Nová republika

Nela Lisková
2. 1. 2018
Jsem absolutně znechucena postojem české vlády k válečnému konfliktu na východě Ukrajiny. To, jakým způsobem k této tak závažné otázce přistupuje Ministerstvo zahraničních věcí ČR a česká politická scéna je zločin. Od počátku konfliktu z našich daní financují vyvražďování nevinných obyvatel Donbasu a plně podporují psychopata a fašistu Porošenka. Jak je možné, že ještě někdo s ohledem na tolik tragickou historii, jako byla bezesporu druhá světová válka, může ve 21.století toto opět podporovat!

Vláda ČR z našich daní financuje zbraně a válečnou techniku, které vozí přímo na Ukrajinu Porošenkovi.

Například Vojenský opravárenský závod v Novém Jičíně se na tomto dohodnul ještě s bývalým premiérem Sobotkou a letouny Mrija z letiště v Mošnově se pravidelně za naše peníze, které sami nemáme pro potřebné v naši zemi, vozí těžká technika a zbraně Porošenkovi, aby sloužily k vyvražďování obyvatel Donbasu.

Porošenko uzákonil vrahy Banderovce za válečné veterány a vzdává jim hold, jakožto hrdinům, kteří jsou pro své (zlo)činy následování hodni. Těm Banderovcům, kteří vyvražďují v Donbasu celé rodiny, těhotné ženy zaživa rozřezávají motorovou pilou a před zraky rodičů vraždí jejich děti.

Toto vše podporuje česká vláda a jen mlčí a financuje, místo toho, aby s Ukrajinou ukončila veškeré styky a tyto zrůdné zločiny veřejně odsoudila!

Ukrajinský prezident Petro Porošenko podepsal zákon, který rozšiřuje řady válečných veteránů o někdejší příslušníky Ukrajinské povstalecké armády (UPA), ozbrojené složky Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) Stepana Bandery, lidově zvané Banderovci. Oznámil to list Ukrajinska pravda s odvoláním na parlamentní web.

Bandera za druhé světové války jako vůdce ukrajinských nacionalistů vyhlásil samostatný ukrajinský stát a spoléhal na podporu německého wehrmachtu. Byl ale zatčen gestapem a vězněn v koncentračních táborech. UPA mezitím na některých místech spolupracovala s Němci, jinde s nimi bojovala. Brutálně vyháněla Poláky z dnešní západní Ukrajiny, přičemž údajně zahynulo přes 100.000 lidí. Její příslušníci měli na svědomí také vyvražďování Židů a volyňských Čechů.

Velkým podporovatelem ukrajinských fašistů je europoslanec, zločinec a vlastizrádce Jaromír Štětina, který od počátku svého politického korytaření činí vše jen proti zájmům ČR. Tento bývalý komunista, agent STB "Plavec" a aktuálně velký odpůrce komunistů a Ruské federace, které v minulosti tolik " líbal nohy", pracuje pouze v zájmech americké administrativy a EU. Šéfa fašistického spolku AZOV, který se velkou měrou podílí na vyvražďování obyvatel Donbasu, pozval do EU parlamentu, kde ho blahořečil za hrdinu. Toto už je vrcholem cynismu a morálního úpadku.

Fašizace naši země probíhá ruku v ruce s islamizací a národ mlčí! Distancuji se od vlády, která nás zatáhla do západního hnijícího bahna a vůbec ji nezáleží na naši budoucnosti.

Vyzývám ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka, aby ukončil v zájmu České republiky veškeré styky s fašistickou Ukrajinou, přestal podporovat fašismus na Ukrajině a to i finančně z našich daní a veřejně odsoudil zvěrstva a vyvražďování nevinných, civilních obyvatel Donbasu.

Ministře Petříčku, většina slušných občanů ČR se plně distancuje od vaši podpory fašismu na Ukrajině a žádáme veřejnou omluvu za váš tak amorální a nelidský postoj! To, co jste udělal je neomluvitelné a měl byste odstoupit. Nejste hoden tohoto postu!

5. 1. 2018 lenta ukranews
Bezpečnostní služba Ukrajiny (SBU) zahájila vyšetřování pokusu o uchvácení moci v zemi, ke kterému došlo na jaře roku 2018. Informuje o tom list Ukrajinské zprávy s odkazem na materiály soudu. Podle šetření se v květnu loňského roku v České republice konala akce s názvem První národní ukrajinský kongres (PNUK). Účastníci shromáždění uznali Nejvyšší radu, Generální prokuraturu Ukrajiny a ministerstvo vnitra země zločinnými a nezákonnými organizacemi. PNUK byl vyhlášen jediným legislativním orgánem ukrajinské moci.

Na kongresu bylo rozhodnuto o vytvoření justiční linie moci - Ukrajinského lidového tribunálu. Provádět jeho rozhodnutí měla samostatná zvláštní služba s názvem Tajná exekuce.

PNUK se také usnesl na vytvoření nové silové struktury, jmenovitě Ukrajinské lidové armády, která "s cílem násilného uchopení moci a svržení ústavního zřízení" bude čelit Národní gardě a policii Ukrajiny.

Jako jediný kandidát na prezidentský úřad za PNUK byl zvolen Ivan Bubenčik, známý svou aktivní činností během masových protestních akcí v letech 2013-2014 v Kyjevě. Je podezřelý z vraždy dvou velitelů ukrajinských speciálních jednotek Berkut. Na jaře roku 2018 ho soud propustil, když se za něj zaručili poslanci za Blok Petra Porošenka.

Podle informace listu je vůdcem PNUK Rustam Tašbajev, který byl SBU vypovězen ze země v roce 2015 za organizování protivládní akce Majdan 3.0.

V prosinci 2018 soud nařídil soudní jazykový znalecký posudek prohlášení, schválených na shromáždění PNUK.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Jurij Gorodněnko
5. 1. 2018 ren.tv/blog/376694
Politici Evropské unie nemohli odolat provokacím dokonce ani v předvečer Nového roku. V předvečer svátku obvinili Sovětský svaz ... z "genocidy" obyvatel třetí říše. Podstata jejich obvinění je následující. Především uvalili odpovědnost na vládu SSSR za "deportaci německých civilistů". Mluvíme o těch Němcích, kteří byli vyhoštěni z území, která Německo ztratilo v důsledku druhé světové války. Podle prohlášení oficiálních zástupců německé vlády jich bylo nejméně 12 milionů. ... Pokud jde o "genocidu německého národa", ta skutečně byla. Přesněji řečeno, byla naplánována.

Ale ne Sovětským svazem, nýbrž Angličany a Američany. V podobě "Morgenthauova plánu", pojmenovaného podle ministra financí Spojených států, který jej vymyslel.

Je pravda, že přímo z území, která se stala součástí SSSR, bylo od května 1945 vyhoštěno 130 000 etnických Němců. Nicméně němečtí politici učinili Sovětský svaz zodpovědným za všechny své krajany, vyhnané nejen sovětskými úřady, ale i polskými, československými, rumunskými, maďarskými, jugoslávskými, italskými, francouzskými, dánskými, belgickými. Stejně tak uvalili odpovědnost i za údajnou smrt nejméně 2,25 milionu "deportovaných".

Nejen to, ale aby se posílilo emocionální pozadí, rozpoutali informační kampaň s příběhy, při nichž běhá mráz po zádech, o tom, jak vojáci Rudé armády "vpadali do domů, okrádali a znásilňovali ženy, děti, starce". Přičemž se této kampaně účastnili nejen němečtí politici a novináři, ale také oficiální osobnosti z EU (například rumunský velvyslanec v Moskvě Vasile Soare).

Himmler a zajatí sovětští vojáci

A opět se to neobešlo bez hry s čísly. Na základě "bádání" anglického historika Anthony Beevora byla Rudá armáda obviněna ze "znásilnění" nejméně 2 milionů dospělých žen a výrostků, z nichž údajně bylo zabito 240 000. Současně přisoudili Sovětskému svazu snahu "vyhladit německé válečné zajatce" a také "krádež většiny evropských kulturních hodnot".

Všechno toto bylo důvodem pro obvinění SSSR z "plánované genocidy německého národa". Obvinění, na jejichž základě chtějí nyní nástupce Sovětského svazu odsoudit a vážně počítají s tím, že od něj získají "materiální kompenzace". Za tímto účelem zástupci Alternativy pro Německo a Křesťansko-demokratické unie apelovali na vládu s iniciativou, aby byla poskytnuta právní pomoc "bývalým německým nuceným dělníkům". Takto zákonodárci Spolkové republiky Německo nazývají ty, kteří byli v sovětských táborech. Je pro ně navrhována náhrada škody s tím, že by se později mohly rozpočtové ztráty uhradit hmotnými nároky vůči Rusku.

Kdo by neuvěřil tomuto autentickému dokumentu?

"Oběťmi sovětské genocidy" nejsou jen civilisté, ale i zajatí vojáci a důstojníci Wehrmachtu, kteří byli údajně "nezákonně" zapojeni do práce v sovětských táborech. Přičemž němečtí politici neskrývají, že je to jen začátek. V případě úspěchu se počítá s rozšířením seznamu finančních nároků vůči Ruské federaci. Tím spíš, že byla tato iniciativa fakticky podpořena kancléřkou Angela Merkelovou, která uvedla, že vyhoštění etnických Němců ze sovětských území "nemůže být ani morálně, ani politicky a ani právně ospravedlněno".

Jak to často v rusofóbních kampaních bývá, neobešlo se to bez kuriozit. Zástupce kanceláře pro otázky kultury německé vlády požadoval "navrácení" kulturních cenností vyvezených do SSSR a obvinil Sovětský svaz z "drancování Evropy". Solidaritu s ním vyjádřili i zástupci dalších zemí. A nejen těch, které byly obsazeny Rudou armádou (Rakousko, Maďarsko), ale také těch, na jejichž území sovětská vojska nikdy nevstoupila (Belgie, Řecko, Lucembursko, Nizozemsko). Nejhumornější je, že v seznamu "obětí" se ocitla i ... Ukrajina. Země, která byla zakládajícím členem SSSR, obvinila Svaz z "krádeže svých národních cenností během druhé světové války".

Všechna tato obvinění by bylo snadné vyvrátit pomocí faktů a elementární logiky. Například, když si připomeneme, že mimosoudní popravy deportovaných osob nebyly prováděny v "totalitním" Sovětském svazu, ale v "civilizovaném"Československu (když ho vedl Edward Beneš, který přijel z Londýna) a ve Francii.

Nebo když si připomene, že v sovětských táborech zahynulo nebo zemřelo 14,9% vězňů třetí říše, zatímco v nacistických za mimořádně krátkou dobu bylo zabito více než 60% vojáků Rudé armády.

Konečně by bylo možné také připomenout, že pouze sovětský vrchní velitel vydal směrnici (č. 11072 ze dne 20. dubna 1945), výslovně zakazující špatné zacházení s Němci a hrozící vojenským polním soudem všem, kteří na poražených činili násilí. Angloamerické velení nic takového neudělalo. Kdyby se přece sovětští vojáci skutečně zabývali "výlučně rabováním, násilím a vraždami", tak proč tam nebyl na území, která obsadili, žádný partizánský boj? Jako odpověď na nacistickou okupaci se v SSSR rozvinulo masivní podzemní partyzánské hnutí, které bylo podporováno místním obyvatelstvem. V Německu nebylo nic takového. Naopak členové Vlkodlaku (Werwolf), kteří vznikli z podnětu Heinricha Himmlera, byli vydáváni sovětské správě samotnými Němci. Kdyby vojáci Rudé armády znásilňovali obyvatele východního Německa, tak ti by takto nikdy nekonali.

To vše by bylo možno označit jako protiargumenty. Ale to přece není hlavní otázka. Zločiny proti civilistům a zajatcům jsou v průběhu jakékoliv války nevyhnutelné. Protože samotná válka je zločin. V tomto kontextu nese zodpovědnost za všechna její zvěrstva ten, kdo ji rozpoutal.

Pokud jde o "genocidu německého národa", ta skutečně byla. Přesněji řečeno, byla naplánována. Ale ne Sovětským svazem, nýbrž Angličany a Američany. V podobě "Morgenthauova plánu", pojmenovaného podle ministra financí Spojených států, který jej vymyslel. Podle tohoto projektu se Německo mělo stát agrární zemí "snížením" (jak přiznal americký ministr zahraničí Hull) a ve skutečnosti zničením 40% jeho obyvatelstva. Tento plán byl oficiálně schválen USA a Velkou Británií na konferenci v Quebecu v září 1944. A pokud se někdo zasloužil, aby se upustilo od jeho realizace, nebyl to Washington, nebyl to Londýn, ale Sovětský svaz.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

5. 1. 2018

Jiří Jaroš Nickelli
5. 1. 2018
Ukrajina se jako stát opět zapsala do černé knihy historie. Státní legitimizace banderovců - tzv. OUN - jako "válečných veteránů" výrazně zhoršila zbytky dobrého jména Ukrajiny ve společenství civilizovaných států. Kdo byl Stěpan Bandera a kdo byli banderovci? Podle dnes jakýchsi dobových výkladů ukrajinských šovinistů byl Bandera vůdce "osvobozovacího boje za nezávislost Ukrajiny proti ďábelskému bolševismu". Jaké jsou skutečné historické reálie jeho osoby a hnutí, kterého byl jedním z čelných zástupců?

Ukrajina vznikla jako první útvar přechodné státnosti v roce 1917 z podpory německých a rakouských vojsk Mackensenovy a Böhm-Ermolliho okupačních armád. Tehdy se spojily atamanské pluky Machna, Petljury a Skoropadského k ovládnutí území tehdejší Malorusi. Politicky vytvořily Centrální Ukrajinskou radu, jejímž generálním sekretářem se stal Skoropadskij. Ta vládla pomocí dekretů - tzv. universálů. Tato vláda přispěla k brestlitevskému míru za asistence zejména Mackensenových trup. Po vyhrané občanské válce pak sovětské Rusko vyhnalo zbytky Mackensenovy armády a paralyzovalo i pluky Machna, Petljury a Skoropadského. Malorus-Ukrajina tak byla opět připojena k Velkorusku v novém státě SSSR od r. 1922.

Stepan Bandera v emigraci působil k založení OUN spolu s dalším činovníkem Melnikem. Ve Vídni roku 1929 za cizí peníze organizovali povstalecké oddíly OUN, mající odtrhnout Malorus-Ukrajinu od SSSR, a rovněž bojovat proti novému Polsku, jež podle Dohody zabralo východní území Malorusi a Bělorusi po tzv. Curzonovu linii. OUN byla ze stejného fašistického vejce jako chorvatské hnutí Ustašů, které založil bývalý poslanec Ante Pavelič téhož roku rovněž ve Vídni. Příslušníci obou hnutí byli cvičeni za fašistické peníze Italie a Uher v např. v táboře Jankapuzsta v Maďarsku. Tak jako Pavelič organizoval atentáty na představitele Jugoslavie, což nakonec vedlo k atentátu na krále Alexandra a ministra Francie Barthoua v Marseille, tak Bandera a Melnik organizovali hnutí atentátníků na významné polské představitele, dokonce i na ministra polské vlády. Poláci Banderu dopadli, odsoudili jej k vysokému trestu za organizaci 64 atentátů na významné Poláky. Z polského kriminálu Banderu vytáhl až Hitler po obsazení Polska. Hitler sice Banderu propustil, ale nedovolil mu zorganizovat samostatnou Ukrajinu, a opět jej po neslavném pokusu o ustavení státu Ukrajina internoval a propustil teprve i s Melnikem roku 1943, k fašistické kolaboraci - k boji proti Rudé armádě. Banderovci strašlivě prosluli vražděním Rusů, Bělorusů i Malorusů a rovněž ohromnými zvěrstvy proti Polákům a Židům na území tehdejší Ukrajiny. Existují tisíce svědectví a stovky dokumentů a fotografií o řádění banderovců. Film, který nedávno natočili Poláci o banderovském řádění, nic nepravdivého nezobrazuje, jen drasticky ukazuje tato zvěrstva. Když byl nacismus poražen Rudou armádou, banderovci se pokusili přes Polsko a ČSR, hlavně přes slovenské území, v letech 1944-1947 prorážet do Uher a hlavně do Rakouska. Přitom, podle svědectví brněnských příslušníků tehdejší SNB, jen na území Slovenska zavraždili 247 civilních osob!

Stepana Banderu a banderovce netřeba jakkoli adorovat. Bandera měl štěstí, podobně jako jeho ideologický jihoslovanský soukmenovec Pavelič, že nebyl postaven před norimberský soud. Tak jako Pavelič jako asylant dožil ve fašistickém Španělsku, tak Bandera přežil v západním Německu do r. 1959, kdy však byl zavražděn (údajně agentem KGB, nelze ovšem vyloučit ani jiné aktéry).

Fakt, že současná kyjevská vláda uzákonila postavení banderovců jako "válečných veteránů", je fackou odkazu odboje proti nacismu a fašismu pro celou Evropu. Světová federace veteránů by měla zasáhnout, vyloučit banderovce jako partnery ze svých řad, a vlády evropských zemí, zejména příslušníků antifašistické spojenecké koalice, by měly vmést ukrajinské vládě protestní nóty jako na běžícím pásu. V České republice by vládní orgány měly samozřejmě učinit totéž a neschovávat se alibisticky za nekňubovské prohlášení pana Petříčka o "složitých vnitřních otázkách" historie Ukrajiny. Všichni antifašisté Česka i Slovenska by měli hlasitě protestovat proti této legitimizované svévoli.

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno

O Banderoci také http://www.ceskenovinky1.eu/domains/ceskenovinky1.eu/2019/01/05/jan-campbell-bandera-nic-noveho/
a v jeho prospěch vědecky ZDE
smířlivě s pochopením českorozhlasovsky ZDE
Bandera jako hrdina českotelevizně: ZDE

5. 1. 2019 - Ďouba

Zpráva z cesty na Krym v červenci 2018

Den dvanáctý: Alupka - hory Děmerdži, pomník československým trolejbusům v Angarském sedle, Údolí duchů (Долина привидений), vrchol Alenga (slovenský Súlov) - Rybačje (polokemp)

Cestopis o Krymu zaujal některé naše anonymní trolly natolik, že se nemohou odtrhnout, ale současně naříkají, že už jsou unaveni, že trpí a nechtějí další pokračování. Pro ně jedna rada, na kterou asi sami nemohou přijít: Vůbec nový příspěvek neotvírejte a pusťte si raději ČT. Vidíte, ta nejgeniálnější řešení bývají tak jednoduchá! Ale do diskuse něčím přispějte, bylo by mi smutno, kdybyste nás opustili docela. Člověk se při čtení vašich "mouder" zasměje! Do písmen zhmotněná lidská hloupost, malost, zbabělost, nenávist. Bože, kam až se dá klesnout. Rusové říkají: "Mysleli jsme, že už hlouběji klesnout nelze a vtom někdo zespoda zaklepal"...

Opouštíme kemp Bělaja Rus v Alupce, který nám byl dobrým zázemím 3 noci. Vlastně jsme sem jezdili jen přespat a měli tu odložené věci. Pro tento účel je to asi ideální místo pro šetřivce, jako jsme my. Vše tu jakž takž funguje, sprchy, sociálky (záchody turecké), vybavená kuchyňka, chatičky s ledničkou, pračka, myčka aut). Na krymských plážích a v kempech jsou hojně a volně k použití jednoduché "mangaly" (мангал - gril). Stačí mít dřevěné uhlí (všude ho nabízejí), jehly a maso a můžete šašlikovat do aleluja. Lidé to plnou měrou využívají, nikde mangaly nezahálely. Mám pocit, že v kufru každého ruského auta se najde pytel uhlí a jehly. Zde info o šašlik (шашлык) a tady stručný a jasný přehled o ruské kuchyni. Je tam také info o "kvasu", o kterém jsem psal minule a který jsem upíjel z pětilitrovky ve druhé polovině "expedice". Také o šašliku, o tradičních ruských polévkách...

Zdálo se mi, že kemp vznikl z ubytoven dělníků, kteří stavěli a nedostavěli velký hotel v sousedství, ale asi to jen budí takový dojem. V kempu nelze postavit stany, není pro ně místo, je to asfaltové parkoviště, unimobuňky a pak už stráň k moři. Na pláž se ale přímo z kempu nelze dostat a okolo je to daleko. Tedy opravdu jen přespávací kemp pro celodenní výpady do okolí. A tam je co objevovat, ať vyrazíte kterýmkoli směrem.
Kemp byl plně obsazen, my jsme díky Alence měli tip v předstihu a telefonicky jsme si rezervovali jediné dvě volné chatičky.
Kemp v Alupce je také typu "nostalgie", ale víc připomíná "nekonečné provizorium". Myslím, že za 5 let už ho tam nenajdete, buldozer ho shrábne a bude nový. Nám ale udělal dobrou službu za minimální cenu. Platili jsme 350 rublů (asi 130 Kč) za osobu a noc. Odkaz na stránku kempu je v prvním odstavci, tady skočíte rovnou na fotogalerii.

Odjíždíme z kempu, aniž bychom využili zdejší myčku aut. Váhal jsem, nechtěl jsem dělat ostudu s naší zaprášenou Ladičkou, ale udělal jsem dobře. Zkoušku "blátem" a brodění má teprve před sebou.

Jedeme do hor "Děmerdži" a já se těším, protože jsem viděl videa a vím, jak vypadá "Údolí duchů". Zbytek výpravy to neví a tak se moc netěší, únava a lenivost dělají své. Dnes to nebude o šatičkách a zmrzlinách, ale o pohybu!

Inspirativní videa s Údolím duchů (ušetříte čas přehráváním dvojnásobnou rychlostí):

Projeli jsme okrajem Alušty (zítra tu máme druhé rande s Alenkou) a odbočujeme od moře, směr Simferopol. Tudy jezdí nejdelší trolejbusová linka světa Jalta - Simferopol, 96 km! Ale já jsem úplně zapomněl, že v Angarském sedle je památník československému trolejbusu"Škoda" a do sedla jsem nedojel, odbočili jsme o necelých 5 km dřív. To mě mrzí, chtěl jsem vzdát poctu našemu výrobku, který se tady těšil velké oblibě.

Poprvé jsem se dověděl o trolejbusu z videa Olega a Olega (YT kanál Krym udivljajet), když po tůře v horách Děmerdži odpočívali přímo pod škodováckým znakem

Převezeno více jak 20 milionů cestujících, rok výroby 1972, najeto 1,9 milionu km

Když jsem jimi jezdil, neuvědomoval jsem si, jak jsou krásné

Angarskij pereval a v něm pomník československým trolejbusům

Odbočujeme na Lavandu (Levandule) a tady se ptám na koňské farmě jednoho dědečka, kudy je nejlépe jít do Doliny duchů. Prý máme dojet až do vesnice Lučistoje, tam doleva a dojet do místa, kde budou stát "vaziki". Děkuji a cestou k autu přemýšlím, co jsou "vaziki". Mám to a jsem na sebe pyšný: jsou to "uaziki" (dědeček neměl zuby) a tedy auta vyrobená v UAZ (Uljanovský automobilový závod). Jedeme tam, na jedničku zdoláváme ostré stoupání, parkujeme na hranici převrácení. Hurá do hor.
Cestou z Lavandy do Lučistoje poprvé dobře vidíme Kateřinu II. Velikou (Kateřina II. Veliká, 1729 - 1796), teď ještě Maličkou.

Děmerdži, Dolina duchů, Kateřina II., hora Alenga

Více se otevírá pohled do Doliny duchů

Už tušíte, kde je Kateřina II.? Půjdeme se k ní podívat.

Toto je vchod do Doliny duchů, ale my jsme díky navigaci dědečka od koní a jeho "vazikům" parkovali ve výhodnějším místě, přímo pod údolím (víc vpravo a výš), screen z YT videa

Nástup do Doliny, přemisťujeme se "indiánským pochodem a během" neboli osvědčenou formou "běžecké turistiky"

Asi v polovině stoupání údolím je dobré odbočit vpravo a vyjít z lesa na tuto polanu. Tady se naše výprava nechtíc rozdělila, já jsem strašně zuřil a dodnes se dohadujeme, jestli jsem se ztratil já nebo oni. Tehdy jsem plamennou diskusi ukončil tím, že skupina se nikdy nesmí trhnout od svého velitele a velitelem jsem já (a musím vás pochválit, vybrali jste dobře...)

První místo krásných výhledů

Děmerdži, Dolina duchů. Chvilkami jsem si připadal jako na slovenském Súlově, některá místečka ho vzdáleně připomínají.

Pravda, pod Súlovem není moře

Dolina duchů, běžecká turistika

Pořád se mi zdálo, že mi ta skalka nad děvčaty, běžícími po "Sluneční polaně" něco připomíná a až teď, v lednu 2019, mi to docvaklo: to je Strážce Věčnosti! Znám ho z polských Bystřických hor (Góry Bystrzyckie, Strażnik Wieczności). To musíte vidět! (zdroj foto a info o Strážci Věčnosti)

Kateřina II. Veliká, teď už veliká

Kdo bude první na vrcholu Alenga (1 193 m)? Dole u moře Alušta, vpravo nahoře hora Medvěd (Míše leží na břiše a pije z moře, pod Medvědem leží tábor Artek)

Vrcholové plato Alengy

Alenga 1 193 m

Na vršku to fučelo

Rozhled z Alengy k SV, hory Děmerdži by chtělo někdy projít

Alenga je jen takový první strážný vrcholek v Jižním Děmerdži, hory pak pokračují a v nadmořské výšce 1 200 m lze putovat dál asi 30 km

Hory a moře, ideální krymská kombinace

Verča nedala jinak, musel jsem ji vyfotit. Hned se mi vybavila jedna fotka ze slovenského Súlova, hned ji vyhrabu

Pozor! To není Krym a Dolina duchů, ale Súlov, rok 2015

Slovenský Súlov je nádherný a kdo ho nezná, bude překvapen. Zde Skalní brána. Jako motivaci k výletu na Súlov si dovolím připojit ještě pár fotek:

Súlov, Slovenská republika

Súlov, Slovenská republika, Súlovský hrad

Súlov, Slovenská republika

Zpět na Krym. Optimální zkratkou sbíháme od Kateřiny II. Veliké direttissimou do vesničky Lučistoje.

Neodpustím si info, že v Dolině duchů se v roce 1966 natáčel dnes už kultovní sovětský film "Kavkazskaja plennica" (Ukradená nevěsta). Místní cestovky nabízejí prohlídku míst, kde se film odehrává. Pro zájemce dám do rozšiřujícího učiva pěkné video, ve kterém jsou ukázky z filmu a místa v Dolině duchů. Mám takový mlhavý dojem, že film byl za dávných časů k vidění i u nás.

Kousek od auta, na okraji Lučistého, je pramen vynikající ledové vody. Sedí u něho stařenka a prodává kytice levandule. Bereme vodu do lahví a lijeme si ji i za krk, abychom se zchladili. Povídáme s babičkou, kradmo si ji prohlížím a získávám pocit, že v mládí si povídala s Kateřinou II. Říká, že voda z pramene prodlužuje život...
Koupili jsme levanduli a ta nám provoní auto ve zbytku dní na Krymu. Postupně se bude rozpadat až bude úplně všude.

Od Vasilije mám tip na kemp v Malorečenskoje, jedeme tam. Cesta skýtá nádherné pohledy na moře i do hor. "Támhle jsme před chvilkou utíkali!"

Kemp jsme našli, zazvonili u brány, přišel pán, vůbec se netvářil nadšeně, že jsme přijeli, říká, že má plno a že na dvě noci stejně nebere (minimum je prý týden). Docela překvápko. Po návratu domů jsem si kemp našel na internetu. Třeba byste měli větší štěstí, vypadá to na dobré místo, proto přidávám odkaz.
Kemp U džokera, případně hledat: уджокера.рф

V mapě je blízko kemp v Rybačje, jedeme tam. Na kraji Malorečenského stojí Kostel - maják sv. Nikolaje (muzeum mořských katastrof). Zapadá slunce, fotím. Už mají zavřeno.

Kostel - maják sv. Nikolaj, muzeum mořských katastrof

Kemp v Rybačje je takový kemp - nekemp. Platí se tu symbolická cena za symbolický pocit, že jste v kempu. Občas teče voda a jsou tu špinavé turecké záchody, jinak vlastně nic. Ale lidí je tu plno, našli jsme místa pro stan, autem se k němu ale nedalo dojet. Zajímavá kamínková pláž. Vlny jdou šikmo ke břehu. V Rybačje plno stánků s občerstvením a restaurací. Noční život v plném proudu, i my jsme se stali jeho součástí. S Verčou jsme si dali k půlnoční večeři "plov" a já si potvrzuji, že je to vlastně naše rizoto.
Jestli bude kemp v Rybačje za pět let vypadat stejně, pak to znamená, že něco není v pořádku. Tak se "okupanti" snažte!

Rozšiřující učivo:
Kde se natáčel film "Kavkazskaja plennica", první část je o Dolině duchů a druhá o Aj-Petri, kde se také natáčelo (závěrečná honička):

Dolinou duchů na seznamovských mapách vede cyklotrasa. Pokud rádi nosíte kolo na rameně nebo metáte kozelce do propasti, pak je to trasa právě pro vás. Ostatním ji jednoznačně nedoporučuji, je to nesmysl.

Cyklotrasa Dolinou duchů, ale i ta jihovýchodně od ní, je nesmysl. Nenechte se nachytat. (zdroj: Seznam Mapy)

Více o Kostelu - majáku sv. Nikolaje je ve videu od 11:15 do 12:55, pak pokračuje info o rekonstruovaném Arteku a dál už video asi znáte (paláce Krymu, začátek videa Krymský most, Kerč):

Případně ještě videa o Děmerdži a Dolině duchů:

A pro zájemce ještě pár obrázků ze slovenského Súlova, který pro vás může být tréninkem na Dolinu duchů, kterou mi hodně připomíná (z roku 2001, foto Ďouba):

Lubomír Man
5. 1. 2018
Jsme lidé různí. Většina je nás ale taková, že se zabýváme dneškem, zítřkem, příštím měsícem, příštím rokem či dokonce i příštím desetiletím, ale dál už nehledíme. Nějak bylo a nějak bude, říkáme si – a zůstáváme tzv. v klidu. A je, bohužel, mezi námi jen nepatrná hrstka lidí, řekl bych vyvolených, kteří dokáží vidět dál, kteří z jevů našeho dnešního života, jež my, lidé prostí a nevybavení dálkovým a analytickým zrakem nadutě přehlížíme, dokáží oni vytvářet cosi pro nás, obyčejné smrtelníky nepředstavitelného. Totiž obrazy a vize budoucího světa – včetně jeho nadějí i hrozeb.

Byl takovým člověkem Marx, byl jím i americký prezident Eisenhower, když při odchodu ze své prezidetské funkce varoval své krajany před dalším rozvojem vojenskoprůmyslového komplexu USA, a stal se jím i někdejší dlouholetý americký ministr zahraničí Henry Kissinger, když prohlásil, že to, co se stalo v Kyjevě, je pouhou generálkou na to, co Západ připravuje pro Moskvu. A byl svého druhu prorokem i Němec Günther Verheugen, když už pár dnů po kyjevském majdanu prohlásil, že tohle nové, co v Kyjevě vzniklo, není nic jiného než vláda čistých fašistů z masa a kostí, jak dnes jeho slova pochodňové průvody banderovců v početných ukrajinských městech až nadmíru přesvědčivě potvrzují.

