Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

CIA upozorňuje…

$
0
0
Yekta Uzunoglu
11. 12. 2015
Stali jsme se snad my, občané, loutkami v rukou teroristů z Islámského státu? A nebo pěšáky v hříčkách tajných služeb některých států? Rozhodují snad o našich osudech a osudech našich dětí už jen zpravodajci a teroristé ?


Dle posledních zpráv upozornila CIA turecké úřady, že tři podezřelí Palestinci připravují v Turecku bombové útoky na ruské turisty, v návaznosti na bombový útok na ruské civilní letadlo. