Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 654 | 655 | (Page 656) | 657 | 658 | .... | 668 | newer

    0 0

    Lubomír Man
    17. 11. 2018
    Situace je jasná. Zřejmě se stal zločin a to jak podle státního práva Švýcarska, kde k němu došlo, tak i podle státního práva ČR, pod jehož jurisdikci oba podezřelí patří. Jde o redaktory Slonkovou a Kubíka, kteří ve službách Seznamu.cz navštívili ve Švýcarsku duševně nemocného syna předsedy české vlády, představili se mu jako novináři a požádali jej o rozhovor. Potud tedy vše v pořádku, až na malý detail. 



    Neřekli mu, že celý rozhovor budou natáčet na kameru, umístěnou v brýlích jednoho z redaktorů, což je v případě, že s tím všichni účastníci debaty nesouhlasí, jak nám prozradil americko-český novinář Erik Best, podle článku 179 švýcarského trestního zákoníku nezákonné, a pachateli takovéhoto činu hrozí až jeden rok odnětí svobody nebo pokuta.

    Ale nejen to. Podle článku 186 švýcarského trestního zákoníku je trestem za tzv. neoprávněné vniknutí až tři roky ve vězení či pokuta. Jestli se ovšem za neoprávněné vniknutí dá označit vstup pod falešnou záminkou s úmyslem dopustit se protiprávního jednání, např. nahrání soukromé konverzace bez souhlasu všech zúčastněných, je už věcí státních zástupců a soudů.

    A l e   p o z o r! Zveřejnění protizákonně získaných informací je ve Švýcarsku trestným činem podle článku 322 s až tříletým trestem odnětí svobody nebo pokutou.

    K tomuto zveřejnění, jak všichni víme, s obrovským celostátním a dokonce i evropským třeskem došlo, došlo i k nezákonnému natáčení rozhovoru redaktorů Kubíka se Slonkovou se synem předsedy vlády na kameru, a zřejmě došlo i na neoprávněné vniknutí s úmyslem dopustit se protiprávního jednání (nahrání soukromé konverzace bez souhlasu všech zúčastněných), takže podle práva Švýcarska, na jehož území se přečin Slonkové a Kubíka proti švýcarskému právu stal, jednali oba jmenovaní na území Švýcarska proti švýcarskému právnímu řádu a nebylo by tedy od věci, aby stanuli před švýcarským soudem.

    Ale pochopitelně nejen tam. Hlavně by je měl hnát k zodpovědnosti český stát, protože i podle českého zákona 101/2001 na ochranu osobnosti je protizákonné nahrát soukromou konverzaci, pokud s tím všichni její účastníci nesouhlasí. A navíc, jak nám v těchto dnech prozradila advokátka Klára Samková, n e l z e    t a k t o   z í s k a n é    i n f o r m a c e    z v e ř e j ň o v a t    a    l z e     j e    j e n o m     p ř e d a t    s t á t n í m     z á s t u p c ů m    n e b o    p o l i c i i.

    Čehož samozřejmě jak Kubík se Slonkovou, tak Seznam cz ani v nejmenším nedbali, protože cíl, který měli před očima, byl příliš oslnivý na to, aby na nějaké právní pitomosti, jež s ním souvisejí, třeba i jen na vteřinu pomysleli. Vždyť už se blížil Státní svátek 17. listopadu, kdy hlavně studenti, v historii záměrně nedovzdělaní, vyjdou do ulic, budou shromáždění, projevy, průvody, takže svou informaci o setkání se synem předsedy vlády pěkně pár týdnů pozdržíme a vyrukujeme s ní - a to s veškerou možnou parádou - na veřejnost až těsně před tímhle svátečkem. Ať je to všechno ještě správně horké a třaskavé, darebáků i blbců, co jsou ochotni udělat binec, se v Praze najde vždycky dost, spřátelená média to rozmáznou, a není boha, aby to už tentokrát neprasklo a Babiš nezmizel ze Strakovky a Zeman z Hradčan.

    A budou pak spokojeni všichni ti poslanci, obklopující ve sněmovních lavicích Kalouska, Fialu, Bělobrádka, Bartoše a Gazdíka, co předevčírek nebo kdy uspořádali v poslanecké sněmovně hotové ovace americkému ministrovi Mattisovi, co přijel do Prahy orodovat za to, aby atomovou elektrárnu v Dukovanech nepřestavoval nikdo jiný než krachující Westinghouse. Protože tady jde o miliardy dolarů – a právě kvůli nim se všechno, o čem tento článek je, událo. Pro ty dolary jeli Slonková s Kubíkem do Švýcarska, kvůli nim bude dnes v Praze binec a kvůli nim se dnes mezi sebou pereme jako vzteklí psi.

    A zásluhou těch dolarů se nejspíš zapomene i na to právo, české i švýcarské, na které Slonková, Kubík a Seznam.cz tak opovržlivě vyplázli jazyk.

    0 0

    Přemysl Votava
    17. 11. 2018
    V Praze je rušno, od včerejška slyšíme vzletná hesla o demokracii a o boji proti totalitě. Všude kolem nás planoucí oči, bojová nálada, k revoluci je blízko. V davu vidíme i šibenice… Schází již jen křižník Aurora na Vltavě a pak na signál z Aurory vyrazit na Pražský hrad a zúčtovat s totalitou. Tedy nejspíše s tou polistopadovou. Novodobí kádrováci si uzurpovali moc těch, co kádrují politiky i věnce. Rozhodují, kdo může, či kdo nesmí, uctít památku 17.listopadu, rozhodují co je správné a co není správné.


    Nové pojetí demokracie. Na Václavském náměstí vévodí transparenty „Demise“, „Stop totalitě“. Nepíše se rok 1948, ani 1989. Píše se rok 2018. Uklidňuje mě, že je to jen Praha, která se vydává za pupek světa. Lidé mimo Prahu mají jiné starosti. Ty všední….

    Nedávno jsme si připomenuli 100.výročí republiky. Slavili jsme v každém městě, v každé vesnici. Připomínali jsme si, jak naše republika vzkvétá, jak doháníme vyspělé západní sousedy. Naše výdělky v posledních letech výrazně rostou, starobní důchody již nejsou almužnou. Naše nezaměstnanost je nejnižší v celé EU. Supermarkety nestačí náporu kupujících. Dovolené místo u českých rybníků trávíme někde daleko u moře. Také volby jsou konečně demokratické, vítězí vůle občanů ! EU nás chválí, plácá nás po ramenou. V rámci NATO naši vojáci bojují i umírají v boji proti terorismu. Pomáháme ve světě prosadit lidská práva... Naše pojetí demokracie je vzorem pro ostatní.

    Ty včerejší či dnešní demonstrující v ulicích Prahy vyvolávají pocit, že je něco špatně. Uklidňuje mě, že k nepokojům burcují stále ti stejní politici, často jen ti bývalí. Ti mnohdy již zapomenutí volají zase po šturmu proti prezidentovi, premiérovi…. Skandují „stop totalitě “ a zároveň odmítají uznat výsledky voleb, jak těch prezidentských, tak i poslanecké sněmovny. Jak úsměvné a trapné. TGM, ale i Václav Havel, by se dnes nejspíše řekli: „demokracie není anarchie“.

    Těm nespokojeným připomínám události roku 1948, kdy nastoupila skutečná totalita. Prahu zaplavili také mladí, měli planoucí oči a vznešená hesla o demokracii, byli naivní, s nimi přišlo tažení „ pracujícího lidu“, prezident Dr. Edvard Beneš musel odejít z Pražského hradu, demokratičtí politici prchali před „hněvem lidu“ na západ. Praha jásala…. Strana rozhodovala, co je správné a co není !

    I dnes se hraje o osud naší vlasti. Pod falešnými prapory a hesly o demokracii, jde především o změnu politiky České republiky. O omezení suverenity, v konečném důsledku pak ke ztrátě samostatnosti.

    autor je členem Nár.Soc.

    0 0

    Stanislav Blaha
    Stanislav Blaha 
    18. 11. 2018 na E-republika vyšlo 17.11.
    Malé zamyšlení o tom našem velikém Listopadu, co ho dnes většina z nás nebude slavit.

    Vysokou školu jsem studoval v 80. letech v Brně a dnes už v mé mysli nad konkrétními zážitky převažují jen matné pocity spojené s oslavami 17. listopadu v té době. Byly různého druhu. Pocity příjemné, protože 17. listopad se slavil jako Mezinárodní den studentstva, studenti měli rektorské volno a vysoké školy pořádaly různé sportovní a společenské akce, jejichž středobodem byly Kounicovy koleje. Pocit jisté hrdosti, protože to byl snad jediný celosvětově slavený svátek, který vycházel z historických událostí odehrávajících se v naší zemi. A také pocity empaticky hořké, protože z příběhu studentských protestů proti německé okupaci a všeho, co následovalo bezprostředně poté, čišela nevýslovná hrůza.


    Dnes bychom 17. listopad měli slavit jako Den boje za svobodu a demokracii. Proč se 17. listopad neslaví jako Mezinárodní den studentstva a proč valné většině těch, kteří ho dnes v ulicích slaví jako Den boje za svobodu a demokracii, o žádnou svobodu a demokracii nejde?

    Proč se dnes nehodí slavit Mezinárodní den studentstva


    Oficiální důvody vysvětlil dosud netrestaný vůdce českých demokratů Miroslav Kalousek. „Termín Mezinárodní den studentstva je bohužel natolik svázán v paměti nás, kteří jsme byli studenti, se zločinným komunistickým režimem, že nejsme schopni zvednout ruku pro návrh zákona, který tuto změnu znovu zavádí,“ vysvětlil nám v dubnu 2016 tento dobrý muž, proč se u nás Mezinárodní den studentstva oficiálně neslaví.

    Byla to ovšem jen chabá záminka. Pokud by se totiž měl Mezinárodní den studentstva slavit, muselo by při oslavách zaznít, že se slaví výročí studentských protestů proti německé okupaci, že prvními oběťmi byli pekařský dělník se zajímavým rodinným zázemím a pohnutým osudem Václav Sedláček a levicově orientovaný medik Jan Opletal, že Jan Opletal byl pravděpodobně zastřelen studentem německé techniky, že brutální odpověď německých nacistů postihla v nějaké podobě všechny tehdejší studenty vysokých škol a že studenti, kteří byli v odvetě za protesty nacisty zavražděni, byli vedoucí funkcionáři a členové českých vlasteneckých/nacionalistických studentských spolků.

    Z tohoto pohledu mají v dnešní situaci, kdy jsme se de facto stali hospodářským protektorátem Německa a kdy jsou oficiální ideologií evropských i českých elit neoliberalismus, antinacionalismus a antikomunismus, oslavy Mezinárodního dne studentstva velmi výbušný potenciál. A to je ten pravý důvod, proč se tento celosvětově uznávaný svátek oficiálně neslaví a proč k němu má vlažný vztah i naše převážně proevropská a (neo)liberální akademická obec.

    Proč se dnes nehodí slavit Den boje za svobodu a demokracii


    I ten Den boje za svobodu a demokracii se nám v posledních letech nějak zvrtnul. Místo všelidových oslav, při nichž demokraté a svobodymilovní lidé všech názorových odstínů slaví, že konečně mají svobodné volby, pluralitu názorů, svobodu slova, ústavně zakotvená lidská práva včetně těch sociálních, což všechno byly zcela legitimní požadavky vzešlé z událostí 17. listopadu 1989, nám dnes naše komerční i veřejnoprávní televize a rádia přinesou bulvární zpravodajství z několika desítek převážně pražských demonstrací a vzpomínkových akcí, při nichž si budou sprostě nadávat fanoušci jednotlivých domácích i zahraničních klanových struktur, jež si za posledních 29 let rozparcelovaly naši republiku.

    Kde se stala chyba? Proč jsou dnešní oslavy 17. listopadu ještě více prolhané a režimně zprofanované než ty, které probíhaly za minulého režimu? Odpověď není jednoduchá, ale k tomu, abychom třeba už příští výročí 17. listopadu oslavili tak, jak se má, je naprosto nezbytná, a začít se musí u co nejobjektivnějšího popisu toho, co se tehdy opravdu stalo.

    Nesmělo by se tedy zakrývat, že demonstraci ze 17. 11. 1989 oficiálně pořádal pražský výbor SSM, že možná i to byl ten důvod, proč se jí nezúčastnili tehdejší disidenti, že bezpečnostní orgány při zásahu proti demonstrantům postupovaly tak nestandardně, až to i dnes, po letech vyvolává pocit, že účelem bylo vyvolat konfrontaci, při níž padne tehdejší stranické vedení, že oficiální rozbuškou, po níž se do protestů zapojily statisíce lidí po celé republice, byla “fake news” o mrtvém studentovi Martinu Šmídovi a že nasazení Lidových milic a armády proti demonstrantům zablokovalo tehdejší sovětské vedení.

    Dále by se nesmělo zakrývat, že původní požadavky Občanského fóra byly:
    • odstoupení politických představitelů odpovědných za zásah 17. listopadu 1989;
    • ustavení komise k vyšetření zásahu z Národní třídy;
    • odstoupení politiků odpovědných za krizi ve společnosti;
    • propuštění politických vězňů;
    • zahájení celospolečenského dialogu o budoucnosti země;
    • vznik politického pluralismu;
    • uspořádání svobodných voleb.


    Později oficiálně deklarovanými cíli Občanského fóra byly: Právní stát, účast všech občanů na řízení, svobodné volby, respektování mezinárodně-právních závazků, plné zachování státní svrchovanosti, byrokratickými zásahy nedeformovaný trh, vytvoření skutečné konkurence, rovnoprávná existence různých forem vlastnictví, sociální spravedlnost, dokonalejší ochrana přírody, snížení spotřeby energie a surovin, odideologizovaná kultura, vymanění vědy z ponižujícího postavení a demokratizované školství na humanitních principech.

    Konkrétní rozbor toho, nakolik se podařilo splnit původní cíle, je námět na knihu. Osobně mám dnes pocit, že celospolečenský dialog o závažných otázkách se nevede a politický pluralismus se připouští jen ve velmi omezených hranicích. Dále že komunistická třídní justice byla nahrazena třídní justicí pro bohaté, že naše státní svrchovanost od rozpadu Československa postupně mizí, takže jsme v pozici nesvéprávného poskoka ovládaného politicky z americké ambasády a hospodářsky z vedení nadnárodních koncernů, že státní a družstevní vlastnictví bylo novou mocí určeno k likvidaci, že co se týče sociální spravedlnosti, tak se nůžky pomalu, ale jistě rozevírají, a že v posledních letech zažíváme přímo antiekologickou kontrarevoluci.

    Závěrem


    Co se manipulace historickou pamětí týče, je dnešní režim horší než ten, proti němuž jsme cinkali klíčemi v listopadu a prosinci 1989. K tomu, abychom za rok slavili všichni a jinak, potřebujeme provést důkladnou inventuru. ÚSTR, ani CTHH MV ji za nás neudělají.


    0 0


    Eva Novotná 
    uveřejněno 17. 11. 2018
    Nečekejme, že za nás občany, lidi této planety, bude zachován a bráněn MÍR těmi, kteří údajně bojují proti terorismu.

    Co změnilo svět, období odzbrojování, ukončování válek a postupné vítězství MÍRU: 

    • Údajný teroristický útok 11. září 2001 
    • Válka proti Afghanistánu 7. října 2001, jako odpověď na 11.září 2001 
    • Válka proti Iráku 20. března 2003, jako odpověď na údajný teroristický útok 11. září 2001 a existenci iráckých zbraní hromadného ničení.
    Uvedené teroristické činy nebyly prokázány těm státům, které z toho jsou obviněny.

    Ten, kdo si zapálil vlastní dům, ze žhářství obvinil jiné, vyhlásil jim s pomocí dalších válku, aniž by respektoval rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN.

    Je bojem proti terorismu spolupráce s teroristy? Je taková spolupráce krokem k udržení MÍRU, nebo posunutím k další válce?

    Jsou současné války vedeny v rozporu s mezinárodním právem a svrchovanými právy platnými pro všechny národy?

    Je krokem k udržení MÍRU rozšiřování NATO, jehož členové jsou účastníky válek vedených proti terorismu k hranicím jiného státu v Evropě?

    Kladou si politici a zákonodárci otázku, jak je možné, že teroristům nedochází munice, kde ji berou? V případě války vedené proti Afghanistánu munice nedošla ani po sedmnáci letech.

    Zásobují teroristé teroristy municí?

    Kdo tedy hrozí terorismem, když jsou základny NATO v Evropě rozšiřovány do států Estonsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko, Chorvatsko, Čená Hora, Řecko? Proti kterému státu a jeho teroristickému útoku se mají bránit?


    Je třeba skoncovat s loajálním podílem České republiky a účasti na akcích, které nemají oporu v mezinárodním právu, nejsou zaměřené proti teroristům, nebrání naše občany a Českou republiku. Vyzýváme politickou reprezentaci, zákonodárce: 

    • k ukončení účasti na všech akcích a misích, které nemají oporu v mezinárodním právu, nejsou pod rozhodnutím - usnesením Rady bezpečnosti OSN; 
    • ukončení účasti vojáků Armády České republiky na misi v Afghanistánu revokací usnesení Poslanecké sněmovny České republiky č. 185 ze dne 1.června 2018 (sněmovní tisk 150); 
    • ukončení působení velení US army v rozhodování a využívání prostředků Armády České republiky; 
    • ukončení logistiky, přepravu, skladování zbraní a munice, která není určena pro potřebu Armády České republiky; 
    • nepovolení přeletů cizích vojenských letadel za účelem vedení útoků, přepravy vojenských sil a materiálů, které nemají oporu v mezinárodním právu a Radě bezpečnosti OSN. 
    Aby měl MÍR budoucnost, je nezbytné vyzvat další mírové iniciativy států Evropy, tj. Estonska, Litvy, Lotyšska, Polska, Slovenska, Maďarska, Bulharska, Rumunska, Slovinska, Chorvatska, Čené Hory, aby přijaly stejné požadavky a úplatnily je u politiků, zákonodárců své země a zároveň požádat o podporu k První mezinárodní konferenci proti vojenským základnám US/NATO, která se koná 16.-18. listopadu v Dublinu (http://nousnatobases.org/). Iniciovat evropskou petici s požadavkem na zrušení základen US/NATO v Evropě.

    Obracíme se na naše občany s prosbou o podporu naší výzvy. Podporu našeho delegáta Petra Picka, který bude tuto naší výzvu v Dublinu prezentovat a pokud to bude možné, přispět k realizaci záměru na účet 2720320001, banka 5500.

    za Iniciativu Ne základnám ČR,z.s.

    Eva Novotná, mluvčí

    Kontakt: nezakladnam.cr@gmail.com
    Web: www.nezakladnam.cz

    Související články:


    Komentáře

    Základny a teroristé
    Z.Vydra 01:12

    Vážená paní Novotná, doba pokročila, dnes už není terorismus hlavní nebezpečí, které nám hrozí. Alespoň podle generála Pavla, který před pár dny řekl v debatě s názvem „NATO ve 21. století a česká armáda“ na CEVRO Institutu v Praze, že “Aktivity Ruska nebo Číny jsou pro Česko větší bezpečnostní hrozbou než mezinárodní terorismus.” A proti Rusku se staví ty základny, nikoliv proti teroristům. Ti klidně procházejí přes hranice mezi migranty nebo si je sem do Evropy dokonce sami dovážíme. Ono označení “terorista” je dost pružné a proměnlivé. Třeba zrovna v tom Afganistánu to byli “stateční mudžahedíni”, když bojovali proti Rusku. Teď jsou to ovšem talibánští teroristé, protože bojují proti NATO. Nebo albánská UČK byla jeden čas na seznamu teroristických organizací, no a teď vládne v Kosovu a všemožně ji podporujeme. Taky třeba Al-Nusra a podobné teroristické organizace se přeměnily na součást demokratických sil, pokud bojují proti Asadovi. Takže jediné spolehlivě trvalé nebezpečí, na věčné časy, představuje pro Západ už od roku 1917, s výjimkou krátkého období ve čtyřicátých letech minulého století a ještě kratšího období za vlády Jelcina, Rusko, které je pro nás pořád vlastně něco jako SSSR. Trump nedávno ujistil Poláky, že USA budou vždy podporovat Polsko v jeho BOJI proti Rusku! Takže s těmi základnami nehnete, navíc, u nás se asi budovat žádná nebude, stačí ta, co se buduje na Slovensku. Po nás chtějí jen lepší silnice a mosty, aby přes nás mohly frčet tanky a další bojové a zásobovací prostředky z Německa na ruské hranice. O vzdušný prostor se ani nemusí s námi dohadovat.



    0 0

    Veronika Sušová-Salminen  
    18. 11. 2018  !Argument
    … Demokracie jako na pravidlech postavená vláda lidu (prostřednictvím volených zastupitelů) potřebuje občany s určitým penzem znalostí a občanského povědomí. Na to být občanem ale není potřeba vysoká škola a doktorát. Občanství není otázkou vyvolenosti, ale rovnosti. Nicméně pokud roky pracujete na tom, aby se ze společnosti stával volně spojený shluk sobecky motivovaných jednotlivců, kteří se řídí podle tržních pravidel (opak se trestá neúspěchem), a vedle toho zlikvidujete kvalitní vzdělání a média, protože na ně se „tržně“ nedostává, když pohrdáte humanitami a adorujete technické obory, když místo do lidí investujete do zisků, když z lidí uděláte levnou pracovní sílu, z důchodců zátěž státního rozpočtu, z bezdomovců kriminálníky a z invalidů parazity, tak se nedá čekat, že demokracie bude vzkvétat.


    … Celý článek najdete na webu !argument



    0 0

    Přemysl Houda
    18. 11. 2018   ČeskáPozice
    ČESKÁ POZICE: A co silný stát? Je důležité, aby byl silný?
    TESAŘ: Ano, je to důležité. Někdo může namítnout: vždyť on přece byl proti etatismu! Samozřejmě, že jsem byl proti etatismu. Byl jsem ale proti etatismu v době, kdy stát byl všechno. Všechno! A všemoc státu je šílenstvím. Je to proti zdravému rozumu. Jenže opak – likvidace státu – je ještě horší. Je to taková milá hloupost, kterou Marx zdědil od předchůdců – víra, že stát vzniká jako funkce či jako odvozenina třídního zápasu, že jako takový trvá, a tudíž bude zrušen na konci věků spolu s třídami…


    Vždyť je to celé nesmysl. Stát vznikal například ve starém Egyptě jako funkce zavodňování, tedy nezbytný prvek sociální organizace v zájmu přežití druhu, a brzy se stal nástrojem k potlačení ničivých konfliktů uvnitř lidské komunity, zárukou pravidel soužití a elementární spravedlnosti.

    Sociální stát, jaký byl ve Skandinávii, Německu, Británii či Francii, byl vynikající vymožeností sociálních bojů, zjednával práva pracující třídě a chránil slabé. Dnes je všude likvidován, což je po mírném šílenství etatismu zběsilé šílenství kapitalismu, a to v zájmu nepatrné hrstky finančních velmožů. Propast mezi bohatstvím a chudobou ve světovém měřítku nikdy nebyla tak hluboká jako dnes. Kdyby se to dělo před sto lety, nebyla by to taková katastrofa jako dnes.

    ČESKÁ POZICE: Proč by to nebyla taková katastrofa?

    TESAŘ: Protože dnes je před lidstvem globální ekologický problém, vůči němuž je bezmocné mezinárodní společenství, jehož státy mají vůči nadnárodním finančním skupinám nicotnou a stále slabší moc.

    ČESKÁ POZICE: Možná by měl titulek našeho rozhovoru znít: Braňme stát!
    TESAŘ: Dokázal bych načrtnout dějiny lidstva jako proces, během kterého si civilizace ničí svůj životní prostor. V příhodném prostředí civilizace vznikne a hospodaří tak, že sama sebe zlikviduje. Příkladem může být Střední Asie, ale třeba i starověké Řecko, které zničilo lesy až do Dalmácie. A tak bychom mohli pokračovat a tento proces vrcholí dnes. Jenže dnes už je to jiné v tom, že máme problém globální.

    Dosud se mohla historie lidstva odvíjet tak, že po zničení jednoho životního prostředí se civilizace převalila jinam, například Tassili odešlo do Egypta, pak byl zničen Egypt a tak dále… Dnes ale není kam. Není kam odejít!…

    Celý článek najdete na webu Česká pozice

    0 0

    - rp - a František Roček
    18. 11. 2018  PrvníZprávy
    Fake news týdne by si možná zasloužila extrémistická skupina Jakuba Jandy „Think-tank (v překladu: ťuky-ťuk) Evropské hodnoty“, píše v glose pro Prvnizpravy.cz František Roček.

    Jandovská podivnost z 14. listopadu doporučuje:

    „Česká vláda by měla nezávisle na zájmech masivních čínských a pročínských vlivových aktivit a organizací provést vyhodnocení, kam dosavadní tříletá zkušenost s propekinskou zahraniční politikou přivedla. České pročínské připnutí výrazně znervózňuje naše spojence v euroatlantických strukturách, přičemž je Česko bezpečnostními institucemi našich spojenců čím dál více považováno za laboratoř čínského vlivu.“

    Co může výrazně znervózňovat naše spojence v euroatlantických strukturách, když Němci, Francouzi a Britové a další byli dlouhodobě s nabídkami na ekonomické kamarádství v Číně pečení a vaření? Natož fírerka Merkelová, která si zaletěla oficiálně z Berlína na státní návštěvu do Číny již bezmála 20x?

    Vzhledem k frekvenci Merkelové směrem do Číny by mohl Janda doporučit, aby byl Merkelové jako pročínské agentce preventivně zakázán vstup do České republiky.

    Hurá komise


    Ale to ještě nebylo nic, na super fake lze nominovat říkání: 
    „Evropské hodnoty“ doporučují, aby vzhledem k rozsahu čínského vlivu na českou politiku vláda měla podpořit sněmovní vyšetřovací komisi na toto téma.

    Podezřelý Jakub Janda a jeho tým zapomínají, že tu již jedna komise – „nadkomise“ už je. Říká se jí BIS a její poslední veřejně uveřejněná Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2016 Jandovi jenom vzkazuje: „V kontextu čínských aktivit se rok 2016 nesl ve znamení růstu intenzity a agresivity vlivových operací a nárůstu činnosti čínské špionáže na území ČR a proti českým zájmům a bezpečnosti.“

    Janda a jeho „šmidli boys“ ale mají velmi těžkou konkurenci. Na fake new první velikosti také kandiduje politologický Jiří Pehe. Na twitrovníku napsal: 
    „Co říká BIS na to, že premiér ČR nechá odvézt svého syna přes Moskvu na Ruskem okupovaný Krym? Nikomu to nepřipadne zvláštní?“

    Pehe asi přehlédnul, že Babišův syn není českým občanem dlouhodobě dýchajícím mimo území ČR, tak co s tím má BIS? Kromě toho Pehe by měl pochopit, že z Evropy létají běžné komerční lety do Ruska, tedy i do Moskvy, a z Moskvy je běžně létáno i na Krym. Krym není okupovaný, protože v referendum drtivá většina občanů Krymu se vyslovila pro zpětné připojení Krymu k Ruské federaci.

    Ale na super fake new by mohl dosáhnout i mírně jurodivý senátor za ČSSD Milan Štěch svým říkáním: 
    „Jen jedno území je pro občana ze země NATO hůře dostupné než Krym. Je to Severní Korea."

    Něco tak hloupého Štecha favorizuje. Štechovským senátorským mozkovým závitům nedošlo: Stačí požádat o vízum do Ruska a je to. Neboť Krym je součástí Ruské federace a na Krym létají (vzduchem) letadla.

    Na rozhodnutí které nominované kvokání je „fake news týdne“ čeká doslova zástup nominovaných.



    Související:

    0 0

    Aktivistka vyhazuje "nedemokratické" květy
    položené na Národní třídě
    Tomáš Vyoral
    18. 11. 2018  zdroj
    Aktivisti vyhazují „nedemokratické“ sváteční květiny do koše a „demokratičtí“ politici tomu takřka tleskají.
    V předchozím komentáři jsem se zamýšlel, zda „lepší lidé“ znásilní a ukradnou si oslavy výročí 17. listopadu pro svou jedinou „pravdu a lásku“. A hle, květiny, které k uctění svátku poslali/položili Miloš Zeman, Andrej Babiš a Tomio Okamura, vyhodili aktivisti (některá média účelově zobecňují na „lidé“) do koše. A řada demokracií se ohánějících politiků to schvaluje („chápe“, „rozumí“). Chucpe nejhrubšího zrna.


    Můžeme mít k Miloši Zemanovi, Andreji Babišovi i Tomio Okamurovi sto a jednu výtku. Věřím ale, že drtivá většina z nás cítí, že vyhození květin, poslaných k uctění památky 17. listopadu, je odsouzeníhodnou vulgaritou a neúctou nejhrubšího zrna (nejen k demokraticky zvoleným politikům – a tedy jejich voličům, ale zejména k dnešnímu dni).

    Aktivističtí úderníci rozhodnou kdo smí položit věnce

    Zástupce skupiny, která se přihlásila k protřídění a vyhození „nedemokratických“ květin do koše, Otakar van Gemund (jinak parťák slušného senátora Marka Hilšera ze svlékacího happeningu na úřadu vlády), řekl televizi Prima: „Bojujeme za demokracii a myslíme si, že je neslučitelné s naší demokracií, aby tady lidé jako Andrej Babiš nebo Tomio Okamura položili věnce u památníku 17. listopadu. Ten má být symbolem naší demokracie a tito pánové se podle pravidel demokracie nechovají.“

    Takže skupinky aktivistických úderníků si myslí, že některé z položených květin jsou nedemokratické; sami demokraticky rozhodnou které, a vyhodí je do koše.

    Demokrat Petr Fiala z ODS uvedl, že tato forma protestu není jeho šálek čaje, ale že to chápe. Obdobně jako měla jeho stranička a „pozdní disidentka“ Mirka Němcová před časem porozumění pro házení lahví demonstranty po Andreji Babišovi.

    Tibeťan Miroslav Kalousek na Twitteru uvedl: „Z hlediska vyššího principu mravního: Vyhodit květiny, které StBák pohrdající demokratickými principy položil k památníku boje za demokracii a svobodu, není vandalismus.“

    A Jiří Pospíšil z TOP 09 reportérovi ParlamentníchListů dokonce sdělil: „Já tomu rozumím. Chápu to, protože si myslím, že lidé jako Miloš Zeman, Andrej Babiš nebo Tomio Okamura, jejichž chování je dlouhodobě v rozporu s principy demokratické společnosti, by tu květiny pokládat neměli.“
    A tohle jsou vyjádření demokratů, nebo fašistů? Začínám se v tom ztrácet

    Jiří Pospíšil, samozvaný liberální demokrat a EUhujer, tedy chápe, a dokonce myslí, že by tam někteří květiny pokládat neměli. Zajímavé, že bývalý komunistický kádr Milan Štěch nebo minulým režimem zdárně proplouvající (a do západního Německa či Brazílie cestující) veletoč a postrach králíků Jiří Drahoš, mu ani aktivistům nevadí.

    Zatím si to Pospíšil jen myslí. Časem by to možná uvedl do praxe – nejlépe nějakou vyhláškou či směrnicí z EU – a nakonec je budeme třeba zatýkat a věšet? Ale nikoliv „po bolševicku“, ale po „liberálně demokraticku“. Jako humánně.

    Holt demokracie je krásná věc, ale jen když je po našem. Že ano, soudruzi liberální demokrati? Nechci zmiňovat žádná jména, ale někde je něco špatně...


    Související:

    0 0


    Jaroslav Tichý
    18. 11. 2018
    Jak se zřejmě již mnozí občané dočetli či doslechli, snaha o řízení dění na Zemi má dlouhou historii a začala již ve starém Egyptě, kde se zachránili (na zemi, která první vystoupila z vody) kněží a někteří další lidé z původní Atlantidy po potopě světa.
    Postupem doby počet lidí v Egyptě rostl, úrodná půda pak již nestačila k jejich obživě. Soustředili se proto na dobývání dalších území za účelem zajištění potřebných zdrojů. Egypťané tak již tehdy vypracovali systém, jak vybudují zcela novou civilizaci jako univerzální řád světa, který musel zahrnovat stále další a další území a s nimi další a další zdroje všeho druhu. 

    Tyto zdroje jsou ovšem rozmístěny v různých zemích, a to nepravidelně, což znamenalo (a stále znamená) vynakládat úsilí na ovládnutí velkého množství jednotlivých zemí a jednotlivých národů. Pokud by byly ale vytvořeny velké územní celky, bylo by nutné eliminovat pouze několik vlád s cílem vytvořit vládu centrální moci. To si Egypt nejprve odzkoušel sám na sobě, když sjednotil Horní Egypt (s hlavním městem Memphis) a Dolní Egypt (s hlavním městem Théby) do jednoho celku. V současnosti je takovým velkým územním celkem např. EU, do níž jsme bez znalosti těchto souvislostí, leč dobrovolně vstoupili. (EU se tak cíleně stalo nástrojem globalistů k poměrně snadnému ovládnutí prakticky celé Evropy).

