Nedělní chvilka poezie: Emanuel a žluté vesty

December 9, 2018, 10:24 pm

≫ Next: Měsíc "nanebevzetí Václava Havla“ coby součást jeho „kim-ir-senizace" aneb Petr Štěpánek provokuje tím, že komentuje současné dění

≪ Previous: Svět ruskýma očima 484

$

0

0

Emanuel a žluté vesty 

Petr Štěpánek / facebook

Klidně teče voda v Seině,
daně rostou, peněz méně.
Obuškové prostocviky
převádějí poldů šiky.

Drzý hošík Eman Macron
vládne teď s pomocí patron.
S pohrdavým, pyšným klidem
dusí lidi slzným plynem.

Aby zahnal známky krize,
děla skrápí Champs Elysées.
Vesty mají zdarma plovku,
zavřel taky eifelovku.

Frantíci však v jasném gestu
navlékají žlutou vestu.
Když v Paříži hoří pneu,
kdo má mozek, chce pryč z EU.

---

Měsíc "nanebevzetí Václava Havla“ coby součást jeho „kim-ir-senizace" aneb Petr Štěpánek provokuje tím, že komentuje současné dění

December 10, 2018, 12:37 am

≫ Next: Otevřený dopis poslanci Gazdíkovi

≪ Previous: Nedělní chvilka poezie: Emanuel a žluté vesty

$

0

0

Petr Štěpánek

- ps -

10. 12. 2018 PrvníZprávy
"Spíše náhodou jsem přepnul na ČT2, kde zrovna v rámci tradičního „měsíce nanebevzetí Václava Havla“ a coby součást jeho „kim-ir-senizace“, rozuměj budování jeho posmrtného kultu osobnosti, opakovali dokument Občan Havel," napsal na svém facebookovém profilu Petr Štěpánek.

"A znovu jsem si nad tou agitkou uvědomil, jak strašně moc, ale opravdu strašně moc špatný prezident to byl. Sebestředný, mstivý, zákeřný. A jeho rudolfinský projev, jímž odstartoval rozdělení české společnosti, byla největší polistopadová sviňárna," konstatuje komentátor současného dění a hudebník Petr Štěpánek, kterého tak ráda dehonestuje smečka publicistů v nedělních televizních publicistických pořadech.

Rázem se strhla velká diskuse mezi přáteli Petra Štěpánka o tom, kdo měl být na přelomu osmdesátých a devadesátých let oním prezidentem Československa.

"Nikdo jinej v tu chvíli po ruce nebyl, nebrala bych to tak kách," upozornila jedna čtenářka.

"Ale byl. Dubček. Jenže ho podrazili a pak zabili.... Nebyl tak bezpáteřní jako Havel," píše jiný čtenář, kterému Petr Štěpánek vysvětlil ve svém komentáři svůj názor na další volby Václava Havla prezidentem.

"Blbost. Nikdo jiný možný nebyl v roce 1989 či 1990. Jeho zvolení v roce 1993 už byla chyba a to v roce 1998 dokonalý omyl," má jasno na události kolem prezidentských voleb v minulého století Petr Štěpánek.

- - -

Otevřený dopis poslanci Gazdíkovi

December 10, 2018, 1:00 am

≫ Next: Rozhovor prezidenta republiky Miloše Zemana pro NTV (přepis rozhovoru) Visegrádská skupina má k migraci jasný postoj. Ten je v Rusku velmi pochopitelný. V Evropě nyní vidíme neuvěřitelnou krizi kvůli migrantům.

≪ Previous: Měsíc "nanebevzetí Václava Havla“ coby součást jeho „kim-ir-senizace" aneb Petr Štěpánek provokuje tím, že komentuje současné dění

$

0

0

Jiří Baťa
10. 12. 2018
Dobrý den, pane poslanče Gazdíku,
dovoluji si zareagovat na Váš rozhovor, který jste poskytl Parlamentním Listům. cz, ve kterém jste se vyjádřil k některým současným politickým, resp. celospolečenským problémům. Nehodlám si kazit nedělní den analýzou všech otázek, resp. odpovědi, které Vám byly položeny a na které jste (podle mého soudu) ne vždy relevantně odpověděl. Nicméně, zaujaly mě dvě Vaše odpovědi a to na otázku „STAN má podle průzkumů necelých pět procent. Co je ještě třeba udělat lépe?“, na kterou jste „vyčůraně“ odpověděl tak, že negativní statistický výsledek jste přenesl na bedra starostů. Řekl jste, že je třeba „...Ukázat, v čem jsou naši starostové dobří, co umějí a jaké nabrali zkušenosti při řízení svých obcí“. Nebo si snad myslíte, že všechno je jen na vašich starostech?

Myslím, že o práci starostů, členů STAN, je dostatek důkazů o jejich dobré práci, o tom není žádných pochybností. Takže odvolávat se na potřebu prokazatelnosti výsledků jejich práce je od Vás hodně nefér! Svědčí to o tom, že spoléháte víc na výsledky svých starostů, než na vlastní práci a výsledky. Jako politický subjekt totiž ještě existujete proto, že se vždy umíte přisát k jinému politickému subjektu, který pak nejen Vás, ale celé STAN drží nad vodou a dělá pro Vás přijatelné výsledky (viz situace v Senátu). Pokud byste totiž měli existovat jako samostatný politický subjekt, skončili jste stejně, jako Věci veřejné! Tyto skutečnosti Vás a STAN nectí, ale naopak, aniž si to zřejmě uvědomujete, sráží ke dnu a opovrhování. To totiž není politika, to je falešné kupčení a pletichaření!

Kritickou situaci se statistikou, tj. necelými pěti procenty sympatizantů, resp. potenciálních voličů bych spíše viděl ve Vaší práci a Vaší osobě, případně ve vedení STAN. Jste sice velký rétor, ale bohužel za Vámi zůstává tzv. pole nezorané. Sice jste z jistého pohledu jako STAN pilní jako včeličky, ty také přelétají z květu na květ, ale vaše přelétavost a cucání medoviny z politických stran, ve kterých hledáte svou existenci a spásu (TOP 09, KDU-ČSL) Vás ani STAN nectí. Přidáme-li k tomu ještě Vaše „duchaplné“, spíše „duchaplané“ a profláknuté názory a výroky, nelze se divit, že to máte u občanů tím tzv. „pokáleným“ navrch.

O tom, jak si umíte „získat“, či lépe řečeno odradit občany a voliče, svědčí Vaše druhá, stejně vágní odpověď na otázku PL.cz, „... v drtivé většině tzv. dezinformační weby v češtině jsou dílem lidí, kteří jsou přesvědčeni o pravdivosti svých tvrzení. Kde tkví ten odpor proti takzvanému Západu?“ Odpověděl jste totiž způsobem, kterým jste nejen nepokrytě projevil vlastní vztah k západnímu charakteru demokracie, ale podcenil a urazil velkou část občanů České republiky. Řekl jste, cituji: „Je tradiční, že se zase objevuje falešná slovanská linka, u někoho možná nostalgie po reálném socialismu, fantasmagorie o „mostu mezi Východem a Západem“. Chce to víc a kriticky myslet:“ Domníváte se, že si tímto získáte sympatie a větší zájem o existenci a popularitu STAN? Mohu Vás ujistit, pane poslanče, že se velmi, opravdu velmi mýlíte. A poznámka o kritickém myšlení spíše patří Vám, než občanům.

Urážíte český národ, která se hrdě hlásí ke slovanské větvi, urážíte lidi, kteří myslí jinak, kteří uvažují a hodnotí stav věcí rozumně a pragmaticky a nikoli nostalgicky. Apropó, vy se cítíte být čím, když se vám slovanství příčí? A pokud snad občané vzpomenou Vámi tolik opovrhovaný socialismus a přirovnají jej k současnosti, není to žádné fantasmagorie, ale jen konstatování reálného stavu společnosti a poukázání na řadu vážných nedostatků, problémů a věcí, které jsou v rozporu s nadějemi, které byly lidmi jako Vy proklamovány po listopadu 89. Pokud se Vám zdá, že jsme my občané, propadli nějaké nostalgii, že se utápíme ve fantasmagorii, pak Vám doporučuji pane poslanče, se co nejrychleji probrat ze snu o zakotvení západní politiky a výhod, které Vám jsou za Vaši zrádnou loajalitu nabízeny a umravnit své názory, pohledy a dehonestující hodnocení svých spoluobčanů.

Nedělám si iluze, že se k mému názoru vyjádříte, ale to jen potvrdí Váš vztah k názorům lidí, pro které děláte falešnou politiku. A to přesto, že na rozdíl od Vás starostové dělají svou práci dobře, odpovědně a hlavně pro občany. To o Vás říct nelze. Jakkoli bych jinému politikovi snad přál úspěchy v práci, v tomto případě tak nemohu učinit. Vaší práce, postojů, názorů a osobního prospěchářství si nevážím a proto nevidím důvod Vám jakýkoliv úspěch přát. Tak tedy jen: buďte zdráv, pane poslanče!

Rozhovor prezidenta republiky Miloše Zemana pro NTV (přepis rozhovoru) Visegrádská skupina má k migraci jasný postoj. Ten je v Rusku velmi pochopitelný. V Evropě nyní vidíme neuvěřitelnou krizi kvůli migrantům.

December 10, 2018, 5:22 am

≫ Next: Pod kouřovou clonou diskuse o "Globálním kompaktu pro bezpečnou, řízenou a legální migraci" má být přijat "Globální kompakt o uprchlících"

≪ Previous: Otevřený dopis poslanci Gazdíkovi

$

0

0

10.12. 2018  Hrad

Jak česká vláda, tak i já jsme už několikrát řekli, že základem řešení jsou, jednoduše řečeno, deportace. Je mi jasné, že to není korektní termín. Deportace však musejí být doplněny pomocí zdrojovým zemím, zejména na Blízkém Východě a v severní Africe, a to například výstavbou nových nemocnic, elektrifikace atd. Zkrátka pomáhat tomu, aby přísun migrantů nebyl tak intenzivní jako v poslední době. Ale opakuji, základem je fungující systém deportací.
Vážený pane prezidente, pro Českou republiky je rok 2018 obzvláště významný, protože jste oslavili hned tři výročí, vyhlášení nezávislosti na rakousko-uherském císařství, Pražské jaro a vznik samostatné České republiky. Český národ těmito událostmi prošel s pozoruhodnou moudrostí. V Rusku se dokonce píše, že by bylo dobré se od Čechů naučit, jak obstát v dějinných zkouškách. V této souvislosti pohovořme o tom, co se nyní děje v Evropě a ve vztazích mezi Ruskem a Evropou, protože se zdá, že právě teď procházíme další dějinnou zkouškou.

 Včera se v Bruselu uskutečnilo zasedání ministrů zahraničí NATO. Na něm bylo přijato společné prohlášení o rusko-americké dohodě o likvidaci jaderných raket středního a kratšího doletu. Rusku bylo dáno ministrem Mikem Pompeo ultimátum 60 dní. Česká republika tuto pozici podpořila. Nezdá se Vám to už příliš nebezpečné? Vy znáte Moskvu asi lépe než většina evropských politiků. Víte proto, že jazyk ultimát může být nebezpečný právě z hlediska stability. Jaký je Váš názor?

Já bych nehovořil přímo o ultimátu. Jde spíše o lhůtu, která umožní, aby mezi oběma stranami proběhly další rozhovory. Šedesát dní podle mě pro to úplně stačí. V čem je jádro problému kolem dohody INF? Jedna strana tvrdí, že konkrétní typ raket stále spadá pod působnost dohody. Podle druhé strany se na něj už dohoda nevztahuje. Je nutné se posadit k jednomu stolu, na ten položit detailní parametry toho konkrétního typu rakety, případně se podívat, jak ona raketa vlastně vypadá a funguje. Obzvláště v tomto případě bych samozřejmě rád, aby se veškeré dohody dodržovaly, protože jejich nedodržování vede k závodům ve zbrojení. Z druhé strany máme technické možnosti prověřit, zda první nebo druhá strana hovoří pravdu.

Pozice Moskvy je taková, že dohodu porušují Američané. Pozice Američanů je, že dohodu porušuje Rusko. Nebylo by podle Vás lepší, kdyby si všichni společně sedli, promluvili si a řekli si přímo, jaké vidí problémy?
Ano, to jsem právě řekl. Problémy a výtky může mít každá ze stran. Pokud známe technické parametry raket, o nichž se tvrdí, že porušují dohodu INF, a to na ruské či americké straně, je snadné tyto parametry ukázat, prodiskutovat a domluvit se.

Vždy je lepší domluva?

Já vždy dávám přednost domluvě před závody ve zbrojení.

Pociťují dnes Evropané hrozbu krize či napětí kvůli tomuto problému? Protože ty rakety se týkají především Evropy. Jak silné nebezpečí a napětí pociťujete Vy?

Napětí v jaké oblasti?

Bude-li dohoda INF vypovězena, či pokud by Rusko nevyplnilo šedesáti denní ultimátum, nebo pokud by chtěli dohodu zrušit sami Američané, o čemž hovoří již dlouho, ty rakety by představovaly hrozbu především pro Evropu. Chápe to Evropa, podle Vás?

Hrozbu představují jakékoli rakety. Jen si vezměte íránské rakety, které mohou zasáhnout Evropu z nějakých 2000 km. To je jen jeden z příkladů. Teď to navíc skřípe i v americko-čínských vztazích. Nehovoří sice o ultimátech, ale hrozí obchodní válkou. O nich ale budou spolu mluvit. O dohodě INF je také zapotřebí dál mluvit. Zakladatel Československa T.G. Masaryk říkal, že demokracie je diskuse.

Německý ministr zahraničí Heiko Maas říká, že krize na Ukrajině i krize s raketami má pouze politické řešení. Bojí se, že krize přejde ve válku. A proto vybízí, aby si všichni sedli a jednali. Nám v Rusku se ale zdá, že ať uděláme cokoli, Evropanům to nebude stačit. Že výtky, které Evropa vůči Rusku má, jsou přehnané. Proč panuje taková atmosféra?

Víte, co se týče konfliktu v Azovském moři, to je podobné jako ty důkazy o raketách, o nichž jsem mluvil. Pokud by se incident v Azovském moři stal v mezinárodních vodách, je to vina Ruska. Jestli k němu došlo v teritoriálních vodách Ruska, je vinna Ukrajina. Nemyslíte, že je to možné konkrétně ověřit?

My ale předkládáme dokumenty, které dokazují…

Ale samozřejmě. Jsou přece družice, máme drony a další monitorovací nástroje. Položte na stůl jasné důkazy! Neříkejte, že za to může druhá strana. Ukažte dokumenty. To se týká obou zemí.

Putin ukázal dokumenty Macronovi a Merkelové v Buenos Aires.

A jen tak je to správné.

Když jsme se spolu viděli naposledy před 3-4 lety na Moravě, hovořili jsme spolu o protiruských sankcích. Ty byly tehdy zrovna přijaty. Vy jste říkal, že Česko je připravené sehrát roli zprostředkovatele v jednání, aby se krize, která je nevýhodná pro obě strany, tj. Evropu i Rusko, vyřešila. Tehdy Vás neposlouchali. Teď už je seznam balíčků protiruských sankcí dlouhý. Mnoho zemí tvrdí, že by rády sankce odstranily, např. Německo. Jaké je řešení této situace podle Vás?

Možná víte, že nyní může Itálie jako první členská země EU otevřeně vystoupit proti tzv. protiruským sankcím. To mě velmi těší. Vždy totiž uvádím příklad Kuby, na ni byly uvaleny sankce po dobu 50 let, a bez úspěchu. Po 50 letech Obama ty sankce zrušil. Sankce zkrátka nikdy nejsou užitečné. Ničemu nepomáhají. Naopak, představují škodu pro obě strany, a to z ekonomického i politického hlediska, snižují vzájemnou důvěru atd. Já doufám, že dříve či později budou sankce zrušeny. V EU platí, že pokud nesouhlasí byť jediný členský stát, sankce přestanou existovat. Pokud se Itálie stane onou statečnou zemí, bude to dobře.

A ČR takovou statečnou zemí nemůže být?

Jistě, ale ČR není tak veliká jako Itálie. Vystoupit by mohla i V4. Jak víte, V4 se podařilo navzdory Evropské komisi například zrušit migrační kvóty. To byl první velký úspěch. Může se stát, že v budoucnu se V4 třeba bude zabývat i ekonomickými záležitostmi.

Visegrádská skupina má k migraci jasný postoj. Ten je v Rusku velmi pochopitelný. V Evropě nyní vidíme neuvěřitelnou krizi kvůli migrantům. Jaké má podle Vás východisko?

Jak česká vláda, tak i já jsme už několikrát řekli, že základem řešení jsou, jednoduše řečeno, deportace. Je mi jasné, že to není korektní termín. Deportace však musejí být doplněny pomocí zdrojovým zemím, zejména na Blízkém Východě a v severní Africe, a to například výstavbou nových nemocnic, elektrifikace atd. Zkrátka pomáhat tomu, aby přísun migrantů nebyl tak intenzivní jako v poslední době. Ale opakuji, základem je fungující systém deportací. Jak jsem už řekl např. na Valném shromáždění OSN, tento typ migrace oslabuje africké a blízkovýchodní země, protože emigrují zejména mladí lidé, a tento „brain drain“ snižuje ekonomickou výkonnost a potenciál té které konkrétní zdrojové země.

Teď se mluví hlavně o migraci v Sýrii. Pokud ale vím, Trump slíbil, že na ty, kdo budou pomáhat Sýrii, budou uvaleny sankce. Jak lze tedy Sýrii vůbec pomáhat?

To je přesně typický problém sankcí, ničemu nepomáhají. Já jsem od začátku podporoval režim Bašára Assada. A byl jsem za to velmi tvrdě kritizován. Říkal jsem si, kdo je proti Assadovi? Tzv. Islámský stát. Takže pokud nechceme podporovat tzv. Islámský stát, musíme podporovat Assada. To je prostá logika. Teď po několika letech vidíme, že Assad už má pod kontrolou prakticky všechny části Sýrie a že se lidé do Sýrie opět vracejí. To je skvělé a těší mě to.

