Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 634 | 635 | (Page 636) | 637 | 638 | .... | 668 | newer

    0 0

    1.10. 2018   První zprávy
    Spojené státy mohou v případě potřeby uspořádat námořní blokádu Ruska, aby zabránily dodávkám energií do zemí Středního východu. Podle Moskvy by to však bylo vyhlášením války.
    Toto prohlášení učinil americký ministr vnitra Ryan Zinke během vystoupení v Pittsburghu, uvedl list Washington Examiner.

    „Máme příležitost, díky námořnictvu, zajistit, aby námorní komunikační cesty zůstaly otevřené a v případě potřeby je zablokovat, aby se ruské energetické nosiče nedostaly na trh,"řekl Zinke.

    Kromě toho americký ministr uvedl, že jediným zdrojem příjmů ruského hospodářství je prodej energetických zdrojů. Moskva sleduje takovou aktivní politiku na Blízkém východě, protože tam chce tam prodávat ropu a plyn, stejně jako v Evropě, tvrdil.

    Zinke také poznamenal, že situace s Íránem je velmi podobná se situaci s Ruskem, a tvrdil, že existují dvě možnosti řešení těchto otázek.

    „Tím je vojenská varianta, kterou bych raději nepoužíval. A je tam ekonomická varianta, která spočívá v tom, že vyvíjí tlak a vytlačuje jejich energie. Jsme schopni to udělat proto, že Spojené státy americké jsou největším producentem ropy a zemního plynu,“ dodal Zinke.

    Lavrov: Roste napětí a riziko konfrontace mezi Ruskem a USA!

    Některé jestřábí úvahy politiků ve Spojených státech vyvolávají dojem, že ne zcela chápou realitu. Ruská federace není zadním dvorkem USA, ani zemí, jako je třeba Honduras. A že hegemonistické úvahy světového policajta v tomto případě nefungují.

    Odpověď z Ruska byla rychlá a stručná. A to z úst vlivného ruského senátora Alexeje Puškova.

    „Vedoucí ministerstva vnitra Zinke obvinil Rusko z úmyslu dodávat energetické zdroje na Blízký východ (?!) a pohrozil nám námořní blokádou. Kromě skutečnosti, že je to úplný nesmysl, americká blokáda ze strany USA by se rovnala vyhlášení války. Někdy je lepší žvýkat než mluvit,“ zdůraznil ruský senátor na svém Twitteru.

    0 0

    1. 10. 2018      lenta a russian a news/mir
    Srbský prezident Alexandr Vučič uvedl armádu země do stavu bojové pohotovosti. Souvisí to se situací na severu Kosova, informoval televizní kanál RTS. Daný rozkaz byl zaslán Generálnímu štábu Ozbrojených sil země. Na rozkaz hlavy ministerstva vnitra Nebojši Stefanoviče byly také do stavu plné bojové pohotovosti uvedeny všechny síly speciálních jednotek srbské policie.


    V pátek 28. září vstoupilo na území, sousedící s jezerem, které zásobuje vodou hydroelektrárnu Gazivode, několik desítek příslušníků kosovských speciálních jednotek. Objekt se nachází na území Kosova, ale současně je součástí srbského energetického systému. V době zveřejnění materiálu nedošlo mezi stranami ke střetu.

    Vučič požádá Putina o podporu v souvislosti se situací v Kosovu

    Srbský prezident Alexandr Vučič uvedl, že na příští schůzce s ruským vůdcem Vladimírem Putinem má v úmyslu posoudit situaci v Kosovu a požádat o jeho podporu na mezinárodní úrovni.

    "Za dva dny se setkám s prezidentem Putinem, budeme hovořit o všech pro Srbsko důležitých otázkách, samozřejmě prioritou bude situace v Kosovu a Metochii. Seznámím prezidenta Putina se vším, co se děje, a požádám ho o podporu na všech mezinárodních fórech, požádám ho o radu, o tom není pochyb", uvádí TASS slova Vučiče.

    Setkání Vučiče s Putinem by se podle srbských médií mohlo konat 2. října.

    Společné cvičení Srbska a Ruska začne 1. října

    Letecké cvičení Ruska a Srbska se uskuteční od 1. do 5. října na území Srbska. Vojáci propracují prvky vyšší pilotáže. Oznámila to tisková služba Mnisterstva obrany RF.

    Do cvičení budou zapojeny společné posádky obou zemí na vrtulnících Mi-8 a stíhačkách MiN-29. Cvičení se bude konat pod názvem BARS-2018.

    "Celkově bude zapojeno až 10 jednotek leteckých sil a sil protivzdušné obrany Srbska", informovalo Ministerstvo obrany Ruska.

    Piloti mají předvést figury složité a vyšší pilotáže a také mají zdokonalit své dovednosti při zachycení vzdušných cílů. Vojáci propracují i prvky vzdušného boje. Část posádek bude plnit úkoly výsadku a poté vyhledávacího a zachranného zabezpečení.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    1. 10. 2018

    ZDE


    0 0

    Radek Novotný 

    2. 10. 2018  Outsidermedia
    Kvůli komu máme léta nejdražší cenu vody v kraji?


    Kvůli protiprávnímu jednání politiků. Hadi na radnici a v oblecích zaprodali v letech 2001-2004 monopol vody koncernu. Další Hadi tento stav udržují v chodu i přes rozsudky. Místo ODS, KDU, ČSSD přišel STAN, TOP09 a ANO a vše jede dál, nové strany se pokoušely zabránit odhalení pravdy a dosažení pravomocných rozsudků. Je třeba vytřídit politický odpad na radnicích, jinak se nedoplatíme. Občané Zlína kvůli nim přišli o tři čtvrtě miliard korun a stamilióny z dotací na obnovu infrastruktury.

    Chcete čistou vodu nebo dál financovat jachty magnátů? Čistou vodu?

    Tak nám pomozte vytřídit odpad na radnicích. Nájezdu bílých límečků jsem se postavil. Soudci mi po právní bitvě trvající 15 let, kterou jsem musel vydržet ufinancovat, i když jsem stál proti miliardářům, dali pravomocně zapravdu a proces, jehož realizace je zákonnou podmínkou pro platné uzavření smluv s koncernem, označili za neplatný a protiprávní. První část bitvy je vyhraná, nyní je třeba vyhnat z radnice darebáky. Prosazení provozního modelu došlo postupem in fraudem legis (obcházení zákona) to je postupem, kterým došlo k obejití shora citovaného ust. čl. § 13 stanov a ust. § 156 odst. 4 a § 156a ObchZ…


    - - -

    0 0

    Zbyněk Fiala
    2. 10. 2018  VašeVěc
    ČNB zvyšuje úrokové sazby, aby zvýšila kurz koruny, ale naráží při tom na odpor svých čtyřikrát přerostlých devizových rezerv.


    Jak pomohly koruně vyšší úroky? Stoupáme, nebo klesáme? Odpověď na klasický dotaz je stejně v mlhách jako posádka balónu z románu Julese Vernea. Je to tak i tak. Česká koruna už rok kolísá kolem úrovně 25,60 CZK/EUR, kterou měla před měnovou intervencí, a nezměnila na tom nic ani letošní série čtverého zvýšení úrokových sazeb. Po tom čtvrtečním o 0,25 procentního bodu na 1,5 procenta dokonce znovu oslabovala. Od situace před měnově revolučním 7. listopadem 2013, kdy ČNB přepnula kurz koruny do režimu ručního řízení, se to liší jen tím, že centrální banka teď má na kontech 3,2 bilionu korun v zahraničních aktivech.

    Česká centrální banka tak má nepochopitelně dvakrát víc, než čím disponuje česká vláda ve státním rozpočtu. Je to čtyřikrát víc, než měla sama ČNB před měnovou intervencí, a tedy čtyřikrát víc než potřebuje. Je to, jako když máte jednu garáž a čtyři blbá auta, ale ty tři překážející nelze při vší snaze prodat. Tenhle příklad není nijak nadnesený. Zářijová zpráva o bilanci ČNB ukazuje, že stejná hladina přetékajících devizových rezerv je vykazována již od loňského března. Jinými slovy, není boha, jak se jich zbavit.

    A to je problém. Jsou to právě tyto biliony, nikoliv dnešní bankovní rada, kdo určuje naši měnovou politiku. Jedná se fakticky o zahraniční dluh, tedy aktiva v eurech a dolarech nakoupená za koruny. Pro detailisty upřesněme, že ty koruny, které za to ČNB dala, dluží sama sobě, protože je zákonem zmocněná kdykoliv zatočit klikou, aby měla, kolik potřebuje. Ovšem dluh je dluh, vrátit se to musí. Naši centrální banku však točení klikou natolik zaujalo, že procitla až když zjistila, že neví, jak z toho ven.

    Tento bazén hnijících devizových rezerv teď má rozhodující slovo při tvorbě kurzu české koruny. Je to docela vážný politický problém, protože slabá koruna nás zbavuje množnosti uvažovat o alternativách pro případ, kdyby se Evropská unie začala štěpit. Jestli k tomu dojde a vznikne nějaká hranice, bude ji činit linie eurozóny. Dnes je v módě se euru pošklebovat, ale kdyby došlo na lámání chleba, asi bychom nechtěli uváznout jako za totáče v nějaké východoevropské periferii.

    Potřebujeme dramaticky posílit korunu, aby vyhlídka vstupu do eurozóny vyzněla jako maturita republiky, nikoliv prohloubení její koloniální závislosti.

    Koruna posílí, když o ni bude v zahraničí zájem. ČNB toho chce dosáhnout zvyšováním sazeb. Argumentuje jinak, straší inflací, jak je starodávným zvykem, ale už ani ti bubáci nejsou to, co bývali. Inflaci mohou trochu navýšit rostoucí mzdy, ale v opačném směru působí technologický pokrok, který vytrvale tlačí na pokles ceny mobilů, počítačů, televizí, praček, foťáků. Když po roce za stejné peníze dostanete dvakrát vyšší kvalitu, je předchozí model prodejný jen s obrovskou slevou.

    Inflace je tedy zachovávána při životě jen tím, že zavíráme oči před kvalitativními změnami ve spotřebním koši. Na druhou stranu, stejná inflační konvence kulhá také v tom, že prakticky nezapočítává takový podstatný výdaj domácností, jako jsou zběsile rostoucí ceny nemovitostí. Neznamená to tedy, že inflace neexistuje, ale začínáme chápat, že o ní nic nevíme, což je zjištění hodné Sokrata. Nicméně pro veřejnost byl tento pojem zachován jako vhodná slovní výplň projevů centrálních bankéřů, zatímco to, o co opravdu jde, je kurz koruny.

    Obvyklým nástrojem pro zvýšení kurzu koruny je zvýšení přitažlivosti českých dluhových cenných papírů. Když roste jejich výnos, mohl by růst i zájem o koupi. Jenže ti, kdo je obvykle kupují, už je mají. Získali je v průběhu měnové intervence a vlastně se v nich topí. ČNB se podbízela, aby zahltila jakoukoliv poptávku po koruně.

    Čtyřnásobný nárůst devizových rezerv ukazuje, že to pěkně přehnala. Zvítězila panská pýcha, která přetlumočila nezávislost měnové politiky jako právo dělat cokoliv, i kdyby se ostatní postavili na hlavu. Je to stejné, jako když si někteří novináři přeloží svobodu slova jako právo věšet lidem bulíky na nos a žvanit, co je napadne.

    Výsledkem přehánění bývá další přehánění při nápravě. Aby se podařilo korunu zase posílit, ČNB bude muset zvyšovat úroky více, než by chtěla. Tyto vyšší úroky dolehnou na celou ekonomiku, která tak bude mít dražší provoz, než by odpovídalo situaci. Také vládě naskočí starosti v kratším horizontu, než je nějaké štěpení EU, protože obsluha státního dluhu začne z rozpočtu odsávat stále více miliard.

    Zároveň vznikne řada nových problémů. Změna nálady na trhu může mnít charakter utržené laviny. I když nás nepohřbí, trh se pořádně rozkývá. Zvlášť, když mu pomůže nějaká negativní zpráva, jako třeba poslední výkyv indexu nákupních manažerů, podle kterého českému průmyslu hrozí výrazné zpomalení.

    S růstem úrokových výnosů jsou spojeny kurzové ztráty dosavadního portfolia dluhových cenných papírů s nižším výnosem. To je odvrácená strana těchto investic, považovaných obvykle za velice bezpečné. Zvláště u dluhopisů s delší splatností mohou být takové ztráty docela strašidelné. Trochu klidu nám dodává skutečnost, že se podařilo odkopnout penzijní reformu, která by nasměrovala podstatně víc úspor do takovýchto nástrojů.

    Pro samotnou ČNB přijde posílení koruny s visačkou ztráty, protože její devizové rezervy budou přepočítávány do stále menšího účetního vyjádření v Kč. Ale pro ty, kdo drží koruny, za které tyto rezervy vznikly, přijde konečně kšeft, na který čekali. Když sečtou úrokový výnos a kurzový zisk, začne to být zajímavé. A my si budeme pomalu moci oddechnout, že máme další etapu rozvojové pomoci Německu, Británii a bůhví komu ještě za sebou. Určitě nebyla poslední.

    0 0

    Zdeněk Jemelík
    2.10.2018  Security
    Od 13. června 2013, kdy Nejvyšší státní zastupitelství připustilo nebo možná přímo vyvolalo nasazení státních zástupců Vrchního státního zastupitelství v Olomouci mimo obvod jejich místní příslušnosti při přepadení proti Úřadu vlády ČR, Jany Nečasové dr.Nagyové a tří poslanců Šlachtovými muži, jsem si myslel, že mě tento úřad pod vedením nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana již nemá čím překvapit. Ale mýlil jsem se.


    KOMENTÁŘ:

    Před časem mě překvapilo jeho rozhodnutí podat dovolání v neprospěch bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové proti zprošťujícímu rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. ledna 2018. Nedosti na tom, že dovolání argumentačně stojí na nepravdivých skutkových zjištěních, přičemž údaje v její prospěch zamlčuje nebo vykládá nesprávně. Pan nejvyšší státní zástupce totiž navíc nedomyslel důsledky opravy výrokové věty sdělení obvinění, obžaloby a prvostupňového rozsudku, kterou provedl odvolací soud. Podle vyšetřovatele Pavla Pinky, žalobce Radka Mezlíka a soudce Aleše Novotného chomutovské fotovoltaické elektrárny Saša Sun a Zdenek Sun v majetku rodinného klanu Zemků získaly 31. prosince 2010 licence protiprávně. V uvedených dokumentech se uvádí, že elektrárny nebyly dokončeny ani zčásti. Vrchní soud slova ani zčástiz výrokové věty rozsudku vypustil. Tím nepřímo připustil pravdivost obhajobou uváděného a důkazně bezvadně podloženého tvrzení, že ke dni 31. prosince 2010 byly na investici za 1,3 miliardy nedodělky za 60 tis. Kč a elektrárny byly schopné provozu. Následně žalobci poskytli veřejnosti důkaz, že v době vyvolání „křižování“ obžalovaných měli k dispozici stejné fotografie z družice NASA ze dne 26. prosince 2010, které má obhajoba. Ty potvrzují vysoký stupeň dokončenosti elektráren.

    V uvedených dokumentech se dále uvádí, že elektrárny vydáním licencí získaly nárok na zvýhodněnou výkupní cenu vyrobené elektřiny, která jim bude vyplácena po dobu 20 let a tím vzniká obrovská škoda. Vrchní soud v Olomouci nebyl ale důsledný a možná jeho soudci ani energetické problematice dostatečně nerozuměli, proto nevyvodil v neprospěch obžaloby závěry ze zjištění, že elektrárnám ve skutečnosti nárok na zvýhodněnou výkupní cenu nevznikl, takže omračující výpočet škody je holý nesmysl.

    Shrnu-li důsledky opravy výrokové věty a zjištění o skutečném nároku na výkupní cenu, jako laikovi se mi jeví sdělení obvinění, obžaloba a prvostupňový rozsudek proti Aleně Vitáskové, zcela nevinné Michaele Schneidrové (odsouzené na 7 let vězení a k peněžitému trestu 250 tis. Kč, v současnosti vykonávající trest v domu smutku na vtipné adrese Rozkoš 990) a dalším jako křivé obvinění. Dovolání v neprospěch Aleny Vitáskové tím nabývá povahu absurdity.

    psali jsme: Alena Vitásková: Chci zpět do vedení ERÚ

    Další „vývrtkou“ je opakovaný návrh NSZ na kárné řízení České advokátní komory s pěticí obhájců obž. Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ), protože údajně nedostatečně upozorňovali na překročení povolené délky koluzní vazby, zaviněné dozorujícím státním zástupcem Michalem Galátem. Zprávu o tom přinesla Česká justice dne 23. září 2018. Podle ní náměstek nejvyššího státního zástupce Jiří Pavlík oslovil znova Českou advokátní komoru s vědomím, že s opakovaným návrhem nejspíš neuspěje. Jeho zatvrzelost působí dojmem zastrašování obhájců. V souvislosti s kauzou SAZ to je druhá mrzutost, která postihla Českou advokátní komoru. Předchozí jí způsobil ministr spravedlnosti Jan Kněžínek zamítnutím návrhu na kárné stíhání soudce Michala Kabelíka, jenž hrubě zasáhl do práva obžalovaného na obhajobu a soukromí manželů Zadehových tím, že nepovolaným osobám zpřístupnil obsah paměti iPadu a iPhonu pana obžalovaného včetně záznamů komunikace s obhájci a zejména choulostivých rodinných fotografií.

    Nebudu posuzovat, zda obhájci v případě neoprávněného prodloužení koluzní vazby postupovali s přiměřenou usilovností. Mohu ale na jejich obhajobu uvést, že podmínky pro plnění jejich úlohy jsou poněkud zvláštní. Jejich klient je silná osobnost. Čas ve vazbě tráví studiem právních předpisů a judikátů. Úrovní právnických znalostí převyšuje průměrné obžalované o několik hlav a závidět by mu v některých bodech mohl i leckdo z těch, kdo se věnují trestnímu právu z povolání. Taktiku své obhajoby řídí osobně a požaduje, aby se obhájci s ním radili o podáních, která podávají v jeho prospěch. Může se stát, že některé zákroky obhajoby se proto poněkud zdrží. Ale také je možné, že padne rozhodnutí, že reakce na příkoří se uplatní až později ve spojení s něčím dalším. V daném případě ostatně obhájci věděli, že probíhá pokus o vyvolání kárného řízení se státním zástupcem Michalem Galátem právě kvůli prodloužení koluzní vazby. „Pánbíček patrně nebyl doma“, proto byl pokus úspěšný: kárný soud potrestal Michala Galáta mírným krátkodobým snížením platu a také byl odvolán z dozoru v této kauze.