Ano, byli či jsou těmi vzácnými lidmi, schopnými vidět do budoucna, jen cizinzi, i když jsem jako národovdec pochopitelně též dumal, neměl-li bych mezi ně zařadit i našeho Komenského či Masaryka. Ale cosi mi s tímto zařazením jaksi neštimovalo a stalo se, že právě ve dnech mých váhání se na monitoru mého počítače objevil rozhovor internetového serveru Seznam.cz s dosavadním předsedou politické velkéstrany STAN Petrem Gazdíkem. A on, představte si tu náhodu, mluvil právě o tom, o čem jsem já zrovna psal. O vizích do daleké budoucnosti, které by měl správný politik mít, má-li být správným politikem. I o tom, že právě tyhle vize naše současná politika absolutně postrádá. Čímž samozřejmě naznačoval, že právě on, na rozdíl od těch dalších ašich politiků, tu vizi jako jediný má. A hned též dával k dobru, o čem tedy ta jeho vize je.

A teď se tedy raději něčeho chytněte, než to s vámi sekne. Protože víte, co on to za svou vizi označil? Přimknout se ke sjednocené Evropě, potažmo tedy k Evropské unii.

Čili to, co všechny strany našeho tzv. demobloku (ODS, lidovci, Piráti, TOP 09) a vedle nich i ANO a ČSSD už roky dojemně a svorně vzývají jako svůj svatý grál, má být čímsi Gazdíkovým naprosto originálním, novým a převratným, co zde dosud nebylo – čili jeho vizí. Jeho odkazem pro budoucí pokolení.

Prvním impulzem člověka, když takto celou věc domyslí, je začít se huronsky smát. Ale pak, jak se to stalo zrovna mně, vám rysy ve tváři nejspíš ztuhnou. Protože vás napadne, že tuhle ohranou písničku nemohl pan Gazdík, ať už si o jeho duševnu myslíte cokoli, za svou vizi považovat a dokonce ji za svou vizi i označit. Tímhle přimknutím k Evropské unii musí on myslet něco naprosto odlišného, něco radikálního, co před ním snad ještě nikdo neřekl, či se k tomu zatím ještě nepřiznal.

Což je nejspíš ze všeho zřeknutí se všeho našeho národního, naší vlastní politiky, naší kultury, možná i našeho jazyka. Naší svébytností. Máme se zkrátka stát částí evropského kadlubu, v němž všichni budou myslet stejně, to je evropsky, a ne česky, maďarsky nebo polsky. Televize nám bude i nadále a stále hustěji dávat jen evropské pořady v Bruselu či v Paříži vymyšlené, jako jsou Zázraky přírody či Star Dance, a jednotně uváděné od Giblartaru až po Čiernou nad Tisou. Zapomenout tedy nám bude třeba na stokrát úspěšnější zábavní české pořady pana Pixy, pana Opluštila, pana Podskalského, pana V. Dvořáka, pana Nekudy, pana Kaisera a Labudy, a ovládnout nás musí nikoli náš cit národní ale cit evropský. Protože nač všechno národní pinožení, když je zde možnost vyvořit velkou a sjednocenou Evropu, ve které, jak řekl kdysi Goebbels, i Čech bude se moci radovat z Hamburgu jako z přístavu a města svého. Zpoza drátěného plotu koncentračního tábora, chce se vám dořici, ale to už by bylo na článek další.

Mojmír Babáček
5. 1. 2019 Outsidermedia
Skupina 10 vědců z celého světa zveřejnila letos varování OSN, Světové zdravotnické organizaci a světovým vládám před zavedením nového systému mobilních komunikací, nazývaného G5, ke kterému má dojít v příštích dvou letech (v České republice od roku 2020) a který bude znamenat zvýšení úrovně elektromagnetického záření, kterému budou vystaveni lidé na celé planetě. (ZDE)

Je přitom známo, že například výskyt rakoviny neustále roste a přes omezování smogu v atmosféře přinejmenším v rozvinutých ekonomikách je nejpravděpodobnější příčinou jejího rostoucího výskytu zvyšování hustoty elektromagnetického záření v atmosféře, spojeného se zaváděním mobilních telefonních sítí, internetových komunikací atd.

Ve Velké Británii a ve Švédsku už byla uznána za nemoc i tzv. elektrosensitivita. To je stav, kdy elektromagnetické záření v atmosféře způsobuje lidem bolesti nebo jiné obtíže, které jim znemožňují vést normální život. Vědci ve své výzvě ke zrušení projektu na vybudování mobilní telekomunikační sítě G5 píší: „Prakticky všechno, co vlastníme nebo nakupujeme, od ledniček a praček až ke kartonům s mlékem, přes hřebeny a dětské plenky, bude vybaveno anténou a mikročipem a bude bezdrátově připojeno k internetu. Každý člověk na Zemi bude mít trvalý přístup k vysoce rychlostní bezdrátové komunikaci, a to v každém místě na planetě, včetně deštných pralesů, míst uprostřed oceánu a Antarktidy“.

Kromě toho, že se dále rozroste elektromagnetický smog, protože pro nový systém bude ve městech třeba, aby antény byly od sebe vzdálený nejvýš 150 metrů a do vesmíru bude muset být umístěno 20.000 satelitů, to bude znamenat i to, že lidé, pokud budou chtít používat mobilní telefony, budou moci být sledováni kdekoli na této planetě.

Ještě nebezpečnější pro demokracii ale je, že připojení mozku k počítačům a mobilním telefonům je dneska už jenom otázkou několika let. Díky miliardovým dotacím EU a USA na výzkum mozku je dnes znalost činnosti mozku a její propojení s počítači na takové úrovní, že vědci naučili počítač proměnit záznam elektromagnetických vln v mozku člověka, který vnímal tvář jiného člověka v podobiznu člověka, jehož tvář byla vnímána. (ZDE) Stejně tak už vědci vyvinuli systém, který přenáší záznamy kamery, umístěné na brýlích slepých lidí, kterým přestala fungovat sítnice, přímo do jejich mozku a vrací jim tak alespoň částečně schopnost vidět.

Pokud jde o působení na myšlení, byl vyvinut přístroj, který dokáže analyzovat mozkové vlny a nacházet v nich souhlásky a samohlásky a potom přenášet naše takto odhalené myšlenky na displej. Přesnost tohoto přístroje zatím dosáhla 90 %. (ZDE)

Podobně jako v případě zrakového vnímání je možné, při znalosti algoritmů mozkového zpracování slov, vygenerovat a přenést do mozku prostřednictvím s mozkem propojeného počítače připojeného k internetu nebo prostřednictvím chytrého telefonu, připojeného k mobilní síti myšlenky a vytvářet tak u lidí falešné vědomí.

Každý snadno podlehne svodu, že by místo vyklepávání textu na klávesnici nebo vyhledávání pomocí myši mohl jeho počítač nebo mobilní telefon reagovat přímo na dění v jeho mozku a zapisovat jeho myšlenky nebo provádět operace, které ho zrovna napadly. Společnosti Apple a Samsung ve skutečnosti už mají prototypy elektroencefalografických zařízení, které je možné si nasadit na hlavu a které jsou schopné předávat do jimi vyvíjených nových typů chytrých telefonů elektromagnetické vlny, vycházející z mozku. Chytré telefony je dokáží analyzovat, vyčíst z nich záměry jejich majitelů a provést příslušné operace. (ZDE)

Už v roce 2006 vložili vědci do mozku muže, který úplně ochrnul, implantát, který přenášel činnost jeho mozku do různých přístrojů a umožňoval mu tak otevírat e-mail, ovládat televizi a robotickou paži. Stejnou metodou dokázali ochrnutí lidé i hledat na internetu, hrát počítačové hry nebo řídit své pojízdné vozíky.

Lidé, jejichž mozky budou propojeny prostřednictvím počítačů nebo mobilních telefonů s celosvětovými komunikačními sítěmi, tak zpřístupní své mozky hackerům a nebo také tajným službám, které budou schopné generovat v myslích občanů myšlenky nebo city, které budou vyhovovat potřebám jejich vlád nebo potřebám cizích vlád, které se připojí k místním sítím.

V letošním roce byl na Světové ekonomické fórum v Davosu přizván i historik Juval Noah Harari. Redaktorka britského deníku Financial Times, která jeho přednášku uváděla, zdůraznila, že není obvyklé, aby byl mezi nejvýznamnější světové politiky a ekonomy přizván i historik. Juval Noah Harari ve své přednášce varoval před vznikem nové totality, založené na ovládání lidských mozků, ke které by mohlo dojít už v příští generaci. „Jakmile jsou [elitám] známé algoritmy [elektrických signálů v mozku], které nám rozumí lépe než my sami, budou moci předpovědět mé touhy, manipulovat mé city a dokonce rozhodovat místo mě. A když nebudeme dost opatrní, může být výsledkem nástup digitálních diktatur. Ve 21. století můžeme být zotročeni digitálními diktaturami“ řekl Harari. Podobně se v dubnu na konferenci v Las Vegas vyjádřila badatelka stanfordské univerzity v oboru neurologie a šéfka výzkumu firmy Dolby Labs, Poppy Crumová. Řekla: „Vaše přístroje budou o vás vědět víc než vy sami. Myslím, že je třeba, abychom se zamysleli nad tím, jak [tato data] budou použita.“

Jakkoli je dosažení dokonalosti v komunikaci mezi mozkem a počítačem otázkou jen ještě několika let, vlády zatím nevyvíjejí žádné úsilí k vytvoření zákonů, které by chránily svobodu lidského myšlení před útoky z vnějšího prostředí. V dubnu roku 2017 zveřejnili vědec v oboru neuroetiky z university v Basileji Marcello Ienca a právník se zaměřením na lidská práva z univerzity v Curychu Roberto Andorno v odborném časopise Life Sciences, Society and Policy (Vědy o životě, společnost a politika) článek „Na cestě k novým lidským právům ve věku neurovědy a neurotechnologie“, ve kterém vyzývali, aby byly zahájeny práce na zákonech, které by chránily lidské právo na svobodu a další lidská práva před zneužitím technologií, které otevírají přístup do lidského mozku. V článku psali: „Lidská mysl je… posledním útočištěm osobní svobody a sebeurčení“ a „…v současné době žádná právní nebo technická záruka nechrání mozková data před stejným dolováním dat a metodami pronikání do soukromí, jaká se používají u jiných druhů informací“. Ze světových médií se ale o jejich výzvě zmínil jen britský deník Guardian. Zdá se, že v současném demokratickém světě neexistuje politická vůle, která by chtěla dálkovému ovládání lidských mozků zabránit, přestože taková perspektiva zpochybňuje základní principy demokracie

V letech 2016 a 2017 přesvědčovalo 10 evropských organizací Evropskou komisi a Evropský parlament, aby, vzhledem k tomu, že k dálkovému ovládání lidských mozků je možné použít i pulsované mikrovlny, začaly na příslušných zákonech pracovat. (ZDE) Obě instituce se ale vymluvily na to, že tyto zákony musí být vypracovávány v jednotlivých členských státech Evropské unie zvlášť.

K dosažení zákazu používání těchto zbraní ve válce je přitom nutné vypracovat mezinárodní dohodu. Už v minulém století vybudovaly Rusko a USA systémy, které jsou schopné vyvolat manipulací ionosféry extra dlouhé vlny, odpovídající frekvencím činnosti lidské nervové soustavy ve velkých oblastech naší planety a řídit tak nervovou činnost mozků celých populací (článekPsychoelektronické ohrožení demokracie, kapitola Ruský systém SURA a americký systém HAARP a možnost globálního působení na lidský nervový systém). Začátkem letošního roku oznámila budování takového systému i Čína. Deník South China Morning Post připustil ve svém článku i použití tohoto systému k ovládání lidských mozků. (ZDE)

Vlády by měly, místo utajování existence těchto zbraní, usilovat o vytvoření demokratičtějšího systému mezinárodní politiky, který by nahradil současný boj o moc a vytvořil tak předpoklady pro mezinárodní zákaz používání technologií dálkového ovládání lidských mozků.

Andrej Babiš odpověděl vloni na příslušnou žádost českého Spolku za zákaz manipulace lidského nervového systému radiofrekvenčním zářením, prostřednictvím svého asistenta, že ji bere na vědomí.

- - -

-rp-

5.1.2019 PrvníZprávy
Blížící se termín prezidentských voleb na Ukrajině představuje záruku, že nejbližší tři měsíce budeme slyšet o této rozlehlé zemi prakticky každý den, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.
Zatím to platí v míře vrchovaté. Ještě před koncem roku prezident Porošenko podepsal zákon, který všem bývalým bojovníkům UPA (Ukrajinské povstalecké armády) přiznává statut válečných veteránů. Doposud se to týkalo jen těch, kteří bojovali nejen proti Rudé armádě (což byli všichni z UPA), ale také proti německým okupantům.

Podle nového zákona tedy válečnými veterány a bojovníky za svobodu Ukrajiny budou také ti, kdož zůstali věrnými spojenci Wehrmachtu a jednotek SS až do konce války. Ukrajinské příslušníky divize SS Galizien zákon výslovně nezmiňuje, avšak uvidíme jaká bude praxe. Proti zákonu protestovala Ruská federace, Izrael a Polsko, Západ jako takový mlčí ve všech řečech, jen český ministr zahraničí Petříček prohlásil, že jde o ukrajinskou vnitřní záležitost.

Nejde, jedná se o první pokus zásadně revidovat výsledky II. světové války, změnit pohled na dějiny. Čiré zlo již není nacismus a Hitlerovo Německo, ale bývalý Sovětský svaz a dnešní Ruská federace. Dobří hoši přece bojovali proti SSSR, a to, že byli spojenci, případně příslušníci jednotek SS a pachateli těch nejstrašnějších válečných zločinů, „demokratický“ Západ a zejména Evropská unie považuje jen za drobnou vadu, o které se nemluví. My přece potřebujeme spojence ochotné bojovat proti Rusku dnes, což ukrajinští (neo)nacisté alespoň verbálně slibují.

Jejich pochodňový průvod v Kyjevě při oslavě narozenin Stefana Bandery byl připomínkou toho, že historie se občas pohybuje v bludném kruhu kvůli politice dvojího metru a dvojích standardů. Pro Brusel je protiruská orientace Ukrajiny zárukou demokracie. Pro pana ministra Petříčka také.

Na Nový rok bude Ukrajina slavit Banderovy narozeniny - oficiálně!

Ledva uhasly pochodně z banderovské oslavy, Kyjev znovu připomenul, že má válečné loďstvo, které bude plout z Černého do Azovského moře Kerčským průlivem, „Ať se to Rusům líbí, nebo ne.“ Ministr obrany Poltorak poznamenal, že lodě pojedou dvacetkrát, třicetkrát a třeba i stokrát. Nevím, pokud by zopakovaly trasu těch zadržených v listopadu, asi by těch proplutí tolik nebylo.

Poslední zajímavá zpráva z Ukrajiny se objevila v pátek. Zaujala mě, protože se přímo týká České republiky. Ukrajinská tajná služba SBU začala vyšetřovat pokus o státní převrat v Kyjevě, ke kterému došlo v květnu loňského roku v Čechách. Na blíže neurčeném místě u nás se sešel První národní ukrajinský kongres (PNUK), který označil Vrchní radu, Generální prokuraturu a ministerstvo vnitra Ukrajiny za nezákonné a zločinecké organizace.