Je Evropa podle Vašeho názoru nyní připravena pomoci těmto lidem v Sýrii? Putin totiž pravidelně jezdí k Macronovi nebo Merkelové a říká jim, že by se mělo Syřanům pomáhat. Odpovídají mu, že dokud je Assad u moci, tak ne.

Lidé v Sýrii vždy měli vysoký ekonomický výkon a produktivitu práce, a to v různých oblastech. Znamená to, že sami Syřané jsou schopni rekonstruovat svou zemi po občanské válce. Mluvil jsem o tom např. s prvním místopředsedou syrské vlády, který České republice nabízel nejrůznější investiční projekty v Sýrii. Proč toho tedy nevyužit? Vezměte si příklad Německa, to také bylo po 2. světové válce zničeno a jeho obnova byla relativně rychlá. Proč by se to nemohlo podařit v Sýrii?

Býváte často kritizován. Už jste sám připomněl kritiku Vaší podpory Assada. Nebo když Vás kritizovali za to, že jste řekl, že se v ČR vyráběl tzv. novičok. Označovali Vás za kremelského agenta atd. Mně se ale zdá, že Váš postoj je zkrátka takový, že úplně normálně chcete říkat pravdu.

Což je obvykle dost riskantní. V našich dějinách někteří za to, že říkali pravdu, byli odsouzeni k smrti. Dnes mně ani komukoli jinému tady žádné takové nebezpečí nehrozí. Demokracie je mimo jiné založena na kritice, dokonce i na kritice vlády a samozřejmě také kritice prezidenta. Pokud něco kritizuji sám, mají i ostatní právo kritizovat mě. To se netýká jen Sýrie nebo protiruských sankcí. Bývám kritizován i za to, že chci rozvíjet vzájemně výhodné ekonomické vztahy s Ruskem nebo Čínou. Právě jsem se vrátil z Izraele. Tam jsem podpořil přestěhování naší ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma tak, jak to udělali Američané, což považuji za správné. A teď jsem označován nejen za ruského agenta, čínského agenta, ale i agenta Izraele. Ve skutečnosti jsem pouze agent český, agent své země.

Tak mi jako český agent řekněte něco k rozšíření NATO na východ, které tak znervózňuje Rusko. Česko se stalo členem NATO. Důvod, proč dnes vidíme napětí ve vztazích mezi Ruskem a NATO, je přece i to, že NATO začalo budovat systém protiraketové obrany. Pokud jde o dohodu o likvidaci raket středního a kratšího doletu, Rusko také říká, vždyť jste všude postavili systém protiraketové obrany. Už to je porušením dohody INF. Jaký je tedy Váš názor na východní rozšíření NATO? Mělo se NATO rozšiřovat?
Vím, že Gorbačovovi slibovali, že se NATO rozšiřovat nebude. To se nestalo, což je historický fakt. Jiný historický fakt ale je, že některé státy mají specifickou historickou zkušenost, v případě Československa to je okupace v r. 1968, o níž vždy říkám, že byla sovětská, nikoli ruská, a jsem rád, že například premiér Medveděv potvrdil, že se Rusko za okupaci několikrát omluvilo. Pobaltské země také mají svoji historickou zkušenost. Nemyslím si, že mezi NATO a Ruskem vznikne ozbrojený konflikt. Nemyslím si, že Rusko napadne pobaltské země, což by bylo politickou i vojenskou sebevraždou. A pokud jde o Ukrajinu, tak tam měla proběhnout decentralizace a přenos kompetencí na jednotlivé regiony, což se dosud nestalo. Což je škoda, protože kdyby ústavní reforma proběhla, bylo by to dobré především pro samotnou Ukrajinu.

A proč se tedy NATO rozšiřuje? Proč chtějí v Polsku vybudovat americkou vojenskou základnu?

Už jsem se zmínil o historické zkušenosti. Polsko se v minulosti třikrát dělilo. V roce 1939 pak Polsko bojovalo na dvou frontách. A Rudá armáda se pak zastavila před Varšavou, což dalo Němcům možnost Varšavu totálně zničit. Nezapomínejte tedy prosím na tyto historické události, které mj. začaly ještě za carství. Tento historický resentiment v těchto zemích stále existuje.

V České republice je také historický resentiment. Vzpomínáte si, jak Anglie a Francie garantovaly Československu hranice?
Samozřejmě. A Vy jistě víte, jaké přímé následky to pak mělo. Prezident Beneš uzavřel dohodu o spolupráci a přátelství se Stalinem, protože Anglii ani Francii už nevěřil. Ale pak bohužel v roce 1968 došlo k okupaci, o níž jsem se už zmínil. Tvrdím, že jakýkoli historický fakt má své následky. To, že se Československo rozhodlo uzavřít dohodu se SSSR, bylo přímým následkem toho, jak se zachovaly Británie a Francie v r. 1938.

A teď Anglie a Francie naléhají na Českou republiku jako člena EU, aby podpořila sankce a tlak na Rusko. Nebylo by lepší si vzpomenout na vaši historickou zkušenost a chovat se jinak?

Nechci, abychom byli pouhou provincií Evropské unie. Pro zachování si samostatnosti se musíme v některých oblastech rozhodnout sami, co budeme dělat. Se spojenci samozřejmě můžeme diskutovat, ale rozhodnutí je nakonec na nás. ČR musí zůstat samostatnou zemí. Mimochodem, před pár dny ČR navštívil Viktor Orbán. Jeho politika je úplně stejná, jakou chci i já, politika samostatnosti. Mluví o tom, že Evropa musí být založena na svých historických kořenech, což se samozřejmě týká islámské migrace, a že jednotliví členové EU musí zůstat samostatní a nebýt jen těmi zmíněnými provinciemi. Některé země samozřejmě mohou chtít být provinciemi, protože z Evropské unie dostávají peníze. Ale pokud svoji svobodu prodáte za peníze, nakonec stejně ztratíte i ty peníze.

Minulý týden Merkelová řekla, že každá členská země by měla část své suverenity předat Evropské unii.

No vidíte. Já jsem už dávno řekl, že v tomto smyslu EU připomíná tzv. Brežněvovu doktrínu. Ta také zaváděla „omezenou suverenitu“. Myslím, že minulé chyby by se neměly opakovat.

V Rusku se mluví o tom, že mnoho toho, co dnes probíhá, je motivované rusofóbií. Tzn. postojem „Rusové jsou vždy vinni.“ Jak silná je dnes podle Vás rusofóbie? A čím je motivovaná?

Ale vždyť jistě víte, že existuje také například antiamerikanismus, který existuje především v Latinské Americe, ale i v Evropě. Podobně v minulosti existovala i anglofóbie, frankofóbie kvůli Napoleonovi atd. Zkrátka máme takovou dějinnou zkušenost. Neexistuje země, kterou by měli rádi úplně všichni. Někteří jiné země kritizují, někteří jim prostě závidí.

Nám Rusům se zdá, že nás už nemá rád vůbec nikdo. Že se pořád jen hledají ruští špioni, jacísi hackeři, o nichž mluvíte dokonce i u Vás v ČR. Já přitom skutečně nevím, zda něco jako takového existuje. Nebo v Británii, kde se přijímají zákony proti Rusům. Robert Mueller také hledá Rusy. Co se to děje?
Nebojte, teď roste ekonomická moc Číny, takže Rusko už nebude samo. Budou se hledat také čínští špioni a hackeři. A pokud poroste dosavadním tempem Indie, další velmoc, budou už takové země tři. Něco podobného je pro novináře ideální prostředí. Prakticky v každé zemi jsou ale ruští špioni, čínští špioni, japonští, indičtí, a samozřejmě také američtí.

Přesně! Když jsem byla v Haagu v OPCW, slyšela jsem, že v Brně existuje továrna, kde právě členské státy NATO testovaly, vyrobily a zničily „novičok“. Je to pravda?

Co se týká „novičoku“, jedna skupina tvrdí, že u nás vůbec nebyl. Podle jiné skupiny u nás „novičok“ byl kvůli laboratornímu výzkumu, po němž byl zničen.

A Vy jste ten dokument viděl?

Já jsem samozřejmě viděl informace od tajných služeb. Jedna tajná služba říkala ano, druhá ne. Obě ale připouštěly, že se u nás „novičok“ testoval. A když něco testujete, tak to předtím musíte vyrobit. Pokud někdo tvrdí, že se „novičok“ nevyrobil, ale testoval se, postrádá to smysl, protože to porušuje zákony o zachování hmoty a energie.

Teď jsme v situaci, kdy tři hlavní představitelé Evropské unie, Macron, Merkelová a Mayová, mohou ve svých funkcích skončit. Kvůli migraci, kvůli ekonomickým problémům. Kam míří Evropská unie, v níž se mluví o jaderné hrozbě, o migrační krizi a kde jsou tři hlavní členské země v krizi? Co lze dělat?

Já jsem teď během své poslední návštěvy v Německu hovořil s několika svými známými a přáteli, kteří zastávali vysoké pozice v EU, a ptal jsem se jich na to samé. Odpovídali mi, Miloši, hlavní problém je v tom, že nemáme silné politické vedení. Silné osobnosti, které by se soustředily na nejdůležitější problémy a které by byly politicky statečné a někdy by i riskovaly, protože bez riskování někdy něco nejde. Takoví silní vůdci v minulosti v Evropské unii samozřejmě existovali. Statečnost už bylo přijít s nápadem evropské integrace. Já sám jsem rád, že více než 50 let v Evropě panuje mír a kromě občanské války v bývalé Jugoslávii neproběhla žádná válka. To je nádherné. Ale abychom postoupili dále, abychom realizovali i další evropské ideje, potřebujeme silné statečné politické vůdce.

Jedním z takových vůdců byl generál de Gaulle.

Samozřejmě. Anebo Konrad Adenauer. A protože se ti dva spolu dokázali domluvit, Evropa prosperovala.

Oni se navíc uměli domluvit se všemi. De Gaulle říkal, že Evropa nesmí být špatnou kopií Ameriky. Že se Evropa musí přátelit se Sovětským svazem, s Čínou, že musí existovat nějaký společný mechanismus.

Ano, de Gaulle říkal, že podporuje politiku všech azimutů.

Takže multipolární svět. Když mluvil o tom, že Evropa nesmí být špatnou kopií Ameriky, De Gaulle dokonce poslal do USA loď s dolary a žádal zlato, kterým byly kryty. Evropa dnes necítí, že se k ní Trump nechová hezky a ona se stává pouhou špatnou kopií Ameriky?

Já si nemyslím, že Evropané chtějí být kopií Ameriky, a to hlavně po vítězství Trumpa. Já ho kritizuji za obchodní války, ale na druhé straně oceňuji, že nechal přestěhovat americké velvyslanectví do Jeruzaléma. To je také statečnost.

Ale přátelí se se Saudskou Arábií.

To je jiné téma. Rozhovor o Saudské Arábii by byl tak na hodinu a půl, což už nemáme. Vy ale víte, že já vždy kritizuji islámskou teokracii, jíž Saudská Arábie je. Ale abychom se ještě vrátili k té Americe, myslím, že pokud chce nějaký stát být pouhou kopií jiného státu, pak je to jeho degenerace. Kopie ztrácí originalitu. Přesně jako v umění, kopie obrazu slavného malíře zůstává pouhou kopií.

Mám ještě poslední otázku. Ta zmíněná krize kolem dohody o likvidaci jaderných raket středního a kratšího doletu, krize evropsko-ruských vztahů. Jak se bude situace dál vyvíjet?

Už jsem to naznačil. Rusko má nepochybně silného lídra. Čína má silného lídra. Amerika má silného lídra. A teď mi, prosím, ukažte silného lídra v EU. Angela Merkelová chce sama odejít. Pozice Macrona po nedávných demonstracích není tak pevná, jak byla ještě před půl rokem. A kdo je tam dál? Nemáme nové de Gaully ani aspoň nového Tonyho Blaira, Willyho Brandta, Olofa Palmeho. Ať se dívám napravo, nalevo, dopředu či dozadu, silného lídra prostě nevidím.

A co s tím?

Musíme doufat v novou generaci evropských politiků. Někteří říkají, že rakouský premiér Kurz se může v budoucnu stát silným lídrem. Už jsem se zmínil o Viktoru Orbánovi. Nevýhoda obou je, že nejsou z velkých zemí, protože silný evropský lídr musí být z velké evropské země. Brexit je důkazem, že EU nepracuje správně. Odchází-li jedna velká evropská země, znamená to, že se EU nedaří. To ale nevadí, já zůstávám historickým optimistou. Věřím v budoucnost Evropské unie jakožto integraci samostatných států. To si neodporuje, protože je možné zůstat samostatným a zároveň mít například společnou dopravní infrastrukturu, která se nezastaví na národních hranicích. Integrace a samostatnost se zkrátka nevylučují.

Válka nebude?

Nebude, válka není nutná. V dnešní době se válečné cíle dobývají pomocí ekonomiky, nikoli zbraní.

Děkuji Vám, pane prezidente.

Děkuji.

Pod kouřovou clonou diskuse o "Globálním kompaktu pro bezpečnou, řízenou a legální migraci" má být přijat "Globální kompakt o uprchlících"

December 10, 2018, 3:14 pm

≫ Next: V Německu zaznělo znepokojení Západu kvůli sblížení Turecka a Ruska

≪ Previous: Rozhovor prezidenta republiky Miloše Zemana pro NTV (přepis rozhovoru) Visegrádská skupina má k migraci jasný postoj. Ten je v Rusku velmi pochopitelný. V Evropě nyní vidíme neuvěřitelnou krizi kvůli migrantům.

$

0

0

Tomáš Doležal
11. 12. 2018
V minulých dnech a týdnech deklarovala vláda premiéra Babiše odhodlání nepřipojit se ke Globálnímu kompaktu pro bezpečnou, řízenou a legální migraci. Tento dokument - Globální kompakt pro bezpečnou, řízenou a legální migraci, který bude finálně schvalován na speciálním migračním summitu OSN v Marrákeši ve dnech 10. – 11. 2018 - je však pouze jedním ze dvou dokumentů, k jejichž přípravě a přijetí vyzvala tzv. Newyorská deklarace OSN (Newyorská deklarace o migrantech a uprchlících), přijatá jednomyslně (tedy s aktivním souhlasem tehdejší české vlády ve složení ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL) na migračním summitu OSN 19. 9. 2016.

https://www.un.org/pga/70/wp-content/uploads/sites/10/2015/08/HLM-on-addressing-large-movements-of-refugees-and-migrants-Draft-Declaration-5-August-2016.pdf

Druhým, stejně nepřijatelným a nebezpečným, dokumentem, k jehož přijetí tato deklarace vyzývá, je tzv. Globální kompakt o uprchlících.

(Pro úplnost ještě dodejme, že politickým prazákladem všech těchto dokumentů a tendencí je tzv. Agenda 2030, kterou všech 193 členských států OSN - tedy včetně ČR - podepsalo v roce 2015 /též v době Sobotkovy vlády ČSSD, ANO, 2011, KDU-ČSL/ – a která mj. výslovně hovoří o „pozitivním přínosu migrantů pro růst a udržitelný rozvoj“ a která vytýčila jako svůj cíl “spolupráci na mezinárodní úrovni zajišťující bezpečnou, řádnou a legální migraci.“)

Konečný text návrhu onoho globálního kompaktu o uprchlících byl vydán 20. července 2018.
https://www.unhcr.org/events/conferences/5b3295167/official-version-final-draft-global-compact-refugees.html

Česká vláda k tomuto dokumentu doposud nikdy v průběhu jeho vyjednávání veřejně nevyjádřila negativní stanovisko, tudíž lze předpokládat, že s jeho přijetím, minimálně implicitně, souhlasí.

Proto minulé úterý, 4. 12. 2018, poslanec Jiří Kobza (SPD) navrhl Poslanecké sněmovně zařazení mimořádného bodu: „Informace vlády České republiky o jejím postoji ke globálnímu paktu OSN o uprchlících.“ Tento návrh byl, především hlasy poslanců ANO 2011, ČSSD, KSČM a Pirátů, zamítnut. Velmi signifikantní bylo i to, že zatímco pirátští poslanci se při tomto hlasování zdrželi, drtivá většina poslanců ANO 2011 hlasovala přímo proti.

http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=68563

Dle Stručného průvodce Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR)
ke Globálnímu paktu o uprchlících „…Newyorská deklarace předpokládá, že Valné shromáždění (OSN) projedná návrh globálního kompaktu vypracovaný Vysokým komisařem společně s výročním usnesením k činnosti Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Toto usnesení se obvykle přijímá každoročně v prosinci.“ Klíčový tedy bude opět postoj české vlády (vyjádřený skrze příslušné hlasování českého velvyslance při OSN).

Pro charakteristiku tohoto paktu je možná nejlepší použít také přímo tento materiál UNHCR,
http://www.osn.cz/wp-content/uploads/UNHCR-Glogal_Compact_on_Refugees-CZE.pdf

v němž stojí mj. i toto:
- Globální kompakt o uprchlících zavádí mechanismy pro účinnější, předvídatelnější
a spravedlivější mezinárodní reakci na situace vyznačující se velkým množstvím uprchlíků.

- Nabízí mezinárodnímu rozšiřování podpory anebo aktivace opatření pro spravedlivější
a předvídatelnější sdílení zátěže a odpovědnosti.

- Kompakt bude umožňovat i rozšířený přístup k přesídlení a dalším řešením v třetích zemích

Hlavním smyslem Globálního kompaktu je v podstatě další rozvíjení takového mezinárodního režimu uprchlíků, který by vytvořil prostor pro „spravedlivější a předvídatelnější sdílení břemene a odpovědnosti“ - přeloženo, jde o relokaci uprchlíků a žadatelů o azyl do třetích zemí, o novou podobu tzv. uprchlických kvót, tentokrát v „globálních“ rozměrech.

Jaké další návrhy, záměry a cíle tento globální kompakt např. dále obsahuje?

