Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Strážní andělé opustili "soudkyni OLO"

$
0
0
Zdeněk Jemelík
6. 12. 2018     JemelikZdenek    chamurappi
Od června r. 2018 jsem se opakovaně věnoval zvláštnostem výkonu soudcovské funkce Ivetou Šperlichovou, soudkyní zlínské pobočky Krajského soudu v Brně, kdysi aktivní členkou KSČ. Z počátku jsem její totožnost skrýval za označením „soudkyně OLO“ a odkryl jsem ji poprvé až 24. června 2018, když její jednání vyhodnotil v její neprospěch Ústavní soud ústavním nálezem. Do této doby jsem také skrýval antagonistické sourozenecké dvojice obžalovaných za označení „Slušňáci“ a „Rošťáci“.


Můj zájem vyvolala nejdříve její nepřiměřená reakce na odchod matky obžalovaného ze soudní síně, ale hlavně pak zvukový záznam jejího monologu při poradě senátu, v němž se vyjadřovala hanlivě o obviněných a jejich obhájcích a chválila si, jak dobře se soudilo v předlistopadovém režimu. Záznam někdo vynesl a zveřejnil jej prostřednictvím internetových stránek novináře Luboše Xavera Veselého.

Ohlas na zveřejnění jejích úvah byl poměrně živý: padly návrhy na kárné řízení a na vyloučení z procesu pro podjatost. Ochránila ji stavovská solidarita: žádný z oslovených kárných žalobců ji neposlal před kárný senát a soudy, které rozhodovaly o námitkách podjatosti, ji za podjatou neuznaly. V našem případě se ale obžalovaní nevzdali a obrátili se k Ústavnímu soudu, který „soudkyni OLO“ uznal za podjatou.

Podle trestního řádu rozhodnutí, učiněná podjatým soudcem, jsou neplatná. Z ústavního nálezu proto musel Vrchní soud v Olomouci vyvodit důsledky: dne 29. listopadu 2018 v neveřejném zasedání zrušil tři usnesení, jimiž byla uznána za nepodjatou, a hlavně také rozsudek nad „Slušňáky“ (když „Rošťáky“ vyloučila do samostatného řízení, takže pro ně zůstalo rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci bez účinku). Současně věc vrátil Krajskému soudu v Brně s tím, že nařídil změnu senátu pro obnovené řízení. Jinými slovy: případ jí odebral.

Odsouzení z této kauzy (vedle „Rošťáků“ a „Slušňáků“ v tom kuse hraje i jakýsi „kompars“) se radují. Je to pochopitelné a musíme jim to přát, zvláště též proto, že úspěchů v řízení o podjatosti je jako šafránu, protože pro mnohé soudce je „podjatost“ sprosté slovo a rozhodují-li o návrzích na vyloučení pro podjatost, většinou napadené zaštítí : soudci jsou přece moudří a spravedliví, naprosto nestraní, takže ani podjatí být nemohou.

Z rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci mají možná radost i oslovení kární žalobci, kteří „soudkyni OLO“ zaštítili, neboť případ budou velebit jako důkaz zbytečnosti kárného řízení, když přece pochybení soudu lze napravit řádnými opravnými prostředky.

Domnívám se ale, že právě uplatnění takového názoru snižuje hodnotu dosaženého úspěchu. Obžalovaným se dostalo práva až použitím nejvyššího národního opravného prostředku, byť jim je mohla poskytnout přímo „soudkyně OLO“: byla přece 1. rozhodujícím stupněm a nic jí nebránilo, aby sebekriticky uznala neúnosnost svého chování a z řízení se vyloučila. Zejména zásadní slabinou vzniklé situace je náprava nevhodného chování v jednom izolovaném procesu. Při tom je patrné, že nepřátelské, znevažující nazírání na obžalované a jejich obhájce je zřejmě systémovou součástí jejího myšlení a tak či onak ovlivňuje její chování ve všech kauzách, které soudí. A pokud ji nikdo nezastaví, bude obžalovaným podjatým chováním škodit až do odchodu do důchodu.

Vrchní soud v Olomouci zasáhl pouze hlavní větev řízení. Nedotkl se dvou samostatných řízení proti „Rošťákům“, přestože o vyloučení těchto obžalovaných paní soudkyně rozhodovala v době, kdy se dopouštěla jednání, jež vedlo k uplatnění námitky podjatosti proti ní. Rozhodovala tedy jako podjatá a její rozhodnutí by taktéž neměla platit. Není to bez významu: zatímco „Slušňákům“ vyměřila citelné nepodmíněné tresty, recidivista Roman Šulyok vyvázl bez trestu, neboť jeho trestní stíhání v samostatném řízení zastavila pro neúčelnost.

Konečnou výhodou pro obžalované bude vyloučení „soudkyně OLO“ pouze v případě, že nový senát posoudí jejich věc pro ně příznivěji. To je zatím ale pouze možnost, nikoli jistota. Přínosem širšího významu by byla změna přístupu kárných žalobců k jiným jejím pokleskům, kterých se výše popsaný spor o podjatost netýká.

Aktualne.cz šíří poplašnou zprávu! Co na to Jourová a BIS? Jak je možné, že bývalý 1. náměstek ministra vnitra a nyní komentátor Aktualne.cz Martin Fendrych na tuto stánku odkazuje a šíří zřejmě ruské desinformace? Co dělá Policie?

$
0
0
6. 12. 2018


Kdože stojí za touto zprávou podlamující naši neochvějnou důvěru v Západ a pracně budovanou nedůvěru ve Východ? Skupina iForex! 


O skupině iFOREX   

Důvěryhodný mezinárodní broker. Na světovém trhu již přes dvacet let

iFOREX byl založen roku 1996. Jedná se o skupinu úspěšných bankéřů a forexových dealerů, jejímž cílem je poskytnout špičkové tradingové služby ve světovém měřítku. V Evropě členům skupiny iFOREX autorizace a licenci poskytuje CySec. Na světové úrovni jsou její aktivity regulovány BVI FSC. V Maďarsku produkty a služby této Skupiny prostředkuje eBrókerház Zrt. Licenci společnosti poskytuje Maďarský finanční dohližitelský úřad a na její činnost dohlíží Maďarská národní banka.
Čím se odlišujeme:
  • Cílem našeho centra zákaznické podpory je poskytnout všem klientům platformu pro to, aby se stali vzdělanými obchodníky.
  • Náš program Ochrany proti zápornému zůstatku slouží jako inherentní forma zvládání rizika a prevence proti ztrátám překračujícím možnosti vašeho zůstatku.
Díky různorodosti produktů, které nabízíme na světovém trhu, inovativním technologiím, které využíváme, a neustále se zvyšující kvalitě klientského servisu se v našem odvětví držíme na špici.



Kalousek má pravdu, ale také se mýlí

$
0
0
Erik Best
6. 12. 2018   EB
Rozpočtové deficity, i ty dosahující astronomických výšin, budou normou tak dlouho, dokud se udrží na dolaru založený post-brettonwoodský globální finanční systém a jeho imaginární peníze. Bývalý ministr financí z TOP 09 Miroslav Kalousek a předseda Senátu Jaroslav Kubera z ODS mají podle učebnicového výkladu prof. Samuelsona pravdu, že český rozpočet na rok 2019 s deficitem 40 miliard Kč (3 % příjmů) v období robustního ekonomického růstu je nezodpovědný.


V opravdovém světě na umírněném českém deficitu nakonec ale vůbec nesejde. Česká vláda si může na rozdíl bez problémů půjčit, stejně jako na rostoucí úroky z nashromážděného dluhu. Kalouska s Kuberou by měl mnohem více znepokojovat deficit ve výši 984 miliard dolarů (29 % příjmů), který na rok 2019 plánuje Donald Trump. Není podstatné, jestli český kluzák hladce přistane (jak tvrdí Jiří Rusnok), pokud se americký jumbo jet zřítí střemhlav k zemi.

Rusko v krizi, Západ ve výborné kondici

$
0
0
Jaroslav Loudil
6. 12. 2018
Naši mainstreamoví komentátoři i jejich sluníčkářští přikyvovači stále uvádějí, jak je prý Rusko v ekonomických potížích, ne-li rovnou v krizi . Různá důležitá makročísla však ukazují pravý opak !


1. Ruský státní rozpočet skončí roku 2018 v přebytku !! patrně o 2,5 %. Na Západě, kromě snad Německa, se topíme v bahně deficitního hospodaření. USA například směřují k deficitu státního rozpočtu - 700 mld. USD !

2. Rusko letos do konce října nově vložilo do státních devizových rezerv už 227 tun zlata, za celý rok to bude zhruba + 280 tun. Tedy každých 24 hodin další skoro tuna zlata do rezerv.

3. Ruský zahraniční obchod je vysoce přebytkový, vývoz mohutně převyšuje dovoz o 150 - 200 mld. USD ročně. To USA mají v obchodě zbožím obří deficit asi 700 mld. USD.

4. Hrubé ruské státní zadlužení činí 17 % HDP, USA = 106 %, Itálie = 136 %, Japonska = 240 %.

P.S. Že by snad ke znakům - "nemocné ekonomiky" - patřil silně přebytkový státní rozpočet, silně přebytkový zahraniční obchod, minimální státní dluh a denně další tuna zlata do státních rezerv ?? Pochybuji o tom !

https://www.cnbc.com/2018/11/28/reuters-america-russia-raises-2018-budget-surplus-forecast-to-2-point-5-pct-of-gdp-from-2-point-1-pct.html

https://zlato.kurzy.cz/zpravy/475613-ruske-zlate-rezervy--rekordni-rok-2018/

BIS škodí zájmům ČR a našich spojenců

$
0
0
Radim Valenčík
6. 12. 2018      RadimValenčíkPíše
Letošní zpráva BIS spíše pobavila lid obecný svým břídilstvím a patolízalstvím. Celá viz: www.bis.cz/vyrocni-zpravy
V určitém smyslu je však dosud nejnebezpečnějším výkonem, který proti naší zemi i naším spojencům BIS předvedla. A to zejména na poli ochrany ekonomických zájmů, kterým věnovala nebývalou pozornost. To, že BIS věnovala pozornost ekonomickým zájmům je v pořádku, ukládá jí to Zákon o zpravodajských službách České republiky z roku 1994, na který se ve svém úvodu zpráva odvolává, konkrétně pak § 5 odstavec d): "Bezpečnostní informační služba zabezpečuje informace o činnostech, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy České republiky"zakonyprolidi


Pokud by si BIS chtěla plnit tuto funkci řádně, musela by reagovat na skutečnost nerovnoprávného postavení naší země vůči silnějším partnerům, kteří různým způsobem (přesto, že jsou to partneři, ale tak to už v dnešním světě chodí) svého silnějšího postavení zneužívají. Nedávno jsem popsal cesty, kterými k poškozování ekonomických zájmů ČR dochází, takto:
"Odhadem každou druhou korunu, kterou vyděláme, na Západ odvádíme. Několika způsoby. Přes dividendy, přes vnitrokoncernové obchodní, resp. cenové vztahy, přes reexporty, přes rozpouštění toxických aktiv v investičních fondech našich bank, přes tvorbu rezerv centrální banky, přes umožnění spekulativních výdělků zahraničních bank přes českou korunu..."
Vůči tomuto poškozování ekonomických zájmů od svého počátku dělá BIS mrtvého brouka. Na to už jsme si zvykli. Přitom třeba problém reexportů BIS umí sledovat, jak vyplývá z jedné části její zprávy věnované specifické problematice. Uvádím záměrně celé, aby bylo zřejmé, jací jsou na BIS chlapíci, kteří rozumějí svému řemeslu a zaslouží si pochvalu (komu se to nechce číst, může to přeskočit, je to jen o tom, jak dobře BIS dokáže sledovat reexporty, když chce):
"Jako člen všech Mezinárodních kontrolních režimů (MKR)4 se ČR zavázala nepodílet se na šíření (proliferaci) zbraní hromadného ničení a jejich nosičů (ZHN) a minimalizovat rizika spojená 4 Wassenaarské ujednání (Wassenaar Arrangement on Export Controls for Conventional Arms and Dual-Use Goods and Technologies, WA), Australská skupina (Australia Group, AG), Kontrolní režim raketových technologií (Missile Technology Control Regime, MTCR) posílený o Haagský kodex (The Haague Code of Conduct, HCOC), 14 s mezinárodním obchodem s konvenčními zbraněmi, vojenským materiálem, výbušninami a zbožím dvojího použití. Jaderné, chemické a biologické (bakteriologické a toxinové) ZHN jsou v ČR z obchodu vyloučeny, další mezinárodně kontrolované položky podléhají v ČR zákonným předpisům5 . Přesto se proliferačně nejrizikovější země (i nadále mezi ně patří KLDR, Sýrie a Írán) zajímaly o konkrétní strojírenská zařízení, speciální materiály, technologie a know-how použitelné k výzkumu a vývoji vlastních ZHN. Pro získání zboží s potřebnými technickými parametry připravovaly složité obchodní cesty přes třetí země. Do reexportů zboží zapojovaly krycí firmy nebo subjekty, jimž často nebyl skutečný účel obchodu a rozsah zapojení dalších firem znám. Složitým obchodním cestám uzpůsobovaly i platby za zboží s cílem znemožnit identifikaci obchodních tras a zapojených firem. Mezinárodní společenství proti takovým snahám proliferačně rizikových zemí uplatňují sankční opatření, která zakazují přímé dodávky kontrolovaných položek a přijímání plateb za takové obchody. Rada bezpečnosti OSN zesílila v roce 2017 ve čtyřech rezolucích sankční opatření proti KLDR za její raketové a jaderné testy. Trvaly sankce proti Sýrii a přes uvolnění sankcí proti Íránu v jaderné oblasti zůstala v platnosti opatření zakazující dodávky konvenčních zbraní a zboží pro íránský raketový program. Sankce EU se od srpna 2014 týkají i dodávek ruským zbrojovkám a subjektům se zbrojními programy, řada sankčních zbrojních opatření směřovala proti některým zemím Blízkého a Středního východu, jihovýchodní Asie a kavkazským nebo africkým zemím. Zbrojní embarga podle rezolucí Rady bezpečnosti OSN, Nařízení Rady (EU) nebo Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) však obchody do takových zemí zásadně limitují, popř. úplně zakazují. O vojenský materiál, zbraně a výbušniny nebo o speciální komponenty využitelné k vývoji a výrobě např. bezpilotních prostředků pro vojenské účely projevily zájem i země s nestabilním či represivním režimem a země, ve kterých probíhají ozbrojené konflikty. Porušení nebo obcházení sankčních opatření by na mezinárodní úrovni poškodilo dobré jméno ČR. Poptávky po proliferačně zneužitelném zboží se nevyhýbaly ani ČR, která si na mezinárodní úrovni udržuje postavení tradičního výrobce strojírenských zařízení, materiálů a technologií. Postupy proti obcházení kontrolních režimů využívaly průběžné vyhodnocování i dílčích poznatků o změnách ve společnostech a jejich obchodních partnerech, způsobech příprav a realizaci obchodů a výměny informací, a to i v mezinárodním měřítku. Přesto se někteří obchodníci domnívali, že zakrývání skutečného účelu obchodu, např. argumentací civilním využitím vyváženého zboží, jim usnadní získání vývozních povolení. Takové a podobné postupy poškozovaly proexportní aktivity ČR a její dobré jméno. BIS včas informovala oprávněné adresáty o konkrétních událostech, jevech nebo trendech spojených se zahraničním obchodem s kontrolovanými položkami, včetně obcházení nebo nedodržování dalších závazků ČR ze sankčních opatření proti konkrétním zemím, subjektům nebo entitám tak, jak jí určuje zákon."


