Jaroslav Tichý
18. 11. 2018
Jak se zřejmě již mnozí občané dočetli či doslechli, snaha o řízení dění na Zemi má dlouhou historii a začala již ve starém Egyptě, kde se zachránili (na zemi, která první vystoupila z vody) kněží a někteří další lidé z původní Atlantidy po potopě světa.
Postupem doby počet lidí v Egyptě rostl, úrodná půda pak již nestačila k jejich obživě. Soustředili se proto na dobývání dalších území za účelem zajištění potřebných zdrojů. Egypťané tak již tehdy vypracovali systém, jak vybudují zcela novou civilizaci jako univerzální řád světa, který musel zahrnovat stále další a další území a s nimi další a další zdroje všeho druhu.
Tyto zdroje jsou ovšem rozmístěny v různých zemích, a to nepravidelně, což znamenalo (a stále znamená) vynakládat úsilí na ovládnutí velkého množství jednotlivých zemí a jednotlivých národů. Pokud by byly ale vytvořeny velké územní celky, bylo by nutné eliminovat pouze několik vlád s cílem vytvořit vládu centrální moci. To si Egypt nejprve odzkoušel sám na sobě, když sjednotil Horní Egypt (s hlavním městem Memphis) a Dolní Egypt (s hlavním městem Théby) do jednoho celku. V současnosti je takovým velkým územním celkem např. EU, do níž jsme bez znalosti těchto souvislostí, leč dobrovolně vstoupili. (EU se tak cíleně stalo nástrojem globalistů k poměrně snadnému ovládnutí prakticky celé Evropy).
Ve starém Egyptě měl i své původní sídlo tzv. globální prediktor, jedna větev sídlila v Memphisu, druhá větev v Thébách. V každém z obou měst stálo nad faraony 10 žreců a 1 hlavní žrec. (kněží a moudří lidé, kteří měli nadstandardní znalosti, které uchovávali v tajnosti před ostatními a předávali si je z pokolení na pokolení). Oba týmy se utkávaly při řešení určitého problému různými způsoby. To dalo základ i později vzniklé hře pod názvem fotbal, ale též i pozdějšímu způsobu fungování globálního prediktora.
Snaha řídit dění na Zemi pochází tedy ještě z období více než 2000 let před naším letopočtem.
My dnes žijeme v období, kdy díky postupnému vývoji na Zemi a s ním spojenému technickému pokroku jsme se dostali do fáze blížícího se vyvrcholení snah o řízení a zejména ovládnutí světa. Zažíváme sami na vlastní kůži pokusy o spojování zemí do větších územních celků za cenu zániku některých tradičních zemí, mnohých národů atd., a to k výrazné nelibosti občanů těchto zemí, příslušníků ohrožených národů (viz nynější snaha o likvidaci národních států v Evropě, o vytvoření jediné Euroříše, jejímž nástupcem má pak být Evropský islámský chálifát). Hovoříme v této souvislosti o vrcholné fázi globalizace. Spojují se takto i firmy a koncerny, a to až do takové velikosti, kdy přestávají být řiditelné. (A že v EU nastaly též podobné problémy, je již mimo jakoukoliv diskuzi. Je třeba, aby si obyvatelé Evropy konečně uvědomili, že Evropská unie byla vytvořena k realizaci plánů globalistů a nikoliv ke zlepšení životních podmínek obyvatel Evropy a prosperity jejich zemí).
To vše za situace, kdy na Západě a v zemích 3. světa jsou zdroje vesměs již vyčerpány či se k tomuto stavu blíží. Bohaté zásoby nerostných surovin, ropy, plynu, zlata, vody, půdy a nedotčené přírody však zůstávají v Rusku, které je tak dlouhodobě cílem různých útoků (jen za posledních cca 200 let Napoleon, 1. světová válka s jejími zamýšlenými důsledky, říjnová revoluce v Rusku a pozdější intervence spojeneckých armád v Rusku, 2. světová válka a nyní připravovaná další agrese proti Rusku).
Na světě je t.č. již zhruba 8 mld. obyvatel a jejich počet v mnohých zemích 3. světa nekontrolovaně roste. Dnešní světoví globalisté, kteří existují v různé podobě po celou dobu dějin naší Země již od dob starého Egypta a kteří po celou tuto dobu usilovali o nadvládu nad světem, proto zamýšlejí redukovat počet obyvatel na planetě na „zlatou miliardu“ (války, hladomory, šíření různých epidemií, podvázání natality formou očkování dětí, zdraví škodlivé přídavky do past na zuby, chemtrails atd.), kde kromě nich a vojenského a obslužného personálu zbude jen zredukovaná armáda otroků k práci pro ně. Vrací se tak do podmínek v období, kdy začínali, tentokrát ale nikoliv jen s nadvládou v Egyptě, nýbrž na celé Zemi.