Akční program, který podporuje opatření za účelem lepšího sdílení odpovědnosti
a efektivnější spolupráce v reakci na rozsáhlé pohyby uprchlíků a řešení dlouhodobé uprchlické situace.

Zmírnění tlaku na země, které poskytují útočiště velkému počtu uprchlíků

Rozšíření přístupu k řešením v třetích zemích (tj. přesídlení a doplňkové způsoby přijetí)

Poskytnutí míst k přesídlení a doplňkové způsoby přijetí v třetích zemích

Zřízení Podpůrné skupiny pro azylové kapacity, která bude poskytovat pomoc národním orgánům s cílem posílit jednotlivé aspekty jejich azylových systémů, aby byla zajištěna jejich spravedlivost, účinnost, adaptabilita a integrita (tedy opět harmonizace azylové politiky
na nadnárodní úrovni)

Vypracování tříleté strategie rozšiřování přístupu k přesídlení a zlepšení dostupnosti
a předvídatelnosti doplňkových způsobů přijímání v třetích zemích

Globální pakt o uprchlících navíc staví návratovou politiku pouze na bázi dobrovolných repatriací, a to i pro země původu uprchlíků.

A, v neposlední řadě, tento kompakt má ambici usilovat o to, aby „reakce na pohyby uprchlíků po celou dobu zohledňovaly otázky genderu, věku a různorodosti“ – což je jakási globální politická mantra, která v posledním období prostupuje všemi široce diskutovanými kontroverzními mezinárodněpolitickými dokumenty (tyto pakty, Istanbulská úmluva aj.)

Z výše uvedených informací tak vyplývá, že text kompaktu (o uprchlících) je v mnoha ohledech v rozporu s národními zájmy ČR, v rozporu s migrační a azylovou politikou ČR, s verbálně deklarovanou vládní politikou v těchto oblastech, a také v rozporu s několika platnými usneseními Poslanecké sněmovny, zvláště pak těmito:

17. 1. (zejména body III. A V.)

"Poslanecká sněmovna

I. důrazně odmítá návrh Komise na zavedení takzvaného korekčního přidělovacího mechanismu a na něj navázané finanční sankce, jež považuje za rozporný se zásadou subsidiarity;

II. s odkazem na výše uvedené vyzývá vládu ČR, aby při projednávání reformy Dublinského nařízení na úrovni EU usilovala o vypuštění korekčního přidělovacího mechanismu z textu návrhu a v krajním případě blokovala jeho celkové přijetí;

III. zdůrazňuje, že odpovědnost za rozhodování v otázce azylu by nadále měly nést výhradně členské státy, které si v souladu se závazky plynoucími pro ně z mezinárodního a evropského práva samy stanovují podmínky pro poskytnutí mezinárodní ochrany na svém území;

IV. apeluje na vládu ČR, aby při vyjednávání v orgánech EU politicky prosazovala aplikaci jednomyslného rozhodování na úrovni Evropské rady v případě návrhu zásadních změn v oblasti azylové politiky;

V. vyjadřuje podporu navrhovaným pozitivním změnám, které budou do budoucna zabraňovat zneužívání azylových systémů členských států Evropské unie, zejména pokud jde o zabránění druhotným pohybům a o rychlejší a akceschopnější realizaci návratové politiky v případě neúspěšných žadatelů o azyl. "

24. 5. 2018 (přijato PS na návrh VEZ) – body 2, 3 i 4

„Poslanecká sněmovna

2. trvá na tom, že v oblasti legální ekonomické migrace musí být zachován status quo, tedy aby pravomoci včetně rozhodování o výběru zdrojových zemí, počtu migrantů, jejich odborné kvalifikace, možnosti odmítnutí žadatelů atd. zůstaly v kompetenci příslušných orgánů České republiky;

3. trvá na důsledném rozlišování legální ekonomické migrace, nelegální ekonomické migrace a poskytování mezinárodněprávní ochrany ohroženým osobám;

4. podporuje zahrnutí nových závazků afrických států v Marrákešské deklaraci, jež se týkají boje proti nelegální migraci, organizovanému převaděčství a pašování lidí i posilování spolupráce v oblasti návratové politiky, tj. lepší ochrana hranic, posílení policejní a soudní spolupráce, intenzivnější výměna informací, identifikace nelegálních migrantů, rychlejší vydávání náhradních cestovních dokladů atd., a podtrhuje význam brzké realizace těchto opatření;

19. 9. 2018

„Poslanecká sněmovna

…připomíná potřebu efektivního řešení nelegální migrace, zejména otázky návratu uprchlíků do země původu, boje proti pašerákům a problémům, které k nelegální migraci vedou."

Ústřední myšlenkou „uprchlického“ kompaktu je tedy – řečeno jeho newspeakem -  tzv. „sdílení odpovědnosti“ za umístění (relokaci) uprchlíků, kteří se nacházejí mimo Evropskou Unii, signatářskými státy tohoto mezinárodního dokumentu.

K tomu lze dodat snad jediné: Současná ústavní a zákonná úprava azylové
a migrační politiky je v ČR zcela dostatečná, vyhovující a funkční.

Postavení tzv. uprchlíků (což jsou výhradně osoby v zemi původu individuálně pronásledované z politických, náboženských, rasových apod. důvodů) navíc dlouhodobě – a též zcela jasně
a dostatečně upravuje tzv. Ženevská konvence - Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951

USA a Maďarsko již dříve odstoupily od obou výše zmíněných Globálních paktů (o bezpečné, řízené a legální migraci a o uprchlících – přičemž USA tak učinily formou přímého odstoupení od Newyorské deklarace). Pokud nechceme, aby tyto Pakty jakýmkoli způsobem generovaly riziko závaznosti a jejich právní vymahatelnosti v (a vůči) ČR, je nutné učinit na vládní úrovni totéž. Distancovat se pouze o Kompaktu o migraci a mobilitě je naprosto nedostatečné.

Nejvhodnější způsob, jak toho dosáhnout,   je odstoupení od samotné Newyorské deklarace -  jak již ostatně (prostřednictvím poslance Kobzy) navrhovala  SPD na půdě Poslanecké  sněmovny v září letošního roku.

Pokud toto česká vláda neučiní, budou její řeči o boji za národní zájmy a zachování suverenity rozhodování v oblasti migrační a azylové politiky pouze falešnými a prázdnými frázemi.

V Německu zaznělo znepokojení Západu kvůli sblížení Turecka a Ruska

December 10, 2018, 4:01 pm

≫ Next: Mravní úroveň pořadu Newsroom ČT 24 určuje pornoherec

≪ Previous: Pod kouřovou clonou diskuse o "Globálním kompaktu pro bezpečnou, řízenou a legální migraci" má být přijat "Globální kompakt o uprchlících"

$

0

0

11. 12. 2018    zelv.ru/v-mire
Turecko se stále více sbližuje s Ruskou federací, což vyvolává neklid Západu. Přičemž čím horší jsou vztahy mezi západními zeměmi a Ankarou, tím blíže je Ankara Moskvě, píše německý list Deutschlandfunk. List poznamenává, že turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se s nikým ze světových vůdců nesetkává tak často, jako se svým ruským protějškem Vladimírem Putinem. Nedávno společně otevřeli úsek plynovodu Turecký proud. 


Během slavnostní ceremonie Erdogan uvedl, že Rusko není pro Turecko jen dodavatelem plynu, ale také osvědčeným a spolehlivým přítelem. A že při spolupráci s Moskvou Ankara není povinna skládat účty třetím stranám.

Obavy Západu vyvolává spolupráce Turecka s Ruskem nejen v energetickém sektoru, ale i ve vojenské sféře. Tak například NATO a USA jsou vrcholně nespokojeny s tím, že Erdogan podepsal smlouvu na koupi ruských protiletadlových raketových systémů S-400. Severoatlantická aliance tvrdí, že ruské systémy protivzdušné obrany jsou neslučitelné s technikou NATO (Turecko je aktivním členem vojenského bloku) a USA se obávají, že Rusko se bude snažit nějak shromáždit údaje o amerických stíhačkách F-35. Proto se Washington rozhodl pozastavit dodávku těchto letadel do Turecka.

Autoři Deutschlandfunku poznamenávají, že spolupráci mezi Moskvou a Ankarou nebrání ani krize ve vztazích mezi oběma zeměmi, k níž došlo v roce 2015, kdy Turecko sestřelilo ruský bombardér Su-24. Tato krize byla překonána poté, co se Erdogan Putinovi omluvil.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Mravní úroveň pořadu Newsroom ČT 24 určuje pornoherec

December 10, 2018, 4:20 pm

≫ Next: “Integrácia nehrozí a ženy sú tam voľná zver”: Náborové letáky pre moslimských migrantov informujú o fantastickom živote v Nemecku

≪ Previous: V Německu zaznělo znepokojení Západu kvůli sblížení Turecka a Ruska

$

0

0

Lubomír Man
11. 12. 2018
Občas si na televizoru pustím i kanál ČT 24. Pochopitelně ne proto, abych se z něj cosi pravdivého dověděl (téhle naděje jsem se vzdal už před mnoha lety), ale proto, abych viděl a slyšel, jak dál a ještě hlouběji poklesla úroveń lidí, kteří pořady tohoto kanálu tvoří. A pokud se touto otázkou zaobíráte i vy a včera večer jste si dvacetčtyřku do bytu nepustili, pak mám pro vás novinu. Včerejší večerní vysílání pořadu Newsroom ČT 24 dosáhlo v tomto oboru naprosto jedinečného rekordu, čili absolutního dna podlosti a lži, jaké se mohou televizní tvůrci vůči svým posluchačům dopustit. 


Jít ještě níž, což říkám na adresu ctižádostivců z ČT, kteří jistě vyvinou snahu, aby včerejší rekord redakčního kolektivu Luboše Rosího překonali, je po včerejšku prakticky nepředstavitelné: Snad s výjimkou takového uspořádání programu, ve kterém by Jakub Janda, pornoherec a jinak též zástupce neziskovky Evropské hodnoty, bohapustě a bez jakýchkoli argumentů nadával na Rusko nikoliv jen pár minut, jak činil včera, ale byla by mu dána možnost činit tak po celou dobu trvání pořadu a na závěr by dal posluchačům k dobru i cosi ze svého pornohereckého umění. Jinak je ta ubohost ze včerejšího večera na ČT 24 nepřekonatelná.

Je to nemožné i proto, že onen včerejší Newsroom se téměř celý zaobíral ustavením jakéhosi dalšího nového útvaru u nás, který s ohledem prý na blížící se volby do Evropského parlamentu bude vedle už současně existujícího úřadu pro potírání teroristických a hybridních hrozeb (rozuměj tzv. ruských neexistujících hrozeb), sledovat, evidovat a trestat šíření tzv. fake news, čili vymyšlených a zfalšovaných zpráv a informací. Přičemž se za tyto fake news budou – jak nám dal pan Rosí na vědomí – považovat jen a jen zprávy a informace pocházející z Ruska či Rusko bránící a ospravedlňující. Jen ty, a to prostě proto, že pocházejí z Ruska či Rusku straní, a to všechny, ať jsou ve skutečnosti pravdivé či nepravdivé, budou sakumprásk označeny za fake news a povede se proti nim boj nejlítější.

Myšlenka Rosího kolektivu, že by za fake news mohly mohly snad být považovány i zprávy a informace ze Západu pocházející či Západu fandící, se v pořadu pana Rosího jako možnost pochopitelně vůbec neobjevila, a zřejmě se v řadách jeho redakce úředně a zaměstnanecky, a ne tedy fakticky (tak neiformovaní přece všichni nejsou), bere lež západní jako absurdita non plus ultra. Západ je pravdomluvný, mravně bezúhonný, jak lilium čistý – takže na tu stranu prosím nehleďme, tam po ničem prosím nepátrejme, ale zato vše, co z Východu přichází či Východu straní, šmahem odsuďme jako fake news, pod krkem to stiskneme a vší silou svírejme a dobře nám bude na zemi. A to i když víme, že lež si svá nejtučnější léta užívá nikoliv na východ od nás, ale výhradně jen na opačné straně glóbu, jak nás o tom doslova v každém svém článku co nenaléhavěji upozorňuje věci a události zblízka sledující otec a tvůrce slavné Reaganovy hospodářské politiky tzv. Reaganomics P.C.Roberts.

Až k takovýto koncům dospěla tedy nestrannost a objektivita České televize, jak se v její chartě vyhlášuje.

A na závěr i cosi osobního. Kdysi jsem pana Rosího učil angličtinu. Kdybych tušil, kam má jeho ctižádost namířeno, neprobíral bych s ním anglickou gramatiku či anglickou větnou skladbu, ale co by mi síly stačily bych do něj cpal lekce z morálky, lidskosti a pravdomluvnosti. Protože tam byla a zůstává mezera, ze které zejména do hlav našich mladých lidí (ti starší si to už líp proberou), proudí nenávistná a ničím nevyprovokovaná zloba a jed.

“Integrácia nehrozí a ženy sú tam voľná zver”: Náborové letáky pre moslimských migrantov informujú o fantastickom živote v Nemecku

December 10, 2018, 9:16 pm

≫ Next: Proč kapitalismus v Čechách

≪ Previous: Mravní úroveň pořadu Newsroom ČT 24 určuje pornoherec

$

0

0

Vilibald Kičin
11. 12. 2018
Denník Yournalistenwatch.com informoval svojich čitateľov o letáku, ktorý slúži ako návod pre islamizáciu Nemecka a Európy a ktorý moslimským migrantom opisuje, aký fantastický život ich čaká v Nemecku

Integrácia: nie je potrebná

Ženy: voľná zver
Peniaze: bez povinností
Repatriácia: nehrozí.

Tento leták sa dá stiahnuť z fóra almatareed.org ale len registrovaným členom.
Nasledujúc stránky z letáku natrafíte na tieto odkazy:

Najlepšia cesta do Nemecka 

Počas cesty do vysnívanej krajiny radia moslimom vyhnúť sa Slovensku, Chorvátsku, Poľsku, Maďarsku. Dokonca ich do mapy znázornili pomocou smrtky.

  

Prvé kroky k Nemecku

1. Registrácia a presídlenie

2. Spojenie s komunitou
3. Registruj sa v najbližšej kancelárii Milli Görüs alebo inej islamistickej organizácie

Život v Nemecku:  Neintegrujte sa    

“Držte sa prísne vašich tradícií a žite podľa Koránu.”

1. Sociálna podpora 354 € alebo 135 € + ubytovanie pre 1 os.
2. Nájomné
3. Potraviny
4. Vreckové
5. Úhrada všetkých výdavkov v krajine
6. Vaša viera, tradície kultúra sú rešpektované

Ako zabrániť deportácii/konfliktom s úradmi

Čo je zakázané:  

1. Vražda
2. Ťažké ublíženie na zdraví
3. Znásilnenie, vrátane skupinového

Čo bude polícia ignorovať:

1. Malá krádež
2. Lúpež v obchode/Lúpež okoloidúceho
3. Stredne ťažké ublíženie na zdraví
4. Obťažovanie miestnych žien

Už nám bude stačiť len podpísať 17.decembra 2018 v New Yorku Globálny pakt o utečencoch a tento návod bude platiť aj u nás.

---

Proč kapitalismus v Čechách

December 10, 2018, 9:43 pm

≫ Next: Čertova hromada a požáry na Champs–Elysées

≪ Previous: “Integrácia nehrozí a ženy sú tam voľná zver”: Náborové letáky pre moslimských migrantov informujú o fantastickom živote v Nemecku

$

0

0

Jiří Vyleťal
11.12.2018 E-republika
Nadto jsme považovali za naprostou samozřejmost sociální jistoty, všeobecnou dostupnost zdravotní péče, bezplatné školství, jistotu zaměstnání a střechy nad hlavou? Cožpak by nás ve snu napadlo, že o to vše můžeme přijít? A tak jsme spadli do kapitalismu.


Otázka, zdali bylo nevyhnutelné, aby u nás po roce 1989 zvítězil kapitalismus, tu bude s námi ještě dlouho. Otázka je to ryze akademická, neboť kapitalismus tu je už tři desetiletí a na obzoru se nic jiného nejeví. Přesto nad ní pouvažujme jako nad něčím, co náš myšlenkový svět může obohatit. Vraťme se o 29 let nazpět.

Nikdo v těch pohnutých dnech konce roku 1989 po návratu kapitalismu nevolal. Není divu, neboť celospolečenská atmosféra směřovala jinam: ke zrušení mocenského monopolu KSČ, k zbrusu nové politické reprezentaci, k otevření hranic a také k obavě z toho, jak zareaguje sovětská armáda, která nás stále ještě okupovala.

Když se situace uklidnila a možnost zásahu ze strany Sovětského svazu slábla, začalo se na veřejnosti mluvit o novém ekonomickém uspořádání. Někam do této doby spadá např. známý výrok Václava Havla o tom, že nikdo nikoho nebude vyhazovat z práce… O kapitalismu se tehdy v prvních měsících roku 1990 příliš nepřemýšlelo a obecná představa o něm se značně lišila od podoby, jakou známe dnes. Mnoha lidem byl více než kapitalismus blízký teoretický hospodářský model, který měli v dobré paměti z roku 1968. V něm měl hrát hlavní úlohu stát a ekonomická aktivita občanů měla mít ráz družstevnictví, podnikání v malém a živnostnictví. Dlužno ovšem dodat, že vše, co připomínalo rok 1968, se v době po listopadu 1989 jevilo jako nedostatečné, zbytečně kompromisní a přežité. Ve své nejniternější podstatě byl ovšem model roku 1968 totéž co západoevropský sociální stát tří poválečných desetiletí.

Pozvolna - nepochybně zásluhou Václava Klause, který dokázal veřejné mínění utvářet – začala být veřejnosti vlastní spíše představa smetení všeho včerejšího, včetně nejnepatrnějších náznaků socialismu. A tzv. “šoková terapie” byla na světě. Jejím otcem byl vyhlášený americký ekonom Milton Friedman a jeho pilní žáci z amerických univerzit se rozeběhli do světa. Tou dobou do světa postsovětského i sovětského. Tam všude našli sympatizanty bleskového zavedení kapitalismu pomocí šokové terapie. U nás byl tím nadšeným žákem Friedmanovy školy Václav Klaus. A protože Václav Klaus měl značné sympatie nejen lidu, ale i přes noc vzniklých pravicových elit, nestálo nakonec v Čechách kapitalismu nic v cestě.