Pokud BIS umí takto dobře sledovat záměrně kamuflované a několikastupňové reexporty, nemůže pro ni být problém zmapovat reexporty standardního zboží z naší země, které jsou realizovány za účelem převedení ziskové marže z našich firem či firem působících u nás do zahraničních firem. Jedná se o značný únik finančních prostředků, které by bez těchto reexportních praktik umožnily zvýšit platy našich zaměstnanců a podstatným způsobem zvýšily daňové příjmy. Mj. součástí těchto reexportních praktik je i zneužívání různého typu sankcí vůči třetím zemím, kterým se naše země musí podřídit, zatímco silnější země je mohou díky své větší váze obcházet. – Nikdo nechce po BIS žádné zázraky. Vůči silnějšímu je třeba vždy postupovat obezřetně. Nicméně zejména v oblasti zneužití sankcí už by určitá aktivita byla na místě.
BIS ovšem na výše uvedený problém nejenže nereaguje, ale působí doslova jako kazišuk v oblasti řádných ekonomických transakcí. Využívá přitom fabulace (spřádání spikleneckých nitek) buď převzaté z vysílání ČT, nebo (co hůř) ze stejného "řídícího zdroje". Uvedu několik příkladů z její zprávy:
"O významné projekty v české energetice se setrvale zajímaly i zahraniční společnosti ze zemí, kde bylo nutné počítat s jejich silnou vazbou na tamní státní administrativu. Vyvstávala tím rizika spojená s jejich případnou účastí na takových projektech, neboť mohla být zneužita pro prosazování zahraničně-politických cílů zemí jejich původu, a to v rozporu se zájmy ČR."
"V souladu se stanovenými prioritami, mírou rizik pro zájmy České republiky a vlastními kapacitami a možnostmi BIS byly prioritními cíli aktivity ruské a čínské státní moci ohrožující bezpečnost a další klíčové zájmy České republiky. Ruská činnost se kontinuálně orientovala zejména na vlivové operace a vědomé i nevědomé vytěžování českých zdrojů. Čínské aktivity v dotčeném roce vykazovaly oproti předchozímu roku méně ovlivňování a více zpravodajského pronikání. BIS nezaznamenala žádné, z hlediska působnosti, relevantní aktivity zpravodajských služeb dalších států. Pokračoval ruský extenzivní přístup k využívání nedeklarovaných zpravodajských důstojníků využívajících diplomatického krytí. Ruský diplomatický sbor zůstává pro české občany nejvýznamnějším zdrojem rizika nevědomého kontaktu se zpravodajským důstojníkem cizí moci a nátlakovou pákou na Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, resp. na disproporčně menší českou misi v Rusku. Velikost ruské diplomatické mise a její vysoká "promořenost" osobami s afiliací na ruské zpravodajské služby dlouhodobě způsobuje nárůst rizik spojených s lehkovážným přístupem českých občanů, zejména politiků a státních zaměstnanců, k neutajovaným, ale interním, neveřejným informacím. Je vhodné akceptovat skutečnost, že pokud protistrana získá dostatek neutajovaných interních informací od většího počtu zdrojů, již akutně nepotřebuje krást informace utajované, a to, že si o někom myslíme, že je pouze diplomat, neznamená, že nepředstavuje riziko či problém. Česká republika byla cílem ruských aktivit, které tvořily součást obecné ruské hybridní strategie zacílené proti NATO a EU. Českým problémem však je, že "pro stromy nevidíme les". Koncept hybridního konfliktu je založen na komplexním (kombinace v rozsahu od přísné hierarchie/struktury k chaotickému stavu) využití všech vlastních dostupných vojenských a nevojenských nástrojů1 (historie, špionáž, vojenské akce, guerilla, ekonomika, organizovaný zločin, korupce, politika, informační boj atp.), ale i nástrojů či možností, které nabízí protistrana (např. svoboda slova). Jednotlivé segmenty či součásti hybridní strategie mohou představovat jen kouřovou clonu, která má připoutat pozornost či vyvolat chaos, tj. odvést pozornost od jiných, zásadních komponentů hybridní strategie. Nemůžeme se proto fixovat na vybraný či vybrané komponenty hybridní strategie či kampaně a stejně tak nemůžeme vnímat ruskou hybridní strategii jen v časovém úseku počínajícím krymskou krizí. Klíčový je cíl ruské hybridní strategie, kterým je především vnitřní oslabení NATO a EU, a to např. cestou oslabení jednotlivých členských států. – Proto BIS nerozpracovávala tzv. proruské dezinformační weby jako samostatný problém, ale věnuje se zpravodajskému rozpracování ruských vlivových operací proti ČR a jejím zájmům jako komplexnímu problému. Snaží se odfiltrovat balast (onu kouřovou clonu) a identifikovat (významný je zpravodajský kontext, ne to, jak mnoho propagandy či dezinformací objekt produkuje či distribuuje) klíčové linie ruských vlivových či infiltračních operací (vedených v kontextu politiky, ekonomiky, jaderné energetiky, ukrajinské krize atp.), za nimiž stojí ruská státní moc či na ni napojené klientské struktury."

Co je skutečným smyslem těchto fabulací? Naše firmy si postupně nacházejí cestu na ruské a další trhy přímo. BIS místo toho, aby tam, kde je to v souladu s našimi ekonomickými zájmy, tyto aktivity podpořila (chránila naši ekonomiku před okrádáním formou reexportů) spřádá fabulace, které mají naše exportní postavení oslabit. Proč raději nevěnuje pozornost tomu, jak je vůči naší zemi zneužíván dvojí metr sankcí (pro nás platí, pro silnější partnery ne)?

Nejzajímavější pasáž, které si povšimla většina komentátorů, je v návaznosti na předešlé, tato:
"Z pohledu BIS je právě segment tzv. dezinformačních webů jen jednou ze součástí systému ruské hybridní strategie a v drtivé většině případů je součástí oné krycí kouřové clony, v níž a za níž se kryjí jiné zásadnější aktivity s vazbou na Rusko a jeho zájmy. Drtivá většina dezinformačních webů v českém jazyce je dílem českých (ideologicky motivovaných a přesvědčených o škodlivosti NATO, EU, USA, liberální demokracie či prvoplánově proruských) občanů, které nepodporují ruské entity. Tito aktivisté jen v rámci svých občanských práv a svobod šíří to, čemu věří, že je pravdivé. Jejich činnost je věcí diskuse a kritiky v rámci svobody slova a případně občansko-právních sporů, čímž ovšem nijak nezpochybňujeme, že tito lidé a jejich webové projekty zneužívá ruská strana pro šíření propagandy a dezinformací či pro podporu jiných komponentů hybridní strategie."

Co vlastně BIS říká a co z toho vyplývá:

1. Drtivá většina tzv. dezinformačních webů je dílem českých občanů, kteří nemají žádné napojení na ruskou stranu. – K tomu dodám: Ano, toto si BIS špiclováním příslušných osob ověřila. Tyto osoby to dělají bez jakékoli podpory a bez jakékoli vazby na vnější síly. A ještě dodám: Na rozdíl od řady neziskovek a vlivových agentur, které jsou masívně podporovány ze strany našich silnějších zahraničních partnerů.

2. Teď stála BIS před odpovědí na otázku, proč to ti lidé dělají a proč to má takový efekt? A dala si odpověď – je to proto, že tito lidé jsou ideologicky motivováni svým přesvědčením o škodlivosti NATO, EU, USA, tj. liberálních demokracií, šíří to, co považují za pravdivé. – K tomu dodávám: BIS si dokonce netroufne říci, zda to je či není v převážné většině případů pravdivé! No to už se zašlo hodně daleko. Averzí k "liberální demokracii" to určitě není. Mj. to, co BIS ve zprávě předvádí, má s liberální demokracií málo společného.

Normálně uvažující člověk by si řekl, že pokud lidí, kteří bez podpory zvenčí šíři zprávy, které považují za pravdivé, je tolik a pokud jejich hlas je natolik silný, že ani veřejnoprávní propaganda nezabírá, tak je asi potřeba se zamyslet nad tím, zda není něco v nepořádku právě s tou liberální demokracií či fungováním EU. Ale to po "naší" BIS přece chtít nemůžeme. Takovou míru inteligence, takovou schopnost vytvořit si vlastní názor, takovou loajalitu vůči vlastní zemi... - to je nad síly "naší" BIS.

Jenže tím BIS škodí nejen naší zemi, ale i našim spojencům. Naši silnější partneři si zvykli využívat různými způsoby podstatnou část našeho ekonomického potenciálu. My jsme to přežili a přežijeme i do budoucna. Svým způsobem nás to, že o každou druhou korunu jsme obráni, posílilo. Ale jak se ukazuje na příkladu současné Francie, ti kteří si zvykli na privilegované postavení silnějších, schopnost postarat se o lidi ve své vlastní zemi ztrácejí. Svůj díl viny na tom nese i BIS, která se v prohlubování nerovnoprávného postavení zemí angažuje, přitom letošní zprávou překročila míru únosnosti.

Vůbec by nebylo na škodu, pokud by se Sněmovna zprávou zabývala. BIS je tu od toho, aby sloužila naší zemi, a ne aby byla služkou silnějších, kteří se dostávají do velkých potíží právě proto, že si až příliš zvykli zneužívat výsad, které si vytvořili. Pokud se včas nevrátíme k principu "já pán, ty pán" (na který se vždy tak rád odvolával Zdeněk Mahler), budeme (a nejen my a ani ne především my) procházet mnohem většími turbulencemi, než si mnozí dovedou představit. A ani já si je nechci představovat.
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/6441-bis-skodi-zajmum-cr-a-nasich-spojencu.html

Na Ukrajině bylo navrženo, aby byl z Bandery udělán národní hrdina

$
0
0
6. 12. 2018      https://lenta.ru/news/2018/12/05/bandera/
Poslanci Nejvyšší rady apelovali na prezidenta Ukrajiny Petra Porošenka s návrhem na posmrtné udělení Stěpanu Banderovi titulu Hrdina Ukrajiny. Příslušný dokument je zveřejněn na internetových stránkách parlamentu Ukrajiny. "Přijetí navrhovaného návrhu umožní uctít památku Stěpana Andrejeviče Bandery, napomůže obnovení historické pravdy o účastnících boje za nezávislost Ukrajiny ve dvacátém století, konsolidaci ukrajinského národa a posílení výchovy k vlastenectví", je uvedeno ve vysvětlující poznámce.


Poslanecká sněmovna se domnívá, že uznání Bandery národním hrdinou pomůže v boji proti podvratné činnosti vůči Ukrajině v informační oblasti a zastaví také "šíření mýtů, vytvořených ruskou propagandou". Autory návrhu jsou zástupci frakcí Národní fronta a Blok Petra Porošenka.

V lednu 2010 vydal Viktor Juščenko jako prezident Ukrajiny dekret, jímž jmenoval Banderu Hrdinou Ukrajiny. O tři měsíce později jej doněcký soud zbavil státního vyznamenání, protože nebyl občanem Ukrajiny.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Prezident Miloš Zeman v dnešním pořadu Jaromíra Soukupa prozradil státní tajemství

$
0
0
Ivan David
6. 12. 2018
V minulých dnech jsme mohli číst a slyšet mnoho velmi zaťatých komentářů k zveřejněné veřejné zprávě BIS ZDE. Včera jsem například ve večerním pořadu "Dvacet minut Radiožurnálu" vyslechl nesmíně trapný pokus redaktorky Marie Bastlové grilovat europoslankyni za KSČM Kateřinu Konečnou ZDE. Mimo to, že ji nutila ke stanovisku k dotacím Agrofertu, také na ni tlačila, aby se vyjádřila ke zprávě BIS, samozřejmě hlavně k části o údajné zvýšené aktivitě ruských a čínských špiónů krytých diplomatickou imunitou. Mělo být demonstrováno, že komunisté jsou nezodpovědní a režimu neloajální a toto strašné nebezpečí bagatelizují. Dlužno dodat, že Kateřina Konečná odrážela útoky redaktorky velmi zdatně.


