze širokých vrstev obyvatelstva a představuje z tohoto hlediska duševně nejjednodušší část národa. A tak zejména s ohledem na skupinu první, nejrozsáhlejší, má stát povinnost dohlížet na to, aby se v informování, ve výchově tiskem, zabránilo každému zlořádu. 
Co je či není zlořád, rozhodují politici, policisté a další dohlížitelé. Veřejný informační prostor musí být kontrolován. To je základ totalitního vidění, a s maximou, že co občan, to blb, který musí být chráněn, je základem patologie manipulativní role současných politických totalizátorů.

„Jistěže si dovedu představit příslušníky jistých bezpečnostních složek, kteří budou postupně požadovat větší míru kontroly komunikace veřejnosti, elektronické komunikace, různých těch facebooků a jiných jevů. Přitom takovou kontrolu nelze realizovat bez velmi zásadních a hlubokých zásahů do lidských práv a svobod. Ta kontrola prostě neumí být selektivní, ta musí být paušální,“ řekl v rozhovoru P. Rychetský. *)

Václav Bělohradský v eseji O slovech a státech (r. 2001) napsal: Demokracii neohrožuje svoboda všech říci nebezpečná slova, šířit nebezpečné texty a obrazy. Ohrožují ji naopak ti, kdo chtějí dnes zakázat nebezpečná slova a nebezpečné obrazy, aby zítra mohli zakázat slova a obrazy, které je obviňují a usvědčují.

Sociální sítě nejsou formou nefyzického terorismu; politicky manipulativní jsou naopak útoky proti této formě svobody. Nechci být chráněn kýmkoli – státem ani nestátem v libovolných podobách – před rozličnými názory prezentovanými ve veřejném informační prostoru sociálních sítí. Právě taková údajná ochrana má patologickou manipulativní roli, a chránit má výlučně politické totalizátory, kteří tak upevňují svou moc.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live