Byl jiný vývoj vůbec možný? I když v listopadových dnech roku 1989 po kapitalismu nikdo nevolal a nijak jej ani během jara 1990 nevzýval - nikdo také neříkal, že jej nechce, či že jej dokonce odmítá. Nebylo by ostatně pošetilostí volat po co nejrychlejším návratu do Evropy a začlenění do všemožných evropských struktur, jak to v souladu s vůlí většiny neúnavně dělal Václav Havel, a přitom říkat, že my ten jejich kapitalismus nechceme?

Většina našich občanů si představovala ekonomiku po pádu komunismu tak, že z vedení podniků odejdou straničtí kádři a na jejich místa nastoupí schopní odborníci. Řadoví zaměstnanci nabití novou motivací pak potáhnou s vedením za jeden provaz, čímž ekonomika dosáhne vbrzku výšin západních vzorů. Leč nenašla se politická síla, která by takovou vidinu prosazovala. Snad tu přece jenom nějaká možnost byla, jak budovat kapitalismus jinak, než pomocí šokové doktríny, např. tak, jak se o to pokoušel Jan Vrba, ministr průmyslu první polistopadové vlády. Vrbovi šlo o privatizaci pomalou, uvážlivou, se zárukami vůči státu. Jeho privatizační projekty však nakonec smetla následná vláda Václava Klause. Jenže nic naplat, tam, kde je privatizace, je i kapitalismus a naopak. A tak by nejspíše i Vrbova cesta vedla tam, co ta Klausova.

Uvažujeme-li o poměru polistopadové společnosti vůči kapitalismu, neměli bychom zapomenout na fenomén, který v otázce zda kapitalismus ano či ne, byl ještě více rozhodující, než souhry politických sil. Ten fenomén leží uvnitř lidských srdcí a můžeme mu říkat třeba materialismus, konzumismus nebo sobectví. Byl to hlad po naleštěném západním zboží, po zábavě, po cestování, po zakázaném ovoci, co otevíralo slavobrány kapitalismu. A také touha co nejvíce a co nejrychleji zbohatnout. Jinak řečeno, neplédovalo se u nás pro kapitalismus, ale dělalo se všechno proto, aby tu byl. Co nejrychleji, co nejbezohledněji a na všech úrovních. Od meloucháře přes veksláky až po včerejší stranické kádry.

Bylo stále ještě možno jinak? Byl nám ten kapitalismus opravdu souzen? Ve druhé polovině roku 1989 se ve světě odehrálo něco, pro co v dějinách není srovnání. Mírové a dobrovolné rozpuštění říše, která panovala nad dosud největší částí světa. Jistěže je třeba se sklonit před hrdiny, kteří se dokázali – často vybaveni pouhým slovem – postavit moci sovětského impéria, ale nebyli to oni, ba ani jakýkoliv jiný odpor vycházející z nitra říše, kdo ji položil na lopatky. Nebýt Gorbačova a jemu nakloněných soudruhů, jejichž jména nikdy znát nebudeme, nikdy by Sovětský svaz své pozice ve východní a střední Evropě nevyklidil. My vlastně nevíme a vědět nebudeme, proč se Gorbačov se svými nejbližšími takto rozhodl. Jestli to byl nezamýšlený následek jeho perestrojky, nechuť pokračovat v konfrontační velmocenské politice, důvěra v Reagana, Thatcherovou a spol., že i oni udělají totéž, nebo to byl dokonce Gorbačovův skrytý záměr. Nevíme.

Co však víme a tušit jsme to v aktuální chvíli museli, je fakt, že vyklizení někdejšího prostoru sovětského vlivu bude mít za následek kolonizaci tohoto území západním kapitálem. Kdopak by odolal těm lákadlům krámů plných zboží, aut věhlasných značek, amerického způsobu života, vidiny typu „self-made-man“ v každém z nás? A té víře ve zbohatnutí přes noc? Nadto jsme považovali za naprostou samozřejmost sociální jistoty, všeobecnou dostupnost zdravotní péče, bezplatné školství, jistotu zaměstnání a střechy nad hlavou? Cožpak by nás ve snu napadlo, že o to vše můžeme přijít? A tak jsme spadli do kapitalismu, do prostředí, ve kterém je samozřejmostí žít na úkor druhého, do světa sociální bezohlednosti, v němž jedni utíkají před zdejší zimou do Karibiku a druzí v ní umrzají na lavičce v parku. Mohlo to snad dopadnout jinak? Anebo přece jenom mohlo?

Lidská společnost se utváří podle toho, jaké hodnoty vyznává její rozhodující část - respektive, na čem se shodne tato vlivová část společnosti . Podíváme-li se kolem sebe, vidíme, že nejvíce se shodneme na tom, že měřítkem všeho jsou peníze. Úspěch má být oceněn penězi, nápad má přinášet peníze, výše postavení musí odpovídat výši konta, věhlas má přinášet peníze, více moci znamená více peněz, vyšší vzdělání má zajistit vyšší příjem, čím víc prodáme, tím víc utržíme, jmění se má stále rozšiřovat, atd., atd. Z opačné strany se zase shodneme na tom, že čím méně peněz, tím bídnější život. Dokonce statistiky nám ukazují, že lidé s méně penězi jsou méně zdraví a dožívají se kratšího věku. Peníze jsme si zkrátka my lidé západu - ať chudí či bohatí - zabsolutizovali a staly se pro nás nejvyšší a konečnou mírou všeho. Proto u nás vyhrál kapitalismus, pro nic jiného.

Kdyby býval u nás neměl kapitalismus na celé čáře vyhrát, museli bychom na prvním místě mít něco jiného než peníze. Třeba lásku k druhým lidem, starost o to, abych nejen já, ale druhý se měl dobře. Takový postoj ovšem tenkrát skoro nikdo nezastával a veřejně o něm napadlo ani slovo. Smutné je, že dnes – bohužel – nejsme ani o píď dál.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

• O ekonomii rozumné, politické a zpolitizované: Rozhovor s Josefem Mrázkem (I. část)
• Vyznání národohospodáře
• Volby byly celostátním referendem o stavu ekonomiky
• Debatní klub o české pravici: Jan Zahradil / Vlastimil Tlustý
• O čem jsou volby 2017
• Miliardáři všech EU-zemí, spojte se skrze politiku!
• Jak reformuje Kalousek s Nečasem
• Kterak Kalousek otočil o Temelínu
• Fatální osud české střední třídy
• "Revolutio" - návratem vpřed...

Čertova hromada a požáry na Champs–Elysées

December 10, 2018, 10:12 pm

≫ Next: Spící v adventním čase

≪ Previous: Proč kapitalismus v Čechách

$

0

0

Mojmír Grygar
11. 12. 2018
1 V časopise The Economist z 1. prosince je na 9. stránce otištěna karikatura znázorňující váhy sociální nerovnosti. Na prvním obrázku vidíme na misce s nápisem „bohatí“ nakupený sloupec balíků, na něm vysoko nahoře sedí zazobanci, ta hrstka šťastných. Jeden z nich říká: „Není přijemné vidět, jak se nerovnost stupňuje, musíme sami dát najevo nesouhlas s touto nepříjemnou situací!“ 

Na druhém obrázku se náhle sloupec pytlů nebezpečně vyhoupl, až tam nahoru, kam již ani nedohlédneme, slyšíme jen hlas: „Takto je to lepší!“ Chudáci na druhé misce jsou na tom ještě hůře, klesli a jejich volání o pomoc nikdo neslyší. Uvážíme-li, že tuto karikaturu neuveřejnily Corbynovy labouristické noviny ani jiný levičácký tisk, ale tradiční anglický měsíčník, který vychází již již roku 1834 a ztělesňuje tradiční, nikoliv z řetězu spuštěný neokonzervativní systém globalizace (neocon), pak tím víc oceníme tento útok na sociální nerovnost. Karikatura připomíná, že zhora, z míst, kde se tvoří světový ekonomický a politický řád, jsme se již dost naposlouchali ujištění, že přece jen je třeba s tou nerovnováhou něco dělat. Byla to právě paní Christine Lagardeová, od roku 2011 ředitelka Mezinárodního měnového fondu, která v roce 2014 varovala před nerovností jako „největším nebezpečím světa“. Co pro to udělala, aby se toto nebezpečí zmírnilo, a misky vah se aspoň o poznání naklonily ve prospěch chudých? Co pro to udělali ostatní pánové a dámy pevně usedlí na pyramidě žoků peněz? Jak na tu nebezpečnou situaci reagoval prezident Trump, americký miliardář, který jako mafiánský bos hlídá zisky svého klanu? Škrtem pera zvýšil příjmy nejbohatších idí ve Spojených státech a podpisem pod daňovou reformou si jen na svou vlastní hromadu přihodil hezkých pár pytlů. Čím se nový francouzský prezident Macron, vyškolený jezuity a Rotschildovou bankou, zasloužil o zlepšení životní úrovně svých občanů tam dole na nevýhodné misce vah? Odpověď nepotřebujeme – stačí sledovat poslední zprávy z Francie. Macrona mnozí volili proto, aby zabránili radikálům zprava a zleva dostat se k moci, a také proto, že v něm viděli politika, který začínal jako poradce prezidenta Hollanda a v roce 2012 získal v jeho vládě ministerské křeslo. Macronovi, autorovi magisterské práce o Machiavellim, zřejmě nedalo mnoho práce vyměnit tehdy místo u Rotschildů za post v levicové vládě. Zapomněl ovšem, že ho nevolilo 48 % voličů a že jeho reformy narazí na odpor. Lidé nemohli přehlédnout, že prosadil daňovou úlevu nejbohatším (ani pařížské nepokoje ho nepřiměly, aby tuto miliardářskou daň obnovil) a že styl jeho vlády neodpovídá volenému zástupci lidu, jak zní demokratická formule, ale spíš autoritáři, který je si vědom historické hodnoty svého postu a zájmů bohatých.

2 Rozsah poznámky nedovoluje pouštět se do rozboru komplikované politické a sociální situace ve Francii (v širším smyslu i v jiných západních zemích), ale několik poučení, která plynou z povstání „žlutých vest“, můžeme zaznamenat. 1/ Francouzská hospodářská a politická krize je důsledkem nezadržitelného prohlubování sociální nerovnosti. 2/ Jde o kardinální krizi demokracie. Protestující zřeteleně dávají najevo, že na politické a parlamentní scéne nevidí nikoho, kdo by hájil jejich zájmy, šmahem se vyslovují proti celé vládní elitě. Macron je pro ně mužem bankovního kapitálu. Proto se fasády více než dvaceti bank v centru Paříže staly terčem útoku. 3/ Hnutí „žlutých vest“ nereprezentuje hladovějící masy, ale miliony pracujících, kterým zhoršující se hospodářská situace snižuje životní úroveň nad snesitelnou míru. Když mi bylo 8 let, viděl jsem ve vsi na Žitném ostrově protest bezzemků, kteří nesli maďarský nápis: “Dejte chleba!“ V dnešní komplikované situaci v kapitalistických městech bývá rozbuškou hněvu i taková „vedlejší“ záminka, jako je zvýšení ceny pohonných hmot. 4/ Světová banka vydala v těchto dnech optimistickou zprávu, že se podařilo výrazně snížit počet hladovějících lidí. Takové statistiky nic neříkají o tom, že lidé v různých zemích světa mají různou míru odolnosti vůči zhoršujícícm se životním podmínkám. Nepovažujme denní spotřebu člověka vyjádřenou v dolarech za spolehlivé kritérium snesitelné životní úrovně. Lidé, kterým daňová a fiskální opatření vlády ze dne na den zničí pracovní jistotu, ohrozí jejich řemeslo a skromné živobytí, uvrhnou rodinu do tíživého a nedůstojného stavu, ostře cítí společenskou nespravedlnost. Vědomí, že příjmy nejbohatších lidí se téměř mechanicky, nezávisle na krizích a propadech burz, neustále zvyšují, probouzí v nich těžko potlačitelný hněv. 5/ Násilí, které doprovázejí protesty „žlutých vest“, nepadá jednoznačně na jejich hlavu. Podle profesora Koukolíka v každé společnosti se najde několik procent deprivantů, kteří násilí vyhledávají. Ve velkých masových shromážděních nacházejí mimořádné uspokojení, proto se jich sejde větší počet. Nebezpečné je druhotné, obranné násilí vyvolané drastickými zásahy policie – ty otevírají nebezpečný circulus vitiosus, ďábelskou spirálu, která stupňuje neřešitelnost situace. Lidové hnutí vyvolané spravedlivými protesty nelze posuzovat prizmatem škod a počtem notorických kraválistů a násilníků. Politik, který v dané situaci není s to rozlišit účel a prostředky, cíl a přidružené škody, může se dočkat protestů ještě větších a ještě horších. 6/ Odborníci, znalci dnešního stavu globálního kapitalismu, konstatují, že nápravu nerovnosti nelze očekávat od majetníků a podnikatelů, kteří od dob Reaganovy ekonomické reformy sami určují vztah mezi kapitálem a prací. Nápravu může přinést jen silná politická vůle opírající se o racionální rozbor systému, o němž již podle posledních statistik pochybuje 50 % Američanů; v evropských zemích se tento počet zvyšuje tou měrou, jakou je zasáhla velká krize roku 2008. Ve Francii 75 % lidí sympatizuje s protesty „žlutých vest“. Nejdůležitějším výsledkem jejich povstání by byl impuls, který by pomohl založit a uvést do aktivity politickou sílu a vůli ke změně systému neschopného zapřáhnout technickou a výrobní aktivitu do služeb všech občanů, nejen těch nahoře na pyramidě hospodářské a politické moci. Ale najde se taková politická vůle? Dovolí ti nejbohatší nahoře na pyramidě, kteří si rádi navlékají bílou vestu demokracie, aby se krize řešila nejen odvoláním necitlivých reforem a přikládáním hojivých náplastí na nejhorší rány, ale důkladnou revizí samého základu, na němž stojí samy váhy nerovnosti?

3 Při psaní článku mě napadly dvě poznámky, které nepřímo osvětlují některé jeho pasáže. První se týká paní Lagardeové a vzbuzuje zvláštní asociace. Tato dáma, která se již dlouhou dobu pohybovala na nejvyšších postech hospodářské politiky i v oblasti práva, byla v roce 2016 soudem odsouzena za zanedbání péče o státní peníze; šlo o sumu 403 milionů eur v složité arbitrážní kauze. Přesto se vězeňskému i finančnímu trestu vyhnula, všechno jí prošlo, měla dost vysoce postavených zastánců. Asociace, o které jsem se zmínil, se týká naší domácí kauzy, která je vedle čtyř set milionů eur nepatrná: v případě Babišova Čapího hnízda jde o částku 50 milionů, která již byla uhrazena, a soud předsedovi vlády dosud žádnou vinu neprokázal. Obrovský humbuk kolem naší malé kauzy kontrastuje s neuvěřitelnou shovívavostí úřadů kolem mamutí kauzy ve Francii. Jak je možné, že ani rozhodnutí soudu za spoluúčast při finančním prohřešku nezabránilo obžalované, aby pokračovala v jedné z nejprestižnější funkci světového finančnictví? Nebyla to jedna z kapek do poháru trpělivosti francouzské veřejnosti, který dnes přetekl a zaplavil luxusní Champs–Elysées?

Druhá poznámka nás zavede do míst, která s nepokoji ve Francii na první pohled nemají nic společného. Declan Walsh, reportér New York Times v Sana, hlavním městě Jemenu, uveřejnil fotografii sedmiletého podvyživeného děvčátka, které několik dní po uveřejnění zprávy zemřelo. Reportér prožívá trauma – jeho povinností je podávat zprávy, trpí tím, že nemůže pomáhat, čtenáři jsou zděšeni a chtějí po něm nemožné. Nevím, zda jejich rozhořčení vyvolala také reportérova zpráva o tom, že ve městě a okolí, kde umírají tisíce podvyživených dětí i nemocných, není nedostatek jídla, v obchodech a hotelích dostanete, co potřebujete – máte-li ovšem dost peněz, nenacházíte-li se náhodou na nevýhodné misce vah. V Jemenu probíhá povstání, které se snaží bohatá Saudská Arábie s pomocí americké a britské vojenské asistence stůj co stůj potlačit. Jako důvod války se uvádějí náboženské, etnické, státní zájmy. Ale za tím vším se otevírá něco horšího a podstatného – obludná tlama sociální nerovnosti. Škoda, že ti chudí v Jemenu nepovstali, nemohli povstat, aby pod vedením žlutých nebo zelených hájili své zájmy. K velké bídě tohoto světa patří, že ochránci sociální nerovnováhy vždy najdou nějakou záminku k rozpoutání nenávisti pod falešnými důvody. A lidé dole na tento trik, bohužel, často skočí. Porošenko, prezident Ukrajiny, oligarcha, v úvodníku v NYT (7.12.) volá Západ do zbraně proti Rusku. Jde mu o to udržet si výhodné místo, prodává strach a mocní lidé v zelených i skrytých uniformách to rádi slyší – dostanou z veřejných peněz ještě více dukátů. Mnozí nešťastníci na dolní misce svěsí hlavu – když jde o demokracii, svobodu, národ, stát, nedá se nic dělat!

Tak to na světě chodí. Čert snáší na tu větší hromadu.

Spící v adventním čase

December 11, 2018, 6:01 am

≫ Next: Bezprostřední příčiny hněvu žlutých vest - DOPLNĚNO!

≪ Previous: Čertova hromada a požáry na Champs–Elysées

$

0

0

Zdeněk Hrabica

11. 12. 2018

Obrázek, který ani v čase adventním už nikým ani nepohne. Děláme sport dostupnější. Pro všechny. Slevy, akce. Žijeme si  ještě jako nikdy. Špióny ze Západu i z Východu se to u nás jenom hemží. Ale ani jich si nikdo ani nepovšimne.  Stejně jako jednoho nahodilého spáče u pražské stanice metra Háje; - 8°C. V osmičkovém roce. 