Pochopitelně každého, kdo myslí horní polovinou těla musí napadnout, jak je asi obtížné něco tvrdit a předstírat, že konkrétní údaje nemůže sdělit, neboť musí být utajovány. Samozřejmě, že takto je možno tvrdit cokoli. Včera jsme k tomu zveřejnili vtipný komentář Martina Kunšteka ZDE. Kateřina Konečná pohotově řekla, že ve spojitosti s kauzou Skripal byli vypověteni ruští diplomaté, ale ani v tom, ani v žádném jiném případě nebylo zveřejněno, že by se diplomaté RF dopouštěli špionáže. Pokud se toto stane, pak Kateřina Konečná bude nakloněna věřit, že k něčemu takovému dochází (mohou to být jen další, ovšem poněkud konkrétnější nedoložená tvrzení).

Dnes však pan prezident Zeman klidně sdělil, že po šest let, kdy pravidelně čte tyto zprávy BIS, nebyl ani v tajné části zprávy doložen jediný případ odhaleného ruského nebo čínského špióna. Sám má z titulu své funkce možnost BIS úkolovat. Dosud jí dal před lety jen jeden úkol, a to aby sledovala činnost možných islámských teroristů. Neodhalili žádného. Ovšem nedávno z České republiky prchl imám, o němž bylo prokázáno, že se podílel na přípravě a financování teroristických akcí v ČR. BIS ho ovšem neodhalila. Pan prezident tedy položil řečnickou otázku, co tedy BIS za ony tři miliardy z naši daní vlastně dělá. Teď už to víme. Dělá politickou propagandu, šíří poplašné zprávy  a snaží se manipulovat veřejností v rámci nenávistných kampaní, a jak vidíme - bez reálného základu.

Po tomto prozrazení budou muset nějakého špióna usvědčit ber kde ber. Tři miliardy je mnoho peněz a v sázce jsou politické a hospodářské zájmy sil, pro které BIS ve skutečnosti pracuje.

Čekáme na evropský black-out?

$
0
0

Jiří Krautwurm
7. 12. 2018
Evropská energetika nemá vyjasněnou koncepci a kroky, které se v Evropě na poli energetiky podnikají, postrádají racionální zdůvodnění. Tato obava se naléhavě potvrdila na parlamentním semináři „Energetická budoucnost ČR – perspektivy energetické politiky“. Ačkoliv si vláda nechává opakovaně vypracovávat či upřesňovat energetickou koncepci, která je fundovaně zpracována, její závěry se plní váhavě a s obtížemi, nebo dokonce až pod tlakem eminentních hrozeb, jako v případě instalace transformátorů s posunem fáze (anglická zkratka PST) pro omezení přetoku výkonu z německé sítě přes přenosovou soustavu ČR.


Evropské rozhodování je dominantně ovlivněno ideologickými aspekty, propagované tržní mechanismy se uplatňují jen částečně, protože obchodování je deformováno miliardami dotací plynoucími do energetického sektoru. V podmínkách ČR jistě nemusíme podrobně vysvětlovat termín „solární baroni“, za připomenutí však stojí finanční hledisko tohoto pojmu, tj. každoročních více než 40 miliard Kč, které jsou vypláceny takzvaně na podporu obnovitelných zdrojů, a to se zákonnou zárukou státu po dobu 15 let. Pro srovnání: celková suma vyplacená za dobu 15 let, tedy více než 600 mld. Kč, bude srovnatelná s cenou výstavby obou temelínských jaderných bloků při dnešních cenách výstavby. Podílem výroby přitom Temelín představuje přes 17% celkové výroby elektřiny v ČR, kdežto elektřina vyrobená ze solárních panelů představuje pouze okolo 3% a to s výrazným kolísáním během dne (v noci se překvapivě nevyrábí). Nejlépe tuto disproporci pochopíte na grafu výroby na stránkách ČEPS, kde výroba slunečních elektráren představuje malou korekci grafu v omezenou denní dobu.

Přesto, že by se na první pohled mohlo zdát, že Německo přistupuje k dotacím daleko racionálněji (Německý ministr energetiky prohlásil, že v horizontu 5 let by se obnovitelné zdroje mohly obejít bez dotací) je dotovanou elektřinou z větrných parků na severu Německa deformována situace již dnes. Jsou to právě tyto větrné parky a neexistence dostatečných severojižních přenosových kapacit, které německou elektřinu tlačí přes ČR, Polsko a ostatní státy jižním a jihovýchodním směrem, včetně zajišťování vnitroněmeckých přenosů sever - jih. Po Polsku tedy k výstavbě PST přistoupila i Česká republika, protože již několikrát z důvodu přetoků výkonu přenosovou soustavou ČR došlo k porušení bezpečnostního pravidla N-1. Tedy black-out neboli totální rozpad přenosové sítě visel tak říkajíc na poruše jednoho jediného prvku, jehož selhání by mohlo způsobit pád celé soustavy. Zmiňované přetoky elektrického výkonu nejen že přetěžují národní přenosovou soustavu, ale také omezují obchodní aktivity, jak konstatuje ČEPS na svých webových stránkách.

Deklarovaným cílem masové výstavby větrných a slunečních parků je snížení emisí CO2 při produkci elektřiny, a o to více je nepochopitelné odstavování německých jaderných elektráren a pokračující výroba v elektrárnách tepelných, zvláště pak těch spalujících hnědé uhlí. Od vyhlášení cílů snížení produkce CO2 či odchodu od jádra se v Německu výroba v uhelných elektrárnách prakticky nezměnila. Podle údajů z počátku roku 2018 dosáhl instalovaný výkon větrných elektráren více než 51 GW, pro srovnání si představte 25 Temelínů v řadě vedle sebe. Řešit situace, kdy vytrvale fouká a větrníky jedou naplno si lze představit celkem optimisticky, v případě potřeby se omezí přetoky výkonu nebo se výkon turbín sníží nastavením lopatek či odstavením. Daleko nepříjemnější podmínky však hrozí pro meteorologické situace, kdy nefouká dostatečně nebo nefouká vůbec. Politika prosazování zdrojů závislých na meteorologické situaci či denní době na úkor zdroje stabilního, který nejlépe pracuje v ustáleném režimu tzv. základní zátěže, tj. jaderných zdrojů, může mít jediné zvažovatelné zdůvodnění, tj. strach z jádra jako takový, tak řešeno „an sich“. Uvedených rizik kolísavosti výroby jsou si němečtí plánovači nepochybně dobře vědomi, a proto jistě není náhodná výstavba plynovodů Nord Stream I a Nord Stream II. Docházíme zde tedy k paradoxu: energetická politika vycházející z boje proti emisím CO2 dospěje do stádia nutnosti zajištění produkce z tepelných zdrojů produkujících emise CO2. Úspěšný vývoz takových myšlenek daný vahou ekonomiky velkého státu a pravidly nejen propojených elektrizačních soustav raději ponechme ztracený v překladu.

V předchozím odstavci naznačený vývoj otevírá další nevyjasněnou otázku, lapidárně řečeno „odkud ta roura vede“? Stále napjatější vztahy s Ruskem nejdou dobře dohromady s budoucí závislostí na zemním plynu. Na zmiňovaném energetickém semináři otevřela v úvodním příspěvku paní Alena Vitásková několik závažných otázek. Byly investice do plynofikace obcí uvážené? Před koncem minulého režimu by taková otázka měla jasnou odpověď vzhledem k dlouhodobým vztahům. Dnešní situace, jak paní Vitásková prezentovala, je však taková, že stotisíce plynových přípojek je nevyužíváno, přesto je však potřeba je udržovat. Dalším problematickým okruhem je takzvaná liberalizace trhu, která si vyžádala určité náklady, ale nevygenerovala pro koncového spotřebitele pokles cen či nárůst kvality. V této souvislosti je vhodné zdůraznit oportunistický charakter investic do tzv. obnovitelných zdrojů využívající výkupních cen garantovaných státy v úrovních několikanásobně převyšujících cenové úrovně původně v energetice pracujících zdrojů. S určitou mírou zjednodušení můžeme konstatovat, že soukromě ovládaný kapitál nemá o dlouhodobé investice zájem nebo pro takové investice vyžaduje garantované výkupní ceny. Zmiňovaná liberalizace energetických trhů tedy poskytuje garance kapitálu a přenáší rizika na koncové spotřebitele a daňové poplatníky ve smyslu privatizace zisků a socializace rizik.

Zúžíme-li své uvažování opětovně pouze na perspektivy energetiky ČR, je potřeba vzít do úvahy souběh několika budoucích faktorů: dominantní vliv německé ekonomiky a vývoz jejích myšlenek a problémů, jmenovitě je to odchod od jádra k roku 2022, dále pak vyhlašovaný pokles výroby elektřiny z jádra ve Francii z dnešních cca 75% na 50% k roku 2035, neexistence jasného plánu obnovy stabilních energetických zdrojů a to v evropském kontextu, nedostatečná kapacita ukládání energie, prohlubující se závislost na dovozu zemního plynu a to opět v kontextu celé Evropy, docházející zásoby českého energetického uhlí v hnědouhelných revírech (dramatické poklesy těžby lze očekávat mezi lety 2030-2040), s předchozím bodem související nejasná budoucnost českého teplárenství, dobu výstavby jaderného zdroje v rozmezí 10-15 let, abychom jmenovali alespoň ta nejkřiklavější rizika.

V kontrastu s ideologií motivovanými přístupy Evropského svazu se politika Čínské lidové republiky jeví jako pragmatická, její pětileté plánovací cykly staví na rozvoji všech zdrojů, včetně jaderných. Pokud by bylo možné hovořit o jaderné renesanci, pak jejím motorem je nepochybně Čína.

V souvislosti s kontrastem plánovacích cyklů a tzv. liberálním přístupem zmíním rozhovor, jehož jsem byl svědkem počátkem 90. let jako doktorand ve vědeckém ústavu CNRS ve francouzském Grenoblu. Mezi doktorandy z různých zemí byl také čínský student a jednou si jej ostatní dobírali, co že to v té Číně těmi reformami vlastně dělají. „Vždyť tam budujete kapitalismus“ dobírali si jej ostatní, a to i ti s jinak poněkud levicově orientovanými názory. Jeho odpověď si pamatuji dodnes a s ohledem na současnou pozici Číny na mezinárodním poli v ní spatřuji stále větší hloubku. „My máme, víte, takové čínské přísloví: proč vyčítat kočce, že má drápy, když pro nás chytá myši?“ V našich podmínkách to spíše vypadá, že dráp se stal modlou a různá Bratrstva kočičí pracky se zařadila mezi vedoucí sílu společnosti.

Smyslem tohoto zamyšlení není kritika větrných parků a jejich rozvoje „an sich“, ani horování pro jedinou možnou alternativu, při vědomí problémů velkých centralizovaných zdrojů, ale upozornění na souvislosti, které se málo ve veřejnosti diskutují, ale přesto mají a v budoucnosti, lze se oprávněně obávat, budou mít nákladové dopady na každého odběratele energií a tím i kvalitu jeho života.

Je potřeba pořádný evropský black-out, aby se nám v hlavách konečně rozsvítilo?

Neskutečné stvůry. Proč Ukrajinci zůstali bez vody a plynu

$
0
0
7. 12. 2018      zelv.ru
Na začátku zimy činil dluh Ukrajinců za bydlení a komunální služby 40 miliard hřiven. Dál se to bude jenom zhoršovat: v prosinci obdrží občané první inkaso za plyn, jehož cena se zvýšila o 23,5 procenta. Technické služby si dobře uvědomují, že nikdo není s to platit za nové tarify, což znamená, že již nyní je možno utahovat ventily. Jak Ukrajina zbabrala zahájení topné sezóny a čím se bude v nadcházejícím zimním období zahřívat, je uvedeno v materiálu agentury RIA Novosti. Nyní umísťují kyjevské úřady v ulicích města speciální stany, aby se občané mohli zahřát. Zda se celá země bude moci v těchto stanech zahřát, to je spíše rétorická otázka.


Strach a nenávist v Charkově

Na jaře tohoto roku se kyjevské orgány zamyslely nad příštím topným obdobím a ukázaly občanům demoverzi toho, co se stane s celou zemí již za šest měsíců.

V dubnu přešly kyjevské TEC-5 a TEC-6 s celkovou kapacitou 1200 megawattů do majetku Kyjevteploenergo. Naftogaz okamžitě požadoval, aby nový majitel splatil dluhy předchůdce - Kyjevenergo. Společnost odmítla uznat nezaplacený dluh ve výši pěti miliard hřiven, po čemž se Naftogaz prostě sebral a zavřel ventil, takže většina obyvatel Kyjeva se do konce října sprchovala kontrastní vodou ze studené a velmi studené vody.

O měsíc později začala pohroma přicházet do dalších měst, mezi nimiž jsou Smila, Krivoj Rog a Severodoněck. Ve Smile (Čerkaská oblast) zůstalo z téhož důvodu 68 000 obyvatel bez vytápění - místní provozovatel komunálních služeb Energoinvest dlužil Naftogazu asi 200 milionů hřiven.

V Krivom Rogu se situace vůbec ocitla na pokraji katastrofy: při nočních minusových teplotách ve svých domech mrzlo 300 tisíc osob. Vytápění se nedočkalo také 78 škol, 75 mateřských škol, 22 nemocnic a vojenská posádka.

Nyní mrzne Charkov. Sergej Babkin, člen populárního ukrajinského duetu 5'Nizza, si postěžoval na naprostou nečinnost technických služeb. Ve svém Instagramu hudebník uvedl, jak byl šokován, když v předvečer navštívil rodiče.

Pro uklidnění občanů vydala ukrajinská vláda alespoň na chvíli zvláštní vyhlášku, zakazující společnosti Naftogaz vypínat a omezovat dodávky plynu komunálním podnikům během topné sezóny.

V této situaci to jediné, co může ropná a plynárenská společnost dělat, jsou dodávky paliva komunálním podnikům na dluh, účtovat jim pokuty a penále a vést ukrajinské komunální hospodářství k bankrotu.