Proto se rozhodl vytvořit vlastní soud „Ukrajinský lidový tribunál“, jehož rozsudky bude realizovat zvláštní zpravodajská služba nazvaná „Tajné exekuce“. Kongres vyzval k vytvoření „Ukrajinské lidové armády“ sestávající z pěti legií, která provede státní převrat a bude bojovat proti policii a Národní gardě. Vybrali také svého prezidentského kandidáta Ivana Bubenčíka.

Toho krátce předtím podmínečně propustili z vězení. Bubenčík byl známá postava Majdanu v roce 2014 a je důvodně podezřelý z toho, že zastřelil dva velitele policejního útvaru Berkut, a patřil k osobám, které rozpoutali masakr, jež vedl k pádu prezidenta Janukovyče.

Kongres organizoval jistý Rustam Tašbajev, jehož v roce 2015 SBU vyhostila z Ukrajiny, kvůli akci Majdan 3. 0. Takže nejenom Nadija Savčenková se snažila o státní převrat. SBU považuje zasedání Prvního národního ukrajinského kongresu za pokus o založení teroristické organizace (jimi se Ukrajina kdysi přímo hemžila, ostatně sám Bandera byl v Polsku odsouzen k smrti za atentát na ministra vnitra). Docela by mě zajímalo, zda si naše tajné služby ve své zběsilé honbě za ruskými a čínskými špiony všímají i podobných rizikových jevů.

- - -

6. 1. 2019 Parlamentní listy
Prezident Miloš Zeman je při všech výhradách osobou, která nepanáčkuje na zapískání. Přestože jeho nezvolení bylo naléhavým zájmem těch, kteří pomalu ztrácejí půdu pod nohama, nepomohlo jim k tomu ani to, že ovládají veřejnoprávní média. Tradiční pravice už dokázala, co dokáže, tradiční levice dokazuje, že ustoupila natolik, že už nemá co nabídnout, a tak není divu, že voliče nejvíce oslovuje velký pragmatik Andrej Babiš. Při ohlédnutí za minulým rokem bývalý ministr zdravotnictví Ivan David také tvrdí, že největší příležitost k manipulacím veřejným míněním stále mají Český rozhlas a Česká televize, tedy ti, kteří se jich zmocnili a nakládají s nimi, jako by byly jejich.

Rok 2018 byl na domácí politické události dost bohatý. Volili jsme prezidenta, konaly se komunální a senátní volby, vznikla nová vláda. Čím to, že i druhá přímá volba hlavy státu vyvolala takové emoce jako první zvolení Miloše Zemana? Je to způsobem volby, že je do ní každý občan vtažen na rozdíl od předchozího parlamentního rozhodování, nebo to je především osobou vítěze?
Prezident je mimo jiné symbolická figura. A ONI pomalu ztrácejí půdu pod nohama. Porazit Miloše Zemana byl proto JEJICH naléhavý zájem. Jenže nejméně vadit šéfům akademických ústavů a rozdělovat peníze v Akademii věd není kvalifikace postačující pro oslovení váhajících voličů – jak se ukázalo. Hezky to vystihla jedna moje bývalá kolegyně: „Nikdy by mě nenapadlo, že budu muset volit Miloše Zemana.“ ONI ještě mnohé ovládají, zejména Český rozhlas a Českou televizi, ale mohli se přesvědčit, že ani to nestačí. Mně dělají starosti příští volby. Najdeme důstojného kandidáta, nebo strpíme nějakého „kisku“? Miloš Zeman společnost nerozděluje, ta je rozdělená a nevím, jaké vnější ohrožení by muselo nastat, aby byla sjednotitelná. Současný prezident je při všech výhradách osobou, která nepanáčkuje na zapískání. V Evropské unii patří k výjimkám. Naštěstí, ale stačit to nebude.

V protestech proti své osobě si s prezidentem vůbec nezadal premiér Andrej Babiš. Jeho kritici mu mimo jiné vyčítají předlistopadovou minulost, kauzu Čapí hnízdo, střet zájmů a evropské dotace pro Agrofert v době, kdy stojí v čele vlády, kumulaci politické, ekonomické a mediální moci, ale i to, že se jeho kabinet opírá o podporu komunistů. Své odpůrce rozlítil i prohlášením, že nikdy neodstoupí. Diskvalifikuje ho něco z uvedeného z výkonu funkce premiéra, nebo jako vítěz voleb a s důvěrou Sněmovny má na tuto funkci „právo“ a pouliční protesty proti němu jsou bezpředmětné?
Nepatřím k obdivovatelům krajně pragmatického premiéra. Celý život dokázal být zadobře s každým, kdo pro něj byl důležitý, a perfektně ovládá „má dáti - dal“. To je program, se kterým může být úspěšný podnikatel, ne země. Před listopadem byl pro Andreje Babiše důležitý někdo jiný, s někým jiným bylo třeba být zadobře. Pamatujeme si vtip z tehdejší doby: „Jak se máš?“ „Výborně!“ „To musíš být pěkná svině!…“ I dnešní doba má své slovy Karla Kryla „skromný úředníky“ a také dojiče systému, ovšem ty mladší bez minulosti. Z Čapího hnízda nic nebude. A když v čele vlády může být miliardář, proč by nemohl požívat „rovných práv“? Miliardář má v politice střet zájmů už z definice. Většině miliardářů stačí řídit běh věcí ze zákulisí, a starají se jen o svůj kšeft.

Říci v pravou chvíli „Nikdy neodstoupím!“ je přece krásně demoralizující pro soupeře. Rozlícení je ještě víc shazuje... Nemáme zákon, který by miliardářům zakazoval koupit si vlastní politickou stranu. V antických Athénách mohl být ostrakizován každý, jehož vliv by ohrožoval demokracii. Jenže Andrej Babiš dělá, co může, a drtivě vítězí. Ani nepotřebuje překračovat demokratická pravidla. Čím více se jeho oponenti vztekají, tím více ukazují svoji neškodnost. Každý má právo ANO v demokratických volbách porazit. Jenže tradiční pravice už dokázala, co dokáže, tradiční levice dokazuje, že ustoupila natolik, že už nemá co nabídnout, a tak zbývá Velký Pragmatik, nedostatečně diagnostikovaní Piráti a mainstreamem ostrakizovaný Okamura. Skutečných osobností pramálo. Přitažlivý program není vidět. V případě jedněch neexistuje, v případě jiných není na očích.

Jak lze na první rok vládnutí kabinetu Andreje Babiše pohlížet? Bylo líp, jak slibuje slogan hnutí ANO? Projídáme budoucnost, jak státní rozpočet a údajné rozhazování vlády tepe opozice?
ONI budoucnost prožrali už dávno, dnes už se jen paběrkuje. V některých ohledech může být líp, v jiných a pro jiné bude hůř. Jak se říká, sliby se slibují, blázni se radují.

Prezident a premiér jsou nejčastěji zmiňováni, když se mluví o tom, že česká společnost je rozdělená. Byla v minulosti svornější? Jsou Miloš Zeman a Andrej Babiš viníky, že národ není jednotný? Nebo ti, co se nedovedou smířit s prohrou? Nebo média, která spory a konflikty ještě více podněcují? Nebo někdo jiný?
Společnost byla, je a bude rozdělena zájmy. Nové je jen to, že stále více lidí si své zájmy uvědomuje. Probrali se z fascinace velkými slovy a nereálným očekáváním. Těžko dnes přijít s uvěřitelnými sliby. Většinu národa, dokud je ještě aspoň trochu národem, sjednotí spíš pocit reálného ohrožení. Ohrožení je, pocit zatím u podstatné části populace chybí. Snaha aktivistických médií, která ovládají ONI, se mi jeví jako kontraproduktivní. Jak se říká ve skupinové psychoterapii, zatím dochází k „městnání tenze“.

Podobné lamentace jako nad rozdělenou společností zaznívají i nad tím, že je naše demokracie v ohrožení. Vnímáte rovněž takové nebezpečí, a v čem především spočívá?
Demokracie je v ohrožení vždy. Jak pravil, tuším Pinochet, demokracie má v sobě zárodek svého zániku. „Demokracie“ se jeví jako demokracie, pokud nejsou zájmy skutečně mocných identifikovány jako rozporné se zájmy lidu. Pak začne demokracie vadit, už ji nelze předstírat. Andrej Babiš to, co zbylo z demokracie, neohrozí, ani kdyby chtěl, Miloš Zeman demokracii ohrozit nikdy nechtěl, bez ní by nebyl zvolen, demokracii neohrožují ani ti, kteří nechtějí respektovat, že byl demokraticky zvolen. Ohrožení demokracie přichází od špiček nadnárodních korporací a od těch, kteří jim vědomě či nevědomě slouží.

Z volených zástupců lidu jsou v Česku bezesporu nejvíce stranou pozornosti europoslanci. Jen ve chvíli, kdy někteří z české jedenadvacítky hlasují spíše v zájmu Bruselu než vlastní země, nejčastěji jsou zmiňováni Jaromír Štětina, Stanislav Polčák či Luděk Niedermayer, se o ně trochu zvýší zájem. Co si o našich zástupcích v Evropském parlamentu myslíte?
O některých si nemyslím nic dobrého, například o těch jmenovaných. Jak napsal Gabriel Laub: „Posaďte je do první řady a budou tleskat čemukoli.“ Některým europoslancům bych dal spíše plusové znaménko a některé blíže neznám. Osobně znám jen některé, nejvíce Jana Kellera, který tam napříště, bohužel, už nebude.

Koncem května se uskuteční volby do Evropského parlamentu. Jsou v české společnosti takové nálady, aby poslala tentokrát do Bruselu sestavu bez eurohujerů, případně minimalizovala jejich počet, ale takové zástupce, kteří by hájili hlavně její zájmy?
Europoslance nominují politické strany. Teoreticky mohou vzniknout nějaké nové, ale je vyloučeno, aby získaly potřebný vliv. V ČR se už nic převratného nestačí stát. Nečekám významnější změnu. Tu by mohla představovat SPD, ale bude systematicky upozaďována. Největší příležitost k manipulacím veřejným míněním „českého národa“ stále mají Český rozhlas a Česká televize, tedy ti, kteří se jich zmocnili a nakládají s nimi, jako by byly jejich.

Vzhledem k nástupu nejrůznějších hnutí v členských zemích EU, která nynější Unii nejsou příliš nakloněna, je reálné, že by se Evropská unie z nynějšího chrliče příkazů a zákazů mohla změnit v něco, co by svým členům dalo více volnosti a povolilo jim trochu tu svěrací kazajku?
Ne, to není reálné. Vládci Evropské unie se dosazují sami a nezmění se. Dokážou ale svých chováním vyvolat velkou nelibost, a ta už nejméně dva roky narůstá. Rozpad EU je ale záležitostí řady let, i když rozkol existuje a rozpad už začal. Oni jsou jasně odhodláni zničit národní státy a od toho neustoupí.

Česká republika čelí už nějakou dobu kritice z EU, že se „nestaví dobře“ k migrační krizi. Dokonce belgický premiér Charles Michel týden před svou demisí prohlásil, že země V4 svým postojem k migraci vyvolávají otázku, zda by měly zůstat v schengenském prostoru. Česko bylo jednou z pěti zemí, které hlasovaly proti přijetí Globálního paktu OSN o migraci, pakt o uprchlících ale podpořilo, ačkoli měl Andrej Babiš jiný názor než ministr zahraničí Tomáš Petříček. Jak si tohle vysvětlit? Není to signál ke změně českého postoje k těm, kteří přicházejí nyní do Evropy ze Sýrie, z Afriky i odjinud, a byla by taková změna namístě?
Země V4 možná vypadnou z schengenského prostoru, ale ještě dříve to, co zbývá z Belgie, přestane být Belgií. Pakty jsou deklarace. Důležité je, co se stane, až vznikne tlak na praktické naplňování deklarací. Andrej Babiš se po stopadesáté v životě snaží, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Petříček se jen snaží, aby se vlk nažral. S vlkem stojí a padá. Odpor proti masovému příchodu neuplatnitelných a už i jen tím nebezpečných lidí se nezmírní. Naopak. Propagátoři imigrace začnou zalézat do děr. O to bych se vsadil.

Šéf české diplomacie Tomáš Petříček sklidil koncem roku z vícero stran kritiku za vyjádření svého úřadu, že české ministerstvo zahraničí považuje zákon o banderovcích za záležitost Ukrajiny. Jeho spolustraník a bývalý první místopředseda ČSSD Michal Hašek reagoval, že se jako občan České republiky za takové stanovisko stydí, protože je urážkou oběti banderovců za války i po válce, včetně Čechů a Slováků. Jak na vás dodatečně jmenovaný ministr za dva a půl měsíce ve funkci zatím působí?
Sdílím stanovisko Michala Haška, a to bez ohledu na oběti banderovců v Čechách a na Slovensku. Stačí oběti polské, ruské a židovské, stačí evidentní fašismus a kolaborace s nacismem. Pan Petříček na mě působit nemůže, ani já bohužel nemohu působit na něj, jinak bych působil, aby zmizel.

Co byste přál České republice do nového roku? Kam bychom měli v roce 2019 směřovat?
Měli bychom co nejvíce zůstat národním státem. Nemíním národ ve smyslu genetickém, to je zejména ve střední Evropě naprostý nesmysl. Myslím „politický národ“, myslím lidi, kteří se hlásí k tradicím národní kultury a chtějící nadále tvořit komunitu, která zastává společné zájmy na společně obývaném území. Měli bychom, co nejvíce to půjde, prosazovat „politiku všech azimutů“ a nenechat se vtáhnout do her velmocí. To znamená co nejvíc se zbavit jejich sluhů. Přál bych České republice, aby se to podařilo, protože jinak dlouho nepřežije.

Taras2
5.1.2019 TarasovaTerasa
Žijeme v době, kdy pravda není to, co se našim očím, uším i ostatním smyslům, jakož hlavně i rozumu jeví, ale místo pravdy nastupuje názor, ideologie, fanatizmus, vyvolané prospěchářstvím a někdy i zabedněností a zlovolností jejich nositele. Teprve pod zorným úhlem ideologie a přes brýle fanatizmu je prý možné dojít k tomu jedinému správnému názoru a vyjeví se nám pravda, jako když slepice vypšoukne vajíčko.
Dnes a denně jsme konfrontováni s tím, že odporná a zjevná lež je transformována přes média a tlamy politiků a historiků do běloskvoucí pravdy, že tohle svinstvo podporují davy agresivních a hulákajících ksindlů, kteří z toho mají osobní prospěch. A není možné, aby byli jenom svedeni, ohloupeni propagandou, jsou to skutečně ničemné povahy.

Na podporu svých tvrzení uvedu jenom dva příklady. Zločinné rozkradení státního majetku po roce 1990 prý byla úžasně promyšlená a skvělá transformace, elegantní přechod (léčba Klausem) mezi direktivním plánovacím systémem a tržním hospodářstvím.

Nebo aktuální prasárna, Rusko se prý chystá vojensky napadnout a okupovat pobaltské státy, potom Polsko (tam z toho strachem kakají hranatá hovínka) a potom i celou Evropu. A protože se tak strašně bojíme rozpínavosti Ruska (samozřejmě opak je pravdou, Rusko alias SSSR se scvrklo tak, jak by žádný stát na světě nedovolil), tak musíme k jeho hranicím přisunovat vojenskou techniku i síly, budovat základny včetně raketových, okolo jeho hranic pořádat manévry a hrozit mu silou, sankcionovat, propagandisticky skandalizovat a ponižovat.

Budu pokračovat důsledky toho druhého příkladu. Za tohoto stavu je velmi pravděpodobné, že se v Rusku dostane k moci klika (podporovaná armádou a dalšími siloviky), která nastolí opět tuhý režim, patrně diktátorský, protože Putinův přístup jim bude připadat příliš měkký až vlastizrádný. Samozřejmě, nebude moci nepřátelskému Západu uškodit hospodářsky, Rusko je ekonomicky i vojensky v podstatě na úrovni Itálie, ovšem s jedinou výjimkou: vlastní obrovské množství jaderných zbraní, tj. jak hlavic, tak i jejich nosičů, takže je v tomto směru a parametru srovnatelné s USA. A je schopno zničit státy NATO, vymazat je z mapy, v rámci několika hodin. A samozřejmě bude i ono recipročně zničeno.