    Je vůbec sporné, zda bylo nutné, aby obhájci plýtvali silami na upozorňování na svévoli dozorového státního zástupce, když prodloužení koluzní vazby nebylo jediným ani nejdůležitějším projevem šikany jejich klienta. Hlavním problémem je samo jeho držení ve vazbě v situaci, kdy stát má na účtě rekordní kauci ve výši 150 milionů Kč, kterou rodina a přátelé vykoupili počátkem roku 2016 jeho propuštění na svobodu. Proti nesmyslnému držení ve vazbě se pan obžalovaný s pomocí advokátů brání v pravidelném rytmu vazebních řízení. Proti tomu je prodloužení koluzní vazby maličkost. Ústrků ze strany státních zástupců bylo více a snad všechny stížnosti obhájců proti nim a návrhy na kárné řízení končily zamítnutím. Příslušníci policejně-státnězástupcovko-soudcovského účelového uskupení, pronásledujícího SAZ, si vzájemně kryjí záda. NSZ k tomu až dosud mlčelo s výjimkou vyhovění stížnosti na nezákonné prodloužení koluzní vazby.

    psali jsme: Kdo nahradí Košťála v čele Energetického regulačního úřadu?

    Srovnávám vazební řízení proti SAZ s desítkami jiných, jež jsem v posledním desetiletí monitoroval: s takovým šlapáním po právech obviněného jako zde jsem se jinde nesetkal. Znepokojující je již skutečnost, že na začátku vyšetřování byl hlavním podezřelým jistý Petr Pfeifer, ale z toho se náhle stal spolupracující svědek (trestní řád takové postavení nezná), dokumentace z jeho vyšetřování zmizela a na jeho místo nastoupil SAZ. Opakovaně dochází k porušování zásady nedotknutelnosti korespondence mezi obžalovaným a jeho obhájci. Státní zástupce Michal Galát kromě prodloužení koluzní vazby toho má na svědomí víc. Zejména zneužil zdravotnickou dokumentaci manželky pana obžalovaného k jejímu ostouzení a v manželův neprospěch. Státní zástupce Jiří Kadlec nechal SAZ zadržet policií bezprostředně po propuštění z vazby s úmyslem uvalit na něho časově neomezenou předběžnou vazbu kvůli „poptávce“ teheránské prokuratury po jeho vydání, ačkoli věděl, že českého občana nelze vydat bez jeho souhlasu, čili hledaný nemá důvod uprchnout nebo jinak mařit řízení. Na všechno si obhájci opakovaně stěžovali s výsledkem hrachu házeného na zeď. Stěžovat si, upozorňovat na problémy, nemá v případě tohoto obžalovaného žádný smysl. Policejně-státnězástupcovsko-soudcovské účelové uskupení bude dále šlapat po jeho právech a bude jej do nekonečna držet v nesmyslné vazbě.

    Pan náměstek Jiří Pavlík by se měl zamyslet, jakou úroveň má vnitřní kontrola ve státním zastupitelství, když si mohou státní zástupci dovolit bezstarostně konat proti právu a dobrým mravům. Měl by veřejnost informovat, jaká opatření proti nim podnikne, aby v budoucnu neměli obhájci důvod si stěžovat.

    psali jsme: Kauza Zadeh – mýty a pravda

    Pro úplnost musím dodat, že po podání obžaloby přebrali od státních zástupců štafetu soudci, kteří si s nimi v neomalenosti v zacházení s právy pana obžalovaného a jeho rodiny nikterak nezadají. K odůvodnění jeho držení ve vazbě je jim dobré cokoli, včetně lži o pobytu manželky a syna v USA, kam by prý mohl uprchnout. Udělají cokoli, aby se mohli těšit vědomím, že mají ve své moci jak 150 milionů Kč, tak obžalovaného, v jehož prospěch rodina a přátelé obrovskou částku složili. Soudci si také osobují právo rozdat choulostivé fotografie manželky pana obžalovaného nepovolaným osobám. Vše s požehnáním kárných žalobců různých stupňů včetně ministra spravedlnosti.



    Autor: Zdeněk Jemelík

    0 0

    Bohumil Svoboda
    2. 10. 2018
    Letošní komunální volby vybočují z dosavadních předvolebních praktik zejména nebývale vysokou rafinovanou a lživou předvolební propagandou. „Naše“ sdělovací prostředky jsou pod přímým vlivem cizích vlastníků a tak jako vždy jim vychází vstříc. Pro svou špinavou a zrádcovskou práci jsou dokonale školeny západními, především americkými profesionály. Jejich propaganda se sice stále širšímu počtu občanů hnusí, ale přesto je stále velmi výkonná a účinná.


    Intenzita jejich práce má však letos své zdůvodnění v hlubokém propadu volebních preferencí některých tzv. „demokratických“ stran. Pravice v tom vidí svou novou šanci a pro celé předvolební období využívá předem promyšlené nebo i náhodné události. Patří k nim následující

    Výsledky posledních parlamentních voleb
    V předchozích senátních volbách došlo především k totálnímu volebnímu bankrotu ČSSD, díky naprosté neschopnosti jejího bývalého předsedy Sobotky a KSČM díky spokojenosti jejího předsedy Filipa, se svým více než dvanáctiletým setrváním na postu místopředsedy poslanecké sněmovny a relativně uspokojivém počtu 13% poslaneckých mandátů strany v předchozím parlamentu. Sobotka neudržitelnost setrvání v předsednické funkci strany pochopil. Předseda KSČM nevyvodil z volebního bankrotu své strany osobní zodpovědnost a znovu se do jejího čela nechal zvolit. Je samozřejmě věcí vedení jednotlivých stran koho si postaví do svého čela.

    Široká účast voličů na procesu výběru kandidátů

    Voliči se podílí na výběru zastupitelů do místních komunálních zastupitelstev, ale podle mého názoru ne všude jsou důslední. Většina voličů zůstává stranou tohoto procesu a do zastupitelstev se tak občas dostanou i lidé prospěchářští, kteří své pozice potom využívají ve svůj prospěch.

    Jiná situace je však ve výběru kandidátů do senátních voleb. Zde si můžeme všimnout důsledků široké pasivity voličů, kteří v podstatě „své“ kandidáty neznají a buď jim na tom nezáleží, nebo příliš důvěřují představitelům stran, kteří výběr řídí za ně. To je příčina toho, že se na preferenční místa dostanou lidé, kterým záleží především na velmi dobře placených místech poslanců a po svém zvolení jsou pasivní a jenom se „vezou“. Mnohem horší jsou ale ti, kteří v předvolební kampani využívají líbivou populistickou rétoriku a po svém zvolení bezostyšně odkryjí karty zrádcovské povahy a v podstatě svými postoji v parlamentu svým voličům jenom škodí. Proti tomu mohou účinně působit voliči svým zájmem o předkládané kandidáty a znalost jejich charakteru. Pokud v takového člověka nemají důvěru, musí se snažit o jeho vyřazení z výběru přímo, nebo pomocí preferenčních hlasů. Důležité je znát především tzv. „předvolební lídry“, kteří figurují v podstatě na volitelných místech a neváhat je eliminovat pomocí svých preferenčních hlasů ve prospěch důvěryhodných kandidátů třeba i z konce volební tabulky. Samozřejmě, že nejúčinnější by bylo přijetí zákona o odvolatelnosti poslanců pro ztrátu důvěry voličů, kterému se pravice úporně brání a dobře ví proč.

    Politická aktivita nového předsedy ČSSD pana Hamáčka

    Dalším fenoménem současného politického a předvolebního dění je nebývalá politická agresivita současného předsedy ČSSD pana Hamáčka. Nad tím skutečně zůstává rozum stát, protože takové nestydatosti se nedopouští ani pravicový bankrotář Kalousek, aby se dostal opět do čela pravicových stran, odkud ho s ostudou sesadili jeho vlastní voliči.

    Jak je možné, že předseda zbankrotované stany ČSSD Hamáček má tu drzost se postavit předsedovi vlády (předsedovi nejsilnější parlamentní strany ANO) i prezidentovi. V několika článcích na těchto stránkách jsem upozorňoval na politiku ČSSD, která má zradu na voličích geneticky zakódovanou. Vyslovil jsem také názor, že pro sestavení nové vlády by Babiš udělal pro národ a politickou stabilitu země nejlíp, kdyby do vlády přijal zástupce SPD a KSČM, nebo vytvořil jednobarevnou menšinovou vládu za podpory těchto stran. To konečně v závěrečné fázi jednání o vládě doporučil Babišovi i pan prezident, když tehdy skončilo neúspěchem jednáni Babiš – Hamáček a hrozily předčasné volby, které prezident odmítl.

    Babiš prezidentův návrh přijal, ale ve skutečnosti se stalo něco neuvěřitelného. Neuběhlo ani 24 hodin po schůzce s prezidentem, když Andrej Babiš tehdy oznámil, že uvažuje znovu otevřít vyjednávání s ČSSD, které tehdy skončilo před několika dny neúspěchem. (To zkrachovalo na požadavku předsedy ČSSD Jana Hamáčka na obsazení pozice ministra vnitra.) Tehdy pouhých 24 hodin po schůzce s prezidentem, který Babiše nasměroval k SPD a KSČM, došlo k obrovskému obratu. Andrej Babiš změnil náhle názor a nabídl představiteli bankrotářské strany ČSSD Hamáčkvi nejen členství ve vládě ale i pozici ministra zahraničí a následně zastupování ve funkci ministra vnitra, protože kandidát ČSSD POCHE byl nepřijatelný.

    Abychom tento kotrmelec pochopili, měli bychom se seznámit s velice zajímavým článkem pod názvem „CO JE TO ASPEN?“, (který byl zveřejněn na internetu a ze kterého jsem si dovolil čerpat. Jeho autora se mi nepodařilo nalézt.)

    ASPEN (Aspen Institute of Humanistic Studies) byl založen v r.1950 a od něho byl odvozen v r. 2012 Aspen Institute Central Europe, jež má své sídlo v Praze. Správní rada institutu se skládá z vůdčích osobností politiky, státní správy, podnikatelského a akademického prostředí. Cílem pražské pobočky Aspen Institute je (kulantně řečeno) přispívat k analýze a řešení naléhavých otázek současného hospodářského, sociálního a myšlenkového vývoje na expertním a nestranickém základě, a to jak v rámci České republiky, tak širšího středoevropského, evropského a euro-atlantického prostředí ve spolupráci s ostatními Aspenskými instituty. V jejich čele sedí např. Madeleine Albrightová, Condoleeza Riceová, Javier Solana nebo jordánská královna Noor a další. Institut je financován americkými nadacemi, z poplatků ze seminářů a jednotlivých členství. Cílem pražské pobočky Aspen Institute je přispívat k analýze a řešení naléhavých otázek současného hospodářského, sociálního a myšlenkového vývoje na expertním a nestranickém základě, a to jak v rámci České republiky, tak širšího prostředí ve spolupráci s ostatními Aspenskými instituty.

    Výkonným ředitelem je Jiří Schneider, jeho zástupkyní je Maria Staszkiewicz, z Asociace pro mezinárodní otázky, (bývalá ředitelka think tanku. Vpodstatě jde o instituci pro ovlivňování sociální politiky).

    Předsedou správní rady je Michael Žantovský, (velvyslanec ČR ve Velké Británii, bývalý překladatel, tlumočník, psycholog, publicista, absolvent Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, mezi lety 1968–69 studoval na univerzitě v Montrealu.)

    Otevření pobočky finančně podpořil finančník Zdeněk Bakala, (stojící za společnostmi NWR, BXR, absolvent Kalifornské univerzity v Berkeley, USA)

    Za otevření instituce formátu Aspen Institute lobboval dlouhodobě tehdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg(se slovy, že společnost potřebuje diskuzi s „širším nadhledem než od Bílých Karpat po Šumavu“.)

    Už z tohoto krátkého výčtu osob si každý může udělat úsudek o tom, komu tato instituce ve skutečnosti slouží. Podívejme se ale na představitele naší politiky a to nám pomůže udělat si jasno, proč je naše politika v krizi a kam až se může dostat.

    Ústřední postavou je v současnosti předseda zbankrotované partaje ČSSD, kterému se od Babiše dostalo velké moci. Co jej však k takovým bezprecedentním ústupkům přinutilo? Musí to být velký tlak bez ohledu na to, že proti němu ve vlastní straně vystupuje vnitřní opozice, která nechce připustit jakoukoliv spolupráci s SPD a komunisty. To jej může oslabit ale zdaleka ne tak, že by způsobila vnitrostranickou krizi, které by se musel vážně obávat. Ani Hamáček, byť v čele ČSSD, nemá takovou sílu, aby mohl politiku ovlivnit tak efektivně, že by bez cizí pomoci získal ty pozice jaké dnes má. Je tedy zřejmé, že naše politika je řízena silami ze západního zahraničí, především z USA. Dokazuje to skutečnost, že Hamáček je členem představenstva amerického nátlakového think tanku (Aspen Institute Central Europe, což je pražská pobočka americké matky této neziskovky.). Hamáček v tomto představenstvu sedí právě s takovými lidmi, jako je Madeleine Albright, (čestná předsedkyně Aspen Institute), Michael Žantovský, ale hlavně Zdeněk Bakala, který zastává v Aspen Institute pozici viceprezidenta sboru poradců a má v Aspenu kromě Jana Hamáčka z ČSSD další koně jako je Andrew Knight, který vydává mj. řadu Bakalových tiskovin.

    V představenstvu Aspen Institute Central Europe je spolu s předsedou ČSSD Janem Hamáčkem také Jan Farský, předsedu poslaneckého klubu Hnutí STAN. Proto Andrej Babiš musel přenechat Hamáčkovi i pozici ministra vnitra o které ČSSD usilovala tak moc, až to bylo divné.

    Hamáček pracuje pro Zdeňka Bakalu v jedné americké neziskovce! Je tak ve skutečnosti nejvýznamnějším „trojským koněm“ amerických „dirigentů“ uvnitř ČSSD, odkud tlačí politiku předsedy vlády Babiše tam, kam Američané chtějí a potřebují. Dělají to prostřednictvím Bakaly, který také řídí rozkol mezi Babišem a prezidentem Zemanem. Tím má zaručeno, že se vnitro nebude zabývat jeho bezprecedentními zlodějnami. (Krásně vymyšleno, že.) Kam až to může dojít, pokud si to voliči včas neuvědomí, je těžko domýšlet, protože z volebních bankrotářů se odhalili zrádci národa, kteří zasluhují největší opovržení. (Čtenáři by ses podrobněji mohli seznámit s uvedenou problematikou prostudováním článku CO JE ASPEN.)

    Výročí invaze Varšavské smlouvy do ČSSR před padesáti léty
    Dalším pozoruhodným fenoménem je, že se naše pravicové sdělovací prostředky už zhruba rok velmi intenzivně zabývají invazí vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR před padesáti léty. Tady si jejich američtí „školitelé“ neuvědomili, že ubohá jednostranná propaganda národ spíš otráví, než vzbudí takovou pozornost, jak by si přáli. Důkazem toho je, že se pečlivě připravovaných protestních demonstrací nezúčastnily desetitisíce až statisíce odpůrců invaze, ale jen stovky někde i tisíc demonstrantů, z nichž mnozí zejména mladí lidé nevěděli, o co jde. Svědčí to mimo jiné o naprostém propadu hromadných sdělovacích prostředků a debaklu jejich lživé propagandy. Navíc předseda vlády byl při této příležitost svého projevu u budovy ČS rozhlasu vypískán.

    Vražda tří Českých vojáků v Afghánistánu

    Není sporu o tom, že vražda zůstává vraždou a ztráta mladých životů přináší zejména jejich rodinám nezměrný smutek. Stala se tak další velmi nepříjemná událost, která byla, podle mého názoru velmi jednostranně interpretována. O této odsouzení hodné vraždě psalo už několik autorů a mezi nimi i pan profesor Ivan David s jehož názorem se plně ztotožňuji bez ohledu na špinavosti, které na něj kydají někteří pravicoví komentátoři.

    Mám totiž vážné výhrady proti vojákům AČR, kteří se za peníze nezdráhají naverbovat do zahraničních služeb pod kuratelou NATO. Jejich cíle jsou značně odlišné od cílů a zájmů občanů ČR. Z těchto důvodů nemohu považovat smrt tří českých vojáků za hrdinskou. Podle mého názoru jsou hrdinové ti, kteří dávají svůj život a zdraví v sázku ve prospěch svého národa. To byli nesporně bojovníci proti fašizmu za druhé světové války, ale jsou to např. někteří nynější příslušníci bezpečnostních sborů nebo hasiči, kteří chrání vlastní občany a jejich majetek bez toho, že by očekávali zvláštní osobní výhody a také mnozí ve službě pokládají životy ve prospěch národa.

    Je velmi zajímavé, že si naši politici a zejména sdělovací prostředky nekladou otázku: Kdo je za smrt našich, v Afghanistánu, zavražděných vojáků zodpovědný? Oficiálně nikdo, jak také jinak, vždyť tam šli dobrovolně a věděli, do čeho jdou, nebo ne? Být ovšem politikem, musel bych se nejen stydět, ale cítit vinu, protože účast našich vojáků v zahraničních misích a jejich smrt jsou jejich dílem. Jsou si politici vůbec této odpovědnosti vědomi?

    Úžasné je pak velkohubé prohlášení našeho náčelníka generálního štábu (nebo jeho zástupce-už si nepamatuji přesně kterého, promiňte mi to). Ten v televizi národ ujistil, že uděláme vše, abychom pachatele této vraždy a jejich pomocníky vypátrali a za jejich čin potrestali. Tak takový nesmysl se dá čekat jenom od vojenského diletanta, který chce pátrat a trestat někoho tisíce kilometrů od naší vlasti, kde máme jenom pár vojáků chránících ne naši bezpečnost, ale bezpečnost „amerických hrdinů“. Ti mají zájem jenom o sebe a dokonale vybavené kantýny, které svou úrovní a sortimentem přesahují rámec našich předních hotelů. Nebo je to prohlášení nezodpovědného člověka, který chce dělat pouze dojem a vymývat mozky našim občanům. K tomu lze jenom dodat, že tam naši vojáci nemají co dělat a viníky je nutno hledat a označit v poslanecké sněmovně a vládě, která v rozporu s mandátem bezpečnostní rady OSN naše vojáky do zahraničí posílá.

    Nekritický obdiv a díkuvzdání Američanům za osvobození ČR a Plzně

    Přesto, že na tento rok nepadá kulaté výročí osvobození Československa věnují této historické události sdělovací prostředky pozornost. Jejich zájem je však velmi pokroucen, zúžen a pokrytecky omezen na Českou republiku a nejen to. Jejich pozornost zcela zakrývá neoddiskutovatelné historické skutečnosti a soustřeďují svoji rozsáhlou a lživou propagandu ve prospěch Američanů nejen při osvobozování Československa ale zejména Plzně. Při té příležitosti bychom si měli připomenout nezvratná fakta, o kterých naše sdělovací prostředky záměrně mlčí.

    Především je třeba připomenout, že zásadní podíl na našem osvobození měla Rudá armáda. Celkem padlo na území ČSR 116 amerických vojáků (z toho při osvobozování Šumavy jich padlo 10, což svědčí skutečně o „urputných“ bojích) a 144 000 ruských vojáků. (počty se mění, ale většina badatelů se shoduje na těchto číslech.). Při osvobození Prahy pravděpodobně padlo asi 300 sovětských vojáků a asi 500 vlasovců, nikoliv Američanů. Při osvobozování ČSR padlo také několik tisíc Rumunských a Polských vojáků, tisíce vojáků Svobodovy armády a stovky partyzánů.

    „Osvobozenecká Americká iniciativu“ těsně před koncem války
    V rozporu s těmito skutečnostmi se Američané soustředili těsně před koncem války na ničení civilních objektů, včetně sídlišť škol a nemocnic. Věděli totiž, že ve srovnání s bojovou iniciativou Sovětské armády a Jaltskými dohodami osvobodí podstatnou část ČSR a polovinu Německa právě Sovětská armáda a pro ně konkurenční průmysl nezůstane pod jejich politickým a hospodářským vlivem. K těmto zločineckým iniciativám patří zejména:

    Bombardování Prahy 14 února 1945 – údajně omylem v navigaci. K jiným americkým náletům na Prahu došlo 15. listopadu 1944 a 25. března 1945. Bombardování zasáhlo Radlice, Vyšehrad, Zvíkov, Karlovo náměstí, Nusle, Vinohrady, Vršovice a Pankrác. Celkem 701 lidí bylo zabito a 1184 zraněno. Zničeno bylo 183 domů či historických objektů a dalších zhruba dvě stě bylo poškozeno. (Emauzský klášter, Faustův dům, Vinohradská synagoga, sochy na Jiráskově mostě apod.), Bez přístřeší zůstalo 11 000 Pražanů. Oběti tvořili téměř výhradně civilisté. Mimo objekty bylo napočítáno dalších 67 zásahů. Nálet nezničil žádnou z továren, které by mohli využít okupanti. Dne 25. března1945 došlo k útoku na strategické cíle v Libni, Kbelích a Vysočanech. Při tomto útoku bylo usmrceno 235 osob a dalších 417 bylo zraněno. Zasaženo bylo 527 objektů a napočítáno dalších 74 zásahů mimo objekty. Na dnešním území Prahy zaútočily několikrát americké stíhací letouny (tzv. hloubkaři) na lokomotivy a v jednom případě na kolonu německých uprchlíků. (To bylo 3. března, 1., 18., 25. a 30. dubna1945). Podobným způsobem byly řadou kobercových náletů zničeny a smeteny ze země i starobylé Drážďany a to vše podle zásady „Sovětům jenom spálená země.“

    „Osvobozování“ Plzně

    V závěru války se město stalo cílem "spojeneckého bombardování.“ (Zdroj H. Vočadlová na pietním aktu k výročí vybombardování školy v Plzni Doubravce.) Dne 17. dubna 1945 přišel první velký nálet.. V noci z 16. na 17. dubna se nad Plzní objevilo 222 bombardérů typu Lancaster. Nejprve označily cíle barevně hořícími pumami. Podle výpovědi pamětníků se noc změnila v den. Ve vzniklé záři bylo prý možné číst noviny. Během 17 minut shodily spojenecké letouny 891 trhavých a 4 tuny zápalných bomb. Kromě nádraží bombardovaly část obytných čtvrtí Doubravky, Roudné, celou Jatečnou kolonii a také Plzeňské pivovary. Bilance náletů byla hrozivá. Obětí bylo kolem jednoho tisíce, zbořeno bylo 120 domů, těžce poškozeno dalších 154. Památku dětí, které při tomto bombardování zahynuly, připomíná pamětní deska v chodbě konzervatoře a lípa, vysazená v Habrmanově parku, která nese jméno paní učitelky – Květa.“ Amerických a britských vojáků, které Plzeň jako své osvoboditele oslavuje, zahynulo při postupu našim územím mnohem méně, než v jeden jediný okamžik našich civilistů.

    Dlouhá léta se mlčelo, kolik padlo při osvobození Plzně amerických vojáků. Za pět dní bojů o Plzeň padl generálu Pattonovi jeden voják z juniorské 16. divize ale ten spadl opilý z auta. Dále pak bylo zraněno 7 vojáků americké armády a při tom bylo asi 7000 německých vojáků zajato. Velký počet nacistických zločinných generálů dostalo azyl v USA a bylo využito při budování jejich armády. Spousta jich bylo ukryto v některé zemi jižní Ameriky.

    Koncem dubna 1945 byla Američany vybombardována Plzeňská škodovka, která už pro Němce nevyráběla a žádné zbraně nedodávala a bombardování tedy nemělo žádný strategický význam. Její obnova trvala po válce téměř dva roky. Poslední velký útok americké 8. letecké armády začal 25. dubna 1945 brzy ráno. Z Velké Británie odstartovalo 307 amerických bombardérů B-17, známých jako Flying Fortress (Létající pevnosti). Nad Plzeň jich doletělo 276. Během 50 minut trvajícího náletu svrhli letci na továrnu 526 tun bomb. Škodovka hořela deset dnů a zničena byla téměř ze tří čtvrtin, jak dokazují i dobové fotografie. Zničeno bylo i přes 300 domů ve městě. Několik bomb dopadlo také na plzeňské letiště.

    To je bilance osvobozenecké mise Američanů. Divím se, že obyvatelé a vlastenci nevznesli žádný protest proti informacím, které naše prodejné zločinecké informační prostředky mezi obyvatelstvem šíří. Místo toho postavili už dvakrát vysoký pylon s děkovným nápisem „děkujeme Ameriko a to je nebetyčná ostuda. Že tímto způsobem chtějí významně ovlivnit následující volby je nabíledni.

    Vyzývám proto občany aby se nenechali lživou propagandou ovlivnit a svůj postoj v následujících komunálních volbách vyjádřili naprosto jednoznačně. Bude to velmi obtížné, protože většina zastupitelů v obcích, okrscích a krajích je vedena snahou pro svou obec a město pracovat co nejlépe. Mnohdy si však neuvědomujeme, že jejich snahu a politiku znehodnotí bossové jednotlivých stran v parlamentu a senátu.

    Já proto nikdy nebudu volit žádné kandidáty ČSSD, která nás zradí hned po volbách a pravicové strany které svou protilidovou politiku skrývají, velmi rafinovaně, za populistické cíle a fráze. Nezapomeňme, že jsou to pohrobci těch, kteří nás zbavili suverenity a štvou nás jenom proti Rusku, kterému můžeme být vděční, že naši předkové neskončili všichni v plynových komorách. Dám proto svůj hlas kandidátům SPD, protože jejich předseda Okamura je přímočarý člověk a doufám, že v komunálních volbách i jeho strana posílí.


    Prof. Ing. Bohumil Svoboda, DrSc., je bývalý prorektor Vysoká vojenská letecká škola v Košicích

    0 0

    Miroslav Polreich
    2. 10.2018
    Obracím se na Vás s žádostí o vysvětlení závažných okolností, týkajících se zneužití fingovaných dokumentů StB kandidátem na poslance navrhnutým Vaší stranou, který byl navíc i na tomto základě „vykroužkován“ stoupenci ODS a uspěl. Jedná se o závažný politický postoj schvalování agrese států Varšavské smlouvy proti Československu (dokonce po padesáti letech). Útoky proti mě nebyly a ani nemohly být osobní. Vašeho poslance, pana Žáčka neznám a nikdy jsem s nim nemluvil. Jedná se tudíž jen o záminku s mnohem závažnější tendencí o jejímž pozadí mám právo být Vámi informován.


    Proto jsem se písemně obrátil na hlavního manažera ODS pana Jana Kočího s žádostí o zprostředkování schůzky s Vámi. V odpovědi Jakuba Kajzlera, vedoucího mediálně analytického oddělení, mě bylo sděleno,, že mé žádosti nemůžete vyhovět s tím, že „své spory s panem Žáčkem musíte řešit přímo s ním, případně prostřednictvím justice, jestliže výroky považujete za lživé“. Vzhledem k profesnímu zařazení pisatele jsem vyrozuměl, že je zájem, aby celá věc byla medializována, což jsem nepředpokládal, a proto jsem žádal o vysvětlení osobně Vás.

    Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi závažné skutečnosti a kontakt se mnou jste odmítl, musím volit tuto cestu „osobního veřejného dopisu“. Ve své žádosti o přijetí jsem v příloze odůvodnil konkrétně podstatu věci. K těmto faktům jste nepřihlédnul.

    Pro čitatele toho dopisu jsem proto povinen tyto důvody zopakovat.

    Jde o publikaci vylhaných argumentů z materiálů StB uveřejněných v předvolebním období dotyčným kandidátem v populárním týdeníku pravicového a bulvárního zaměření (Reflex).

    V zájmu své popularizace současný nový pan poslanec Pavel Žáček mimo smyšlených informací StB se odvolal a asocioval se s invasními sovětskými autoritami z roku 1968. Stojí za to citovat z textu pana poslance ODS ( 50 let po invasi): „Počátkem prosince 1969 Polreicha potopili i sovětští přátele prostřednictvím velvyslanectví SSSR v Praze. Ministerstvo zahraničí převzalo záznam v němž byly zachyceny některé kritické názory bývalého 1. tajemníka čs. stálé mise při OSN“.

    Sám ocitoval z dokumentů moji charakteristiku. „Několikrát se dopustil porušení služebních povinností a kázně, což hraničilo s trestním činem…. V důsledku svého netřídního a nemarxistického přístupu k politickému dění…. Se dostal na vysloveně nepřátelskou a protisocialistickou a protisovětskou platformu. S tím souvisely i jeho protisovětské aktivity ze srpna 1968. Velmi hrubě se vyjadřoval o SSSR a z vlastní iniciativy vyvíjel značnou aktivitu na podporu jednání Rady bezpečnosti o ČSSR, kdy z titulu autority rezidenta československé rozvědky ovlivňoval jak úřadujícího stálého delegáta při OSN Mužíka, tak bývalého ministra zahraničí Hájka při jednání v RB“ A sám milý poslanec před rokem dodává, že jsem se tím „propadl až na dno“.

    Výše uvedené skutečnosti jsou k nepochopení, ale nemám záruku, že po dvacetiletém pronásledování mne, ženy (byla učitelkou na Columbijské U. a Harvardu) i dětí, pan poslanec ODS, dřívější velký svazácký aktivista a student normalizační žurnalistiky před Listopadem 89,, který má nyní k disposici i dobové dokumenty ÚV KVČ, na mne vytáhne jeden, který mě tam byl také předložen, jako podklad k trestnímu stíhání že “svým jednáním o ukončení vietnamské války měl snahu zabránit oslabování amerického imperialismu a umírání amerických vojáků“.

    Těžko chápu zaujatost Vašeho pana poslance, jsem pro něho přece neznámou osobou. Podstatou jeho nepřátelství musí proto být jak uvedl, mé jednání v Radě bezpečnosti OSN proti invasi, a dále i další aktivity (mediování) v souvislosti s krizovými situacemi (šestidenní válka, jednání v Glassboro, Vietnamská válka a Kosovo. Které jsou podrobně popsány v mezinárodně politických publikacích. Předpokládám, že jste s nimi jako odborník profesně seznámen. Jedna z mých knih, kterou jistě znáte „Utajená zákulisí“ byla označena v zahraničí (Rakousko) odbornou kritikou jako „prvá vysokoškolská učebnice mezinárodních vztahů napsaná v českém jazyce“.

    Jednání Vašeho pana poslance je výrazem nejenom negramotnosti, ale i hlubokého lidského hyenismu a nenávisti mající kořeny v jeho dřívějším jednání v období totality.

    Pane předsedo, sledoval jsem, jak rozjitřilo atmosféru ve Vaší straně stanovisko poslance Václava Klause jr., kterému rozumím, ale nikdo se nepozastavuje, ba dokonce dostává přednost, před jinými kandidáty, nad situací výše popsanou. Nevzbuzuje to dojem, že ODS je stranou demokratickou.

    Nevidím důvod se dovolávat justice, jak Vaši pracovníci mě doporučují. Problém není můj a Vašeho poslance, ale ODS samotné jaké má politické ukotvení, když navrhla na své kandidátce a nakonec její stoupenci vykroužkovali takového kandidáta. Nechci se mýlit, ale výše popsané skutečnosti nasvědčují o velmi znepokojující situaci ve Vaší straně a minimálních zárukách, které může za těchto podmínek poskytnout naší společnosti.

    0 0

    Rostislav Iščenko
    2. 10. 2018
    Politolog Rostislav Iščenko v rozhovoru s Ukrajina.ru hovořil o tom, jaké důsledky bude mít diplomatický konflikt v Zakarpatí mezi Maďarskem a Ukrajinou. Podle názoru experta Kyjev v posledních letech zavíral oči nad vydáváním pasů Maďarskem, Rumunskem a Polskem, protože mu tyto země zajišťovaly podporu při konfrontaci s Ruskem. Ale pak ukrajinské úřady začaly přijímat jazykové zákony namířené proti Rusku, které zároveň postihly všechny národy země, včetně etnických Maďarů.


    "Po neadekvátním vyhodnocení své role v tomto světě se Ukrajina snažila jednat tvrdě, přičemž počítala s tím, že USA a EU přinutí Maďarsko, aby zmírnilo svůj zápal. Když ale Kyjev oznámil nárůst vojenské přítomnosti v Zakarpatí, jen tím vyprovokoval Budapešť k odvetným opatřením. Ukrajina se sama zatahuje do předem ztracené konfrontace", řekl Rostislav Iščenko.

    Politolog poznamenal, že když centrum utlačuje regiony, ty začínají bezděčně hledat podporu jinde. Nyní dokonce i Česká republika zvažuje otázku vydávání svých pasů Ukrajincům. A s přihlédnutím k masové migraci práceschopného obyvatelstva do Evropy bude tam získání zaměstnání s průkazem občana EU mnohem jednodušší než s biometrickým pasem Ukrajiny, zdůraznil expert.

    "V Zakarpatí se může zopakovat situace s Krymem, přičemž situace byla vyprovokována samotnými kyjevskými orgány. Rusko nikdy nepodporovalo separatistické nálady, protože mělo zájem o přátelskou Ukrajinu s námořní základnou v Sevastopolu. Situace však dospěla k tomu, že na Krymu mohl začít ozbrojený konflikt, a proto se vynořila otázka návratu regionu do Ruska. Dokonce i menší střet v Zakarpatí může vést k tomu, že místní obyvatelstvo provede své referendum a Ukrajině zamává", shrnul Iščenko.

    Je třeba poznamenat, že vztahy mezi Kyjevem a Budapeští se zhoršily po přijetí nového zákona o vzdělání na Ukrajině v roce 2017. Maďarský parlament okamžitě prohlásil, že novinka porušuje práva národnostních menšin na Ukrajině. Podle úmyslu Kyjeva měl zákon omezit možnost studovat v zemi v jiných jazycích. V reakci na to začalo Maďarsko blokovat setkání Ukrajina-NATO.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    2. 10. 2018
    Vážená pani predsedníčka, dámy a páni,
    Vystúpenia počas všeobecnej diskusie na súčasnom zasadnutí Valného zhromaždenia OSN potvrdzujú, že medzinárodné vzťahy prechádzajú veľmi zložitou a protichodnou historickou etapou. Dnes sme všetci svedkami zrážky dvoch odlišne orientovaných trendov. Na jednej strane je to posilňovanie polycentrických princípov svetového poriadku, sebaisté otváranie nových centier hospodárskeho rastu, úsilie národov zachovať si suverenitu, zvoliť si tie rozvojové modely, ktoré spĺňajú ich národnú, kultúrnu, konfesionálnu identitu. Na druhej strane je to želanie celého radu západných štátov zachovať si samozvaný štatút „svetových lídrov“, spomaliť nezvratnosť objektívnych procesov tvorby multipolarity. Aby toto dosiahli, využívajú všetko, vrátane politického vydierania, ekonomického nátlaku a hrubej sily. 




    V dôsledku takýchto nezákonných činností sa devalvuje medzinárodné právo, na ktorom je založené povojnové usporiadanie sveta. Počúvame hlasné vyhlásenia, ktoré nielen spochybňujú právnu silu medzinárodných zmlúv, ale tiež deklarujú prioritu koristníckych a jednostranných prístupov k rozhodnutiam, prijatým v rámci OSN.

    Sme svedkami útoku militantného revizionizmu na súčasný medzinárodný právny systém. Útočí sa na základné princípy urovnania blízkovýchodného problému, na Spoločný akčný plán iránskeho jadrového programu, na záväzky v rámci Svetovej obchodnej organizácie, na mnohostranné dohody o klíme a na všeličo ďalšie.

    Popritom nadvládu práva vo svetových záležitostiach sa naši západní kolegovia pokúšajú nahradiť akýmsi „poriadkom, založeným na pravidlách“. Avšak tieto pravidlá sami vymýšľajú v závislosti od politickej účelnosti a sú príkladom dvojitých štandardov. Neoprávnené obvinenia zo zasahovania do vnútorných záležitostí jednej alebo druhej krajiny sa predkladajú súčasne s otvorenou politikou podkopávania a zvrhnutia demokraticky zvolených vlád. Usilujú sa vtiahnuť niektoré krajiny do im vyhovujúcich vojenských aliancií, proti vôli národov, zatiaľ čo iným štátom hrozia trestom za slobodný výber svojich partnerov a spojencov.

    Je príznačné, že agresívne útoky na medzinárodné inštitúty sprevádzajú pokusy „sprivatizovať si“ aj ich sekretárske štruktúry, delegovať im práva medzivládnych orgánov s cieľom ich manipulácie.
    Zúženie priestoru na konštruktívnu medzinárodnú spoluprácu, eskaláciu konfrontácie, zintenzívnenie všeobecnej nepredvídateľnosti, výrazné zvýšenie rizika vzniku spontánnych konfliktov ‒ to všetko sa prejavuje na činnosti Svetovej organizácie.

    Za sebecké ambície úzkej skupiny krajín musí svetové spoločenstvo platiť vysokú cenu. Pretláčajú sa kolektívne mechanizmy reagovania na spoločné bezpečnostné výzvy. Diplomaciu, kultúru rokovaní a kompromisy nahrádzajú diktáty, jednostranné obmedzenia, ktoré sa zavádzajú bez súhlasu Bezpečnostnej rady OSN a majú extrateritoriálnu povahu. Takéto opatrenia zahŕňajúce už desiatky krajín, sú nielen nelegálne, ale aj neefektívne, čo potvrdzuje najmä viac ako pol storočie blokády Kuby zo strany Spojených štátov, ktorú odsudzuje celé svetové spoločenstvo.
    Ale zasa sme si nevzali ponaučenie z histórie. Takých, čo chcú vynášať ortieľ bez súdu, neubúda. Dnes niektorým západným kolegom na vyslovenie viny stačí vyhlásenie v duchu „highly likely“, „s veľkou pravdepodobnosťou“. To tu už bolo. Dobre si pamätáme, koľkokrát sa falošné zámienky použili na ospravedlnenie intervencií a rozpútanie vojen, ako to bolo v Juhoslávii v roku 1999, v Iraku v roku 2003 a v Líbyi v roku 2011.

    Rovnaké metódy sa praktizujú aj dnes v Sýrii, na územie ktorej boli 14. apríla pod úplne vymyslenou zámienkou nanesené raketové údery ‒ niekoľko hodín predtým, ako mali prísť na miesto inscenovaného incidentu medzinárodní inšpektori. Upozorňujeme na neprípustnosť nových provokácií teroristov a ich patrónov pomocou použitia chemických zbraní.