Východisko z této situace není, protože samotné technické služby nedostávají platby od uživatelů - mnozí prostě nemají peníze. Skutečně, zastavovat dodávky tepla a plynu neplatičům-fyzickým osobám ukrajinská legislativa nezakazuje.

Je zde však technický problém. Pokud je technicky možné vypnout elektřinu každému jednotlivému neplatiči, není možné zastavit dodávku tepla a plynu do jednotlivého bytu. Takže pokud po dvou varováních někdo z obyvatel nehradí dluhy, celý dům zůstává bez tepla nebo plynu.

Nejhroznější na této situaci je, že Naftogaz nejen nepřispívá k řešení této situace, ale ještě ji zhoršuje.

Podle zpráv místních médií hovořil na schůzi smírčí rady představitelů frakcí a předsedů výborů Nejvyšší rady zástupce Radikální strany Andrej Lozovoj o novém podvodném plánu, vymyšleném Naftogazem.

"Dostáváme spoustu dopisů, že Ukrajinci mají ve vyúčtování 100 až 300 dalších kubíků plynu, které údajně spotřebovali." Naftogaz to vysvětluje takto: "Váš plynoměr nebyl od určitého roku standardizován". To je už otevřený výsměch - lidé jsou okradeni do nitky, sahají do kapsy a vytahují to poslední. Obyvatelé na své náklady instalovali plynoměry, aby ušetřili, a Naftogaz jim píše: zaplaťte znovu, je to málo, co vám krademe", řekl Lozovoj.

Naftogaz nutí průměrného spotřebitele, aby se plácl přes kapsu ve výši 855 až 2565 hřiven. Vzhledem k tomu, že v Kyjevě je hranice nedoplatku, kdy je možné zastavit dodávku plynu, 4000 hřiven, celý dům se může ocitnout na černé listině za pouhé dva měsíce, dokonce i když vlastník jednoho z bytů se na ní prostě nevyskytuje.

Bludný kruh

Oběťmi katastrofické situace v oblasti bydlení a komunálních služeb se nestali jen prostí občané. Na začátku prosince generální ředitel společnosti Ukrpočta Igor Smeljanský uvedl, že poskytovatelé služeb jim odpojují dodávky plynu a tepla a v souvislosti s tím byla společnost nucena uzavírat své pobočky.

"Veřejně vyzývám své kolegy z oblastních dodavatelů plynu, aby zastavili tuto zvůli. Odpojíte nám teplo, my vám zablokujeme doručování účtů a výběr plateb, protože nikdo nebude pracovat v zimě", pohrozil Smeljanský.

Stojí za to dodat, že na pobočkách Ukrpočty dostává výplaty až 45 procent ukrajinských důchodců. Takže uzavření poboček může vést k tomu, že mnoho starších lidí jednoduše zůstane bez důchodů.

Co dělat v této situaci, to nikdo neví. Takže je čas pro populistická prohlášení, zcela odtržená od reality. Poslankyně Nejvyšší rady Julie Tymošenková například vyzvala k ukončení zabíjení Ukrajinců neoprávněně přemrštěnými cenami plynu.

"Požadujeme, aby se hlasovalo o návrhu usnesení šesti frakcí o zrušení zvýšení cen plynu a moratoriu na jeho další zdražování", napsala na Facebooku.

Tymošenková dodala, že náklady na těžbu kubického metru paliva je jen jedna hřivna, zatímco sazba pro obyvatelstvo, s ohledem na zvýšení cen, je 8,55 hřivny.

Experti se však domnívají, že zemi se podaří dosáhnout soběstačnosti v oblasti zemního plynu při nejoptimističtějším scénáři ne dříve než za deset let.

Zatím podle hlavy vedení Naftogazu společnost nakupuje evropský plyn v průměru za 300 dolarů za 1000 kubických metrů, tj. 8,45 hřivny za krychlový metr. Ukazuje se, že s přihlédnutím k nákladům na dopravu společnost funguje se ztrátou.

Situace se pro Naftogaz může zlepšit v příštím roce, kdy se v souladu s požadavky MMF tarify zvýší na 11,8 hřivny za metr krychlový. Ale pro občany Ukrajiny bude toto zvýšení dalším úderem.

Nyní umísťují kyjevské úřady v ulicích města speciální stany, aby se občané mohli zahřát. Zda se celá země bude moci v těchto stanech zahřát, to je spíše rétorická otázka.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Svět při páteční ranní kávičce

$
0
0
Tereza Spencerova
7. 12. 2018  facebook autorky

→ Donald Trump prý nevěděl o chystaném zatčení jedné z vrcholných manažerek čínského koncernu Huawei, prý to byla záležitost ministerstva spravedlnosti… distancovat se pokouší i kanadský premiér Trudeau, na jehož území k zatčení došlo… oba se obávají o osud obchodních vztahů svých zemí s Čínou… to Trumpův poradce pro národní bezpečnost John Bolton přiznává, že o chystaném zatčení věděl dopředu, už ve chvíli, kdy spolu s Trumpem usedal k večeři s čínským prezidentem, aby dojednali smír v obchodní válce… po letech, kdy byli na tapetě hlavně ruští občané, je to nová situace… jak zareaguje Čína?


→ první den mírových rozhovorů o Jemenu se vcelku povedl… obě strany konfliktu se sice obviňovaly ze všeho možného, ale od stolu neodešly…

→ novou velvyslankyní USA při OSN se má stát Heather Nauertová, doposud mluvčí ministerstva zahraničí a předtím moderátorka Fox News…

→ bez ohledu na nátlak USA se OPEC s Ruskem dohodly na snížení produkce ropy pro příští rok… dál se bude jednat, o kolik…

→ loď Aquarius, která z mezinárodních vod mezi Libyí, Itálií a Maltou dovezla do Evropy na 30 tisíc migrantů, už… v důsledku tlaku evropských vlád… nevypluje… oznámili Lékaři bez hranic…

-- UNIFIL potvrdil existenci jednoho „útočného“ tunelu podél libanonsko-izraelské hranice… Izrael vyzval Libanon a OSN, aby tunel zničily…

→ migranti se hrnou na Arizonu, varuje Donald Trump, aniž by přidal nějaké podrobnosti…

→ němečtí křesťanští demokraté by dnes měli zvolit nástupce současné kancléřky Merkelové v čele strany…

→ ruská policie zatkla jednoho z advokátů, kteří zastupují ukrajinské námořníky zajaté po „kerčském incidentu“… a obvinila ho z extremismu… Emil Kurbedinov v minulosti zastupoval například krymské Tatary a v roce 2013 na svém FB „zveřejnil symboliku zakázané organizace“… uf…

→ Británie se prý Ekvádoru zaručila, že Julian Assange, toho času stále v exilu na ekvádorském velvyslanectví v Londýně, nebude vydán do žádné země, kde by mu hrozil trest smrti… Ekvádor nicméně stále nemá v plánu zakladatele WikiLeaks ze své ambasády vyhnat… Assange odmítá jakoukoli dohodu, která by ho nakonec dovezla k soudu do USA…

→ evropské země, které po zrušení dohody o raketách středního a krátkého doletu nechají na svém území rozmístit nové americké rakety, se stávají potenciální „jadernou pustyní“, varují v ruských Izvěstijích… raketa Kalibr demonstrativně odpálená z paluby fregaty Admirál Gorškov mezitím zasáhla cíl na vzdálenost 700 kilometrů…

→ Pentagon odmítl vojenský útok coby reakci na ruský postup při nedávném „kerčském incidentu“… Rusko posiluje svou černomořskou flotilu novou malou raketovou lodí…

→ afghánská centrální volební komise označila všechny hlasy odevzdané v Kábulu při říjnových parlamentních volbách za neplatné… na duben jsou stále plánovány volby prezidentské…

→ šéf ukrajinského parlamentu podepsal zrušení zákona o přátelství s Ruskem, čeká se už jen na podpis prezidenta… koho by vůbec napadlo, že takový zákon ještě platí?... zákon skončí na jaře, aniž by se to občanů nějak dotklo…

→ německé mateřské školky dostaly k ruce manuál, jak mají odhalovat děti z „krajně pravicových“ rodin… a jak s nimi mají zacházet… a taky mají dávat pozor na genderové role… a vůbec…

→ Indie se dohodla s Íránem, že za jeho ropu bude platit v indických rupiích a za polovinu sumy doveze íránské zboží…

→ třístranná jednání mezi Ukrajinou, Ruskem a EU o tranzitu plynu přes Ukrajinu byla z podnětu Bruselu odložena na leden…

→ Spojenými státy vedená koalice bojující v Sýrii se nedohodla na tom, co si počne s asi 700 zajatými zahraničními teroristy z více než 40 zemí světa… o jejich osudu tak budou rozhodovat jednotlivé státy a síly, které je mají v držení… Kurdové z amerických Syrských demokratických sil (SDF) mezitím pronikli do Hadžínu, bašty Islámského státu na hranicích s Irákem…

→ Maďarsko prý přestalo vydávat své pasy etnickým Maďarům na ukrajinském Zakarpatí, tvrdí kyjevský ministr zahraničí… vojenské správy po celé Ukrajině mezitím chytají přímo na ulicích brance…

→ USA by rády nad Sýrií vyhlásily bezletovou zónu, jako „v 90. letech nad Irákem“… a mají v plánu vycvičit v Sýrii na 40 tisíc bojovníků, kvůli „stabilizaci“ východu Sýrie… tedy kvůli jejímu odtržení od zbytku země…

→ francouzské policejní odbory vyzvaly všechny své členy, aby okamžitě vyhlásili stávku a přidali se k demonstrantům… Macron měl přitom v plánu povolat do Paříže na víkendovou vlnu protestů „žlutých vest“ 89 tisíc policistů… znamená to, že bude donucen pozvat armádu?

→ slavný ruský režisér a držitel Oscara Nikla Michalkov se urazil na své krajany, že prý chodí moc do kin na západní filmy a utrácejí za ně zbytečně moc peněz, zatímco týž Západ si Ruska „neváží, uvaluje na něj sankce a snaží se ho zastrašit“…

→ Kuba zrušila nařízení, které jednomu člověku v jednom místě povolovalo mít jen jeden byznys…

→ papež František… jako první hlava katolická církve… navštíví Arabský poloostrov… konkrétně Spojené arabské emiráty… v únoru…

→ je to „agent Muslimského bratrstva“, tvrdí Saúdská Arábie o Seanu Pennovi, který začal u saúdského konzulátu v Istanbulu natáčet dokument o vraždě Džamála Chašúgdžího…

→ ukrajinský prezident Petro Porošenko na sociálních sítích zveřejnil kocoura… vojenského…

Tož tak…


Zbyněk Fiala: Francie v pohybu

$
0
0
Zbyněk Fiala
7. 12. 2018  VašeVěc
Žluté vesty připomínají dřívější protestní hnutí ve Španělsku a Itálii, která se probila až k vládní moci.

Zavádění uhlíkové daně je odpískáno, francouzský prezident Emmanuel Macron pochopil, že pouhý půlroční odklad, který nabídl den předtím předseda vlády Edouard Philippe, by nemusel přežít. Samotná uhlíková daň za protesty nemůže. Odborníci ji považují za nejlepší nástroj pro povzbuzení bezuhlíkatých alternativ. Je lepší než investiční nebo provozní dotace pro obnovitelné zdroje (a to nemluvíme o nestydatém odírání státu, které zavedli čeští politici pro spřátelené solární barony), jenže tento dokonalý nástroj snadno naráží na jiný historický trend, a sice obrovský nárůst nerovností a chudoby. Jestliže zvýšení cen elektřiny a nafty dopadne na lidi, kteří už řadu let taktak hradí měsíční účty, je prostě nejen nemravné, ale jak se ukazuje i nemožné, protože takovou vládu by museli svrhnout.

Francouzi vyběhli do ulic v důsledku řady souběžných konfliktů, které vláda arogantně odkopává na ty slabší. Finančníci mohou mít radost, že statistiky ukazují Francii jako zemi s mimořádně vysokou produktivitou, ale pro běžné občany to znamená život v prostředí s desetiprocentní nezaměstnaností. Vyhlídky jsou ještě horší. Ve stejné době, kdy roboti začnou polykat další místa, bude zanikat stávající automobilový průmysl. Co to s nezaměstnanostní udělá? Čerstvě publikovaný odhad norimberského Ústavu pro výzkum pracovního trhu (IAB), že v Německu tak přijde o práci 100 tisíc lidí do roku 2035, může nakonec vyznít jako zavírání očí před realitou.

Ústup tradičního automobilismu a využívání fosilních paliv je nutný, klimatické změny postupují rychleji, než se čekalo, a zejména jižní země začnou být obětmi smrtících veder a vleklého sucha. Jenže lidé přicházejí o práci už teď. Kombinace robotů a převratných změn v dopravě je jasná pohroma v podmínkách neoliberalismu, kdy vítěz bere vše a ostatní jen platí.

Dalším trendem je narůstající koncentrace špičkového průmyslu do globálních center, která kašlou na své okolí, protože ho k ničemu nepotřebují. Také u nás je čtvrtá průmyslová revoluce vnímaná jako koncentrace špičkových technologií do podniků, jejichž úspěch se posuzuje jen podle schopnosti udržet se ve zběsilé konkurenci exportních trhů. Opuštěný odloučený venkov je ponechán sám sobě. Kdo může, ať uteče. V budoucnu prý bude žít ve městech až 85 procent obyvatelstva. Staří a nemožní utéci nemůžou, tak zůstanou, ale bez služeb, bez všeho, v životě po životě.

Těžko se divit, že si to někdo nenechá líbit. Do protestů žlutých vest v Paříži jsou pravidelně sváženi lidé autobusy z venkovských oblastí. Jsou to prý lidé, kteří nechodili k volbám, nemělo to smysl. Teď se dostali do situace, kdy konečně někdo mluví jako oni. I tohle je trend zahájený po finanční krizi vlnami protestních hnutí na jihu Evropy, z podnětu španělských Indignados (Rozhořčených), který narůstal v pravidelných shromážděních na náměstích vždy 15. v měsíci (Hnutí 15M).