Co potom bude obyvatelstvu zbývat, poté, co pasivně přihlíželo k politice dráždění hada bosou nohou? Odpovědět kulturně, písní Teď už máme, co jsme chtěli, nebo promítáním filmu Někdo to rád horké?

Je tedy zřejmé, že jediná možná strategie Západu pro vztah k Rusku je spolupráce, debata, respektování jeho základních zájmů. Přestat ho bezdůvodně urážet, ohrožovat a ponižovat, protože s nástupem ruského diktátorské režimu stoupne možnost začátku třetí světové války násobně, třeba i jenom náhodou, technickým selháním. Když jsou spouště naštelovány na velmi jemné brnknutí, pak stačí jenom vánek a už to jede.

Jenže právě tohoto rozumného a neagresivního přístupu nejsou současné vedoucí politické síly Západu schopny. Čím dál více je jasné, že je to z důvodů slabosti, zaprodanosti, neschopnosti a hlouposti jeho vedoucích politiků. Proboha, připadá vám snad Trump nebo Clintonová normální? Nebo spíše jako hysteričtí zástupci vojensko-průmyslového komplexu, podnikatelské kapitalistické sebranky a židovské lobby? Myslíte, že zjevně hloupatá Merkelová, bisexuální slaboch a odchovanec bankovního kapitálu Macron nebo excentrická a z reality vyšinutá Mayová jsou schopni zastávat svým zemím i Evropě prospěšná a rozumná stanoviska?

Tato drtivá nekompetentnost vedoucích politiků Západu a jejich politiky vede dvěma rozhodujícími směry. Za prvé – k ohrožení života na Zemi, ohrožení existence lidstva. Politikům, kteří připomínají malé děti na pískovisti, byly dány na hraní lopatička a kyblíček, se kterými mohou zničit planetu.

Za druhé – Nejsou schopni vést racionální a lidem prospěšnou politiku, neboť ta jejich politika nereaguje na skutečné hrozby, ale vyžívá se ve smyšleném a prolhaném politickém tyjátru. Což povede k postupné radikalizaci občanů. Těm je čím dále více zřejmé, že současná tzv. liberální demokracie je pouze podstatu věci zakrývající předkožkou na ohavném pyji kapitálu, a tak, jak se zhoršuje postavení obyčejných lidí a roste jejich ohrožení silami a tendencemi, na které politici nereagují (ohrožení míru natoidními šmejdy, bezuzdné vykořisťování kapitálem, likvidace sociálních vymožeností, islámská invaze do Evropy), dojde pravděpodobně k vývoji, srovnatelnému s ruským: pokud bude opozice k neoliberálnímu třeštění schopna postavit alternativu, politickou stranu s radikálním programem a charismatickým vůdcem, je celkem logické, že i přes diktátorské a rasistické tendence získá takový program většinu. Podobnost s Výmarskou republikou je samozřejmě náhodná.

A pak si zase budeme moci zazpívat a promítnout film.

P. S.
Soudím, že jedinou odpovědí na současný, v článku popsaný stav je i radikalizace mého blogu a mých referátů. Tedy opět – šavle hore!

Jan Campbell
6.1.2019 VašeVěc

Zákonem umožněná oslava 110. narozenin někdejšího nacionalistického vůdce Ukrajiny Stepana Bandery, reakce ministrů Petříčka a Hamáčka, německé vlády, EK a podobných institucí nepředstavují nic nového. Proč?

Krátký příspěvek nabízí informaci ke studiu, dovolující zájemcům přiblížit se odpovědi na otázku, získat pochopení pro komplexní problematiku, kterou představuje tolerování zločinů a zločinců, pokus o přepsání historie, pohrávání si s nacismem, nacionalismem a tzv. populismem, vše ve jménu boje proti Rusku.

National Archives at College Park, Maryland, nabízí na svém speciálním terminálu, podobně jako e-knihovna CIA a německý Spiegel z roku 1959 ( http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-42623068.html ) , abych uvedl tři zdroje z mnoha jiných, kopie dokumentů potvrzující, že Bandera byl hodnocen předchůdkyněmi CIA, založena 18.9.1947 (CIC a OSS), jako terorista (dokument ze 4.2.1948), a že pracoval jako německý špión pod jménem Konsul-2 (CIA, 1951, 4 str.) v rámci struktury Fremde Heere Ost. Tu založil ve službách USA Reinhard Gehlen. Ve Fremde Heere Ost pracovalo bez vědomí veřejnosti více než 4 000 nacistů provádějících špionáž proti SSSR jako analytici, vědci nebo inženýři. Dokumenty nabízejí také odpověď na otázku, proč byl Bandera osvobozen vojenskou zpravodajskou službou OKW vedenou Wilhelmem Franzem Canarisem (1887 – 1945) z polské věznice, a proč bylo těžké i pro cizí zpravodajské služby zjistit Banderovo místo pobytu v Německu.

Komu nestačí tato nápověda, může hledat dál v archivu CIA. Ten nabízí spis o nacismu a osobě Bandera v obsahu 239 stran. Dokument 10 April 1947, Secret Internal Route Slip for CIC, European Theater // INSCOMDossier ZF010016WJ. P. 1919-1920 mluví sám za sebe. Článek ve Spiegel napsal, pokud mě paměť neklame, Jaroslav Stecko (1912 - 1986). Ten pochodoval do Lvova společně s Němci 30. června 1941. Již povrchní studium dokumentů indikuje, že od 50. let minulého století se pracovalo na oživení Bandery jako symbolu hnutí proti všemu, co je ruské, nebo spojené s Ruskem. Dokazují to nejenom ukrajinský časopis nacionalistů v USA pojmenovaný Svoboda, ale i příspěvky v NY Herald Tribune, práce historika Jeffry Burds, https://www.livelib.ru/author/1082684-dzheffri-burds , j.burds@neu.edu, profesora (American University) Christopher Simpson, nazvaná Blowback, a dalších, včetně projevu Churchilla ve Fultonu (5.3.1946). Ten odpískal boj proti SSSR a umožnil využití Bandery a jeho stoupenců v poválečném boji proti SSSR, dnes RF.

Bandera se prokazatelně 13x tajně setkal s představiteli CIA. Například: 22.3.1950 v Hamburku, 17.5.1950 s CIA, 7.5.1951 na letecké základně USA ve Wiesbadenu, atd. Byl CIA zaregistrován pod EGMA 128250 15. ledna 1955. V roce 1957 přišla CIA a MI-6 k přesvědčení, že většina agentů Bandery se dostala pod kontrolu orgánů SSSR. Než Bandera mohl odletět do USA v říjnu 1959, zemřel. Jak? To je jiná historie.

Bandera se oficiálně zúčastnil dvou tajných operací CIA: Redwood a Aerodynamic. Dříve pod jménem Ukrainische - Gesellschaft für Auslandsstudien. Mohu si představit, že tajná operace pokračuje i dnes. Koho zajímá téma Bandera – USA – Ukrajina může si přečíst knihu Old Nazis, the New Right, and the Republican Party (South End Press, 1991) nebo si přečíst interview Paul H. Rosenberga s autorem Russ Bellant, nazvanémSeven Decades of Nazi Collaboration: America’s Dirty Little Ukraine Secret, z 28. Března 2014 v The Nation.coma Foreign Policy In Focus.

Kdo se diví zákonu Ukrajiny, oslavám 110. narozenin, reakcím EK a dalších, neví nic, nebo málo také o pozadí návštěv, dnes ex-šéfa CIA Brennana, více - prezidenta USA a šéfa NATO na Ukrajině v době státního převratu, ale i o manželce ex-prezidenta Juščenka, a o příčinách současné podpory Ukrajiny ze strany USA. Kdo si neumí představit, co nás ještě čeká po studiu uvedených referencí, tomu není pomoci. Proč?

Protože případ Bandera je jedním z klíčových kamenů více než 70 let trvajícího boje USA proti SSSR, dnes RF, oslabování Evropy, v daném případě EU jako takové, a jejího vztahu k RF. Vnější tlak na RF umožnil páru UK – USA nezákonný státní převrat na Ukrajině, zatažení EU do sporu, mimo jiné i s českými komparsisty (Štětinou, ex-ministrem Zaorálkem a dalšími), sjednocení RF a Krymu, a v neposlední řade aféra Skripal & Co. Podčiněním EU USA a UK se vnější tlak na RF dostal blíže ke kulminačnímu bodu. Hospodářské a diplomatické vztahy EU s RF se na dlouhou dobu oslabily. Další zvýšení tlaku na RF je prakticky nemožné (což dokazuje malá efektivita sankcí a strach NATO z velkého konfliktu), stejně jako je nemožné očekávat vzdání se Krymu Ruskou federací bez boje. Proto došlo k vytáhnutí jedné z posledních karet: Rozkol Pravoslaví s aktivní pomocí USA a kalkulovanou občanskou válkou mezi Slovany ve střední a východní Evropě, s možností jejího rozšíření na Balkán, s vedlejším efektem: dodatečným oslabením V4, potažmo i projektu 16+1.

Vytáhnutí jedné z posledních karet Anglosasů si vynutilo pravděpodobně uvědomění části vojenských, politických a propagandistických elit, které byly profesionálně klamány prezidentem Putinem, nejpozději od svého vystoupení v Mnichově v roce 2007. Jak? Tím, že prezident Putin věděl a ví, jak myslí a konají, instaloval mj. občanského ministra obrany (Serdjukova, neschopného vybudovat novou ruskou armádu), nechal zveřejňovat odstrašující případy korupce v RF na vysoké úrovni (podporující přesvědčení západních elit o korupci a bezvýchodnosti obrany RF a totálního rozpadu VPK) a v neposlední řadě, nikde nezveřejnil pověření o utajeném budování nové ruské armády dnešním ministrem obrany, Šojgu.

Že rozkol v Pravoslaví na Ukrajině má dokazatelné spojení s CIA, indikuje vyznamenání ex-spolupracovníka CIA, dosazení dvou amerických osob do vedení církve a nezákonné založení církve v součinnosti s vládou Ukrajiny, definující komplexní kontradikci.

Hodnotit vyjádření ministra Petříčka mi nepřísluší. Jako občan EU vnímám jeho prohlášení jako lehkomyslné, vzhledem k oficiální politice EU, ve vztahu k nacismu a v kontextu asociační smlouvy EU – Ukrajina. Částí české veřejnosti léta idealizovaná politika ČSSD, i vůči RF, umožňuje panu ministrovi zneuctívat instituci MZV a vědomě ignorovat nebezpečí pro ČR. Nebezpečí v kontextu zájmů USA ve spojení s glorifikací Bandery – rozkolu Pravoslaví – oslabení EU, včetně V4, by měli vysvětlit ministrovi jeho poradci. Následky nebezpečí se objeví v české kotlině ve své šíři a hloubce nejpozději během konečného rozpadu Ukrajiny. Ten se mi dnes jeví nevyhnutelným.

Souhlasu netřeba.

- - -

Zbyněk Fiala
6.1.2019 VašeVěc

Chvíle zásadních změn přijde, ale bude přát jen připraveným.

Samozřejmě, že by se dalo nad uplynulým rokem fňukat, zvlášť, kdybychom se nechali strhnout bojovníky proti neexistujícím migrantům ze Severní Afriky a Blízkého východu. Není divu, že tu nejsou. Války, které je vyhánějí z domovů, neutichly, dokonce je pomáhají udržovat i naši žoldnéři, ale to není důvod, proč jít k nám. Všichni vidí, jak snadné je u nás propadnout na úroveň, na které by nechtěli žít ani oni. Národní vizitkou jsou bezdomovci a lidé na okraji, stejně jako legální i nelegální nádeníci z Ukrajiny, Balkánu, Mongolska a bůhvíodkud ještě. Kolik jich je? Kdo všechno si tyká s hranicí bídy? Kdybychom použili dovezená měřítka třeba z Rakouska nebo Německa, jen každý pátý nemusí jít žebrat o nějaké dávky sociální podpory.

Že bychom byli takoví lemplové? To určitě ne. Jen jsme tak propadli nezřízenému požívání demokracie a svobod, až jsme si opatřili pár zhoubných chorob, které způsobují dušnost našich peněženek i myšlení. Podlehli jsme demagogii těch, kdo vnímají demokracii jako diktát silnějšího a svobodu jako záruky volného působení upírů.

Proto lze chvíli fňukat nad tím, že trvá koloniální podmanění české ekonomiky. Začíná u toho, že dodáváme díly vyráběné na dovezených linkách, které vystačí jen s malým příspěvkem laciné lidské práce. A z toho nám pak ještě strhnou. Už i statistici si zvykli upozorňovat, že ročně odevzdáváme do zahraničí 300 miliard korun na dividendách. Rozdíl mezi hrubým domácím produktem (tím, co se u nás vyrobilo) a hrubým národním důchodem (tím, co lze u nás spotřebovat) činí kolem 7 procent, samozřejmě v náš neprospěch. Zhruba stejně ztrácíme na skrytém vývozu zisku prostřednictvím nerovnoprávných vnitropodnikových poměrů ve vztahu k zahraničním matkám. Když k tomu přistoupíme hodně konzervativně, v důsledku nerovnoprávného postavení naší republiky odevzdáváme do zahraničí desátek.

Ale to je jen menší část účtu. Obyčejnému občanu, který nejede v žádné levárně, se točí před očima obrovitý vír peněz, bohužel ve výlevce, která vede jinam. V té relativně legální oblasti je to parazitní systém podpor a dotací, co pečuje o odklon peněz z našeho dohledu. Nikoliv, nejedná se o almužny ze sociálního systému, ale o třeba o zemědělské dotace na ničení půdy nebo stamiliardový zlatý déšť, označený magickým slovem „investice“, za kterým se skrývá desetileté překopávání dálnice pět metrů hluboko, místo aby se rychle potáhla pár centimetry asfaltu za desetinu ceny. Patří tam, nejen všechny zbytečné, a ještě předražené, veřejné zakázky, ale taky nejrůznější poskytovatelé předstíraných veřejných služeb, včetně subvencovaných výdejem bezpracných vysokoškolských diplomů a výzkumu v oblasti vrhání stínu. Kolik dělá tohle? Pět procent HDP? Víc?

A jedeme dál, teď už močálem zcela černým. Připočtěme odírání dlužníků lichváři, rozvaliny ubytoven s cenami jako v Hiltonu nebo výnos z podvodných exekučních dražeb. Připsat můžeme mafiánské zločiny jako je průmysl kradených aut nebo svět bordelů, kasín a zastaváren, který dnes reprezentuje významný segment městských služeb. Dalších pět procent?

Na pomezí zločinu, jehož měřítka si lze těžko představit, byla také devalvace koruny, o kterou se postaralo předchozí vedení extrémně nezávislé České národní banky. Tady se pouští žilou každému a pořád, protože s podceněnou korunou odevzdáváme část vyvážené práce úplně zadarmo a při nákupech dováženého zboží zase musíme strpět tučný příplatek za blbost. Kolik? Roku 2008 se koruna poprvé dostala pod 24 korun za euro, roku 2011 krátce podruhé. I kdyby tohle byl teď strop našich možností, momentálně platíme o 7 procent víc. Letošní mocný přírůstek průměrných mezd tak v podstatě jen dorovnal to, o co nás připravila ČNB.

A kdoví, jestli nám to nezavařila na celou generaci. Se slabou měnou se dá těžko něco dělat, když se topí ve dvou bilionech korun nesmyslně navýšených devizových rezerv. Rusnokova centrální banka disponuje dvakrát větším objemem peněz, než má k dispozici Babišova vláda ve státním rozpočtu. Co na to parlament? Ať si trhne nohou. Paradoxní je, že Babiš, který má zdroje zmnožovat, to může zvládnout snáz než Rusnok, který se jich musí zbavit. Je to, jako když je v rodině osm dcer a ve vesnici jeden ženich – to se těžko dělají drahoty.

V mezinárodním srovnání, které bere do úvahy i rozdílné cenové hladiny v jednotlivých zemích mělo Česko v loňském roce 89 procent úrovně průměru EU, tedy včetně Balkánu. Kdybychom se chtěli porovnávat s eurozónou, která je na 106 procentech unijního průměru, máme jen 84 procent jejich úrovně – ale před odvody do zahraničí. Další úpravu vyžaduje výše uvedený přepočet, o co byl občan připraven podvody a triky.

Víme, kde jsme, vidíme, co bychom měli chtít. Ale jak toho dosáhnout?

Samozřejmě, že se dá fňukat i nad tím, že z televize se to člověk nedozví, a když, tak jen v časech, u kterých je jistota, že se na to nikdo nedíval. Máme svobodu, můžete si říkat co chcete, ale podmínkou je naprostá bezvýznamnost. Sranda končí ve chvíli podezření, že vaše slova dostanou vliv. Na druhou stranu, a to už se dostáváme k pozitivům, Česká televize nabízí obrovskou službu lidstvu v oblasti boje proti klimatickým změnám. Stačí třeba zařadit do debaty poslankyni Langšádlovou, a spotřeba elektřiny rázem klesá o mnoho megawattů.

I to naše fňukání a rozčílení má svou národohospodářskou váhu, protože zahřeje i bez přítomností vnějších zdrojů, jako jsou kamna nebo kořalka. Byť někdy u kořalky končí. Ale dosti vzdechů, jděmež za lepším příštím, ve světě se děly i věci radostnější, ale bylo by chybou jen čekat, až to lepší přijde samo.

Ve světě jsme viděli propad tradičních stran ve volbách, neděje se to jen u nás. V Itálii občanské strany vládnou, ve Španělsku vládu konstruktivně tolerují. Rodí se nová levice, která bude obsluhovat jiný elektorát, než byli zaměstnanečtí proletáři vzešlí z bojů ve století páry. Lidé se začínají sdružovat i na jiných principech, nejen v sousedství velkých strojů nebo výrobní linky. Zlom nejspíš přišel s chytrými telefony, které nás udržují v trvalém spojení s osobami podle vlastního výběru. Je to zároveň příslib zcela nové civilizace, ve které musíme držet krok s věcmi, spojujícími se po internetu na podobném principu.

Zvyšuje se nezávislost a sdílení, oslabuje podřízenost a výhradní vlastnictví. Lidé se mohou snáze dohodnout, že zvednou hlavu. Netřeba k tomu vždycky pálit pneumatiky. Participační rozpočty se stávají normou komunální politiky. Sílí volání po přímé demokracii. Žluté vesty ve Francii už si prosadily, že ve Francii začnou přípravy zákona o referendu z občanské iniciativy.

Prostor získává družstevnictví spolu s konceptem solidární ekonomiky. Zužuje se prostor pro globalizaci a prosazuje se decentralizace, od energetiky k potravinářské výrobě. Lidé si začínají ujasňovat přednosti rozvoje obcí a regionů na principech lokálního ekonomického cyklu. Když nakupují zboží vyrobené v místě, peníze neodtékají do velkoměstských center a dál do zahraničí.

To jsou ty alternativy zdola, které je třeba popadnout a vypiplat. Fňukání by bylo málo. Ani pouhý řev na náměstích nezvládne všechno. Je třeba číst, ne všichni už to zapomněli, a sbírat poznatky od těch, kdo v tom pokročili. Potřeba je angličtina, francouzština, němčina, nemluvě o italštině a španělštině, tam je hodně zdrojů. Každý nemůže umět všechno, tak ať to aspoň někdo přeloží. V každé obci je spousta studentů, stačí jim rozdat práci, a pak si je poslechnout v sobotu večer v hospodě, aby bylo zbytek týdne o čem mluvit. Zkuste třeba zdroj www.socioeco.org .

Víc bude také potřeba matematická logika, znalost algoritmů, programování s využitím umělé inteligence. Ale to přece taky někdo z mladých dělá. Dejte dohromady pár korun, kupte si robotickou stavebnici, nad kterou můžete začít prakticky uvažovat o tom, co by to umělo, kdyby to bylo potřeba doopravdy. Kluky to chytne jako fotbal, a možná se jim přitom podaří i snáz přilákat samičku.

Bitcoin se hroutí, facebook je děravý, každý nás tam rentgenuje, ale obě technologie dohromady jsou živé a velice praktické pro seriózní vedení debat o budoucnosti. Jen se musí trochu přizpůsobit. Technologie pod Bitcoinem, onen slavný blockchain, je využitelná pro ochranu identity, zvenčí tam nikdo nevleze. A když se jednou zvládne, lze ji použít i na zavedení doplňkové místní měny. Ale to se taky nejde bez kvalifikace. Nevyhodili někde nějakého bankéře? Všechny banky propouštěly. Nevypad někde nadbytečný manažer, který by pomohl uvažovat, jak propojovat místní obchodní toky? Software netřeba vymýšlet, jen upravit z toho, co je na https://tools.dcentproject.eu/

Péče o budoucnost je kvalifikovaná práce, něco víc než vzdechy, co by se mělo. To je možná nejdůležitější zkušenost z toho, co jsme prožili opíjeni rohlíkem. Jenom kvalifikovaní lidé, kteří už něco prakticky zkusili, ať se hrnou do politiky. Rozcvičovat se můžete kontrolou a povzbuzováním dnešních nekvalifikovaných. Ale doba, která nás čeká opravdu za pár let, bude jiná než ta dnešní, a vaše chvíle přijde taky. Nenechte ji zvadnout tím, že ztratíte čas bez přípravy.

(zf)

6. 1. 2019 E-republika
Co se stalo v roce 2018 a proč. A co možná bude, pokud pojedeme zavedenou cestou a stylem i v roce 2019.

Vážené čtenářky a čtenáři e-republiky,

rok se s rokem sešel, kasa je prázdná a nastal čas bilancování činnosti spolku a webu. Letos to nebylo slavné. Z důvodu vážné nemoci opustila redakci naše ekonomka Květa Pohlhammer Lauterbachová. Možná jí to paradoxně pomohlo v rekonvalescenci, protože má menší stres z depresivního vývoje světové a evropské ekonomiky. Vývoj, který předpověděla před dvěma lety, dnes potvrzují normální presstituti v korporátních médiích. I oni pochopitelně věděli před dvěma lety totéž (minimálně od nás), ale museli a musí psát podle zadání chlebodárců, kterým patří daná média. Redakce v roce 2018 bojovala o holé přežití, protože kapitalismus si bere svou daň z hlavy. Za socialismu si každý odpracoval svých osm hodin a pak mohl dělat zahrádku nebo samizdat a měl na to dokonce volné víkendy. Současných 30 let od plyšáku nám vytvořilo radostné otroctví korporátního kapitalismu, kdy je každý utahaný a znechucený až běda. Pak je těžké psát originální články, které představují páteř našeho webu, a navíc zase zadarmo a do dalšího typu samizdatu šířeného globálně.

Začneme spolkem, který zajišťuje provoz webu. Tam je situace na začátku roku 2019 stabilizovaná a vážné problémy nejsou. Jak víte, nikoho z vás neotravujeme o peníze, jen bannerem a sumou pod článkem. Když nebudou peníze na provoz, web jednoduše zavřeme. A ministerstvo pravdy a lásky si oddechne, že má na seznamu destrukce o jeden nepřátelský web méně. Na konci roku jsme si dali odměny za články (protože v kase zbylo 10 tisíc) a hlavně jsme zaplatili administrátora na klíčový upgrade systému a celkovou údržbu. Ta byla za minulý rok dosti zanedbaná, ale naštěstí systém TikiWiki je velmi robustní a spolehlivý komunitní software. Po upgrade jsme bohužel museli zrušit diskuze ze dvou důvodů: Tvořily bezpečnostní díru a nejsme schopni při malém počtu redaktorů uhlídat provokační příspěvky. Prostě na to nemáme energii a raději ji věnujeme na psaní. Naše články z velké části přebírá web Nová republika a tam se diskutuje dost. Po zajímavě načasovaném DDoS útoku před volbami v roce 2017 (pro znalce viz seriál o agentu Novákovi) jsme museli navíc zaplatit na zahraničním serveru služby na komplexní ochranu webu. To stálo spolkovou kasu o trochu více, než jen nájem serveru. Naše účetnictví je otevřené, takže si všechny výdaje můžete dohledat. Děkujeme všem plátcům a hlavně těm, kteří nám peníze posílají pravidelně. Je to potěšující znamení, že někdo v plyšákové neonormalizaci chce, aby běžel web s nezávislým myšlením a názory. A jak víte, náš web je odemčen, takže si můžete dohledat všechny články. Zatím jsme se v hlavních odhadech vývoje málokdy mýlili, protože jsme v redakci většinově pesimisté. Proto vidíme celkové souvislosti dějů, které se snažíme prezentovat realisticky a bez spikleneckých teorií. Černobíle nevidíme nic, protože taková realita neexistuje.

Co nás čeká tento rok? Dokončujeme přehled hlavních témat webu za rok 2017 a 2018. Celkový přehled témat a článků najdete ve sloupci vedle článku, kde dřív byly příspěvky čtenářů. Oslovili jsme několik schopných psavců, kteří nás pravidelně čtou, přičemž někteří již pro nás publikovali. Během ledna snad napíší první články. Pak s nimi chceme uzavřít smlouvu na celý rok s tím, že jim ze spolkové kasy zaplatíme za publikace. Předběžná dohoda zní, že my stabilní budeme dál psát ve starém režimu, tedy prakticky zadarmo. Netřeba nás rozmazlovat, už jsme si zvykli a jsme svobodní tím, že píšeme. Ale profesně činní lidé pera se musí nějak živit. A mají tu smůlu, že umí psát a jsou intelektuálové, což v nových časech korporátního fašismu není dobrý start do zaměstnání. Tyto kmenové psavce bychom zavázali smlouvou následujícího typu: pokud od vás dostaneme 10 tis. Kč na každého z nich během roku, tak by měli psát po jeden rok o tématech, ve kterých vynikají. Oslovení psavci, s nimiž jsme mluvili, mají během ledna dodat první text a pak by eventuálně přišla autorská smlouva se závazkem na celý rok v rytmu 1-2 články za měsíc. Pokud se vybere méně, mohou psát podle naplněnosti spolkové kasy. Je to nový model, kdy si budete moci vybrané a již známé nezávislé autory a osobnosti zajistit na jeden rok, pokud je ovšem seženeme. Čtenáře vyzýváme, aby dali další tipy, ale až poté, co to s dotyčnými autory realisticky proberou. A jednáme jen s těmi, kteří podporují naši nezávislou redakční linii. Nejsme na Slovensku, kde je nezávislý tisk placen z daňových odpisů na kulturu a sport. Zejména čtenářky a čtenáři našeho webu, kteří umí vtipně psát a jsou už v důchodu (to je člověk už svobodný, alespoň prozatím), by se měli zamyslet a přiložit ruku k dílu. Konzumenti nedělají svobodné prostředí, jen aktivní a nezávislí občané s vlastním úsudkem a se smyslem pro humor. Z tohoto důvodu potřebujeme i vtipného a nezávislého ilustrátora. Letos nečekaně zemřel po krátké a těžké nemoci pan Faust, jehož ilustrace a karikatury redaktorů jste viděli od druhé poloviny roku 2018. Náhradu za něj zatím nemáme a budeme nutně potřebovat drzého/drzou ilustrátora/rku a karikaturistu/stku i pro budoucí knižní publikace. Jen tak mimochodem, ta genderová vyváženost strašně mrzačí styl. U nás ji moc nepěstujeme, protože originalita není dána sexuální diferencí, ale v tomto případě jde o nabídku (spolu)práce, takže se chceme vyhnout úřednímu popotahování.

Z našich pravidelných rubrik bychom rádi sledovali již zavedené linie: Blízký východ, USA a EU, Rusko a Ukrajina, domácí dění a hlavně celkové globalizační procesy, které koncentrují ekonomickou, finanční, politickou a vojenskou moc v rukou jednoho promile vyvolených. Rok 2018 už byl krizový a začal se lámat chleba nad systémem, který u nás vládne přesně jednu generaci. Začíná se tvořit další systém na „věčné časy“, jak jsme jej znali z dob před sametem. Třicet let vývoje od demokracie k neonormalizaci v modelu mafiánského českého kapitalismu s fašistickou neoliberální tváří je třeba kriticky bilancovat, což bude jedno z nosných témat tohoto roku.

Redakce Vám přeje pro rok 2019 minimální osobní problémy a maximální společenské výzvy, protože jen ty z nás dělají občany.

Související články:

6. 1. 2019 - Ďouba

Zpráva o cestě na Krym v červenci 2018

Den třináctý: Rybačje - Alušta (rozhovor s Alenkou) - Sudak, kemp Capsul

Krásné nové ráno. Vykoupeme se a balíme. Jedeme do města Alušta, kde máme v plánu sejít se s blogerkou Alenkou a případně s ní natočit nějaké video. Začínám tedy být lehce nervózní.

Rybačje, naše stany v kempu-nekempu, 20 m od moře. Kdyby fouklo, asi by uletěly, protože jsou postaveny na pláži z jemných kamínků (něco mezi kamínky a pískem) a nebylo možné je spolehlivě ukotvit. Vždy jsme vyhloubili hlubokou jámu, tam teprve zapíchli kolík, jámu zasypali, udupali a navrch dali trochu větších kamenů.

Opravy, protesty a doplnění svědků
Ostatní členové výpravy se podívali na NR (hurá!) a přečetli si mé příspěvky o Krymu. Pro mě jsou to vrchní kontroloři, styděl bych se před nimi za každou napsanou nepřesnost nebo snad dokonce lež. Včera jsem byl požádán, abych upravil na pravou míru tyto dvě věci:

-psal jsem, že mě Verča při prvním pokusu o skok do Číše lásky "strčila". Má pravdu, nestrčila. V poslední chvíli se mi vytrhla a já už musel skočit sám. Nejhorší by bylo, kdyby mě přidržela. To bych se cestou do vody rozbil o skálu.

-psal jsem o kempu v Rybačje, že jsou tam "špinavé turecké záchody". Zbytek výpravy protestuje, prý je to velmi nedostačující popis situace. Mají pravdu, to je slabé. Měl jsem napsat, že záchody byly skutečně odporné, nechutné, nepoužitelné. Já je sice použil, ale jsem životem zocelený a otrlý stařec. Zbytek výpravy se uchýlil k využívání služeb placené "tojtojky", která tam v kempu také někde stála.
Zpět k dnešku:

Při silnicích jsou spousty prodejců ovoce a zeleniny. Koupili jsme na zkoušku čerstvý "inžir", tedy fíky. Pro velký úspěch ještě přikupujeme. Jsem docela starý, ale čerstvé fíky jsem kupodivu do dnešního dne nejedl. Chutnaly nám a byly překvapivě syté.

Inžir (fík)

Alušta. Máme sraz s Alenkou až po obědě, tedy se jdeme rozvalit na městskou pláž. Do cesty se nám staví taková pěkná pekárnička, kupujeme různé druhy ještě teplých pirožků a hned je likvidujeme a vracíme se zpět a přikupujeme. Kdyby byla taková pekárna v naší ulici, byl bych každodenním klientem a byl bych o pár kil těžší.