Až do dnešního dne si světoví globalisté zachovali své dvě větve, sídlo té transatlantické je nyní postupně přenášeno z Velké Británie do Číny, sídlo té druhé má být přeneseno z Vatikánu do Iránu, který však není na takový úkol zatím dostatečně připraven (není dostatečně konceptuálně mocný).
Do těchto procesů se zapojují i představitelé jednotlivých zemí, kteří namísto ochrany svých zemí a jejich obyvatel se identifikují se záměry globalistů a pracují proti svým zemím a spoluobčanům v naději, že dostanou za odměnu lepší post, vyšší plat či odměnu, že budou patřit do horních pater oné „zlaté miliardy“. Většina z nich je přitom bezdětná, delší perspektiva je tedy nezajímá.
Jiní představitelé jednotlivých zemí pak z nepochopení situace leč z důvodů obdobného prospěchu prosazují ve svých zemích naopak zájmy amerických neoconů a jejich kořistnickou a agresivní zahraniční politiku.
Tuto skutečnost lze pozorovat i na naší politické scéně.
Ti, kdo globalistům při jejich přechodu na „úsporné zacházení se zdroji“ a tedy i v jejich plánech zatím překážejí, jsou teprve od nedávna američtí neoconi. Ti setrvale prosazují svoji zahraniční politiku Pax americana, která je koncentrovaná na rabování zdrojů v dalších zemích, při plýtvavém způsobu nakládání s nimi (USA mají 5 % podíl na celkovém počtu obyvatel planety, avšak 50 %ní spotřebu zdrojů, přičemž produkují 40% z celoplanetárního množství odpadů), přičemž právě za jejich vlády došlo k prakticky nesplatitelnému zadlužení USA,
Naopak ten, kdo globalistům v jejich plánech brání, je Rusko, nabízející spolupráci dalším zemím na bází win-win principu, tedy výhodného pro všechny zúčastněné strany s tím, že globalizace je z hlediska nutnosti organizovat hospodaření se zdroji a činnosti na Zemi záležitostí objektivní, avšak způsob jejího provádění je již subjektivního charakteru. Rusko je přitom jiného názoru na způsob provádění globalizace a s likvidací většiny lidí na Zemi nepočítá.
Američtí neoconi (deep state) jsou proto první, s nimiž se potřebují světoví globalisté vypořádat. K tomu má vést i „přestavba USA“, která již započala.
Pak by z pohledu světových globalistů mělo přijít na řadu Rusko kvůli svému nerostnému a přírodnímu bohatství a velkému území. Rusko je proto historicky hlavním soupeřem světových globalistů, ať již své agresivní záměry schovávají za jakékoliv záminky.
Rusko je přitom považováno za nepřítele i ze strany amerických neoconů, kteří zamýšlejí řešit své ekonomické a finanční problémy pro ně tradičním způsobem, tedy válkou, a to jimi rozpoutanou či podnícenou na cizím území.
Světoví globalisté při svém bezstrukturním řízení však Rusko k realizaci svých plánů vůči americkým neoconům na přechodnou dobu potřebují, Rusko s nimi může dočasně spolupracovat v těch záležitostech, kde je to pro Rusko prospěšné. Poté je ukončení jakékoliv jejich spolupráce nevyhnutelné.
Bez ohledu na plány světových globalistů současný svět se postupně dostal do vážné situace:
Ø rychle ubývajících či docházejících nerostných a přírodních zdrojů;
Ø nekontrolovaně rostoucí populace v mnohých málo produktivních zemích;
Ø vesměs nesmyslného a nešetrného drancování nerostných zdrojů a ničení přírody.
Ø probíhajících klimatických změn vesměs s negativními dopady na Zemi;
Ø postupné plánovité inflace, která znehodnocuje úspory obyvatel, snižuje jejich kupní sílu a skrytě pomáhá splácet dluhy zemí vytvořené jejich nezodpovědnými představiteli na úkor vlastních obyvatel
Ø stále se zužující špičky bohatých vlastnících stále větší majetek na Zemi na úkor postupného chudnutí zbytku obyvatel, zejména pak propadu střední třídy;
Ø postupného zotročování stále většího množství lidí vesměs ekonomickými nástroji (úvěr, půjčka, hypotéka atd.) a mnohých dalších problémů;
Ø zásadního nesouladu mezi potřebou neustálého navyšování produkce zboží a služeb (navyšování HDP) a mezi setrvale pokračujícím úbytkem přírodních a nerostných zdrojů k tomu potřebných.
K nápravě této situace je nutně zapotřebí globální transformace, jejímž základem bude naprosté odmítnutí dosavadního dogmatu stabilního rozvoje, kterým je podmíněna existence úvěru a úroku. Ty tak vytvořily:
- nástroj k podmaňování států a národů, k jejich ovládání prostřednictvím takto nahromaděného majetku úzkou špičkou bohatých, jakož i
- základ současné civilizační systémové krize.
Problém totiž spočívá v tom, že:
· „západní civilizace“ je orientována čistě na technokratickou variantu rozvoje a veškerý pokrok vnímá pouze z tohoto hlediska;
· v této variantě se společnost i jednotliví lidé stávají nevolníky technosféry vytvořené touto civilizací a umělého prostředí k životu (či spíše k přežívání);
· tato technosféra a umělé prostředí se dostaly do zásadního rozporu s přírodním prostředím.
Tento problém lze shrnout tak, že v honbě za tempem rozvoje a růstem zisků pro stále užší skupinu lidí na Zemi se zcela zapomnělo či spíše rezignovalo na lidi, kteří se tak (cíleně) stali obětí těchto snah.
V důsledku toho mnohé (dnes vazalské) země existují v dnešní době bez dlouhodobějších plánů svého rozvoje, mladí lidé (obecně) žijí bez životní perspektivy, a proto ze dne na den. Tomu odpovídá i jejich častá nechuť k zakládání rodin (o dalších příčinách ani nemluvě).
Za situace, kdy na základě přijatého úvěru a úroku z něho musí příjemci úvěru zaplatit do banky daleko více, než kolik si vypůjčili, musí setrvale zvyšovat produkci (HDP), aby na to vydělali. S tím je spojeno neustálé navyšování spotřeby nerostných zdrojů, které již (s výjimkou Ruska) vesměs začínají docházet. Přitom se tak často děje i za cenu nadvýroby a jejího následného odkupu finálními spotřebiteli na základě jim vnucených nesmyslných reklam. Dochází tak k vědomému plýtvání s rychle ubývajícími zdroji, a to jako nutná daň hromadění zisku stále tenčí vrstvy těch nejbohatších lidi na Zemi. V okamžiku zastavení této nuceně rozšiřovaná produkce se celý systém zhroutí, ať již půjde o zastavení úmyslné či z důvodu vyčerpání přírodních a nerostných zdrojů.
Další pokračování tímto směrem tedy není reálně možné, transformace v 21. století se proto bude ubírat směrem k biologické civilizaci, kdy člověk:
· se začne oprošťovat od technosféry;
· bude schopen více žít v souladu s přírodním prostředím a respektovat ho a
· nebude sice po technické stránce zaostávat, technologie se budou dále rozvíjet, avšak nebudou již samy o sobě cílem, stanou se pouze prostředkem k formování nového člověka a společnosti při zachování principů přípustného rozvoje ve vztahu k biosféře.
Hovoří se tak o procesu zrání a dospívání lidstva, který nastupuje. Tím jsou míněny objektivní procesy, k nimž má dojít.
V této souvislosti však nelze neupozornit na možné subjektivní zásahy do tohoto očekávaného objektivními okolnostmi vynuceného vývoje, které spočívají:
a/ ze strany amerických neoconů (deep state)– v rozpoutání války s Ruskem a/nebo Čínou hrozící přerůst ve válku světovou s cílem odvrátit státní bankrot USA a pokračovat v zahraniční politice Pax americana a plýtvavého „amerického způsobu života“ a/nebo
b/ ze strany světových globalistů– v dokončení plánu islamizace Evropy prostřednictvím EU a ve vytvoření Evropského islámského chálifátu na jejím území. To by mělo negativní dopad i na další části světa, zejména pak na Rusko.
Ačkoliv se těžiště světového vývoje a ekonomického rozvoje již po více let přesouvá z transatlantického prostoru do prostoru euroasijského, válka v Evropě či islamizace Evropy by měla zásadní negativní vliv na další proběh transformace v tomto 21. století, o osudu obyvatel tohoto kontinentu ani nemluvě.
Zejména toho by si měli být vědomi i někteří naši občané, kteří:
· dostatečně (či vůbec) nedomýšlejí možné důsledky pokusů o destabilizaci naší země právě v této situaci;
· k této destabilizaci sami přispívají, aniž by si uvědomili, že:
- jsou sami manipulováni a
- jejich hlavní zájmy tkví v něčem zcela jiném;
Aniž by vůbec chápali obsah a podstatu dějů, které kolem nich bez jejich povšimnutí probíhají.
Někdo chápe dříve, jiný později, někdo až když je pozdě či vůbec ne. A je záhadou, proč právě ti poslední mají ve zvyku se označovat za elity. Dokonce i v případech, kde k pochopení skutečného stavu věcí stačí pouhý selský rozum.