    Konflikt v Sýrii trvá už sedem rokov. Neúspešný pokus o zmenu režimu zvonka s oporou na extrémistov takmer viedol k rozpadu krajiny a vzniku na jej mieste teroristického kalifátu. Energické kroky Ruska, na žiadosť vlády Sýrskej arabskej republiky, podporené diplomatickými krokmi v rámci Astaninského procesu, pomohli zabrániť tomuto katastrofickému scenáru. Kongres sýrskeho národného dialógu v Soči v januári tohto roka, zvolaný z iniciatívy Ruska, Iránu a Turecka, vytvoril na základe rezolúcie Bezpečnostnej rady OSN č. 2254 podmienky na politické urovnanie konfliktu. Práve na tomto základe sa v Ženeve vytvára medzi sýrsky Ústavodarný výbor. Na programe je obnovenie zničenej infraštruktúry v záujme čo najr ýchlejšieho návratu miliónov utečencov do vlasti. Prioritou medzinárodného úsilia a aktivít organizácií systému OSN by malo byť pomôcť riešiť tieto problémy v záujme všetkých Sýrčanov, bez akýchkoľvek dvojitých štandardov.

    Napriek všetkej zložitosti situácie v Sýrii, Iraku, Jemene a Líbyi je neprípustné ignorovať dlhotrvajúci palestínsky problém. Jeho spravodlivé vyriešenie je nesmierne dôležité pre zlepšenie situácie v celom blízkovýchodnom regióne. Chcel by som varovať pred jednostrannými krokmi a pokusmi monopolizovať proces urovnania. V súčasnosti je viac ako kedykoľvek predtým nutné konsolidovať úsilie svetového spoločenstva v záujme obnovenia rokovaní na základe rezolúcií OSN a Arabskej mierovej iniciatívy. Budeme aj naďalej všemožne túto konsolidáciu napomáhať, aj vo formáte Blízkovýchodného „kvarteta“, aj v spolupráci s Ligou arabských krajín a Organizáciou islamskej spoluprá ce. Vzájomne prijateľné dohody by mali zabezpečiť mierové a bezpečné spolužitie dvoch štátov ‒ Izraela a Palestíny.

    Tu v stenách Organizácie spojených národov, vytvorenej vychádzajúc z ponaučení Druhej svetovej vojny, sme všetci povinní premýšľať o budúcnosti, v ktorej by nemal byť priestor na opakovanie chýb minulosti. Na tento rok pripadá 80. výročie hanebného Mníchovského sprisahania, ktoré sa stalo korunou trestnoprávnej politiky appeasementu, uzmierňovania si Tretej ríše. Je to smutný príklad toho, aké katastrofálne dôsledky môže mať národný egoizmus, ignorovanie medzinárodného práva a pokusy riešiť problémy na úkor iných.

    Žiaľ, dnes v celom rade štátov nielenže jednoducho slabo pôsobí vakcína proti nákaze nacizmom, ale aj prekvitá kampaň prepisovania histórie, prikrášľovania vojnových zločincov a ich prisluhovačov. Boj proti pamätníkom osloboditeľom Európy, ktorý sa rozpútal v rade štátov, považujeme za rúhačstvo. Apelujeme na dodržiavanie rezolúcie Valného zhromaždenia o neprípustnosti heroizácie nacistov. Nárast radikálneho nacionalizmu a neofašizmu na Ukrajine, kde sú za hrdinov vyhlasovaní zločinci, ktorí bojovali pod zástavami SS, je jedným z hlavných faktorov zdĺhavého ukrajinského vnútorného konfliktu. Tento sa dá prekonať jedine úplnou, dôsl ednou a poctivou realizáciou Minského Komplexu opatrení, ktorý jednohlasne schválila Bezpečnostná rada OSN.

    Podporujeme pôsobenie Misie OBSE na Ukrajine a sme za to, aby pozorovatelia misie dostali ochranu zo strany OSN. Avšak namiesto plnenia Minských dohôd, namiesto dialógu s Doneckom a Luganskom si Kyjev hovie v ilúziách, že v Donbase rozmiestni s podporou Západu okupačné sily, a čoraz častejšie sa vyhráža silovými scenármi. Tí, čo držia ochrannú ruku nad súčasnou kyjevskou vládou, by mali svojich chránencov priviesť k rozumu a donútiť ich, aby prestali s blokádou Donbasu a diskrimináciou národnostných menšín na celom území Ukrajiny.

    Medzinárodná vojenská prítomnosť v Kosove schválená Bezpečnostnou ra dou OSN sa transformuje na americkú základňu. Budujú sa kosovské ozbrojené sily. Dohody medzi Belehradom a Prištinou dosiahnuté za sprostredkovania Európskej únie sa neplnia. Rusko vyzýva zúčastnené strany k dialógu v súlade s rezolúciou Bezpečnostnej rady č. 1244 a podporí také riešenie, ktoré bude pre Srbsko prijateľné. Celkove sme za to, aby sa z Balkánu nerobila znovu bojová aréna, aby Balkán nebol vyhlásený za niečie feudum, aby obyvatelia balkánskych krajín neboli stavaní pred falošnú voľbu, aby sa v regióne nevytvárali nové deliace čiary.

    Budovať architektúru rovnoprávnej a nedeliteľnej bezpečnosti je žiadúce aj v iných častiach sveta, napríklad aj v ázijsko-tichomorskom regióne. Vítame kladnú dynamiku vývoja situácie okolo Kórejského polostrova v duchu logiky rusko-čínskej „cestovnej mapy“. Treba podporovať tento proces spočívajúci v postupných ústretových krokoch strán a stimulovať po linke Bezpečnostnej rady OSN praktickú realizáciu závažných dohôd medzi Pchongjangom a Soulom. Budeme sa aj naďalej snažiť o naštartovanie mnohostranného procesu zameraného na vytvorenie pevného mierového a bezpečnostného mechanizmu v severovýchodnej Ázii. Denuklearizácia Kórejského polostrova tvorí len časť úloh, ktoré stoja pred svetov&y acute;m spoločenstvom v kľúčovej sfére medzinárodnej bezpečnosti – mám na mysli zabezpečenie nešírenia zbraní hromadného ničenia. Žiaľ, na tejto ceste sa kopia povážlivé prekážky. Nijako nenapreduje ratifikácia Zmluvy o všeobecnom zákaze jadrových skúšok, viazne úsilie o vytvorenie zóny zbavenej zbraní hromadného ničenia na Blízkom Východe, a situácia sa ešte komplikuje tým, že Spojené štáty v rozpore s rezolúciou 2231 č. jednostranne odstúpili od jadrovej dohody s Iránom, a to napriek tomu, že Irán bezo zvyšku plní svoje záväzky.

    Budeme sa všemožne snažiť, aby sme dohodu schválenú Bezpečnostnou radou OSN udržali pri živote. Negatívne tendencie sa hromadia v pôsoben&iacut e; Organizácie pre zákaz chemických zbraní. Z jej Technického sekretariátu sa Západ pokúša urobiť nástroj na trestanie nepohodlných vlád, v dôsledku čoho môže dôjsť k tomu, že táto štruktúra príde o svoj nezávislý odborný štatút, Dohovor o zákaze chemických zbraní stratí univerzálny charakter a Bezpečnostná rada OSN svoje výsadné právo. O týchto aj ďalších problémoch v oblasti nešírenia sa podrobne diskutovalo na zasadnutí Bezpečnostnej rady OSN 26. septembra tohto roku, ktoré veľmi vhod zvolalo americké predsedníctvo.

    Sme presvedčení, že akékoľvek problémy a neistoty, ktoré vznikajú v medzinárodných vzťahoch, sa musia rie&scaron ;iť cestou vecného dialógu. Ak niekto má otázky alebo ak má voči komukoľvek pripomienky, treba si sadnúť a diskutovať, predkladať fakty, počúvať partnerove protiargumenty, hľadať vyváženosť medzi záujmami. V posledných rokoch sa veľmi vyhrotila polemika o zneužívaní kybernetického priestoru. Chcel by som upriamiť pozornosť na to, že Rusko už pred dvadsiatimi rokmi iniciovalo v OSN diskusiu o otázkach zabezpečenia medzinárodnej informačnej bezpečnosti. Na pozadí nedávnych udalostí ešte aktuálnejšie vyvstáva potreba vypracovania pod záštitou OSN globálnych zásad zodpovedného správania štátov v informačnom priestore vrátane princípov nepožívania sily, nezasahovania do vnútorných záležitostí, rešpektov ania štátnej suverenity.

    Máme v úmysle predložiť Prvému výboru Valného zhromaždenia návrh takej rezolúcie. Rovnako dôležité je podľa nás pristúpiť k vypracovaniu Dohovoru o boji s počítačovou kriminalitou po predchádzajúcich príslušných rokovaniach v Treťom výbore. Hľadanie všeobecne prijateľných dohôd, vzájomné zohľadňovanie záujmov sú mimoriadne potrebné v oblasti svetového obchodu a hospodárskych stykov, ktoré sú dnes predmetom nebývalej politizácie. Hodnoty voľného obchodu sa stávajú rukojemníkmi obchodných vojen a iných foriem nekalej konkurencie. Rusko dôsledne zastáva filozofiu nedeliteľnosti hospodárskeho rozvoja, ktorá je základom iniciatívy Veľkého eurázijského partnerstva presadzovanej prezidentom Ruskej federácie V.V. Putinom. Tento veľkolepý projekt je otvorený pre všetky štáty Ázie aj Európy, bez ohľadu na to, či sú alebo nie sú členmi rozličných integračných zoskupení. Dôsledná realizácia tohto projektu by mohla prispieť k vytvoreniu priestoru širokej hospodárskej kooperácie v Eurázii, a v perspektíve by sa mohla stať základom novej architektúry kontinentálnej bezpečnosti, ktorá bude zodpovedať reáliám 21. storočia.

    Rusko sa aj naďalej bude maximálne snažiť o vybudovanie mieru na základe práva, pravdy a spravodlivosti. Nie sme v tejto snahe osamotení. Za demokratizáciu medzinárodného života vo všetkých jeho prejavoch a v záujme absolútne všetkých štátov spolu s nami vystupujú naši spojenci a partneri z Organizácie zmluvy o kolektívnej bezpečnosti, Eurázijskej ekonomickej únie, Spoločenstva nezávislých štátov, BRICS a Šanghajskej organizácie spolupráce, v zásade väčšina ostatných štátov sveta. Ich hlasu musí venovať pozornosť aj Západ, čo sa čoraz viac prejavuje aj v činnosti G20. V súčasných turbulentných podmienkach objektívne rastie úloha OSN – bezalternatívnej platformy na prekonávanie rozporov a koordináciu krokov svetového spoločenstva.

    Na prvopočiatku bola hlavným princípom OSN priorita kolektívnej práce v záujme dojednania všeobecne prijateľných riešení. Tento potenciál v&sc aron;ak nebol realizovaný v dôsledku bipolárneho rozkolu v čase studenej vojny. Neslobodno pripustiť, aby sme sa aj v dnešných časoch ukázali pred budúcimi pokoleniami ako nehodní cieľov a princípov Charty OSN, ako aj záväzkov našich otcov, ktorí OSN založili. Aby sme boli hodní ich dedičstva, treba sa rozpamätať na umenie nachádzať dohodu.

    Početné problémy súčasnosti sa dajú riešiť len na základe rovnoprávnosti a vzájomného rešpektovania. Diktát a donucovanie, ktoré boli také typické pre koloniálnu epochu, treba raz a navždy poslať do „archívu“, alebo ešte lepšie „na smetisko“ dejín. Štátnici minulých čias nám zanechali ako ponaučenie veľa výrokov, ktoré sa stali af orizmami. Uvediem jeden, jeho autorom je prezident H. Truman: „Vedúca schopnosť veľkých národov spočíva v sile príkladu, nie v dominovaní.“ Dúfam, že kultúra vzájomne rešpektujúceho dialógu v konečnom dôsledku zvíťazí. Rusko sa o to bude všemožne zasadzovať.

    Veľvyslanectvo Ruskej federácie v Slovenskej republike 

    0 0

    2.10.2018
    MUDr. Ivana Davida - našeho kandidáta do Senátu ČR za Prahu 12 podpořil jeho kolega ze Zemanovy vlády Dr. Jaroslav Bašta, bývalý ministr vnitra, později náš velvyslanec v Ruské federaci a posléze i velvyslanec ČR na Ukrajině.




    0 0

    2. 10. 2018  Nová republika a Nezávislá média

    Lenka Procházková, spisovatelka, občanské aktivistka a signatářka Charty 77 podpořila kandidaturu MUDr. Ivana Davida v senátních volbách v okrsku 17 - Praha 12.
    Hovořila o potřebě národního vzdoru proti prosazování cizích zájmů v naší zemi a o potřebě nového národního obrození.



    0 0

    Eduard Chmelár
    2.10.2018 blog autora
    Som presvedčený, že na obdobie po roku 1989 sa raz bude pozerať ako na obrovský omyl. Nie pre nadobudnuté slobody, ale pre zničenie fungujúcich základov spoločenských potrieb, ktoré boli nahradené devastujúcim súkromným ziskom.


    Namiesto posilňovania demokracie sme posilňovali kapitalizmus a príliš neskoro sme si uvedomili, že to nie je to isté. Do našej spoločnosti sme vrátili také ekonomické vzťahy, ktoré sme už raz odmietli a zabudli sme, že to malo svoje historické príčiny, že boli nespravodlivé a nefungujúce. Teraz nám hrozí, že prídeme aj o tie zvyšky formálnych slobôd, lebo politické elity za takmer tri desaťročia svojho panstva nedokázali presvedčiť väčšinu ľudí, že im reálne uľahčujú a zlepšujú život.

    Ľavica v tomto procese fatálne zlyhala. Najprv bola vývojom v deväťdesiatych rokoch úplne zaskočená, teoreticky nepripravená a intelektuálne čerpala z perestrojkového obdobia druhej polovice osemdesiatych rokov. Mnohí komunisti, ktorí sa preregistrovali do nových ľavicových strán, mali dosť primitívnu predstavu, že budú robiť politiku tak ako doteraz, ibaže „demokraticky“. Nasledovalo obdobie sterilných fráz o budovaní sociálneho štátu, ktoré už bolo svojou povahou archaické. Demokratická ľavica totiž nepochopila, že historicky stroskotala nielen marxisticko-leninská, ale aj sociálnodemokratická cesta, ktorú prevalcoval agresívny neoliberalizmus. Sociálny štát sa demontoval tak rýchlo, že hovoriť o jeho udržaní či dokonca rozvíjaní bolo čoraz nepresvedčivejšie. Časť ľavice sa konjunkturalisticky prispôsobila a prechodom k sociálnemu liberalizmu fakticky rezignovala na historické ideály a dezertovala k pravici. Druhá časť začala hľadať stratené istoty v nacionalizme. Na konci tohto obdobia, ktoré ohraničila finančná kríza, sa už nehovorilo o nijakých ľavicových systémových zmenách, dokonca ani len o „krotení kapitalizmu“, ale o tom, že keď sa ekonomike darí, mali by to pocítiť aj obyčajní ľudia – čo v praxi znamenalo, že kým upevňovala svoju moc oligarchia, rozkrádanie nadobudlo podobu mocenského prevratu a počet ľudí v pásme chudoby rástol, sociálna demokracia korumpovala voličov (ktorí nechápali, že by mohli dostať oveľa viac) omrvinkami – sociálnymi balíčkami, namiesto výrazného zvyšovania platov našich občanov presadzovala dovoz lacnej pracovnej sily, daňové zaťaženie ponechala na pleciach zamestnancov, pričom korporácie dostávali výhody a namiesto silnej strednej vrstvy vyprodukovala bašternákov, bödörov, výbohov a iných zbohatlíkov parazitujúcich na systéme. Pohybovať sa v komunite týchto zloduchov s Marxom v ruke, tváriť sa, že ste ľavicový revolucionár a odsudzovať mestských liberálnych intelektuálov, ktorí majú občas strelené nápady, ale žijú svoje poctivé životy často na okraji pásma chudoby, je kvintesenciou užitočného idiota.


    Historickou úlohou ľavice však bolo, je a malo by zostať prekonávanie kapitalizmu a vytvorenie sociálne spravodlivej a environmentálne udržateľnej spoločnosti. Globálny kapitalizmus vytvoril systém extrémnych nerovností, v ktorom chudobní chudobnejú a bohatí bohatnú, ktorý upiera drvivej väčšine občanov možnosť rozvíjať svoje tvorivé schopnosti a degraduje ich na ľudský kapitál, na živé stroje, v ktorom vznikajú vojny o suroviny, sú drancované prírodné zdroje a je likvidovaná kultúrna rozmanitosť. Honba za ziskom na úkor ľudských potrieb je iracionálny a absurdný spoločenský cieľ a takýto systém je pre zachovanie planéty vyslovene škodlivý. Ak by boli politici vo svojich úvahách poctiví, tak by museli priznať, že prakticky všetky problémy, s ktorými sa trápime – od korupcie a vysokej kriminality, cez chudobu a nízku úroveň potravinovej bezpečnosti až po zlú zdravotnú starostlivosť a ničenie životného prostredia, sú v konečnom dôsledku sprievodnými znakmi koristníckeho kapitalizmu. Pre úspech prekonania kapitalistického vývoja však nie je jedno, akým spôsobom k tomu dospejeme. Doterajšie pokusy dopadli katastrofálne a zdiskreditovali myšlienku socializmu natoľko, že si nie som istý, či by sme pri hľadaní humánnejšej spoločnosti mali ešte používať tento pojem, ktorému nerozumejú ani mnohí ľavičiari, nehovoriac o tom, že starenka, ktorej v päťdesiatych rokoch minulého storočia zobrali kravku, pole a zavreli manžela, sa pri vyslovení tohto názvu vyľaká a trikrát prežehná.

    Preto zdôrazňujem, že keď hovorím o prekonávaní kapitalizmu, nehovorím o návrate do minulého režimu. Vkladať nádeje do stalinistických komunistov, ktorí zakrývajú svoju myšlienkovú impotenciu nostalgiou za minulosťou, je nielen nevkusné, ale je to aj strata času. Oni vlastne nie sú politickou stranou v pravom zmysle slova, skôr akýmsi krúžkom insitných historikov, ktorý velebí komunistických vrahov a vlastizradcov od Gottwalda až po Biľaka a sníva o návrate starých čias (verejne to hovoriť nemôžu, lebo by to bol trestný čin). Komunisti nenadväzujú na to najlepšie, čo v ich strane bolo, na myšlienkové prúdy davistov a protagonistov Česko-slovenskej jari z roku 1968, ale na stalinistické a normalizačné tradície. Nie, rozhodne nechcem reštauráciu systému, ktorý v skutočnosti nebol socializmom, ale štátnym kapitalizmom – ako to výstižne pomenoval marxistický filozof a jeden z najvýznamnejších mysliteľov súčasnej Európy Gáspár Tamás. Aj môj najobľúbenejší marxistický filozof Erich Fromm upozorňuje, že komunisti sovietskeho typu chápali socializmus v princípoch kapitalizmu. Socializmus pre nich nebol spoločnosťou, ktorá sa líši od kapitalizmu svojou ľudskou povahou, ale formou kapitalizmu, v ktorej sa stranícky aparát stane mocenskou elitou a bude ovládať ostatné spoločenské skupiny. V podobnom duchu varoval pred takýmto chápaním socializmu aj Fridrich Engels.

    A už vôbec nehovorím o národnom socializme, ktorému začínajú šokujúco podliehať niektorí radikálni ľavičiari (je to síce absurdné, ale historicky vôbec nie ojedinelé – podobne sa radikálny socialista Benito Mussolini stal zakladateľom talianskeho fašizmu). Veľmi rozšíreným omylom je stotožňovať pojem sociálny s pojmom ľavicový. Konzervativizmus (kresťanský či národný) dokáže byť vo svojej podstate hlboko sociálny, ale nikdy neprekročí hranicu charity a zmierňovania následkov kapitalistickej ekonomiky. Sociálna politika najsilnejšej vládnej strany má najbližšie k bavorskej Kresťansko-sociálnej únii (CSU). Mnohí sociálni demokrati, ale aj komunisti si neuvedomujú, že ich odpovede na nahromadené problémy už dávno nie sú ľavicové, ale fašistické. Na to, aby sme pochopili ten veľmi jemný, ale mimoriadne dôležitý rozdiel medzi socialistickým a nacistickým postojom, sa musíme vrátiť do tridsiatych rokov minulého storočia.

    Antielitárska politika nemeckej NSDAP dokázala integrovať socialisticky zmýšľajúcich robotníkov, remeselníkov a zamestnancov, ktorí dúfali v spoločenské uznanie a lepší život svojich detí. Nacisti zaviedli dovtedy neznámu dovolenku, detské prídavky a vianočné príplatky, podporovali rodiny s deťmi, znížili nezamestnanosť, zvýšili ochranu práv užívateľov nájomných bytov. Chudobnejší ľudia mohli počítať so štátnou pomocou pri splácaní hypoték, so sociálnym poistením, finančným príspevkom pre študentov i s lacnejším uhlím a zemiakmi. Nacistický hospodársky zázrak bol založený na zbrojení, budovaní infraštruktúry a zavedení nútených verejných prác. Na rozdiel od Churchilla Hitler nesľuboval národu krv, pot a slzy – získaval si ho znovu a znovu systematickou sociálnou dobročinnosťou. Príklon Nemcov k národnému socializmu nepramenil z ideologického presvedčenia, ale z materiálnych výhod, ktoré režim obnášal. Hitlera vyniesli k moci práve konzervatívne pravicové sily, ktoré sa neštítili preberať jeho radikálnu rétoriku. Sociálny program nacistického vodcu však napriek tomu nebol socialistický. Možno ho nazvať podplácaním národa prostredníctvom materiálnych výhod. Oficiálna propaganda znela – vodca dal prácu ľuďom. Malo to však jeden háčik: všetko to bolo na dlh a krajina smerovala k bankrotu a do dlhovej pasce. Gigantické vládne dlhy, financujúce zbrojársku výrobu, boli kryté cennými papiermi emitovanými fiktívnou spoločnosťou. Pomocou týchto manipulácií mohla vláda financovať vyzbrojovanie, vykazovať ekonomický rast a vytvárať zdanie ekonomického zázraku. Bola to prosperita na dlh. Keď už bolo jasné, že sa približuje krach, Hitler začal vo svojich úvahách počítať s vojnou. Práve vďaka vojne bankrot nenastal, pretože okupácia Európy umožňovala Nemecku čerpať zdroje z podrobených krajín.


    Fašizmus je historicky posledným štádiom kapitalizmu a je živený vojnami. Ten podstatný detail, ktorý odlišuje nacistov od socialistov, sa nachádza v 4. kapitole knihy Adolfa Hitlera Mein Kampf: „Marxistickému postoju všetci ľudia sú si rovní je nevyhnutné vyhlásiť vojnu." Toto fašisti neznášajú na demokratoch najviac: ich rovnosť, ich rešpektovanie rôznorodosti a toleranciu. Preto neustále, so všetkou zúrivosťou a fanatickou upätosťou, podsúvajú verejnosti falošnú tézu, že pre liberálov (pod ktorých nesprávne zahŕňajú všetkých demokratov) sú prioritné práva menšín. Nie sú, oni sa ich obhajoby len odmietajú vzdať, lebo sú súčasťou zápasu za emancipáciu a rovnosť všetkých ľudí. Cieľom ľavice nie je sociálna výpomoc, ale sociálne zrovnoprávnenie, neusiluje sa o charitu, ale o sociálnu spravodlivosť. A z tej nemožno vyčleňovať ľudí na základe rasy, farby pleti, etnickej či náboženskej príslušnosti. Socialista, ktorý prevezme jazyk ultrapravice, nezachraňuje ľavicu, ale ničí ju, pretože volič dá napokon vždy hlas originálu, ako sa to ukázalo aj pri posledných parlamentných voľbách, keď vláde nepomohlo štvanie proti utečencom, naopak, znížili tým citlivosť na fašizmus, lebo posunuli hranice akceptovateľného. Preto ak niekto, kto o sebe tvrdí, že je ľavičiar, no navrhuje prispôsobiť sa agende konzervatívcov, zdôrazňovať národný štát a vytvoriť s nimi spojenectvo proti kapitalizmu, z ktorého žiada vylúčiť liberálov „s ich frázami o slobode a demokracii“ – napĺňa všetky definičné znaky národného socialistu a nepomôže mu ani občasné oháňanie sa Marxom, lebo Karl Marx nazýval takéto spojenectvá reakčnými silami.

    Socialisti liberalizmus nikdy nepopierali, ale prekonávali ho. Tam, kde sa práva a slobody odstraňujú, nemôže byť o skutočnom socializme ani reči. Socializmus dnes znamená predovšetkým radikálnu demokraciu, jej prehĺbenie a rozšírenie aj do ekonomickej a sociálnej sféry. Mám na mysli takú demokraciu, ktorá preniká dennodenne všetkými oblasťami života spoločnosti, ktorá umožňuje začať vytvárať spoločnosť bez nezamestnanosti, bez chudoby, bez útlaku. Autentická ľavica rieši reálne problémy pracujúcich, namiesto toho, aby šírila politiku strachu a zbabelo kopala do tých, ktorí nemajú silu sa brániť – či už sú to Rómovia, utečenci alebo ľudia žijúci v hmotnej núdzi. Autentická ľavica sa ozve, keď politici v službách mocenských elít rozkrádajú to, čo patrí všetkým, namiesto toho, aby sa k nim pridala. Autentická ľavica sa nebojí vystúpiť proti pravicovému populizmu a dokáže mu čeliť tým, že pomenuje skutočné príčiny našich problémov. Autentická ľavica nikdy neuprednostní podporu autoritatívneho vodcu pred solidaritou s biednymi, lebo vie, že sociálny štát bez právneho je čistý nezmysel. Nemôžete stavať strechu domu, keď nemáte vybudované jeho základy. Nemôžete presadzovať lepšie pracovné podmienky pre zamestnancov v krajine, v ktorej nemáte zabezpečenú vymožiteľnosť práva a spravodlivý súdny proces.

    Práva pracujúcich budú u mňa vždy na prvom mieste. Ale nenechám si vnútiť fašistickú predstavu, že ich môžeme udržať len útlakom iných. Celý život som zasvätil službe mieru a nespreneverím sa tejto filozofii teraz, aby som militantne štval proti ľuďom, ktorí nás nielenže neohrozujú, ale o našu krajinu sa ani neobtrú. Som vlastenec, poznám túto krajinu tak ako len málokto. Vychoval som tisíce študentov, ktorým som na prednáškach vštepoval lásku a úctu k vlasti, jej dejinám, predkom, kultúre a prírode. A preto nedovolím, aby toto moje vlastenectvo niekto spochybňoval len preto, lebo prechovávam úctu a obdiv aj k iným kultúram. Možno je to už nezastaviteľné, možno sú ľudia už takí iracionálni a nakazení hnedým morom, že budeme musieť prejsť obrovskou a tragickou civilizačnou kataklizmou, aby sme si uvedomili, čo je v živote dôležité, nadčasové a za čo sa oplatí žiť a umierať. Ja mám však vo veciach jasno a budem stáť za svojimi hodnotami pevne ako skala. Chcem kráčať v šľapajách Štúra, Štefánika, Hodžu a Dubčeka, nadväzovať na štúrovcov, davistov i protagonistov Česko-slovenskej jari, vydal som sa na cestu, na konci ktorej chcem prispieť k budovaniu nášho štátu a k sláve našej vlasti tak, aby bola spoločným domovom pre nás všetkých, nie len pre vyvolených a aby reprezentovala to najlepšie z nás, čím prispievame k európskej kultúre a svetovej civilizácii. To nie je misia na jednu krátku demagogickú kampaň. To je životná cesta. A ja z nej neuhnem, nech sa deje čokoľvek. Veď poznáte ten môj obľúbený Gándhího výrok: „Najprv vás ignorujú. Potom sa vám vysmievajú. Potom s vami bojujú. No a napokon vyhráte.“

    0 0

    Radim Valenčík
    2. 10. 2018  blog autora
    Uveřejnil jsem před několika dny, v logice věci zařazuji do seriálu do volbách:
    Poměrně velký rozruch způsobilo zveřejnění průzkumu CVVM (což je celkem renomovaná agentura), který proběhl od 8. do 20. září a zapojilo se do něj 1037 respondentů. Zde jsou jeho výsledky:




    Zveřejnit průzkum těsně před volbami je vždy riziko. Agentura riskuje, že utrpí její pověst. Pokusím se na její tzv. "průzkum" reagovat – a také riskuji svoji pověst. Uvidíme, kdo dopadne lépe.

    CVVM má pochopitelně výmluvu. Může říci – hovořili jsme o průzkumu voleb do Sněmovny. To je ovšem chabá výmluva. V současné zpolitizované době se do výsledku komunálních voleb výrazně promítne afinita voliců k jednotlivým stranám. A promítne se do nich ještě jeden důležitý aspekt. Negativní volba voličů ve vztahu k některým stranám, aby si tím vynutili změny v jejich reprezentaci a v pojetí politiky, kterou provádějí (to pocítí zejména ČSSD a částečně i KSČM).

    Na výsledku prezentovaném CVVM je zarážející zejména velmi nízkých odhad SPD (můj odhad výsledku je více než dvojnásobně vyšší). Částečně to lze vysvětlit tím, že SPD je mediálním mainstreamem ostrakizovanou stranou a část voličú se obává přiznat, že by ji volilo. Tento efekt dříve nejvíce pociťovala KSČM, která vždy oproti průzkumům v reálných výsledcích "poskočila". Do určité doby.

    Ale ani tento efekt nevysvětluje to, co CVVM předvedlo. Navíc není zřejmé, zda se skutečně jedná o "průzkum" (jak je uvedeno), nebo o "volební model". Osobně si myslím, že se jedná spíše o manipulaci s cílem ovlivnit výsledek komunálních voleb. Aby totiž volby dopadly tak, jak CVVM uvádí, muselo by dojít k hodně velké manipulaci s volebními lístky i při počítání hlasů. Už s ohledem na to, jak jsou obsazeny kandidátky. Musela by to být manipulace v rozsahu, který asi u nás není reálný. Uvidíme.

    Takže připomenu výsledky a vyjádřím se k tomu, jak to vidím z hlediska svého standradního modelu já. Za týden můžete porovnat.


    CVVM                                                          Můj odhad výsledků


    (výsledky průzkumu do Sněmovny):         v komunálních volbách:

    ANO               30 %                                                   25 %

    ODS                14 %                                       ↓          8 %

    Piráti               13 %                                       ↑          13 %

    ČSSD              12 %                                       ↓↓        4,5 %

    KSČM             10,5 %                                   ↓↓        4,5 % (ale před ČSSD)

    SPD                5 %                                        ↑↑↑      12, 5 %

    KDU-ČSL      4,5 %                                      ↑          5,5 %

    TOP                4 %                                                     2 %

    STAN             4%                                          ↑          5 %
    Uvidíme, zda dojde k souboji agentur a zda se objeví další pokusy o manipulaci s voliči.

    (Pokračování)
    Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/6169-od-srpna-69-k-listopadu-89-a-volby-v-rijnu-20.html

    0 0

    Jan Kadubec
    2. 10. 2018    Outsidermedia
    *Bohužel vidíme, že se Čína snaží zasahovat do nadcházejících voleb v listopadu 2018 v USA proti mé administrativě. Nechtějí, abychom vyhráli, protože jsem první prezident, který šel do sporu s Čínou v otázkách obchodu. Vyhráváme v tomto sporu ve všech rovinách, prohlásil Trump na zasedání Rady bezpečnosti OSN. Čína si nepřeje, aby se Republikánské straně ve volbách dařilo. 


    Čína se snaží zasáhnout do následujících listopadových voleb v roce 2018. Proti mojí administrativě. USA vám nebudou říkat, jak máte žít nebo se modlit. Výměnou za to očekáváme jen respekt k naší suverenitě.… Nezáleží na tom, co si světoví lídři myslí o Íránu. Írán za mnou prostě přijde a uzavře dohodu. Myslím. A možná ne. U dohod nikdy nevíte. … aneb když máte v hlavě jasno o dalším postupu… ten Trump je fakt fascinující, píše Spencerová.

    *Trump najednou viní Peking ze snahy ovlivnit listopadové kongresové volby v neprospěch republikánů. Po „ruském vměšování“ v Trumpův prospěch, které se dodnes neprokázalo, tak přichází i „čínské vměšování“ zcela opačné. Bylo by ale vcelku vtipné, kdyby na základě všech těch „vměšování“ Trumpovi voliči začali fandit Rusku a voliči demokratů Číně… Když šílenství, tak ať to stojí za to. Mimochodem, to „ruské vměšování“ do amerických voleb prostřednictví nějakých reklam na sociálních sítích podle mého dostalo další tvrdý direkt, když teď Kreml nedokázal zajistit ani to, aby „putinovci“ vyhráli ve všech regionech Ruska…
    *Tady bych Trumpovi přiznala pozitivní body za to, že je za posledních x let pořád ještě první americký prezident, který sám ještě nerozpoutal žádnou válku. Všechny zdědil po svých předchůdcích. Sliboval sice, že ukončí alespoň tu afghánskou a odejde i ze Sýrie, což ve střetu s vojensko-průmyslovým komplexem „neustál“, ale vlastní válku nemá. Doufám, že u toho i zůstane.
    *Trump zaútočil na kartel OPEC. „Bráníme mnoho z těchto národů zdarma a ony nás potom využívají tím, že nám dávají vysoké ceny ropy. To není dobré. Chceme, aby zastavili zvyšování cen. Chceme, aby začali ceny snižovat. A od této chvíle musejí podstatně přispívat na svou vojenskou ochranu“, řekl Trump.
    *Steven Bannon se chlubil, že Trump „povede sofistikovanou ekonomickou válku proti Číně“ a tlak na čínskou ekonomiku bude takový, že se nakonec poddá a bude hrát „podle pravidel“.
    *Trump: EU je skoro tak strašná jako Čína, jen menší. Když jsem já přišel do Bílého domu, byla otázka, kdy Íránci převezmou vládu na Blízkém východě. Nyní je otázka, zda (Íránci) vůbec přežijí.
    *Ministr energetiky USA Rick Perry prohlásil, že Washington má právo užívat energetiku jako nástroj nátlaku pro potrestání zemí za „necivilizované“ chování.
    *Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu je nelegitimní, nebezpečný a pro Spojené státy je už mrtvý. Prohlásil to v pondělí bezpečnostní poradce Bílého domu John Bolton. Soudu a jeho soudcům pohrozil sankcemi, jestliže budou pokračovat ve vyšetřování údajných amerických válečných zločinů v Afghánistánu. „Dnes, v předvečer 11. září, chci jménem prezidenta předat jasný a jednoznačný vzkaz. Spojené státy využijí všech prostředků, aby ochránily své občany a občany spojeneckých zemí před nespravedlivým pronásledováním ilegálního soudu,“ prohlásil Bolton. „Nebudeme s ICC spolupracovat, nebudeme mu poskytovat žádnou pomoc. Nepřipojíme se k ICC a necháme ho samovolně zaniknout, pro nás je už mrtvý,“ dodal. USA rovněž připravují závazné dvoustranné smlouvy, které cizím státům zabrání vydávat Američany k potrestání haagskému soudu. Tribunál mimo jiné neuznávají ani Čína, Izrael a Rusko.
    *Americký prezident Donald Trump slíbil, že se celý svět a USA velmi „rozzlobí“, pokud v syrské provincii Idlíb začne krveprolití. „Je to velmi smutná situace… Pokud dojde ke krveprolití, tak se svět velmi rozzlobí, Spojené státy se také velmi rozzlobí,“ řekl ve středu novinářům. Dodal, že pečlivě sleduje vývoj událostí.
    *Není vlastně od USA chvályhodné starat se o své vojáky v Idlíbu?
    *Trvalá válka za trvalý mír. Věčná válka za věčný mír. Štěpán Kotrba: Kdyby USA chtěly, bojovníci Islámského státu by byli už dávno všichni mrtví. Prozatím jsou někteří na výplatní pásce USA a jiní na dovolené v SRN. Pro Západ je Idlíb důležitý také proto, že dokud tento problém existuje, tak se ještě nikdo nezaměřuje na americké, britské, francouzské a jiné jednotky ilegálně působící v Sýrii. Jakmile bude Idlíb „vyřešen“, tak přijde řada i na ně. Takže čím déle „vyřešen“ nebude, tím více času „máme“. Proto tolik povyku, proto živelné navyšování počtu obyvatel provincie – z týdne na týden najednou američtí politici už namísto dvou mluví o třech milionech lidí – a s tím související nafukování nadcházejících ztrát, proto na sociálních sítích už zase maličké dívenky plynulou angličtinou vyzývají svět, aby zachránil Idlíb…
    *Donald Trump: Prezident Putin, Rusko a Írán jsou zodpovědní za podporu zvířete Asada. Zaplatí velkou cenu.
    *Trump měl také na poradě vyslovit něco velice nepěkného o Jeffu Sessionsovi, vrchní státním zástupci. „Tenhle člověk je retardovaný. Je to hloupý Jižan. Nemohl by dělat ani právníka někde na venkově v Alabamě.“ Trumpovy výroky měl pak komentovat John Kelly, náčelník štábu, takto: „Tohle je Kocourkov. Nevím, co tu děláme. Tohle je nejhorší práce, jakou jsem kdy měl.“ A James Mattis, ministr obrany, se měl vyjádřit, že Trumpova úroveň chápání je na úrovni žáka základní školy. Důvodem, proč by Mattis tato slova říkal, mohlo být toto údajné Trumpovo vyjádření, které pronesl po chemickém útoku v Sýrii na adresu Bašára Asada. „Ku..a oddělejme ho. Pojďme do toho. Ku..a oddělejme je tam všechny.“ Mattis prý pak řekl, že se na úkol vrhne, ale následně měl svému poradci říci, že nic takového dělat nebudou. Tato slova zveřejnil New York Post.

    *Lukáš Visingr: V případě Evropské unie jde hlavně o cla, protože evropská cla na americké zboží jsou daleko větší než obráceně, v celkovém součtu jde o zhruba dvojnásobně velký tarif na celý v uvozovkách koš zboží, což se samozřejmě významně projevuje na té vzájemné obchodní výměně. Trump prostě nechce nic jiného než prosazovat americké zájmy a vůbec to nezastírá, je to absolutní realista a nehraje si na spasitele světa a šiřitele dobra. Čím dříve to pochopí politici v Evropě, tím lépe pro všechny. Co mi však připadá často vyloženě trapné, to je snaha hledat vliv Ruska za čímkoli, co se kde stane.
    *Wimmer pro německou RT: Mezi další velkou válkou a námi stojí pouze prezident Donald Trump. Ten stojí proti washingtonským válečným štváčům. Díky tomu naše naděje na mír visí pouze na vlásku. Systém, který tyto války vytvořil, musí být nekompromisně zachován, jelikož jinak by mohlo dojít ke globální vlně procesů s válečnými zločinci. Sýrie je přitom pro nás smrtelně nebezpečná, protože situace, jaká v Sýrii je, je chápána spojenci válečnické aliance Washingtonu jako „velký signál stop“ pro politiku intervencí (prováděnou) od roku 1999, říká bývalý politik o tom, proč některé vlivné politické skupiny Západu rozdmýchávají syrský konflikt. Díky tomu by mohly následovat změny ve světové politice, uzavřel.
    *Pokud se Británie přestane plést do Jihočínského moře, může počítat s „harmonickým a stabilním rozvojem vztahů s Čínou“… vysvětlil Londýnu Peking.
    *Přes půl století Čína sledovala bitvu světových mocností USA a SSSR. Podle slov samotných Číňanů se v této době stali Říší středu, když se řídili odkazem Maa, že: „Chytrá opice sedí na vrcholu kopce a pozoruje, jak se v údolí perou dva tygři.“
    *Zatímco Američané kráčí po světě jako bludný Holanďan, Čína uchopila do rukou scénář, který USA používaly k dosažení světové moci: nestarat se o problémy v zahraničí a budovat silnou domácí ekonomiku.
    *USA ve světě působí jako fašistické Německo za II. sv. války. Rozdíl v tom není. Kdo neposlechne a nevyplácí USA výpalné, ten je označen za teroristu a je vybombardován mírovými bombami USA. Ani ten kdo spolupracuje s USA, to nemá jisté. Jak dopadl Husajn, který ze západu nakupoval zbraně a spolupracoval s Američany. Vybombardovali ho taky a Husajna nechali oběsit. Aby mohlo USA vládnout světu, musí neustále vyvolávat války, štvát proti sobě etnika a státy, financovat převraty a barevné revoluce. USA se považuje jako vítěz studené války a podle toho se taky ve světě chová. Zabíjí, bombarduje, znásilňuje, krade, vraždí. Z výše uvedeného článku je směšné konstatování: je zapotřebí aby západní země přestaly prodávat zbraně…, je to směšné proto, že na prodeji zbraní a zabíjení stojí západní civilizace a pokud by se toho zřekla, skončila by.
    *Štefec: Systém pohraniční kontroly selhává, Španělsko jako stát je sice schopen řezat vlastní lidi, ale není schopen zakročit vůči migrantům, protože tam hrají roli nějaké jiné síly. Španělsko ostatně bylo zvyklé poměrně dlouhou dobu žít pod nadvládou muslimů, takže si to možná zase chtějí obnovit.
    *Prohlášení Islámského státu v Iráku a Levantě: „Přišli jste zabíjet k nám, přijdeme zabíjet k vám.“ Stovky zavražděných Západoevropanů dokazují, že nezůstalo u slov.

    *Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlásil, že „upřímně“ dává klobouk dolů před britskými diplomaty, kterým se podařilo v procesu brexitu přesvědčit evropské kolegy, aby vypověděli ruské diplomaty kvůli případu Skripalových. V pasáži o nových amerických sankcích v souvislosti s případem Skripalových Lavrov poznamenal, že se USA rozhodly předstihnout Londýn. Myslím, že se v tom projevila dovednost britské diplomacie přesvědčit a pustit před sebou ty, kteří mohou udělat špinavou práci. Připomněl, že hned po incidentu v Salisbury EU reagovala dost zdrženlivě, ale Londýnu se podařilo přesvědčit dvě třetiny EU, aby vyslaly po jednom, po dvou, po třech ruských diplomatech po tom, co to udělali Britové. Britské tradice jsou vůbec dobře známé. Upřímně dávám klobouk dolů před britskými diplomaty, kteří v době, kdy jejich země odchází z EU, dokážou ovlivnit politiku EU vůči Rusku. Samozřejmě také USA, dodal Lavrov.
    *V úcte k práci svojho otca McCainová pripomenula publiku s výrazným náznakom nenávisti vo svojom hlase, že Vietnam bol “najodľahlejším a najviac nepriateľským kútom sveta”, v ktorom sa bojovalo. Možno aj ona zdieľa známu nechuť svojho otca k Vietnamcom, o ktorých raz napísal: „Nenávidím ich, budem ich nenávidieť tak dlho, pokiaľ budem žiť.”
    *John McCain: Bombardujte, bombardujte, bombardujte, bombardujte, bombardujte Írán.
    *Jakub Janda: Vůdce ruských okupačních sil na území Ukrajiny Alexandr Zacharčenko zemřel po bombovém útoku v restauraci. O jednoho ruského teroristu méně, gratuluji Ukrajině. John McCain je v nebi ani ne týden a takhle výborně už to odtud řídí.
    *V roce 1155 římský papež Hadrián IV. (Angličan, vlastním jménem Nicholas Breakspeare) vydal svou nechvalně známou papežskou bulu Laudabiliter. Mimo jiné to znamenalo, že anglickým králům daroval nadvládu nad Irskem, aby se tak „irští křesťané dostali pod přímou kontrolu Říma“. Takže podivnou ironií to byli Angličané, kdo Iry dostal pod otěže římsko-katolické církve, ti stejní, kteří se pak snažili vnutit Irsku protestantismus (méně úspěšně) o nějakých 400 let později. Vše tak bylo nastaveno na konflikt a útisk, který vlastně nikdy nezmizel. Když se přesuneme do poloviny 20. století, pak zjistíme, že v Irsku de facto vládne římsko-katolická církev. Jeden příklad: John A. Costello byl reakční konzervativní premiér Irské republiky a řekl, že „je na prvním místě katolík a na druhém místě premiér.“ U vládnoucí irské třídy tohle nebyla žádný výjimka, spíš pravidlo.
    *Levice sní o tom, že všichni potáhnou za jeden provaz – jen neví, za jaký. Může na tom něco změnit hnutí Sahry Wagenknechtové? Velká část energie řady levičáků směřuje k tomu, aby jiným levičákům ukázali, že oni žádná opravdová levice nejsou. Levice se tak dlouho starala o problémy menšin, až zapomněla na většinu a na její strany.
    *Krize v Argentině je opět! spojena s působením pravicového prezidenta, který byl chválen finančními trhy a jehož reformy – škrty na výdajích pro chudé – vzbuzovaly nadšení. Prezident Macri byl donucen, píší FT, zveřejnit úsporná opatření, protože situace v zemi je krajně vážná. Macri dále řekl, že „svět jim ukázal, že si žijí nad poměry“.
    *Anfrej Parubij, předseda ukrajinského parlamentu: „Sám jsem velkým zastáncem přímé demokracie… Mimochodem, řeknu vám, že největší člověk, který praktikoval přímou demokracii, byl Adolf Aloizovič v 30. letech,“ řekl šéf ukrajinského parlamentu. Politik dodal, že studoval přímou demokracii „na vědecké úrovni“ a vyzval nezapomenout na přínos führera v jejím vývoji.

    *Tereza: Zatímco Evropa se ale stále není s to na ničem domluvit a pořád „zvažuje“ nápady s investicemi v Africe, které by mohly – fakt jen mohly – zamezit migraci do Evropy, Čína oznámila dalších 60 miliard dolarů africkým zemím, přičemž těm chudším současně odepsala dluhy. Cynika napadá, že než se „bruselští“ rozhoupou, může mít případnou migraci z Afriky do Evropy pod palcem Peking. A z Blízkého východu Erdogan. Se vším, co z toho může vyplývat. Popusťte svou fantazii. Fakt už dávno nejsme v situaci, aby záleželo na tom, jestli Česko vezme jednoho migranta nebo ne.
    *Bety: Švédové patří mezi pět nejvíce protiruských zemí. Wikipedie uvádí 5 švédsko-ruských válek, já jsem včetně přepadení Novgorodu napočítala osm a pro Švédy to skóre vypadá velmi špatně. Přitom se nikde nepíše o tom, že by Rusko napadlo Švédsko. Zřejmě jim ty prohry Švédové nedokážou odpustit, jejich ambice ovládnout Rusko se nepovedly a kdo za to může? No Rusko přece!
    *Někdejší britský premiér Tony Blair… snad nejnadšenější Bushův spoluútočník na Irák… nyní přiznává, že jeho nadace dostává od Saúdů peníze… zatím asi 12 milionů dolarů…
    *Podle hodnocení Aite Group, kterou citoval časopis The Ekonomist v roce 2014, přibližně 65 % transakcí na americkém fondovém trhu provádí počítačové algoritmy, a ne lidé.
    *Bolševický historik Michail Pokrovskij jednou označil sepisování veškerých dějin politikou promítanou do minulosti.
    *Do každého nemohl ani bohatý Západ nacpat tolik melounů jako do Havla. Navíc by to bylo kontraproduktivní, Spasitel smí být jen jeden.
    *Citát z Jistě, pane ministře: „Cenzura je nástroj totalitních diktatur, ale my jsme se jenom demokraticky rozhodli to nezveřejnit.“
    *Snaha o cenzuru vychází z představy, že můj oponent je černočerný bídák a jako takový by vůbec neměl mít právo své názory prezentovat.
    *Když někdo dá k něčí hlavě revolver a chce peníze, je úplně jedno co si dotyčný myslí. Ale když se někdo snaží druhého přesvědčit, aby mu dal svoje peníze, všechno závisí na tom, co si ten dotyčný myslí. Žáčka, jehož ideologické myšlení je prosté jak hovězí bujón, zřejmě nikdy netrápila otázka, jak se tak rychle mohlo Německo dostat z bídy v době světové krize a stát se vyzbrojenou velmocí? Ze SSSR ty investice nepřišly, a do SSSR se ty dividendy po celou válku nevracely. Nápověda: Ty investice tehdy přišly z téhož státu, odkud dnes zní hulvátský řev, aby se Německo opět strašidelně vyzbrojilo!
    *Japonsko se nevzdává nároku na Kurily, odevzdá je pak do správy USA? Japonský ministr zahraničí Fumio Kišida nepřímo potvrdil v parlamentu, že v případě převodu ostrovů jižních Kuril, uplatní se na ně povinnosti USA podle americko-japonské smlouvy o vzájemné spolupráci a bezpečnostní záruky. To znamená, že USA budou muset bránit ostrov, stejně jako celé území Japonska. Právě tato skutečnost, že na prahu Ruska budou americké vojenské základny, je ale jedním z nepřekonatelných balvanů toho, aby Moskva vůbec uvažovala o předání ostrovů Japonsku.
    *Nyní je Maďarsku prostřednictvím sankčních mechanismů EU vnucována jiná vůle, než má legitimní maďarská vláda. „Chcete většinou hlasů rozhodovat, co je pro Maďary správné. Víte lépe než Maďar, co chce Maďar?“ podivoval se Orbán. Připomněl, že jeho vláda vyhrála troje volby po sobě, pokaždé s jasnou většinou, naposledy v letošním roce. EU chce potrestat jeho zemi za to, že nevolila opoziční socialisty. Nakonec se zeptal, zda má Maďarsko pykat za to, že se nechce stát zemí přistěhovalců.
    *Glosátor a zakládající člen ODS Petr Paulczynski v nadsázce dodal, co nejspíš bude po rituálním odsouzení Maďarska následovat: „Holt nezbyde, než maďarským voličům zakázat účast v příštích maďarských volbách a nahradit je třeba voliči švédskými (tedy kromě těch, co volili Švédské demokraty)! Kam bychom to asi tak došli, kdyby si voliči v Evropě volili jen tak podle svého?!“
    *Maďarská vláda je hrozba pro mezinárodní pořádek. Bývalý belgický premiér a současný europoslanec Guy Verhofstadt vyzval ve svém textu Spojené státy, aby zakročily proti Maďarsku, které podle jeho názoru narušuje mezinárodní pořádek. Verhofstadt neopomněl na začátku svého komentáře zmínit, že zesnulý republikánský senátor John McCain, kterého označuje přízviskem „velký“, popisoval Orbána jako neofašistu v Putinově posteli. „Tak daleko bych rozhodně nešel. Ale byť s těmito slovy, pronesenými před čtyřmi lety, nesouhlasím, situace v Maďarsku se z pohledu právního státu a demokracie v posledních letech rapidně zhoršila. Podle hodnocení OBSE sice byly maďarské parlamentní volby svobodné, ale nebyly rozhodně férové,“ tvrdí Verhofstadt. V závěru svého komentáře konstatuje, že evropské vlády a Spojené státy mají „morální povinnost zasáhnout. Nemůžeme nechat populistické krajně pravicové vlády, aby své země nasměrovaly k Putinově Rusku. To není v zájmu Ameriky a Evropy. Musíme to zastavit,“ uzavírá Verhofstadt.
    *Guy Verkostadt varoval: “Nalézáme se v bitvě o přežití evropského projektu. V zájmu Evropy musíme toho muže (Orbána) zastavit.“
    *Keller: Orbán má samozřejmě plnou pravdu. Příznačné je už to, že mu na jeho „obhajobu“ vyměřili pět minut (o necelé dvě minuty čas překročil). Nemohl reagovat ani na to, když mu šéf liberálů naznačoval, že může být srovnáván s Hitlerem. Nemohl reagovat ani na to, když šéf socialistů tvrdil, že Maďarsko je nejzkorumpovanějším státem Evropy. A nemohl se bránit, ani když ho jakýsi poslanec nazval odpadem. To divadlo nebylo jen smutné, ale i velice ubohé.
    *Italský vicepremiér a ministr vnitra Matteo Salvini se znovu střetl s evropským establishmentem, na což vulgárně reagoval lucemburský ministr zahraničí. Poznámka zvedla ze židle Jeana Asselborna z Lucemburska, který začal mumlat „bla, bla“, Salvini ho požádal, aby ho laskavě nechal domluvit, líčí scénu The Telegraph. Asselborn zareagoval, že Lucembursko přijalo tisíce Italů, kteří přišli do země jako migranti, aby v Itálii byly peníze pro děti. „Merde, alors,“ zakončil vztekle.

    *Tereza Spencerová: Rusové tvrdí, že ‚Asadův chemický útok‘ už je od včerejška natočený a čeká se jen na to, kdy ho Bílé přilby na stisknutí knoflíku ze Západu ‚pustí do světa‘… Západ pak bez meškání zaútočí na Sýrii, aby ji ztrestal, neb jsme přece hlavní světoví opatrovatelé morálky a zákona (a džihádu)…. Ufff…
    *To, co je lidu předkládáno k uvěření, slouží spíše k jeho obelhání. Termín propaganda, definovaný ve společenských vědách různými způsoby, můžeme stručně charakterizovat jako „umění přinutit lidi, aby dělali to, co by nedělali, kdyby měli k dispozici všechny údaje o té věci.“
    *Dovolte, abych vám řekl úplnou pravdu: Jestliže dorazí fašismus do USA, bude to ve jménu svobody, to řekl v losangeleské posluchárně Thomas Man.
    *V roce 1962 v USA hotelové společnosti odmítaly ubytování pro černochy, zatímco ve Francii už to možné nebylo.
    *Ilona: Horní 1 % ví velice dobře, že systém pracuje pro ně. Je naivní si myslet, že dobrovolně tato třída (ano, oni jsou skutečně třídou o sobě i pro sebe, jak psal Marx) připustí jakékoliv fundamentální změny. Rozšířená renta je v kapitalismu patologie. Značí neúměrná privilegia pro skupinu „vyvolených“ – privilegia tohoto typu nejsou v žádném případě slučitelná s demokracií. Velká recese toto všechno nemilosrdně odhalila, krize v tomto smyslu slova jsou skutečně očistným procesem. Martin Wolf, hlavní komentátor FT, patří k těm, kteří chtějí chránit řád, ale zároveň si relativně dobře uvědomuje, jak velké jsou problémy. Domnívá se, že zastánci statu quo taky mohou být smeteni. Nesdílím zcela jeho optimismus, protože vše prozatím nasvědčuje tomu, že smeteni máme být my, nás neprivilegovaných 99 %.
    *Asi v roce 2012 Henry Kissinger, který je považován za představitele nadnárodních elit veřejně – tedy těch, kteří jsou projektanty – prohlásil: „Za deset let Izrael nebude…“ A teď se podívejte, jak prudce se zvedly sázky na Blízkém Východě, a jak ti, co jakoby ochraňují Izrael, začali intenzívně podporovat IS (Daeš), aby ostatní země pochopili, že se nemohou věnovat svému rozvoji, ale musí se bránit. Navíc asi desítka amerických tajných služeb vypracovala zhruba 80stránkovou analytickou zprávu, která doporučovala se připravit na Blízký Východ bez Izraele.
    *Keller: Ve Španělsku jsou v kriminále političtí vězni z řad politiků usilujících o nezávislost Katalánska. Když na to před prázdninami jeden europoslanec z Barcelony poukázal, dostalo se mu odpovědi, že Španělsko je demokratická země, takže už z definice v ní žádní političtí vězni být nemohou. Franz Kafka by z toho měl určitě radost, mocně inspirovat to mohlo i Jaroslava Haška.
    *O’Rourke: „Naše demokracie, naše kultura, náš celý způsob života je velkolepý triumf blábolu.“ Blábol vítězí, řekla by česká heslotvornost.
    *Ocituji jeden odstavec ze Svaté knihy, kde ďábel rozmlouvá s Bohem takto: „Přijde doba a já se vrátím ve tvé podobě, a oni se budou modlit ke mně, přesvědčeni, že se modlí k tobě,“ a to vidím na Ukrajině. Mezinárodní právo se postupně změnilo na plastelínu, z níž jsou modelovány jakékoliv postavy, Stejně jako že se zavedená pravidla slušného chování na světové scéně úsilím USA a některých jejich spojenců postupně nahrazují právem silnějšího. Jakýsi návrat do středověku.
    *Víc o Clintonově sebechvalném spisu nepotřebujete vědět, ceníte-li si své zdravé mysli. Hlavně byste v něm marně hledali, co po jeho odchodu z Bílého domu odhalili vládní vyšetřovatelé. Totiž to, že Clintonovi si odvezli z prezidentského paláce majetek v hodnotě 400 000 dolarů, nikoli 200 000, jak vykázali. Že za posledního prezidentského letu do posledního porcelánového talíře a stříbrné vidličky vyrabovali kompletní vybavení prezidentského letadla. A že dalších 400 000 si vydělali v posledních týdnech prezidentství na právnických poplatcích za omilostnění pěti set usvědčených zločinců. Že za pár let z následných přednášek a konzultací totalitním vladařům nasbírali tolik milionů, že museli založit nadaci.
    *Tereza: Do Sýrie dorazila delegace švédské Strany pro alternativu… a setkala se i se syrským hlavním muftím Ahmadem Hassúnem… a on že jako „Zrušte ve Švédsku mešity, lezou z nich jen problémy!“… myslel imámy placené z Perského zálivu, kteří šíří nenávistný wahhábismus… ale i tak… představte si nějakého kardinála, jak zavírá kostely…
    *Podívejme se na kauzu Skripalových: To, co prezentuje Therese May, to je jakási politická kámasútra pro ty, kterým je přes šedesát.
    *Velká Británie nestáhne svoje vojáky z Německa, mají zde zastrašovat Rusko. Britští vojáci v Německu zůstanou a budou zde čelit ruské hrozbě.
    *Německo zvažuje, že by si – nejspíš v Jordánsku – zřídilo vojenskou základnu… jako kdyby v oblasti už nebylo narváno i bez wehrmachtu…
    *Milan Daniel: Na Dnech NATO, které se konaly o uplynulém víkendu na ostravském letišti Mošnov, byl údajně nejobdivovanějším exponátem americký strategický bombardér B-52. Říká se, že proti gustu žádný dišputát, ale já si ho přesto neodpustím. Obdivovat stroj, s jehož pomocí americká armáda zabíjela lidi při kobercovém bombardování od Vietnamu až po Irák, může snad jen masochista, v lepším (?) případě hlupák.
    *Podle britského The Spectator je Česká republika na pátém místě ve světě v počtu vězňů na 100 tisíc obyvatel… před námi jsou jen USA, Izrael, Turecko a Chile… čili, samí demokraté… čili, diktátoři jsou až za námi…
    *Každý týden víme více, jak velkou válku vede Izrael v Sýrii. Začátkem tohoto měsíce jsme slyšeli, že v uplynulém roce a půl Izrael podnikl 200 leteckých úderů na syrské území. Izrael sice tvrdí, že bude na Sýrii útočit dál, protože z hlediska židovského státu žádné mantinely dané mezinárodním právem neexistují.
    *Vlastimil Vondruška představil svou novou knihu s názvem Breviář pozitivní anarchie. V úvodu se pochlubil, že ročně se prodává asi sto tisíc jeho knih. Na kontě má asi 1,3 milionu prodejů celkem. Pak přešel na vážnější notu. První vlastností panovníka je, že má vždycky pravdu. Chce-li někdo vládnout, musí se logicky obestřít nimbem dokonalosti a neomylnosti. Myšlenky vládců se nekritizují, je třeba se před nimi poklonit v němém úžasu. Panovník, ministr, poslanec, ti všichni jsou neomylní a každé jejich rozhodnutí je klenotem, za který jim musíme být vděční. A pokud se nám náhodou nelíbí, je chyba v nás, protože nechápeme dosah panovníkových vizí, neboť on hledí dále a vidí to, co my, prostý plebs, vidět nemůžeme. Panovníci i politici se neobejdou bez spolupracovníků, kteří je podporují. Kdysi to byli kněží, kteří lid přesvědčovali, že jejich faraon je vlastně bohem, nebo že jejich král alespoň vládne z boží vůle. Podle spisovatele mezi námi i dnes chodí podobní „kněží“, kteří občany přesvědčují, že sebehloupější rozhodnutí vzešlé z Bruselu je správné. „Proč myslíte, že si Brusel tak hýčká aktivisty, a proč mají aktivisti stále víc a víc moci?“ zeptal se Vondruška.
    *Dnes dáváme 6 % HDP na armádu. A mám za to, že tím fakticky hrajeme dnes závažnou úlohu v boji s Ruskem na východním křídle NATO. Přitom nebojujeme jenom za sebe, ale také za Evropu, demokracii, svobodu, Západ a západní hodnoty, řekl Porošenko. Kdo přispěl k této změně nálad? Putin! Stmelil nás. Když Rusko nerespektuje světový řád a mezinárodní právo, je pro nás Severoatlantická aliance jedinou zárukou přežití, zdůraznil Porošenko.
    *Tereza: V Dněpropetrovsku (dnes Dněpru) začala konference o druhé světové válce „ukrajinským pohledem“, už se těším, na co přelomového zas přijdou…
    *Vit Klima: Za Jelcina, po němž přebírá prezidentský úřad, byla země řízena vlivnou skupinou zvanou semibankirščina („vládou sedmi bankéřů“). Sedm největších bankéřů Ruska vlastnilo řádově polovinu celé ruské ekonomiky, přičemž všichni, až na jednoho (Potanina) byli židé. Odtud vyplynula nutnost s mocnou domácí židovskou lobby vyjít a spolupracovat; Putinův vztah k židům formovala rodina a jeho přátelé, o nichž se ví, že mnozí z nich byli Židé. Například Putinův trenér a „druhý otec“ Anatolij Rachlin, kterému šel vloni Putin na pohřeb, nebo bratři Arkadij a Boris Rotenbergové, jeho spolubojovníci a dnešní spojenci z dob petrohradského judistického oddílu. I jeho hlavní političtí učitelé byli židé, počínaje petrohradským starostou Anatolijem Sobčakem a ruským prezidentem Borisem Jelcinem konče. Také bez souhlasu ruské židovské lobby by se nikdy ruským prezidentem nestal.
    *Arabista Petr Pelikán: „Pro některé, například v Iráku, byl Islámský stát lepší než centrální šíitská vláda a Islámský stát tam vznikl zdola. Obyvatelé zůstali tam, kde byli.“ Zda je to potenciál pro další povstání a nepokoje, to arabista zatím neřekl, řka, že ještě nebyl Islámský stát dostatečně zdokumentován.
    *Británie poskytla azyl příslušníkům Bílých přileb včetně jejich rodin… asi stovce lidí celkem…
    *Ministr zahraničí Velké Británie Jeremy Hunt označil aktivisty Bílých přileb za hrdiny současnosti. „Lidé si jich váží pro jejich odvahu a záchranu životů, byli nominováni na Nobelovu cenu míru. Jsme rádi, že první aktivisté z Bílých přileb se nastěhují do Británie,“ prohlásil ministr. Ministr vnitra Sajid Javid ze své strany prohlásil, že Bílé přilby zachránily tisíce životů. „Jsem hrdý na to, že Británie přijme tyto odvážné lidi a jejich rodiny a poskytuje jim možnost začít nový život,“ prohlásil Javid. V prohlášení se také uvádí, že Bílé přilby jakožto „organizace civilní obrany“ zachránila životy více než 115 tisícům lidí.
    *Arabská a islámská společnost 11/9 oslavovala, a je tedy jasným spoluviníkem, žádné falešné ohledy na ztráty civilistů, nebyli jsme to my, kdo válku zahájil, v Německu operuje tisíc teroristů, Izrael do NATO, to je stručný výtah z brilantního projevu Martina Rejmana, kancléře Konzervativní strany.
    *Sergej Kurgiňan: Jakmile se začne ukazovat, jak je komunismus hrozný, začne se přemýšlet nad tím, že ten fašismus, jenž s ním bojoval, vlastně není strašný, možná je dobrý.
    *Petr Sak: Ministr školství prohlásil, že vzdělanost je schopnost uplatnit se v praxi. V tom případě nejvzdělanější jsou mafiáni. Politická odpovědnost je synonymum pro nulovou trestní odpovědnost. Politická odpovědnost tak vlastně není žádnou odpovědností, ale ochranou.
    *Na sjezdu polské Sjednocené strany pracujících v listopadu 1968. Brežněv tehdy ve Varšavě řekl, že obrana socialismu je společným problémem všech socialistických zemí, hrozbu „restaurace kapitalismu“ v každé socialistické zemi označil za záležitost všech a hrozbu pro všechny.
    *Jaromír Soukup: Postavení žen v islámu je smutnější než postavení Mirdy Kalouska v české politice. Na konec jsem si nechal muže, který má stále co říci, akorát ho pár let nikdo neposlouchá. Jasně, Mirda Kalousek, který přes léto pokračoval ve své transformaci do podivuhodného mixu Václava Havla, Mirka Dušína, Kelišové a flašky tullamorky. Začíná to s ním být vážné a regulérně graduje jeho pomatenost. Slyšel jsem, že přes léto přestal pít. Bylo to nejhorších 25 minut jeho života! Proč bychom se měli bát o Kalouskovo duševní zdraví. Kupříkladu situaci, kdy Kalousek označil Cyrila a Metoděje za migranty z Dálného východu. Tipuju, že to nebyla whisky, ale čistý líh. To je absolutní vypalovák nazvat věrozvěsty, kteří přišli na pozvání šířit křesťanskou víru, to je na hraně deliria tremens, dodal Jaromír Soukup.
    *Právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být porušeno. Tento zákon nepřestává připomínat Národní střelecká asociace, zejména po masakrech ve školách a veřejných místech s použitím střelných zbraní. Podobné incidenty ve Spojených státech jsou tak časté, že ti, kteří chodí do školy, riskují svůj život víc než ti, kteří jdou do americké armády.
    *Vladimir Putin: Je těžké vést dialog s lidmi, kteří si pletou Rakousko (Austria) s Austrálii (Australia).
    *Létat jako motýl a bodat jako včela.
    *Heinrich Heine: Kdykoliv jsem odolal pokušení, bylo mi krásně, ale kdykoliv jsem mu podlehl, bylo to krásnější.
    *Ze zákopů establishmentu zní: žádné no-go zóny ve Švédsku nejsou a ten počet taky nesouhlasí…
    *Hanslick o Brahmsovi: Zvládá velmi zručně komposici bez jediného nápadu.
    *Jiří Peňás vynadal Danielu Strožovi: „O poezii tady nemůže být řeč. Za jeho lyricko-fekální arzenál by se nemusel stydět barokní extatik, lehající si vedle dobře uleželé mršiny.“
    *Člen parazitické třídy známé jako „veřejní intelektuálové“.
    *Víra Le Penové, že si Francouzi zaslouží mít svoji vlastní zemi pro sebe, je považována za příznak choromyslnosti.
    *Milan Syruček konstatoval, že v republice máme 26 vysokých škol, dalších 38 je soukromých a dvě jsou státní – tedy policejní v Praze a vojenská v Brně.
    *Profesor Tomasz Rudowski z katedry aplikovaných sociálních věd a resocializace Varšavské univerzity vydal (za státní peníze) knihu nazvanou „Resocializace u sakrálního umění v kontextu kvantové psychologie“. Tuto knihu už dříve zesměšnilo mnoho lidí, ale nedávno vydali dva fyzikové recenzi, která drsně dokazuje, že každá i ta nejmenší zmínka o kvantové fyzice v této knize je naprostý nesmysl. Celá kniha je tak špatná, že předseda polské akademie věd ji označil za skandální a za velké porušení vědecké etiky. Dovědět se o „kvantové fyzice, která umožňuje vytvářet hypotetické linie reagující na víru a naději ve vesmíru“ a že „Heisenbergův princip neurčitosti znemožňuje poznat, jak hluboká je víra jednotlivého člověka“.
    *O Stanisławu Piotrowiczovi, bývalém komunistickém prokurátoru a nyní čelném právním expertu strany Právo a spravedlnost, je dávno známo, že obhajoval pedofilního kněžího ve slavném případě z Tylawy. Snažil se tvrdit veřejnosti, že když kněz osahával holčičky, tím je vlastně léčil svými bioenergoterapeutickými schopnostmi.
    *Ivo Šebestík: Vždyť dnes jde už jenom a jedině o peníze! Celá naše existence se stala otázkou peněz. Právo, pravda, spravedlnost, čest, hrdost, to vše je „národním“ haraburdím minulosti. Pravdu má ten, kdo má peníze. Doba si žádá výkony, efektivitu, flexibilitu, „skills“, certifikáty, peníze, zisk, ostré lokty, ale připitomělý úsměv na rtech. To vše se přece může realizovat i mimo úzce národní rámec, a třeba i bez něj, když přijde na věc. Hlavně vzhůru do budoucnosti plné nových lákadel, příležitostí a technologií! Mladá generace je, zdá se, s tímto vývojem srozuměna. Je to vlastně první generace v dějinách lidstva, která se ve světě vyzná mnohem lépe než generace starší, a tudíž se obejde bez jejích druhohorních rad a vzorů.
    *V listopadu 1989 se strukturální problémy Západu úzkostlivě tajily. Lidem měl stačit krásný pocit z toho, že skončila nadvláda bolševiků (říkalo se komančů) a začíná život v blahobytu, s plnými obchody na každém rohu. Pojem svobody, který byl takto nastolen (spolu s demokracií) se omezoval výhradně na nové možnosti podnikání a příslib bohatnutí.
    *Zboží je třeba vyrábět a prodávat. Aby se prodávalo, musí být poptávka. Aby byla poptávka po zbraních, je třeba konfliktů. Aby byly konflikty, je nutné je provokovat. Aby se daly konflikty vyprovokovat, je třeba pro provokace získat podporu civilního obyvatelstva. Aby obyvatelstvo souhlasilo s výdaji na údajnou obranu, musí se cítit ohroženo. Aby se obyvatelstvo cítilo ohroženo, musí být v mediálním prostoru dostatek šílenců, kteří je straší tím, že obracejí vzhůru nohama fakta. A tak dále. Je to v podstatě primitivní.


    - - -

    0 0

    Ivan David 
    2. 10. 2018
    Dnes jsem šel na předvolební shromáždění SPD na Náměstí míru v Praze, a už z dálky bylo patrno, že se děje cosi jiného. Na celém náměstí byl slyšet řev, za velkými reproduktory poskakovali kulturní pracovníci, mlátili do hudebních nástrojů a řvali v rytmu něco v jazyce připomínajícím angličtinu. Na pravé straně známý transparent vítající utečence. Zavolal jsem tedy volebnímu zmocněnci a dozvěděl jsem se, že předvolební shromáždění bylo zrušeno. Místo bylo řádně v srpnu pronajato od OÚ Praha 2  a ještě včera dopoledne potvrzeno, že pronájem schválený radou OÚ Praha 2 platí. 

    Včera v 17 hodin pak bylo oznámeno mailem, že pronájem se ruší a to proto, že skupina "Kolektiv 115" ohlásila na Magistrátu hl.m Prahy shromáždění na Náměstí míru na tutéž dobu. Vedení SPD dospělo k závěru, že se nemohou nechat vyprovokovat k přímé konfrontaci. Takže ústup. Chápu, že by "kolektiv 115" vyprovokoval potyčky z nichž by samozřejmě bylo obviněno SPD.


    "Kolektiv 115" to komentuje takto:

    29. 9.

    Víte, co naštve? Naplánovat velkou předvolební akci v centru Prahy, složit kauce za vybavení a kapely, získat smlouvu o pronájmu, propagovat akci na fb a stovkách tisíc novin a pak si nechat vyfouknout fleka nějakou bandou. Ale stane se. 
    😃 

    profesor Miroslav Mareš, patrně největší odborník z akademiků u nás, kteří tuto koncepci extremismu akceptují. Podle této definice je extremismus chování odporující ústavě a hranicím demokracie, zatímco radikalismus se pohybuje ještě uvnitř demokratického rámce, byť na té straně spektra, kterou už etablované síly nechtějí nebo neakceptují.

    Více na https://www.e15.cz/the-student-times/doba-klidu-je-u-konce-musime-si-zvyknout-na-nove-formy-radikalismu-rika-jan-charvat-1252077
    Profesor Miroslav Mareš, akceptuje definici extémismu, podle níž jde o "chování odporující ústavě a hranicím demokracie, zatímco radikalismus se pohybuje ještě uvnitř demokratického rámce, byť na té straně spektra, kterou už etablované síly nechtějí nebo neakceptují"ZDE. Pohybuje se Kolektiv 115 ničící cizí majetek a vyzývající k takové zlo-činnosti jiné nebo ne... Jistěže ano. Jak se vyjádřila zahalená slečna, předvolební agitace ji "sere". Jistěže je často trapná, ale každému přiznejme právo se znemožnit. Oni odmítají demokracii a praktikují individuální zvůli. Oni totiž nesnášejí většinovou společnost. Nemohou se v ní uplatnit, parazitují na okraji. Deklarují cíl ji rozvrátit. Pokud jejich vliv poroste, rozvrátí ji spolehlivě. Nejsou schopni cokoli pozitvního vytvořit.

    Více na https://www.e15.cz/the-student-times/doba-klidu-je-u-konce-musime-si-zvyknout-na-nove-formy-radikalismu-rika-jan-charvat-1252077


    Sociolog Daniel Prokop ze společnosti Median označuje SPD jako "autoritářskou", zjevně míní, že je to špatně. Ale chceme svobodnou zvůli nebo právní stát? Může být právní stát bez autority? Není chaos nutně bezprávním stavem?

    Jak dlouho ustupovat bordelu, chaosu a zvůli? Jak je možné, že stejné místo pronajímají současně dva orgány? Jak je možné, že přednost dostane anonymní skupina chlubící se protizákonnou činností, která přišla včera.

    Idioti neustále opakují, že SPD propaguje násilí. Důkaz? Politický veleduch Tomáš Lebeda komentoval útok na SPD: "Subjekty, které jsou samy často netolerantní, se stávají terčem netolerance." To je hezké vysvětlení. Takže kdo ustrašeně toleruje zvůli, tak se s ní nedostane do konfliktu? Takové je doporučení experta? Svěží myšlenka. Děkujeme. Proto je asi stále zván do České televize. Netolerantní postoj ke zvůli je zřejmě projev extrémismu. Normální je asi přikrčit se a být zticha. Pěkně děkuju.

    Aby mohl někdo být pirát a přepadávat lodě, musejí jiní pracovat, jinak by nebylo na čem parazitovat.

    Kolektiv 115 (Antifa) tvrdí, že jsou radikální levicí, jenže, jak uvedlo Právo, "minimální škody na své reklamě hlásí STAN, TOP 09, lidovci i ODS". Takže tato "radikální levice je fakticky spojencem liberální pravice, která je tvůrcem a udržovatelem současného režimu. Toho režimu, který přinesl chaos a demoralizaci, tedy prostředí ve kterém se parazitům libujícím si v anarchii dobře žije. Útočí na ty, kteří narušují jejich životní prostředí, bordel bez něhož by nemohli vegetovat.

    Pořádek žádající liberální pravici podporující Bartoš si podává ruku s Antifou, pro kterou je každý pořádek "fašismus"

    Oni chtějí svůj pořádek, takový, jaký je na žižkovské "klinice", ale slibují pořádek na radnicích - ten jejich. Zatímco s nimi sympatizující anarchisté se prohlašují za "radikální levici", Bartošovi Piráti hlasují s ODS, TOP 09, STAN, tedy ultraliberály, kteří se hrdě hlásí k pravici. Společné mají jedno, svobodnou zvůli.