Zátiší s budovatelskou mozaikou v Aluště. Kde se flákají sprejeři?

Domlouvám schůzku s Alenkou, nad hlavou mi září hvězda a pokroková mládež mi ukazuje, kudy jít (ke světlým zítřkům).

Městská pláž v Aluště. Bylo narváno, ale já s Verčou jsme se ještě vešli. Mládež vyrazila na vodní hrad (ten byl placený, pláž zadarmo). Z těch prolézaček a popolézaček se vrátili za hodinu s rukama vytahanýma jak opičáci. Holky tvrdily, že vše je tam uděláno pro dvoumetrové jedince, a tak nejvíc dostal zabrat Radek, který je všude musel vytahovat. Ale všichni vypadali spokojeně.

Na pláži měla fungovat sprcha, ale jako na potvoru zrovna dnes stávkovala. Nevadí, zůstaneme slaní, prospívá to kůži (tvrdím já).
Zlobím se na kuřáky, kteří přetloukají vůni moře a ozonu nikotinem. Člověk si vyjde do přírody na čerstvý vzduch... Vzpomínám si, jak začaly prázdniny 2006, já s rodinou jezdil každý den k vodě a pokaždé se vracel domů naštvaný - všude jsem čichal smrad z cigaret. Naštval jsem se a zmizeli jsme do Norska, kde jsme byli v přírodě opravdu, ale opravdu sami. Přešli jsme tenkrát horskou plošinu Hardangervidda, na "těžko", s batohama hřebetolamama, holky byly ještě mrňavé (10, 4, 2), bylo to drsné a krásné a opravdu nám tam nikdo pod nos nekouřil. Kdyby to někoho zajímalo, najde zde.

Sraz s Alenkou jsme měli u Parku miniatur, ale cestou tam se nám opět do cesty stavěly stovky habadějí restaurací a stánků, že jsme u jednoho kapitulovali a koupili si obří vynikající kebaby. K tomu nějaké zmrzliny a mléčné koktejly. S plnými břichy se potkáváme s Alenkou a Vasilijem. Mají s sebou i maličkou Miu, naše děvčata se zmocňují kočárku, povídáme a kráčíme na nábřeží.

Natočili jsme rozhovor. Moc od toho nečekejte, není to nic světoborného ani objevného, ale pokud máte čas, tak se mrkněte. Udělal jsem titulky. Doporučuji sledovat zrychleně, to víte, než jsem našel vhodné slovíčko, trochu to trvalo. Alenka to sestříhala dohromady s tím, co v Aluště natočila o jednom hotelu ("Golden Resort"), a tak se střídají záběry z hotelu a našeho klábosení. Alenka se dostala do výhody - jako oblíbenou blogerku ji teď zvou do nejrůznějších hotelů a sanatorií, aby o nich udělala reportáž.

Konečně jsem se dostal na jednu stránku společně s Vladimirem Vladimirovičem. O našem rozhovoru se psalo ve více ruských médiích. "Po dovolené v Krymu byl Čech vyděšen z protiruské propagandy v EU". Zdroj: rusnext

NewsFront: Turista z ČR po rekreaci v Krymu: Žádné tanky tady nejsou. Turista z ČR, na dovolené s rodinou v Krymu, řekl, že stihl navštívit velké množství měst na poloostrově a nikde neviděl žádné tanky a "zelené lidičky", o kterých nepřestávají hlásat masmédia v jeho zemi. Zdroj

Další info v médiích o videu např. zde nebo zde nebo zde

Několik poznámek k rozhovoru:
-pusťte si to zrychleně, leze to ze mě jak z chlupaté deky, jsou české titulky

-když mluvím o tom, že jsou všude policisté, tanky a armáda se samopaly, je to ironie, ať to někdo nepochopí špatně. My jsme za 2 týdny v Krymu neviděli jediného vojáka, jediné vojenské vozidlo, natož tank nebo třeba obrněný transportér. Tím vůbec netvrdím, že v Krymu nejsou, jsou, samozřejmě. Pouze opakuji, my jsme je za 2 týdny nepotkali, tečka.

Policisty jsme potkali dva, to jsem už psal. Jednou nás zastavila večer dopravní hlídka na kraji Jalty a pak někde stál ještě jeden policista, už nevím, kde to bylo. Zbytek výpravy tvrdí, že viděli policisty tři.

-mluvíme o "tureckých" záchodech, Alenka chvíli nechápe o čem mluvím, až po chvíli jí to dojde. Je jasné, že čtenář NR "turecké" záchody zná, ale doporučuji k přečtení tyto bezvadné info, kde zjistí dokonce správnou techniku defekace a všechny výhody tohoto geniálního vynálezu. Jeden diskutující pod videem napsal:
Этот вид унитаза называется "чаша Генуя". Этот вид для общественных мест считается более гигиеничным.
Tento typ záchodu se jmenuje "pohár Janova". Tento druh je pro společné záchody považován za nejvíce hygienický.
Původně jsem myslel, že "Genuja" má něco společného s "genialitou", ale zjistil jsem, že věc je složitější. Jde o severoitalské město Janov, od toho je krok ke Svatému grálu (číši grálu) a s ním je spojen Janovský pohár. A z toho vzniklo i další pojmenování pro "turecké", "azijské", "musulmanské" a v Rusku též záchody nazývané "očko".

-když říkám, že na Krymu běží obchody v noci a u nás ne, měl jsem na mysli to, že v Krymu jsme neměli žádný problém nakupovat kdykoli a kdekoli v noci, otevřené byly sámošky a všechny restaurace, kavárny, stánky s občerstvením, prostě večer to tam žije, lidé se přesunují z pláží do "hospod". Pravdou je, že jsem to zjednodušil, u nás, v hojně navštěvovaných rekreačních centrech to také večer žije, možná i samoobsluhy mají prodlouženou otevíračku.

-omylem jsem neodpověděl na Alenčinu otázku, zda na nás nebyli v obchodech hrubí, jestli nás neošidili. Tedy odpovídám teď: nebyli. Prodavači v obchodech jsou někdy unavení a vyžadují hlavně rychlé jednání. Roztají, když zjistí, že nejste místní. Nikde nás neošidili, alespoň o tom nevím. U nás je přes peníze manželka, já už ani nevím jak vypadají. Ani ona nikde neprotestovala.
Když jsem prvně bral benzín, neznal jsem odlišný způsob nákupu. Nejprve se jde dovnitř, tam řeknete, kolik litrů chcete, zaplatíte a obsluha vám poté natankuje. V Jevpatoriji se slečna v benzínce nejprve rozčilovala, že to nevím, pak zjistila, že nejsem místní, smála se a vrátila mi víc než měla, zaokrouhlila silně v můj prospěch. Vysvětlovala to jako omluvu za vstupní nevraživost.
V Jaltě se pohádali mladí s číšníkem v restauraci s velkoplošnou obrazovkou (fotbal). Já ten problém předvídal. Přesto si myslím, že číšník byl blbec a hrubián, ale byl pověstnou výjimkou a znám ho jen z vyprávění.

-mluvili jsme o platech v ČR a na Krymu. Nevysvětloval jsem Alence, že já jako učitel pracuji jen na poloviční úvazek, nebylo to pro informaci o učitelských platech v ČR obecně to podstatné, nepouštěli jsme se do složitého porovnávání "nákupních košů" v ČR a v RF, o tom jsme si povídali až cestou zpět k autu. Také jsme až později probrali snobáckou honičku za posledními modely "ajfounů", která je podobná tam i u nás.

Tady je "naše" video, 127 438 shlédnutí, 1 305 komentářů, 4,4 tisíc lajků/410 dislajků (k 5. 1. 2019):

Je legrační, že ruští trollové napsali komentáře, že chtějí po Alence předložit důkazy o tom, že jsem Čech. Symbolicky si tak podávají ruku s těmi našimi, jak vidět, hloupost kvete po celém světě a podobá se jako vejce vejci. Nechceš věřit - neuvěříš. A žádný důkaz ti nepomůže.

Rozloučili jsme se s živlem Alenkou, sympaťákem Vasilijem a spící roztomilou Miou (dnes už chodí!), prošli jsme si Aluštu a práskli do koní. Cesta do Sudaku je interesantní, výhledy, zatáčky, nahoru dolů, člověk se nenudí. Radostná zábava i pro řidiče.
Sudak, Nový Svět, horu Sokol a mnoho krásných míst v této oblasti jsme nestihli, začínal nás tlačit čas.
Prioritou je zbrusunový magický Krymský most, starobylé město Kerč, Azovské moře a jeho Generálské pláže. Že na Generálské pláže nedojedeme a málem nám kvůli nim uletí letadlo, to teď ještě netušíme.
Jedeme nocí, za Sudakem odbočujeme a hledáme kemp zvaný Kapsel. V dávných dobách prý jeden z nejoblíbenějších sovětskými dovolenkáři. Občas kolem nás proletí místní řidič - šílenec. Nepatřím k pomalým řidičům, ale řídím se zásadou "jeď tak rychle, jak daleko vidíš" a "přizpůsobuji rychlost stavu a povaze vozovky". Je tma, bouřka, úzkou silnici tvoří ostrůvky asfaltu, pasti na mamuty a zákeřné boule, které nejsou vidět. Když jsme přebírali Ladičku Largus, sepsali jsme všechny oděrky a škrábanečky na autě. Nechce se mi doplácet za nové. Před námi bliká modrý policejní majáček, ošklivá bouračka dvou aut (jo, to bude to třetí setkání s policií). Lidi, jezděte opatrně, na světě je tak krásně!

Kemp v noci vypadá nadějně. Prší, nechce se nám stavět stany a potřebujeme dobíjet mobily, noťas, foťák... Rozhodujeme se tedy pro "domiky" a jdeme rychle spát.

Rozšiřující učivo:
Přikládám několik obrázků z míst, která jsme nestihli navštívit v oblasti Sudaku, Nového Světa a Koktebelu

Sudak 15. 9. 2016

Nový Svět, 2012

Nový Svět z hory Sokol

Nový Svět, hora Sokol

Nový Svět, mys Kapčik

U Nového Světa

Mys Meganom, Sudak

Krajina mezi Sudakem a Koktebelem (zdroj video UHD Aero)

Sopečný Karadag u Koktebelu

Nový Svět, mys Kapčik

Krajina u Sudaku a Nového Světa

6. 1. 2019
Redakce Nové republiky děkuje všem přátelům tohoto webu, kteří v minulém roce na náš účet posílali finanční podporu. Zvláštní poděkování si zasluhují:

Buček Libor, Čížek Matěj, Čížek Vladislav, Dolejš Petr, Dvořák Antonín, Hanuš Radim, Hendrych Jiří, Hruška Michal, Jelínková Libuše, Kohut Jan, Kostelňák Milan, Krampera Miloš, Moravec Ilja, Motejzík Zdeněk, Mužík Oldřich, Rabl Tomáš, Rázková Martina, Robenek Tomáš, Štěch Josef, Šťovíček Pavel, Švadlenka Josef , Tichý Oldřich, Turžík Luboš, Zápotocká Alena.

Také děkujeme všem, kteří vhodili hotovost do naší plexisklové kasičky na našich akcích a seminářích.

Díky vám můžeme letos každý měsíc pořádat semináře a diskuzní panely na aktuální témata. Jejich obsah, účinkující i místo konání budeme uveřejňovat na našich webových stránkách v dostatečném předstihu.

Zdravíme také všechny příznivce Nové republiky na Slovensku.

Milí čtenáři a diskutující, přejeme vám v nastalém roce 2019 hodně štěstí, zdraví a životního elánu.

Vaše redakce Nové republiky, z.s.

6.1.2018 Youtube a ČRo
Odehrálo se v pátek 4.1.2018 dopoledne na vlnách ČRo.

Tereza Spencerová

6.1.2019 iPrima

→ Kurdské milice YPG jsou připraveny složit zbraně

→ syrské kurdské levicové Lidové obranné síly (YPG) po rozhovorech v Damašku i Moskvě navrhují, že by syrské vládě předaly hranice svých území (a tedy i Sýrie) s Tureckem, výměnou za to chtějí na svých územích zřídit samosprávu, za kterou by se zaručilo Rusko… čili, YPG složí zbraně výměnou za autonomii… z hlediska Damašku se to může stále jevit jako „příliš ambiciózní“ požadavek, tím spíš, že se USA s Tureckem podle všeho domluvily, že po americkém odsunu převezme kurdské oblasti Sýrie právě Turecko… nový Sykes-Pikot… dál se vyjednává, atmosféra je prý "pozitivní"... YPG a jejich střechové organizace na severovýchodě Sýrie zkoušejí mezitím alespoň normalizovat vztahy s ostatními kurdskými frakcemi… kurdské SDF na východě Sýrie dál úspěšně postupují proti Islámskému státu… v bojích byli zraněni i dva britští vojáci…

→ čínský prezident Si vydal první rozkaz armádě v novém roce: „Buďte připraveni na válku!“…

→ globální ekonomický systém se bude odvíjet v duchu třístranného souboje mezi Čínou, USA a Evropou, urychlené dedolarizace a vzestupu čínského jüanu a čínské priority vybudovat „asijské společenství“ na společných hodnotách… analýzačínského stranického listu… ani slovo o Rusku, BRICS, Indii…

→ Spojené státy hodlají dodat Turecku své Patrioty, pokud Ankara odmítne ruské protivzdušné systémy S400… vyjednává se také o vydání Gülena, zdá se, že se pod koberec zamete i kauza turecké HalkBank v USA… Trump jako by se rozhodl, že uchová Turecko na své straně za jakoukoli cenu a „vyrve“ ho Putinovi… v Rusku by měli začít mít obavy… nebo přemýšlet, co ještě Turecku přihodí… všemi žádaný Erdogan na roztrhání, v sedmém nebi…

→ do ulic francouzských měst se vrátily„žluté vesty“ a s nimi i slzný plyn a srážky s policií… podle Macronova twitteru je to útok na stát a jeho symboly a obránce…

→ po nátlaku amerických senátorů NASA zrušila návštěvu šéfa ruského vesmírného programu Rogozina, který je na jednom z amerických sankčních seznamů…

→ současně s odsunem vojsk ze Sýrie hodlají USA omezit svou vojenskou aktivitu také v Somálsku… prý budou podnikat méně náletů na tamní islamistický Šabáb…

→ železniční spojení mezi Ukrajinou a Ruskem skončí tak jako tak… buď rozhodnutím kyjevské vlády, nebo tam Ukrajinci „prostě přestanou jezdit“, míní kyjevský ministr infrastruktury Omeljan…

→ Kuvajt odmítl nabídku Kataru spolupořádat mistrovství světa v kopané v roce 2020… protože by to vyžadovalo byť i jen dočasnou normalizaci vztahů s Izraelem… „ O otázce okupované Palestiny a svatých míst v Jeruzalémě se vyjednávat nedá…“

→ demokraté v americkém Senátu začínají… kromě Russiagate… zkoumat také Trumpovy vazby na Saúdy… a odvolávají se přitom na spousty pokojů, které si Saúdové rezervují v Trump Tower…

→ emirátský terminálový operátor DP World zprovoznil 2500 kilometrů dlouhou transportní trasu mezi dubajským přístavem Džabal Alí a Sýrií… spojili se tak celníci a logistici Emirátů, Saúdské Arábie, Jordánska a Sýrie…

→ bez ohledu na americké sankce prý Íránu roste počet„potenciálních“ zájemců o jeho ropu… žádné ale nejmenuje…

→ poté, co migranty masově vítalo, nyní Německo zkouší neúspěšné žadatele o azyl uplatit, aby se vrátili domů… za maximálně 1200 eur na osobu…

→ poté, co byl v Moskvě zatčen a ze špionáže obžalován Američan (a držitel dalších tří pasů) Paul Whelan, FBI zatkla dvaasedmdesátiletého ruského obchodníka se zbraněmi… Rusko varuje své občany před cestami do zahraničí, protože tam na ně Spojené státy prý pořádají „hon“…

→ „Trumpův efekt“: 16 procent Američanů chce emigrovat ze země, stejný počet chtěl emigrovat i o rok dříve …

→ venezuelský parlament, v němž má většinu opozice, zneplatnil druhý mandát prezidenta Madura… inaugurace má být 10. ledna…

→ při likvidaci nálože v jednom z koptských kostelů na předměstí Káhiry zemřel pyrotechnik… před zítřejšími hlavními pravoslavnými svátky…

→ záhadné zvuky, které vyhnaly americké diplomaty z Kuby (a vyhánějí odtud i Kanaďany)… nemá na svědomí kubánská tajná služba a její pikle, ale cvrček rodu Anurogryllus celerinictus, tvrdí entomolog univerzity v Berkeley…

Jiří Kobza
6. 1. 2019 ProtiProud
JIŘÍ KOBZA při začátku roku připomíná, co nás čeká, pokud se včas nevysmekneme z nového "sovětského"žaláře národů a vybízí k rázným krokům, navzdory snaze Bruselu adepty dalších "exitů" zastrašit
V souvislosti s blížícím se Brexitem - dle všech indicií takzvaně divokým (tedy bez dohody, přesněji bez trestajícího diktátu EU vydávaného za dohodu a kompromis) se v mainstreamových médií nápadně zvyšuje frekvence výhrůžných a katastrofických prognóz na jediné téma a s jediným přípustným závěrem: "Opustíš-li mne (rozuměj EU), zahyneš!"