Možná i do Francie teď pronikne přesvědčení, že rozhořčení nestačí a změna je možná. Ve Španělsku tak nakonec vznikla strana Podemos (Můžeme), která uspěla ve volbách a po červnovém parlamentním zvratu, kdy byla svržena Rajoyova pravicová vláda, rozhodujícím způsobem podpořila socialistickou vládu Pedra Sancheze. Ano, teď si může klást podmínky.

Podobně v Itálii vynesl k vládní moci volební úspěch Hnutí 5 hvězd, které vzniklo na bázi občanského aktivismu se sociálními a enviromentálními cíli. Označovat tato hnutí za populistická je směšné, nikdo se jim nepodbízí, své si tvrdě vybojovala. Pro Podemos a M5E je charakteristická rozsáhlá vnitřní demokracie s použitím elektronických platforem pro diskuse a hlasování. Spíše v nich vidím zárodky nové levice, přesahující problémy obrany zaměstnanců, na které se omezuje levice na severu Evropy, aby pak stahovala ocas před všemocnými korporacemi.

Tohle jsou autentická levicová občanská hnutí schopná využít to lepší z digitální éry. Víc digitalizace může znamenat víc participace, sdílení a spolupráce. Možnost dohody na rozsáhlejších společných cílech. Možnost hledat jiné formy prosperity, než je bezuzdná spotřeba a hromadění čehokoliv v zájmu růstu „růstu“. Participativnost je opakem slepého podřízení reprezentaci, která si členů všimne jen před volbami. Globalizace jde jinudy, náš zájem to není. Důležitější je obnova regionu, aby poskytl převažující část toho, co člověk potřebuje ke slušnému životu.

Žluté vesty ve Francii se nespokojily se zrušením uhlíkové daně a soustřeďují pozornost na nerovnosti. Požadují obnovu daně z bohatství, která byla v květnu omezena na nemovitosti, a pružnější přizpůsobování minimální mzdy životním nákladům. Až se ujasní jejich vedení, požadavky nepochybně narostou. A pokud něco vyvodí ze zkušeností svých jižních sousedů, zamíří spíš nalevo.

Nejen Francie, větší část Evropy se dává do pohybu. Obrat může nastat také v Británii, kde konzervativní vláda premiérky Mayové míří plnou parou do zdi a bude nejspíš vystřídána v předčasných volbách labouristy Jeremyho Corbyna. To by byl další velký impulz k nové evropské orientaci, a nemusí být nijak daleko.



Pravda je coura po mezích vyválená, nemytá…

$
0
0
TARAS2
6. 12. 2018    TarasovaTerasa
To ošklivé nařčení paní Pravdy (ve skutečnosti paní Perchty) jsem opsal z knihy povídek Karla Michala Bubáci pro všední den. Vydáno v šedesátých létech, v povídce Bílá paní se touhle nadávkou snaží kastelán Pupenec vyprovokovat k nějaké reakci paní Perchtu z Komonic. Pamatuji-li se dobře, plivla po něm.


Pravda se po mezích neválí dobrovolně, takhle s ní zacházíme my, lidé, když se chováme tak, jak je naše přirozenost, to jest hnusně.

Lhaní a podvádění je mnohem oblíbenější a v našem konání drtivě převažující činnost. Jak pravdivá jsou asi historická fakta, když se skládají z prolhaných zápisů režimních pisálků a kvákalů všech možných zrůdných politických, ekonomických i společenských systémů?

„Budu mluvit pravdu a jenom pravdu. K tomu mi dopomáhej Bůh,“ říká svědek u soudu. V první větě něco slíbí, v druhé už pluje na rozbouřeném moři světa v chatrné kocábce lži. Neboť máloco je v tak masivním rozporu s pravdou, jako víra v Boha. Pohádka o nadpřirozené bytosti, která stvořila tento svět a vesmír (a vůbec všechno) je nejrozšířenějším nesmyslem, který jenom ilustruje bezmeznou faleš a pokrytectví, do nichž se od nepaměti halí lidský rod. Víra v Boha je starověkou pověrou, která staletí brzdila rozvoj vědy a tím i civilizace. Její institucionalizovaná podoba, církev, podporovala a konzervovala zločinné otrokářské a feudální řády a vysává lid a parazituje na něm dodnes, viz církevní restituce.

A víra v Boha, Allāhu Akbar, představuje dnes nejvážnější a nejhroznější ohrožení civilizace, humanismu a svobody myšlení v Evropě – a pokud se jí neučiní přítrž, i na celém světě. Pozře ho stejně hladce a rychle, jako když kočka spolkne myš.

O existenci či neexistenci Boha se v křesťanském světě vedou spory od té doby, kdy se za druhý názor už neupaluje. O existenci Alláha se nediskutuje, neboť debatéra podřežou a spor je tak vyřešen mokrou cestou.

Když zadáte do vyhledávače heslo „existence Boha“, vyvalí se záplava článků. Nebudu z nich dělat výběr ani citovat; kouká však z toho jak sláma z hastroše důkazní nouze zastánců boží existence. To, co předkládají, je na první i každý další pohled nevěrohodné, směšně hloupé a vycucané z prstu. Ještě před čtyřmi sty lety upalovali za názor, že se Země točí kolem Slunce. Dnes dovozují boží existenci z faktu, že poměr hmotnosti protonu a elektronu je nastaven tak přesně, že jeho změna o jeden dílek v poměru jedna ku deseti na třicátou sedmou by znemožnil vznik vesmíru. A citují Stephena Hawkinga, jeho výrok „Jestliže by hustota vesmíru jednu sekundu po Velkém třesku byla větší o jednu tisícibiliontinu, vesmír by se za deset let zhroutil. Jestliže by však hustota vesmíru byla o stejnou část menší, byl by vesmír po deseti letech v podstatě prázdný. Jak je možné, že počáteční hustota vesmíru byla stanovena s takovou přesností? Možná, že to, že vesmír měl mít právě onu kritickou hustotu, má nějaký důvod.“ Z téhle úžasné přesnosti nastavení fyzikálních veličin pak dovozují, že to byl jedině Bůh, kdo umí počítat s tak neuvěřitelnou akurátností. Zapomínají na to, že před třemi sty léty by si pod někým, kdo by tvrdil, že na počátku světa byl velký třesk, rozdělali ohníček a stejně by naložili se zastáncem teorie o složení hmoty. My ti dáme molekulu, atom, proton, elektron, šup s tebou na hranici! A dnes používají výsledky vědeckého bádání, tedy toho, čemu po staletí kladli odpor a vraždili jeho nositele, ke kostrbatému a trapnému dokazování boží existence. Stejně hloupé jsou i jejich další „důkazy“ a můžeme se jenom podivovat tomu, že i s relativně inteligentními lidmi cloumá náboženské tmářství, viz výrok „Já rozhodně nepocházím z opice!“, že, Hájku…

Pokud by skutečně za stvořením světa byl Bůh, pak by bylo nutné pohnat ho před soud. Neboť tak zločinný princip, jako je „sežrat a být sežrán“ (nebo odumírání buněk, s výjimkou rakovinových, u myslících bytostí), který praktikuje veškerá fauna, je odporný, odsouzeníhodný a nepřijatelný. Svět je doslova našlapaný energií kolem dokola, a my musíme žrát kravičky, telátka, kuřátka a prasátka, včetně selátek? Výjimku z tohodle hnusu tvoří flóra, ale i ta si už vyvinula masožravé rostliny. Páčím, že rozsudek nad Stvořitelem by měl znít: „Do pekla s tebou, až do skonání světa!“ (Téměř vědecky jsem vznik života na Zemi popsal ve fejetonu ZDE.)

A stejně téměř vědecky podám vysvětlení faktu, proč je lidstvo tak nakloněno k vytváření Bohů jak na běžícím pásu. Odvolám se opět na významného filozofa a neméně významného spisovatele. První pravil, že život je zcela neblahý stav, druhý pak shledal, že život je úděl, který si žádný živý tvor nezaslouží.

Jinak řečeno, život na zemi je to pravé peklo, kterým straší lidi všechna náboženství, smrt je na jedné straně strašlivá svou konečností, na druhé straně vysvobozením, ale kdo by se nebál?

Pokud lidem vezmete naději na znovuzrození, pokračování života v ráji (což je směšné, většina z nás musí skončit v pekle), a pokud si uvědomí vratkost a naprostou bezvýznamnost své existence v tenoučké slupce plynů, obalujících zeměkouli a oddělující nás od giganticky obrovského, takřka nekonečného a strašlivě, vražedně chladného a řídkého vesmíru, tak by jim zbylo jediné: narvat si pěst do huby, aby před realitou neřvali hrůzou. Jak kdysi kdosi v téhle souvislosti pravil.

A to je ta pravda, které se vzpíráme a bráníme silou a mocí. Pravda, před kterou se chráníme vírou v Boha. Někteří pak jsou unešeni vyhlídkou na polovinu veletuctu neposkvrněných pannen, které je za branami ráje toužebně očekávají a začnou se zde na Zemi opásávat výbušninami a přivádět k branám ráje nejenom sebe, ale i své oběti, které však v tom svém vlastním ráji budou zpívat s anděly a hrát přitom na šalmaj. Už si ale nikdy nevrznou, což vysvětluje i jejich relativní vlažnost ve vyznávání víry v porovnání s džihádisty.

„Zde trapno existovat“, nazval svoji knihu český spisovatel.



Užití a zneužití ekonomické moci

$
0
0
Jacob J. Lew a Richard Nephew
7. 12. 2018 ForeignAffairs, překlad Literárky
Od konce studené války se Spojené státy při prosazování svých zahraničněpolitických cílů stále více uchylují k ekonomickým nástrojům. Některé z nich, jako například sankce, uplatňují přímý ekonomický nátlak. Jiné, třeba rozvoj volného obchodu a otevření trhů, fungují tak, že nutí ostatní země měnit jejich vlastní motivace. Všechny ale vycházejí z předpokladu, že americká ekonomická moc nemá konkurenci, což Washingtonu dává výjimečnou kapacitu prosazovat své zájmy, aniž by sahal k moci vojenské.


Pokud ale není ekonomická síla prosazována moudře, může vést k nešťastným důsledkům, produkovat nežádoucí krátkodobé výsledky a napomáhat dlouhodobému úpadku vůdčího postavení americké ekonomiky. Washington dnes svou ekonomickou moc využívá stále agresivněji, čímž podkopává svou globální pozici, a tím i schopnost jednat v budoucnu efektivně. Symptomy problémů jsou viditelné už několik let, ale výrazně se zhoršily během Trumpovy administrativy, která bezhlavě uvaluje cla na spojence i na rivaly, vyhlašuje sankce proti Íránu, aniž by se alespoň snažila předstírat, že má k tomu mezinárodní podporu, a ve všech případech postupuje tak, jako by si nebyla vůbec vědoma negativních dopadů na americké zájmy.

Jakákoli politika je v zásadě obchod, nicméně američtí činitelé přijali za své přesvědčení, že Spojené státy jsou tak velké a mocné, že se na ně zákony politické a ekonomické gravitace nevztahují. Podle tohoto uvažování mohou USA zahájit obchodní války a nikdo se nevzepře, protože, slovy ředitele Trumpovy Národní obchodní rady Petera Navarra, „jsme nejlukrativnější a největší trh na světě". Spojené státy tedy mohou hrozit sankcemi svým nejbližším spojencům a partnerům a oni budou přesto nějak spolupracovat, dnes i v budoucnu. A mohou činit špatná ekonomická rozhodnutí, ale vůdčí postavení dolaru nějak zůstane nedotčeno.

Ve světě, který se stále více mění a stává se multipolárním, nelze ekonomický vliv Spojených států už považovat za jistotu. Agresivní a jednostranné využívání moci státu už samo o sobě tento vliv ohrožuje. Pokud totiž bude Trumpova administrativa pokračovat v nastoupeném tempu, riskuje nejen globální odpor, který poškodí její okamžité politické cíle, ale současně omezí i dlouhodobou americkou schopnost vyvíjet tlak na globální scéně. Takový výsledek bude tragický i ironický zároveň: tvůrci americké politiky, zaslepení vírou v neomezenou moc své země, urychlí její sestup.

Ačkoli mezinárodní obavy ze stále agresivnějšího amerického využívání ekonomických nástrojů sílí už po dekády, právě až za Trumpa se situace dostává do akutního stadia. Jeho administrativa se opravdu chová, jako kdyby byly USA imunní vůči důsledkům, ať už v podobě rivalů, kteří vyvinou protitlaky, nebo spojenců, kteří odmítnou legitimitu americké politiky. Tento chaos je obzvlášť patrný ve dvou oblastech: v Trumpově protekcionistické obchodní politice a v jeho odstoupení od jaderné dohody s Íránem. V prvním případě spojenci reagují uvalováním recipročních cel na americký dovoz, ve druhém případě nejbližší evropští spojenci Washingtonu – Francie, Německo a Británie – jednají nyní přímo s íránskou vládou, aby našli cesty, po nichž by při svých obchodech obešli finanční systém založený na dolaru.

Výhled pro americkou ekonomickou státní politiku není nejveselejší. Když přijde na sankce, ostatní země je už brzy začnou zpochybňovat nebo ignorovat. A čím víc se budou ostatní snažit sankce obcházet nebo před nimi prostě zavírat oči, tím větší náklady USA samy ponesou, aby sankce monitorovaly a prosazovaly je. A čím více zemí bude prosazování sankcí unikat, třebas jen tím, že oddělí firmy obchodující se Spojenými státy od firem obchodujících se sankcionovanými státy, americké sankce budou ztrácet na účinnosti. A pokud se ostatní země spojí, aby americké sankce odmítly, může se Washington ocitnout v situaci, kdy si bude muset vybrat mezi sankcemi proti všem a jejich prostým zrušením.