Bezprostřední příčiny hněvu žlutých vest - DOPLNĚNO!

December 11, 2018, 1:35 pm

≫ Next: Tajná zpráva: Albánci svědčí o obchodu s orgány

≪ Previous: Spící v adventním čase

$

0

0

vlkp

11.11.2018 KosaZostračili vlkovobloguje.wordpress.com/

Scházely jen žluté vesty…. DOPLNĚNO!!!
byl opakovaným shrnutím toho co, proč a jak ve Francii s tím, že to bylo viditelné ba hmatatelné pro ty co jsou dnes v ulicích, už v době kdy nadšeně hlasovali pro Macrona, kdyby se před tím, než mu bezhlavě a s nadšením, odevzdávali své hlasy. Kdyby se byli zajímali o to, co jim říká, co dokazatelně dosud předváděl a pokusili se domyslet souvislosti. Nicméně, ve většině svých článků se snažím být precizní a většinou mi jde přesně o definovaní bodu zvratu a bezprostřední příčiny zvratu. Což v případě Francie je pro mne mimo dosah. Z jazykových důvodů. A české informační kanály jsou, jak víme, velmi povrchní. Řekl bych – až záměrně povrchní. Aby občana nepřetěžovaly informacemi.

Přesto otázka proč a proč právě nyní zůstávala, stejně jako snaha nalézt správné vysvětlení. Kdo hledá najde. Já na webu Dfens-cz.com . V článku s názvem

Gilets jaunes

Dovolím si z něj podstatné části přetisknout, protože jde o skvělou práci zjevného insidera.

V důsledku vládního záměru zdanit fosilní paliva z důvodu ochrany klimatu a životního prostředí byla v roce 2018 zvýšena spotřební daň o 8 eurocentů na naftu a o 4 eurocenty na benzín. V kombinaci s aktuálním vývojem na trhu tedy ve Francii nastalo to, co známe i od nás, totiž že nafta je dražší než benzín. Další zvýšení daní nastane ve Francii od ledna 2019, tentokrát to bude o 6,4 eurocentu na naftu a 2.9 eurocentu za benzín. Celkem tedy jen vládními zásahy vzroste cena paliva asi o 3,50 Kč na litr. Z faktického hlediska se nic moc neděje, cena paliv nedosáhla žádného historického maxima a to ani absolutně, ani v přepočtu na průměrnou mzdu. Stalo se to, že lidem došla trpělivost.

Zvýšení ceny paliv musíme vnímat v kontextu dalších zlodějských daní francouzské vlády, která nastavila celý systém tak, aby spotřebitel preferoval dieselové motory. Při zakoupení nového auta zaplatí konečný zákazník daň (écotaxe additionelle), která je úměrná emisím CO2. Jako základní je brána hodnota 120 g/km, při těchto nebo nižších emisích je daň nulová. Při vyšších emisích silně progresivně roste, při 150 g/km už činí 2.300 EUR a při 185 g/km a více je to 10.000 EUR. Zde si můžete spočítat, kolik by to dělalo třeba pro vaše auto, pro moje to vychází například 2.010 EUR. Člověk by si řekl, moderní auto na benzín, s nepřímým vstřikem, co lepšího může bohyně Gaya chtít?Od ledna 2019 se prahová hodnota sníží na 117 g/km a počet penalizovaných vozidel tak vzroste ze současných 17% na odhadovaných 27%. Zastánci tohoto ekologického odrbávání veřejnosti argumentují ošklivými SUV a velkými buržoazními sedany.

Daní je celá řada. Všemu dominuje daň z registrace auta (Taxe sur les certificats d’immatriculation des véhicule), kdy se platí 45 EUR za jednoho tzv. fiskálního koně. Běžné osobní auto má asi deset fiskálních koní, počítá se to podle nějakého obskurního vzorce. Dále daň z vlastnictví auta, která dělá 160 EUR ročně flat rate pro soukromé osoby. Ještě horší je to u vozidel registrovaných na firmy (taxe sur les voitures de société), jeden známý mi uvedl příklad jeho firemní dodávky, ze které musí platit 5.662 EUR ročně.

Vláda tak vyrobila na občany dokonalou past. Nastavením fiskálních nástrojů nastolila preferenci dieselu a v okamžiku, kdy se tato technologie rozšířila, začali zvyšováním daní šroubovat nahoru cenu paliva. Dalším aspektem této daňové politiky je její nerovnoměrný dopad na populaci. Hlavním cílem tohoto daňového okrádání jsou občané, které potřebují dojíždět autem z venkova nebo příměstských oblastí do města a nemají žádnou jinou alternativu. Tedy kromě knížecích rad úředníků a rudozelených politiků, že si mají koupit auto na elektřinu, které (zatím) zdaněno není a na které beztak nemají peníze.

Samozřejmě že francouzská vláda prostředky vybrané z daní nepoužije na to, aby vtahovala CO2 z atmosféry zpátky do země. Vláda socialistické Francie potřebuje z něčeho financovat náklady na imigraci a přebujelou státní administrativu včetně pochybných megalomanských nápadů prezidenta Macrona. (Francouzská vláda samozřejmě není "socialistická", to si jen pravicově laděný autor ulevuje v rámci své ideologie - pozn. red. NR-vd)

Tím se dostáváme k dalšímu detailu, na který mě musel upozornit jeden místní, se kterým jsem měl možnost o tom mluvit. Protestující na francouzském území jsou bílá střední třída. Kromě toho vzniká pomalu propojení mezi daněmi z paliv, rostoucími životními náklady a tím, za co francouzský socialistický systém tyto peníze utrácí. (Ano, toto je relikt předchozích vlád francouzských socialistů - pozn. red.NR) Dalším čím dál více zřetelným vedlejším motivem je zbavit se Macrona. Prostě už mají toho zmrda dost a protest se tak stává politickým.

Vypadá to, že selhání francouzského státu zachází velmi hluboko. V tomto videu vidíme hasiče, jak se otočí ke svým nadřízeným zády a odejdou. V tomto videu si policisté sundavají přilby, aby dali najevo demonstrantům, že proti nim nechtějí zasahovat. To by se v Čechách nestalo, tady si stát kupuje loajalitu uniformovaných složek účinněji. Je také zjevné, že se eurozmrd nedá zadarmo, na tomto videu byl například zachycen sniper s pozorovatelem na jedné ze střech.

Doplněk z nedělního podvečera:

Nepočítal jsem s tím, že tenhle článek budu ještě doplňovat. Proč taky? Je převzatý. Jenže na jeho text reagoval nick Vodoplast a poslal mi link na další článek, popisující, co konkrétně naštvalo Francouze ohledně používání jejich automobilů v poslední době.

A stejně jako ten předchozí text i ten další potvrzuje jednu věc – řeči o zavedení daně, která by omezila uhlíkové emise a tím se přispělo k záchraně klimatu jsou jen bohapusté kecy. Jak jsem Macronovi podsouval už před půldruhým rokem – aby nějak sanoval francouzský, věčně schodkový rozpočet, přišel se zvýšením daní. Sáhnout ještě hlouběji do kapes obyčejných Frantíků. Odstranil, respektive velmi omezil daň z luxusu, kde jeho předchůdce Holland vybíral 5 miliard eur ročně, tím, že posunul práh pro výběr takové daně velmi značně vzhůru a nyní Francie inkasuje pouhou miliardu. To musel kompenzovat jinde. Například tím, že rychlostní limit na francouzských silnicích snížil na 80 km/h…. Neumím si to představit. Takhle věčně se ploužit ve frontě…. Asi bych.. No nic bych, Macron věděl jak na to. Doslova oblepil Francii automatickými radary a začal kasírovat ve velkém. Ten výpadek příjmů od bohatých je přece třeba nabagrovat jinde! Takže žluté vesty. Ale to si přečtete sami na úryvcích z článku

Francouzi ve velkém demolují radary u silnic, stát už připravili o miliardy z pokut

Původní příčinou protestů byl plán na zvýšení zdanění pohonných hmot, s jehož pomocí chtěla země dostat do rozpočtu navíc 4 miliardy Eur (cca 103,85 mld. Kč) ročně. Tento záměr byl pod tíhou demonstrací ve středu stažen, protesty organizované tzv. hnutím žlutých vest ale pokračují dále ve jménu odporu proti rostoucím životním nákladům i prezidentovi Emmanuelu Macronovi.

Ve stínu této situace je ovšem přehlížen trochu jiný boj, který Francouzi vedou už několik měsíců. V létě totiž byla na tamních silnicích snížena nejvyšší povolená rychlost na 80 km/h, což mnozí řidiči vnímají jen jako další krok, jak pomoci státnímu rozpočtu. A automatické radary u silnic proto likvidují bezprecedentním tempem.

Někdy jsou posprejovány a tím „oslepeny,” jindy bývají fyzicky poničeny. Nezřídka byly zapáleny a v několika případech byla dokonce použita výbušnina C4. Úřady uvádí, že jen od léta bylo poškozením či zničením vyřazeno z provozu neskutečných 870 radarů, z čehož 130 připadá na poslední týdny. Vandalům za poškození radarů hrozí pokuta až 3 750 Eur (97 400 Kč) plus veřejně prospěšné práce, při úplném zničení pak dokonce pokuta 75 tisíc Eur (1,95 mil. Kč) a až pětiletý pobyt za mřížemi. Zatčen a obviněn ovšem prozatím nikdo nebyl, takže se demoluje dál.

Nejhůře je na tom region Puy-de-Dôme, kde lidé postavili „mimo službu“ hned 21 z celkových 22 rychlostních kamer, tedy 95 procent. V Dordogne jde o 80 %, v Haute-Loire o 67% a v Oise o 60 %. To je opravdu masivní oslabení celého systému, devastací byla způsobena škoda za 4 miliony Eur (104 mil. Kč). Mnohem více ale stát bolí výpadek příjmů generovaných těmito radary, který je za letošní rok o 15 procent níže vůči loňskému roku, i když po snížení povolené rychlosti Francie počítala s opakem. Pokud se situace do konce roku nezlepší, meziročně se nedobrovolný příspěvek řidičů do státní kasy zhorší o 150 milionů Eur (3,9 miliardy Kč)

Česká media informují tak, jak informují. Podstata problému je jednoduchá – systémový a systematický podvod na lidi. Nic více, nic méně. Macron udělal jen to, co udělat musel. Voliči na to mohli a měli přijít. Nebyli by dnes zaskočeni.

- - -

Tajná zpráva: Albánci svědčí o obchodu s orgány

December 11, 2018, 1:44 pm

≫ Next: Aliance národních sil: Žluté vesty v ČR -Kdo - když ne my? Kdy - když ne teď!

≪ Previous: Bezprostřední příčiny hněvu žlutých vest - DOPLNĚNO!

$

0

0

11.12.2018 B92 a MESSIN
Předseda Výboru pro Kosovo prezentoval tajnou, dosud nezveřejněnou zprávu, v níž osm Albánců svědčí o obchodu s lidskými orgány v Kosovu.
Příslušní Albánci byli členy tzv. UČK/KLA (Kosovské osvobozenecké armády), řekl veřejnoprávnímu vysílání RTS Milovan Drecun, člen Národního shromáždění Srbska z řad vládnoucí SNS.

„Máme zprávu, označenou jako tajná, není pro veřejnost, informování je na uvážení novinářů. Tato zpráva pochází z října 2003. Jde o obsah návštěvy šéfa vyšetřování haagského tribunálu Patricka Lopez-Terez a jeho setkání s šéfem mise OSN v Kosovu (UNMIK),“ řekl Drecun.

„Dodal, že zpráva obsahuje svědectví osmi Albánců, všech bývalých členů UCK, kteří „znají celý příběh“.

„Tato novinka je založena na rozhovorech s osmi svědky, všechno Albánci z Kosova a Černé Hory, kteří sloužili v UCK. Čtyři svědci se přímo podíleli na přepravě 90 etnických Srbů a dalších lidí do nelegálních věznic ve střední a severní Albánii. Dodali vězně domácí klinice jižně od Burrelu. Dva svědci prohlásili, že se podíleli na přepravě částí těl a orgánů na letiště Rinas poblíž Tirany,“ řekl Drecun.

„Podle všeho co víme, byly veškeré přepravy a chirurgické procedury prováděny se znalostmi a za účasti vyšších důstojníků UCK, stejně jako lékařů z Kosova a ze zahraničí. Tato operace byla aktivně podporována lidmi z albánské tajné služby pod kontrolou tehdejšího premiéra Sali Berishi“, prohlásil Drecun na základě tajné zprávy, kterou četl.

Na otázku, zda existuje možnost, že tato zpráva souvisí s tím, co se stalo v případě známého „Žlutého domu“ pan Drecun odpověděl, že téma nezákonného obchodování s orgány je nedílnou součástí zprávy bývalého zvláštního zpravodaje Rady Evropy Dicka Martyho, na jejímž základě byla vytvořena speciální prokuratura pro trestné činy UCK.

„Tento obchod s orgány musí být předmětem zájmu specializovaného trestního stíhání a oni na tom zajisté pracují. Musí to tak být. Je to jeden z podpůrných prvků,“ řekl Drecun.

Připomněl, že Dick Marty označil nejodpovědnější osoby za zločiny nezákonného obchodu s lidskými orgány a jako jednu z nejpravděpodobnějších zločineckou skupinu Drenica (nyní kosovského prezidenta) Hashima Thaciho.

„Musíme počkat a trvat na tom, že jako stát uděláme všechno, abychom je co nejdříve obžalovali. Čas běží, v nejbližších několika měsících se rozhodne, zda vznesou obžalobu, nebo to nechají na nich. To je období, ve kterém musíme vynaložit další úsilí, abychom jim poskytli co nejvíce důkazů, aby se nám to nestalo znovu. Je tady osm svědků, nikdo nic nedělá. Jen Carla Del Ponteová (bývalá hlavní žalobkyně ICTY) publikovala po pár letech tento příběh v knize a já se ptám, proč jste nejednali, když jste měli osm svědků. Zde je důkaz, že jste je měli: proč jste neotevřeli případ a nezačali trestní stíhání,“ zeptal se Drecun.

- - -

Aliance národních sil: Žluté vesty v ČR -Kdo - když ne my? Kdy - když ne teď!

December 11, 2018, 9:37 pm

≫ Next: Smysl národa a lidská práva

≪ Previous: Tajná zpráva: Albánci svědčí o obchodu s orgány

$

0

0

Vladimíra Vítová
12. 12. 2018
Na českém facebooku spontánně vznikla stránka Žluté vesty v ČR. Obdobné stránky vznikly i na Slovensku a v mnoha dalších evropských zemích. Všichni se inspirovali událostmi ve Francii, protože Francouzi ve žlutých vestách – stejně jako většina obyvatel ČR a Evropy - chtějí, aby jejich vlastní země byla atraktivní pro jejich vlastní obyvatele a ne pro zahraniční investory, nadnárodní korporace a pro hrstku boháčů. Chtějí, aby stát, který si platí ze svých daní, také plnil jejich přání a poskytoval servis jim.

Představitelé hnutí Žlutých vest zveřejnili manifest, který má 25 bodů. A jeho body – především tři základní - jsou naprosto shodné s programem politického hnutí Aliance národních sil, která jako jediná na české politické scéně dlouhodobě prosazuje komplex tří zásadních kroků, které jsou absolutně nezbytné k tomu, aby mohlo dojít k systémové společenské změně. Tyto tři základní body jsou: 1. vystoupit z EU, 2. vystoupit z NATO a 3. zestátnit strategická odvětví národního hospodářství a přírodního bohatství (například vodu, nerostné suroviny, doly, dopravní infrastrukturu, energetiku). A Žlutým vestám ve všech evropských zemích jde o změnu stávajícího zničujícího liberálního systému. Jde jim o obnovu národního státu a o vymanění se z osidel nesmyslné a destruktivní globalizace, kterou prosazují tzv. elity proti vlastním národům.

Zde je 25 bodů Manifestu žlutých vest, se kterým se politické hnutí Aliance národních sil plně ztotožňuje.

1.     Ústavní strop na výši daně – 25 %

2.     Zvýšení důchodů a sociálního zabezpečení o 40 %

3.     Zvýšení náborů zaměstnanců ve veřejném sektoru pro obnovení veřejných služeb

4.     Masivní stavební projekty pro ubytování 5 milionů bezdomovců a vysoké pokuty pro starosty a prefekty, kteří nechávají lidi na ulici

5.     Zrušení bank “příliš velkých, abychom je nechali padnout”, oddělení běžného bankovnictví od investičního bankovnictví

6.     Zrušení dluhů vzniklých lichvářskými úroky

7.     Ústavní dodatky na ochranu zájmů lidí, včetně závazných referend

8.     Zákaz podílů lobbistických skupin na politickém rozhodování

9.     Frexit: Opuštění EU pro získání naší ekonomické, finanční a politické suverenity (Jinými slovy, respektování referenda z roku 2005, kdy Francie hlasovala proti Ústavní dohodě EU, která se poté přejmenovala na Lisabonskou smlouvu, a francouzský lid byl ignorován).

10.  Omezení daňových úniků ultra-bohatých

11.  Okamžité zastavení privatizace a znovuznárodnění veřejného majetku jako jsou silnice, letiště, železnice atd.

12.  Z ministerstva školství odstranit veškerou ideologii a ukončení destruktivních vzdělávacích technik

13.  Zečtyřnásobit rozpočet pro ministerstvo vnitra a spravedlnosti a stanovit časový limit na právní procedury.

14.  Učinit soudní systém přístupný všem

15.  Zlomit monopol médií a ukončit jejich zasahování do politiky. Učinit média přístupná veřejnosti a zajistit pluralitu názorů. Ukončit redakční propagandu

16.  Zajistit občanské svobody zahrnutím kompletního zákazu státního vměšování do ústavy v jeho rozhodováních o vzdělávání, zdravotnictví a rodině

17.  Ukončit “plánované opotřebení” – garance výrobců, že jejich produkty vydrží 10 let, a že během této doby budou k dostání náhradní díly

18.  Zákaz plastových lahví a dalších znečišťujících obalů

19.  Oslabení velkých farmaceutických společností v jejich vlivu na zdraví obecně, a na nemocnice zvláště

20.  Zákaz GMO, karcinogenních pesticidů, hormonů a monokultu

21.  Obnova francouzského průmyslu a s ním spojené snížení dovozu a tak i znečištění

22.  Ukončení francouzského zapojení v zahraničních agresivních válkách a odchod z NATO

23.  Ukončení drancování a vměšování – politicky a vojensky – ve “Frankafrice”, díky čemuž je Afrika chudá. Okamžitě odvolat všechny francouzské vojáky. Založit vztahy s africkými státy na principu rovných s rovnými

24.  Zabránit migračním vlnám, které nemohou být ubytovány ani integrovány kvůli civilizační krizi, které čelíme

25.  Úzkostlivě respektovat mezinárodní právo a dohody, které jsme podepsali

Hnutí Žlutých vest propuklo ve Francii v souvislosti se zvýšením cen energií. Vývoj cen energií v ČR je neúnosný již dlouhodobě. Smysluplná regulace energetického trhu je v rozkladu. Tato skutečnost je známá i široké veřejnosti a přesto není vůbec žádná snaha o sjednání nápravy a negativní situace se dále prohlubuje. Proto ANS plně podporuje spontánně vzniklé hnutí ŽLUTÉ VESTY v ČR a jejich prohlášení: „My, občané ČR, nesouhlasíme se zdražováním cen plynu, vody, elektřiny!“

Jestliže budeme jako obyvatelé ČR i nadále čekat na zázrak anebo že nás „někdo“ zachrání, tak strávíme celý život v čekárně zadlužení až po uši, v roli koloniálních otroků - kterými nyní jsme ve vztahu k EU. Pokud nám je milý vlastní život a život našich dětí, pak každý z nás musíme nyní skutečně vyjádřit veřejně vlastní názor a obrazně řečeno přiložit ruku k dílu, protože: Kdo - když ne my? Kdy - když ne teď!

Vladimíra Vítová je předsedkyně Aliance národních sil

Smysl národa a lidská práva

December 11, 2018, 9:40 pm

≫ Next: Vojensko-bezpečnostní komplex zlomil Trumpa Paul Craig Roberts

≪ Previous: Aliance národních sil: Žluté vesty v ČR -Kdo - když ne my? Kdy - když ne teď!

$

0

0

12. 12. 2018

---

Vojensko-bezpečnostní komplex zlomil Trumpa Paul Craig Roberts

December 11, 2018, 11:22 pm

≫ Next: Svět při středeční ranní kávičce Terezy Spencerové

≪ Previous: Smysl národa a lidská práva

$

0

0

Paul Craig Roberts
12.12.2018  ICH překlad Zvědavec
Aby se prezident Trump ochránil před vojensko-bezpečnostním komplexem, opustil svůj záměr normalizovat vztahy s Ruskem. Stejně jako neokonzervativní ideologie potřebuje americkou hegemonii, vojensko-bezpečnostní komplex potřebuje nepřítele, aby ospravedlnil každoroční rozpočet ve výši 1000 miliard dolarů. 

Režimy Clintona, George W. Bushe a Obamy vytvořily z Ruska právě takového nepřítele. Trump měl v úmyslu to změnit, ale bylo mu v tom zabráněno.

Aféra Russiagate je zorganizovaná, má donutit prezidenta Trumpa, aby se podřídil.

Stejně jako Stephen Cohen, i pár dalších a já jsme zdůraznili, že riziko jaderné války na základě připravené konfrontace s Ruskem je vůbec nejvyšší, dnes je situace nebezpečnější, než v době studené války. Během studené války Washington i Moskva pracovaly na snížení napětí a vybudování důvěry, ale ve 21. století Washington tuto důvěru zničil.

Rusové byli velmi trpěliví a vyhýbali se útočnosti v reakci na urážky a provokace Washingtonu, ale nyní oznámili, že „trpělivost Ruska je u konce“.

Andrej Kortunov obviňuje Trumpa, ale problémem jsou neokonzervativci, vojensko-bezpečnostní komplex a presstitutní média, což je kombinace, která se ukázala být příliš silnou pro pouhého prezidenta. 

Demokratická strana a liberální/progresivní/levice nesou spoluvinu na této tragédii. Dovolili, aby jejich nenávist podkopala úsudek ohledně toho, jaký důsledek to bude mít, že jaderná válka opět ohrozí život na Zemi.

Trump Has Been Broken by the Military/Security Complex vyšel na ICH 9. prosince 2018.

Svět při středeční ranní kávičce Terezy Spencerové

December 12, 2018, 6:35 am

≫ Next: Premiér Babiš, jehož politické preference jsou navzdory veřejnému lynči cca 30 %, tedy více jak ODS a Piráti dohromady, se po 27 letech vrátil do Maroka, kde se zrodila jeho údajná spolupráce s StB. Prý střet zájmů, a co kmotři ODS? Viz MUDr. Kuba?

≪ Previous: Vojensko-bezpečnostní komplex zlomil Trumpa Paul Craig Roberts

$

0

0

Tereza Spencerová
12. 12. 2018 iPrima a Facebook autorky
→ kanadský soud po 10 dnech propustil jednu z manažerek čínského koncernu Huawei na kauci ve výši 7,5 milionu dolarů… s monitorovacím náramkem a částečným domácím vězením… stále jí hrozí vydání do USA, kvůli údajnému porušení US sankcí vůči Íránu… Donald Trump je připravený zasáhnout u amerického ministerstva spravedlnosti, pokud by tím zajistil uzavření obchodní dohody s Čínou…
→ ve snaze určovat světu, jak se smí chovat, americký Kongrespřipravuje dalších asi deset zákonů směřujících proti ruskému energetickému sektoru a rusko-německému plynovodu Nord Stream II…

→ po teroristickém útoku ve Štrasburku, při němž zahynuli tři lidé a dalších 12 jich bylo zraněno, Francie posílila kontrolu hranic, „totálně mobilizovala“ policii a zakázala ve městě veškeré demonstrace… pachatel, který je stále na útěku, byl přitom policii známý jako islámský extremista… a měl doma i granáty…

→ francouzští studenti mezitím po tisících demonstrovali… v rámci „černého úterka“… proti školské reformě

→ ukončení války v Jemenu by „světu vyslalo špatnou zprávu“ a Saúdy je třeba podporovat, míní americké ministerstvo zahraničí… důvodu k takovému postoji nejsou příliš jasné… jen v samotných bojích v rámci saúdské agrese proti Jemenu zahynulo nejméně 60 tisíc lidí, nepočítaje v to desítky tisíc obětí cholery, hladomoru a tak podobně…

→ britský parlament by o Brexitu měl hlasovat před 21. lednem 2019…

→ Ukrajina, která přestala kupovat plyn od Ruska v roce 2015 (tehdy Rusko nabízelo cenu 172 až 175 dolarů za tisíc krychlových metrů), nyní v listopadu nakupovala reversní plyn z Evropy už za 339 dolarů, konstatuje Kyjev…

→ Porošenkovo vyhlášení válečného stavu podporuje jen asi třetina Ukrajinců…

→ v Chile odsoudili 36 bývalých příslušníků Pinochetovy tajné služby za účast na „mizení“ tisíců opozičníků…

→ před americkým Kongresem vystoupí tři whistlebloweři, kteří popíší praní špinavých peněz a další finanční machinace v Nadaci Clintonových…

→ Pentagon dokončil výstavbu hlídkových postů na turecko-syrské hranici, aby zabránil turecké armádě v útocích proti kurdským levicovým YPG… turecká armáda mezitím prošetřuje dalších 15 tisíc vojáků kvůli možným vazbám na gülenistické sítě… asi čtyři tisíce vojáků může být už brzy propuštěno z armády…

→ v Turecku se šíří falešná videa o nezákonnostech páchaných syrskými migranty, s cílem vyburcovat protisyrské nálady… a donutit Syřany rychleji se vracet do vlasti… podle OSN se příští rok může do Sýrie vrátit další čtvrt milion uprchlíků…

→ Polsko zvyšuje deportace aktivistů z klimatického summitu COP24…

→ nejen v USA, ale i v Kanadě mají černoši problém s policií... v případě té torontské mají... oproti ostatním rasám... dvacetkrát větší "šanci", žebudou zastřeleni...

→ ve Španělsku přibývá neplnoletých migrantů bez doprovodu dospělých… do konce letošního září jich úřady oficiálně napočítaly přes 11 tisíc, zatímco loni to bylo „jen“ asi 6,5 tisíce…

→ Rusko je prý připraveno zveřejnit korespondenci s USA ohledně „ruského vměšování“ do amerických voleb…

→ obyvatelé Španělska, USA, Japonska, Nigérie a Kanady jsou nejvícnakloněni přijímání dalších migrantů… podle americké agentury Pew… naopačném konci žebříčku jsou Řekové, Izraelci, Maďaři, Italové a Rusové…

→ Putin stihl zajít na pohřeb disidentky Ludmily Alexejevové a odhalitpamětní desku u příležitosti 100. výročí narození Alexandra Solženicyna…

→ dva ruské strategické bombardéry Tu 160 schopné nést jaderné zbraně mezitím doletěly do Venezuely a navíc Rusko v Peru otevřelocentrum pro opravu vrtulníků…

→ turismus loni Africe přinesl skoro 73 miliard dolarů, přičemž letos by celkový zisk mohl dosáhnout 90 miliard…

→ domluvené zápasy v ukrajinském fotbalu mohly jen za minulou sezónu svým organizátorům vynést 100 milionů eur…

→ ruská policie dostala „shora“ oficiální zákaz chodit na rockové, rapové, punkové a jiné „antisystémové“ koncerty, protože muzikanti je kvůli přítomnosti policie stále častěji bojkotují… seznam takto hájených hudebníků se prý teprve ale sestavuje…

→ experti z novozélandské univerzity Otago shlédli všechny bondovky a dospěli k závěru, že James Bond má těžký problém s alkoholismem… celkem si dává v průměru 4,5krát za film… nejvíc ale chlastal v Quantum of Solace, kdy vypil 24 jednotek alkoholu, což se rovná 240 mililitrům čistého etanolu…





Tož tak…

Premiér Babiš, jehož politické preference jsou navzdory veřejnému lynči cca 30 %, tedy více jak ODS a Piráti dohromady, se po 27 letech vrátil do Maroka, kde se zrodila jeho údajná spolupráce s StB. Prý střet zájmů, a co kmotři ODS? Viz MUDr. Kuba?

December 12, 2018, 9:35 am

≫ Next: Ukrajinské události od nejstarší doby 1. část

≪ Previous: Svět při středeční ranní kávičce Terezy Spencerové

$

0

0

Břetislav Olšer

12.12. 2018   Rukojmí
Když vládní speciál Andreje Babiše před týdnem přistál v hlavním městě Maroka Rabatu, byl dojatý. „Nikdy bych neřekl, že se do Maroka po 27 letech podívám jako premiér,“ řekl s leskem v očích. Vrátil se totiž do země, kde žil a pracoval v letech 1985 až 1991 jako československý obchodní delegát.
„Maroko je pro nás druhý největší obchodní partner v Africe. Je branou do Afriky, protože obchoduje s celým kontinentem,“ řekl Babiš po společném prosincovém jednání s domácí delegací vedenou premiérem Saadaddínem Usmáním.

Vzájemný obchodní obrat mezi Českem a Marokem nyní představuje více než miliardu korun. Za posledních pět let se český vývoz do Maroka zdvojnásobil a řada českých firem už v zemi působí.

Babiš věří, že počet vyvážených škodovek může ze stávajících 2 400 v roce 2018 stoupnout na 4 000 ročně. Tuzemské firmy by automobilkám v Maroku mohly do budoucna dodávat automobilové součástky. Země je totiž největším výrobcem automobilů v Africe.

Česká delegace se poté vydala z Rabatu do největšího marockého města Casablanky, kde Babiš zahájil česko-marocké podnikatelské fórum. Zmínil, že když zemi v roce 1991 opouštěl, nemělo Maroko ani kilometr dálnic, dnes jich království má 1 800; Česko v porovnání jen 1 250 kilometrů. V tom se podle něj Češi mohou od Maročanů přiučit.

Tak si zopakujme curriculum vitae Andreje Babiše; od září 1969 začal chodit do běžného švýcarského státního gymnázia. Po návratu z Ženevy studoval gymnázium v Bratislavě, kde v roce 1974 maturoval a byl přijat na obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické, směr zahraniční obchod. Věnoval se práci v mezinárodní organizaci studentů AIESEC a stal se jejím prezidentem.

Veřejný lynč Andreje Babiše: http://www.rukojmi.cz/clanky/7195-verejny-lync-premiera-andreje-babise-poulicni-luzou-a-ochlokracii-prazske-kavarny-kdo-ho-organizoval-a-platil

Vysokou školu ukončil s červeným diplomem a nastoupil do PZO Chemapol Bratislava. Na podzim 1985 byl vyslán jako delegát Petrimexu do Maroka, kde zastupoval asi 15 podniků zahraničního obchodu, např. Lignu či Motokov…“

Babišův otec Štefan Babiš byl po příchodu do Strojexportu vyslán do Etiopie, kde prodával české obráběcí stroje. Následně byl přeložen do Paříže; zde celá jeho rodina žila do roku 1961. Právě tam začal Andrej chodit do základní školy zřízené při tamním československém velvyslanectví. Po návratu z Francie byl otec vyloučen z KSS a propuštěn z práce, asi tři roky pak rodinu živila matka, která pracovala ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu…

„Po ukončení VŠE jsem měl původně nastoupit do Podniku zahraničního obchodu PZO Koospol, ale získal jsem místo v PZO Chemapol Bratislava, kam jsem 1. 11. 1978 nastoupil. Byl jsem přidělen do oddělení chemikálií, kde jsme byli 3 absolventi, a jelikož šéf oddělení neuměl anglicky, bylo mým úkolem překládat jeho telexy do angličtiny. Státní bezpečnost taková, kterou znám já, a kterou znají všichni, kteří pracovali v podnicích zahraničního obchodu, hlídala ekonomické zájmy Československa.


Andrej Babiš si nedávno užil ve Sněmovně chvíli, kdy se jednalo o jeho Čapím hnízdě ukázal totiž všem poslancům ceduli s fotografiemi opozičních poslanců – Miroslava Kalouska, Heleny Langšádlové (oba TOP 09), Petra Bendla z ODS a Davida Ratha (ex ČSSD), kteří podle něj dotaci na Farmu Čapí hnízdo schválili nebo ji kontrolovali. Farma Čapí hnízdo získala dotaci v roce 2008. Mimochodem v té době byl hejtmanem Středočeského kraje Petr Bendl z ODS… Více zde:

Kdo odvádí víc svých daní: http://www.rukojmi.cz/clanky/1236-cim-vetsi-stret-zajmu-dle-babise-tim-pro-nas-lepsi-babis-je-zlate-vejce-sobotkovy-vlady

V PZO fungovala přesná pravidla: každý styk s cizincem bylo nutno hlásit, sepsat zápis; stejné to bylo se zahraničními služebními cestami. Do podniku chodil oficiální pracovník StB a kolem něj fungovalo množství jiných, kteří byli utajeni. Příslušníci StB pracovali hlavně systémem pozvání na kafe a zjišťování informací, jestli náhodou někdo nebere provize od dodavatelů; fungovali úplně stejně, jako dnešní BIS. Ekonomická StB byla jiná než ta, která perzekuovala lidi, nedovolila jim cestovat nebo studovat.

¨Poprvé jsem zjistil, že i jiná StB existuje, v r. 1980, kdy mi můj šéf zavolal a řekl, že mě budou volat nějací policisté z „februárky“ a něco chtějí ohledně syrských fosfátů. Bylo mi asi 26 let, když mě předvolali, a protože jsem věděl, že se jedná o problém dovozu syrských fosfátů, pečlivě jsem si připravil analýzu, proč tyto fosfáty nedovážíme (byly nekvalitní a v našich chemičkách nepoužitelné).

V úvodu rozhovoru mi příslušný pracovník StB oznámil, že ví o emigrantech, které máme v rodině, což mě šokovalo. Vůbec jsem netušil, jak neekonomická StB funguje, a jak může všechno vědět. Kromě analýzy a důvodů, proč syrské fosfáty nevozíme, padaly otázky týkající se mého šéfa, jeho soukromí a dalších věcí, což jsem mému šéfovi samozřejmě řekl. Následně jsme byli donuceni syrské nepřemývané fosfáty dovézt do Prechezy Přerov.

Syrský fosfát byl tak prašný, že dělníci museli používat plynové masky, a skoro celé město Přerov bylo pod prachem. Byl to průšvih, a my jsme tím pracovníky StB přesvědčili, že jsme měli pravdu a byl od nich pokoj. StB hlídala ekonomické zájmy země a sledovala, zda pracovníci PZO nejsou zkorumpováni. V 70. letech vyšel najevo skandál s korupcí vrcholných manažerů některých PZO na Slovensku, tito byli zadrženi a odsouzeni na 14 let; u jednoho se při domovní prohlídce našlo 20 tisíc marek v hotovosti…“ Vzpomínal Andrej Babiš; že by až z Maroka patnáct let bonzoval nějaké arabské lidičky…?

“StB jsem předal analýzu, proč by nebylo vhodné dovážet syrské fosfáty. Popsal jsem špatnou kvalitu této suroviny a zdůvodnil negativní dopady na životní prostředí při případném dovozu do Československa, a to kvůli velké prašnosti…“ Nebo, že by byly syrské fosfáty zločineckým zbožím…?

V roce 1980 vstoupil Babiš do KSČ a v roce 1993 vytvořil firmu Agrofert. Začátkem roku 1995 pak došlo k navýšení jeho kapitálu švýcarským investorem. Vývoj Agrofertu je spojen též s americkou bankou Citibank, která podniku poskytla úvěr ve výši 4 milionů dolarů. V listopadu 2011 založil občanskou iniciativu nazvanou ANO – Akce nespokojených občanů, a své firmy Agrofertu předal do svěřeneckých fondů.

Co to je Čapí hnízdo: https://www.youtube.com/watch?v=AQSxStuWOrQ&feature=youtu.be

Houslista z marocké Casablanky...Snímek Břetislav Olšer

A tak si nyní připomeňme další české střety zájmů; co třeba politický kaskadér MUDr. Martin Kuba, český exministr průmyslu a obchodu, pak šéf ODS, co začínal jako vekslák, který měl firmičku á la šmejdi... Promoval v roce 2002 a pracoval jako lékař Zdravotnické záchranné služby a anesteziolog na oddělení kardiochirurgie Nemocnice České Budějovice. V době působení ve funkci náměstka hejtmana Jihočeského kraje si ponechal v českobudějovické nemocnici pětinový úvazek, rovněž byl členem její dozorčí rady.

V majetkovém přiznání uváděl odměnu za členství v představenstvu českobudějovické teplárny, která patří z 80 procent městu (spolu s dividendami si přišel na 150 tisíc korun), po komunálních volbách zde skončil, dále uváděl zisky z podnikání společnosti Fornetti a z projektu stánků ovocných koktejlů Fruit Frog. Po jmenování ministrem průmyslu a obchodu uvedl, že toto své drobné podnikání převede v rodině tak, aby se na něm nepodílel. Že by též anonymní akcie...?
V letech 1996 – 1998 působil ve společnosti PSM, která byla ve skutečnosti pyramidovou hrou. Své klienty lákal a obohacoval je o ideové postupy. Tak například jeden z reklamních triků:

„Můj kamarád chtěl videokameru Panasonic, kterou měli v elektře na náměstí za 27.000,- Kč. Koupil jsem ji tenkrát v PSM za 22.000,- Kč a jemu prodal za 25.000,- Kč. On dva tisíce korun ušetřil, já tři tisíce korun vydělal a oba dva jsme spokojení. Dvěma jiným známým jsem prodal myčku nádobí Whirpool. V maloobchodní síti byla za cenu 21.500,- Kč, cena v PSM 17.300,- Kč. Obě jsem prodal za 20.000,- Kč a vydělal tak 5.400,- Kč. Opět pro někoho polovina měsíčního příjmu. U nás to můžete vydělat za jeden den…“

Podle Martina Kuby firma nic nelegálního nedělala. Přes tato svá podnikatelská úsilí se seznámil s Pavlem Dlouhým, místostarostou Hluboké, jenž byl vlivným podnikatelem a nejvlivnějším členem výkonné rady ODS na jihu Čech. Říkalo se mu kníže z Hluboké. Údajně se bez jeho požehnání v jižních Čechách neodehrál ani žádný větší byznys. „Jako Dlouhý má dlouhý prsty. V jižních Čechách se v lesnictví bez Dlouhého nic neděje,” řekl o něm myslivec a expředseda TOP 09 Karel Schwarzenberg.

Pokud by Dlouhý své kroky a konání neuměl vysvětlit, byl by podle tehdejšího premiéra Nečase otázkou, zda může ve své stranické pozici zůstávat. Osud je však mrška; Dlouhý zůstal, naopak Nečas se poroučel, ale co bude dál, to už nikdo nezajímalo. To tam bylo blaho národa, o které tolik až minulou středu ve sněmovna bojovala ODS ruku v ruce s TOP 09...

Týdeník Respekt ve svém profilovém článku o vlivu Pavla Dlouhého v jižních Čechách před časem konstatoval, že Dlouhý kolem sebe shromáždil rozsáhlou vlivovou síť a také skupinu lidí s podílem na politické a ekonomické moci v regionu. K tomu napsal: „Patří do ní mladý lékař Martin Kuba, předseda jihočeské ODS, člen městské rady, zástupce hejtmana pro investice, dopravu, evropské fondy.
Seděli v dozorčích či správních radách nebo představenstvech patnáct společností – například poloviny jihočeských nemocnic. Dalším byl Zdeněk Blažek – šéf městské teplárny, předseda extraligového klubu Mountfield a dalších pěti firem. Třetím důležitým mužem byl člen ODS Miroslav Dvořák, šéf podniku Motor Jikov, předseda krajské pobočky hospodářské komory a člen vedení dalších dvaceti čtyř firem. Také sem patřil ředitel střední zemědělské školy a člen městské rady Břetislav Kábele…“

Kuba, Blažek a Kábele vedli každý jednu členskou organizaci ODS v Budějovicích a dokázali za poslední roky přivést přesně takové množství členů, aby jihočeskou ODS s přehledem ovládli. Systém hlasování totiž umožňoval, aby s relativně malým počtem lidí bylo možné ovládnout celý kraj. Hlasuje se v několika stupních a vždy rozhoduje většina.

Stačí tedy disponovat dostatečně silnou základní organizací, která získá většinu hlasů na úrovni města. A kdo ovládl Budějovice, ovládl v jižních Čechách tradičně celý kraj, protože v Budějovicích je víc členů ODS než ve zbytku kraje. Do vedení nejdůležitějších městských firem si MUDr. Kuba a spol. dosazovali své lidi, takže třeba u nemocnic volili manažery a tím měli pod dohledem stomilionové investice, o nichž manažeři rozhodovali…
A pak byl zde pořád exprimátor Bém a pan Rittig. Beránek, co se otřásal ve dne v noci, aby hromadil zlaťáky. Ano, dopravní podnik hlavního města Prahy, co zaplatil 34 haléřů za jeden tramvajový lístek společnosti Neograph, a ta z této částky předala 17 haléřů firmě Cokeville Assets. Přitom, jak uvádí NFPK, mezi Cokeville Assets a lobbistou Ivem Rittigem existuje konzultační a poradenská smlouva. Je tedy pravděpodobné, že konečným příjemcem 17 haléřů za jízdenku byl právě Ivo Rittig; stojí v prohlášení Nadačního fondu proti korupci (NFPK).

My kluci z ODS, co spolu mluvíme; zleva: Petr Nečas, Egon Lánský, Pavel Rychetský, Martin Kuba...foto: Wikipedie - David Sedlecký

Lze vyslovit domněnku, že v období od ledna 2007 do února 2008 byla z účtu společnosti Cokeville Assets na účet Ivo Rittig převedena celková částka ve výši 73 milionů korun, přičemž je zjevné a putovala na Rittigovo konto na Kypru. Je pravděpodobné, že společnost Cokeville Assets slouží osobě Ivo Rittiga jako zdroj legálních příjmů… Vypadá tak praní špinavých peněz? Podle televizní stanice ČT24 firma Neograph přiznala, že cena za dodávku byla zhruba dvojnásobně předražena.

A tak, jak nelze zapomenout, že není kouře bez ohně, není ani možné zapomenout na sedm kmotrů ODS,ne kulí, jako v Sarajevu a na jejich dávné či ještě současné posty. Pavel Dlouhý, místostarosta Hluboké, vlivný podnikatel, nejvlivnější člen ODS na jihu Čech a člen výkonné rady, Patrik Oulický byl součástí ODS v severních Čechách, kde byl jeho hlavní „revír“, přízvisko kmotr si vysloužil od Topolánka, blízko měl vždy k Petru Gandalovičovi, bývalému ministru zemědělství, Tomáš Hrdlička, vlivný podnikatel, šedá eminence pražské ODS, co ho údajně už vyhodili, asi že psal posměšné esemesky Bendovi, v hlavním městě má přesto pořád velký vliv, proto se mu někdy říká Janouškovo dvojče.

A co Roman Jurečko, místopředseda plzeňské ODS, bývalý hospodský, údajný vládce plzeňské ODS, účastník dovolené v Toskánsku, „nepřítel“ Bárty, Ivo Rittig podniká v luxusu, blízký Petru Bendlovi (ODS), Roman Janoušek, zvaný Romeš, další z kmotrů, nyní ve vězení za to, že srazil vietnamskou ženu a od nehody odjel. Jak ukázaly nedávno zveřejněné odposlechy, velmi aktivně zasahoval do agendy dnes už bývalého pražského primátora Pavla Béma (ODS). Nahrávky rovněž potvrdily, že dával dárky nejvýše postaveným úředníkům magistrátu, Alexandr Novák, bývalý senátor ODS měl vzít úplatek 43 milionů, mezi stranické kmotry ODS ho zařadil Topolánek, měl blízko k Petru Gandalovičovi (rovněž ODS)… http://www.lidovky.cz/prehledne-7-kmotru-ods-a-vsechny-jejich-hrichy-fa9-/zpravy-domov.aspx?c=A120425_100943_ln_domov_spa

Politická bomba neuvěřitelně drzého šmejda; vstup do politiky se MUDr. Kuba znovu marně pokusil v komunálních volbách na podzim roku 2018. O post primátora Českých Budějovic usiloval jako lídr kandidátky ODS…Hurá, jižní Čechy se redy asi nezmění v podvodné letadlo šmejdů…

Kuba, Kubula a Kubikula: https://ceskobudejovicky.denik.cz/online-rozhovor/on-line-mudr-martin-kuba-lidr-ceskobudejovicke-kandidatky-ods-20180917.html

Suma sumáírum; nečestný útok na Babiše reagovala veřejnost korektně. Postavila se na jeho stranu. A okamžitě mu šly nahoru volební preference. Z průzkumu vyplývá, že nyní, po aféře "syn na plegomazinu", by vyhrálo hnutí ANO volby; znamená to, že od října posílilo o cca 5,5 procentního bodu...

Podle výzkumu agentury MEDIAN by Andrej Babiš nyní ve volbách získal těsně pod 30 % všech hlasů, což je více jak ODS a Piráti dohromady. Bez procenta polovina respondentů si je jistá, že by šla volit, a více než polovina lidí má jasno, že by šli volit a vědí i koho. A je zde další zklamání pro Babišovy odpůrce. I v tom nejhorším případě by podle výzkumu skončil s 21 %. A zda se TOP 09 dostane do Sněmovny je nejisté...

Inu, Bože, ty to vidíš, co za výkvět elit ODS (Odpadlíků, Dinosaurů a Sviní u koryt) , kteří pak hromadně přeběhli do TOP 09 (Trampové, Odpadlíci, Přeběhlíci), nám vládli a drze ještě prý vládnout chtějí… Kam se hrabe Al Capone na české kmotry…

PS: Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku právě odmítl stížnost českého premiéra Andreje Babiše na Slovenskou republiku. Lídr hnutí ANO se na něj obrátil kvůli zamítnutí žádosti o jeho vyřazení z evidence agentů komunistické Státní bezpečnosti (StB). Babiš se u slovenských soudů pokouší o odstranění svého jména ze seznamu spolupracovníků komunistické StB. Ačkoli nejnižší soudní instance rozhodla na základě svědectví trojice bývalých důstojníků StB v Babišův prospěch, Ústavní soud později rozhodl, že svědectví někdejších pracovníků tajné policie nemůže být považováno za důvěryhodné. Zároveň doplnil, že v souvislosti s výkonem své profese nebyli zbaveni mlčenlivosti, vůbec proto neměli vypovídat. Český premiér zároveň chybně směřoval svou žalobu proti Ústavu paměti národa, nikoli proti Slovenské republice. Takže, jede dál v očištění svého jména...

Odpočívej v pokoji a spi sladce, strano přeběhlíků TOP 09…

http://www.rukojmi.cz/clanky/1179-zadarmo-ani-bakala-nehrabe-aneb-dnes-nejbohatsi-damsky-kadernik-v-cesku-je-tez-v-zebricku-forbesu

Jak se trapný slepenec TOP 09 i stébla své blbosti chytá…

Trampové, Odpadlíci a Přeběhlící v deváté straně – TOP 09…?

Ukrajinské události od nejstarší doby 1. část

December 12, 2018, 3:08 pm

≫ Next: Čistě ukrajinské paradigma. Zlodějský sjezd a rozkol v zákonu

≪ Previous: Premiér Babiš, jehož politické preference jsou navzdory veřejnému lynči cca 30 %, tedy více jak ODS a Piráti dohromady, se po 27 letech vrátil do Maroka, kde se zrodila jeho údajná spolupráce s StB. Prý střet zájmů, a co kmotři ODS? Viz MUDr. Kuba?

$

0

0

Patrick Ungermann
13. 12. 2018
Ve třídě plné mládeže se přihlásí sedmnáctiletý zvědavec s dotazem: „Co vy si, pane učiteli, myslíte o tý válce na Ukrajině?“ Nejdřív ze všeho se rozhlédnu. To je reakce nacvičená před a dílem i po roce 89. Žádná inspekce, ani hospitace. Ve třetí lavici mi sedí mladý Ukrajinec z Ivanofrankivské oblasti. „Dobrá, hoši,“ začínám, „ale postavíme se k té otázce pořádně. Bude to trochu náročné studium. Zabere svůj čas, a vy si odnesete vědomí, že zas něco dalšího víte.“ Následoval výklad, co spolehlivě vykryl vyučovací hodinu. Jenže téma mě nepustilo. Nutilo mě dozvědět se něco víc a podělit se s vámi o události, které tesaly tvář tří východoslovanských národů – Ukrajinců, Rusů a Bělorusů:
Tento příběh začal šťastně jarem indoevropských národů.

Slovanské kmeny už sice v pospolitosti s Peršany nesetrvávaly, ale perské označení Antové si nesly světem dál. Jejich postup na severozápad usnadnili Gótové, kteří se vyčerpali střety s Huny natolik, že se od míst bojů vzdálili únikem do západní, římské Evropy. Jenže Hunové se své kořisti nepustili, nechali se vtáhnout do středu světadílu, a na uprázdněná východní místa mohli bez větších potíží připutovat právě Slované. Když bylo dobře, hleděl na osady Drehovičů, Krivičů a Radimičů šťastný Bělobůh, bohyně Lada podněcovala plodnost lidu a její dcera Lelja učila básníky zpěvu. Když ale bylo zle, ukrutný Černobůh vrhal své věřící do střetů s Góty (osmdesátá léta čtvrtého století) a s Byzantinci (padesátá léta šestého století). Po válkách nadešel čas obnovy: plnily se sýpky, rostly stáje, sušily se ryby a lovila se lesní zvěř. Obchodovalo se na dobré úrovni. Slovan­ské keramiky a klenotů si každý vážil. Arabští kupci přibírali na své cesty ke Slovanům učence, zejména země­pisce. Řekové krom obchodu obhlíželi přímoř­ské oblasti. A byzantští obchodníci přibírali do výprav misionáře. Ukrajinští kupci si vybudovali pevné obchodní vztahy jak se západoevropskými Germány, tak s Bag­dádským chalífátem. Byli si dobře vědomi, že obchodují celosvětově.

Původní otčina Ukrajiny a vůbec první stát, který ve východní Evropě na prahu středověku vznikl, byla Kyjevská Rus - svého času největší evropská země. Ve druhé polovině šestého století založil princ Kyj město Kyjev. Jeho dědici drželi uzdu knížectví do poloviny devátého století, kdy se v názvu státu poprvé objevilo slovo Rus. Neutuchající obcho­dování udržovalo mezi Kyjevskou Rusí, Byzancí a blízkovýchodními islámskými zeměmi mír, všestranně výhodný mír. Hlavní město Kyjev protínaly dvě ob­chodní cesty mezinárodního významu. Normanští Varjagové vymanili východní část kyjevské velmoci z tiché závislosti na kočovných Chazarech, ovšem za cenu nastolení vlastní rurikovské dynastie na zdejší knížecí stolec. Normané se po Evropě rozprostřeli jako znamení síly a zahrocujícího se feudálního zřízení. Obsadili sever Francie, Anglii, jižní Itálii, ovládli část Balkánu a Island. Do Kyjevské Rusi přišli novgorodští normanští Varjagové nenásilně a se Slovany po čase splynuli. 

Kyjevská Rus, státní útvar, v jehož prostorách zásobených bohat­stvím a tvořivostí vládl duch značné svobodomyslnosti, bylo to, co měly dějiny Ukrajiny, Ruska a Běloruska společné. Pospolitost předků všech tří národů byla tehdy více než bratrská. Pouto krve, jazyka, víry a způsobu života jim vnukalo pocit nerozbornosti. Pocit tak přirozené blízkosti se k nim už nikdy později nevrátil. Jakákoli pozdější pospolitost těchto tří velkých slovanských zemí už byla značně nesourodá. Během vlády knížete Svjatoslava (964 až 972) přicházely od Černého moře první varovné zprávy o neohrožených Pečenězích. O pomoc volali černomořští Chazaři, které však Svjatoslav potřel. Potřel i povolžské turkotatarské Bulhary a jako žoldák najatý Byzancí zkrotil Bulhary balkánské. Byl to krátkozraký válečník. Tím, že zničil všechny nárazníkové státy mezi Kyjevskou Rusí a Volhou, otevřel brány tatarským hordám. Nájezdníci přebrodili veletok se souhlasem Rusí ponížených Chazarů. Svjatoslav s vypětím sil Pečeněhy porazil, nicméně rozhašteření synové křtitele Vladimíra Velikého si do svých bratrovražedných bojů zvali na pomoc tu skandinávské Normany, tu samotné Pečeněhy. Tehdy se od Kyjeva odtrhlo novgorodské knížectví i bělorus­ké državy. 

Hojivou náplastí na rány z nerozumu byla vláda Jaroslava Moudrého. Bylo třeba posílit vážnost velkoknížete, do válkami vyčerpané země přivést mezinárodní obchod a přesvědčit západní křesťanské sousedy o důležitosti vazeb na Kyjevskou Rus. Tak, jako Vladimír, jenž Rus pokřtil, i Jaroslav pokřesťanšťoval svůj lid také z důvodu politicko-hospodář­ského spojenectví se Západem. Na vzpoury pohanských kněží, nositelů odkazu původního národního nábožen­ství slovanských véd, odpověděl jak doma, tak v Polsku smrští vojenských tažení. Moudrý byl Jaroslav proto, že podnítil sepsání Ruské pravdy, prvního vý­chodoslovanského zákoníku. Nakonec se mu podařilo zájmy své obrovské země sloučit se zájmy Západu. Dceru Alžbětu provdal za norského krále Harolda, druhou dceru Annu věnoval francouz­skému králi Henrimu I. Jaroslavův nejstarší syn Izislav pojal za choť německou princeznu Gertrudu. V roce 1054 velkokníže Jaroslav Moudrý zemřel a nad kyjevskou státností se stáhla mračna. 