Smysl těchto strašení je jediný - masivní (dez)informační masáži všemožně odradit občany (a jejich volené reprezentanty) napříč Evropou od legitimního prosazování myšlenky vystoupení z Evropské unie do vnitrostátních politických agend.

Zůstaneme-li tam, kde nám to přísluší, tedy doma, v České republice, je třeba naopak říci jasně: Nebojme se CZEXITu! Protože, opustíme-li EU, rozhodně nezahyneme, ba právě naopak. Co se stane?

Přemýšlejme spolu:

Na rozdíl od nejrůznějších mystifikačních spekulací o tom, co bude s ČR, když opustí EU, tak už můžeme odhadnout docela přesně, co z nás zbude, když zůstaneme: bezprávný euroregion nakonec přes všechen odpor stejně zaplavený převážně muslimskými imigranty, zmítaný konfliktem mezi islámskými nájezdníky a posledními obránci našich tradic a demokracie. Budou zde fakticky vládnout všemocné neodvolatelné (protože nevolené) politické neziskovky coby prodloužené paže bruselských samovládců a nadnárodní korporace budou vysávat naše kvalifikované pracovní kapacity i přírodní a nerostné zdroje.

Co nastane, když z EU odejdeme? Jakéže škody bychom utrpěli jako stát a národ? O co bychom přišli? O své mozoly či okovy (jak už kdosi v minulosti celkem výstižně řekl)? O mizerně placená pracovní místa dovezených "agenturních" dělníků? Nebo snad západní „investoři“ zde zavřou své montovny a odvezou je i s imigrantskými zaměstnanci/otroky někam jinam? Zisky (a další benefity) z těchto montoven přece stejně dosud plynuly do zahraničí, a to za využití našeho životního prostředí, infrastruktury a „investičních pobídek“.

To jsou „škody“, které naše vybrakovaná ekonomika bezpochyby snadno unese. Poškozené životní prostředí a zemědělská půda zastavěná halami montoven a logistických center, to jsou „vymoženosti zahraničních investic“, které opravdu nemusíme mít. Tyto škody nám „investoři“ rádi často nechají na krku.

Odbyt našich výrobků do Německa? Inu prodávat do eurociziny za mizerné ceny je snadné, ale hledat staronové trhy, které naše firmy pod tlakem nejrůznějších sankcí a embarg opustily, je náročné a drahé. Návrat na zahraniční trhy, tak tradiční pro české zboží, na trhy, které jsme pod různými sankcemi byli nuceni opustit, bude bezesporu obtížný. Nebude snadný i z toho důvodu, že většina tradičních, například strojírenských, firem je již dávno v troskách anebo prodaná do zahraničí. Takže budeme muset současně hledat také nové výrobce a nové obory.

Rok 2019: Kdo ještě oblékne žluté vesty? Protesty se šíří. Jakou mají šanci? Zlo přichází z Bruselu. Zhoubné projekty z našich kapes. Bláznivé zimní prázdniny v Římě. Proč se nebouříme už dávno?

Cukr a bič

Jenže když přidaná hodnota vyrobená v ČR je každoročně vyváděna do zahraničí (jde až o 460 miliard korun ročně!), potom zde opravdu moc na další rozvoj nezbývá (což je jeden z účelů). To málo, co zde ve formě mezd zbyde, je dále extrahováno formou masivního dovozu - zejména nekvalitních potravin - do řetězců, kde jejich dotované ceny znemožňují našim výrobcům konkurova. Stejně jako mizerné mzdy zabraňují většině národa nakupovat podle výběru zboží na základě jeho původu a kvality. Namísto toho jsou naši občané často nuceni (odsouzeni) kupovat to levnější, co si mohou na "trhu" dovolit.

Mimo to často opakovaná teze a představa, že firmy jako např. VW zastaví výrobu v ČR a odejdou, je též poměrně naivní až hloupá. Kde jinde v Evropě by totiž mohli takto koloniálně vysávat zdroje, kvalitní a dostupné pracovní síly i infrastrukturu, a to navíc kousek od hranic svých mateřských zemí?

Také energie masivně zdražují kvůli (Evropskou unií) předepsanému podílu obnovitelných zdrojů (viz 40 miliard, které každoročně platíme za nic solárním baronům) a nehoráznému projektu tzv. emisních povolenek - vše na základě tlaku eurohujerů (a zahraničních korporací) - a dle prognóz odborníků a ekonomů budou zdražovat i nadále.

EU úspěšně zbavuje členské státy motivace k rozvoji svou ultrasocialistickou (pseudo)ekonomikou či ekonomickou politikou založenou na odsávání peněz z národních států a jejich milostivém přerozdělování těm, co poslouchají a neremcají, Je to logické, pokud politika cukru (tedy dotací) a biče (výhrůžek, vydírání, pokut a sankcí) je uplatněna v plném rozsahu, každý ví, že "dotace" dostanou ti, kteří poslušně žmoulají čepici v hlubokém předklonu a jsou dostatečně eurofilní, korektní, multikulturní a ultrasocialističtí. Dotace nejenže totálně křiví trh, ale jsou především nástrojem moci a ovládání členských států.

Hlasování kvalifikovanou většinou v klíčovém (nadřazeném českému národnímu právu) orgánu EU, Radě EU, je také dalším zajímavým příkladem „nástrojů liberální demokracie“. Protože do toho, co si upečou Němci s Francouzi, menší státy už fakticky nemají šanci zasáhnout. Podle stávajících pravidel (Lisabonská smlouva) je nepřehlasují a pouze teoreticky jsou schopny dosáhnout tzv. blokační menšiny.

Jak na to v novém roce: Doufej v nejlepší, připrav se na nejhorší. Od proletariátu k menšinám. Kobyla bude kopat. Online zrcadlo úpadku? Bolševici změnili barvy. Tady máte svoji mozkovou diagnózu. Važte slova

Cesta

Kvůli zmíněné Lisabonské smlouvě, kterou přes dramatický odpor prezidenta Klause naše předchozí parlamentní politické reprezentace servilně předaly značnou část naší samostatnosti a suverenity právě do nekompetentních rukou europapalášů je jasné: Bez fundamentální transformace EU (kterou Brusel nikdy nepřipustí) nemá Česká republika (a ani český národ) v tomto svazku šanci přežít. Jak z toho?

Zbavme se nekompetentního diktátu EU, zbavme se závislosti na milosti eurovrchnosti a jejích dotacích. Můžeme přijít jen o svá europouta, protože Českou republiku potřebuje ve skutečnosti EU víc než Česká republika Brusel. Jak se osvoboďit z této ničivé a ponižující koloniální pozice? Vrátit se do relativně svobodných časů - tedy nejen před Lisabonskou smlouvu, ale i před Maastricht a Schengen. Vrátit se k systému partnerství na principech EHS, spolupráce samostatných států v obchodní a ekonomické oblasti na základě vzájemné výhodných vztahů a zachování čtyř základních svobod pohybu: osob, zboží, služeb a kapitálu.

Nemusíme znovu objevit Ameriku. Máme v dosahu řadu existujících struktur, které je možné využít. Je zde V4, EFTA (Evropské sdružení volného obchodu), je zde Evropský hospodářský prostor (ekonomická aliance EU+EFTA) a především je zde možnost doladit dvoustranné vztahy hrstí bilaterálních smluv, namísto stovek tisíc stran evropské legislativy, která je záměrně neprůhledná a nepoužitelná, protože není nikoho, kdo by se v ní vyznal jako v celku.

Ono totiž jde o to nejzákladnější v historii národů: o svobodu, o skutečnou lidovládu (demokracii bez přívlastků liberální a pod.), o svébytnost. To vše nám dnes a denně berou za pomoci nevolených organizací, systémem nazývaným výsměšně „občanskou společností“. Výsměšně, neboť právě občan je v ní stavěn do pozice nesvéprávného hlupáka za kterého rozhodují samozvaní ideologové o tom, co je pro něj správné a co je „populismus“!

Pokud neodejdeme, je jistotou nevratný přesun moci a vlivu na tyto nevolené organizace, placené bůhví kým a bůhví odkud. Americký zákon FARA, stejně tak jako obdobný soubor maďarských zákonů, přezdívaný „Stop Soros“ totiž nejsou samoúčelnými umělými výtvory, nespadly z nebe, ale jsou výrazem vůle národů řídit si svoje věci podle výsledků demokratických voleb. To je pro EU momentálně ten největší problém a nebezpečí.

Strašidlo Czexitu (a jeho údajných "nedozírných důsledků") je tedy jenom papírový drak se zuby již dávno zkaženými a vypadanými. A prodanými.

Pojďme do toho. Jak, když nám naši "demokraté" nechtějí povolit lidové hlasování k této životně důležité věci? Zbavit se jich. Nevolit je. Kteří to jsou, víme.

- - -

Jaromír Petřík
6. 1. 2018 jaromirpetrik
Kyjevem v současné době pochodují Banderovci s pochodněmi ve stylu německých nacistů za souhlasu západní demokracie a oslavují Stepana Banderu jako svého národního hrdinu. Proč dávám Banderovce do souvislosti s německými nacisty, když se uvádí, že to byli spíše fašisté? Fašismus, jak víme je totalitní systém, založený na silném vůdci a násilném potlačování svobody jednotlivce. Ovšem nebývá rasistický. Naopak, ryze rasistický je režim nacistický. V případě německého nacismu tento režim likvidoval jiné rasy ve jménu tzv. „nadřazené Árijské rasy.“

Banderovci zase ve svém „rasovém poslání“ na Ukrajině za druhé světové války likvidovali národnosti a rasy, které nebyly ukrajinské s cílem nastolit etnicky „čistou“ Ukrajinu. Banderovci zabíjeli Poláky, Volyňské Čechy, Rusy, Židy, Romy a další etnika. Vraždili i Ukrajince, kteří je odmítali podporovat.

A vraždili je ještě krutějším způsobem, než Němečtí nacisté vraždili Židy. Právě svojí brutalitou Banderovci ohromili i německé nacisty. Stačí ostatně shlédnout polský film Volyně, který vládnoucí Banderovci na Ukrajině zakázali: https://www.csfd.cz/film/434921-volyn/prehled/

To, že Banderovce od samého začátku podporují i politikové z České republiky jsem psal v minulosti:https://jaromirpetrik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=561575

Předsedkyně české Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová ocenění Bandery uvítala slovy na adresu Viktora Juščenka: „zaplaťpánbůh za to, že učinil ten krok“.https://cs.wikipedia.org/wiki/Stepan_Bandera

Náš ministr zahraničí Tomáš Petříček byl názoru, že pochod Banderovců Kyjevem je vnitřní záležitostí Ukrajiny.

Po vlně kritiky Tomáš Petříček prohlásil- cituji: „Ukrajina se bude muset vypořádat s bolavými místy své historie. Na to by měla dostat potřebný čas."

Zákon, který rozšiřuje řady ukrajinských válečných veteránů o někdejší Banderovce, nedávno podepsal ukrajinský prezident Petro Porošenko. Prezident Miloš Zeman v rozhovoru pro Parlamentní listy následně uvedl, že by nebyl proti, aby se proti tomu Česko oficiálně ozvalo. Banderovce pokládá za válečné zločince, řekl také. Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/ceska-diplomacie-o-banderovcich-petricek-chce-na-ukrajine-diskutovat-o-novem-zakone.A181229_203157_ln_domov_ele

Tomáš Petříček dodal, že v Kyjevě si o této záležitosti se svými ukrajinskými „protějšky“promluví.

Už se těším, co mu na to Banderovci v Kyjevě odpoví. Myslím si, že Petříček z Ukrajiny pojede jako namydlený blesk, protože Banderovci v Kyjevě vědí, že pro Západ je prioritní Ukrajina jako nepřítel Ruska a z tohoto titulu si mohou dovolit diktovat.

Vynikající reportáž o oslavách 110. narozenin Stepana Bandery a pochodu Banderovců za svitu planoucích pochodní v ulicích Kyjeva natočil bloger Vít Hassan zde:https://www.youtube.com/watch?v=TEY-h-pVDIQ . Navazuje tím na předchozí reportáž z října 2018, kdy též Banderovci pochodovali Kyjevem: https://www.youtube.com/watch?v=4sgEAnIXL2A .

Banderovci (2 fotografie)

Osobně mi připadne, jako by se nejen náš ministr Petříček, ale i západní politikové doslova zbláznili.

Vědí, že nelegitimní násilný puč na Ukrajině provedli ti, kteří následně rozpoutali válku proti všem, kdo jejich vládu podporovanou Banderovci odmítl. Obětí je údajně přes 10.000 lidských životů, o statisících uprchlíků se nemluví: https://www.lidovky.cz/svet/na-10-tisic-mrtvych-pres-20-tisic-zranenych-to-je-bilance-valky-na-ukrajine.A160429_112319_ln_zahranici_msl

Současní Banderovci opět terorizují ukrajinský lid, ukrajinská vláda dokonce vyhodila komisi OSN, která měla za úkol vyšetřit mučení vězňů v ukrajinských věznicích:https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/405492-na-ukrajine-muci-priznivce-separatistu-uvedla-osn.html

A Západ mlčí, v našich médiích se o tom téměř neinformuje, i mně byl stažený blog z hlavní strany, údajně kvůli nedostatečnému odzdrojování:https://jaromirpetrik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=527873

Tak, jsem jen zvědavý, jak se západní politikové postaví k tomu, pokud neonacisté v Německu svolají pochod za svitu pochodní k narozeninám Adolfa Hitlera.

Že se to zdá být nesmyslné?

Politikové schopní adorovat bratry Mašíny (ostatně Západ jim poskytl azyl a kteří místo odboje páchali loupežné vraždy a jinou kriminální činnost), nemají žádnou morální sebereflexi (stejně tak Západ poskytl azyl i Stěpanu Banderovi). Takže bych se nedivil, kdyby Západ začal tolerovat i pochody německých nacistů v ulicích Berlína.

Němečtí neonacisté se mohou ohánět tvrzením stejně jako náš ministr Petříček, že potřebují čas na vypořádání se se svojí minulostí.

V principu jde totiž o to samé, jako v případě Banderovců.