A vše se ještě zhoršuje tím, že USA ztrácejí svou dominantní pozici v globálním obchodu. Dnes jsou s to prosadit si svou hlavně díky tomu, že neexistuje alternativa dolaru a že žádný exportní trh není tak atraktivní jako ten americký. Pokud ale bude Washington dál nutit jiné země, aby se držely jeho politiky, kterou nepovažují ani za legální, ani za moudrou, v příštích dvaceti třiceti letech se od americké ekonomiky a od dolaru odvrátí. Z dlouhodobého hlediska se vznik alternativních center ekonomické moci zdá být neodvratný, ale bylo by hloupé tento proces urychlovat, a co hůř, měnit přitom USA v toxickou záležitost...

I v obchodu USA podle všeho čeká budoucnost větší, a možná i neférovější, konkurence. Současný mezinárodní ekonomický systém nefunguje bezvadně, ale má pravidla proti nefér obchodním praktikám i způsoby, jak je prosazovat. A co víc, systém nutí všechny národy dodržovat pravidla. Čína a Rusko se nepřidaly ke Světové obchodní organizaci jen kvůli prestiži; chtějí z toho mít i výhody, jako jsou například preferenční celní sazby a právní nástroje proti protekcionismu. Pokud USA odstoupí od své role garanta celého systému, mohou ostatní země pravidla obchodování přepsat. A sotva přitom budou mít na paměti zájmy USA.

Pokud si Washington chce udržet své ekonomické páky i do budoucna, musí začít tím, že si upřímně přizná meze americké moci a handly, které každou politiku provázejí. USA musí hájit své právo jednat nestranně a v některých případech dává smysl i agresivní postup proti přáním spojenců, ale tvůrci politiky tak musejí činit při plném vědomí potenciálních důsledků a jen v opravdu nezbytných případech. Jednostranné akce lze koneckonců mnohem snáz obhájit, když jsou výjimkou a nikoli pravidlem.

V současnosti se ale nezdá, že by Trump ustupoval od agresivního multilateralismu v americké ekonomické politice, naopak, je pravděpodobné, že může ještě přitvrdit. Pokud se tak stane, bude na Kongresu, aby sám ovládl své puzení k jednostranným krokům, začal dohlížet na exekutivní rozhodnutí týkající se sankční a obchodní politiky a zajistil, aby politika byla rozumnou a v souladu se zájmy Spojených států. Ještě je čas, aby USA zmírnily alespoň některá rizika, kterým aktuálně čelí, a vytvořily prostor pro efektivnější využití státní ekonomické politiky do budoucna.

Redakčně kráceno

Die Welt: Kde Kyjev zakazuje, Putin povoluje!

$
0
0
-kou-
7. 12. 2018 DieWelt a PrvníZprávy

Na pozadí zákazu vstupu Rusům do země, který nedávno představila ukrajinská vláda, vypadá migrační politika Moskvy poměrně liberálně, napsal Die Welt.

Hlava Kremlu, Vladimir Putin vystupuje jako „prozíravý státník", který ví, jaký je vidět rozdíl mezi vládou Ukrajiny a jejími lidmi. Ruský prezident navíc řeší problémy s demografií, uvedl německý deník.

Prezident Ukrajiny Petro Porošenko zakázal vstup do země mužům z Ruska ve věku 16 až 60 let, připomněl Die Welt. Udělal to proto, aby zmařil údajné záměry Moskvy vytvořit na Ukrajině „soukromé armády". A tento vývoj není překvapující, protože tento krok zapadá do již známého scénáře: Kyjev přijímá všechna nová omezení, kvůli nimž trpí nejen Rusové.

V loňském roce navštívilo Ukrajinu 1,5 milionu Rusů. Současně od roku 2014 v zemi působí řada omezení, kvůli kterým se do země nedostalo 20 000 ruských občanů. V říjnu 2015 Kyjev zakázal tranzitní lety do Ruska pro všechny letecké společnosti, a to jak ukrajinské, tak ruské. Ale noční můrou pro občany obou zemí obávají, že mezinárodní autobusová doprava a železniční spojení budou zrušeny. Pro chudší je to jediný způsob, jak se dostat do sousední země, vysvětlila publikace.

Ukrajina zakázala vstup ruským mužům od 16 do 60 let!

Toto rozhodnutí bude silným úderem obyvatelům obou zemí, protože navzdory konfliktu v Donbasu a „okupaci" Krymu, Rusové a Ukrajinci navzájem nadále udržují úzké vztahy. Milióny z nich mají rodiny v sousední zemi. Podle ukrajinského ministerstva zahraničí je v Rusku 3,5 milionu Ukrajinců, včetně mnoha pracovníků, kteří posílají domů peníze.

Zároveň zákaz vstupu Kyjeva pro Rusy hraje do rukou hlavy Kremlu, Vladimira Putina. Vystupuje jako „prozíravý státník", který ví, jaký je vidět rozdíl mezi vládou Ukrajiny a jejími lidmi. Přes „protiukrajinskou hysterii" v ruských médiích, Moskva nikdy neomezila svobodu pohybu Ukrajinců. Nepotřebují ani pas pro vstup do země, zdůraznil Die Welt.

Na tiskové konferenci po summitu G20 Putin řekl, že nebude následovat příklad Kyjeva. „Půjdeme cestou liberalizace pobytu občanů Ukrajiny na našem území a liberalizaci jejich získání ruského občanství," zdůraznil. Prezident učinil takový krok, protože na Ukrajině a v pobaltských státech přepisují historii a bojují s ruským jazykem. Ve skutečnosti šéf Kremlu současně řeší demografický problém v Rusku. Současná pracovní síla a dočasní uprchlíci mu nestačí. A Putinův kalkul může být zdůvodněn: právě teď jsou to Ukrajinci, kteří dostávají ruské občanství, dodal německý deník.



Jen pro bílé - v rámci boje za demokracii a lidská práva

$
0
0
Ivan David
7. 12. 2018
Dnes jsem od slovenského sympatizanta NR dostal odkaz na video s tím, že se na něj mám podívat rychle, než ho zablokují. Cože to je za supertřeskavý materiál? Ne, je to jen jedno z řady videí, na nichž bývalý ministr spravedlnosti SR a bývalý předseda Nejvyššího soudu SR Štefan Harabin vyjadřuje svoje názory - samozřejmě s právním posouzením různých politických konání. Tentokrát se, jak v prvých sekundách sdělil, hodlá zabývat Marakéšskou úmluvou a právním hodnocením jednání těch, kteří by ji za Slovensko podepsali ZDE. Avšak ouha. Po prvních dvou větách byl záznam přerušen následující hláškou:


"Následující obsah byl identifikován komunitou YouTube jako nevhodný nebo urážlivý pro některé diváky." Připojeno "tlačítko": "Rozumím a chci pokračovat." Kliknul jsem tedy na "chci pokračovat" a video se opět rozběhlo. Na další dvě věty. Násdledovala černá obrazovka se stejným nápisem: "Následující obsah byl identifikován komunitou YouTube jako nevhodný nebo urážlivý pro některé diváky", avšak už bez tlačítka. Klikání na "šipku" k ničemu nevedlo.

Řekl jsem si, že ajťáky vymyšlené překážky jsou někdy mimořádně sofistikované. Vzpomněl jsem si, jak mi před pětadvaceti lety ústavní statistik sdělil své demokratické rozhodnutí, že moje výzkumy rozhodně počítat nehodlá, ačkoli se k tomu písemně zavázal, když jsem podával žádost o grant. K statistickému software zakoupenemu za peníze ústavu je potřebná disketa, která musí být vložena po dobu užívání software. Tu mi nepůjčí, protože ji trvale potřebuje. Tak jsem ho přemluvil, aby mi ji půjčil na pět minut. Upozornil mě, že je zabezpečena proti kopírování. Vložil jsem ji do svého počítače, spustil okopírovaný software, vyjmul disketu a software běžel bez problémů dál. Tak jsem si statistiku spočítal sám. V následujícím roce se kolega statistik uvolil, že mi projekt spočítá. Výsledky však stále nedodával. Pak jsem v zahraničním časopisu narazil na pozoruhodný článek. Data byla moje, jediný autor byl onen statistik. Šel jsem za šéfem. "On byl rychlejší", poradil mi. Inu vědci.

Spustil jsem tedy video znovu, a po první větě posunul posuvník o dvacet sekund dál. Video jsem pak viděl až do konce. Myslím, že stojí za shlédnutí.

Avšak, jakým právem někdo rozhoduje, na co se mohu dívat? YouTube se tváří, že je veřejná služba. Je to stejné, jakoby si provozovatel hospody napsal na dveře "jen pro bílé". V USA do šedesátých let to bylo v některých státech možné a běžné. Černoši si mohli stěžovat - u bílých rasistů, kteří se báli vyhovět kvůli jiným bílým rasistům. Před pár lety si v Čechách jeden hospodský napsal na dveře, že Rusy neobluhuje. Kdo by si stěžoval? Rusové a sankce, to se přece rýmuje. Asi by nenapsal, že neobslouží homosexuály. Česká televize by přijela okamžitě.

To však jsou příklady jednoduché. Důvody diskriminace jsou prosté: rasa, národnost, sexuální orientace. Rozhoduje majitel provozovny. Jenže v tomto případě rozhoduje blíže neurčená "komunita YouTube". Kdo to proboha je? Kdo do ní patří? Hlasovali všichni a rozhodla většina? Jak? Nebo za "komunitu" blíže nespecifikovaným způsobem rozhodli někteří? No prosím, ale na základě čeho? Jak je definován "nevhodný obsah"? Co je "urážlivé"? Jakoby několik hostů vyhodilo z restaurace jiné hosty bez udání důvodů... Podíváme-li si na toto video, bývalý člen vlády označuje jednání současných členů vlády jako protizákonné. To je "urážlivé"? Nebo "nevhodné"? Asi ano, masová imigrace a její materiální zabezpeční je přece soukromou věcí vlády. Co je do toho bývalému členovi vlády nebo komukoli jinému? Podparuje to EU, tak je vymalováno. Petříček by vám to vysvětlil.

Vládnou nám přece nadnárodní korporace. A ty musejí "zatím" předstírat "demokracii", že prý "komunita identifikovala" a "lidská práva". Dál se nenamáhají cokoli vysvětlovat, Odkazují na bájné komunity a údajné urážky. Rušičky zahraničního rozhlasu v minulém režimu nefungovaly na základě žádných blíže nespecifikovaných "komunit". Existovala jasně definovaná "vedoucí úloha strany" a jak řekl soudruh Jakeš: "Jsme právní stát, u nás platí zákony." A platily a soudci znali jejich náležitý výklad a uplatňovali "volné hodnocení důkazů", tak jako ti dnešní u dnešních zákonů.

Je pravda, že vedoucí úlohu nednárodních korporací v Ústavě ČR nemáme, ale dobře víme, že nařízení nadnárodní korporace "EU" jsou nadřazeny "národnímu právu". A EU je podřízeno zájmům bank a nadnárodních korporací. Je dobře, že se děti ve škole učí, že "všechna moc pochází s lidu". Aspoň mají jasno.

Už toho mám plné zuby. A vím, že nejsem zdaleka sám.











Svět při sobotní ranní kávičce

$
0
0
Tereza Spencerova 
8. 12. 2018 na svém facebooku

→ když se nedokáže dohodnout EU, musela Litva jednat sama – a jednostranně vyhlásit sankce proti Rusku kvůli „kerčskému incidentu“: od nynějška nesmí v Litvě podnikat a ani dělat něco jiného jakýkoli ruský občan, který měl co dočinění se zajetím ukrajinských námořníků…

→ ukrajinští námořníci se zajetí nebránili a neopětovali palbu, aby nevyprovokovali Rusko k rozsáhlé agresi proti Ukrajině, tvrdí nyní kyjevský ministr obrany Poltorak… Rusko je prý připraveno jednat o námořnících, ale až po jejich soudu…


→ šéf ruského Roskosmosu Rogozin pojede na počátku ledna do USA jednat o spolupráci ve vesmíru, bez ohledu na to, že je na americkém sankčním seznamu…

→ Rusko se připravuje na lednovou várku nových amerických sankcí… a chystá ruské banky na odpojení od Visa a MasterCard…

→ zatímco NATO odmítlo ideu vlastní kosovské „národní“ armády, Spojené státy, které jinak mají NATO na povel, kosovskou armádu podpořily…

→ OPEC se s Ruskem dohodl, že v příštím roce sníží produkci o 1,2 milionu barelů denně… cena ropy okamžitě poskočila o pět procent…

→ jak už avízovala jedna z „káviček“ v týdnu, USA z listopadového chemického útoku na syrské Aleppo opravdu obvinily prorežimní síly… podle Washingtonu Rusko a Sýrii útok „falešně připsaly opozici a extremistickým silám“… konkrétně tak nyní USA (spolu s Británií) obhajují syrskou frančízu Al Kajdy… v předchozích podobných případech vždy následovaly západní „kárné“ raketové útoky proti Sýrii… co teď?...

→ Mexiko nabídlo víza a azyl tisícům účastníků středoamerické „migrační karavany“, která stále chce projít až do USA…

→ Turecko vyzvalo Spojené státy, aby zrušily své posty na syrských hranicích, které brání turecké armádě v útocích na syrskokurdské levicové YPG… a vůbec, aby přestaly s YPG spolupracovat…

→ katarský vyslanec přivezl do pásma Gazy v kufrech 15 milionů dolarů… místní „státní“ úředníci po měsících znovu dostali výplaty…

→ jemenští rebelové na mírových rozhovorech ve Švédsku odmítli vládní/saúdský návrh, podle něhož by v rebely ovládaném hlavním městě Sana´á mohla přistávat letadla, která by předtím vláda/Saúdové „zkontrolovali“ na svých letištích v Adenu nebo Sajúnu… v samotném Jemenu se dál bojuje a dál hladoví…

→ stárnoucí Japonsko, v němž už skoro nemá kdo pracovat, bylo donuceno zrušit zákon zakazující vpouštět do země gastarbeitery…

→ západní liberální demokracie potlačují svobodu projevu víc než „autoritářské“ východoevropské režimy, tvrdí francouzská studie…

→ hrozba amerických sankcí přiměla Filipíny koupit americké vrtulníky Black Hawk, namísto zvažovaných ruských Mi171… původně ale Manila měla zájem o kanadské Bell 412…

→ evropskou zemí s nejvyšší mírou náboženského vyznání je Rumunsko, tvrdí průzkum americké agentury Pew…

→ 37 procent Rusů má k Ukrajině pozitivní vztah, si pětinu Ukrajina nezajímá a negativní vztah vyjadřuje 34 procent… vyplývá z průzkumu…

→ po amerických diplomatech nyní už i ty kanadské „kosí“ na Kubě záhadné migrény…

→ „mějte méně dětí,“ navrhuje kanadská státní vysílací společnost CBC mezi opatřeními, jakými by Kanaďané mohli přispět k boji proti změnám klimatu…

→ pokud ukrajinský parlament uzná veterány banderovské OUN-UPA, začnou na Kyjev padat mezinárodní žaloby, varuje Ukrajinský židovský výbor…

→ každý rok je rukou svého partnera nebo manžela zabito ve světě asi 50 tisíc žen, odhaduje OSN… v Evropě je největší riziko pro ženy na Maltě a po ní na Islandu a v Chorvatsku…

→ několik zbývajících egyptských Židů poprvé „po dekádách“ otevřelo své oslavy chanuky v Káhiře pro veřejnost…

→ zemřel Pete Shelley, jeden ze zakladatelů legendárních britských punkových Buzzcocks… RIP…

→ americký tabákový koncern Philip Morris za 1,8 miliardy dolarů koupil 45 procent kanadského producenta marihuany Cronos Group… zahulíme…

Tož tak…


Le Figaro: Francouzské „žluté vesty" dobývají Evropu!

$
0
0
Nicolas Barotte,  Anne Rovan a -kou-
8. 12. 2018 LeFigaro a PrvníZprávy
Z Francie se protestní hnutí „žlutých vest"šíří do dalších evropských zemí. Podle Le Figaro protestují proti příliš vysokým životním nákladům a cenám paliv v Belgii, Německu a Nizozemsku.
Belgie, Německo, Bulharsko, Nizozemsko, Srbsko - „žluté vesty" se pomalu, ale jistě šíří celou Evropou, varuje Le Figaro.


S výjimkou několika incidentů lze dosud říci, že hnutí „žlutých vest", které zachvátilo Francii, že v Belgii je pouze v počátcích. Podle zdroje novin v místní správě se k protestům připojilo jen několik stovek lidí.

V Belgii se nejaktivnější "vesty" objevují v provincii Hainaut, hraničící s Francií, stejně jako v sousedních Namur a Liège. Mnohem bohatší Flandry jsou mimo hnutí, jehož příznivci protestují proti příliš vysokým životním nákladům, kdy mnoho lidí sotva přežívá od výplaty k výplatě, stejně jako proti vysokým cenám pohonných hmot.

Le Figaro: Francouzská vláda se obává převratu!

Podle Pierra Vercoterana, politického analytika frankojazyčné katolické univerzity v Leuvenu ve městě Mons, není velikost hnutí „žlutých vest" v Belgii ještě srovnatelná s Francií, protože obě země mají zcela odlišné politické kultury: Belgičané jsou snadno připraveni na kompromis. Předtím, než se místní levicová Labouristická strana Belgie plně zapojila do protestů, vláda rychle zahájila dialog s nespokojenými krajany.

V Německu pod sloganem „Revoluce začala" mobilizace místních „žlutých vest" pokračuje v sociálních sítích. Kromě boje za kupní sílu protestují němečtí aktivisté proti přistěhovalectví a vládě Angely Merkelové. Zejména jde o zastánce krajní pravice.

Někteří zástupci německé levice Německa nepodporují nespokojenost převzatou z Francie, protože podle jejich názoru hnutí přitahuje příliš mnoho radikálů, zejména pravice. Jiní však vyjadřují svůj souhlas se „žlutými vestami".

Poslankyně Die Linke Sarah Wagenknechtová, známá svými kritickými poznámkami vůči vládě, uvedla: „Věřím, že lidé mají právo protestovat, když politika zhoršuje jejich životní podmínky. Otázka cen pohonných hmot je velmi důležitá pro každého, kdo pracuje s automobily. Samozřejmě bych ráda, kdyby Německo mělo stejně aktivní protesty proti současné vládě, pro niž jsou zájmy obchodní lobby nadřazené zájmům obyčejných lidí."

Vlastní „žluté vesty" se také objevily v Bulharsku a Nizozemsku. A v Srbsku se k hnutí připojili i politici. Jeden z opozičních poslanců sám oblékl symbol protestů a přišel v této podobě do parlamentu, aby prokázal svou nespokojenost s vysokými cenami pohonných hmot.


Podprahové myšlení a omílání lží

$
0
0
J3.K
8. 12 2018  www.inadhled.cz 
Již dlouho je dokázáno, že lidské vnímání je podstatně složitější, než se na první pohled zdá. Některé vjemy ukládá náš mozek automaticky, aniž bychom o nich jakkoliv přemýšleli a uvědomili si, že jsme vůbec něco viděli. Této skutečnosti se využívá k reklamě, kdy se vloží obrázek do filmu a lidé jej podprahově zaregistrují a na produkt jsou schopni podvědomě reagovat. Pokusy proběhly například s reklamou na coca colu vloženou do filmu, kdy testovaní lidé dostali vzápětí na tento nápoj chuť. Jde o velmi zajímavý stav mysli, který je využíván v rozsáhlém měřítku trochu jinak.



Pokud se díváte na televizi, což je tak trochu masochismus, jistě jste si všimli, jak se zvyšuje počet reklam, ve kterých se objevují i jiná etnika, než žijí v zemích určených rozšíření produktu. Vysvětlení by mohla být dvě. Buď jde o globální reklamu určenou celému světu a zadavatel šetří, nebo jde o to přesvědčit místní obyvatelstvo o normálnosti toho, že si například v pražských Nuslích černoch či Arab pere prádlo v tom nejlepším německém prášku.

Otázkou zůstává, je-li globální reklama uváděná i v Saudské Arábii a vystupuje-li v ní polonahá Evropanka prezentující krásné dámské prádlo stejně, jako u nás praní či oblečení právě ten černoch. Nikoliv.

Zatímco saudsko-arabskou kulturu výrobci respektují, v opačném případu jsou často ignorovány teritoriální zvyky a jsou podsouvány ty, které se snaží nadnárodní korporace ruku v ruce s politiky prosadit. A dělá li se to salámovou metodou, tedy pomalu a postupně nejdříve u zahraničních výrobků a až poté u domácích, řada lidí si to ani neuvědomí a postupně si zvykne a změní si normu pro normálnost.

Zvláště markantní je tento způsob u výchovy dětí. Povšimněte si několika zvláštností. Déčko České televize má logo a vizualizaci víceméně shodnou s duhou, která provází pochod homosexuálů Prahou. Děti si tak mohou myslet, že jde o spojené záležitosti a na homosexuály v průvodu se dívají částečně jako na něco, co znají. Symbol duhy mají spojený s něčím příjemným. Navíc už se na obrazovce objevují příběhy, kdy táta s tátou mají krásnou holčičku či chlapečka.

 Na stanici patřící pod značku ČT zůstaňme ještě chvilku. Postupně se na ní rozmáhá nešvar multikulturismu. Začne to kreslenou pohádkou, v níž se míchají bílá a černá zvířátka, přičemž ta černá jsou tak chytrá a hodná, později se objeví příběh s princem černochem vládnoucím v evropsky tvářícím se prostředí a milujícího blonďatou dívku z místního statku. Kde je realita? Copak někdy v době králů a princezen byli v Evropě černoši součástí naší šlechty?

Jindy je to příběh pro změnu o plodném muslimovi, který místo práce plodí děti a sní, až si vysní bohatství. Nejde snad o obhajobu nepracujících muslimů s velkými rodinami požírajícími velkou část sociálních dávek? Mají si naše děti zvyknout na to, že je normální pracovat na jiné?

Dalším způsobem působení na děti, teď už větší, jsou pozměněné výklady dějin (to uměli už komunisté), a především akce spojené se školní aktivitou a pořádané školou či neziskovým sektorem. Různé formy přednášek, divadelních představení, kursů a kroužků s jednoznačným zaměřením vštěpit dětem určitý pohled na problematiku.

Jestliže jsme si před rokem 1989 téměř povinně občas dopisovali s dětmi ze Sovětského svazu či NDR, a tím podporovali družbu, o kterou naše rodiče nestáli, pak návštěvy muslimů, někde i vycházka do mešity, jsou daleko drsnějším vymýváním mozků, než bývalo zvykem v pionýru. I to bylo někdy daleko za hranou. Jenže zatímco to jsme po revoluci odsoudili, nyní se k podobnému vracíme v mnohem větší míře.

Opět dochází k trestům za projevy znamenající odklon od oficiálně prosazovaných doktrín o multikulturním světě bez hranic a genderových změnách ve výchově. Tentokráte totiž nejde o politické oblbování, ale o výchově k životu jdoucím proti přírodním zákonům, národním zvykům a po tisíciletí pěstované kultuře.

Podobně se však pracuje i s myslí dospělých. Naráží na sebe minimálně dva druhy propagand. Ta ruská a proti ní je nasazena západní. Která z nich je agresivnější, to nechme na posouzení každého z vás, nicméně ČT je na straně té západní a naprosto neochvějně a bez uzardění jede své probruselské bomby v podobě diskuzí s odborníky, kteří zastávají jediný správný názor. Tomu odpovídá výběr jak jich, tak i moderátorů řídících diskuze. O nestrannosti nelze konstatovat nic jiného, než že ta do ČT ještě nedorazila.

Elitní redaktoři už se ani nesnaží skrývat směřování odpovědí na své otázky k předem vytyčeným cílům, jejichž závěry mají poté přesvědčit diváka o vlastní a jediné možné pravdě. Neustálým omíláním témat, zabýváním se kauz, u kterých je předurčený výsledek, aniž by byla možnost s protistranou, která má opačný názor, otevřeně diskutovat, se má ukládat do myslí všech jednoznačný názor.

Směr, kterým se veřejnoprávní média vydala, je jasný. Rozšířit pozitivní multikulturní vnímání, postavit zájmy migrantů nad národní a potlačit vlastenectví. K tomu sloužící nástroje Česká televize a ČRo mají k dispozici dost, a když se dobře pracuje i s archívem, lze ovlivňovat podvědomí diváků donekonečna.

Lidské vědomí je velmi ovlivnitelné a odborně s ním pracovat je možné. Dalo by se říct, že vymírají politici, moderátoři a novináři, na jejich místo se postupně dostávají manipulátoři. Máme je na očích denně. Ať už jsou to Babiš s Kalouskem, Witovská s Moravcem, či Pánek a 90% neziskového sektoru. Vznikla nová výnosná profese. Bohužel její vliv na lidi je obrovský.


- - -




Autor: Administrator

Manažeři MUS zasluhují nikoliv trestní stíhání, ale medaili, zaznělo u soudu s obžalovaným Antoniem Koláčkem, buddhistou a kámošem Dalajlámy..

$
0
0
Břetislav Olšer
8.12.2018   Rukojmí
Pražský městský soud zahájil 26. listopadu 2018 hlavní líčení v kauze údajného vytunelování Mostecké uhelné společnosti (MUS). Přišli všichni obžalovaní - pětice bývalých manažerů MUS i exnáměstek ministra průmyslu Robert Sýkora.

Případ se točí kolem manažerů spjatých s MUS – Antonia Koláčka, Jiřího Diviše, Petra Krause, Oldřicha Klimeckého a Marka Čmejly. Obžaloba je viní z toho, že těžařskou společnost ovládli jejími vlastními penězi a podvedli stát, který byl na konci devadesátých let minoritním akcionářem. Česku údajně způsobili škodu nejméně 3,2 miliardy korun tím, že odkoupili 46procentní balík státních akcií pod cenou.

Prodej státních akcií odsouhlasila právě Zemanova jednobarevná menšinová vláda v roce 1999. Manažeři se při výpovědích před soudem hájili tím, že stát nemusel akcie prodávat, pokud by nechtěl. Zároveň tvrdili, že stát o podnik neměl zájem, protože šlo o rizikový byznys. Plánovalo se údajně spuštění jaderné elektrárny v Temelíně a nebylo jasné, jak moc bude těžba hnědého uhlí pro energetiku potřeba...Bla, bla, bla... A je také možné, že k okolnostem prodeje menšinového balíku státních akcií MUS bude muset přijít svědčit i současný prezident.


Bývalý manažer Mostecké uhelné společnosti (MUS) Antonio Koláček

Obžalovaný Antonio Koláček navíc zdůraznil, že v souvislosti s MUS nebyl nikdy nikdo okraden. Navíc zmínil, že v květnu má nastoupit do vězení ve Švýcarsku, které se kauzou zabývalo dříve. Transformace MUS se uskutečnila před 20 lety. Podle obžaloby způsobili manažeři při privatizaci Mostecké uhelné společnosti škodu až osm a půl miliardy korun. Všichni obžalovaní však shodně tvrdí, že žádnou škodu nezpůsobili a společnost zachránili před krachem.

"Moje hodnocení celé nejenom transakce, ale i restrukturalizace Mostecké uhelné společnosti je takové, že z mého pohledu si manažeři zasluhují nikoliv trestní stíhání, ale medaili. Protože provedli společnost jedním z nejsložitějších období české transformace. A důkazem je, že společnost stále existuje, stále zaměstnává, stabilizuje region,"řekl jeden z obžalovaných Petr Kraus, který v tomto duchu vedl i svou přibližně dvouhodinovou výpověď před soudem.

Připomeňme si sled událostí z této doby, kdy se tunelovalo ve velkém; zpět ke kostlivci, který právě vypadl Sobotkovi ze skříně. Jak se tam dostal? Napřed Ostravsko-karvinské doly patřily Stanislavu Prosovi, který prodal 48,5 procenta akcií společnost skupině manažerů Českomoravských dolů Kladno - Viktoru Koláčkovi, Petru Otavovi a Janu Przybylovi.

Byli to právě tito podnikatelé, kteří pocházeli z ostravsko-karvinského regionu. Vzápětí poté, co Viktor Koláček s Otavou, jehož otec byl kdysi generálním ředitelem OKD, získali nad ním absolutní vládu a zavedli v černouhelné společnosti nové praktiky řízení... https://olser.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=393793

Za vším je proto nutné hledat také jiného Koláčka, tentokrát jmenovce Antonína, šéfa Mostecké uhelné společnosti (MUS), proto se vydejme rovněž po stopách tohoto miliardáře - filutu, co se stal buddhistou, na rozdíl od Bakaly, který se z dámského krejčího stal stejně tak gaunersky uhlobaronem.

Mezitím Antonín Koláček vystudoval VŠCHT v Praze a poté nastoupil do Čokoládoven Praha. V roce 1994 stál spolu s dalším obžalovaným Petrem Krausem u vzniku finanční společnosti Newton Financial Management Group. Právě Newton sehrál podle tisku důležitou roli při ovládnutí MUS. V červnu 1995 usedl Koláček do představenstva MUS, do něhož se dostal coby vrchní personalista Komerční banky.

Postupně se stal nejvlivnějším manažerem Mostecké uhelné společnost a byl rovněž generálním ředitelem Appian Group. V roce 2005 spolu s nedávno zesnulým manažerem Lubošem Měkotou získali každý čtyřicetiprocentní podíl v dolech, který posléze prodali Pavlu Tykačovi. Antonín Koláček se poté z byznysu stáhl a nyní se věnuje buddhismu a cestování.

Antonín Antonio Koláček byl po letech totiž obžalován spolu s pěti společníky z podvodů, praní špinavých peněz a korupce. Na rozdíl od ostatních českých obžalovaných se soudci mluvil, i když odmítl odpovídat na otázky týkající se vlastní obžaloby. Zeširoka se ale věnoval své osobní situaci.

Nejdříve v obecném prohlášení řekl, že neporušil zákony, i když je mu zpětně líto, že akcie MUS ve druhé polovině 90. let nakupoval se společníky potají. Uvedl ale také, že "každý člověk má svůj osud a své poslání". "Soud vnímám jako cestu, aby člověk mohl naplnit poslání svého srdce," dodal. A pak byl v roce 2013 odsouzený, když soud řešil údajné praní špinavých peněz vyvedených z MUS.

Nepravomocně dostal 4,5 roku. Ať si tedy uhlobaron Antonín Koláček mlčí, buddhista Tonda Koláček by však mluvit měl. Vysvětloval mimo jiné i to, proč se rozhodl opustit byznys a začít se věnovat duchovnímu rozvoji a buddhismu; pořídil si v Říčanech u Prahy velké sídlo, na zahradu umístil řadu orientálních prvků a ke švýcarskému soudu přinesl soudkyni svíčku.

Marně jsem v tibetské Lhase pod chrámem Potála hledal Dalajlámu 14., kdysi kámoše Mao Ce-tunga, či buddhistického uhlobarona Antonia Koláčka...

Soudce tato změna v životní orientaci zaujala a zeptali se ho na důvody. Rozhodl jsem se, když jsem zjistil, kam jsem se ve svém životě dostal, řekl: „Zjistil jsem, že svět byznysu je plný válečných taktik, přetahování a přetlačování a mým bytostným naladěním je spolupráce s lidmi,“ tvrdil u švýcarského soudu muž, kterému prý změnily život návštěvy Indie, Nepálu a Číny. Ve svém archivu přitom má i řadu fotek s politiky. Vyfotil se kdysi i s Milošem Zemanem, Václavem Klausem či Václavem Havlem.

Tyto důvody ho prý vedly i k cestě v roce 2000, kdy odjel do Indie k pramenům Gangy do Gangotrí a strávil nějakou dobu v Nepálu. Začal také studovat šamanismus, tantrismus a absolvoval několik pobytů ve tmě. "Skrze své nitro a své srdce poznávám existenci. To poznání mi umožňuje s láskou přijímat všechny situace, do kterých se dostanu,"řekl. http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-chat/360531/xaver-vesely-vyzpovidal-uhlobarona-a-nastval-zemana-miliardy-pro-cssd.html

Uhlobaron Antonín Koláček mezi politiky: S Václavem Klausem a Václavem Havlem| Reprofoto Luboš Xaver Veselý: Jak se těží miliardy

Výčitky vůči nikomu, kdo ho do nynější situace dostal, podle svých slov nemá. "Byť jedna situace mě zaskočila, ještě to nemám zpracované," připustil bez dalšího vysvětlení. "I když je v tom zmatek, učím svoji mysl, že nemusí vědět a pochopit všechno," dodal.

"Spoustu věcí jsem přestal svým způsobem řešit. Zkoncentroval jsem svou energii a život na věci, které mi dělají radost a prýští z mého srdce. Mým základním krédem je být lidský ... Vytvářet situace, kdy mohu s lidmi komunikovat otevřeně od srdce k srdci ... I když vím, že to někdy nejde. Některá srdce zůstávají zavřená,"řekl.

A tak Antonín Koláček po ochodu ze světa uhelného byznysu založil akciovou společnost Maitrea, které v průběhu let dal do vínku základní jmění ve výši 1,6 miliardy korun. Mají-li tyto peníze skutečně pomáhat obnovovat „ducha, duši i tělo“, je to částka opravdu úctyhodná a dá se s ní dokázat mnoho. Postava „světce“ zvaná Maitrea (Maitreya), se totiž objevuje pod různými jmény prakticky ve všech dnes existujících formách buddhismu.Uhlobaron Antonín Koláček mezi politiky: S Dagmar a Václavem Havlovými | Reprofoto Luboš Xaver Veselý: Jak se těží miliardy

Jedná se o „bódhisttavu“, tedy bytost, která dosáhla osvícení a má možnost zcela se vyvázat z útrpného koloběhu zrození, stárnutí a umírání, ale ze soucitu s ostatními bytostmi se stále na tento svět vrací, aby šířením Buddhova učení přivedla k osvícení i nás všechny bytosti ostatní. Konkrétně Maitrea by se dle proroctví měl na zemi objevit a šířit nauku jako pokračovatel Buddhy Šákjamuniho, až na Zemi nastane doba velkého temna, kdy bude původní Buddhovo učení již zcela zapomenuto a lidstvo bude v totálním úpadku.

Setkal se Antonín Koláček s Dalajlámou a s vrahy s Japonska? http://www.rukojmi.cz/clanky/6477-ctrnacty-dalajlama-a-jeho-pratele-herman-kalousek-halik-ci-havel-ale-i-vrah-soko-asahara-co-byl-prave-popraven-za-to-ze-v-tokijskem-metru-v-roce-1995-nechal-sarinem-zabit-13-lidi-a-na-5-5-tisic-dalsich-priotravit

Ing. Antonín Koláček s Dalajlámou, který, jak je vidno výše zříti, se přátelí nejen s vrahy, ale též s tuneláři

Tohoto Koláčka byl de facto „kolegou“ mezi šiřiteli buddhismu na Západě japonský zenový učitel Šunrjú Suzuki, mimo jiné ke svým americkým studentům pronesl: „Následuj svými činy Buddhu a ocitneš se ve světě buddhů. Napodobuj svým chováním Goemona Išikawu a vstoupíš do světa zlodějů.“ Obrovitý lupič Išikawa Goemon však není v Japonsku archetypem záporného hrdiny, jak by se z citátu mohlo zdát. Překvapivě, jeho legendární obraz by se dal spíše připodobnit k jakémusi japonskému Jánošíkovi. Bohatým bral a chudým dával.

Typičtí Koláčci a Bakala, co bohatému státu vzali a sta tisícům horníků v OKD a majitelům 44 tisíc bytů a sobě „dali“ stovky miliard. Psychicky, a chcete-li i karmicky, přitom vzniká silný vztah mezi dárcem a obdarovaným. Prostě se Tonda alias Antonio Koláček řídil filozofií zenového buddhisty jménem Suzuki: „Pokud tě obelže někdo druhý, otřepeš se rychle a ani škody nebudou nijak strašlivé. Jakmile ale začneš obelhávat sám sebe, je to konec. Na to už není žádná medicína.“

Ilustrační snímek Břetislav Olšer

Jak se z dámského krejčího stal uhlobaron: http://www.rukojmi.cz/clanky/4934-byl-rok-2004-a-opet-se-zhaslo-pokolikate-uz-aby-se-jeste-lip-kradlo-nejlip-z-toho-vysel-zlodej-bakala-aby-se-jako-prvni-damsky-krejci-na-svete-dostal-mezi-miliardare-forbesu

A trochu k jihu Evropy prokuratura ve Švýcarsku pro změnu Antonína Koláčka přesto v této kauze obžalovala spolu s pěti dalšími osobami a v říjnu 2013 jej prvoinstanční soud ve švýcarské Bellinzoně uznal vinným z podvodu, praní špinavých peněz a porušování povinnosti při správě cizího majetku. Za to byl nepravomocně odsouzen k trestu 52 měsíců odnětí svobody. V prosinci 2017 švýcarská nejvyšší soudní instance odmítla jeho odvolání…

Inu, mezitím manažer a podnikatel Antonio Koláček, pravomocně odsouzený švýcarským soudem za podvod, praní špinavých peněz a porušování povinnosti při správě cizího majetku v souvislosti s privatizací Mostecké uhelné společnosti (MUS), se údajně chystá nastoupit v květnu 2019 k výkonu trestu. Proti rozsudku se však chce bránit u Evropského soudu pro lidská práva.... http://www.ceska-justice.cz/2018/02/antonin-kolacek-vezeni-nastoupim-podam-stiznost-strasburku/

Prezident M. Zeman, TV Barrandov a ČT

$
0
0
Jiří Oberreiter
8. 12. 2018
Ve čtvrtek 6. 12. skončil pro rok 2018 pravidelný pořad Týden s prezidentem na TV Barrandov. Důvod je velmi prostý. Prezident bude na zasloužené dovolené a bude nabírat síly do dalšího, tentokrát již sedmého roku svého prezidentování. Tento pořad je vlastně novátorským dílem generálního ředitele TV Barrandov p. Jaromíra Soukupa, který se ujal i moderování. Nikdy v naší historii neměl prezident republiky možnost každý týden v hodinovém pořadu odpovídat na všemožné a všetečné otázky týkající se všeho kolem nás, a to jak u nás doma, tak v zahraničí. 



Prezident se svým šarmem, lehkou ironií, hlubokými znalostmi, klidem i vtipem v něm prakticky „on line“ odpovídá a vysvětluje vše, co občany naší země zajímá. Občan si ani neuvědomuje, že ho prezident vzdělává a srozumitelně mu vysvětluje i složité jevy z oblasti mezinárodních vztahů, historie, ekonomie, politiky atd. Barrandovský pořad je velice oblíbeným, lidé se na čtvrteční večer těší a pořad má trvale vzrůstající vysokou sledovanost.

Při sledování Týdne s prezidentem člověku přichází na mysl stále stejná otázka. Jakpak by v tomto pořadu obstáli ti další zájemci o prezidentské křeslo – Jiří Drahoš, M. Hilšer, M. Horáček a další. Asi by to byla smutná podívaná na lidi, jejichž ambice výrazně převyšují jejich schopnosti.

Možná by mohl pan Soukup zvážit i možnost pozvat do podobného formátu jako je Týden s prezidentem i senátora a prezidentského kandidáta prof. Jiřího Drahoše a využít tak prodlevu do Vánoc. Určitě by této náhrady nelitoval a zcela jistě by sledovanost ještě vzrostla. Televizní diváci by jistě se škodolibým zájmem sledovali „odborné“ odpovědi prezidentského kandidáta na migrantskou vlnu, spojování české společnosti, vývoj finančních a akciových trhů, problematiku izraelsko-palestinské oblasti, záměry US prezidenta Trumpa doma i ve světě atd. Jaromír Soukup by pouze musel před barrandovským studiem ještě zajistit aspoň dvě místa pro dodávková auta s nápovědním týmem a přenosovou technikou přímo do sluchátek pana Drahoše. Byla by to sice trapárna, ale český divák by se bavil a zároveň by si uvědomoval, jak je dobře, že prezidentem je Miloš Zeman. Pořad by sice byl smutnou legrací, ale člověk by si také uvědomil, kam by nás mohl v současné složité mezinárodní situaci takový „panák na dálkové ovládání“ dovést. To by ale již nebyl vtip, ale trpká a nevratná realita.

Škoda, že tuto službu prezidentovi neumožňuje naše veřejnoprávní televize ČT, která by měla za velké peníze svých daňových poplatníků poskytovat nejen kulturní, vzdělávací, sportovní a jiné programy, ale měla by také především poskytovat objektivní informace o dění doma i v zahraničí. Téměř každý víme, že tomu tak není a informacím ČT se věřit nedá, neboť jsou zkreslené, manipulativní a ve svém celku působí škodlivě. ČT ve svých politických pořadech upřednostňuje představitele neúspěšných, ale hlučných politických stran, které zve do všech možných diskuzních pořadů, které vyúsťují v deformovaný pohled na realitu. Bohužel, ani prezident republiky nemá v ČT prostor pro své názory. A pokud se do televize při významných událostech přece jenom dostane, nezřídka dojde k výpadku elektrické energie či selhání některého z přenosových agregátů.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live