Byly to nájezdné hordy, kdo rozdělil osudy tří východoslovan­ských skupin. V roce 1240 vyvrátili Tataři Kyjev a posunovali se na západ. Rusové si v područí tatarského jha zbudovali moskevskou samosprávu, a když ta vetřelce porazila, začala si sama podrobovat blízká i vzdálená sousedství. Bělorusům se tataro-mongolské pusto­šení vyhnulo. Pevnostní města při obchodních cestách lehla v Kyjevské Rusi popelem. Tataři se vybouřili v Karpatech, vnikli do Uher a zastaveni v Polsku i u nás se stáhli zpět do Povolží, kde si vystavěli Saraj, středisko západní výspy mongolské říše. Úspěšnou proti­tatarskou obranu založil kyjevský kníže Daniel, nicméně až Jiří I. (koru­novaný na krále) byl přímo povinován nebýt ničím vazalem. Copak král smí sloužit? Pohotový vladař z haličsko-volyňské dynastie jednal ve prospěch Kyjevské Rusi s Řádem německých rytířů, ba i se sílícím Polskem. Bohužel Polsko, Uhry, od třináctého století Litva a i Němci se už už viděli na Ukrajině v čele zemské správy. Hrozba číhala všude a drala se ze všech světových stran. Po pěti stech letech státotvorby se Kyjevská Rus naprosto vyčerpala.

 

Když se v polovině čtrnáctého století litevští feudálové zmocnili běloruských zemí, přivlastnili si i část Kyjevské Rusi. Halič a západní část Podolí a Volyně si do patnáctého století přisvojilo Polsko. Uhry ovládly Zakarpatsko. Jižní Ukrajinou kočovali Tataři, Severskou zemi (okolí města Černigova) vlastnil od šestnáctého století ruský stát. Sepsání Lubinské unie (1. července 1569) mezi Polskem a Litvou postavilo ztenčující se Kyjevský stát tváří v tvář protivníkovi mnohokrát silnějšímu. Poláci krutě znevolňovali kozácký lid, který si po letech volnosti (výměnou za lov zvěře a sběr medu ve stepích, kde byly dennodenní střety s Tatary vlastně způsobem života) zvykl žít svébytně. Polští páni pálili statky pánů ukrajinských, či naopak, a rozezlený lid plenil vše. Tak nějak vypadalo šest let kozácké války (1648 až 1654), kdy Bohdan Chmelnický, vzav dvě stě pade­sát mužů, zahájil v zájmu samostat­né Ukrajiny vojenské operace proti Polsku. Dvacet tisíc dobrovolníků násle­dovalo svého hejtmana! Rusko, toužící využít Chmelnického bojů ve svůj prospěch, poskytlo vzbouřencům děla a peníze a myšlenka sjednotit Ukrajince s Rusy v jednom státním útvaru byla na světě. Tuhaj-bej, Chmelnického tatarský spojenec, byl příliš nespolehlivý (dvakrát hejtmana zradil), než aby kozáci mohli ruskou nabídku hodit za hlavu. 18. ledna 1654 vyhlásili kozácký vůdce Bohdan Chmelnický a ruský bojar Vasilij Vasiljevič Buturlin sjednocení Ukrajiny s Ruskem.

Polské nebezpečí bylo na čas zažehnáno. Stokrát ponížená Ukrajina měla v Rusku nalézt mocného ochránce - tak to viděl Chmelnický. Carové však vnímali ukrajinskou otázku pouze jako něco provinčního, zkrátka se domohli další z mnoha gubernií. Se začátkem osmnáctého století vstoupil na scénu bojů za ukrajinskou nezávislost hejtman Ivan Mazepa. Současník cara Petra I. Velikého svému centralisticky smýšle­jícímu vrchnímu veliteli zprvu pomáhal, spíš ze strachu než z přesvědčení. Jak jen nabyl dojmu, že se mezinárodní vývoj kloní na stranu ukrajinských vlastenců, spolčil se se Švédy a záporožskými kozáky, aby potřel místní carovy síly. Dne 8. července roku 1709 došlo mezi malým a velkým pánem k památné bitvě u Poltavy. Bitva semlela vzbouřence ve víru Petrových sil. Hejtman Mazepa uprchl a téhož roku zemřel v turecké Bendeře. Většina Ukrajiny i nadále spadala pod carskou říši, jejíž centra­listický ráz ještě zesílil za panování carevny Kateřiny II. Polskou Ukrajinu (Halič a Bukovinu) převzalo po trojím dělení Polska Rakousko-Uhersko.

Až po vítězství Velké říjnové socialistické revoluce se ukrajinští vlastenci rozhodli využít oslabení neklidem zmítaného Ruska a vyhlásili Ukrajinskou lidovou republiku. Jejich krok, jenž měl být mezníkem v dějinách země, zhatily po pár měsících Stalinovy rudé oddíly. Už za první světové války nesla Ukrajina tíži válečné fronty a svou východní částí neblahý úděl ruského předpolí. Nyní se propadla do naprosté bídy a chaosu. Přetahovalo se o ni šest armád: rudá a dohodová vojska, Děnikinovi bělogvardějci, polské síly a do toho všeho se sem od jihu přihrnuli Rumuni. Místní nebojsové vedli partyzán­skou válku s kýmkoli. V divokých časech, kdy zůstával rozum stát (1918 až 1920), si země zažila několikaměsíční návrat středověké vládní správy - hejtman­ství, podporované německou brannou mocí. Haličtí obyvatelé si po rozpadu Rakouska-Uherska založili vlastní Západoukrajinskou republiku, kterou pod praporem roztahovačnosti soustavně napadali Poláci. 

Od dob Chmelnického se Ukrajina podruhé v naději na příchod pořádku sklonila před ruskou mocí. Malé části země vlastnily Československo, Polsko a Rumunsko, většina ukrajinské rozlohy spadala pod Sovětský svaz. Ve třicátých letech, kdy Československo věnovalo Zakarpatské Ukrajině samosprávu, požadovali rumunský díl Ukrajiny Maďaři. Nejoka­tějším žadatelem o zemi však bylo Německo, prý: „Aby byla tato germánská pravlast lépe využívána,“ tedy aby: „Každá německá hospodyňka pocítila, jak se jí život ulehčil“. V tomto ovzduší se starší ukrajinští vlastenci stále spoléhali na německou protisovětskou pomoc. O pokolení mladší národovci v čele se Štěpánem Banderou už nahlíželi skutečnosti střízlivěji, vycházeje z názoru, že nejlépe si národ pomůže sám, a tedy nikým nezrazen. 

Třetí říše zamýšlela vytvořit nedělitelný evropský stát za účasti Německa, Rakouska, Čech, Moravy a západního Polska. Takovou, dnes bychom řekli, menší unii se sto miliony občanů. Zbytek Polska, pobaltské a balkánské státy, Maďarsko, Ukrajina a Gruzie (Východní svaz), měly hájit barvy sloužících zemí. V rozměrech svých představ přislíbili Němci vznik velké Ukrajiny, samozřejmě pod protektorátním říšským dohledem. Vždyť: „Slované - to je rodina králíků. Pokud jim nevychováme třídu hospodářů, oni sami se nikdy nedostanou z úrovně králičí rodiny.“ Tolik Adolf Hitler. "Králičí rodinu" lapili Němci do klece Říšského komisariátu Ukrajina. Zatímco vojsko a policie (vyhladily dvě stě padesát ukrajinských vesnic) se spolu s provozovateli sto osmdesáti koncen­tračních táborů starali o úbytek Ukrajinců, Ústřední obchodní družstvo Východu drancovalo místní zemědělství. Takto si Banderovi partyzáni, kteří společně se složkami SS bojovali proti zbytkům Rudé armády, samostatnost nepředstavovali a proti novým okupantům také odvážně vystoupili. S postupujícími sovětskými vojsky přibývalo i partyzánů komunistických. Rudá armáda osvobo­dila Ukrajinu do konce října 1944. Polská, československá a rumunská část země byla sjednocena s Ukrajinou sovětskou. 

Sovětská obnova poválečné Ukrajiny začala stavbou průmyslových závodů. Obnovou zemědělství zde nebylo ani možné začít, nebylo co obnovovat. Samostatný hlas Ukrajiny v OSN a Ruskem darované krymské území, to byla, samozřejmě, pouhá náplast na sovětskou nadvládu. Ke zprovoznění země došlo do konce padesátých let. Ukrajina, jako součást Sovětského svazu, zakoušela celou poválečnou cestu k vítězstvím a pádům euro­asijského socialistického soustátí. Osamostatnila se až jeho rozpadem. Stalo se 8. prosince 1991, kdy se v běloruském Minsku sešli představitelé zakládajících zemí SSSR (Ruska, Ukrajiny a Běloruska), aby platnost svazové smlouvy z roku 1922 ukončili. Z hlediska zahraničních zájmů není současná Ukrajina zemí nikoho. Její zapojení se do programu NATO "Partnerství pro mír" a její snaha sbližovat se s politicko-ekonomickými snahami Evropské unie svědčí o novodobé prozápadní orientaci země.

Čistě ukrajinské paradigma. Zlodějský sjezd a rozkol v zákonu

December 12, 2018, 3:31 pm

≫ Next: Dr. Edvard Beneš v Moskvě

≪ Previous: Ukrajinské události od nejstarší doby 1. část

$

0

0

Rostislav Iščenko
13. 12. 2018 ukraina.ru
Porošenko oznámil, že 15. prosince se uskuteční tzv. sjednocující koncil ukrajinské místní církve. Tento koncil je již nazýván "zlodějským sjezdem". Sjezdem proto, že koncil je církevní záležitost, ale společenské organizace, jakými jsou de facto sekty rozkolníků, se mohou v lepším případě shromažďovat na sjezdech. Zlodějským (воровской) může být tento sjezd nazván na základě starodávného významu tohoto slova, kdy se zlodějem nazýval zločinec, který konal proti státnímu a společenskému systému, na rozdíl od "tať" - kriminálního zločince. Takže, v překladu do současného jazyka jde o tlupu pučistů, kteří se pokoušejí provést církevní převrat, dokončit případ, který před 26 lety zahájil Michail Denisenko, který se nazývá " patriarchou Filaretem".

Při hodnocení perspektiv tohoto počinu kolegové zcela oprávněně poukazují na to, že síly, které jsou do něj zapojené: Porošenko, jeho administrativa a Bezpečnostní služba Ukrajiny na jedné straně, ukrajinské rozkolnické sekty UAPC (Ukrajinská autokefální pravoslavná církev) a UPC KP na straně druhé, a pokoušející se o status učitele rozkolu patriarcha Bartoloměj se svým sídlem Fanarem, na třetí, se tak zamotali do lží, že se navzájem oklamali a ocitli se v obtížné situaci.

Za prvé, Porošenko ani s pomocí SBU nedokázal donutit hierarchy UPC MP, aby se zúčastnili zlodějského sjezdu v dostatečném počtu. Na tom trval Bartoloměj, který v zoufalství nejen napsal hulvátský dopis metropolitu Onufrijovi, ale také obsah tohoto dopisu zveřejnil, čímž navíc posílil averzi vůči své politice světového pravoslaví, pro které je metropolita Onufrij mnohem váženější osobou, než patriarcha Fanaru (v Konstantinopoli).

Za druhé, namísto autokefálie, o níž snili ukrajinští rozkolníci, je Konstantinopol jednoduše vyhlásila za své podřízené s velmi omezenými pravomocemi. To znamená, že na rozkolnické věřící si kromě "patriarchy Filareta" a "metropolity Makaria" nyní činí nároky i Bartoloměj, který je stále uznáván za patriarchu Konstantinopolského. Situace s poměrem "patriarchů" a věřících začíná připomínat situaci v ukrajinském námořnictvu, kde je již dlouho víc admirálů než lodí.

Za třetí, UAPC a UPC KP se nebyly s to mezi sebou dohodnout na podmínkách sloučení. Na jedné straně to usnadňuje diktaturu Konstantinopole, na druhé straně to zpochybňuje životaschopnost sjezdu.

Za čtvrté, ve snaze odstranit ze hry Filareta jako hlavního uchazeče o zvolení vůdcem nově vytvářené "církve", absolutně nepřijatelného pro tuto funkci pro Fanar, se "šikovným kyjevským aktérům" podařilo ztratit kontrolu nad situací v tzv. Kyjevském patriarchátu. Nyní není jasné, zda se Filaret zříká boje o post hlavy nové struktury a místo sebe nominuje nastrčenou postavu nebo zda bude bojovat, a také zda stále ještě kontroluje většinu svého "episkopátu".

To všechno dává některým kolegům právo, aby se optimisticky dívali do budoucnosti, chichotali se vychytralým Ukrajincům a Řekům, kteří navzájem doběhli sami sebe, a také bezradnému Porošenkovi, který byl prakticky, jako aktivní postava, odstraněn ze hry, kterou právě on začal kolem tomosu.

Z našeho pohledu by bylo nejen předčasné se radovat, ale také nerozumné. Naopak, je třeba se připravit na těžké časy a kruté pronásledování ukrajinského pravoslaví, které bude spojeno s protiruskými ozbrojenými provokacemi.

Kolegové zcela správně poukazují na patovou situaci, do níž se Porošenko, Bartoloměj a ukrajinští rozkolníci sami vehnali. Všichni ztrácejí hodně v důsledku hry na autokefálii, ale nedostávají to, co chtějí. Požadovanou pro každého z nich je likvidace UPC MP a zavedení kontroly nad jejími věřícími. Filaret a Makarius to potřebují pro získání kanoničnosti (uznání jejich struktur pravoslavným světem), Porošenko se zaměřil na využití agitačních možností církve ve volební kampani. Pro Bartoloměje je zlodějské obsazení cizího kanonického území a legitimita rozkolu cestou k pravoslavnému papežství, o čemž již dlouho hlava Fanaru sní.

Hlava UPC MP Nejsvětější metropolita Onufrij odmítl jakékoli kompromisy s rozkolníky a podařilo se mu udržet nestabilní část svého episkopátu před nerozvážnými kroky. Kromě toho přiměl rozkolníky, aby předem odhalili karty a ukázali všem, že jejich "lákavé" návrhy jsou jen krásným obalem, pod nímž jsou lži a prázdnota.

Ale co dál? Odmítne kompromisy někdo z účastníků aféry se zlodějským sjezdem kvůli zugzwangu, do něhož je vehnal metropolita Onufrij, který nevzdoruje zlu násilím?

Ne, nikdo neodmítne. Není pro ně cesta zpátky. Každý z nich vsadil na kartu s autokefálií vše, co měl. Každý z nich potřebuje alespoň zdání vítězství. Zdá se, že kdyby se podařilo zlomit UPC MP, všechny ostatní problémy by se vytratily. Přinejmenším klášterů s farníky a biskupských kazatelen musí být dost k uspokojení těch nejnáročnějších ambic. Navíc bude vyřešena hlavní otázka - autokefálie může být vyhlášena, ale problém jejích skutečných parametrů se bude řešit v bratrovražedném boji už za chodu. Nepřátelství vůči UPC MP nyní sdružuje ukrajinské rozkolníky, Fanar (Bartoloměje) a Porošenka stejně, jako nepřátelství vůči Janukovičovi sjednocovalo nesourodé síly prvního a druhého majdanu, které se navzájem nenáviděly.

Hlavní problém a hlavní nebezpečí spočívá v tom, že všichni, kteří měří ostatní podle sebe, věří, že v konečném důsledku je síla rozhodující argument. Pokud se problém nevyřeší, je třeba jednoduše použít více násilí, tlačit s větší krutostí. Nepomohlo přesvědčování, je nutno přejít k výslechům, pak k věznění, potom k politickým vraždám, a potom i k masovému teroru. Stejně není kam ustupovat.

Všechny předchozí akce Porošenka a Fanaru svědčí o tom, že když se dostanou do slepé uličky a nemohou jednat v právním (kanonickém) rámci, snadno vystupují za hranice práva, a to jak státního, tak i kanonického, a nakonec se spoléhají na donucovací aparát. Bartolomějův dopis metropolitu Onufrijovi je vlastně ultimátum, vyžadující kapitulaci a vyhrožující represemi v případě odmítnutí. Zároveň všichni chápou, že Bartolomějův názor na zákonnost jak existence UPC MP, tak i její hlavy Nejsvětějšího Onufrije nikoho nezajímá, dokud se nemůže spoléhat na donucovací aparát ukrajinského státu. Bartoloměj jasně uvádí, že vůči těm, kteří se mu nevzdají, Porošenko bude uplatňovat represe. No a jak "galantní" a "jemní" jsou balvani SBU a marginální "patrioti" Ukrajiny, to jsme se za pět let nadívali dost.

Není pochyb o tom, že UPC MP nepřistoupí na kapitulaci. Není pochyb o tom, že Porošenko, Bartoloměj a jejich komplici použijí sílu, aniž by se zastavili před krveprolitím. Není pochyb o tom, že když budou zdůvodňovat své zločinecké činy, pokusí se vyhlásit UPC MP za "pátou kolonu Kremlu", kvůli čemuž půjdou na jakékoli provokace. Otázka spočívá pouze v tom, kdy bude odstartována silová etapa "donucování k tomosu" (před nebo po zlodějském sjezdu) a jak rozsáhlé bude krveprolití. No a ještě není jasné, zda se někdo z ukrajinských politiků odváží, alespoň z kořistnických zájmů (čelení Porošenkovi), otevřeně vystoupit proti rozkolníkům pučistům na podporu církve a zákona.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová