Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Volby mezi debaklem a (možná) vítězstvím

$
0
0
Petr Hampl
8. 10. 2018 PravýProstor
770 nebezpečných slov o senátních a komunálních volbách 2018
Varování: Následující text obsahuje narativy, které dohání pražskou a brněnskou kavárnu k zuřivosti


Každá prohra může být začátkem příštího vítězství.
K tomu je ovšem zapotřebí, aby si poražení přiznali svou momentální situaci, byli schopní najít příčinu, a společně tvrdě pracovali na jejím odstranění. Jinak se stane, že se členové týmu navzájem ujistí, že ta porážka je vlastně specifickým druhem vítězství nebo že neúspěch byl zaviněn vnějšími okolnostmi. To je naopak cesta k dalším porážkám.

Můžeme si to tudíž přiznat docela otevřeně. Vlastenecké síly utrpěly ve včerejších volbách těžkou porážku. Kdyby někdo posuzoval Českou republiku jen podle volebních výsledků, mohl by hovořit o nadšeném čekání na islámské osvoboditele, co konečně převezmou moc. Volební výsledek znamená více peněz pro neziskovky, více multikulturních grantů, další omezování občanských svobod, více vymývání mozků na základních školách… Nebude to dramatický posun, ale určité posílení tendence čekat můžeme. Můžeme čekat i to, že výsledek povzbudí anticivilizační radikály v parlamentu i jinde.

Jedno čtení volebních výsledků tedy je: Češi chtějí ve své zemi více islámu, ale nechtějí, aby se o tom mluvilo příliš. To potvrzuje i třeba jasné vítězství islamizátora Teplic nebo pražského bojovníka za přijímání migrantů, co vlastně žádné migranty nechce. Jenže stejný výsledek můžeme číst i jinak: Profesionální aparáty vyfutrované spoustou peněz a masivní mediální podporou rozdrtily různé místní pokusy o odpor. A tam, kde je hladce fungující aparát, tam je jedno, jaký typ osobnosti kandiduje a co ten člověk říká. Drahoš jako Čunek, z hlediska volební mašinérie žádný rozdíl.

Proti aparátům stály různé amatérské pokusy, vesměs nedostatečně financované a vesměs totálně bezkoncepční. Snad jen brněnská kampaň Slušných lidí a pražská kampaň Ladislava Jakla se tomu vymykaly. Nestačilo to. A můžeme jen spekulovat, zda by to stačilo, kdyby stejná uskupení kandidovala někde jinde než v Praze a Brně. Komentátoři teď budou psát, že lidé odmítli to nebo ono. Můj postřeh z krátké účasti v kontaktní kampani Slušných lidí je ale jiný – potenciální voliči na brněnských ulicích vesměs vůbec nevěděli, že ta sympatická parta v bleděmodrých tričkách kandiduje ve volbách! Ani něco tak výrazného nestačilo k prolomení informační blokády.

Jaké je tedy poučení? První je to, že amatérské pokusy jít do politiky bez peněz, komunikačních kanálů a často i bez rozumné koncepce, spíš škodí. Je jich škoda i proto, že stejná energie a peníze mohly vytvořit občanské spolky, alternativní média, sloužit k vydání knih nebo realizaci místních nátlakových či podpůrných akcí. To všechno potřebujeme k prosazení změny. Snad včerejší debakl povede k tomu, že zbytečné politické projekty budou nadobro ukončeny.

Nadále platí, že SPD je jedinou relevantní politickou silou usilující o obranu západní civilizace. Nicméně je zjevné, že SPD ztratila tempo. Loňský úspěch nebyl využit jako odrazový můstek vybudování silné celostátní struktury (včetně vlastních komunikačních kanálů). SPD se ani nepokusila sjednotit národní síly pod svým vedením. Billboardy pár týdnů před volbami to už nemohly zachránit. Z 24 nasazených senátních kandidátů se ani jeden nepřiblížil druhému kolu, a 155 obecních zastupitelů (méně než zanikající Zelení!) neodpovídá obrazu strany, která by reálně mohla změnit poměry v zemi.

SPD má teď dvě možnosti. Buď reflektovat včerejší prohru a napodobit AfD či italskou Ligu. To znamená integrovat více výrazných osobností, investovat energii a peníze do vybudování silné organizace, naučit se kooperovat s nepolitickými vlasteneckými spolky, vytvořit vlastní média, vlastní systém interního vzdělávání a mnoho dalšího. Tak, aby v parlamentních volbách 2021 mohla SPD usilovat o více než 40% hlasů.

Nebo se mohou lidé ve vedení SPD navzájem ujistit, že včerejší výsledek byl vlastně docela hezký,
 pokračovat v dosavadním stylu a spoléhat na to, že té části veřejnosti, která se nechce smířit s islamizací země, nakonec stejně nezbyde než podporovat SPD. Je to dobrý odhad, jenže těch 24 poslanců a žádný senátor nestačí k prosazení vlastně ničeho. Můžeme doufat, že tou cestou SPD nepůjde.

Stejně z toho vychází, že by SPD prospěla zdravá konkurence. Což rozhodně není výzva k dalšímu nepřipravenému pokusu. V tom má sluníčková strana obrovskou – má neomezené peníze, mediální podporu a další zdroje, takže může tříštit síly a čekat, který z mnoha pokusů se povede.

Nicméně to nejdůležitější je někde jinde. V současném systému je opozice tak silná, jak jí to dovolí vládní moc disponující absolutní kontrolou finančních zdrojů, médií, sledovacích technologií i tajnou policií. A tady vidíme pořád stejnou hru. Jednou se podaří opozici potlačit tak, že téměř úplně zmizí, pak opozice prorazí, pak se jí opět podaří potlačit… a zase dokola. Po každých volbách propadají obě strany střídavě euforii a beznaději. A všichni tuší, že dříve či později se celý systém zhroutí.

Jenže mezitím se mění složení obyvatelstva, postupně probíhají drobné kroky směrem k totálnímu podrobení se, jak to od nás požaduje islámská doktrína. Obrana je tudíž stále komplikovanější. Toho ztraceného roku je škoda. Ne, že ne.

- - -


Komunální horor: V Praze zvítězili koně amerických neoconů, na krajích zvítězili Babišovi globalčiky a na okresech v polovině republiky vyhráli koně česko-německého landsmančaftu a Sudeťáků! To nevymyslíš! Totální krach tradiční levice v podobě ČSSD a KSČM, SPD skončila se 155 mandáty dokonce daleko za ČSSD! Konceptuální válka o Čechy a Moravu je spuštěna, Novum Ordo a tři hlavy hydry! Národ chce více NATO, více Bruselu a více Sudet. Víme, proč je výsledek takový, jaký nastal!

$
0
0


- VK -
8. 10. 2018 AENews
Mnohé teze autora následujícího textu redakce Nové republiky nesdílí, přesto text uveřejňujeme v plném rozsahu. Autor má mnoho výstižných postřehů a hodnocení, které doplní mozaiku povolebních hodnocení a úvah. Je kritický především k subjektům vystupujícím na české politické scéně jako reálné alternativy k dnešním držitelům moci, a které, žel bohu, v posledních volbách katastrofálně pohořely.

Na okupovaných územích České republiky skončily komunální volby do místních samospráv a do Senátu Parlamentu České republiky. Výsledky už všichni znáte a redakce zábavných pořadů České televize spustila záplavu komentářů a diskusí o tom, co bude až, co by bylo kdyby a kdo s kým a proti komu. Jak si vzpomínají někteří posluchači SVCS, před 3 týdny jsem na rádiu říkal, že se k volbám nebudu vyjadřovat, protože vím, jak to dopadne a nechci nikomu bourat vzdušné zámky.


Ale nyní po volbách se pokusím vysvětlit, proč ani redakce AE News před volbami nikomu nakonec nevyjádřila podporu a proč neustále opakuji, že politická alternativa musí vycházet zezdola, nelze ji konceptuálně ukotvit z horních procesů řízení, protože to potom je fiat-alternativa. Volby skončily tak, jak jsem v neblahé předtuše očekával, ale o to více výsledek potvrzuje to, k čemu se v ČR schylovalo.

Petr Fiala, předseda ODS má radost z vítězství v hlavním městě.

V hlavním městě v Praze zvítězili američtí neoconi [1]. Jenom těsně. Podařilo se jim totiž dostat na první místo svého koně, vítěznou ODS a globalističtí Piráti skončili na druhém místě těsně za nimi. Pirátská strana byla dlouhou dobu označována a škatulkována do skupiny obecně globalistických projektů, ale poslední eskapáda Ivana Bartoše a jeho manželky ve španělské Barceloně ukázala něco jiného.

Piráti míří ke kormidlu pražského magistrátu?


Oba pózovali před kabalisticko-zednářskými symboly La Llum Negra [2] a odhalili skutečné ukotvení Pirátů jako procesního křídla svobodozednářské svatavy v Praze, což je křídlo sionistického světového řízení. Není proto divu, že Babišovo Hnutí ANO skončilo až na pátém místě na magistrátu, protože v globalizaci jde v první řadě o kontrolu procesů ze strany Domu Sion a teprve poté jde o ty viditelné projevy globalizace, jako je volný pohyb zboží a osob, což prosazuje Hnutí ANO, ale nejen ono, nýbrž i některé strany alternativy, ale k tomu se ještě dostaneme.

Ivan Bartoš jako DJ na lodi u pražské náplavky řídil muziku. Brzy může jeho strana řídit i pražský magistrát.

V hlavním městě skončilo Hnutí ANO s nejméně mandáty, Okamurova SPD v den voleb ztratila polovinu kandidátů na Praze 1

Na třetím místě skončilo sdružení Praha sobě, což je de facto sdružení nestraníků, ovšem se stejným počtem mandátů na 4. místě skončila koalice TOP09, STAN, KDU-ČSL, LES a Demokratů Jana Kasla. Opět se tedy jedná o strany s napojením na americké neocony a odkaz Václava Havla, toto je skupina okolo tzv. Pražské kavárny. A Babišovo hnutí ANO skončilo až na posledním 5. místě za nimi. Prahu tedy ovládli neoconi a jak to vypadá, i kdyby vítězná ODS byla vyšachována z vládnutí, budou stejně v Praze vládnout Piráti a koalice stran okolo TOP09, to znamená seskupení židozednářů a neoconů. To je chuťovka, dámy a pánové. Není úniku před nimi, není jiné cesty, procesy jsou předurčeny a lid je připuštěn k volbám a volí takto a nijak jinak. Jenže k vykreslení pražského obrazu ještě něco chybí.

Tomio Okamura v rozhovoru s Hynkem Beranem.

SPD Tomia Okamury získala v Praze hl. m. 3,54% hlasů, což na Prahu jako hlavní město není špatný výsledek. Jenže naprosté diletantství SPD v Praze, které vyplavalo na povrch v den voleb, začíná zapáchat sabotáží a úmyslným poškozením SPD zevnitř partaje a zevnitř kandidátky. K čemu došlo? SPD na prestižní kandidátce na Praze 1 přišla v pátek v den voleb o 13 kandidátů z celkem 25, protože nestihli, zapomněli, nebo prostě nevěděli, že si musí pro kandidaturu v Praze zajistit trvalé bydliště v Praze, to je prostě neuvěřitelné [3].

Ne, to není vtip, SPD opravdu přišla na Praze 1 o polovinu kandidátů, to jsou desítky až stovky tisíc hlasů, o které SPD přišla, protože kandidáti se nepřihlásili v Praze k trvalému pobytu a přišlo se na to až v den voleb. Vyškrtnutí z kandidátky kvůli bydlišti potkalo i jednoho kandidáta za TOP09, ale to se dá uznat jako výjimka, opomenutí, nevědomost, ale když je takto vyškrtnuta polovina kandidátů z kandidátky, tak to ukazuje na dvě věci, šlendrián anebo úmyslná sabotáž.


SPD přišla formální chybou registrace trvalého bydliště svých kandidátů o tisíce hlasů jenom na Praze 1 a celé to začíná připomínat úmyslnou sabotáž kandidátky


V komunálních volbách se totiž počty hlasů nezapočítávají způsobem jako u parlamentních voleb, že 1 lístek rovná se jeden hlas. V komunálních volbách uděluje volič hlasy všem kandidátům na kandidátce, takže když za 1 stranu na kandidátce kandiduje 25 kandidátů a volič volí kandidátku bez úprav, tak tím dává 25 hlasů dané straně. Pokud zvolí křížkování, potom volí jenom zakřížkované kandidáty a nikoho jiného, zbytek kandidátů na kandidátce propadá. To znamená, když v komunálních volbách zakřížkujete na kandidátce jednoho kandidáta z pětadvaceti, potom daná strana obdrží od vás 1 hlas a zbylých 24 hlasů vám propadá. Toto mnoho voličů ani netuší, takže ti, kdož křížkovali, připravili svoji stranu o desítky až stovky tisíc hlasů.

Když tedy SPD na Praze 1 přišla v pátek o polovinu kandidátů, ztratila tím ve skutečnosti polovinu hlasů v tomto volebním obvodu! Když se hraje o tolik, tak je jasné, že toto není normální a vyvolává to podezření. Když tolik kandidátů nemá trvalý pobyt v místě, kde kandidují a vedení strany si to neohlídá, a neohlídá si to ani místní organizace SPD na Praze 1, tak je to něco opravdu divného. Kandidátka na Praze 1 je “deluxe” kandidátkou v celé zemi a nevěřím tomu, že kompetentní lidé v SPD si toho nevšimli u poloviny kandidátů, že místo trvalého pobytu na Praze 1 mají v občanských průkazech jako bydliště Horní Dolní. Toto opravdu smrdí.

Tomio Okamura nemůže mít z výsledku voleb a co se dělo na Praze 1 vůbec žádnou radost.

Lídr kandidátky Hynek Beran tak voliče v Praze nejen nepřitáhl, ale stále více lidí začíná mít pocit, že ve skutečnosti jeho zednářská svatava a minulost velmistra pražské lóže Ordo Pragensis voliče alternativy v Praze vyděsila a odradila. Když si k tomu připočteme “nečekané překvapení” v pátek na Praze 1 a vyškrtnutí poloviny kandidátů, začneme získávat velice nepěkný obraz nachystaného plánu, jak poškodit SPD v Praze, aby se nedostala na magistrát. Zarážející jsou i divné plakáty SPD plné dvojsmyslů, jako třeba ten v úvodu tohoto článku, který má opravdu otřesný dvojitý význam a uráží Tomia i Hynka Berana.

Někomu o to opravdu šlo. Upozorňovali jsme na Aeronetu, že dosazení velmistra Ordo Pragensis na čelo kandidátky v Praze [4], bude vnímáno mnoha voliči SPD jako plivnutí do tváře alternativním voličům, jako výsměch a mnoho voličů to odradí. Někdo mohl k tomu říct, že to není pravda, že to SPD myslí dobře, ale když si k tomu připočtete takový zdánlivý amatérismus a vyškrtnutí poloviny kandidátky na Praze 1 kvůli procesnímu pochybení registrace trvalého bydliště, tak to prostě ukazuje na to, že někdo toto od začátku plánoval proti SPD, aby v Praze neuspěla. Sami se nad tím zamyslete a vyvoďte si závěry.


Globalistické hnutí ANO ovládlo krajské gubernační úřady Evropské unie


Ve všech krajských městech, s výjimkou Liberce, zvítězilo Babišovo Hnutí ANO. Znovu se tak potvrzuje, že jednotlivé regiony jsou finančně zcela závislé na dotacích Evropské unie, a protože Hnutí ANO je globalistické duhové hnutí, je zcela logické, že Andrej Babiš ovládl krajská města. Regionální územní samospráva je prodlouženou rukou Bruselu, která komunikuje a má vliv na česká regionální centra přímo z Evropské unie, Praha nemá na chod regionů, s výjimkou každoročních obligátních tahanic o peníze ze státního rozpočtu, prakticky žádný vliv.

Andrej Babiš tak neovládl Prahu, skončil tam až na posledním místě v hlavním městě s nejmenším počtem mandátů na Pražské radnici, ale v krajských městech, kde se rozhoduje o evropských dotacích, zvítězil na celé čáře. Volby tak kopírují americký seriál Hra o trůny, kdy centrum odporu má své ztělesnění, Pražskou kavárnu, Havlistickou frontu a americké neocony a jejich bakalovsko-janečkovské Aspeny a Protikorupční fondy, zatímco zbytek “Čechomoravy” je divočina neprostupného regionálního houští a lesů, kde se pohybují “divní lidé” v žoldu toho vůdce se slovenským přízvukem. Ani v regionálních městech tak alternativa nikoho prakticky neoslovila.

Andrej Babiš oznamuje odchod Hnutí ANO v Praze na magistrátu do opozice.

Žlutá barva zobrazuje okresy, kde nejvíce mandátů z politických stran nasbírala KDU-ČSL.

Lidovecký “landsmančaft” porazil všechny ostatní parlamentní partaje v polovině republiky na úrovni okresů, největší facka národnímu ukotvení v ČR v těchto volbách

Největší šok si nechávám na závěr. Prakticky celá Morava a Slezsko spolu s Jižními Čechami se obarvily nažluto [5], protože v okresech nejvíce mandátů z politických partají získali Lidovci. Ano, slyšíte správně. Zvítězila KDU-ČSL, jejíž předseda Pavel Bělobrádek a bývalý ministr kultury Daniel Herman, pravidelně navštěvují Sudetoněmecké slavnosti landsmančaftu v Norimberku a v Augsburgu. Prakticky polovina okresů v celé republice se tak rozhodla z politických stran volit právě Lidovce, kteří prosazují zlepšování vztahu se sudetskými Němci a pomáhají tak znovu otevírat otázku Benešových dekretů. Přitom v Česku se to týká jenom Jižních Čech, ale pohled na Moravu, ale i na Slezsko a Vysočinu je děsivý. Ve všech těchto okresech zvítězil pro-migrační a pro-sudetský éthos Lidové strany. Toto je vůle českého lidu? Potom se obávám, že není cesty zpět.


Derniéra ČSSD na politické scéně? Komunisté mohou Lidový dům velmi rychle následovat!


ČSSD vypadla z pražského magistrátu poprvé od roku 1990. Namísto rezignace vedení celé ČSSD se předseda strany a člen Bakalova Aspen Institute nechal slyšet [6], že výsledek je dobrý, že se strana odrazila ode dna. Hoďte na něj síť, je to blázen! Tato slova zazněla v reakci od jednoho z jeho spolustraníků. Strana získala 1882 mandátů v celé republice, což je obrovské číslo v porovnání s hnutím SPD, které získalo jen 155 mandátů, ale k tomu se vrátím ještě, opticky to nevypadá pro ČSSD zle, protože Hnutí ANO získalo mandátů jen 1676. Jenže s těmi mandáty je to v komunálních volbách tak, že když získáte 50 mandátů v krajském městě, tak ho vyhrajete a máte kontrolu nad krajem a nad dotacemi z EU. Když získáte 50 mandátů v úhrnu v malých obcích na okrese, neuděláte s nimi ani koalici, skončíte v opozici. A právě toto potkalo ČSSD. Lidový dům přišel kompletně o všechny kraje, přišel o všechny okresy, s výjimkou 4 z nich, kde získal nejvíce mandátů. Mandátů má ČSSD více než Hnutí ANO, ale jsou jí k ničemu.

Jan Hamáček má de facto už roli hrobaře ČSSD.

Volby do Senátu jsou kapitolou samou pro sebe. ČSSD obhajovala 13 mandátů, ale do II. kola postupuje jen 5 kandidátů ČSSD. Teoreticky ČSSD hrozí, že neobhájí ani jednoho ze 13 senátorů. Důsledek katastrofálního propadu ČSSD je jasný, voliči ČSSD utekli k Babišovu Hnutí ANO. ČSSD nemá voličům co nabídnout, koalice s Andrejem Babišem posloužila jako nástroj pro získání důvěry Babišově vládě, ale jinou funkci už ČSSD nemá, a to hlavně z pohledu vlastních voličů. ČSSD se definovala jako strana sociální a levicová. Jenže, kdo přidává dnes důchodcům peníze? Babiš! Kdo zavedl EET, dlouho prosazovaný plán ČSSD tzv. registračních pokladen? Opět Babiš! Kdo přidává peníze učitelům? Babiš! Hnutí ANO zkrátka převzalo levicovou agendu Lidového domu a ČSSD najednou netuší, co se děje. ČSSD totiž nemá nic ve svém volebním programu, čím by se strana uměla vymezit proti Hnutí ANO a získat tak levicové voliče zpět.

KSČM utekla voličská základna k Babišovi, hlavně kvůli splývání kontur a obrysů volebních programů komunistů a Hnutí ANO


Stejný propad potkal KSČM. Strana získala nejvíce mandátů v pěti okresech v ČR a tím to hasne. Celorepublikově 1426 mandátů, za ČSSD a za Hnutím ANO. Důsledek ztráty volební přízně je stejný jako u ČSSD, tedy Hnutí ANO a fenomén Babiš. V případě KSČM je propad důvěry lehce identifikovatelný, odklon ÚV od komunistické politiky, ústupek Babišovi z komunistického požadavku na zmrazení zahraničních misí AČR v NATO je největší příčinou odlivu voličů. Došlo k tomu, před čím jsem varoval, že KSČM tím ztratí vymezení se vůči levicovému Hnutí ANO, když ustoupí Babišovi kvůli misím NATO.

Proč by měl levicový volič KSČM volit KSČM, když jediná věc, kterou se partaj od Hnutí ANO liší, tedy odpor proti NATO, nakonec byla shozena pod stůl a komunisté umožnili navyšování misí NATO, požadavek na zmrazení nakonec stáhli a Babišovi důvěru vyslovili? Teď to mají a teď vidí, co provedli, toto je důsledek toho, co se stane, když levicová strana ustoupí ze svého stěžejního principu a vymění ho za vznik nové vlády Andreje Babiše. Proč by tedy potom měl volič KSČM volit komunisty, když komunisté už nejsou komunisté, ale neoliberální leftisté, kterým nevadí Evropská unie a už zjevně ani americké NATO. Protože pokud existuje volič, který má levicové myšlení a nevadí mu EU a ani NATO, tak takový volič v dnešní době volí Hnutí ANO. Voliči tak v krajích utekli k Babišovi a na okresech se rozmělnili, čímž pomohli Lidovcům k vítězství.

Z tohoto vztahu s Hnutím ANO vyjde KSČM nakonec jako mrtvola.

Národ si zvolil více NATO a více amerických neziskovek v Praze, díky výsledku voleb v Praze. Na krajích si národ zvolil více Bruselu a globalizace, potažmo více migrace, více Evropy, více migrantů a přerozdělování běženců, ve výhledové době. Na okresech lidé volili nejvíce marionety a koně Sudetoněmeckého landsmančaftu, především Morava padla na okresech úplně celá. Morava často hovoří o samostatnosti, ale výsledek voleb hovoří spíš o návratu jakéhosi pro-německého éthosu, protože voličům zjevně vůbec nevadí, že předáci Lidové strany oslovují Sudeťaky slovy “Milí krajané” a sedají si do první řady na židle vedle Bernda Posselta a šéfa CSU Horsta Seehofera. Voliči na okresech se odkopali. Nechtějí více národa, chtějí více zaprodání.


Tři hlavy hydry na okupovaných územích Čechomoravy


Jak sami vidíte, válka o trůny v kotlině Maharalu pokračuje a vidíme hned několik mocností, které usilují o prostor České republiky. Američtí neoconi skrze Prahu, globalisté skrze kraje a regionální správu a Berlín skrze Sudetoněmecký landsmančaft na úrovni nejnižších samospráv na okresech. Washington, Brusel a Berlín mají s prostorem Čechomoravy vlastní plány a boj se odehrává na více úrovních. Všimněte si, že jediná alternativní strana si nedokázala uhlídat ani formální nezávadnost svých kandidátek, čímž se de facto zesměšnila a ztratila důvěru u nerozhodnutých voličů, protože kdo by volil stranu, která ztratí v den voleb polovinu kandidátů na Praze 1?

Éto děbily, řekl by Valerij Pjakin a trestuhodně by měl pravdu. Protože na chyby, jako se stala na Praze 1 SPD, není prostor a čas. Každou chybu všichni 3 nepřátelé národních tezí v ČR potrestají, neoconi, globalisté i německé samoděržaví. Cesta k záchraně je pouze skrze hodnoty, ze kterých strany nesmí nikdy ustoupit a uhnout. Z hodnot, které strany definují. A je jedno, jestli jde o hodnoty typu odporu proti NATO, nebo hodnoty sepětí s lidem zezdola a nikoliv se zednáři.

Hayato Okamura kandidoval do Senátu za Lidovce, ale do II. kola se nedostal.

Každé volby v ČR dopadnou hůře a hůře pro národní teze, protože vyrůstá nová a převychovaná generace “global kids”, tzn. globalizovaných dětí, které v dospělosti volí piráty, více kosmopolitních hodnot, evropské integrace, prostě globalizace. Čas pracuje ve prospěch globálních procesů, ale je to umožněno jen kvůli tomu, že došlo k rozvratu ochrany 1. kruhu, tradiční rodiny. Volby do komunálu byly bitvou o ochranu 2. kruhu, tzn. kruhu životního prostoru. Tato bitva skončila pro národní teze katastrofálně.

Poučení z krizového vývoje nehledejte, žádné nebude, protože poučení může hledat jen ten, kdo nejprve přizná chybu. A toho se jen tak od politiků nedočkáme. Nelze žádat důvěru voličů alternativy a mít přitom zednáře na deluxe kandidátce v Praze. Nelze žádat o důvěru voliče komunistů, když vedení strany kvůli Babišovi ustoupilo z odporu proti NATO. Nelze zachraňovat Lidový dům, jehož voliči odešli k manažerovi se slovenským přízvukem. A nejde zachraňovat národ, který chce více NATO a tanků, více globalizace a více německých nápisů na obchodech a informačních tabulích v pohraničí. A takový Jiří Drahoš, nedávný kandidát na prezidenta, který do senátu kandidoval na Praze 4 právě za Lidovce, se do horní komory parlamentu dostal již v prvním kole! Pražská kavárna ho tam protlačila s přehledem jako po másle. A volební účast v celé ČR necelých 48% také o něčem vypovídá, přednost měly zahrádky, chaty a chalupy, ochrana životního prostoru mnoho voličů nezajímá. Budiž, uprchlíci a migranti jim to opravdu brzy, po přijetí globálního kompaktu, připomenou. Volby skončily, ale boj alternativy musí pokračovat, zejména na 1. kruhu, protože v něm je klíč k dlouhodobým procesům.

-VK-
Šéfredaktor AE News

Jů bude prezident, Hele premiérem

$
0
0
Taras
8. 10. 2018 TarasovaTerasa
Před časem vzbudila pozornost aféra okolo německého novináře Uda Ulfkotta (loni zemřel), který otevřeně přiznal, že za dobu jeho působení v listu Frankfurter Allgemeine Zeitung byla řada jeho článků sepsána na objednávku CIA či přímo touto dobročinnou organizací. (ZDE) Náš mainstream si toho moc nevšímal, bodejť by si sral do vlastního hnízda. Že však obdobné charaktery působí i v našich novinách, o tom není sporu. Jeden z nich se jmenuje Vojtěch Berger.


Vojtěch Berger (ZDE) pracoval osm let jako projektový asistent YMCA, potom šest let studoval na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd na Karlově univerzitě, dvanáct let pracoval v Českém rozhlasu a nyní funguje na Hlídacím psu. Dá se tedy s jistou mírou nepřesnosti říci, že produktivní práci ve prospěch lidstva se dosud ve svém životě dokonale vyhýbal, nepřeložil stéblo přes stéblo křížem. Díky své parazitární existenci si osvojil několik jazyků a vypracoval se na zdatného presstituta metrosexuálního či homo zjevu. Takoví oni jsou, tihle noví, anglofonní a antizemanovští, antibabišovští a samozřejmě rusofobní darmožráči.

Ukázka z jeho díla:

Český prezident Miloš Zeman naopak svým čerstvým výrokem na adresu nezaměstnanosti Romů („Za komunismu Romové museli pracovat. A většinou pracovali jako kopáči, a když odmítli pracovat, byli označeni za osobu práce se štítící a šli do vězení.“) navázal na post-haiderovské tradice rakouských Svobodných, tedy ty otevřeně extrémní a xenofobní. (ZDE)

Takže presstitut označí prezidenta této země za extrémistu a xenofoba, obojí kvůli tomu, že Zeman uvedl křišťálově čistou, čiročirou a diamantově tvrdou pravdu. Bergera však žádné pravdy nezajímají, on jenom plní úlohu, uloženou mu chlebodárci, tj. podnikatelskou lájí, která financuje své mediální honicí psy. Dlužno připomenout, že tenhle charakter pracoval dvanáct let ve veřejnoprávním médiu a hajzlíka jsem platil i já, z poplatků.

O vzájemném propojení Hlídacích psů, Jandů, médií financovaných podnikatelskou juntou i občany, tj. veřejnoprávními, a neziskovkami séréšovského typu, s pozadím NSA, FBI a CIA, svědčí i jeho následující přiznání, a ani jsme chlapce nemuseli podrobit waterboardingu:

Celkem se do letošního – druhého – ročníku Týdnů mediálního vzdělávání organizace Člověk v tísni  zapojilo 153 škol, z nichž 80 procent bylo mimopražských. K dispozici jim byla asi padesátka novinářů a mediálních odborníků, které si školy mohly na debatu v jejich městě „objednat“. (ZDE) Do regionů letos zamířila například řada novinářů Českého rozhlasu, serveru Info.cz, zástupci týdeníku Respekt nebo Seznam Zprávy. Do terénu vyrazilo i několik členů redakce HlídacíPes.org.

Kapoušové coby reálné pozadí těchhle týpků přenášejí skrze neziskovky liberální pravičáckou propagandu do škol, ačkoliv tam podle školského zákona nemá co pohledávat. Toto PŠM (politické školení mládeže) pak přináší takovéto výsledky studentských středoškolských voleb:

Česká pirátská strana 26,01
TOP 09 a STAN (Spojené síly pro Prahu) 19,67
ODS 10,79
Praha sobě 10,21
ANO 5,07
Strana zelených 4,58
PRO Zdraví a Sport 3,35
SPD (Okamurovci) 2,57
S.O.S. za práva zvířat 2,28
Romská demokratická strana 2,24

Což geniálně okomentoval bývalý ódéesák Petr Paulczyňski:

Studentské volby překvapivě přesně ukazují budoucí trendy, myslí si Pehe (ZDE). Takže podle studentských voleb nám brzo budou vládnout Piráti a TOP09. Kdyby blbci udělali průzkum v mateřských školách, zjistili by, že nám povládnou Jů a Hele.

Líp bych to nevymyslel.




(text redakce NR mírně upravila)

Výsledek voleb může znamenat pád vlády

$
0
0
Mirko Raduševič
8. 10. 2018  Literárky
Zdá se to někomu nereálné? Pochopitelně je to jen úvaha nad výsledkem komunálních a senátních voleb, který lze jednoznačně označit – porážka levice. Každopádně výsledek ovlivní chování hnutí Ano vůči levicovým stranám.



Právě o levici – ČSSD a KSČM - je opřena současná vláda. Její vůdce Andrej Babiš s hnutím ANO však svoji předvolební politikou se velkým dílem zasloužil o porážku levice, když ji odebral voliče svými činy jako je přidávání důchodcům, zlevnění jízdenek pro určité věkové skupiny a další, na což pochopitelně lidé slyší. Dá se říci, když budeme pokračovat v této úvaze, že Babiš je špatný šachista, který rozehrál partii, ale nemyslel na její koncovku.

Podobně lze mluvit o ODS, která svojí rétorikou v poslední době, sice odebrala voliče Pirátům, ale počet přívrženců jí nestačí na to, aby mohla být stranou, která by sahala po moci. Piráti pochopitelně odvrhnou ODS a pro změnu ODS nechce s ANO. Přesto v neděli odpoledne společně jednaly obě strany ODS a Piráti, ale jen o fungování hlavního města.

Jazýčkem na vahách se stala TOP09, po které Piráti rádi, jak vidno sáhnou (chtějí post primátora) a vyhovuje jim spojenectví s Čižinského Praha sobě. Znamená to výhru v Praze. Proč je právě o Praze nejvíce ve všech povolebních komentářích řeč (do boje o magistrát přihlásilo 29 politických stran a sdružení)? Je to význam celorepublikový, ovlivňující další vnitřní politiku a naznačující možný trend. Pochopitelně, že lze psát, že celkově zvítězilo v místních volbách Sdružení nezávislých kandidátů, ale všem je jasné proč. Boj se odehrává především o velkou politiku odehrávající se ve velkých městech, kde politici jsou vidět a také jsou to obce s velkým rozpočtem, a tím, nebojme se napsat, s velkým lákadlem pro mnohé strany a víme proč. V minulosti se ukázalo, že peníze nesmrděly ani levicové ČSSD. Právě díky tomu mohl Babiš prohlašovat: „My jsme důkaz, že levice a pravice neexistuje. Levice a pravice v České republice měla jediný program - prachy a moc.“

To je také důvod, proč se ve volbách vynořují nová uskupení slibující „nové koště“. Ovšem pozor nejsou to žádní političtí nováčci - na příkladu dvou různých politiků: Čižinský byl členem KDU-ČSL (kterou ještě koncem roku 2017 jako starosta Prahy 7 a člen správní rady Nadační fond Cesta ke vzdělání sponzoroval částkou 290 tis.Kč) nebo politickým matadorem je Bohumil Zoufalík ze Sdružení pro Prahu 10 (v roce 2013 byl vyloučen z ODS a následně zvolen starostou MČ. Mezi roky 2006–2010 zasedal v Zastupitelstvu hl. m. Prahy. V minulosti i současnosti působí ve statutárních orgánech firem Prahy 10.). Nová hnutí a nové strany jako obvykle přicházejí s tím, že zavedou pořádek a odstraní korupci, na což obvykle voliče nachytají. Problém pro již existující strany je i systémový: existuje kolem 6,5 tisíce obcí, což představuje hodně obecních zastupitelství. To znamená, že pro stany a hnutí je obtížné sehnat lidi na kandidátku. Tento problém byl mnohokrát již diskutován a zřejmě po těchto volbách přijdou mnohé strany s tím toto vyřešit.

Volby lze charakterizovat, že stranám levice scházely ideje a vize budoucnosti pro své voliče. Stejně tak lze mluvit o tzv. liberálních stranách jako je ODS a TOP09, kterým se liberální myšlenky a ideje hodně smrkly. Miloš Zeman k tomu podotkl: „Některé strany, zejména TOP 09, se z celostátních stran přeměňují na strany regionální.“ Dodejme, že okrajové a někdy z různých důvodů krajní. On je to ale problém širší - celoevropský!

Nakonec konstatujme, že globální politika i v těchto volbách stále hraje velkou roli a stejně tak finanční otázka, kdy je rozdíl, zda jdete do volební kampaně s milionem nebo jen s tisícikorunou. S tímto problémem je ledacos pak v české politice spojeno. Stejně tak se ukázalo, zejména u hnutí ANO, že nemusí ve volbách do místních zastupitelství zafungovat řízení všeho a všech z centra.

V senátních volbách se ještě mnohé ukáže a zatím lze prognózovat to, že v druhém kole může vzniknout koalice „anti-Babiš“.



USA takovou odpověď neočekávaly. Rusko končí s ničením plutonia pro vojenské účely

$
0
0
8. 10. 2018     yandex
Už na začátku tohoto století byla mezi USA a Ruskem podepsána dohoda o zničení plutonia pro vojenské účely, aby obě země mohly klidně spát. Mělo se ničit výrobní metodou, v Rusku byl postaven závod, který z něj vyrábí plutonium pro palivo pro jaderné reaktory atomových elektráren, ale Spojené státy se rozhodly to tak nedělat.


Vůbec dlouho přemýšlely o tom, co konkrétně s plutoniem dělat, a nakonec dospěly k tomu, že je budou ředit, konzervovat a ukládat. Takže se tak ukázalo, že USA ho vůbec neničily, ale jen to předstíraly, jelikož v případě potřeby by bylo možné plutonium získat chemickými operacemi bez ztráty kvality.

Moskva velmi dlouho čekala a doufala, že USA se umoudří a že přece jen plutonium zničí, ale vztahy mezi zeměmi se začaly zhoršovat a na rozkaz ruského prezidenta Vladimíra Putina byla likvidace plutonia pozastavena kvůli nepřátelským vztahům a neplnění USA svých závazků.

Při podpisu této smlouvy byly Spojené státy přesvědčeny, že se země, která je v úpadku, již nevrátí ke svému bývalému majestátu, a proto se na smlouvu vykašlaly, neočekávaly, že by se Rusko znovu stalo jednou z nejsilnějších zemí na světě a že by mohlo diktovat své podmínky. Jak říkají mnozí experti, Amerika prostě zaspala okamžik, kdy mohlo být obnovení Ruska ještě zastaveno, a když se vzpamatovaly, bylo již pozdě. Obnova armády, ekonomiky, vlastní výroby, návrat Krymu, vedoucí postavení na světových trzích surovin, bezchybné operace v Sýrii atd.

Ruská vláda prohlásila. že mluvit s námi jazykem ultimát a sankcí a současně selektivně nadále spolupracovat, se nepodaří!

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Opona padá!

$
0
0

Zdeněk Hrabica
8. 10. 2018
Když čas oponou trhnul, když se lidé ocitli po různých politických vánicích a po jiných agentomániích v situacích, z houfu se rozutekli. Rychlostí, jako když do vrabců střelí, si začali bránit své soukromí. Co jiného měli dělat, namítají mnozí. Cožpak je vůbec někomu zapotřebí, nechat si donekonečna nadávat do zlodějů, do zločinců, do vyžírků, do estebáků, do komoušů a do komančů? Lepší je zatloukat a být jiným.


Slyšet opakovaně jako z kolovrátků od novobých papenheimských, že s komunisty se nemluví, že se s nimi nespolupracuje ala Václav Havel v tričku Fuck of KSCM!

A prim nade vším mají jenom jediní: demokraté od zrození!

Pryč s těmi, kdož při Písni práce zvedají pěsti! Zítra možná dojde i na ty, kdož se při slově božím v chrámech křižují. Nesvírají pěsti, ale naznačují dle zvyku rukou své vyznání. Znám mnoho těch, kdož v košilích modrých a se srdci rudými si začali psát nové životopisy. Jiní se pasovali do stavu, že byli včera dokonce občany druhého řádu.

Chudinky, do čepice nebo do klobouku bych jim ze slitování dal korunku na rohlík, i když by jim už koruna na rohlík nestačila. Pryč s Parkem kultury a oddechu Julia Fučíka. Přetvořme jej na multifunční Park Miloše Formana!

Každý máme své bohaté životní zkušenosti, pokud jsme se dožili.
Jsme ještě národ nebo již pronárod?

Od Sartra jsme do hloubky zvěděli o odcizení.
Cožpak jsme z něho byli vysvobozeni? Houbelec!

Na vsích se to projevuje ještě hlouběji než v panelácích. V nich se lidé ještě po ránu aspoň zdraví s dobrým dnem. Na vesnicích, v mladších pokoleních to již mizí v nenávratnu. Vůbec se nedivím, že před nynějšími volbami se zvedl odpor venkovských kandidátů do správy obce spojovat jejich ambice s majetkovým přiznáním.

Závist je přece silné a usídlené, zabydlené břemeno.

Chápu, že málokdo si přeje, aby mu byla do omrzení připomínána minulá stranická příslušnost. Trvalé opovržení.

Málokdo vynáší na odiv, aby ty, koho má ve volbách zvolit, zastupovali politickou stranu. Padesát procent spoluobčanů nevolí nikoho a nikdy.

Vždyť jenom to navyklé členění rozděluje nejenom vesnici (Venkov jedna rodina?), ale i města.

Když rozum selže, vytahují se na světlo citáty! Některými se to jenom hemží.

Málokdo ví, že jedním z iniciátorů odsunu Němců z okupovaných evropských zemí byl zkušený politik a liška podšitá, Winston Churchill. Dokonce vyřkl, že všichni muži této země, která s Hitlerem začala druhou válku, by měli být za zločiny vykastrováni.

O tom se mlčí, mládým se dnes připomíná jeho jediná myšlenka, že ač nikoliv bezchybný, je kapitalismus a jeho demokracie pro lidstvo tou nejlepší volbou.

Lidé jsou si blízcí vším, co k nim patří.

A jelikož jsem hledal vhodnou spojitost, přišlo mi na mysl, zalistovat výroky dvou protikladných osobností i nedávné studené války.

A přidat jeden citát ještě navíc.

Hle, suďme!

Winston Churchill , britský politik; postavili jsme mu po zboření sochy prezidenta Antonína Zápotockého v Praze dokonce sochu:

„Viníky nehledáme! Viníky určujeme!“

Felix Edmundovič Dzerdžinský, po říjnové revoluci v Rusku hlava bolševické tajné policie; jeho sochu pro Vysokou školu SNB v Praze jsme rozmlátili na cimpr campr:

„Člověk? Paragraf se najde! „

Další volby máme teď už za sebou. Vyhrňme si rukávy.

Moc rozdílů mezi protilehlými výroky nenajdeme.

Slovenský básník Ján Botta napsal: „ludia – hej! l´uďmi rádi menujú sa oni, ti, čo ludské i božské šliapajú zákony.“

Foto autor: Volič – nevolič!

Generální tajemník NATO vysvětlil Srbům, proč bylo třeba je bombardovat a vyzval je, aby se dívali dopředu

$
0
0
8. 10. 2018     lenta
Bombardování Jugoslávie v roce 1999 bylo provedeno kvůli ochraně obyvatelstva a svržení prezidenta země Slobodana Miloševiče. Na setkání se srbskými studenty v Bělehradě o tom hovořil generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, sdělil televizní kanál RTS.


"Mnozí nadále nesouhlasí s bombardováním, ale bylo provedeno kvůli ochraně civilistů a likvidaci režimu Miloševiče", řekl. "Ale mým nejdůležitějším poselstvím je, že se musíme dívat do budoucnosti".

Průzkum, který byl provedený v březnu Institutem pro evropské záležitosti ukázal, že více než polovina Srbů (62 procent) by nepřijala omluvu NATO za bombardování své země. 84 procent obyvatel se také postavilo proti vstupu Srbska do NATO.

Vojenská operace NATO proti Jugoslávii byla zahájena 24. března 1999 a trvala 78 dní. Jako důvod média uváděla vlnu etnických čistek v Kosovu. Podle údajů aliance provedlo letectvo bloku 38 tisíc bojových vzletů, více než 10 tisíc z nich bylo uskutečněna za účelem bombových útoků.

Podle údajů Bělehradu bylo výsledkem náletů 3,5 tisíce až 4 tisíce obětí, včetně asi 400 dětí. Dalších 10 000 osob bylo zraněno.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Jiří Dolejš ke komunálním volbám

$
0
0
Jiří Jírovec
8. 10. 2018

Je příznačné, že Jiří Dolejš publikoval svůj názor na volby a budoucnost KSČM v Bakalově aktuálně.cz. KSČM totiž media nevlastní, když pomineme téměř neviditelné Haló noviny.To, co napsal je snůška nesmyslů opřená o představu, že lidé touží po minulosti. Dolejš varuje: "Vztyčením praporů stalinismu a nacionalismu by byla překročena hranice, za kterou už nelze být s takto znehodnoceným politickým vehiklem loajální."

Oddělme stalinismus a nacionalismus. Bývalý místopředseda KSČM zjevně nalítl na propagandu pravice. Ta přece onálepkovala Semelovou a Skálu jako stalinisty. Stalin zmizel z našich obzorů vrtržením jeho portrétů z českých učebnic. To ještě Skála nechodil do školy a Semelová nebyla na světě.

Nacionalismus se vrátil do slovníku politiků až s uprchlickou krizí. KSČM se přidala jen velmi opatrně, když většina stran přešla myšlenkově na Okamurovu rétoriku. 

Dolejš mluví o nostalgickém kursu, ale to je zase jen propagandistická udička házená z pravého břehu. Odpověď na otázku po čem ta nostalgie má být nenajdete.

Lze ji najít v rozdílu mezi obdobími před a po roce 1989. V tom prvním získal občan existenční jistotu na úkor některých občanských svobod. Ve druhém období to je právě naopak. Proto máme v současné době 10% populace na úrovni chudoby, šejdíře, šmejdy, lichváře a bezdomovce. Obecných práv se nenajíte. 

Existuje ještě další, obtížně měřitelná kategorie, totiž hrdost nad tím, co jsme jako národ dosáhli. Troufám si říct, že hrdost z našeho života zmizela. Máme cizí automobilky, skladiště na zemědělské půdě, banky, které jsme prodali oddlužené a zašantročené pivovary. Nevlastníme ani to Václavské náměstí. Dělník, který staví dálnici se těžko dočká, aby se po ní projel s pocitem hrdosti, že ji stavěl.

Dolejš dále píše, že "Levice nepotřebuje návrat starých mesiášů". Bohužel nevysvětluje, koho tím myslí a s čím by se navraceli. Lze si představit, že by upozorňovali na to, že jejich generace, která často pocházela z nuzných poměrů, dělala něco pro lidi.

Nositelem změn prý "musí být lidé mentálně zakotvení v současnosti". Ani zde není jasné, o jakou současnost jde a co vlastně to zakotvení znamená. Je to s odpuštěním blábol. Stejně jako to, že "takoví lidé na levici mohou rozvinout po letech stagnace zas o kousek transformační kurs".

Transformační kurs kam? 

Dolejš to neví a tak alespoň přilévá trochu oleje do ohně, který by měl vypudit současné vedení KSČM: "Potřeba jsou lidé, kteří mají perspektivu a nečouhá jim penzijní výměr z kapsy. Dobrý šéf se na takovém vystřídání podílí, udělá z obměny řízený proces."

P. C. Roberts: Všechno je podvod

$
0
0

Paul Craig Roberts
Paul Craig Roberts 
9. 10. 2018  blog autora, překlad Lubomír Man
Izraelský agent na terorismus a skryté vraždy vysvětluje, že domnělý útok na Skripalovy s údajným nervovým plynem je pro každého, kdo má o věci pojem, naprosto zřejmým podfukem: „Je to jedna stupidita přikládaná na stupiditu přecházející.“ říká izraelský expert.


Souhlasím s ním. Jedna otázka však stále ještě trčí ve vzduchu. Proč se britská vláda domnívala, že jí takovýto ubohý a průhledný podfuk projde?

Shodou okolností se mi v době, kdy jsem nad touto otázkou dumal, dostala do rukou kniha P. R. Griffina a E. Woodsworthové s titulem 11. září bez masky, která mi na tuto otázku odpověděla. Když totiž britská vláda viděla, jak idiotská západní populace spolykala oficiální vládní pohádku o pár Saúdech, kteří bez znalosti jak řídit letadlo a bez pomoci jakékoli zpravodajské služby způsobili totální kolaps bezpečnostního aparátu USA – a nikdo nebyl za to kolosální selhání pohnán k zodpovědnosti – usoudila, že lidé, kteří uvěřili i takovéto lži, uvěří už všemu.

Došel jsem ke stejnému poznání roky předtím, než byla oficiální vládní teorie o 11. září rozmetána tisíci vědců, architektů i vojenských i civilních letců z USA i ze zahraničí, ale jedna otázka v hlavě zůstala: Když tedy ne Saúdové, tak kdo to udělal?

Známý publicista Ron Unz odpovídá, že to byl Izrael – a nikoliv tedy Bush a Cheney. A stejný názor vyslovuje ve své poslední knize i Ch. Bollyn.

Zdá se být jisté, že Izrael má v té věci skutečně prsty. Máme zde např. agenty Mossadu, kteří jásají, když pád dvojčat Světového obchodního centra (WTC) natáčejí. Museli tedy o věci vědět, když byli na místě včas a připraveni filmovat. Později se objevili i na obrazovkách izraelské televize, kde prohlásili, že byli do USA vysláni, aby tam pád budov WTC nafilmovali.

O útoku 11. září se tedy vědělo předem a zničení budovy WTC 7 ohlásil reportér BBC stojící před budovou, která před ním stála neporušená, dokonce celou půlhodinu předtím, než spadla.

Svědectví Unze a Bollyna proti Izraeli je přesvědčivé. A souhlasím s Unzem i v tom, že Bush ml. nebyl součástí spiknutí. Kdyby totiž ano, stál by na scéně a uděloval by rozkazy k hrdinné odplatě Ameriky za první teroristický útok proti ní spáchaný. Ale byl z osudného místa odsunut a namísto něj řešil situaci na místě Cheney.

Nu a zdá se, že právě ve věci účasti Cheneyho na incidentu se s Unzem rozcházím. On říká, že Cheney nebyl stejně jako Bush ml. do spiknutí zapleten, ale já mám za to, že zapleten byl. Cheney a jeho korporace Haliburton měla z akce výrazný prospěch. Haliburton dostal od vlády kontrakty pro služby v Afghánistánu i v Iráku, a Cheney pak, jak dokazuje publicista E. Griffen, dovedl tehdy k vítěznému cíli své celoživotní prahnutí po tom, aby výkonná moc vlády byla nadřazena nad americkou ústavu a platné zákony Spojených států.

Mossad by navíc bez pomoci jistých lidí fungujících uvnitř americké vlády nedokázal útok tak obřího rozměru sám provést. Pouze americká oficiální místa mohla totiž nařídit početné simulace útoku za plného provozu, aby tak zmátla jak řídící pracovníky leteckého provozu, tak i americké vojenské letectvo. A nebylo ani v pravomoci izraelské vlády vydat rozkaz k okamžité likvidaci hory trosek, která po útoku zůstala, a tím i k zametení stop po těch, kteří jej spáchali. K tomu byl potřebný souhlas vlády. Mocné ocelové konstrukce a trámy, vykazující všechny podoby zkroucení, které nemohl způsobit obyčejný požár, ale jedině nano-termit, byly se spěchem odeslány do Asie k roztavení a novému zpracování, a nikdo též dosud nevysvětlil, jak mohl obyčejný oheň roztavit v Dvojčatech i zdivo.

Unz má pravdu v tom, že Izrael si v New Yorku v onom roce 2001 počínal jako bandita. Svým útokem se zbavil poloviny svých rivalů na Středním východě, ze kterých mu do dnešního dne zbyly už jen Sýrie a Írán, a Trumpův režim jej tlačí do dalších výbojů i do tohoto směru. A dokonce i proti Rusku, které by mohlo, kdyby chtělo, zničit jak Izrael, tak USA.

Zdroj: Paul Craig Roberts
Vybral a přeložil Lubomír Man

S Mercurym nazpívali píseň „Barcelona“, jež zazněla na zahájení LOH v Barceloně v roce 1992; zemřela Maria de Montserrat Viviana Concepción Caballé i Folch, alias Montserrat

$
0
0
Břetislav Olšer
9.10. 2018   Rukojmí
Úžasná španělská operní pěvkyně Montserrat Caballé odešla po dlouhé nemoci ve věku 85 let; skonala v nemocnici Hospital de la Santa Creu i Sant Pau ve své tolik milované katalánské metropoli Barcelona…

Mám své osobní vzpomínky na tuto operní hvězdu hvězd, jedinečnou sopranistku, vlastním jménem Maria de Montserrat Viviana Concepción Caballé i Folch, byla jednou z nejobdivovanějších a nejznámějších operních hvězd 20. století. Proslavila se svou vynikající hlasovou technikou a úžasnou interpretací belcantového repertoáru.

Profesionální dráhu začala v roce 1955 na operní scéně Teatro Fortuna v městečku Reus u Tarragony. Prvního světového úspěchu dosáhla o deset let později; mohla za to náhoda, když zastoupila nemocnou Marilyn Horne v koncertní verzi opery Lucrezia Borgia v Carnegie Hall v New Yorku.

Její interpretace vzbudila senzaci a proslavila ji v celém operním světě. Její hlas zůstal nezapomenutelný pro svou čistotu, přesnost a sílu. Byla obdivovaná pro svůj dramatický výraz a interpretační schopnosti, ale odborníci obdivovali její excelentní techniku, hlasové zabarvení a nádherná pianissima.

Pak už následovalo účinkování v Metropolitní opeře, londýnské Královské opeře Covent Garden, milánské La Scale. A dál už to šlo jako na drátku; ztvárnila více než osmdesát operních rolí, od oper barokních až k dílům Giuseppe Verdiho, Richarda Wagnera a Richarda Strausse.

Foto: Reuters...

Populárním se stalo její společné album s Freddiem Mercurym s názvem Barcelona, jehož titulní píseň zazněla i na zahájení Olympijských her v Barceloně v roce 1992.

Caballé se několikrát představila i českým divákům, naposledy před osmi lety na Mezinárodním hudebním festivalu Petra Dvorského na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou, ale rovněž v Ostravě, kde zpívala s Janáčkovou filharmonií Ostrava, s níž hrál na housle i můj starší syn Tomáš.

Eduardo García Salas s Montserrat Caballé na snímku Břetislava Olšera

Na jejím ostravském koncertu byl též španělský houslista Eduardo García Salas, který hrává též se Severočeskou filharmonií Teplice. Rovněž on vzpomínal: “V současné době je hlavním sekundistou můj kolega ze školy Tomáš Olšer, který byl téměř před 20 lety ve vesnici mé babičky v Soria a strávil s námi úžasné prázdniny...” http://dosmundos.cz/?p=4043

Při našem osobním setkání s Montserrat Caballé jsem se dozvěděl, že se věnovala rovněž pomoci mladým začínajícím zpěvákům, mj. stála u zrodu kariéry José Carrerase, který poté po řadu let byl jejím partnerem na scéně. Její žákyní byla i její dcera, sopranistka Montserrat Martí.

Montserrat Caballé... Snímek Břetislav Olšer

Proto jsem si na ni vzpomněl v Barceloně, na tamní pěší zóně Les Rambles je nejzajímavější ze 40 tržnic secesní "La Boquería", a také pověstná barcelonská opera "Gran Teatre del Liceu", mateřská scéna pěvkyně Caballé. Po svém vystoupení v Ostravě mi v rozhovoru tato bezkonkurenční španělská sopranistka mj. řekla:

“José Carrerase jsem v roce 1970 pozvala k účasti na představení opery Lucrezia Borgia - to byl první velký Carrerasův úspěch. Bylo to po jeho árii Ismael ve Verdiho opeře Nabucco a v opeře Norma, kde byl skvělý. Znovu jsme spolu zpívali o rok později v opeře Marie Stuartovna v Londýně...”

Klášter Montserrat nedaleko Barcelony... Snímek Břetislav Olšer

Maria de Montserrat Viviana Concepción Caballé i Folch, alias Montserrat Caballé, skvělá operní pěvkyně zemřela… Milovala svoje Katalánsko i klášter Montserrat nedaleko Barcelony. Věčně bude teď na nebesích znít její a Mercuryho Barcelona… "Nechejme píseň začít, nechejme ji zrodit se. Nechejme hudbu hrát. Nechejme hlasy zpívat - zrodí se velká láska… Chci, aby to celý svět viděl - řídím se instinktem. Ten zázračný pocit mě vede a inspiruje. A teď se můj sen pomalu stává pravdou... Barcelona, Barcelona, Barcelona. Viva..."

Inu, nesmrtelnost člověka, tedy i Montserrat Caballé, je přímo úměrná lidské paměti…

Voda je život aneb Nemelem nemelem

$
0
0
Aleš Macháček 
9.10.2018 E-republika
My prostě nemáme rádi přírodu. Proto milujeme auta, rádi umíráme smogem ve velkých městech, proto je nám dobře v přeplněném metru. Milujeme anonymitu měst, kde můžeme překračovat ležící těla a nevzbudíme tím všeobecné pobouření.



Jako ve Slabeckém mlýně. Když žárlivý manžel vyprázdnil zásobníky kalašnikova na svou ženu a jejího milence, skrývajících se ve mlýně, mlýn natrvalo osiřel. Netrvalo dlouho a stopy kulek na zdech omšely a ztratily se pod milosrdným příkrovem zeleně. A šlo to z kopce.

   

I voda, co kdysi uháněla z nádrže náhonem nyní pomaloučku vysychá v původním korytu, s romantickými zbytky zpevněných břehů, prahů a jiných drobných vodohospodářských objektů.
 



 


Můj soused myslí, že je to vlastně taková hladová zeď z dvacátých let minulého století, z doby velké krize. Je to možné.




Nevidím však důvodu, proč by uprostřed lesů nebyl vodní mlýn, třeba na řezání dřeva. Energie je energie a kde ji levně najdeš, že. A taky městys Slabce je dost starý na to, aby něco podobného nevzniklo dávno před první republikou. To není samozřejmě pochlebování monarchistům. Jako nebyl tehnle článek pochlebování socialismu. Za hlubokého socialismu jsem projektoval kanalizaci na Severní Terase, Ústí n/L, a žádné jímky na dešťovku, šup se vším do potrubí a do Labe. Předtím tzv. zářezy doporučované meliorační správou Č. Budějice při zatrubňování všech toků na Prachaticku apod.

My prostě nemáme rádi přírodu. Proto milujeme auta, rádi umíráme smogem ve velkých městech, proto je nám dobře v přeplněném metru. Milujeme anonymitu měst, kde můžeme překračovat ležící těla a nevzbudíme tím všeobecné pobouření. Toto naše strana a vláda ví, proto dotuje města více než vesnice, které tak umírají jak na těle, tak i na duchu. A pak nějaký důchodce z města přijde na vesnici a zaleje svoji zahrádku. Pak máme mít vodu! Ve městě si nechám umýt auto každý den, abych platil za spořádaného občana. Přírodu rádi nemáme, přírodu kolonizujeme. Po přírodě to má být Mars, ale myslím, že odtamtud jsme přišli a po kolonizaci Marsu jsme se nějak uchytli tady. Tady na Zemi. Aspoň ty fotky z Marsu jsou úplně stejné jako cesta ke COOPu. Kolonizace je náš životní úděl a cíl. Kolonizace je způsob myšlení, kterému holdujeme po tisíciletí a které není závislé na politické straně.

A jestli s tím něco neuděláme, tak už toho moc nenamelem. Proto jsem příznivec nového myšlení, nového Evropského Jara- DiEM 25.

Carpe diem.




Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

 


Související články: 

Svět ruskýma očima 474

$
0
0
Zajoch 
9. 10. 2018  Outsidermedia
Mnichovská smlouva – jeden z nejhanebnějších aktů v historii světové diplomacie  * * *  Ani nové vedení Gruzie po odchodu Saakašviliho nemá velké sympatie k Rusku, ale přesto v poměru k němu vede rozumnější politiku  * * *  Jak rozumět slovům prezidenta, že penzijní reforma v Rusku přinesla rozpočtu ztráty.

K osmdesátému výročí mnichovské dohody západních demokracií s Hitlerem

Jurij Rubcov
29. září 2018

Dvě vedoucí evropské demokracie, Velká Británie a Francie, se na konci září 1938 připojili k jednání fašistických režimů a schválily odtržení Sudet od Československa ve prospěch Německa. Byl tak zničen suverénní stát a Třetí říše povzbuzena k přerozdělení světa. Vůdci západních demokracií oslepeni úspěchem (mnichovskou dohodu podpořily také USA) zavřeli oči nejen nad tím, že pošlapali základy demokracie, ale i základy elementární slušnosti v mezinárodním měřítku: Československo, o které šlo, ani k jednání nepustili.

Byl to klasický imperialismus. Londýn a Paříž si své geopolitické problémy řešily na úkor malých zemí a nerozpakovaly se spolupracovat s Hitlerem. Nepřijaly vytvoření kolektivní bezpečnosti v Evropě, jak ji prosazoval Sovětský svaz, který chtěl změny ve Střední Evropě vyloučit. Náměstek ministra zahraničí Británie si později zapsal do deníku: „Premiér prohlásil, že spíše podá demisi, než by podepsal spojenectví se Sověty.“

Mnichovská hanba se nezrodila až v samotném Mnichově. Byla důsledkem krátkozrakosti západních demokracií. V březnu 1938 hitlerovci bez potíží anektovali Rakousko a prohlásili jej za jednu ze zemí říše. Když rakouský kancléř řekl Hitlerovi, zda v případě agrese nenechají jeho zemi v neštěstí, ten jen opovržlivě odfrkl: „Nevěřte, že tomu může kdokoliv ve světě překážet! Itálie? Mussoliniho se nebojím, s Itálií mě spojuje pevné přátelství. Anglie? Kvůli Rakousku nepohne prstem. Francie? Její doba je už pryč. Dosud jsem dosáhl všeho, co jsem chtěl!“

Hitler zdevastoval své západní partnery. Řídící kruhy Anglie i Francie jej chtěly mít za toho, kým skutečně byl – nepřítelem Sovětského svazu. V listopadu 1937 nazval předseda tajné rady v britském kabinetu ministrů Halifax v besedě s Hitlerem Německo „baštou Západu proti bolševismu“ a souhlasil s tím, aby Němci měli volné ruce ke změně „evropského pořádku“ na úkor Gdaňska a Československa.

Anšlus Rakouska upevnil strategickou pozici wehrmachtu k napadení Československa. Ještě nadějnější pro führera bylo podrývání státu nacistickou Sudetoněmeckou stranou (požadavek na sjednocení Němců v rámci říše). Později Hitler pochopil, že ke vtržení nepotřebuje žádný důvod, protože Londýn i Paříž jsou ochotny vydat Československo k rozdupání, jen aby se jeho agrese nasměrovala na Východ.

Počátkem dubna 1938 oznámil Hitler Mussolinimu, že ukončí postup Německa ke Středozemnímu moři a bude řešit problémy Sudet a „polského koridoru“ a potom zahájí přesun do Pobaltí. Otázka tří milionů Němců žijících v Sudetech sloužila Němcům jako záminka k likvidaci Československa. V direktivě k plánu Grün ze 30. května 1938 Hitler uváděl: „Mým pevným rozhodnutím je zničení Československa v dohledné budoucnosti válečnou akcí.“

Dne 15. září 1938 se Chamberlain setkal v Německu s Hitlerem a ubezpečil ho o svém úsilí „o sblížení Anglie s Německem“ a ochotě uznat kvůli tomu Sudety za součást Německa. Za dva týdny nato přikázali v Mnichově Hitler, Mussolini, Chamberlain a Daladier československé vládě povinnost předat do deseti dnů přibližně 20 % svého území Německu. Československo ztratilo čtvrtinu obyvatelstva, kolem poloviny těžkého průmyslu, mohutné opevnění na hranici s Německem a nová linie ležela nedaleko Prahy.

Západní politici se snaží odedávna naložit všechny nezdary na bedra Sovětského svazu. Tak to bylo i v tomto případě věrolomnosti při dohodě s Hitlerem. Sovětský svaz obviňovali z vyprovokování druhé světové války dohodou o neútočení (pakt Molotov – Ribbentrop). To, co se dělo po Mnichovu, tuto argumentaci vyvrátilo. Co zbylo z Československa, mělo být podle záruk Británie a Francie nedotknutelné, jenomže záruka byla jen na papíře. Ke škubání Československa se připojilo také Polsko a Maďarsko. Maďarsko dostalo jižní oblasti Zakarpatské Rusi a Slovenska, později i Podkarpatskou Rus, dříve autonomní oblast ČSR.

Slovenská proněmecká vláda vyhlásila samostatnost Slovenska a Německo ji uznalo. Protektorát Čechy a Morava se stal součástí Třetí říše. Půl roku stačilo, aby nebyla mnichovská dohoda respektována a stát byl zlikvidován. Hitler pochopil, že mu ve Střední Evropě nebude Západ překážet a v zabírání území pokračoval. Zmocnil se oblasti Klajpedy (patřila Litvě) a dal ultimátum Polsku ohledně Štětína a „štětínského koridoru“. Ultimátum bylo odmítnuto. Dal přísně tajnou direktivu k napadení Polska dne 1. září 1939.

Dopadlo to tak, jak řekl po Chamberlainově návratu z Mnichova Churchill: „Chamberlain měl volbu mezi válkou a hanbou. Zvolil hanbu a dostane válku.“ Mezi prvními oběťmi války byly národy, v jejichž čele stáli lidé zaslepení antisovětismem.

Nyní je místo antisovětismu rusofobie, ale povaha toho se nezměnila, je to úsilí Západu o rozvrácení Ruska jeho rozkouskováním. Politici Západu, stejně jako jejich předchůdci ze třicátých let dvacátého století, dnes chtějí rozhodovat o uspořádání světa podle svého a svoji vůli vnucují všem ostatním. Své expanzionistické choutky halí do slov o nutnosti odporovat „agresivnímu“ Rusku (před osmdesáti lety to byl boj s hrozbou bolševismu). Rozšiřování NATO na Východ je v geopolitickém smyslu totéž, co hitlerovské Drang nach Osten.

Převzato z Fondsk.ru


* * *

„Olympijská válka“ Mišky a její následky

Ruslan Vesňjanko
29. září 2018


V době zahájení olympijských her v Pekingu (2008) dal Saakašvili příkaz k válečnému dobrodružství završeném „donucením k míru“ a ztrátou pětiny území vlastní země.

Válka byla ukončena 12. srpna zabráním gruzínského města Gori ležícího 90 km od Tbilisi ruskými vojsky. Za čtyři dny nato podepsal Medveděv tak zvaný plán Medveděv – Sarkozy k urovnání konfliktu Gruzie a Osetie, který podepsali i šéfové Abcházie, Jižní Osetie a Gruzie.

Tbilisi přerušilo diplomatický poměr s Moskvou a zastavilo letecké spojení. Suchumi a Cchinvali vyhlásily nezávislost, která byla Kremlem uznána. Gruzie ztratila kontrolu nad Abcházií a Jižní Osetií, zároveň nad částí ropovodu Baku – Supsa.

Jižní bod nové republiky, vesnice Orčosan, leží půl kilometru od hlavní gruzínské silnice spojující Ázerbájdžán, Arménii a Tbilisi se západní částí země – přístavy Poti a Batumi. Gruzínské vládě jde na nervy přítomnost ruské vojenské základny.

Ani nové vedení Gruzie po odchodu Saakašviliho nemá velké sympatie k Rusku, ale přesto v poměru k němu vede rozumnější politiku. V roce 2013 zrušila Moskva obchodní embargo, poté dosáhl gruzínský export 190 milionů USD. Před tím v roce 2012 jednostranně zrušilo Tbilisi víza pro občany RF. V roce 2014 byly obnoveny regulérní lety, poté v roce 2017 pobývaly v Gruzii 1,4 miliony Rusů. Pro Gruzínce je to užitečné, turismus jim vynáší 20 % HDP.

V Rusku začala popularizace gruzínské kultury a gruzínské kuchyně. Pomalými krůčky jde Gruzie Rusku vstříc. V roce 2015 se 31 % obyvatel vyslovilo pro vstup země do EAES.

Jak je možné, že dobrodruh, ve vlasti kriminálník, byl na Ukrajině gubernátorem? A proč si uprchlík Miško nežije u své ženy v Nizozemsku, ale sní o návratu? Ovšem ne do Gruzie, ale na Ukrajinu?

Bývalý poslanec na Ukrajině Alexandr Golub uvažuje: „U Saakašviliho je vše naprosto pochopitelné. Potřebuje prostor jakožto polygon pro své úsilí o dosažení zisku. Takový prostor, s nímž jej bude máloco vázat, jemuž není nijak povinován. Taková situace uspokojuje i hráče zpoza oceánu, které má za zády. Loutka bez zbytečných sentencí a slitování plní jakékoliv příkazy které dostane. Gruzínci za roky jeho moci Miška přečetli a nedůvěřují mu. Ukrajinská společnost je rozdělena, dezorientována a všichni naivní – ideální oběť a vhodný objekt. Jinak řečeno – Saakašvili nehledí na Ukrajinu a její lid.“

Publicistka Elena Markosjanová uvádí: „Vztahy USA a Turecka se pokazily, Ukrajina je nestabilní, Bulharsko nebude ničit svůj černomořský lázeňský potenciál militarizací pobřeží, v Rumunsku se to začíná rozžhavovat, a proto zůstává nejdůležitějším předpolím pro posun a upevnění postavení NATO u Černého moře Gruzie. To vysvětluje úsilí EU i USA na udržení agresivního nepřátelství Gruzie k Rusku. Avšak v Gruzii se situace mění. Politické vedení zachovává ostrou protiruskou rétoriku, ale prostí lidé by rádi obnovili hospodářské, kulturní a politické kontakty s Ruskem. Svědčí o tom i poslední setkání Vladimira Putina s Ninou Burdžanadzeovou.“ 

Elena Markosjanová odhaduje, že „Saakašvili nemůže kvůli svému odsouzení za trestnou činnost kandidovat v letošních prezidentských volbách, ale vliv na kampaň má. Za podpory západních kurátorů může apelovat na bolestivá témata porážky ve válce a ztráty území. Do konce volební kampaně se nebude míchat do ukrajinské politiky. Potom opět vyrukuje se svými moudrostmi a láskou k Ukrajině.“

Kyjevský publicista Vladimir Skačkov vypočítává snahy agresivních saakašviliovců: „Úplné odtržení od Ruska, zničení průmyslu, oslabení zemědělství, proměna v jakýsi lživý turistický region vázaný na Černé moře, středisko výměny peněz a praní špinavých peněz v rozsahu státu a otevřená servisní ekonomika. Hodně se jim podařilo, ale ne všechno.“ Dále analytik uvádí, že Gruzie dnes nechce trhat své vazby na Rusko, ale od Západu si přeje přihrávky za svou roli „protiruského předpolí“ a rusofobského beranidla na Kavkaze.

Perspektivy Gruzie závisí na směrování vlastní ekonomiky. Není důležité, kdo bude u vlády, tam ještě dlouho nebudou skuteční proruští politici, nemají pro to hospodářský základ. Bratrství národů je sice kategorie silná ve slovech, ale efemérní v jednání.

Saakašvili je stoprocentní populista. Od doby jeho prezidentství Gruzie upadla, po všech akcích ke zboření pracovních i ekonomických vazeb s Ruskem prohrávala. Abcházie i Jižní Osetie by se vrátily do Gruzie, kdyby tam rostla ekonomika. Místo toho jsou na programu samá dobrodružství a PR. Nyní se gruzínská vláda snaží obnovit obchodní vazby na Rusko, ale jde to pomalu. Totéž hrozí Ukrajině, jak podotýká prezident ukrajinského analytického centra.

Politolog Alexandr Lazarev tvrdí, že Saakašvili je agent pod vlivem USA. Musí plnit přání Washingtonu, byť by to bylo k jeho vlastní škodě. S ohledem na to je jasné, proč souhlasil s dobrodružnou olympijskou válkou a proč se účastnil ukrajinské komedie. Cožpak byl ustanoven gubernátorem kvůli svým profesionálním schopnostem? Nebo vítězstvím ve výběrovém řízení? Ne. Spíše proto, že patří do určitých kruhů. Je to univerzální voják Západu. To, co prováděl v Gruzii, může dělat kdekoliv, v kterékoliv zemi vybrané ke změně podle globalistického scénáře. Proto nyní Ukrajina.

Pozorovatel Vladimir Skačko uvažuje: „Saakašvilimu dali za úkol rozehnat staré oligarchy a prodejné politiky, aby nepřekáželi Západu a po pseudodemokratických procedurách (to jsou například volby) stát se osobně elitou v „dobyté“ zemi – formou ukrajinské, ale v podstatě s neokoloniální správou. Jeho úkol byl být zpočátku gubernátorem a potom mířit na funkci předsedy vlády a dokonce prezidenta. Proto se chce vrátit na Ukrajinu a ne do Gruzie, kde je odsouzen a kde mu mohou dělat ve vězení to, co se za jeho vlády dělalo jeho oponentům. V Gruzii mají takové věci na paměti. Miško se lituje. To lze pochopit.“
Převzato z Pravda.ru

* * *

Putin Siluanovovi: S penzijní reformou jste mne podvedli a za to zaplatíte

Andrej Polunin
3. října 2018

Materiál komentuje Andrej Gudkov

Na poradě s vládou řekl prezident Vladimir Putin, že penzijní reforma po prezidentových úpravách přinese státu záporný finanční výsledek. Rada ministrů musí najít prostředky na financování změn. Prezident konkrétně řekl: „Při plánování penzijní reformy vycházela vláda z toho, že v průběhu několika let od opatření bude kladný výsledek. Ale po přijetí prezidentských úprav je jasné, že žádný přínos nebude, naopak vláda bude muset doplácet.“

Podle původního plánu vlády se mělo v letech 2019 až 2024 naspořit po zvýšení věku odchodu do důchodu přes 3 biliony rublů. Ty měly být použity na zvýšení penzí až na 20 tisíc rublů za měsíc. Avšak Putinovy úpravy z konce srpna snížily „úsporu“ na půl bilionu rublů za šest let. Úmysl na zvýšení penzí, na které se spotřebují 3 biliony rublů trvá, nikdo jej nezrušil. Nakonec se musí někde zajistit 500 miliard, jak uvedl ministr práce Topilin.

Ministr financí Siluanov odpověděl prezidentovi, že ministerstvo financí bude zvyšovat převody penzijnímu fondu z federálního rozpočtu, aby prezidentovy úpravy zafinancovalo. V prvních letech půjde o 100 miliard rublů za rok. To, že bude potřeba půl bilionu rublů za šest let, bylo známo i dříve. Nové je to, že rozpočet bude v důsledku reformy v minusu.

Jestli je tomu tak, proč se musela prosazovat nejtvrdší varianta zvýšení hranice penzijního věku? Ničit popularitu Jednotného Ruska, dávat návrhu zákona přednost ve druhém i třetím čtení, aby se co nejrychleji uklidnila situace, když už byli najednou poraženi tři kandidáti Kremlu ve volbách gubernátorů? Proč se riskovala Putinova popularita, která mu klesla za 9 měsíců z 84 na 63,7 %?

Prezidentské úpravy jsou vynuceným ústupkem Kremlu. Jestliže by prezident reformu nezmírnil, není vyloučeno, že by se vzbouřila celá země. Co za slovy prezidenta stojí, jak vypadá situace s financováním reformy? Nezávislý expert na sociální politiku Andrej Gudkov říká, že hlavní princip penzijního pojištění je, aby bylo autonomní a financovalo se samo. Jenže v Rusku je snížena sazba pojistného, a to neumožňuje samofinancování systému. V roce 2000 byla sazba 29 %, z toho platil 28 % zaměstnavatel a 1 % pracovník. Dnes je jen 22 %.

V roce 2018 ratifikovala Duma konvenci č. 102 Mezinárodní organizace práce. Podle ní nesmí být penze nižší než 40 % průměrné mzdy. Ovšem průměrnou mzdu je možno chápat různě. Proto je i na to stanovená metoda. Konvence je ratifikovaná a nyní je potřeba penze zvyšovat. Dnes představují okolo 34 % průměrné mzdy. Je to o dost méně než za Sovětského svazu. V době, kdy se penze sotva rodily, v letech 1932 až 1933, za Stalina, byly 50 %, tedy polovina platu. Sovětská vláda tuto částku stále zachovávala. V dalších letech byla sazba na naléhání Putina zvýšena, v roce 2011 na 26 %, ale jen pro tento rok, penzijní systém nebyl ve schodku, penze dosáhla 41 % platu. Trvalo to necelý rok.

Dnes se jedná o zvýšení penzijního věku na 65 let u mužů a 60 let u žen a zvýšení důchodu na 40 % průměrné mzdy. Vláda musí o něco zvýšit financování fondu sociálního pojištění. To vše za 500 miliard rublů. Podtrhuji, že k tomu dochází jen kvůli snížené sazbě. Jestliže by byla sazba jako v roce 2011, půl bilionu rublů by nebylo potřeba. Navíc by vláda mohla dosáhnout eliminaci schodku penzijního fondu. Rozpočet penzijního fondu na rok 2018 představuje 318 miliard rublů, a to při celkovém rozpočtu přes 7 bilionů rublů není mnoho. To je skutečně to, co dnes dělá vláda a konkrétně Putin pro zvýšení penzí – minimum možného.

Proč Putin znovu nezvýší sazby odvodů?

To je velké tajemství. Vládní ekonomové přesvědčují, že zvýšení sazby má za následek zvýšení zátěže pro byznys, které prý nemůže unést. Ve skutečnosti je dnes podíl mezd na ceně produkce asi 30 %. Zvýšení pojistné sazby tento podíl zvyšuje doslova o 1 %. Za podmínek automatizace, snížení materiálového podílu a zvýšení produktivity práce je nakonec zvýšení sazby při vyšší výrobě naprosto nicotné opatření.

Ještě něco. Zvýšení pojistné sazby a plateb pojistného rozšíří trh odbytu ruské produkce. Dokonce i při zvýšení penzí budou penzisté málo zajištěni a budou kupovat relativně levné zboží, především ruské. Zvýšení daní takový účinek nemá. Přestože plní federální rozpočet, brzdí růst spotřeby.

Je možné, že se prezident a ministři takto rozhodují, aby byli na straně velkého byznysu?


Mám pocit, že ekonomický blok donutil Putina přistoupit na zvýšení penzijního věku s tím, že bez zvýšení příjmu rozpočtu by nebyl splněn vojenský program. Ale ekonomové prezidenta podvedli, když mu řekli, že to nebude mít žádné politické důsledky. Jenomže politické důsledky jsou zřejmé. Nyní má Putin jedinou možnost k návratu popularity a upevnění autority – opravdu rychlý a znatelný nárůst životní úrovně penzistů, tedy zvyšování penzí vyšším tempem, než jakým běží inflace.

Navíc u nás došlo k růstu ekonomiky. Pracující, kteří od roku 2013 měli nízké mzdy žádají zvýšení. Nakonec je možné čekat, že průměrná mzda v zemi poskočí. Spolu s ní se musí zvýšit i penze až na 40 % mzdy.

Putinova slova Siluanovovi na poradě možno chápat tak, že musí být dosaženo rozhodnutí z roku 2009: výše odvodu do penzijního fondu bude 26 %, aby penze byly 40 % průměrné mzdy. To by bylo možno přivítat.

Novinky penzijní reformy: Duma přijala zákon o předání peněz korupčníků do penzijního fondu.

Převzato z Svpressa.ru

Condoleezza Riceová - vzteklý šakal protiruské politiky

$
0
0

Ivan Golubničij
9. 10. 2018      webkamerton
Existují protivníci, kteří mohou být při vší své nesmiřitelnosti alespoň respektováni. V každém případě tomu tak bylo dříve. Dokonce ani v letech obrovských rozporů mezi SSSR a kapitalistickým světem nepovažovaly některé významné osobnosti z řad vůdců velkých kapitalistických zemí za hanebné vzdávat hold sovětskému lidu. Churchill se vyslovoval s respektem o Stalinovi. Samozřejmě že v reálném boji si ne vždy tyto osoby vybíraly přiměřené prostředky, ale slušnost dodržovaly. Dřívější vůdci byli skuteční politici a chápali důstojnost této hodnosti. V poslední době to je problém...



Dnes může hlava jednoho státu vědomě lhát a pomlouvat hlavu druhého, vyslovovat nejabsurdnější a lživá obvinění; obchodovat se zájmy svého lidu a současně ho tlačit do propasti šíleného a bezvýchodného nacionalismu. Co už pak můžeme říci o politických funkcionářích nižších hodností (nazývat je politiky svědomí nedovoluje)!

Celý svět se s opovržením vysmívá ministrovi zahraničních věcí Ukrajiny. Ale nikdo ho nepomlouvá, nečiní lživá obvinění! Jednoduše stačí, když se na tohoto úředníka podíváte - a okamžitě vámi zmítá divoký smích. Ale to je Ukrajina, stát geograficky a etnograficky krásný, avšak svou současnou politickou kvalitou velmi odiózní. Ve skutečnosti není jejich "ministr zahraničních věcí" sám o sobě ničím jiným než rozhodující kuriozitou, hodnou jen toho, aby se mu ze srdce smáli.

Ale postavou jiné úrovně je bývalá ministryně zahraničí USA Condoleezza Riceová. Během svého působení ve vysoké funkci se proslavila vztekem a agresivitou, někdy nabírajícími až zoologických forem. No, mohlo by se říci, kam se cpeš; no, odpracovala sis potřebné, odešla jsi do důchodu, vydělala sis na penzi - tak seď a buď zticha, nedělej si ostudu ...

Rusko podle jejího "názoru" již dávno překročilo jisté "červené linie". "Podporuji výzbroj ukrajinské armády, podporuji nasazení dobře ozbrojených praporů NATO v Polsku a pobaltských státech. Ruské orgány již překročily všechny možné červené linie a zaslouží si odpovídající reakci", prohlásila politička. Přestože v podstatě není politikem; skutečný politik je rozvážná osoba, která se řídí pouze principy účelnosti a výhod svého státu. Zde máme čumák hladového šakala s vyceněnými zuby, záštiplného a nepříčetného ...

Ale tato úřednice dlouho pobývala mezi nejvlivnějšími a nejmediálnějšími politiky Spojených států - jakoby velkého státu.

Současní politici v řadách našich "odpůrců" vyřazují dokonce i ​​ten nejzákladnější respekt. Je to jeden ze znaků současnosti.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Německo II. - současná realita týkající se uprchlíků - tak trochu drbylink a něco o psychologii mlčících davů a demokracii podle elit z rozhovoru se známým německým profesorem psychologie Rainerem Mausfeldem.

$
0
0
- OP -
10. 10. 2018
Jak hluboko jsi Německo kleslo! Proč o něm na Nové republice informuji?
(pozn. část II. z celkových VI., část I., kterou jsem nazvala teoretická, byla zveřejněna již dříve, viz ZDE)



Začnu odpovědí na otázku v závěru názvu. Protože svět se od druhé světové války výrazně posunul kupředu. Mnoho přemýšlivých lidí si ale v posledních letech začalo uvědomovat, že válečná agenda celé řady západních politiků je neúnosná. Neúnosná pro lidi, pro planetu, pro další vývoj lidstva a existenci zvířectva. Zejména po puči na Ukrajině, bylo mnohým jasné, že stačí málo k eskalaci velkého konfliktu. Mnozí se s tím v Německu odmítali smířit a dali se do protestního boje, zejména proti politice NATO. Později, kdy se rozhořela uprchlická krize, přišli další, kteří se odmítali smířit s agresí mnohých uprchlíků a politikou přijímání všech uprchlíků bez rozdílu a jejich jakéhokoliv prověřování.

Zprávy z Německa k nám sice průběžně přicházejí, ale podle mého názoru nikoliv v celém kontextu. Toto se snažím napravit a musím k tomu dodat, že z většiny čerpám pouze z alternativních zdrojů. Nejsem žádný politolog, ale všímám si tamějšího vývoje již dlouhodobě a mám za to, že se věci dávají do jakéhosi dosud trochu nepředvídatelného pohybu. Zkrátka něco visí ve vzduchu. Jde mi o to, aby to bylo trochu srozumitelné i našincům, aby se nikdy neopakovaly hrůzy kolem poslední války, abychom zavčasu chápali, oč jde, případně se připravili na změny, anebo dokonce, ty změny sami požadovali. Na semináři v Litoměřicích mě obzvláště zaujalo, co řekl profesor Staněk a zmínila jsem to v minulém článku. Na zásadní změnu ve společnosti chybí 5 % populace. Možná přispěje také vědomí, že se i jinde něco za zavřenými dveřmi děje. Mám v úmyslu ty dveře pootevřít, protože je také obecně známo, že v jednotě je síla. Německo již dnes neznamená fašismus a nacismus, i když nás o tom v poslední době média nějakým překrouceným způsobem neustále utvrzují. Historii vymazat nejde, jde se s ní jen upřímně vyrovnat, poučit se z ní a pochopit souvislosti. Nelze vše paušalizovat. Vládní a stranický establishment dnes není demokratická reprezentace Německa, jsou to jen dobře placení byrokraté, kteří využívají média (za nimiž stojí mediální koncerny) a ta zcela účelově štěpí jednotu národa. Navíc k tomu protěžují globalistickou politiku migrace směřující proti vlastnímu národu, bez jakkoliv prezentovaného cíle.

A proč Nová republika? Protože okolo ní jsou lidé, kteří moc dobře chápou, že mnohé věci jsou špatně, nebo jdou špatným směrem, právě jak také na konci uvádím několik myšlenek prof. Mausfelda. Také s mnohými představiteli mírových demonstrací posledních let v Německu sdílím to (o tom více v následující části III.), že to již není tolik o tom, zda je to napravo nebo nalevo, jde totiž o víc a také jde o osobnosti, které to dokážou nejen chápat a pojmenovat, ale také zprostředkovat. Bez pochopení, bez rozlišování se totiž můžeme zcela ztratit v chaosu, v nepochopení nebo v nenávisti. Toho již dnes není lidstvo hodno. Proto bude také následovat několik dalších dílů, které trochu přiblíží dění několika posledních pár let a alternativu, která v současné době v Německu působí.

Ale zpět k tématu. O víkendu jsem zase jednou brouzdala po německých alternativních webových portálech a musela jsem konstatovat, že mě vůbec nepotěšily, tak ani já vás dnes moc nepotěším. To co jsem vybrala, abych trochu přiblížila je neutuchající téma uprchlíků a jejich v našich evropských podmínkách zcela nestandardních činů. Vracím se tak trochu k minulému tématu a na příchod uprchlíků bychom měli nahlížet jako na jakýsi předstupeň globální migrace.

Jedná se zejména o výsledky velké uprchlické vlny z Blízkého východu z roku 2015, kdy se doslova během několika měsíců do Německa přivalilo cca 1,5 miliónů uprchlíků. Podle informací mnohých alternativních médií (pozn. již slyším J. Jandu – „dezinformačních“) tato vlna de facto trvá potají doposud, nově obohacena o uprchlíky z Afriky. Podle těchto médií se i nadále po celých autobusech rozmisťují další a další, zejména do bývalé východní zóny. Čtu o tom i v celé řadě komentářů pod různými články na toto téma. Lidé se očividně za stávající situace začali na některých alternativních webech vzájemně informovat, právě prostřednictvím těchto komentářů, o tom, co se kde děje, jak se kde uprchlíci chovají, ale také např. kudy právě projíždí vojenské transporty nebo co se odehrává v okolí vojenské letecké základy Ramstein (pozn. občas mi to již připomíná nějaké konspirační sítě hraběte Sandorfa, a když to bude pokračovat s omezováním svobody slova, dojde možná i na ty poštovní holuby a šifrovací mřížky, čtenáři románů určitě znají).

Místo zabití Sussanny F.

Vrah Susanny Iráčan Ali Bašar
Na konci září bylo na alternativním internetovém portálu Jouwatsch zveřejněno poděkování určené prezidentovi spolkového policejního prezidia Dietru Romannovi, uveřejněné na Facebooku matkou 14 leté Susanny F. z Mainzu, která byla zavražděna 20 letým iráckým uprchlíkem Alim B. viz ZDE. Totiž jen díky jeho zcela neobvyklému osobnímu nasazení byl ve velice krátké době tento vrah pocházející ze severu Iráku dopaden a předán německé justici. V poděkování zároveň uvádí, že by chtěla vidět, zda by lidé, kteří přispěli k obvinění tohoto šéfa policie za jeho protiprávní čin, reagovali také tak, pokud by se jednalo o jejich dceru nebo sestru (pozn. de facto jde o ilegální únos uprchlíka z Iráku do Německa bez oficiálně podané žádosti o vydání a bez vydání mezinárodního zatykače). Nebo by měl vrah, který jí vzal to nejcennější, jen tak odejít bez potrestání? (pozn. Susanna byla v květnu 2018 znásilněna a následně zavražděna uškrcením, 14 dní po ní bylo vyhlášeno pátrání a díky informacím spolužáků bylo poměrně brzy jasné, kdo je vrahem. Ten se však mezitím s celou svou rodinou narychlo přes Istanbul vrátil do svého domovského Iráku. Policejní šéf Roman, vědom si situace, kdy uprchlíka nejspíš nikdy k německému trestnímu stíhání z této země nevydají, využil svých kontaktů a odjel soukromě do Iráku. Tam s pomocí tamní policie ve velice krátké době Aliho B. našli a zadrželi. Následně byl za pomoci spolkové policie dopraven zpět do Německa k trestnímu stíhání. Ali B. se hned po příjezdu do Německa k tomuto hrůznému činu přiznal.). Na konci září 2018 německé státní zastupitelství zahájilo stíhání proti Romannovi za jeho čin. Kritika přišla i ze strany irácké vlády, neboť neexistuje žádná dohoda o vydávání mezi těmito dvěma státy.

Oběť Mia Valentin a vrah - Afghánec Abdul Mobin D.
Další článek zveřejněný na Epoch Times více ZDE se týkal vydání rozsudku nad afgánským uprchlíkem, který zavraždil v Kandelu 15 letou Miu V. (několika bodnými ranami uprostřed drogerie DM za bílého dne, smrtelný byl jeden zásah do srdce), a který se v době konání soudu ve chvíli, kdy před soudem vypovídala její matka, vztekle vrhl na úředníka soudu, nadával mu, kopal a plival na něj. Poté, co mu skočil na krk a škrtil ho, byl spoután a vyveden ze sálu. Soud navíc neuznal vyhodnocení odhadce, že vrahovi je již 20 let, soud přistoupil na věk 17,5 roku, tak totiž kvůli nezletilosti mohla být vyloučena veřejnost. Matka Mii také vypovídala, jak se o činu dozvěděla, a že vlastně až v nemocnici pochopila, že navždy ztratila jediné dítě, Mia před ní ležela nehnutá a znetvořená. Vrah dostal podle srpnového rozsudku soudu 8 let a 6 měsíců, jeho obhájce žádal 7 let a 6 měsíců, žaloba žádala 10 let. Takže se dá očekávat, že tak nejpozději za 5 let bude tento vrah venku.

Jde jen o nejznámější kriminální činy, které se udály v posledním roce v Německu, a které se nepodařilo médiím ututlat.

Podle článku, zveřejněném na stránkách Contra magazinu viz ZDE (pozn. je již z roku 2017), jsem se dočetla, a četla jsem o této problematice i jinde, že cca 60 %  z 1 miliónu azylantů vzhledem ke svým dřívějším zkušenostem z válečných zón, chudoby aj. náchylné k psychickým onemocněním. Přispívá k tomu také zcela jiné kulturní prostředí a jazykové bariéry. Následkem jsou deprese, psychosomatická onemocnění, afektivní reakce a různé disociální poruchy, problémy se spaním, strach atd. Veřejná média a politici však tuto problematiku spíše zamlčují. Potřebných terapeutů je však v Německu dlouhodobě nedostatek a je zcela běžné, že na termín se čeká minimálně okolo půl roku. Navíc terapie jsou dlouhodobé, tedy drahé a vliv má i jazyková bariéra.

Když dnes přijedete do nějakého německého města, často v jejich centrech vidíte poflakující se skupinky jen tak zevlujících tmavých mladíků. Očividně nemají co na práci. Dělají pak činy, jaké dělají. Připomíná mi to, že s takovými, kteří se nechtějí aktivně integrovat do německé společnosti, německé úřady postupují ve stylu školy v Summerhillu. O této škole ve Velké Británii jsem četla v jedné knížce psané přímo o ní již velice dávno. Je to internátní škola, vzdělání je spíše přizpůsobeno dítěti a funguje jako demokratické společenství. Provoz a vše ostatní je projednáváno na školních shromážděních. Žáci mohou dělat, co chtějí, a pokud nechtějí, nemusí se žádného vyučování vůbec účastnit. Vychází se v této koncepci z toho, že to nicnedělání je po nějaké době přeci jen přestane bavit a začnou se sem tam objevovat na některých předmětech a něco je snad zaujme i do budoucna. Úspěch pak většinou mají s nějakými uměleckými nebo manuálními činnostmi. Můj dojem z knihy byl ten, že slouží především k „uklizení“ rozmazlených „spratků“ s lepších rodin. No, jestli to ti Němci také tak nedělají s těmi mladými uprchlíky a čekají, až je to nicnedělání přestane bavit?

Příchozí migranti v Německu
Co si pak máme myslet o tom, když se objeví informace ze začátku září, viz ZDE, že policie v Německu hledá 400 000 cizinců! Z tohoto počtu je 126 327 určeno k vyhoštění nebo odsunutí, u cca 300 000 je jejich místo pobytu nejasné nebo jsou pohřešovaní, celkový počet hledaných je 602 000. Jürgen Braun vedoucí frakce AfD v Bundestagu (parlamentu) v ní informuje, že jménem frakce AfD podal oficiální žádost o vysvětlení úřad německé kancléřky. Tato by měla být do 14 dní zodpovězena. Branun uvádí, že je naprosto skandální, že nikdo neví, kde se nachází 400 000 migrantů a uvádí, že to vážně ohrožuje bezpečnost Německa. Dále říká, že občané mají právo připomenout kancléřce, k čemu se zavázala ve svém slibu po svém zvolení a to, odvracet škody před německým národem.

Aby toho nebylo dost, ani další zpráva není o moc pozitivnější, viz ZDE. V Essenu byl v jednom baru vyzván policisty 17ti letý mladík  k předložení dokladů, ten to odmítl a dal se na útěk, při kterém policistka po jeho kopnutí do rozkroku upadla, když se zvedla, v kopání včetně do podbřišku útočník pokračoval. Po jeho zadržení se do policejní služebny v centru města přiřítili členové jeho klanu, otec a bratr a vyhrožovali tím, že zmobilizují celou rodinu. Jen s velkou námahou byli ze služebny vytlačeni. Zmíněná policistka následně musela nastoupit na neschopenku.

V této souvislosti jsem také objevila informaci Spolkového kriminálního úřadu (BKA), zveřejněnou hned na několika alternativních blozích, podle které cca 200 000 osob v Německu přísluší k tzv. arabským klanům (pozn. jedná se také o turecké klany). Lidé z těchto klanů jsou velmi dobře organizovaní a své živobytí si opatřují z většiny organizovanou kriminalitou. To také částečně potvrzuje pohřeb zavražděného Nidala R. v Berlíně, na kterém se sešlo celkem 2 000 příslušníků jeho klanu. Obecně si tyto klany vydělávají krádežemi, vývozem ukradených aut do zahraničí, drogami, obchodem s lidmi, prostitucí a nezastaví se ani před vraždami. Na svou stranu získali také mnohé z uprchlíků po roce 2015. Tyto početné arabské rodiny z většiny pocházejí z jihovýchodu Turecka, později emigrovali do Libanonu, a když se tam rozzuřila občanská válka, tak se plíživě přesunovali do Německa. Jiný zdroj také uvádí, že se celá řada Libanonců z Organizace pro osvobození Palestiny přesunula z bývalé NDR do západní části.

Ale již konec „černé kroniky“!

Willi Wimmer
Závěrem bych k doslova katastrofickému problému s imigranty chtěla uvést slova zveřejněná na Epoch Times známým německým politikem Willi Wimmerem, který je nejuznávanějším kritikem současného stavu a politiky Merkelové a politiky NATO. Píše, že se vše v německé vládní čtvrti přibližuje k „závěrečné hře“. Ukázaly to jasně postoje politiků, kdy Hans-Georg Maaßen musel skončit v čele Spolkového úřadu na ochranu ústavy kvůli údajným sympatiím k AfD a svým pochybnostem o doložení pronásledování cizinců na demonstraci v Chemnitzu, také jsou velmi kontroverzní jeho postoje v minulosti, kdy například odsoudil Edwarda Snowdena za jeho čin, čímž podle něj vrazil klín do vztahů mezi USA a Německem a navíc ho označil za ruského špiona nebo umožnění utajeného poskytování dat National Security Agency (NSA, Národní bezpečnostní agentura/Centrální bezpečnostní služba). Wimmer píše, že k tomu, co se odehrává v Německu od roku 2015, musí být přistupováno na pozadí nepředstavitelné ilegální imigrace, která je v plné odpovědnosti kancléřky Merkelové společně s předsedkyní SPD Andreou Nahlesovou. Toto vše Německo zcela štěpí a znemožňuje racionální přístup ke krizovému vývoji. Stálé setrvávání kancléřky Merkelové v úřadu vede k odvracení se obyvatelstva od všech politických představitelů. Vyslovil také, že ti, kteří mají v úmyslu udělat v Německu převrat, nesmí zapomenout nahlížet také na Horsta Seehofera, předsedu bavorské CSU a ministra vnitra, jako na poslední překážku k odstranění. Pokud bude kancléřkou Merkelovou Seehofer odstraněn, nebude nekontrolované migraci již nic stát v cestě.

Není tak vůbec divu, že mnozí a nejen na alternativě, celou situaci považují za naprosté selhání kancléřky, když otevřela hranice islámským bojovníkům a zločincům. Zároveň se také začíná projevovat selhání justice a právního státu, protože i soudci jsou jen lidé s rodinami a kdo je dostatečně ochrání před nějakými cizími klany. Do budoucna budou mít vysloveně riziková povolání a nejen oni. Také policistky, jak se ukazuje nejen ve výše zmíněném případě, nemají šanci zvládat některé situace a doslova každý mladý kriminálník jim uteče. Dá se říci, že Němcům již mnoho problémů přerůstá přes hlavu a to i přes to, že mají již desetileté zkušenosti s imigranty zejména z Turecka (pozn. dnes se ukazuje, že jejich přijímání probíhalo především na důrazný požadavek ze strany NATO, aby došlo hospodářskému růstu v té době země velmi zaostalé a mohli ho tak účinněji zapojit do tohoto útočného spolku a odvrátit ho zavčasu od případného přiklonění se k tehdejšímu SSSR). Nezvládnutá situace okolo arabských klanů působících v Německu může být s velkou pravděpodobností důvodem, proč stále nedochází v masovém měřítku ke slučování rodin. Tj. aby dalšímu rozšiřování klanů alespoň částečně zabránili. Věc to ale také neřeší, protože následkem jsou hordy mladých násilných mužů.

Mám tak pocit, že i Globální migrační pakt uvažuje ve stejných intencích, jako bylo v případě Turecka. Tedy zjednodušení migrace, čím rychlejší integrace do sociálních systémů, každý příchozí hned obdrží bankovní účet, kartu, mobil (takto to bylo i u uprchlíků výše zmiňovaných), ti pak budou posílat peníze do svých domovských států a snad jako i v případě Turecka dojde k jejich hospodářskému růstu a širším možnostem exportu z vyspělých imigračních zemí do těchto chudších. Někde jsem dokonce četla, že migrace bude představovat „demografickou dividendu“. Jen to nikdo asi nepropočítal přesně. Lidé budou přicházet z jihu na sever a kapitál bude odtékat na jih. Velké množství zemí se více přikloní k západu. Tedy tři mouchy jednou ranou. Výsledkem bude fungující migrační cyklus. A finální cíl? Je to možná celosvětové vyrovnání životních podmínek lidstva? Nebo nevyhnutelný kolaps sociálních struktur dnešního západu?

Nakonec něco o psychologii mlčících davů.


Profesor Rainer Mausfeld
V této poslední části uvádím několik myšlenek profesora Rainera Mausfelda (pozn. emeritní profesor všeobecné psychologie na Univerzitě v Kielu), který nedávno v Německu vydal knihu Warum schweigen die Lämer? (Proč ovce mlčí?). Uvádím pár hlavních myšlenek z rozhovoru mezi ním a Kenem Jebsenem, nezávislým novinářem a provozovatelem alternativního portálu KenFM viz ZDE (pozn. rozhovor je na 1,5 hodiny, vybírám tedy jen to, co mě nejvíce zaujalo). Profesor Mausfeld řekl, že by si ze všeho nejvíc přál, aby takovou knihu vůbec psát nemusel, a že tam jsou vlastně zmíněné jen všední skutečnosti, které lidé cítí, ale neumějí je pojmenovat. Uvedl, že celá koncepce kapitalismu je založena na tom, že v pozadí existují struktury, které jsou „zabezpečené“, neměnné, stabilní a nedovolují jakékoliv změny. Dobře to podle něj vyjádřil bývalý ministr financí Schäuble, který kdysi řekl, že žádné demokratické volby nemohou změnit hospodářské cíle. Za feudalismu bylo jasně viditelné, kdo byl za co odpovědný a dalo se tak jasně říci: „král je nahý“. To však v kapitalismu již možné není. Protože však lidé chtějí vždy při nějakých vážných problémech vidět konkrétní viníky, tak se ty struktury musely stát neviditelnými. Nikdo je nemůže nijak pojmenovat. Navíc jsou internacionální, stejně jako různá podniková představenstva. Nepodléhají tak vůbec demokratické kontrole, jak v hospodářské a finanční oblasti, tak i v oblasti týkající se vojenství. Prezentují se dokonce tak, že oni nejlépe vědí, co je pro „ovce“ to správné. Neoliberální koncepty jsou při tom zcela protichůdné, prezentují, jak se vše musí optimalizovat pro lidi, avšak nikdy ty elitní struktury nezmiňují. Neoliberalismus je podle něj zcela inkonsistentní a protiřečí si a koncept elit zůstává zcela neřešen. Proklamovaná demokracie elit a neoliberalismus tak doslova ničí společenské a životní základy. Globalismus podle něj nepředstavuje nic jiného než silné hospodářské zájmy USA a Německa a je to celý plánovaný systematický postup.

Lidé již začínají podvědomě chápat, že to celé nějak vázne, že ten systém kolabuje, a že proklamovaná demokracie je pouze simulací demokracie resp. iluzí demokracie. Pravá demokracie musí být navázána na spodní struktury, ukazuje se však, že vše směřuje jen k byrokracii a oligarchizaci. Mnozí lidé tak začínají cítit, že jsou ponecháni svému osudu, je s nimi jednáno nespravedlivě a jsou pouze obětí něčího rozhodování, jsou pak rozčarovaní a běsní. Děje se to zejména na východě Německa. Nějaká řešení dnes v Německu nabízí pouze pravice stavějící v tom zmatku nejvíce na zdůrazňování domoviny a půdy, s čímž se nakonec mohou ztotožnit mnozí z těchto tápajících.

Současná politika vytváří spíše atmosféru strachu, nejistoty, neoliberálové se představují v mnohém jako zcela flexibilní. Lidé ale potřebují, aby děje byly odhadnutelné, aby mohli plánovat. Profesor Mausfeld je přesvědčen, že nebezpečí skutečného extrémního pravičáctví nehrozí. Pravicový extremismus je pak využíván ve smyslu „my dobří musíme proti němu držet pohromadě“. Co je pro tyto struktury elit podle profesora Mausfelda nebezpečné, jsou lidé, kteří chtějí věcem přijít „na kloub“, proč se věci tak a tak odehrávají. Tito často cítí bezmoc a bezvýchodnost, navíc skutečnost sociální nerovnosti. Vidí, že kapitalismus prostě nefunguje a dochází k sociálnímu a ekonomickému zničení. Podle Mausfelda kapitalismus v současnosti krachuje silněji, než to postihlo socialismus. V jeho případě se dalo říci, že nikdy vlastně skutečně nefungoval, protože se nemohl rozvinout za férových podmínek.

Naopak mnozí, kteří se cítí v současném „statutu quo“ dobře, komfortně, mají tendence tento stav přeceňovat. Profesor Mausfeld je toho názoru, že každá změna musí přijít ze zdola, lidé musí tvořit různá společenství, musí hledat chyby současného systému, hledat kreativní řešení. Obrovskou úlohu při tom hrají dnešní alternativní média a různé iniciativy. Říká dále, že si dnes vůbec nestojíme špatně. Může to však trvat ještě desetiletí, než ke změnám dojde. Centra moci se totiž poučila z historie, reagují tak rychle a hledají nové cesty pro prosazení svých plánů a cílů. Podle profesora Mausfelda je tudíž velmi důležité provádět analýzu jejich moci, jejich struktur pro důkladné porozumění, protože „dokud dobře nepoznáš nepřítele, zapomeň na to přemýšlet o nové budoucnosti!“. Říká také, že je nějaká reprezentace moci potřebná, ale musí být vždy navázána na spodní struktury, ale hlavně musí být vytvořen systém jejich důkladné kontroly. Navíc již 100 let tyto struktury velmi účinně využívají kontrolu vědomí, k tomu uvedl, že ještě dnes cca 40 % lidí stále věří médiím. Média navíc nově zvolila taktiku, že pouze jimi „certifikované“ informace jsou pravdivé, vše ostatní jsou tzv.“ fejky“.

Důležité je také ve volbách nevolit ty politiky, kteří jsou zodpovědní za současnou situaci a hlavně mít cíl, kterého se chce dosáhnout.

Profesor Mausfeld v závěru rozhovoru říká, že v dopisech, které dostává v obrovském množství od lidí, vidí, že zejména starším lidem jde o budoucnost dětí a vnuků. Mají zájem něco dělat, on v nich vidí velký potenciál, protože jsou méně indoktrinováni, mají větší přehled a souvislosti více chápou. A i když mnozí nejsou nijak intelektuálně zdatní, většinou to cítí dobře.

Rovněž uvedl: „Nikdy jsme nebyli v tak zmatené situaci“.

Jsou to všechno ukázky toho, jak hluboce Německo kleslo.

- - -

Pochopte ČSSD skrze Škodu Transportation

$
0
0
Erik Best10. 10. 2018 EB
Když Josef Bernard počátkem roku 2015 skončil jako generální ředitel Škody Transportation, aby se mohl věnovat v dresu ČSSD politice, byla sociální demokracie starším koaličním partnerem a ovládala či zásadně ovlivňovala široké oblasti na národní úrovni včetně policie, veřejnoprávních médií, ČEZu a Úřadu pro zahraniční styky a informace. ČSSD měla ve výzkumech veřejného mínění 19-23 %. Škoda Transportation, zářný příklad privatizací éry Bohuslava Sobotky, měla proklamovanou hodnotu 40-50 miliard Kč. O tři roky později byla Škoda Transportation prodána PPF za 7,4 miliardy Kč, tedy s 80-85% slevou oproti deklarované ceně. 



Dva představitelé Škody byli ve Švýcarsku odsouzeni za podvod, v ČR začalo vyšetřování daňových podvodů a ministr dopravy Dan Ťok nyní hovoří o vrácení zmetkových lokomotiv vyrobených za Bernardova ředitelování. „Hodnota“ samotné sociální demokracie za to samé období klesla o téměř 80 %. Z 19-23 % v tehdejších průzkumech se ČSSD propadla na 7,27 % v parlamentních volbách v roce 2017 a 5,17 % v letošních komunálních volbách. Pokud chcete porozumět ČSSD, zaměřte se na Škodu Transportation.


Herečka Silvana Heißenberg píše Merkelové

$
0
0
Silvana Heißenberg
10. 10. 2018 Zvědavec
Jste nejopovrženíhodnější a nejkriminálnější spolková kancléřka, kterou kdy německý lid musel strpět. Importovala jste německému lidu záměrně a protizákonně teror, válku, chudobu a smrt prostřednictvím ilegálních azylových parazitů, statisíců žoldnéřů, IS teroristů a dalších těžkých zločinců do naší země. 


Podle ústavy čl. 16 a) nemá v Německu právo na azyl NIKDO, kdo přicestoval ze třetích bezpečných zemí, proto se nalézají VŠICHNI VAŠI hosté v Německu ILEGÁLNĚ. Schengenská a Dublinská dohoda byly také protiprávně a záměrně zrušeny. Přísaháte ve Vaší úřední přísaze m. j. zdržet se „škod německému lidu“, denně činíte přesný opak. NEMÁTE pověření starat se o potřeby „všech lidí“, nýbrž jedině o vůli NĚMECKÉHO LIDU, jen to byl Váš úkol; Vy nejste nic jiného než zaměstnancem NĚMECKÉHO LIDU, neboť všechna moc pochází z lidu a NE od Vás.

Nestarala jste se o ŽÁDNÉ NĚMECKÉ POTŘEBY. Štvala a štěpila jste celý národ vědomě proti sobě a zničila jste celé rodiny. Nám Němcům by se mělo dařit jako nikdy jindy? Veřejné instituce musí být kvůli VAŠIM ILEGÁLNÍM HOSTŮM nyní masivně zabezpečeny, oploceny a střeženy policisty se samopaly.

Nyní jsou nutná ochranná pásma pro ženy, které se musí skrývat, aby se nestávaly oběťmi sexuálních přepadení od VAŠICH NEZADRŽENÝCH HOSTŮ.

Denně se dopouštějí VAŠI HOSTÉ násilných zločinů. Chudoba německých starců a dětí je vysoká jako nikdy jindy. Skoro 1 milion Němců žije na ulici. Pomáhat těmto lidem byl VÁŠ ÚKOL a ne zaplavit celou Evropu okupanty, kterým je kultura cizí, a tyto zaopatřovat NAŠIMI těžce nahospodařenými daňovými miliardami.

Vy žádáte respekt?

VAŠI PŘEVÁŽNĚ kriminální okupanti, kteří v Německu znásilňují a vraždí, jsou ještě bráni do ochrany jako oběti „pravičácké štvanice“. Když chcete respekt a měla byste mít svědomí, zodpovídala byste se sama z Vašich trestných činů před soudem.

Pokud justice konečně nezačne jednat podle práva, převezme to lid, neboť všechna moc pochází pouze z lidu, a německý národ je VÁŠ šéf! Vy nejste nikdo.

Ještě žádný spolková kancléř SRN nezpůsobil německému národu vědomě a úmyslně tolik škod a utrpení a nebyl tak nenáviděný jako Vy, to jste při každé volební kampani zřetelně cítila.

Já si přeji pro rok 2018 jen jedno: abyste Vy a celá ta Vaše parta lidí byla kvůli veškerému porušování zákonů postavena před řádný soud a abyste všichni putovali nejméně na doživotí do vězení. Taková velezrada na národu, kterému vládnete, ještě nikdy v dějinách SRN nebyla.

Ti zaplacení, pokrytečtí komentátoři, kteří Vám ještě lížou konečník, kteří nejsou schopni samostatně a jasně myslet, si mohou ušetřit každé pochlebování Vám, neboť takové osoby nebere žádný rozumný člověk vážně.

Co nejhlouběji Vámi opovrhuji a přeji Vám Váš spravedlivý trest.

Co nejopovržlivěji kvůli Vaší Stasikompanii nyní BÝVALÁ herečka



Silvana Heißenberg



Kdy se opět stalo Rusko nepřítelem USA? Když Putin zabránil dokončení rozparcelování.

$
0
0
10. 10. 2018 SkrytáPravda
Tomu Putin zabránil a USA rozzuřil! A dnes již známe další kroky a pravý důvod.
Málokdo asi věděl o scénáři, který byl připraven na Rusko v období Jelcinovy vlády. Sice to zní šíleně, ale scénář na rozpad Ruska byl připraven.


Popis mapy:
Federální okruhy Ruské federace:Centrální federální okruhSeverozápadní federální okruhPovolžský federální okruhJižní federální okruhSeverokavkazský federální okruhUralský federální okruhSibiřský federální okruhDálněvýchodní federální okruh

Nerostné bohatství bylo zárodkem obklíčení a následným rozparcelováním území - nepodařilo se jenom díky velice ostrému vstupu relativně mladého Putina do čela státu.

Boris Jelcin nastoupil do funkce v roce 1991 a západ nadšeně tleskal. A jak by ne. Málokdo totiž za Jelcinem viděl totální úpadek, když především západní zpravodajské služby jeho slabost a neschopnost přetavily v nadšení demokratizace v Rusku. Sice v roce 1996 svoji funkci obhájil za nadšení údajných přátel západní demokracie, ale mezitím USA připravovaly scénář, který byl naprosto šílený. Ten měl rozkouskovat Rusko na čtyři díly, kdy střed a východ by byl pod správou USA a západ (na západ od Moskvy) by byl přičleněn k Evropě. A zbylé by byly pod jakousi všeobecnou správou. A v té době se US NAVY měla připravit na scénář obsazení Kurilských ostrovů v Sachalinské oblasti. (Stejné, jako dnes operují US NAVY v oblasti Jihočínského moře, pouze s tím rozdílem, že u Kurilských ostrovů si Američané nic nedovolí, protože tam mají Rusové špičkovou výzbroj.)

Současně s přidělením k USA (teritoriálně samozřejmě) měly být dokončeny základny USA na sever od Číny (Gruzie například) a USA by na začátku 21.století vojensky obsadily celý svět.

Šok pro USA nastal v roce 2000, kdy skutečné otěže převzal prezident Putin. Spolky a neziskové organizace pod správou USA, které byly rozesety po celém Rusku včetně tajných služeb během krátké chvíle eliminoval a vyhnal je prakticky z Ruska. Poslední výnos byl minulý rok, kdy zbývající neziskové organizace operovaly pod různými hlavičkami na dezinformacích ruské společnosti.

V té době jezdili Poláci na Ukrajinu a Wałęsa tam tvrdil, že Rusko se hroutí, že už se dávno ví, že oblasti Ruska jsou připraveny na součinnost se západem, že Rusko zůstane o velikosti 20 - 30 milionů obyvatel a část u Kaliningradu se dostane pod správu Polska. Že prostě Jelcin to u vodky dohodl a USA mají volnou cestu na dálný východ.

Že se nejen Wałęsa spletl ukázala další doba. A zuřivost Washingtonu byla neměřitelná.

Rázné kroky Putina nezůstaly bez odezvy. USA okamžitě začaly osazovat základny kolem Ruska od Albánie po Pobaltské státy a vyvrcholilo to vpádem USA námořní flotily do Černého moře za předpokladu, že na východě Ukrajiny bude operovat americká armáda. To už prezident Putin nemohl dál čekat, protože Moskva je z Černého moře na dostřel a natvrdo obsadil Krym se všemi teritoriálními důsledky o mezinárodních vzdálenostech a vodách.

Následovaly tvrdé sankce, dezinformační kampaň, zabíjení na Ukrajině, prostě to, co už všichni částečně známe. Agentury pod správou USA daly Rusku spekulativní hodnocení, takže se americké firmy musely z Ruska stáhnout (tak je nastaven americký sankční zákon). Všechny státy dostaly výhrůžku trestu od USA, pokud sankce nebudou dodržovat. A americké kolonie včetně nás poslechly.

Těžko říct, jak se to ruské vládě pod prezidentem Putinem podařilo utajit, ale je faktem, že zdánlivě rozfofrované peníze nejen Rusové neutratili, ale prudce investovali do sofistikovaných zbraní na ochranu celistvosti území. Současně s daňovým systémem se podařilo konsolidovat zem a Rusko vstalo z mrtvých.

Jenomže časová posloupnost najednou ukazuje další: co se s Ruskem nezdařilo, vyústilo v běsnění americké armády v Iráku, pak Africký roh, Libye, vzápětí Sýrie, Jemen, Irán, prostě arabská jara všude tam, kde se těžila především ropa, nebo proudil plyn, následovala Ukrajina, zabíjení a další raketové základny!

Samozřejmě nikdo normální nepopírá, že USA jako celek v systému ekonomiky je o mnoho let před Ruskem. Že státní správa funguje v centrálních oblastech, ale propojení na tak obrovském území se nedaří. Na druhou stranu kdy se objevují další a další důkazy o zákeřnosti USA, tak musí obyčejným lidem běhat mráz po zádech, jak naivní (jsme) byli.

A opět: bývalý polský prezident Lech Wałęsa prohlásil, že se Ruská federace může rozpadnout a počet jejích obyvatel se v tomto případě sníží na 20 milionů. Prohlásil to v interview pro ukrajinský list Ekonomičeskaja pravda.

Když se tak stane, pak mohou podle jeho slov země, které vzniknou na území Ruska, vytvořit „svou vlastní EU". „Bude následovat sjednocení nových států, ovšem na základě jiných zásad. Amerických. Dojde k vyrovnávání tempa rozvoje ekonomik, země budou otevřené pro spolupráci v různých konfiguracích", řekl Wałęsa.

A toto byl přesně moment, kdy přemýšlející lidé začali zvažovat, zda předat neomezenou moc Pentagonu a válečné mašinérii USA. Ten příklon k Rusku není z lásky, ale pragmatičnosti, protože Češi jsou na území, o které se celá staletí pral východ, západ, sever a jih. A v našich dějinách jsou zkušenosti příliš silné. 

P.S. Samozřejmě to zatím takto explicitně není z tajných dokumentů USA popsáno, ale další a další, jako již zmíněný Wałęsa se k připravovanému rozpadu Ruské federace za Jelcina hlásí. A jako první tenkrát varoval Gorbačov, jenomže to vypadalo příliš přitažené za vlasy. Teprve dnes lze dát vše do souvislostí a šílený scénář najednou dostává jasnější kontury! Tenkrát jsme byli překvapeni, proč Gorbačov vystoupil ostře proti USA a dal svojí podporu Putinovi. Dnes už to vidíme také. Jednotlivé střípky začínají skládat jasnější mozaiku a ta je děsivá!

Část textu byla napsána v roce 2015. Originál: Kdy se opět stalo Rusko nepřítelem USA? Když Putin zabránil dokončení rozparcelování. Nyní známe další podrobnosti, které jsou ještě hrozivější, než to původně vypadalo. Zítra o masakrech v Srbsku a co navazovalo. Proč bylo "humanitární bombardování" a další terorismus USA dnes už lze jako důkazy zveřejnit! Fakta nejde zamlčet. Dnes už ne. Proto tak zuří. A vyhrožují! Je to šílené!


- - - 

EU: CENZURA INTERNETU

$
0
0
Judith Bergmanová
10. 10. 2018  PravýProstor
Web Pravý prostor si všímá cesty k cenzuře, kterou nastoupila Evropská unie v mnoha svých členských zemích. Text se týká bohužel i nás v Česku.

  • Dokonce i před právními předpisy platnými v celé EU se podobná “protiteroristická legislativa” ve Francii například používá jako politický nástroj proti politickým oponentům a omezuje nežádoucí svobodu projevu.
  • Ve Francii je prostě šíření informací o zvěrstvech ISIS považováno za “podněcování k terorismu”. Zdá se, že právě takovou legislativu chce Evropská komise nyní uvalit na celou Evropskou unii.
  • Sociální mediální giganti – Facebook, Twitter, YouTube, Microsoft, Google+ a Instagram – fungují jako dobrovolní cenzoři Evropské unie.
  • Evropská komise uvádí, že má specifický zájem o financování projektů, které se zaměřují na “vývoj technologií a inovativních webových nástrojů, které zabraňují a bojují proti nezákonné nenávistné řeči on-line a podporují shromažďování údajů”, a studie analyzující “šíření rasistických a xenofobních nenávistných projevů v různých členských státech … “
V březnu Evropská komise – nevolená výkonná organizace Evropské unie – informovala společnosti vlastnící sociální média o nutnosti odstranění nezákonného online teroristického obsahu během jedné hodiny – nebo budou čelit riziku, že na ně EU uvalí legislativu v této oblasti. Toto ultimátum bylo součástí nové sady doporučení, která se vztahují na všechny formy údajně “nezákonného obsahu” online. Tento obsah se pohybuje “od terorismu, k podněcování nenávisti a násilí, materiálu sexuálního zneužívání dětí, padělků a porušování autorských práv”.
Zatímco jedno-hodinové ultimátum bylo údajně jen o teroristickém obsahu, následující úryvek ukazuje to, jak Evropská komise v té době předložila nové doporučení:
“… Komise podnikla řadu opatření na ochranu Evropanů online – ať už je to teroristický obsah, nezákonné nenávistné řeči nebo falešné zprávy … neustále hledáme způsoby, jak zlepšit boj proti nezákonnému obsahu online. Pod tím se rozumí jakákoli informace, která není v souladu s právem Unie nebo právními předpisy členského státu, jako je obsah, který podněcuje lidi k terorismu, rasistické nebo xenofobní nezákonné projevy nenávisti, sexuální zneužívání dětí … Co je nezákonné offline je také nezákonné online”.
„Ilegální projev nenávisti“, je pak obecně definován Evropskou komisí jako „podněcování k násilí nebo nenávisti namířené proti skupině osob nebo proti příslušníkovi této skupiny vymezené podle rasy, barvy pleti, náboženského vyznání, původu nebo národnostního či etnického původu”.
EU se nyní rozhodla, že tyto “dobrovolné snahy” o odstranění teroristického obsahu za hodinu ze strany sociálních mediálních gigantů nestačí: nová legislativa musí být zavedena. Nedávná tisková zpráva Evropské komise uvádí:
„Komise již pracuje na základě dobrovolnosti s řadou klíčových zainteresovaných stran – včetně on-line platforem, členských států a Europolu – v rámci internetového fóra EU. Cílem je omezit přítomnost teroristického obsahu online V březnu Komise doporučila opatření, která mají podniknout společnosti a členské státy k dalšímu posílení této práce. Zatímco toto úsilí přineslo pozitivní výsledky, celkový pokrok nebyl dostačující.”
Podle tiskové zprávy budou nová pravidla zahrnovat drakonické pokuty udělené internetovým společnostem, které nedokáží splnit nové právní předpisy:
“Členské státy budou muset přijmout účinné, přiměřené a odrazující sankce za nedodržování příkazů k odstranění online obsahu podporující terorismus. V případě systematické neochoty odstranit takový obsah bude poskytovatel služeb čelit finančním postihům vy výši až 4% svého celosvětového obratu za poslední fiskální rok”.
Takové astronomické tresty pravděpodobně zajistí, že žádná internetová společnost nepodstoupí žádné riziko, a proto bude sama cenzurovat materiál “jen tak pro jistotu”.
Podle tiskové zprávy Evropské komise budou pravidla vyžadovat, aby poskytovatelé služeb “přijali proaktivní opatření – například používání nových nástrojů – k lepší ochraně svých platforem a jejich uživatelů před zneužíváním teroristy”. Pravidla budou také vyžadovat větší spolupráci mezi poskytovateli hostujících služeb a Europolem a členskými státy s tím, že členské státy “určí kontaktní místa přístupná 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, aby usnadnila sledování příkazů k vymazání obsahu”, jakož i vytvoření:
“… efektivních mechanismů podávání stížností, které budou muset všichni poskytovatelé služeb zavést. Pokud je obsah neodstraněn neodůvodněně, bude poskytovatel služeb povinen jej co nejdříve obnovit. Platformy a poskytovatelé obsahu budou mít právo napadnout příkaz k odebrání. Pro platformy, které používají automatizované detekční nástroje, by měl být zaveden lidský dohled a ověřování, aby se zabránilo chybným odstraněním”.
Je těžké pochopit, proč by někdo věřil, že budou existovat účinné soudní opravná nařízení a že chybně odstraněný obsah bude obnoven. Dokonce před těmito právními předpisy platnými v celé EU se podobná “protiteroristická legislativa” ve Francii například používá jako politický nástroj proti politickým oponentům a omezuje nežádoucí svobodu projevu. Marine Le Pen, vůdkyně francouzské Front national, byla obviněna počátkem tohoto roku za snímky na Twitteru v roce 2015, které zobrazovali zločiny ISIS, včetně popravy amerického novináře Jamese Foleyho a fotografii člověka, kterého upálil ISIS v kleci. Stojí před obviněním z rozesílání “násilných poselství, které podněcují k terorismu nebo pornografii nebo vážně poškozují lidskou důstojnost”, a to může být považováno za trestné. Údajný trestný čin je trestán až třemi roky ve vězení a pokutou 75 000 EUR (88 000 dolarů). Le Pen zveřejnila snímky pár týdnů po pařížských teroristických útocích v listopadu 2015, kdy bylo zabito 130 lidí a také napsala ke snímkům tento text: “Takhle vypadá islámský stát!” Ve Francii je prostě šíření informací o zvěrstvech ISIS nyní považováno za “podněcování k terorismu”. Právě takovou legislativu se zdá, že Evropská komise nyní chce uvalit na celou EU.
Rozhodnutí přijmout právní předpisy v této oblasti bylo přijato na zasedání Evropské rady v červnu roku 2018 – shromáždění všech představitelů států EU -, v němž Rada uvítala“záměr Komise předložit legislativní návrh na zlepšení odhalování a odstraňování obsahu, který podněcuje k nenávisti a páchání teroristických činů “. Zdá se však, že EU neplánuje legislativu jenom proti “terorismu”.
V květnu 2016 se Evropská komise, Facebook, Twitter, YouTube a Microsoft dohodly na ” Kodexu chování v boji proti nezákonnému nenávistnému on-line obsahu ” (Google+ a Instagram se také připojili k etickému kodexu v lednu 2018). Kodex chování vede společnosti vlastnící sociální média, aby do 24 hodin přezkoumaly a odstranily obsah, který je považován za “nezákonný projev nenávisti”. Podle etického kodexu, když společnosti obdrží žádost o odstranění obsahu, musí“posoudit žádost v souladu s pravidly a obecnými zásadami a případně s vnitrostátními právními předpisy o boji proti rasismu a xenofobii …”. Jinými slovy, mediální giganti slouží jménem Evropské unie jako dobrovolní cenzoři.
Evropská rada vítá legislativní návrh Evropské komise na téma “Zlepšování odhalování a odstraňování obsahu, který podněcuje nenávist”. To zjevně zní, jako by EU chtěla vytvořit také kodex chování.
Na neformálním summitu EU v Salcburku v září se členské státy EU dohodly na “zintenzivnění boje proti všem formám počítačové kriminality, manipulací a dezinformací”. Vedoucí členských států byli dále vyzváni , aby “diskutovali o tom, co očekávají od Unie, pokud jde o … zabránění šíření teroristického obsahu online” a “nalezení správné rovnováhy mezi účinným bojem proti dezinformacím a nezákonným kybernetickým aktivitám a ochranou základních práv jako je svoboda projevu”.
Zároveň však Evropská komise v rámci svého Výzkumného a inovačního programu vyzývá k předložení výzkumných návrhů o tom, jak “sledovat, předcházet a potlačovat nenávistné projevy on-line” s termínem podání v říjnu.
Ve výzvě k předkládání návrhů Komise uvádí, že je “odhodlána omezit trend nenávistných on-line projevů v Evropě” a zdůrazňuje, že “návrhy založené na aktivitách týkajících se uplatňování kodexu chování v boji proti nenávistným projevu online představují zvláštní zájem”.
Komise uvádí, že má specifický zájem na financování projektů, které se zaměřují na “rozvoj technologií a inovativních internetových nástrojů, které předcházejí nezákonnému nenávistnému projevu a bojují proti němu a podporují shromažďování údajů”. Studie, které analyzují “šíření rasistických a xenofobních nenávistných projevů v různých členských státech, včetně zdroje a struktur skupin vytvářejících a šířících takový obsah …”. A projekty, které vyvíjejí a šíří “on-line informace propagující hodnoty EU, toleranci a respektování základních práv EU a faktické kontrolní činnosti zvyšující kritické myšlení a povědomí o přesnosti informací”, jakož i aktivity “zaměřené na školení zúčastněných o právním rámci EU a členských států, který kriminalizuje hate speech”[1]Jeden se jen ptá, které členské státy a jaká “nenávistná řeč” bude postihována a která ne.
Zdá se, že se EU rozhodla – přinejmenším pro internet – zabít svobodu projevu.
Autor: Judith Bergman, překlad: Mikuláš Hrubiško
Judith Bergman je publicistka, právnička a politická analytička.
[1] Evropská komise ve své výzvě píše, že si přeje, aby financované projekty měly následující výsledky:
  • Potlačení rostoucích trendů nezákonných projevů nenávisti na internetu a přispění k lepšímu porozumění, jak jsou využívány sociální média k náboru stoupenců nenávistného projevu a myšlenek;
  • Zlepšení zaznamenávání údajů a vytváření trendů, včetně negativních účinků nezákonné nenávistné řeči on-line, včetně případů, kdy jsou adresovány klíčoví hráči demokracie, jako jsou novináři;
  • Posílení spolupráce mezi vnitrostátními orgány, organizacemi občanské společnosti a internetovými společnostmi v oblasti prevence a potírání on-line nenávistných projevů;
  • Posílení organizací občanské společnosti v jejich činnostech v boji proti nenávistným projevům on-line a při vytváření účinných proti-narativů;
  • Zvyšování povědomí a mediální gramotnosti široké veřejnosti o rasistických a xenofobních on-line projevech nenávisti a zvýšení povědomí veřejnosti o této problematice.

Novinář pilkou rozřezán na saudském konzulátu

$
0
0
Jaroslav Loudil
10. 10. 2018
Pan Trump si jako cíl své první zahraniční cesty ve funkci prezidenta vybral Saúdskou Arábii. Nyní byl na území Turecka /NATO/ v Istanbulu na saúdském konzulátu, na přímý pokyn vládnoucí saúdské rodiny, zavražděn a patologem rozřezán nepohodlný investigativní novinář, který si šel na konzulát vybavit papíry ke své svatbě.

Když byl na území Británie napaden na jaře dvojí agent Skripal, tak se ihned ze Západu strhlo přímo : "Protiruské zemětřesení !!!" Sankce, výhrůžky, nadávky, odvolávání diplomatů,...atd. atd. Je třeba říci, že u pana Skripala šlo o dvojího agenta, který nejprve přísahal věrnost ruskému národu, své zemi, prezidentovi a byl placen u ruské tajné služby ze státních peněz. Pak ovšem přeběhl k nepříteli a dal se do jeho služeb. V případě saúdského novináře šlo o politickou vraždu nařízenou z Rijádu nejvyšším saúdským vedením.

P.S.: Saudská Arábie = USA spojenec nejvěrnější!! Nyní bych tedy čekal jako v případě Ruska: Sankce, výhrůžky, odvolávání diplomatů,...atd. atd. A nebo zase přijde naše tak dobře známá politika "dvojího metru"?? Totalitní režim v Rijádu vraždí novináře, kteří píší svobodně, ovšem politici v USA a NATO neustále házejí špínu na Rusko a Čínu?? No, tak z toho se mi chce zvracet! Fuj politikům Západu! Pokrytci!


Kyjev nepustí pozorovatele ze zemí SNS k prezidentským volbám

$
0
0
10. 10. 2018     antifashist
Ukrajina se odhodlaně mění na cizorodý prvek vůči svým bývalým spoluobčanům. V případě Ruska to je možné ještě nějak vysvětlit. Vysvětlit distancování se od SNS je však poněkud obtížnější. Přesto se Kyjev rozhodl, že není nutné zvát pozorovatele z této organizace na nadcházející prezidentské volby v zemi. Ukrajinské úřady oficiálně odmítly účast pozorovatelů Společenství nezávislých států při monitorování nadcházejících prezidentských voleb na Ukrajině 31. března 2019, uvedl Sergej Lebeděv, hlava výkonného výboru SNS.


"Obdrželi jsme oficiální oznámení od příslušných ukrajinských struktur, že Ukrajina odmítá naši účast při sledování voleb. Proto tam monitorovací mise SNS sotva pojede", prohlásil, uvádí agentura RIA Novosti.

Dříve Lebeděv sdělil, že z Ukrajiny nepřišlo výkonnému výboru žádné oficiální oznámení ohledně jejího odchodu z SNS. Předtím Ukrajina oznámila své rozhodnutí opustit společenství a také odvolala svého zástupce.

"Dnes Ukrajina zůstává de jure naším partnerem a stále dostává všechny oficiální dokumenty a pozvánky k účasti na akcích, které posíláme všem zemím Společenství nezávislých států. Kontakty nebyly přerušeny. Nyní se uskutečňují prostřednictvím velvyslanectví Ukrajiny v Běloruské republice, kde jsou určeni pracovníci, kteří jsou odpovědní za kontakty s výkonným výborem SNS", řekl Lebeděv.

Upřesnil, že architektura SNS v případě možného vystoupení Ukrajiny ze Společenství se nezmění a nebude poškozena. Podle Lebeděva ztráta z vystoupení bude údělem pouze Ukrajiny.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live