    Ve starém Egyptě měl i své původní sídlo tzv. globální prediktor, jedna větev sídlila v Memphisu, druhá větev v Thébách. V každém z obou měst stálo nad faraony 10 žreců a 1 hlavní žrec. (kněží a moudří lidé, kteří měli nadstandardní znalosti, které uchovávali v tajnosti před ostatními a předávali si je z pokolení na pokolení).  Oba týmy se utkávaly při řešení určitého problému různými způsoby. To dalo základ i později vzniklé hře pod názvem fotbal, ale též i pozdějšímu způsobu fungování globálního prediktora.

    Snaha řídit dění na Zemi pochází tedy ještě z období více než 2000 let před naším letopočtem.
    My dnes žijeme v období, kdy díky postupnému vývoji na Zemi a s ním spojenému technickému pokroku jsme se dostali do fáze blížícího se vyvrcholení snah o řízení a zejména ovládnutí světa. Zažíváme sami na vlastní kůži pokusy o spojování zemí do větších územních celků za cenu zániku některých tradičních zemí, mnohých národů atd., a to k výrazné nelibosti občanů těchto zemí, příslušníků ohrožených národů (viz nynější snaha o likvidaci národních států v Evropě, o vytvoření jediné Euroříše, jejímž nástupcem má pak být Evropský islámský chálifát). Hovoříme v této souvislosti o vrcholné fázi globalizace. Spojují se takto i firmy a koncerny, a to až do takové velikosti, kdy přestávají být řiditelné. (A že v EU nastaly též podobné problémy, je již mimo jakoukoliv diskuzi. Je třeba, aby si obyvatelé Evropy konečně uvědomili, že Evropská unie byla vytvořena k realizaci plánů globalistů a nikoliv ke zlepšení životních podmínek obyvatel Evropy a prosperity jejich zemí).

    To vše za situace, kdy na Západě a v zemích 3. světa jsou zdroje vesměs již vyčerpány či se k tomuto stavu blíží. Bohaté zásoby nerostných surovin, ropy, plynu, zlata, vody, půdy a nedotčené přírody však zůstávají v Rusku, které je tak dlouhodobě cílem různých útoků (jen za posledních cca 200 let Napoleon, 1. světová válka s jejími zamýšlenými důsledky, říjnová revoluce v Rusku a pozdější intervence spojeneckých armád v Rusku, 2. světová válka a nyní připravovaná další agrese proti Rusku).

    Na světě je t.č. již zhruba 8 mld. obyvatel a jejich počet v mnohých zemích 3. světa nekontrolovaně roste. Dnešní světoví globalisté, kteří existují v různé podobě po celou dobu dějin naší Země již od dob starého Egypta a kteří po celou tuto dobu usilovali o nadvládu nad světem, proto zamýšlejí redukovat počet obyvatel na planetě na „zlatou miliardu“ (války, hladomory, šíření různých epidemií, podvázání natality formou očkování dětí, zdraví škodlivé přídavky do past na zuby, chemtrails atd.), kde kromě nich a vojenského a obslužného personálu zbude jen zredukovaná armáda otroků k práci pro ně. Vrací se tak do podmínek v období, kdy začínali, tentokrát ale nikoliv jen s nadvládou v Egyptě, nýbrž na celé Zemi. 

    Až do dnešního dne si světoví globalisté zachovali své dvě větve, sídlo té transatlantické je nyní postupně přenášeno z Velké Británie do Číny, sídlo té druhé má být přeneseno z Vatikánu do Iránu, který však není na takový úkol zatím dostatečně připraven (není dostatečně konceptuálně mocný).

    Do těchto procesů se zapojují i představitelé jednotlivých zemí, kteří namísto ochrany svých zemí a jejich obyvatel se identifikují se záměry globalistů a pracují proti svým zemím a spoluobčanům v naději, že dostanou za odměnu lepší post, vyšší plat či odměnu, že budou patřit do horních pater oné „zlaté miliardy“. Většina z nich je přitom bezdětná, delší perspektiva je tedy nezajímá. 

    Jiní představitelé jednotlivých zemí pak z nepochopení situace leč z důvodů obdobného prospěchu prosazují ve svých zemích naopak zájmy amerických neoconů a jejich kořistnickou a agresivní zahraniční politiku.

    Tuto skutečnost lze pozorovat i na naší politické scéně.

    Ti, kdo globalistům při jejich přechodu na „úsporné zacházení se zdroji“ a tedy i v jejich plánech zatím překážejí, jsou teprve od nedávna američtí neoconi. Ti setrvale prosazují svoji zahraniční politiku Pax americana, která je koncentrovaná na rabování zdrojů v dalších zemích, při plýtvavém způsobu nakládání s nimi (USA mají 5 % podíl na celkovém počtu obyvatel planety, avšak 50 %ní spotřebu zdrojů, přičemž produkují 40% z celoplanetárního množství odpadů), přičemž právě za jejich vlády došlo k prakticky nesplatitelnému zadlužení USA,

    Naopak ten, kdo globalistům v jejich plánech brání, je Rusko, nabízející spolupráci dalším zemím na bází win-win principu, tedy výhodného pro všechny zúčastněné strany s tím, že globalizace je z hlediska nutnosti organizovat hospodaření se zdroji a činnosti na Zemi záležitostí objektivní, avšak způsob jejího provádění je již subjektivního charakteru. Rusko je přitom jiného názoru na způsob provádění globalizace a s likvidací většiny lidí na Zemi nepočítá.

    Američtí neoconi (deep state) jsou proto první, s nimiž se potřebují světoví globalisté vypořádat. K tomu má vést i „přestavba USA“, která již započala.
    Pak by z pohledu světových globalistů mělo přijít na řadu Rusko kvůli svému nerostnému a přírodnímu bohatství a velkému území. Rusko je proto historicky hlavním soupeřem světových globalistů, ať již své agresivní záměry schovávají za jakékoliv záminky.
    Rusko je přitom považováno za nepřítele i ze strany amerických neoconů, kteří zamýšlejí řešit své ekonomické a finanční problémy pro ně tradičním způsobem, tedy válkou, a to jimi rozpoutanou či podnícenou na cizím území. 

    Světoví globalisté při svém bezstrukturním řízení však Rusko k realizaci svých plánů vůči americkým neoconům na přechodnou dobu potřebují, Rusko s nimi může dočasně spolupracovat v těch záležitostech, kde je to pro Rusko prospěšné. Poté je ukončení jakékoliv jejich spolupráce nevyhnutelné.

    Bez ohledu na plány světových globalistů současný svět se postupně dostal do vážné situace:
    Ø  rychle ubývajících či docházejících nerostných a přírodních zdrojů;
    Ø  nekontrolovaně rostoucí populace v mnohých málo produktivních zemích;
    Ø  vesměs nesmyslného a nešetrného drancování nerostných zdrojů a ničení přírody.
    Ø  probíhajících klimatických změn vesměs s negativními dopady na Zemi;
    Ø  postupné plánovité inflace, která znehodnocuje úspory obyvatel, snižuje jejich kupní sílu a skrytě pomáhá splácet dluhy zemí vytvořené jejich nezodpovědnými představiteli na úkor vlastních obyvatel
    Ø  stále se zužující špičky bohatých vlastnících stále větší majetek na Zemi na úkor postupného chudnutí zbytku obyvatel, zejména pak propadu střední třídy;
    Ø  postupného zotročování stále většího množství lidí vesměs ekonomickými nástroji (úvěr, půjčka, hypotéka atd.) a mnohých dalších problémů;
    Ø  zásadního nesouladu mezi potřebou neustálého navyšování produkce zboží a služeb (navyšování HDP) a mezi setrvale pokračujícím úbytkem přírodních a nerostných zdrojů k tomu potřebných.

    K nápravě této situace je nutně zapotřebí globální transformace, jejímž základem bude naprosté odmítnutí dosavadního dogmatu stabilního rozvoje, kterým je podmíněna existence úvěru a úroku. Ty tak vytvořily:
    - nástroj k podmaňování států a národů, k jejich ovládání prostřednictvím takto nahromaděného majetku úzkou špičkou bohatých, jakož i
    - základ současné civilizační systémové krize.

    Problém totiž spočívá v tom, že:
    ·       „západní civilizace“ je orientována čistě na technokratickou variantu rozvoje a veškerý pokrok vnímá pouze z tohoto hlediska;
    ·       v této variantě se společnost i jednotliví lidé stávají nevolníky technosféry vytvořené touto civilizací a umělého prostředí k životu (či spíše k přežívání);
    ·       tato technosféra a umělé prostředí se dostaly do zásadního rozporu s přírodním prostředím.

    Tento problém lze shrnout tak, že v honbě za tempem rozvoje a růstem zisků pro stále užší skupinu lidí na Zemi se zcela zapomnělo či spíše rezignovalo na lidi, kteří se tak (cíleně) stali obětí těchto snah.
    V důsledku toho mnohé (dnes vazalské) země existují v dnešní době bez dlouhodobějších plánů svého rozvoje, mladí lidé (obecně) žijí bez životní perspektivy, a proto ze dne na den. Tomu odpovídá i jejich častá nechuť k zakládání rodin (o dalších příčinách ani nemluvě).

    Za situace, kdy na základě přijatého úvěru a úroku z něho musí příjemci úvěru zaplatit do banky daleko více, než kolik si vypůjčili, musí setrvale zvyšovat produkci (HDP), aby na to vydělali. S tím je spojeno neustálé navyšování spotřeby nerostných zdrojů, které již (s výjimkou Ruska) vesměs začínají docházet. Přitom se tak často děje i za cenu nadvýroby a jejího následného odkupu finálními spotřebiteli na základě jim vnucených nesmyslných reklam. Dochází tak k vědomému plýtvání s rychle ubývajícími zdroji, a to jako nutná daň hromadění zisku stále tenčí vrstvy těch nejbohatších lidi na Zemi. V okamžiku zastavení této nuceně rozšiřovaná produkce se celý systém zhroutí, ať již půjde o zastavení úmyslné či z důvodu vyčerpání přírodních a nerostných zdrojů.

    Další pokračování tímto směrem tedy není reálně možné, transformace v 21. století se proto bude ubírat směrem k biologické civilizaci, kdy člověk:
    ·       se začne oprošťovat od technosféry;
    ·       bude schopen více žít v souladu s přírodním prostředím a respektovat ho a
    ·       nebude sice po technické stránce zaostávat, technologie se budou dále rozvíjet, avšak nebudou již samy o sobě cílem, stanou se pouze prostředkem k formování nového člověka a společnosti při zachování principů přípustného rozvoje ve vztahu k biosféře.
    Hovoří se tak o procesu zrání a dospívání lidstva, který nastupuje. Tím jsou míněny objektivní procesy, k nimž má dojít.

    V této souvislosti však nelze neupozornit na možné subjektivní zásahy do tohoto očekávaného objektivními okolnostmi vynuceného vývoje, které spočívají:
    a/ ze strany amerických neoconů (deep state)– v rozpoutání války s Ruskem a/nebo Čínou hrozící přerůst ve válku světovou s cílem odvrátit státní bankrot USA a pokračovat v zahraniční politice Pax americana a plýtvavého „amerického způsobu života“ a/nebo
    b/ ze strany světových globalistů– v dokončení plánu islamizace Evropy prostřednictvím EU a ve vytvoření Evropského islámského chálifátu na jejím území. To by mělo negativní dopad i na další části světa, zejména pak na Rusko.

    Ačkoliv se těžiště světového vývoje a ekonomického rozvoje již po více let přesouvá z transatlantického prostoru do prostoru euroasijského, válka v Evropě či islamizace Evropy by měla zásadní negativní vliv na další proběh transformace v tomto 21. století, o osudu obyvatel tohoto kontinentu ani nemluvě.

    Zejména toho by si měli být vědomi i někteří naši občané, kteří:
    ·         dostatečně (či vůbec) nedomýšlejí možné důsledky pokusů o destabilizaci naší země právě v této situaci;
    ·         k této destabilizaci sami přispívají, aniž by si uvědomili, že:
    - jsou sami manipulováni a
    - jejich hlavní zájmy tkví v něčem zcela jiném;
    Aniž by vůbec chápali obsah a podstatu dějů, které kolem nich bez jejich povšimnutí probíhají.

    Někdo chápe dříve, jiný později, někdo až když je pozdě či vůbec ne. A je záhadou, proč právě ti poslední mají ve zvyku se označovat za elity. Dokonce i v případech, kde k pochopení skutečného stavu věcí stačí pouhý selský rozum.

    0 0

    Martin Koller
    18. 11. 2018
    Širší a dlouhodobější témata aktuálně zanikají v mediální show kolem 17. listopadu a kolem Andreje Babiše, jeho pokáleného hnízda a syna, jenž ještě nedávno pilotoval jako držitel mezinárodního pilotního průkazu velký dopravní letoun a najednou je z něj téměř nesvéprávný blb. Stažené zadky některých policejných šéfů si dovedu představit, stejně jako fakt, že Babišovi sluhové Hamáček a Filip ho podpoří bez ohledu na cokoli. 



    Konec konců, Filip se dopodlézal k evidentnímu politickému, nicméně možná výnosnému konci a v současnosti se s pomocí Babiše, Hamáčka a svého multimilionářského asistenta z TOP 09 (!) snaží získat koryto velvyslance ve Vietnamu. Kdože to opouští potápějící se loď? Opravdový marxistický vizionář, který na rozdíl od nás vidí mezi Babišovými půlkami Hanoj. Nezištný komunista a nezdolný bojovník proti oligarchům za lepší zítřky pracujících každým coulem. A likvidátor české levice, stejně jako Sobotka a Hamáček. Děkujeme, odejděte.

    Nicméně nedávné oslavy ukončení stého výročí ukončení první světové války, které se konaly v Paříži, byly vše jiné, než důstojné a poučné. Nakonec se jednalo především o ubohou demonstraci všestranné impotence EU, kterou zdůraznila neúspěšná snaha o předvádění se coby světových osobností ze strany našminkovaného Macrona a stále komičtější a nechutnější Merkelové. Když se k nim přidal Juncker, pravděpodobně opět podroušený, viděli jsme velmi reálný obraz německé EU v praxi. Pochod ubožáckých nul pod deštníky byl opravdu ilustrativní. Vzpomínáte na pochod nul po ulici po Charlie Hebdo, následné zamlčování zvěrstev muslimů při zločinech ve Francii a řízenou afroislámskou invazi. Tak oni bojují za naši bezpečnost. Ostatně už jen fakt, že na oslavy přijela reprezentantka státu, který vyprovokoval a vedl dvě světové války lze posuzovat jako čirou nesoudnost, nebo extrémní nestoudnost. Čtvrtá říše se pomalu a jistě potápí, ještě než vznikla. Možná měli místo deštníků donést čluny. Unii lži, korupce a úchylnosti chybí vůdčí osobnosti i národy ochotné za ni bojovat. V Německu se už organizují povinné demonstrace s vlajkami a mávátky, pěje se óda na radost, zbrojí přičemž krize a válka se smějí za dveřmi.

    Při svém předvádění se Macron i Merkelová ztrapnili opakovaně Především podporou ukrajinského zfašizovaného válkychtivého režimu, jenž dovedl zemi do hospodářské katastrofy a chudoby. Dokonce volali po válce OSN proti obyvatelům Doněcka a Luhanska bez ohledu na fakt, že k základním principům OSN patří právo národů na sebeurčení. Přitom zároveň brojili, především Macron proti nebezpečí nacionalismu a volali po patriotismu. A který režim je více nacionalistický, než ten ukrajinský se svými nadšeně hajlujícími stoupenci tklivě vzpomínajícími na divize SS a doby německého nacismu s jeho pogromy a koncentráky s ukrajinskými dozorci? Kde chtějí v Evropě nahánět nějaký patriotismus, jestliže vedou desítky let nenávistnou propagandu proti všemu, co je vlastenecké, státem počínaje a evropskou rodinou konče. Závěrem opět vytáhli stupidní vizi evropské armády, s níž se předvedl Juncker volající po boji proti USA, Rusku a Číně. Jaký má zájem Portugalec, Ital, nebo Slovák bojovat proti Číně, a kde? Kdo by chtěl nasazovat život a zdraví za Merkelovou, Macrona, ale i mnohé naše politiky a jejich koryta? Duševní titánové EU začínají být zcela mimo realitu poté, co rozvrátili státy a národy, některé ožebračili a kolonizovali, zlikvidovali bojového ducha armád multikulturalismem, feminismem a úchylností a chtěli by si to rozdávat se světovými velmocemi. Kromě toho jaksi přehlížejí, že především obyvatelé středovýchodní Evropy, která jim slouží jako kolonie, nemají žádný zájem na jejich bláznivých válečnických choutkách, které by končily jadernou katastrofou. Hlavními postavami se tak v Paříži nestali trapný Ken se svojí babičkou, ani exsoudružka ze sovětských multikulturních svazáckých táborů pokrokových afrických levičáků, natož vypitý korupčník Juncker, ale reálné světové osobnosti Putin a Trump, kteří se nakonec směšností eurofigurek evidentně dobře bavili.

    Češi a první světová válka

    Kromě obecně známého faktu, že první světovou válku, která je v řadě zemí, především anglofonních známá jako Velká válka vyprovokovaly a zahájily pangermánské státy Německo a Rakousko-Uhersko, bude vhodné si připomenout některá méně známá čísla, především z hlediska české, případně československé historie.

    V roce 1914 měly historické České země (Čechy, Morava, Slezsko) podle českého statistického úřadu 9 900 178 obyvatel, po ukončení války 9 624 230. Rozdíl je 275 948. Nicméně podle stejného pracoviště jsou celkové ztráty podstatně vyšší, počínaje vzrůstem úmrtnosti malých dětí a celkovým růstem úmrtnosti díky hladu a nemocem. Je uváděno 300 000 (?) padlých, 610 000 nebojových ztrát, 550 000 ztrát na živě narozených (pokles porodnosti a zvýšená úmrtnost dětí) a 600 000 z důvodu vyšší úmrtnosti. Součet tvoří 1 520 000 osob, přičemž počty byly sníženy narozením dětí v tehdy poměrně početných rodinách. Celkové demografické ztráty údajně dosáhly 910 000 osob. Z toho zhruba třetinu tvořili Němci žijící v prostoru historických českých zemí.

    Celkové ztráty v Evropě dosáhly 35, 5 milionu osob, což bylo 9 % obyvatel a k negativním následkům lze počítat 24 milionů zmrzačených, většinou vojáků. Celkové hospodářské ztráty odhadli američtí analytici na 186 637 097 000 USD, přičemž dolar byl tehdy hodnotná, pevná a zlatem krytá měna. Stejní odborníci spočítali, že pokud by se vojáci místo nesmyslného válčení věnovali výrobě hodnot, vytvořili by produkci za 151 646 942 560 USD. Za to by si při tehdejší cenové relaci mohla každá rodina v Československu, Německu, Francii, Rusku, USA, Kanadě a Austrálii koupit menší dům se zahradou a vybavení do něj. A byla to rovněž poslední válka, kde bylo víc padlých a zemřelých vojáků, než civilistů. Následky války vedené v současnosti v Evropě jsou mimo reálný výpočet.

    Celkově bylo po celém světě mobilizováno podle různých zdrojů 62 až 70 milionů mužů. Z toho v Rakousku-Uhersku, podle různých zdrojů 8, 4 až 9 milionů. Z nich padlo 1,1 milionu. V Českých zemích bylo mobilizováno 1,4 milionu, přičemž padlo zhruba 138 000 a dalších 210 000 se stalo invalidními. Náklady na zabití jednoho nepřátelského vojáka byly v průměru 16 000 USD. Rakouská armáda byla hodnocena z osmi hlavních armád na evropském bojišti podle bojové hodnoty a výsledků jako sedmá za Německem, Francií, Velkou Británií, Tureckem, USA a Ruskem a před Itálií. Z tohoto hlediska měla německá armáda, mimo jiné, ztráty v porovnání s protivníky na různých bojištích 1:1,5-2. Přitom hodnocení Turecka je sporné, protože značná část jeho vojáků bojovala mimo Evropu, stejně jako USA, které se účastnily bojů krátce. Z celkového počtu mobilizovaných ztratilo Rakousko-Uhersko mimo padlé rovněž 2 118 190 zajatých. Armáda byla v takovém stavu, že v době ukončení války vážili vyhladovělí rakouští vojáci v průměru 50 kg.

    Pangermánský imperialismus vedl k obrovským politickým změnám v Evropě. Vznikly nové, případně se obnovily historické státy, Polsko, Československo, Jugoslávie, vesměs odchodem slovanských národů z rakouského a maďarského žaláře. Dále se objevily Litva, Lotyšsko, Estonsko a Sovětské Rusko. Ujal se princip práva národů na sebeurčení. Došlo k rozsáhlým změnám ve společnosti, počínaje sociálními jistotami a zdravotním zabezpečením pracujících a funkčním důchodovým systémem. Výrazně se zlepšilo postavení žen v evropské společnosti.

    První světová válka nebyla naše válka, což dokazují i dobová hlášení rakouské armády a policie popisující nechuť českých obyvatel táhnout do boje na rozdíl od německých. Naši předkové neměli důvod bojovat za cizí, především pangermánské zájmy, proti Srbsku, Rusku, Británii a Francii. První světovou válku můžeme hodnotit jako porážku pangermánského imperialismu a zásadní krok k osvobození slovanských národů Evropy. Na mnohé z uvedených faktů se v současnosti účelově zapomíná v rámci překrucování naší historie a nové válečné psychózy.

    Propagandisté se všemožně snaží popisovat Rakousko-Uhersko jako radostný spolek multikulturalistů, vzor radostné současné EU. Ostatně intelekt vůdců EU se nápadně podobá přestárlému rakouskému císaři, který byl rovněž mimo realitu. Stejné to bylo při srovnání současných 60 000 byrokratů v Bruselu a imaginární evropskou armádou s početnými tupými byrokraty a oficíry, počínaje četníky v Putimi, které realisticky popisuje Jaroslav Hašek. Masaryk, Štefánik, Beneš a mnozí další věděli moc dobře, proč chtějí odejít z Rakouska-Uherska. První světová válka byla především obrovským poučením pro obyvatele Evropy. Ještě poučnější byla ta druhá. Poučili jsme se? Opravdu by se někdo chtěl do těch dob vracet? Kdo chce bojovat za současné ukrajinské vedení, nejen kecy na internetu, ale na bojišti a riskovat život a zdraví, jestliže pět milionů Ukrajinců emigrovalo, z toho polovina do Ruska?

    Všem, kteří se mne pokoušejí kontaktovat cestou sociálních sítí, včetně Linkedin, znovu připomínám, že sociální sítě nepoužívám a na kontakty touto cestou nereaguji.

    0 0

    Břetislav Olšer
    18.11. Rukojmí
    Shrňme si nyní, co již víme o havloidních novinářských hyenách, které přes měsíc systematicky chystaly komplot, jak nejen politicky zlikvidovat premiéra Andreje Babiše. Musí se mu z toho dnes už otevírat nůž v kapse, když jen uslyší jména „novinářů“ Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka, kteří se zpronevěřili všem morálním normám.

    „Natočili totiž reportáž“ se synem Andrejem Babišem, švýcarským občanem. Když s ním zmínění presstituti vedli rozhovor, sdělili mu, že jsou žurnalisté, přičemž jim prý však tento duševně nemocný mladý muž nezabouchl dveře před nosem.

    I v pozdější e-mailové komunikaci údajně potvrdil, že se zveřejněním informací nemá problém. Investigativní novinářka Sabina Slonková, provozovatelka fiat-alternativního serveru Neovlivni.cz a Jiří Kubík totiž pro server Seznam Zprávy natočili výbušný rozhovor s pohřešovaným synem premiéra, Andrejem Babišem ml. (35), který figuroval jak spoluzakladatel projektu Čapí hnízdo spolu s Adrianou Bobekovou (39) a mají podezření, že prý sloužil svému otci jako Bílý kůň.

    Babišův syn Závislou poruchou osobnosti (ZPO), podle mezinárodního značení jde o nemoc indikativní skupiny F60.7 ze skupiny poruch osobnosti. Toto onemocnění se projevuje naprostou důvěřivostí a podléhání autoritám. Osoba trpící nemocí indikativní skupiny F60.7 postrádá schopnost prosazení vlastního názoru. Jakmile je konfrontována se zdravým člověkem, okamžitě začne podléhat jeho názorům a přebírá jeho postoje.

    Babiš uctil památku 17. listopadu už krátce po půlnoci; přinesl kytici s nápisem „Ing. Andrej Babiš, děkuji“ a také s textem písně Modlitba pro Martu. Havloidní ochlokracie však brzy ráno kytice vyhodila do koše, stejně dopadl i věnec se jménem Miloše Zemana. Z koše kytice posléze policie vyzvedla a přes bránění svoloče odvezla pryč. „Tento rok jsem přišel dřív, protože brzo ráno letím za svým synem do Švýcarska,” uvedl na zveřejněném videu na Twitteru…

    Novináři Slonková s Kubíkem se proto opět úskočně vydali do Švýcarska ještě před premiérem, kde chtěli s Babišem juniorem mluvit. To se ale vůbec nepodařilo, zcela s nimi přestal komunikovat. Slonková a Kubík napsali nejprve synovi premiéra e-mail. „Zveme vás na snídani. Jsme v Ženevě.“ Po několika hodinách čekání se reportéři vydali do bytu, kde dříve Babiše ml. zastihli. Podle vlastních slov chtěli mluvit především s matkou Beatricí Babišovou. Nikdo ale na ťukání nereagoval a dveře neotevřel. Slonková s Kubíkem, tedy s kyticí v ruce, kterou měli pro Babišovou připravenou, odešli s nepořízenou pryč.

    Nakonec se ale na místo opět vrátili, aby vhodili do schránky před odjezdem zpět do České republiky dopis pro juniorovu matku. „Přijeli jsme sem znovu, abychom Vás požádali o rozhovor. Tentokrát bychom chtěli mluvit hlavně s Vámi, protože Váš syn se v posledních týdnech dostal do pozice člověka, jehož slova jako by neměla vůbec žádnou váhu,“ napsali reportéři v dopise.

    Než dopis vhodili do schránky, přistoupil k nim před domem vysoký muž v brýlích, který se představil jako advokát Alexandre de Senarclens a pohrozil Slonkové a Kubíkovi stíháním, pokud budou dále natáčet. „Jistě víte, že má zdravotní problémy. Pokud tady budete natáčet dál, budete trestně stíháni,“ prohlásil advokát. To Slonková s Kubíkem respektovali, přestali natáčet a po vhození dopisu do schránky Ženevu opustili. To zase bude ve stokách pražské kavárny nablito…

    Jak se novinářská svoloč drze dobývala v Ženevě do bytu manželky Andreje Babiše: https://www.novinky.cz/domaci/489444-slonkova-s-kubikem-byli-znovu-v-zeneve-babis-ml-s-nimi-prestal-komunikovat.html

    Premiér Babiš tvrdí, že ani jeho syn, ani jeho bývalá manželka nevěděli, že jsou nahrávaní kamerou v brýlích. A pokud je to tak, znamenalo by to, že zmínění novináři spáchali z hlediska švýcarských zákonů trestný čin. Tvrdí to alespoň americký novinář Erik Best, který letos 28. října dostal státní vyznamenání z rukou prezidenta Miloše Zemana.



    „Podle švýcarského práva je protizákonné nahrát soukromou konverzaci, pokud s tím všichni účastníci nesouhlasí. Na základě článku 179 švýcarského trestního zákoníku (k dispozici je neoficiální verze v angličtině nebo oficiální verze v němčině, francouzštině a italštině) pachateli hrozí až jeden rok odnětí svobody nebo pokuta. Trestem za neoprávněné vniknutí jsou podle článku 186 až tři roky ve vězení nebo pokuta. Jestli se za neoprávněné vniknutí dá označit vstup pod falešnou záminkou s úmyslem dopustit se protiprávního jednání (nahrávání soukromé konverzace bez souhlasu všech zúčastněných), je věcí státních zástupců a soudů. Zveřejnění protizákonně získaných informací je trestným činem podle článku 322 s až tříletým trestem odnětí svobody nebo pokutou. Je otázkou pro veřejnou debatu a rozhodnutí v rámci vládní koalice, je-li takové potenciálně protizákonné jednání novinářů ‚odporné a hnusné‘, nebo zda může veřejný zájem novinářů a společnosti v jedné zemi vyvážit porušení zákona v jiné zemi,“ napsal novinář Best na svém webu. https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Za-tohle-by-Slonkova-a-Kubik-dostali-od-Svycaru-az-tri-roky-vezeni-Erik-Best-odhaluje-trestny-cin-559430

    Podívejme se teď na curriculum vitae presstitutky Slonkové, jejíž patologický exhibicionismus se zrodil v okamžiku, kdy Policie ČR 23. července 2002 odhalila její údajně chystanou vraždu jako novinářky deníku MF DNES. Stalo se tak díky přiznání muže, který ji měl prý zabít; byl jím recidivista a toxikoman Karel Rziepel, kterého měl být údajně najat vysokým úředníkem Kavanova ministerstva zahraničí Karlem Srbou, se přišel sám na policii udat. Kriminalistům se přihlásil den před provedením vraždy.Policie redaktorku ihned převezla do úkrytu, kde byla až do neděle.

    Vrah jí měl zabít původně pomocí plastické trhaviny semtex. Nakonec se rozhodli pro střelnou zbraň… Měli nebohou Sabinu zabít třemi ranami do hlavy a ještě pořezat, aby při vyšetřování ztížili identifikaci, zní mírně schizofrenní interpretace Slonkové, že společně s kolegou Jiřím Kubíkem totiž psali o Srbovi kvůli kauze Český dům. Poté se zaměřili také na jeho majetkové poměry.

    Zjistili, že se Srba pustil do nákupu a rozsáhlých oprav mnoha nemovitostí. Kvůli zjištěním novinářů se o něho začala zajímat policie i finanční úředníci. "Značně to převyšovalo jeho čtyřicetitisícový příjem státního úředníka. Tím, co jsme napsali, jsme mu asi byli nepohodlní," podotkla Slonková, která v únoru společně s Kubíkem dostala prestižní Cenu Ferdinanda Peroutky za "záslužnou investigativní publicistiku".

    Pak se Srbův osud odehrával ve vězení Mírově, kde vězni vyráběli také nábytek za patnáct milionů korun pro Český dům v Moskvě, pro svého potencionálního kolegu, odsouzeného na 12 let za „přípravu atentátu na novinářku Sabinu Slonkovou… Během pobytu ve vězení tehdy jednapadesátiletý Karel Srba namaloval alespoň skoro dvacet abstraktních obrazů, které jdou nyní na dračku. Alespoň bude na soudní výlohy… Pak propustili z vězení za dobré chování… Vlk se nažral a koza, nápadně se podobající Slonkové, zůstala celá také díky nějakému JUDr. Miroslavu Antlovi…

    Kdo byl ten ptáček? Z postu státního zástupce v Hradci Králové, kdy stíhal korupci státních úředníků, organizovaný zločin a hospodářskou kriminalitu, si polepšil jako první náměstek policejního prezidenta pro trestní řízení. Na funkci rezignoval kvůli nehodě, při níž řídil pod vlivem alkoholu (jel ve služebním voze a policisté mu naměřili 0,52 promile). Jako jediný z českých veřejných činitelů ihned druhý den dobrovolně rezignoval na svou funkci, ale pak se rok úspěšně vyhýbal převzetí obsílky a nebyl tak potrestán…

    Jeho kariéra? Mimo jiné Okresní prokuratura Litoměřice – prokurátor 1979-1983. Krajské státní zastupitelství Hradec Králové – státní zástupce 1985-2001, MV ČR – ředitel Úřadu vyšetřování pro ČR 2001, ČESKÝ TELECOM, a.s, Praha – výkonný ředitel pro bezpečnost 2003-2007… Dnes je z JUDr. Miroslava Antla od roku 2008 až do 2014 senátor za ČSSD. Ideální „vykopnutí“ směrem nahoru…

    Jak napsal Josef Provazník, „morální profil novinářky Slonkové však utrpěl již dávno před tím, než si ji koupil král všech světových neomarxistů Soros. Ještě před ním „šla“ Slonková i s Babišem, když v listopadu 2013 kývla na jeho nabídku stát se šéfredaktorkou deníku MF DNES. Vydržela tam jen asi půl roku, ale na to se historie ptát nebude. Pokud jste text dočetli až sem a jste poněkud rozladění z toho, že i Slonková se nechá (či přesněji řečeno, její server Neovlivni.cz) platit obskurní Sorosovou organizací, mám pro vás pár slov útěchy.

    Asi jste si už všimli, že v duchu Sorosova pohledu na svět uvažuje většina tuzemských i světových novinářů. Mediální mainstream srdnatě bojuje za práva menšin, volá po přijímání jakéhokoli množství uprchlíků, odmítá vidět dopad politické části islámu, horuje pro politickou korektnost i multikulti atd…“

    Co se ale nestalo s pomocí protizemanovských novinářů, (zřejmě humus Slonkové...) když se aktivistka Angelina Diašová dostala na novinářský průkaz do Základní školy v Brdičkově ulici v Praze 13, volebního místa prezidenta Zemana. Pak skočila poloobnažená se zvednutýma rukama před českého prezidenta, aby však byla policií obviněna z výtržnictví a hrozily jí až dva roky vězení.

    „Z jejího pohledu se jednalo o protest mírumilovný, to znamená nenásilný,” přiblížila pohled obviněné její právnička Lucie Hrdá. „Neměla vůbec v úmyslu někomu ublížit, přiblížit se k prezidentovi. Proto měla zvednuté ruce, aby bylo vidět, že nemá žádné zbraně,“ řekla redaktorům Seznamu pravnička Hrdá.

    Angelina Diašová považuje reakci prezidentovy ochranky za přehnanou. „Má zhmožděná záda, rameno, má pohmožděninu na hlavě. Ochranka jí prý sprostě nadávala,“ uvedla Lucie Hrdá; proč její klientka při běhu na prezidenta Zemana mírumilovně zuřivě vřeštěla, to už médiím neřekla….

    Kdo by nebyl hulvát také proto, když přijde řeč na možného organizátora tohoto útoku – Nadaci Open Society Fund Praha maďarského žida George Sorose, financující i Cenu Václava Havla za kreativní disent pro Pussy Riot… Kdopak asi vězí za Nadací Open Society Fund Praha, která rozdala odměny v česko-americké soutěži Novinářská cena 2014…?

    Jakou cenu asi dostane za svůj amorální švýcarský humus Slonková; tu Havlovi nebo Sorosovu či Peroutkovu, kterou již získala? Toho novináře Peroutky, jehož dcera si vzala za muže syna bývalého zástupce prezidenta Háchy za Protektorátu… Nyní jen pár faktů, jež se týkají tchána Peroutkovy dcery, která se vdala za Richarda Bienerta. Že vám to nic neříká?


    Třeba si vzpomenete, kdo vládl Československu ve druhé polovině dvacátých let 20. století; otec manžela Peroutkovy dcery Richard Bienert se totiž stává jedním z nejvýše postavených správních úředníků Československa, když nastupuje v roce 1925 na post viceprezidenta zemského úřadu (zemské politické správy).

    V roce 1939 je pak Bienert jmenován do funkce prezidenta téhož úřadu. Za německé okupace Protektorátu Čechy a Morava Richard Bienert působí od ledna roku 1942 v protektorátní vládě J. Krejčího na postu ministra vnitra, od 12. března roku téhož roku je zároveň náměstkem ministerského předsedy. A jak již bylo výše uvedeno, jeho stejnojmenný syn se oženil s Evou Peroutkovou, dcerou spisovatele a publicisty Ferdinada Peroutky. http://danielsolis.cz/potomci-kolaborantu-exprimator-kasl-a-terezie-kaslova/

    V roce 1945 pak Rudolf Bienert stojí od 19. ledna do 5. května v čele protektorátní vlády sám – zároveň vede i ministerstvo vnitra a je pověřen zastupováním prezidenta E. Háchy. Po vypuknutí pražského povstání 5. května roku 1945 je Richard Bienert v Praze zatčen revolučními jednotkami, po skončení války je pak za svoji činnost v protektorátní vládě souzen a 31. července roku 1946 odsouzen československým Národním soudem ke třem letům vězení.

    Kdo a co byl novinář Peroutka: http://www.rukojmi.cz/clanky/2399-neco-malo-o-tom-jak-se-syn-sefa-policie-a-cs-protektoratni-vlady-za-treti-rise-richarda-bienerta-ozenil-s-evou-peroutkovou-dcerou-publicisty-ferdinada-peroutky-co-pry-nebyl-antisemita

    Tolik jen další dílek do mozaiky jménem Sabina Slonková. Bývalý ředitel konferenčního centra Štiřín Václav Hrubý kdysi nevyloučil, že zkusí obnovit vyšetřování takzvané štiřínské aféry. Jedním z aktérů byl exředitel provozní sekce ministerstva zahraničí a již zmíněný Karel Srba. Hrubý tvrdil, že mu během štiřínské aféry Srbovi lidé vyhrožovali fyzickou likvidací. "Já jsem se setkal s výhrůžkami typu 'Rozlučte se s rodinou, vy prostě nebudete',"řekl Hrubý.

    "Mě oslovovali různí agenti, kdy mi naznačovali, že by se mi mohlo něco přihodit, a abych si dal pozor na Srbu, že je nebezpečný." Hrubému se nepodařilo prokázat, že ho Srba nutil falšovat důkazy o tom, že bývalý ministr zahraničí Josef Zieleniec korumpoval novináře. Policie kauzu odložila, aniž vypátrala pachatele. Hrubý prohrál soudní spor se Srbou, jehož nazval vyděračem.

    Protinárodní síly, hrrr na Babiše: http://www.rukojmi.cz/clanky/7160-phdr-vladimira-vitova-ph-d-pet-hlavnich-duvodu-proc-je-z-hlediska-protinarodnich-sil-nutne-oddelat-babise

    Inu, podobnost kauzy Hrubého se Slonkovou náhodná? Jen v tom, že ona vyhrála soud a Hrubý ne. Nicméně Slonková tak dlouho šířila fámy o pokusu svého zastřelení, až se dnes svým hyenismem morálně odstřelila sama; kůrku chleba by od ní nevzal žádný slušný občan, výjimku tvoří jen havloidní pražská kavárna…

    0 0

    18. 11. 2018 (101 sekund)



    0 0

    Zdeněk Zbořil a -rp-
    18. 11. 2018 PrvníZprávy
    Listopad je svátek vzpomínání na zemřelé. Ten, kdo prožil ten historický 17.listopad v roce 1989 může náhrobní svíci bez obav zase rozžehnout, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.


    Říkám to vzpomínaje na těch několik první listopadových a prosincových dnů, kdy vznikal v tehdejší ČSSR nový politický režim, který vedl nejen k významné metamorfóze Československé socialistické republiky, k transformaci (řečeno slovníkem Nikolaje Bucharina z roku 1921) politických a ekonomických institucí a konečně také proměně společnosti na úrovni rodiny, obce a státu.

    Byl jsem onoho „sedmnáctého“ na Albertově, kde jsem viděl více pamětníků roku 1968 než později oslavovaných „studentských vůdců“, šel jsem se zvětšujícím se průvodem na Vyšehrad k rotundě sv.Václava, potom zpět po nábřeží k Národnímu divadlu a kavárně Slávia. Tam se celý kondukt rozdělil na část, který chtěla pokračovat přes Most legií na Hrad a na tu dále vedenou (usměrněnou) na Národní třídu do náruče pohotovostního pluku SNB. A také k místu fiktivního „ubití“ stejně bájného studenta“ Šmída alias Růžičky/Zifčáka. Byl jsem od prvních dnů studentské stávky na DAMU a dokonce jsem byl přítomen i vzniku Občanského fóra v Činoherním klubu.






    Snad právě tam, během zkoumání kdo tam může nebo nemůže být přítomen a během vybírání „osobností“, které mohly vstoupit na jeviště, kde jim dal rozhřešení a požehnání Václav Havel, mne poprvé napadlo, že se hraje nějaká hra, drama, komedie nebo tragikomedie, která nemusí být doopravdy. Když se, dokonce už v těchto dnech, objevil populární a vlezlý název „Sametová revoluce“, začal se tento nápad proměňovat v přesvědčení. Konečně mi hlavu rozsvítil, hned v lednu 1990, kolega Kotík, který se vyznal v scénickém svícení u filmu a divadla, a varoval mne slovy „samet pohlcuje lesk!“

    Mohu se mýlit, ale vzpomínám si, že snad první, kdo opatrně varoval před velkými slovy, byl Petr Pithart, už jako předseda české vlády, který se obával nadužívání slova revoluce. Řekl a napsal, že nešlo o revoluci, ale o „dojednané předání moci“. Dodejme, že takovému, které způsobilo změnu politických a ekonomických poměrů v zemi, které se nám tehdy zdálo fundamentální.

    Později se o tom napovídalo dost a dost, ale dodnes vlastně nevíme, ani od nejvyšších ústavních činitelů, kdo s kým vlastně jednal o tom nejdůležitějším, kdo tyto změny mocensky garantoval a jak se dohodli „jednající“ o tom kdo je vinen trestně-právně, politicky, morálně. Zda bude nebo nebude dodržena právní kontinuita nebo dokonce kontinuita personální týkající se justice, armády a vojenských zpravodajců, kdo bude mít přístup na startovní čáru malé i velké privatizace, majetkových restitucí a jaké hendikepy budou stanoveny běžícím za zbohatnutím.

    Nejde totiž o logomachii (slovíčkaření), ale také o tom, zda tam někde nezačalo putování za pravdou a láskou, které skončilo v Praze na Václavském náměstí hrozbou šibenicí, což si v českých dějinách dovolil naposledy snad jen Ferdinand Štýrský svým monumentálním a teroristickým (zastrašujícím) aktem na Staroměstském náměstí v roce 1621, končí komentář Zdeněk Zbořil.



    0 0

    18. 11. 2018
    Marek Hilšer je český lékař, vysokoškolský pedagog, vědec a občanský aktivista. Vystudoval mezinárodní vztahy a medicínu na Univerzitě Karlově. S 80% zvítězil v senátních volbách v Praze 2. Z formy a hlubokomyslného obsahu sdělení je patrno, že jde o vědce, elitu národa. Pokochejte se!

    0 0

    Václav Umlauf 
    Václav Umlauf 
    18.11.2018 E-republika
    Smutná bilance polistopadové generace. Stali jsme se šašky na královské hostině jednoho procenta, které se u nás stalo spolkem společensky úctyhodných mafiánů. Na normálním Západě to byli klasičtí podnikatelé, nebo alespoň normální banksteři.



    Shrňme letošní oslavy 17. listopadu, abychom měli před očima smysl tohoto vytunelovaného státního svátku. Psal jsem o něm několikrát, viz heslo “17. listopad” nebo “sametová revoluce”. A redakční kolega napsal k letošnímu výročí článek 17. listopad aneb Dva příběhy, co se nehodí

    Premiér jde klást kytici na Národní třídu málem o půlnoci jako zloděj, aby ho nikdo neviděl a nemohl vypískat při jeho aférách daných politickou divizí Agrofertu. Jiní placení a bohužel i neplacení agenti politických divizí tuto kytici premiéra ukradnou s tím, že demokraticky rozhodli, kdo smí jménem státu a vlády dávat květiny agentovi Zifčákovi, jehož “smrt” rozpoutala oficiální běh listopadových událostí. 

    O disidentech a jejich dvacetileté činnosti nepadlo ani slovo, smysl dnešního svátku už dávno neurčují. A hlavní politický bavič veřejno-právní TV a známý tunelář, lidově zvaný “Tibeťan Kalousek”, zatvítoval hezké moudro: “Z hlediska vyššího principu mravního: Vyhodit květiny, které StBák pohrdající demokratickými principy položil k památníku boje za demokracii a svobodu, není vandalismus.“ 

    Takže to shrňme pro mou generaci. Smysl státního svátku se stal politickou opičárnou, o jejímž smyslu rozhodují tuneláři, placení agenti a aktivisté, kteří v Praze připravují antibabišovský Majdan, prolhaní politikové a další divá sběř, jež z mé práce a za moje daně vesele žije z dědictví události zvané “17. listopad”. A na státní svátek dělají veselici pro všechny staré a mladé populisty, aby tito obelhaní hlupáci doopravdy nevěděli, co vlastně slaví.

    O co ve skutečnosti šlo na konci roku 1989? Hodnocení této události má stejně zajímavý charakter jako můj odstup od lidí, kterým je dnes kolem osmdesátky a kteří dělali demokratizaci společnosti zvanou “Pražské jaro”. 

    Když přijely ruské tanky, bylo mi osm let, a tyto dějiny nebyly moje, protože jsem je aktivně nedělal. V případě Pražského jara platí, že pamětníci dělali demokracii. My v další generaci vyrostlé 10 let po osmašedesátnících vidíme pouze přesuny uvnitř komunistické partaje dané od částečné demokratizaci k plné normalizaci. 

    Dějinný smysl daný rokem 1968 byl pro jeho aktéry autentický zápas za demokracii, který naše generace hodnotí jako historickou událost danou poměry v KSČ. Totéž platí nyní pro mou odcházející generaci z roku 1989. Samet jsme aktivně dělali a byly to naše dějiny. 

    Tento týden mi střední generace čtyřicátníků vykládala, že v listopadu šlo přece o to, abychom tady konečně měli kapitalismus na západní způsob. Nová generace má jen historický význam této vytunelované události a vidí jej stejně hloupě jako my hodnotíme rok 1968 a 60. léta obecně. 

    Historický význam sametu 89 alias “plyšáku” se jim kryje s korporátní propagandou a se stylem života, který nazývám “korporátní fašismus” a oni “západní kapitalismus”.

    Jak to je s tím sametem? Dělali jsme dějiny a dosud jsme na živu. Proto máme plné právo říkat, jaký jsme viděli tehdejší smysl našich činů a jaká byla naše základní intence. Další generace ať si říká, co chce. Bude mít před sebou mrtvou historii sametové revoluce a její vytunelované dějinné působení dané karikaturou letošních oslav.

    Za prvé a zásadně. Nevím o nikom, kdo veřejně chtěl v listopadu 1989 něco jako “kapitalismus”. Chtěli jsme demokracii, otevřené hranice, svobodné volby, konec mocenského monopolu KSČ. 

    Dostali jsme Klausův mafiánský kapitalismus. A letošní oslavy 17. listopadu představují politické rekviem za zmizelou demokracii. Vládne korporacemi řízená ulice, prolhaní politikové a mafiánští miliardáři, kteří před listopadem 89 vekslovali před tuzexem nebo pásli prostitutky. Pak nalezli do ODS jako nové partaje pravicových komunistů a začali drancovat stát na způsob neoliberální nomenklatury. A pokud dnes máme jó štěstí, tak nám vládnou bývalí agenti StB a nomenklatura náměstků z bývalých komunistických podniků. Takže mluvit o smyslu dnešního svátku znamená, že naše generace musí provést zásadní bilanci toho, co se jí podařilo a co nikoliv.

    Za druhé a opět zásadně, je tato bilance pro naši generaci zcela tristní. Stali jsme se šašky na královské hostině jednoho procenta, které se u nás stalo spolkem společensky úctyhodných mafiánů. Na normálním Západě se do třídy jednoho procenta dostali klasičtí podnikatelé, nebo alespoň normální profesionální banksteři. 

    Naše generace chtěla demokracii. Svou hloupostí a politickou nečinností způsobila, že máme jako výsledek celého snažení pouze a jedině rej obecních simuláker zvaný “korporátní fašismus”. Chtěli jsme demokracii a dostali jsme novou formu nesvobody a otroctví. Někteří z nás dělají drobné otrokáře, tak jsou spokojeni. A ti nejhloupější z nás dnes běhají po ulicích a dělají pod taktovkou korporací další veřejný cirkus a ostudu, kterou chtějí dohnat to, co zameškali během posledních dvaceti let vinou své politické nečinnosti.

    Krize demokracie a pseudo-liberálního vzdělání je podle Hany Arendtové v tom, že generace starých nerozumí společnému světu, který vytvořila svou politickou hloupostí a nečinností. A pak tento politický zločin zakryjí lží a řeknou nové generaci, že to, co mají před očima, je vrchol liberalismu. Viz citát hlavního politického baviče Kalouska o vyšším principu mravním aplikovaném na házení oficiálních kytic státních představitelů do veřejného odpadkového koše na ulici. Popelnice, ulice a veřejnost se staly synonymy. A demagogie vládnoucích představitelů zdejší politiky odpovídá míře zmatení současné společnosti.

    Takže za třetí a opět zásadně. Za naši generaci by bylo dobré, kdybychom si na chvíli sedli do kouta hanby a přemýšleli, proč za nás mluví stádo takových idiotů. Nazývám veřejné činovníky a pouliční aktivisty tancujícími okolo státního totemu zvanému “17. listopad” řeckým slovem “idiotés”, protože je žene do jejich propagandistických činů nikoliv veřejný, ale soukromý zájem. A ten se u zdejších aktivních politiků a zkorumpovaných partají z 99 procent kryje s nějakým druhem korporátního zájmu. 

    Jedno procento přesně ví, co chce: padělat dějiny ve svůj osobní prospěch. Problém je ale v tom, že dnes už 99 procent normálních občanů neví, co doopravdy je veřejný zájem a co je veřejná věc latinsky zvaná “res publica”.

    Proto je potřeba začít u těch aktérů listopadových událostí, kteří si myslí, že jim “jejich revoluci” ukradli veskláci, agenti a mafiáni. Lidem, kteří bědují na místní a velkou politiku, vždycky říkám, ať se podívají na první fotky OF z jejich místa. Ať si dobře prohlédnou tváře těch aktivistů, kteří jako první demonstrovali na náměstí nebo na návsi, v podniku nebo ve škole. Kolik z nich se dnes veřejně angažuje v politice? Kolik z nich kandiduje? A kdo by tyto lidi dnes vlastně volil, když jejich hlavní a možná i jedinou devízou byla občanská slušnost a statečnost? 

    Začněme alespoň tímto bodem, abychom si vyjasnili základní smysl našeho snažení v roce 1989. Co jsme za naši generaci starých a obelhaných občanů vlastně chtěli? A proč nová generace s neoliberálně vymytými mozky tvrdí, že jsme chtěli kapitalismus? Podle nich mají v “českém kapitalismu” vládnout ti výtečníci, kteří se uměli nejlépe napakovat z veřejných zdrojů. Prostě a jednoduše, tito “experti” ukázali svou “kapitalistickou” schopnost ukrást všechno veřejné, co mají před nosem. Pak je jasné, že mladí vidí smysl státního svátku v tom, že budou populisticky preferovat ty generály z mafiánského a fašistického jednoho procenta, kteří jim dávají chleba, práci a vládu ulice.



    Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!


    0 0

    Jiří Jírovec
    19. 11. 2018
    Moravec spojil cestu Babiše Jr. do Ruska a potažmo na Krym s nebezpečím, že tím vznikl tlak na premiéra a presidenta, aby dostavbu Temelína dali Rosatomu.
    Werich se v jedné předscéně ptal Voskovce, na kterého šla panika: "To říkáte z blbosti a nebo za cizí peníze". To platí pro Moravce bez větší změny.
    Moravcovi vůbec nejde o nějaké Dukovany nebo Temelín. Potřeboval udržet bojovou linii proti Babišovi a Zemanovi a nejapná spekulace, že na ně teď Rusové mají drápy se mu hodila.


    Problém je v tom, že ČT jeho prostřednictvím ohlupuje lidi. Jaderná energie má v ČR tři možnosti:

    1) Nedělat nic a nechat původní reaktory dosloužit. Tato varianta bude vyžadovat určité náklady, protože se mění požadavky regulátora i technologie kontroly emisí z reaktorů; nebo

    2) Generálkovat ty stávající a prodloužit tím jejich životnost. V tomto případě zůstává infrastruktura stejná jako u (1), ale odstávky jednotlivých reaktorů budou delší a nové technologie ovládání reaktoru nákladnější; nebo

    3) Nahradit dosluhující reaktory novými, což je finančně i časově nejsložitější, protože půjde o nové stavby, které budou vyžadovat nové stavební řízení. Pro tuto variantu bude nejsložitější najít optimálního dodavatele.

    Žádnou z uvedených variant neschvaluje ani president, ani premiér. Navíc v zemi, kde se kousek dálnice staví desetiletí je pravděpodobné, že rozhodnutí udělá druhá nebo třetí vláda po Babišovi.

    Pro výstavbu jaderného reaktoru musí být splněno několik podmínek:

    1) Musí existovat energetická koncepce, která bude brát v úvahu potřebu elektrické energie v budoucnosti. Například představa, že budeme mít elektromobily, je hezká, jenže je budeme dobíjet přes noc, kdy solární panely nefungují; dále

    2) Musí existovat organizace, která je schopna stavbu provést nebo koordinovat tak, aby byla dokončena v termínu a dohodnuté ceně. Podstatnou součástí projektu musí být dohoda o co největší účasti našeho průmyslu na dodávkách a výstavbě. 


    Jižní Korea je příkladem, že se lze učit "za pochodu". Když kupovala reaktor od Kanady, dala si podmínku, že získá patřičné "know how". Naučila se to, co jsme v Československu kdysi uměli, stavět ty další vlastními silami; k tomu

    3) Musí být zajištěno financování stavby buď prostřednictvím (1) nebo jiným způsobem. Cena reaktoru je vysoká, ale relativně nízká ve srovnání s náklady na zbrojení; dále

    4) Musí být vyřešeny/odstraněny legislativní překážky. Je známé, že stavba jaderné elektrárny ve Finsku se prodlužuje a prodražuje. Problém může být v legislativních překážkách; a

    5) Musí být potlačeny politické vlivy, které by ovlivňovaly předcházející rozhodnutí.
    Z hlediska českých poměrů jsou kritické body (4) a (5). Hra na občanskou společnost, v níž může kdokoli podávat stížnosti a brzdit, co se mu zamane, je ochromující.

    Politické tlaky jsou obrovské, zejména pokud jde o snahu USA prosazovat vlastní zájmy. O tom, že se v zákulisí kroutí ruce, není třeba pochybovat.

    Autor pracoval v Československu a v Kanadě ve výzkumu v oboru nukleární fyziky a fyzikální chemie

    0 0
  • 11/19/18--00:31: Svět ruskýma očina 481
  • Zajoch
    19. l11. 2018 Outsidermedia
    EU ponese kvůli Brexitu ztráty, ale strategicky zvítězí * * * Po vraždě tří ruských novinářů ve Středoafrické republice se dá předpokládat, že v tom byl signál pro Rusko – odejít z Afriky * * * Spojené státy sčítají výsledky sedmnácti let pobytu v Afghánistánu a Rusko upevňuje svůj status zprostředkovatele a mírového činitele * * * Z roku na rok vyhoří v Kalifornii lesy na jejichž obnovu budou potřeba desetiletí.

    Brusel rozhodl osud Mayové

    12. listopadu 2018

    Evropská unie odložila důležitý návrh Mayové k Brexitu. Odmítla návrh Londýna vytvořit „nezávislý mechanismus“ k rozhodování celních sporů a Británii navrhla obracet se při problémech v této věci na Evropský soud. Nejenže je to v rozporu s chápáním Mayové, čím má být Brexit, ale také s chápáním jejích kritiků. Znamená to, že hranice mezi Irskou republikou a Ulsterem bude „tvrdá“, což může vést k narušení hospodářských vztahů mezi oběma částmi Irska a k obnovení irského problému. Irští separatisté ze severu částečně upustili od svého úsilí o spojení s Irskem a de facto se ocitli v jednom státě – v EU. S odchodem Británie z EU 29. 3. 2019 tato věc zmizí.


    Co pro Mayovou znamená neústupnost Bruselu?

    Kdyby Brusel přijal podmínky Londýna ohledně „nezávislého mechanismu, mohli být kritici premiérky uklidněni a byla by určitá možnost jejího politického přežití. Pokud by EU ustoupila a zbavila Londýn výdajů na členství, ale zachovala by pro něj většinu pozitiv (právě s tím Mayová počítala), potom by její oponenti z řad konzervativců pokládali za nevhodné svoji premiérku „potopit“ za podmínek, kdy se zdá, že většina Britů již přehodnotila názor na rozchod s EU. Mayová je stejně jako dříve proti opakování referenda o Brexitu, které žádají labouristé a o které usilují nevládní organizace placené Sorosem.

    Opak by pro ni byl ztrátou tváře. Ona si nevezme na sebe následky katastrofální roztržky s EU bez dosažení ujednání o tom, jak to bude dále. Sama musí vyhlásit předčasné volby, což fakticky bude opakované referendum o Brexitu.


    Co se změnilo?

    Jinak řečeno, pokud včera závisel osud premiérky především na skupině kriticky naladěných spolustraníků v čele s bývalým ministrem zahraničí Johnsonem, dnes závisí v první řadě na … kalendáři. Koncem listopadu, nanejvýš uprostřed prosince – to je poslední termín uzavření nebo neuzavření dohody s EU – bude vynesen příslušný ortel. V určitém případě bude znamenat předčasné volby. Tvrzení Londýna, že 95 % z dohody s EU je hotových, je bez významu, není-li posledních 5 %. Zejména na těch závisí úspěch dohody. Část konzervativců a členů Demokratické unionistické strany považuje Brexit za „vylitý“ a hlasovali by proti plánu Mayové.

    Vypadá to, že se tato vláda nachází na hranici celkové kapitulace. S každým dalším dnem se zdá, že jsme ustrašenější, jak napsal bývalý ministr zahraničí Johnson. On i jeho příznivci jsou přesvědčeni, že i tak udělala Mayová Bruselu mnoho ústupků a že Brexit není ten, o který se snažili a který zpočátku plánovali. A může být hůře.


    Domyslíme výsledky

    Konflikt uvnitř Konzervativní strany spolu s reálně vyvstalými problémy odchodu z EU, což se při jeho tvoření nepředpokládalo a což bolestivě udeří na všechny, zejména na Brity, je pro Mayovou beznadějné. Jakýkoliv její krok vyvolá v nejbližší době proces, který povede k předčasným volbám a v nich k možnému vítězství labouristů. Pro ně budou hlasovat nejen obvyklí voliči, ale i ti, kteří nechtějí opustit EU. Brusel bude těžko chtít ve sporu s Londýnem prohrát.

    Právě naopak. Jeho úkolem je ukázat všem dalším, kteří by uvažovali o opuštění EU, třeba Polsku, jak je to bolestivý proces, když nemůže počítat se shovívavostí ani Británie. Londýn byl po desetiletí brzdou integrace, znemožňoval vytvoření evropské armády, o níž se mluví skoro padesát let. Rovněž EU ponese kvůli Brexitu ztráty, ale strategicky zvítězí. Brusel neměl možnost pomstít se za častá pokoření Washingtonem a tak si nyní nenechá ujít příležitost užít si to na jeho mladším anglosaském sourozenci. Uvidí se v nejbližší době.

    Převzato z Agitpro.su

    * * *

    Africkým problémům – africké řešení

    Alexandr Mezjajev
    13. listopadu 2018

    Nějakou dobu před vraždou ruských novinářů se titulky hlavních západních medií znovu zapestřily zprávami o „ruské přítomnosti“ ve Středoafrické republice. Objevily se zprávy o ultimátu bojovníků této republiky ruským specialistům v zemi. Publikovala se oznámení prý od velitelů ozbrojených skupin vztahující se k deklaraci z Chartúmu z roku 2018 (dohoda o míru podepsaná vůdci opozičních vojensko-politických skupin ve Středoafrické republice). Vypadalo to tak, jako kdyby tyto skupiny byly namířeny proti ruské přítomnosti a podporovaly účast na urovnání situace Evropskou unií a mírový plán Africké unie. Přitom byla Chartúmská deklarace podepsána pod záštitou Ruska a Súdánu, kde mírová jednání probíhala.

    Ukazuje se, že západní zprostředkovatelé o ukončení krize v republice nestojí. Některé mezinárodní (přesněji globální) orgány mírové jednání přímo sabotují. Hlavně je to Mezinárodní trestní soud (ICC), který vytvořil takový precedent, aby nikoho zvenku ani nenapadlo Středoafrické republice pomáhat. Bývalý prezident Demokratické republiky Kongo Bembe celou dobu pomáhal zákonnému prezidentu Středoafrické republiky a poslal vojsko k potlačení ozbrojeného povstání. Pro ICC byl jediným obviněným ve válce Bembe, čili ten, kdo pomáhal legitimní vládě, je vinen. ICC vyjádřil stanovisko globální elity: Nezapojovat se do urovnání středoafrického konfliktu, tento konflikt nebyl spuštěn proto, aby byl urovnán.


    Počátkem roku 2018 začalo na výzvu prezidenta republiky Tuadera pomáhat jeho vládě s upevněním ozbrojených sil a bezpečnostních složek Rusko. Současně poskytlo významnou technickou pomoc – bezplatně a s přísným dodržováním sankcí RB OSN. Dodalo ruční palné zbraně a munici a 175 ruských instruktorů k přípravě místních vojáků. Ruská přítomnost začala s postupnou stabilizací situace zde ve Středoafrické republice. V dubnu 2018 byla podepsána dohoda a uvězněni někteří vůdci ozbrojených formací a ty byly odzbrojeny v rámci snížení násilí. Byly rozmístěny oddíly republikových ozbrojených sil a zahájen dialog mezi komunitami. Poté se snížilo množství útoků na civilní obyvatele. Postupně se vrátily dřívější osobnosti. Za podpory mise OSN vytvořila vláda osm nových místních výborů míru a smíření.

    Na 73. zasedání VS OSN 28. září se setkal ministr zahraničí RF Lavrov s prezidentem Tuaderem. Ten Lavrova ujistil, že vyšetřování smrti ruských novinářů kontroluje vláda a slíbil aktivní spolupráci s Vyšetřovacím výborem RF.

    Zřetelný pokrok v urovnání ve Střední Africe je v mnohém podmíněn účastí Ruska. V poslední době uzavřela celá řada afrických zemí s Ruskem dohody o vojensko-technické spolupráci. V řadě případů je Rusko jedinou zemí, která odpověděla na žádosti zákonných vlád o dodávky zbraní.

    Západ ruskou účast v řešení afrických konfliktů nevítá. USA už začaly bořit koordinaci ruské žádosti ve výboru pro sankce RB OSN ohledně druhé části vojenských dodávek do Středoafrické republiky. Francouzská ministryně obrany Parleyová se snažila zdiskreditovat účast Ruska v urovnání ve Středoafrické republice s tím, že ruská účast na mírovém procesu zde „nepřinesla pozitivní výsledky“.


    Za několik dní po údajných výrocích velitelů ozbrojených skupin, že prý odcházejí z Chartúmské deklarace, sdělila mluvčí ministerstva zahraničí RF Zacharovová, že „zástupci ozbrojených středoafrických formací, kteří se údajně pod výroky podepsali, svoji účast na výrocích odmítli a potvrdili souhlas s politickými závazky z Chartúmské deklarace“.
    Většina afrických vůdců chápe skutečné cíle Západu v Africe: Udržení nestability ve žhavých bodech kontinentu a vytvoření nových ohnisek napětí. Proto mají afričtí politici zájem na podpoře Ruska. Celá řada afrických zemí se postavila do pořadí BRICS.

    Ruská federace je na rozdíl od západních mocností v Africe na pozvání zákonných vlád a už několik desetiletí zastává politiku „africkým problémům – africké řešení“.

    Převzato z Fondsk.ru

    * * *



    Na prahu velkých změn

    Nikita Tomilin
    13. listopadu 2018

    Před sedmnácti lety zahájily USA pod záminkou odpovědi na teroristické činy 11. září svoji kampaň v Afghánistánu. Začala jedna z nejdelších válek v historii Spojených států. Válka byla de jure ukončena 28. října 2014. V roce 2015 ohlásilo NATO svůj program výcviku a podpory afghánských bezpečnostních sil s názvem Resolute Support Mission. I dnes je v Afghánistánu ještě kolem patnácti tisíc amerických vojáků. Nejvíc, 100 tisíc, jich bylo v roce 2010. Podle amerických údajů zahynulo v důsledku válečných událostí za 17 let přes 139 tisíc Afghánců, 6334 amerických vojáků a přidružených pomocníků a 1103 vojáků a přidružených pomocníků z dalších zemí NATO.

    Afghánistán má významnou polohu – otevírá cestu k bohatství Indie a k Perskému zálivu a leží na křižovatce obchodních cest.

    USA se nepodařilo zastavit válku a rozšíření terorismu v Afghánistánu. Po třiceti letech, kdy sovětská armáda opustila Afghánistán, pořádá u sebe Rusko mírovou konferenci. Ovšem oficiální Kábul na ni neposílá své diplomaty, ale rozhodl se poslat zástupce Nejvyšší mírové rady (konzultativní orgán směřující k usmíření s Talibánem). Afghánský premiér Abdullah Abdullah uvedl: „Napřed pozvala Moskva země regionu – světové mocnosti a hnutí Talibán k účasti na mírové konferenci, což je pro Afghánistán nepřijatelné, když účast Talibánu spolu s vládami pozvaných států zpochybňuje národní svrchovanost Afghánistánu.“ Mluvčí dolní komory afghánského parlamentu řekl, že „Afghánci podporují a vítají setkání věnované mírovému procesu v jakékoliv zemi". Avšak podle jeho slov musí být v čele konzultací afghánská vláda. Talibán trvá na tom, že přítomnost cizích vojsk v Afghánistánu je nejvážnější překážkou na cestě k mírovým jednáním. Zvláštní zástupce ruského prezidenta v Afghánistánu Kabulov oznámil, že právě Kábul trval na přímém jednání s Taliby, ale ti odmítli. Vedení Talibánu je přesvědčeno, že současná afghánská vláda je angažovaná Američany.

    Přivedení obou stran konfliktu do Moskvy je velkým úspěchem Ruska. Ministr Lavrov řekl, že Rusko je zastáncem jednotného a nedělitelného Afghánistánu, v němž budou všechny etnické skupiny této země žít bok po boku pokojně a šťastně.

    Rusko v Afghánistánu a na hranicích středoasijských republik zaznamenává aktivizaci bojovníků IS. Ti jsou schopni změnit zabrané oblasti v předpolí pro budoucí útoky. Chorásámské křídlo IS už v Pákistánu zaútočilo: odbočka IS se přihlásila k teroristickému činu ze 6. července v provincii Balúčistán se 149 oběťmi. Vztahy Ruska a Pákistánu se zlepšují s tím, jak se upevňuje postavení Moskvy v roli zprostředkovatele v Afghánistánu.


    Dne 25. července 2018 byly v Pákistánu parlamentní volby. Přistoupilo se k nim poté, co se ve věci panamského skandálu ukázalo, že bývalý premiér Šarif údajně přiděloval státní zakázky svým příbuzným a peníze vyváděl ven. V nových volbách zvítězila strana Pákistán Tehrik – Insaf a její vůdce Imran Khan se stal předsedou vlády.

    Koncem října byl po osmi letech propuštěn z vězení mulla Barada, jeden ze zakladatelů Talibánu. Na osvobození se podílela katarská vláda při jednáních o mírovém urovnání. Kábul podezřívá Pákistán z podpory následných úspěšných útoků Talibů v Afghánistánu. To nebylo pozorováno několik let.

    Koncem října byl zavražděn legendární afghánský generál Razak, který formálně zaujímal funkci náčelníka bezpečnostních sil Kandaháru, ale fakticky vládl celému jižnímu Afghánistánu. Několikrát se atentátu vyhnul. Byl nazýván nejhorším nepřítelem Talibánu a Pákistánu a druhým „Mansúrem“. Protože nedůvěřoval afghánské justici, nebral Taliby do zajetí.

    Před několika dny byl na severu Pákistánu zavražděn bývalý člen senátu země, jedenaosmdesátiletý ul-Haq, řečený otec Talibánu. Na pozadí těchto událostí se vztahy mezi USA a Pákistánem prudce zhoršují. V předvečer příjezdu Pompea do Islamabádu zastavily USA kompenzaci 300 milionů USD, kterou Pákistán dostával jako koaliční podporu. Podle Washingtonu nedostatečně podporuje „americkou strategii v Jižní Asii“. Začátkem roku ukončily USA platbu 500 milionů USD. Pompeo ještě ve funkci ředitele FBI varoval Pákistán, že pokud nedokáže zničit teroristy na svém území, udělají to USA samy. Vztahy mezi Pákistánem a USA jsou nejhorší od doby Presslerovy novely (v roce 1985 žádala novela od prezidenta USA na začátku každého finančního roku, aby Kongres potvrdil, že Pákistán nemá jaderné zbraně a že pomoc od USA snižuje riziko, že takové zbraně získá). Pákistán se stále více Washingtonu vzdaluje a postupně přechází do pozic islámského radikalismu. Hnutí Imrana Khana západní vůdce děsí, vždyť Pákistán je jediný islámský stát, v jehož držení jsou jaderné zbraně.

    Ruský a čínský vliv na tuto zemi roste. Islámábád je partnerem dvou velkých projektů: Jeden pás – jedna cesta a budování plynovodu TAPI (Turkmenistán, – Afghánistán – Pákistán – Indie). Fyzická přítomnost Ruska v Pákistánu sílí. Byl otevřen konzulát v provincii Chajbar Paštúnchwá, mající dlouhou hranici s Afghánistánem. Ruské společnosti se chtějí podílet na rozvoji pákistánského ropného a plynového odvětví. Pákistánští vojenští činitelé dostali možnost nastupovat do ruských institutů ke studiu. V nejbližších letech se počítá s dodávkou těžké vojenské techniky a zařízení.

    Klíč k vyřešení afghánského konfliktu je v Pákistánu. Nyní je strategie Islamabádu v podpoře Talibánu. Trump žádá, aby odstoupil od této spolupráce. Avšak pro Pákistán je nyní důležitější jednat ve shodě se svými strategickými zájmy, výhrůžky USA moc neznamenají.

    Podle autora článku stojíme na prahu velkých změn v Jižní Asii. Značnou roli zde sehrají vztahy mezi Čínou a Afghánistánem a mezi Ruskem a Pákistánem. Bojová linie čelení IS se postupně přemisťuje do Afghánistánu. Zásluhou včasného zásahu Ruska do situace v Sýrii bylo zničeno 87 tisíc teroristů, kteří by mohli udeřit na Rusko v asijském podbřišku z území Afghánistánu, ale síly bojovníků opět rostou. Vláda země a Talibán se nemohou domluvit na koordinaci svých akcí proti novým agresorům.

    Převzato z RT.com


    * * *

    „Rozsah problémů jen roste“: Proč nemohou USA dostat pod kontrolu požáry v Kalifornii

    Alexandr Karpov
    15. listopadu 2018


    Při požárech v Kalifornii jsou desítky obětí. Oheň zachvátil velká území na severu, východě i jihu státu, zcela shořelo lázeňské město Paradise. Živel postoupil až k Hollywoodu a zničil domy mnoha známých herců a místa pro natáčení. Trump obvinil správu Kalifornie z nečinnosti. Avšak odborníci upozorňují, že rozsáhlým požárům předcházelo dlouhé sucho a prezidentovu kritiku spojují s jeho snahou upevnit si postavení před volbami v roce 2020.

    Lesní požáry v Kalifornii zuří dál, dosud je 50 obětí a 228 nezvěstných. Pátrá se po 1,3 tisících Američanů, se kterými nemohou příbuzní najít kontakt. Zničeno je přes 7 tisíc domů, město Paradise v údolí Sacramento lehlo popelem celé. Tísňové služby uvádějí, že těla obětí byla nalezena ve shořelých autech a domech. S živlem bojuje 8 tisíc hasičů. Oheň zasáhl přes 1 tisíc kilometrů čtverečních. V tomto terénu je hodně suchých keřů a neustále fouká silný vítr.


    Ze všech stran
    Oheň se rozšířil zejména ze tří míst: z Campu, z Woolsey a z Hillu. Požár pocházející z prvních dvou míst zasáhl jižní Kalifornii, především okraj města Thousand Oaks, kde se pár dní před tím střílelo, přitom zahynulo 12 lidí. Požár, který zničil Paradise začal na kopcích Sierra, 280 km na sever od San Francisca.


    Rána Hollywoodu

    Požár z Woolsey směřoval k městu Malibu, západně od Los Angeles. Zničena byla řada domů i těch, v nichž žily celebrity. Bylo také zničeno mnoho kulturních a historických objektů, cenných pro Hollywood. Zcela shořela natáčecí plocha seriálu M*A*S*H v národním parku Malibu – Creek. Plameny sežehly ranč Paramount, který tvořil dekoraci k mnoha klasickým filmům westernového charakteru. Jde o neuvěřitelné ztráty, jejich dosah si v tuto chvíli ani nelze představit. V místě rostly nádherné duby ve stáří stovek let.


    Toxické materiály

    Požár Woolsey zasáhl území známé jako polygon Polní laboratoř Santa Susana. Tady byly v roce 1957 testovány výzkumné reaktory Rockeldyne a Atomics International, přičemž došlo k jaderné havárii. Následně byly na polygonu zaznamenány ještě čtyři incidenty různého rozsahu provázené uvolněním radioaktivních a toxických látek. Úřad pro dohled na toxické materiály Kalifornie (DTSC) oznámil, že požár neznamenal riziko šíření nebezpečných materiálů, avšak místní ekologičtí aktivisté tvrdí opak.

    Ekoložka Melissa Bamstedová tvrdí, že nelze věřit tomu, co DTSC říká. Služba soustavně snižuje stupeň nebezpečnosti v Santa Susaně. Navíc služba nesplnila sliby ohledně vyčištění polygonu.

    Prezident organizace Lékaři Los Angeles za sociální odpovědnost uvádí, že je známo jaké materiály se na polygonu skladují a nakolik jsou nebezpečné. Jedná se o nesmírně toxické radionuklidy, chemikálie a těžké kovy. Je jimi prostoupena v Santa Susaně veškerá půda i rostliny. Při požáru se šíří spolu s popelem a dýmem a budou kontaminovat všechny, kdo na tomto území žijí.

    Vyčištěním polygonu se měla zabývat korporace Boeing, ministerstvo energetiky USA a NASA, avšak do vzniku požáru nebyl projekt vůbec spuštěn.



    Z roku na rok

    Devastující lesní požáry jsou v Kalifornii nikoliv poprvé. Hlavní příčina vzniku a prudkého šíření tkví podle klimatologa Andreje Kiseleva v dlouhých periodách sucha. Poslední trvala od roku 2011 do roku 2017. Říká: „S každým rokem rozsah tohoto problému roste. Není možno tvrdit, že se to váže ke globální změně klimatu, ale nejspíš to tak je. Dosud to není statisticky potvrzeno.“ Předvídat jak to bude dále je nyní obtížné.

    Kiselev podtrhl: „Z roku na rok vyhoří lesy, na jejichž obnovu bude potřeba několik desetiletí, podle toho, zda jde o listnáče nebo jehličnany. Je těžké říci jak to bude v nadcházejících létech, je to záležitost velmi vrtošivá.“


    Špatné řízení


    Předešlého dne ohlásil Trump pro Kalifornii režim velké živelní pohromy. Podle něho to má ulehčit utrpení obyvatel regionu. O několik dní dříve určil odpovědnou za požáry správu státu a pohrozil, že zatrhne financování tamních struktur. Řekl: „U těchto rozsáhlých, smrtících a ztráty způsobujících lesních požárů v Kalifornii nejsou jiné příčiny, krom špatného spravování lesních ploch. Přitom se na něj vyčleňují každoročně miliardy dolarů. Je ztraceno tolik životů a všechno je to kvůli chybám v řízení. Odstraňte to hned, nebo nebudou žádné další federální platby!“


    Mimořádný rating

    Podle pracovníka Centra bezpečnosti Ruské akademie věd Konstantina Blochina je jasné, že zdroje jednoho státu nemohou stačit na boj s živelnými pohromami takového rozsahu. Člověk není schopen řídit přírodu. Řekl: „Kalifornie je zvláštní stát s ohromnými zdroji. Pokud by se oddělil od USA, mohl by se stát pátou ekonomikou světa. Trumpova kritika je plně opodstatněná, poněvadž se do Kalifornie vkládají miliardy a problém není dosud vyřešen. Ale ani takové kolosální zdroje samozřejmě nemohou člověka ochránit od živelních pohrom.“

    Hlasité výroky amerického vůdce je možno přičítat i vnitropolitickým důvodům. Blochin svoji úvahu uzavřel: „V USA probíhají různé volby nepřetržitě a Trump to musí mít stále na paměti. V tentýž den promluvil o svém přání účastnit se boje o prezidentské křeslo miliardář Bloomberg. V takové atmosféře musí Trump neustále hájit svoji kandidaturu, aby si upevnil rating. Je docela možné, že jeho zuřivá kritika vlády Kalifornie spočívá právě v tomto.“

    Převzato z RT.com

    0 0

    16. 11. 2018 EB
    Z knihy „Saudi Arabia Exposed,“ John R. Bradley, 2005:
    "Pravdu je, že jediné svobody, které kdy vládnoucí režim v Saúdské Arábii novinářům propůjčí, budou ty, za které se budou prát jejich šéfredaktoři. Mnozí šéfredaktoři sami sebekriticky přiznávají, že právě odvážnější šéfredaktory potřebují saúdská média ze všeho nejvíce."


    Jiní si to ale stále nechtějí připustit.

    „Vysocí vládní představitelé začali reagovat na zprávy, které vycházejí v tisku,“řekl mi ve své rijádské kanceláři šéfredaktor nejdůležitějšího arabskojazyčného deníku, který studoval ve Spojených státech. Věřil, že saúdská média v období po 11. září zažívají vrchol „pražského jara.“ Odkazoval na krátké období liberálních reforem v Československu, které brutálně ukončila sovětská armáda v roce 1968. „Jsme pyšní, že vláda přijala za svá mnohá témata, která jsme otevřeli,“ dodal, aniž by uvedl konkrétní příklady.

    Buď si toho večera lhal do kapsy, nebo pro mě dané případy zveličoval, protože následující rok byl propuštěn i on.

    0 0



    19. 11. 2018
    Rada České televize
    Ing. Jan Bednář, předseda
    Kavčí hory
    140 70 Praha 4
    Domnívá-li se kdokoliv z české veřejnosti, že Česká televize porušila či porušuje díky činnosti a/nebo nečinnosti generálního ředitele ČT, který je zodpovědný za její řádné fungování, své zákonné poslání, může se podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, v platném znění, obrátit na Radu ČT se stížností na generálního ředitele ČT. Rada ČT o stížnosti rozhodne, zpravidla poté, co přijme od generálního ředitele o obsahu stížnosti vysvětlení.


    Zákon č.483/1991 Sb.
    § 8
    odst.1
    písm. f) předkládat Poslanecké sněmovně ke schválení Kodex České televize, který stanoví zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání; porušení Kodexu České televize je kvalifikováno jako porušení pracovní kázně podle zvláštního zákona,3b)
    Věc: Stížnost na generálního ředitele Petra Dvořáka, jeho odvolání
    V dnešním zpravodajském vysílání 18.11.2018 v 19:00 hodin, které moderovala paní Marcela Augustová, byla zcenzurována informace o konání První mezinárodní konference proti vojenským základnám US/NATO, která se konala v Dubliku od 16.11 - 18.11. 2018              NoUSNATOBases.org.
    Činnost Zpravodajství ČT24 je protiústavní
    Ústava České republiky
    ústavní zákon č. 1/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., 300/2000 Sb., 448/2001 Sb., 395/2001 Sb., 515/2002 Sb., 319/2009 Sb., 71/2012 Sb. a 98/2013 Sb.
    Hlava druhá
    Lidská práva a základní svobody
    Oddíl druhý
    Politická práva
    Článek 17
    (3) Cenzura je nepřípustná.
    Paní moderátorka Marcela Augustová vyplnila k divákům, koncesionářům  vysílací čas ,,významnou" zprávou o přepočítávání hlasů republikánů v USA.
    Kromě výše uvedené skutečnosti porušila, deklasovala paní moderátorka Marecela Augustová při prezentaci událostí kolem Andreje Babiše mladšího Kodex ČT zejména:
    Čl. 1 Divák - občan na prvním místě
    1.5 Česká televize musí vhodnou formou předem pravdivě informovat o charakteru pořadu, který má být uveden ve vysílání, tak, aby si divák mohl učinit představu, zda sledování pořadu hodlá věnovat svůj čas a co mu pořad může přinést.
    1.6 Divák musí být považován za rovnocenného partnera. Proto jej Česká televize provází programem s taktem, bez agresivity a v souladu s obecně uznávanými pravidly mezilidské slušnosti.
    1.7Česká televize nesmí zasahovat do osobnostních práv diváků, zejména je nepřípustné uchýlit se k ponižování důstojnosti člověka, urážet nebo neodůvodněně vyvolávat pocity úzkosti či strachu.
    1.13 Česká televize i bez předchozího upozornění opraví podstatné chyby nebo nepřesnosti, kterých by se ve vysílání dopustila. Musí tak učinit neprodleně, jakmile je zjistí, je-li to možné ještě v příslušném vydání pořadu či bezprostředně po jeho skončení, anebo v prvním příštím vydání pořadu. O ostatních chybách či nepřesnostech, kterých by se ve vysílaní dopustila, informuje ve zvláštní, tomu vyhrazené části teletextu a na internetu bez zbytečného odkladu poté, co byly zjištěny.
    1.14 Česká televize je povinna informovat diváky o původu a zdrojích informací a materiálů užitých ve vysílaných pořadech. Způsob podání takové informace se řídí povahou pořadu (například závěrečné titulky). Zvláštnosti tohoto pravidla platné pro zpravodajství a aktuální publicistiku jsou upraveny v čl. 5.11.
    Čl. 6 Diskusní pořady a pluralita
    6.1Česká televize vytváří prostor pro pořady představující diskusní konfrontaci idejí, myšlenek a konceptů vztahujících se k důležitým otázkám veřejného zájmu. Dramaturgie diskusních pořadů musí brát na zřetel zkušenost, že téměř na každý problém mohou lidé nahlížet z různých úhlů a že vývoji společnosti je vlastní názorový střet. Česká televize dbá, aby hlavní názorové proudy sporu dostaly rovnoměrný prostor k vyjádření. Pokud to není možné zajistit, musí roli kvalifikovaného oponenta sehrát moderátor nebo jím pozvaný host, především uváděním protikladných v diskusi nezastoupených argumentů.
    6.2 Naplňování čl. 6.1 předpokládá také vysílání diskusí politiků v rámci demokratické soutěže politických stran a hnutí. Časový prostor, který je dán jednotlivým politickým stranám a hnutím, musí být ve svém celku vyvážený. Vyváženost se posuzuje zejména podle váhy jednotlivých politických stran v demokratické společnosti odvozené především z výsledků voleb do hlavních orgánů zastupitelské demokracie. Zároveň je však třeba zajistit, aby poměr mezi diskusními vystoupeními činitelů vládních stran a stran opozičních byl v souhrnu poskytnutého prostoru přibližně vyrovnaný. Česká televize také vytváří podmínky pro přiměřenou účast mimoparlamentních politických stran a hnutí v těchto diskusích.
    6.3 V diskusích na politická a společenská témata musí Česká televize zajistit vedle politiků také účast široké škály odborníků, novinářů, osobností občanského života, ale i řadových občanů tak, aby zazněly všechny relevantní názory a aby byli politikové s uvedenými názory konfrontováni.
    6.5 Moderátoři diskusních pořadů České televize jsou povinni zachovávat nestrannost. Divák by neměl z jejich vystupování v pořadu poznat, jaký k diskutovanému problému nebo diskutujícím zaujímají postoj. Moderátoři vždy iniciují otevřenou výměnu názorů mezi pozvanými diskutujícími, současně však dbají na dodržování pravidel čestně vedené diskuse.
    Čl. 14 Presumpce neviny
    bod 14.6Česká televize se při vysílání pořadů nebo informací o trestné činnosti zdrží vyvolávání nebo podpory nálad směřujících k pomstě či protiprávní ostrakizaci podezřelých nebo odsouzených. Nebude také uvádět pořady, jejichž obsahem by byl vyvoláván tlak na soudce, aby určitým způsobem rozhodli o vině či trestu.
                                              Čl. 15 Respekt k soukromí
    15.2Česká televize se zdrží uveřejňování obrazových a zvukových materiálů natočených "na prahu" domu, bytu či kanceláře, dříve než k takovému natáčení získá souhlas osoby, které udělení takového svolení přísluší, ledaže by v záležitostech vážného veřejného zájmu byl důvodný předpoklad, že jinak nebude možné určité vyjádření pořídit. Pravidla pro použití skryté kamery nebo mikrofonu v čl. 16.13 až 16.16 tím nejsou dotčena.

    Čl. 16 Pravidla při natáčení
    16.14Česká televize je oprávněna použít skrytou kameru nebo skrytý mikrofon pro zpravodajské nebo publicistické účely při zpracovávání tématu vážně se dotýkajícího veřejného zájmu, jestliže materiál, který má být natočen, nelze ani při vynaložení zvýšeného úsilí získat jinak a jestliže je tento materiál současně nezbytný pro zpracování tématu. Během použití skryté kamery nebo skrytého mikrofonu je zapotřebí zvláště pečlivě dbát na dodržení omezení k ochraně soukromí (čl. 15.1 až 15.4). Výběr částí materiálu natočeného skrytou kamerou nebo skrytým mikrofonem, jež mají být použity v pořadu, smí zahrnout pouze pasáže s přímým vztahem k tématu. Česká televize zabezpečí, aby nedošlo k jakémukoliv zneužití nebo zpřístupnění v pořadu nepoužitých částí materiálu. Za natáčení skrytou kamerou nebo skrytým mikrofonem se považuje také situace, kdy sice snímaná osoba kameru nebo mikrofon vidí, ale důvodně se domnívá, že nejsou uvedeny do provozu. O použití skryté kamery rozhoduje šéfredaktor příslušné redakce. Na použití skryté kamery nebo skrytého mikrofonu musí být divák při uvedení takto pořízených záběrů upozorněn.
    Zvláštní moc a zvláštní odpovědnost médií a novinářů
    Redaktor Mladé fronty DNES Martin Vokáč byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody na 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 24 měsíců za spáchání přečinu pomluvy, kterého se dopustil tím, že napsal článek, který obsahoval nepravdivou informaci, že vedoucí jihlavského územního odboru Policie ČR pod vlivem alkoholu surově zbil svého souseda.
    Článek byl následně zveřejněn v elektronickém deníku iDNES.cz. Jedním z argumentů obhajoby bylo to, že odpovědnost za zveřejnění článku by měl nést provozovatel zpravodajského serveru, a nikoli osoba, která článek napíše.
    Je pravdou, že odpovědnost za informace obsažené na zpravodajském serveru nese jeho provozovatel. Odpovědnost za obsah serveru je odpovědností objektivní a nevyžaduje zavinění jeho provozovatele. Provozovatel odpovídá za obsah informací na serveru nejen v publicistickém útvaru vyjadřujícím stanovisko provozovatele či jeho redaktora, ale i v útvaru, který stanovisko provozovatele ani autora nevyjadřuje.
    Jestliže tedy někdo uvede redaktorovi difamující údaj o jiné fyzické osobě a provozovatel serveru tento údaj zveřejní, nelze úspěšně tvrdit, že za tento zásah do osobnostních práv fyzické osoby nese odpovědnost jen autor výroku a nikoli řečený provozovatel serveru. Potud měla tedy obrana redaktora racionální základ.
    Nicméně tím se otázky odpovědnosti nevyčerpávají. V případě, že redaktor internetového média vykročí z rámce činnosti tohoto média, jedná o exces, za který může být postižen sám tento redaktor.
    Výše uvedené se však týká výlučně odpovědnosti soukromoprávní. Pokud je sdělení nepravdivého údaje schopno ohrozit poškozeného ve značné míře, může být takové jednání postihnuto normami trestního práva, neboť se v takovém případě může jednat o pomluvu.
    Spáchání tohoto trestného činu vyžaduje, aby pravdivost tvrzení byla ověřitelná. Za takový údaj nelze pokládat tvrzení, která jsou jen hodnotící povahy a vyjadřují subjektivní úsudek toho, kdo je činí. Tvrzení, že se někdo dopustil protiprávního jednání tím, že v opilosti napadnul svého souseda, zcela jistě ověřitelné je.
    Svoboda projevu znamená svobodu projevu zajištěnou všemi právy proti pomluvě a urážkám. Obecně sice platí, že svoboda slova a projevu představuje volný trh informací, kde falešné, zločinné a poškozující sdělení budou překonána pravdivými tvrzeními.
    Někdy je však zásah tak citelný, že není možno spoléhat se na trh informací a je nutná ingerence státní moci. Pokud někdo spáchá trestný čin pomluvy, musí si být vědom nepravdivosti jím šířené informace a možnosti negativních následků, které toto šíření vyvolá.
    Média hrají klíčovou roli ve formování postojů, názorů, přesvědčení a hodnot člověka. Z toho plyne zvláštní odpovědnost a zvláštní moc, která média mají. Svobodný trh idejí slouží veřejnému zájmu pro maximalizování šancí, že lži a desinterpretace budou odhaleny a že občané uslyší všechny strany argumentů a vytvoří si svůj dobře informovaný názor. Pokud tedy novinář šíří vědomě nepravdivá a nactiutrhačná sdělení, je to obzvláště zavrženíhodné, asi jako je obzvláště zavrženíhodné jednání policisty, který krade.
    Takový jev vede ke ztrátě důvěry veřejnosti v média, která by přitom měla být útočištěm člověka před zneužitím státní moci a občanskou zárukou skutečné demokratické kontroly. Lidé oceňují, pokud je žurnalistika nezávislá a přísná, ale musí být také poctivá a čestná. Má se vymykat všeobecně deklarovanému marasmu, být autentickým bojovníkem za pravdu a spojencem slabší strany.
    Média mají být schopna radikálně odhalovat nešvary, říkat pravdu či se kriticky vyslovovat k negativním jevům ve společnosti, ale musí respektovat také určitou profesionální etiku. Pokud média tuto roli plnit nebudou, deziluze společnosti se jenom zvýší.
    Aleš Rozehnal, právník
    Vyzýváme Radu ČT k respektování Zákona o ČT č. 483/1991 Sb, jeho naplněním ve smyslu odvolání generálního ředitele ČT Petra Dvořáka.
    Za Iniciativu NE základná ČR,z.s.
    IČ: 28558324
    Vondroušova 1197/53
    163 00 Praha - Řepy
    Kopie: vedení ČT

    0 0

    19.11. 2018  PL
    V 18 letech jim skončil Havel. Mládí v hajzlu, tak dělají prasárny.Představte si, že už patnáct let pobíhají po ulicích, fasují červené karty, vyrábějí transparenty, kupují vajíčka, demokraticky je vrhají na ty, kteří byli zvoleni jinak, než si frustráti představovali a… Nic. (část rozhovoru)
     Tak jsme zažili vzrušující 17. listopad. Na jeho začátku vyhodili aktivisté do koše květiny od Zemana a Babiše, protože květiny od nich „jsou v rozporu s demokracií“ a „lidé jako Babiš rozbourávají demokracii“. Lze to pochopit?
    Lze to pochopit. Ti lidé jsou frustrovaní, že není po jejich. Představte si, že už patnáct let pobíhají po ulicích, fasují červené karty, vyrábějí transparenty, kupují vajíčka, demokraticky je vrhají na ty, kteří byli zvoleni jinak, než si frustráti představovali a… Nic. 
    Už patnáct let nemají ani toho svého vytouženého prezidenta. To musí být frustrující. Představte si, že jim bylo třeba osmnáct let, když skončil mandát jejich idolu, prezidenta Havla. Dnes jim tedy je třiatřicet. Mládí v hajzlu, tolik úsilí a nic. Tak se radikalizují a dělají prasárny (viz třeba ty kytky v koši).

    Na akcích se objevily transparenty jako „Babiš je čurák“ či výzvy k Miloši Zemanovi, aby už umřel. Miroslav Kalousek se vyfotil s dětmi, které nesly transparent „Děti na Krym nepatří“. Desetitisíce lidí žádaly demisi vlády. Jsou takové oslavy svátku přehnané, nebo si to Babiš zaslouží? A co vlastně Ladislav Větvička a 17. listopad? Komunista jistě nejste, takže slavíte?

    Já slavím 17. listopad jako návrat svobody. V létě roku 89 jsem smutně chodil okolo berlínské zdi (z té blbé strany) a nenapadlo by mě, že rok poté se budu po Západním Berlíně svobodně procházet. Dva týdny před 17. listopadem jsme s přáteli poslouchali ve Wroclawi naživo Kryla a Hutku spolu s Nohavicou, Dobešem a Streichlem a nevěřili bychom tomu, že je o pár dnů později všechny uvidíme u nás v Československu. Do té doby jsem mohl bez omezení cestovat leda tak do NDR nebo do Maďarska, najednou jsem u cesty zvedl palec a byl v Dánsku, Rakousku nebo Řecku. Otevřel se nám svět a je mi úplně jedno, jestli toho dosáhl generál Lorenc s KGB nebo Havel a jeho parta. Je mi úplně jedno, že na počátku naší barevné revoluce byla bolševikem povolená manifestace SSM, roznětkou se stali ležící agent Státní bezpečnosti Ludvík Zifčák a mluvící agentka Dražská a bodem zlomu byla opravdová „fake news“ Petra Uhla o mrtvém studentovi (v originále na Svobodné Evropě si ji můžete poslechnout tady). Počítá se výsledek a myslím, že můžeme oběma stranám děkovat, že převrat po listopadu proběhl bez násilí a civilizovaně.


    Pokud jde o „kauzu Babiš ml.“, tak vy jste se vyjádřil, že o starém Babišovi jste nikdy nenapsal nic dobrého, ale to, jak tu věc rozehrála Slonková a Kubík, se vám nelíbí. 


    Že se mi to nelíbí? To, co provedli Slonková s Kubíkem a režiséry Remundou s Klusákem, tedy tajné natáčení a následné zveřejnění soukromé osoby, navíc nemocné, je největší svinstvo, které může novinář udělat. Nedivil bych se, kdyby jim to kolegové novináři dali sežrat, protože z lidského i novinářského hlediska to je hyenismus jak vyšitý. Navíc uměle dotočený příběh dokumentu o dokumentu to celé posunuje do absurdní roviny.

    Reportáž je měsíc stará. Čekalo se na vhodný den ke zveřejnění. Ten nastal minulé pondělí večer. Je zvláštní, jak byli politici na tento bezprecedentní útok připraveni. Už druhý den ráno byli všichni šéfové opozice zajedno ve vyvolání vládní krize.

    Mimochodem, z trestně právního hlediska je například natáčení soukromé osoby bez jejího souhlasu trestným činem, v Německu se trestá odnětím svobody až na 10 let a pokutou od 50.000,- € výše, ve Švýcarsku taktéž a pokuta je až desetinásobná. Babiš mladší je švýcarským občanem a vůbec bych se nedivil, kdyby Švýcarsko podalo žalobu na Slonkovou s Kubíkem.

    Až se tohle proflákne, budeme z toho mít na Západě pěknou ostudu.

    Proč nesdílíte argumenty demokratické opozice, že Babiš podle všeho znemožňuje svědectví svého syna o 50milionovém podvodu na Čapí hnízdo? Že svého syna nechal zašantročit někam na Krym, aby se ho zbavil? Že se z něho snaží dělat blázna? A vůbec, že tím Krymem vystavil naši zemi bezpečnostnímu riziku, jak tvrdí Jakub Janda?
    Nesmyslné řeči Jakuba Jandy a jeho z ciziny placené bandy nemá smysl komentovat (i když paradoxně i on potvrdil zájem tajných služeb na výsledku tendru na dostavbu JET & JED). Babiše jako politika nemám rád, to on je zodpovědný za ničení svobody projevu a ničení živnostenského prostředí u nás. V době, kdy je ve vládě, vznikly tisíce nesmyslných úřednických míst a stovky nových nařízení a předpisů, ve kterých se nikdo nevyzná a které mají za cíl buzeraci občanů.

    A proč nesdílím argumenty tzv. demokratické opozice? Protože nedávají logiku. Když si dáte chronologicky do řady vše, co oni už měsíce a léta omílají pořád dokola (přesně je to popsáno v mém blogu), tak tomu může věřit jen neinformovaný člověk.

    Když se nad tím tak zamyslíte, chcete vlastně, aby Babišově vládě vyslovila Sněmovna nedůvěru? Souhlasíte s některými názory, že kdyby byly nové volby, tak Babiš zase posílí? Jan Zahradil napsal, že když se do čela demonstrace postaví Kocáb a podobní, je to jen bod pro Babiše. A házení kytek do koše je už jen vrchol.

    Obávám se, že po té šaškárně, kterou ta tzv. demokratická opozice předvedla, kdyby dnes byly volby, tak Babiš dostane 40 %.

    Když řeknou A, musí říct i B. Když chtějí svrhnout vládu a touží po předčasných volbách, musí si uvědomit, že strany jako TOP, ČSSD nebo STAN se už do Sněmovny nemusí dostat. A i kdyby se tam dostaly a uspěly, kdo bude premiérem? Kalousek? Bartoš? Nebo turkofil, kterému u nás říkáme Al Hammaček? Vždyť jsou k smíchu.

    Co o celé věci slýcháte ve vašem okolí? Jezdíte po Česku dělat byznys, chodíte do hospody. Co slýcháte o tomto příběhu dnešních dní, kde je všechno, Babiš, Zeman, Kalousek, Němcová, listopad 89, demonstrace, rodina, novináři, peníze...?

    Slyším smích. Ale takový smutný, hořký smích, spíš grimasu. A to je špatně. Nic není pro politika horšího, než když se jim lidi smějí. Smějí se Němcové i Fialovi, smějí se Babišovi i Kalouskovi. Smějí se vysílání České televize a její urputné snaze o propagandu. Nakonec z toho paradoxně nejlíp vychází Miloš Zeman, kterému se sice taky smějí a nelíbí se u něj mnohé věci, třeba jeho „buranské“ chování v roli prezidenta, ale nakonec řeknou – vždyť on má vlastně pravdu.

older | 1 | .... | 654 | 655 | (Page 656) | 657 | 658 | .... | 668 | newer