    Zatímco "levicový""Kolektiv 115" bojuje za dostupné bydlení, Piráti jsou napojeni na ultraliberály, jejichž volný trh s volnou tvorbou cen a současně "odpovědné" držení mezd co nejníže vedou k nedostupnému bydlení. Jak jsem se dnes dokonce v Českém rozhlasu dozvěděl, nejméně dostupné bydlení z celé Evropy je v ČR. Na sedmdesátimetrový byt v Praze lze ušetřit z průměrného platu za 11,5 let, za "teoretického" předpokladu, že nic z vydělaných peněz nebude použito na něco jiného. S průměrnou mzdou, jak řekl v ČRo expert, nelze dosáhnout na hypotéku a k pořízení třípokojového bystu je třeba mít pravidelný příjem nejméně 45 000 měsíčně.

    Předseda Pirátů poslanec Bartoš v kroužku vpravo
    Stejné a také tradiční barvy má Pravý sektor - ukrajinští fašisté, ti chtějí zase jiný "pořádek". Ani s jedním typem zvůle nechci mít nic společného. SPD jiné národy respektuje, Piráti ani svůj vlastní.


    Řvoucí vyhulenci tvoří nepatrnou část společnosti a příliš pozitivního ohlasu na ničení cizího majetku se nedočkali (https://twitter.com/115kolektiv/status/1039556860402167808?lang=cs ), spíše komentářů typu: "Běž se prosím projít v těhlech kraťáskách do švédskejch no go zon a očekávám další video, moc se těším.".



    0 0
  • 10/02/18--22:16: Bitva o naše mínění
  • Patrick Lawrence
    3.10.2018   Zvědavec
    V Sýrii, na Ukrajině, v Jemenu a na jiných místech jsou bojiště, ale vzhledem ke stavu korporátních médií je možná nejdůležitější bitva, která se nyní bojuje, o naše mínění, tvrdí Patrick Lawrence.


    Po přečtení článku „Spiknutí za účelem ovlivnění voleb“ v New York Times jsem odložil noviny a položil si jedinou otázku.

    Proč po dvou letech nepodložených nařčení, obviňování, a tvrzení o různých důkazech, měly noviny s takovou reputací - nu, kdysi to byly takové noviny - potřebu publikovat tuto zprávu? Moje odpověď je jednoduchá: Ortodoxní popis Russiagate se nechytil: Selhal ve snaze dosáhnout konsenzu jistoty mezi Američany. Můj závěr odpovídá těmto postřehům: Ortodoxní příběh nikdy nedosáhne svého cíle. Je v něm příliš mnoho děr.
    [Print scre...]
    Print screen z The New York Times
    „Informační věk je ve skutečnosti věk médií,“ poznamenal před čtyřmi lety na sympóziu britsko-australský novinář John Pilger, když právě vrcholila krize na Ukrajině. „Zažíváme válku prostřednictvím médií; cenzuru prostřednictvím médií; démonologii podle médií; odplatu prostřednictvím médií; odvedení pozornosti pomocí médií - neskutečná montážní linka poslušných klišé a falešných předpokladů.“
    Pilger se znovu vrátil k tomuto tématu v článku, který vyšel minulý týden na webu Consortium News, v němž uvádí, že nesouhlasný názor, přestože dříve tolerovaný, „upadl do metaforického podzemí“.
    V Sýrii, na Ukrajině, v Jemenu a na jiných místech jsou bojiště, ale možná nejdůležitější bitva, která se nyní bojuje, je o naše mínění.
    Ti, kteří upustí od poctivého intelektuálního zkoumání, zdravého skepticismu vůči všem médiím a trvání na tom, že tvrzení si vyžadují podpůrné důkazy, by tuto válku neměli vyhrát. Článek publikovaný v deníku Times, který napsali Scott Shane a Mark Mazzetti - dva z nejpřednějších novinářů těchto novin - je toho příkladem: Kdyby byl příběh o Russiagate široce přijímán veřejností, jak se v jejich zprávě tvrdí, nebylo by zapotřebí publikovat tento článek tak pozdě.
    Mnoho ortodoxních příběhů však veřejnost, která ne vždy věnuje patřičnou pozornost, široce přijímá. Veřejnost se až příliš často účastní vykonstruovaného souhlasu. Obvykle trvá několik let, než je pravda obecně pochopena. Někdy dojde k tomu, že USA přiznají pravdu až o desítky let později, jako v případě CIA a její role při převratech v Íránu a Chile. Jindy se přiznají bývalí představitelé USA sami, jako např. bývalý ministr obrany Robert McNamara ohledně války ve Vietnamu.

    Dokonce i současné příběhy se drolí

    Existuje více příkladů oficiálních příběhů z nejnovější doby, které se rychle drolí, pokud už se zcela nerozpadají, ačkoli média establishmentu se je neustále snaží protlačovat.
    Například existují vážné pochybnosti o tom, kdo je zodpovědný za údajné chemické útoky v Sýrii. K těm nejzávažnějším útokům došlo v srpnu 2013 ve Východní Ghútě, poté následovaly útoky v Chán Šajchúnu (duben 2017) a Dúmě (duben 2018).
    Zprávy z korporačních médií o každém z těchto útoků byly vyvráceny na základě přesvědčivých důkazů, svědčících proti převládajícímu názoru, že na vině je vláda Bašára al-Assada. Tyto důkazy poskytli novináři (Seymour Hersh), vědec (Theodore Postol), zpravodajové přímo z místa a místní svědci. Tyto zprávy sice budou ještě dále ověřovány, ale v každém případě jsou oficiální verze zpochybněny.
    Týká se to i případu malajsijského letu MH-17, sestřeleného nad územím Ukrajiny v červnu 2014. Oficiální zpráva, která byla vydána o rok později, došla k závěru, že letadlo sestřelili ukrajinští rebelové za pomoci rakety, dodané z Ruska. Tato zpráva byla chybná od samého začátku: Vyšetřovatelé nikdy nenavštívili samotné místo, některé důkazy byly založeny na zprávě, kterou vytvořila skupina Bellingcat (webová stránka, pracující s otevřenými zdroji, přičleněná k Atlantické radě, která je razantně zaměřená proti Rusku), a navíc Ukrajina získala právo schválit zprávu před jejím vydáním.
    Minulý týden ruská armáda zveřejnila důkazy, že sériová čísla, nalezená v troskách na místě havárie MH-17, naznačují, že raketa, která sestřelila letadlo, byla vyrobena v sovětském vojenském výrobním závodě v roce 1986, který patřil Ukrajině. (Tady se autor dopustil nepřesnosti: raketa byla vyrobena v SSR, následně při dělení majetku SSSR byla zařazena do výzbroje ukrajinské armády a poté byla identifikována i jednotka ukrajinské armády, která s ní operovala v kritické oblasti - pozn. red. NR) Podívejme se na další ověření tohoto důkazu (i když vážně pochybuji o tom, že se o to bude nějaký západní zpravodaj snažit). V oficiální zprávě z roku 2015 jsou zaznamenána sériová čísla, takže víme, že jsou autentická, ale přesto je nikdo nepoužil k tomu, aby vysledoval původ rakety.
    Nebo zde máme hodně zmatený případ otravy Skripalových v Británii. Proč se západní média nepustila do detailního zkoumání tohoto příběhu, a místo toho jen akceptovala prohlášení britské vlády?
    Před měsícem jsem lamentoval nad tím, jakou škodu způsobila Russiagate mnoha z našich nejdůležitějších institucí, v neposlední řadě i tisku. Co si korporátní média myslí? Domnívají se snad, že až bude prezident Trump vyhozen, vše se vrátí do normálu a obnoví se profesionální standardy? Lze také tvrdit opak - že nepřátelská žurnalistika se vrátila do Bílého domu především kvůli osobní nevraživosti vůči Trumpovi, a že zmizí, jakmile bude jednou prezidentský úřad zastávat „normální“ prezident.
    Jak řekl Pilger: „Jedná se o seizmický posun, kdy novináři tvoří nové ‘skupinové myšlení’, jak to [Robert] Parry nazval, vytvářejí mýty, odvádějí pozornost, a pronásledují své nepřátele.
    Jinými slovy, žurnalistika establishmentu se hodně posunula od svých tradičních ideálů politicky nestranného a objektivního zpravodajství, a místo toho soupeří o vaši mysl, aby se vaše názory shodovaly s jejich agendou, prosazující americké zájmy v zahraničí nebo tu či onu politickou stranu doma.
    Nemůžeme je nechat, aby jim to prošlo. Máme své vlastní názory.



    The Battle for Our Minds vyšel na Global Research 27. září 2018. Překlad v ceně 349 Kč Zvědavec.

    0 0


    Majd Abboud
    3. 10. 2018   cicero
    Náš autor přišel jako uprchlík ze Sýrie do Saarbrückenu před třemi lety. Tam zažil, jak se Německo při příležitosti zacházení s uprchlíky dopouštělo jedné chyby za druhou. Dnes píše: Aby integrace uspěla, je důležité ukončit dobře míněný "zakázaný způsob myšlení". 




    Poté, co válka v Sýrii trvala už čtyři roky, život se stával stále nesnesitelnějším. Musel jsem opustit zemi. V roce 2015 jsem přišel do Německa - plný naděje, že budu dobře přijat a povedu klidný život. Slyšel jsem, že Německo již má zkušenosti s přistěhovalci a je známo, že má dobrou integraci. Ale co o tři roky později? Podařilo se Syřanům dobře se integrovat? Dokázala to německá vláda?


    Vyžaduje chladnou hlavu a hlavně spoustu odvahy říci jednoduchou pravdu: v uprchlické politice došlo k mnoha chybám. Pokud se člověk tímto způsobem vyjádří, rychle riskuje obvinění z podpory pravicových populistických stran v Německu. Při všech kritických poznámkách by člověk nikdy neměl zapomínat, že u uprchlíků má vždy co do činění s lidmi bez ohledu na jejich náboženský a politický původ.

    Mysleli si, že jsou potřeba

    Během svého pobytu v Německu jsem si však všiml, že navzdory velkolepé svobodě projevu, kterou v arabských zemích tak bolestně postrádáme, je v této zemi ještě mnoho tabu a "posvátných krav". Mluvit o nich je zakázáno politickou korektností. Působí mi bolest, že myšlení tu není zřejmě až tak svobodné. Myslím si, že Německo nedělá dobře, když zakazuje určité myšlenky, byť je to dobře míněno. Proto jsem se rozhodl promluvit.

    Za prvé a především je třeba si uvědomit, že v roce 2015 vznikaly s dobrým úmyslem iniciativy, jako např. obří transparenty "Vítáme uprchlíky" na fotbalových stadionech, které Němci viděli jako humanitární gesto, ale uprchlíci chápali jako pozvání na cestu do Německa. Protože si mysleli, že je tam potřebují. S odpovídajícím očekáváním proto proudili do této země.


    Společnost byla přetížena

    Mimo jiné vedl nekontrolovatelný počet uprchlíků a následně tomu nedostatek státních zaměstnanců k tomu, že již nebylo možné kontrolovat, kdo skutečně přicházel z válečných zón a měl nárok na uznání za uprchlíka. Mnoho z nich využilo této příležitosti, za správného předpokladu, že v tak velkém počtu to nikdo neuhlídá.

    Vysoký počet uprchlíků překonal všechna očekávání. Ačkoli Němci jsou po celém světě známí tím, že jsou dobře organizováni a snaží se vyhovět potřebám uprchlíkům, což nám dává příležitost začít nový život, pouhý počet nově příchozích lidí místní společnost zjevně zatížil příliš.

    Příliš zaměřeno na uprchlíky

    Navzdory dobré vůli a úsilí nebyla kupodivu očekávání mnoha uprchlíků splněna. A reagovali kritikou a nevděkem. Takováto reakce mi byla vždy trapná a já jsem byl neustále v rozpacích, jako bych měl své krajany a jejich chování omlouvat.

    Německo reagovalo přijetím nových opatření k přizpůsobení a uspokojení způsobu života přistěhovalců. Například byly postaveny nové mešity zaměřené na různé národy a jazyky, protože různé skupiny a národnosti se navzájem netolerovaly. Ale jak lze očekávat, že Němci projeví toleranci, když noví hosté sami nejsou schopni tak učinit?

    Proto se domnívám, že německá vláda je spoluvinna, protože se příliš zabývá požadavky uprchlíků. Zdá se, že Němci více vycházejí vstříc uprchlíkům než je tomu naopak. To všechno se zdá na mě a také mnoha Němcům nepochopitelné.

    Radikálové mezi uprchlíky

    Na jedné straně to vyvolává otázku, zda to byl jediný správný způsob, jak pomáhat lidem, kteří prchají z války. Nebylo by lepší, kdybychom se snažili bojovat proti skutečným příčinám, které vedly k válce? Na druhé straně vznikl dojem, že se kancléřka chtěla pokusit udělat nemožné možným.

    Skutečnost, že mezi masami uprchlíků bylo také mnoho radikálů, kteří se účastnili války a využili příležitosti uprchnout, když viděli, že boj proti syrské vládě je neúspěšný, se už nedá utajit. Nesmíme to zametat pod koberec, protože tito lidé nejen ohrožují klid země, ale také zcela zásadně komplikují pobyt těch, kteří se chtějí dobře integrovat.

    Navíc působí tato ignorance na mnohé Němce provokativně a nepochopitelně a ospravedlňuje obavy mnoha krajanů. Příliš dlouho německá vláda zavírala oči a předstírala, že je vše v pořádku. Navíc ty, kteří skutečnost pojmenovali, označila za xenofóbní nebo netolerantní.

    Pakt s ďáblem

    Nicméně, abychom pochopili nároky mnoha uprchlíků, musíme se trochu vrátit zpět do nedávné historie. Spolupráce mezi západními vládami a některými opozičními skupinami není nic nového a je založena na myšlence: suroviny versus síla. Takže tyto vlády by mohly prosazovat své vlastní zájmy. Tato strategie se datuje do osmdesátých let, kdy Británie podporovala Muslimské bratrstvo v Sýrii a BBC byla téměř oficiálním mluvčím Muslimského bratrstva. To uskutečnilo mnoho útoků v Sýrii a bylo označováno jako "rebelové".

    Totéž se stalo v Afghánistánu, v Libyi a v neposlední řadě i v Sýrii. Už dlouho platí strategie USA a jejích spojenců - neušpinit si ruce během politických konfliktů, ale podporovat opoziční skupiny penězi a zbraněmi. Bohužel se i v Sýrii také investovalo do povstaleckých skupin, konkrétně do politického islámu. V důsledku toho získali stále větší vliv. Tyto mezinárodní propletence se rovnají smlouvě s ďáblem.

    Cizinci "first"?

    Mnoho uprchlíků, kteří žijí v Německu dnes, je blízké těmto skupinám, a proto ani sebe nevidí jako hosty, kteří potřebují ochranu, ale jako partnery, kteří si zaslouží být obsluhováni nebo odměňováni. To vysvětluje někdy obrovské nároky uprchlíků v Německu.

    Naši "rebelové" věděli, že ti, kteří stáli na straně USA a zastupovali zájmy Západu, si mohou dovolit všechno. Všimli si také, že v Německu existuje vláda, která je pod rouškou tolerance více zaangažovaná vůči cizincům než vůči svým vlastním lidem. Požadavky, a tedy i nevděk, nadále vzrůstají.

    Distancovat se od politického islámu

    Vzhledem k tomu, že Němci a uprchlíci vycházejí ze zcela odlišných předpokladyů mohu bezpečně říci, že integrační proces byl odsouzen k selhání hned od začátku. Můžeme ještě otočit kormidlo?

    K tomu by bylo nutné identifikovat mezi uprchlíky radikály a teroristy. Podle mého názoru to není možné bez aktivního dialogu se všemi stranami konfliktu, včetně syrské vlády. Na druhé straně by se Německo mělo jasně distancovat od politického islámu. Vyhlídky, že se tak stane, však nejsou příliš slibné.

    Vybrala a přeložila PhDr. Jana Maříková

    0 0

    Ivan David
    3. 10. 2018
    Ivan Bartoš vyfocený před českou vlajkou bagatelizuje svoje fotky s vlajkou Antifašistické akce nebo nápisem Good Night White Pride (dobrou noc bílá hrdosti, pýcho) jako nahodilé, hlásí se k liberalismu (to mu lze věřit, když Piráti hlasují s TOP09, ODS, STAN) piratskelisty. Naproti tomu v témže úvodníku píše: "V momentě, kdy pan Konvička, lidé z hnutí Úsvit, pan Okamura, antisemita Adam B. Bartoš a další výtečníci české rádoby národovecké vlny v Praze exhibovali do té míry, že na náměstích stavěli šibenice, cítil jsem jako svou morální povinnost, říci tomuto způsobu prezentace jasné ne." Samozřejmě, že lže, protože ani jeden z uvedených "nestavěl šibenice". 


    Jakousi symbolickou šibenici přinesl jakýsi idiot na shromáždění na němž promluvil Adam B. Bartoš, který je podle mne opravdu úchyl. Takže pan Ivan Bartoš s českou vlajkou je současně vlastenec, současně s Antifou ujetý radikální levičák, účelově jiné vlastence označuje jako "nacionalisty" a xenofoby, i když je evidentní, že poloviční Japonec Okamura by musel jednou svojí polovinou nenávidět druhou. Tomio Okamura se nefotografuje s fašisty. Za blbé výroky některých svých příznivců může asi stejnou měrou jako Ivan Bartoš za blbé výroky svých příznivců včetně poslancvů Pirátů. Ani entomolog docent Konvička nikde "nestavěl šibenice".

    Čím je Ivan Bartoš ve skutečnosti? Manipulátorem do té míry obratným, že povrchní pozorovatel za jeho jednáním nerozpozná nečestné jednání. Připisuje lživě jiným rasismus a xenofobii, aby proti tomu mohl "bojovat". Ano, je liberál, proto řídí svoji zmatenou stranu, která funguje jako "ODS B", a která by bez něj zanikla, jak už se málem stalo, když předal velení.  Piráti s ODS pravidelně hlasují, ale jinak s ní nemají opravdu nic společného, tak jako Ivan Bartoš s akčními bojovníky z Antifa. Opírá se o chudáky, kteří se potřebují identifikovat se stádem a chytají se nesmyslné ideologie, která jim dává pocit společné výlučnosti s příslušností ke generaci, které nestačí, že je ohrožena, ale své ohrožení spoluvytváří. Myslím si, že Ivan Bartoš toto vše dobře ví, ale je  cynický a nezodpovědný, užívá si toho, jak mu to "žerou"..

    0 0

    Ivan David
    3. 10. 2018
    Obrací se mi žaludek ze záplavy billboardů a malých či obřích plakátů hlásících, co všechno "jsme postavili". Činí tak strany, které jsou u moci a tedy u peněz daňových poplatníků. Strany, které se k moci a penězům derou, prohlašují, co všechno postaví nebo zajistí, aby bylo zdarma (zase za peníze poplatníků). Pro to bych měl ještě jakés takés pochopení. Čím by měli zaujmout...? Jen se obávám (na hranici jistoty), že ony skvělé stavby nestavěly firmy vybrané korektně podle pravidel, ale podle ochoty financovat příští volební kampaň tak, ba dostaly příští zakázky s tím, že budou financovat další kampaň. A tak dále...

older | 1 | .... | 634 | 635 | (Page 636) | 637 | 638 | .... | 668 | newer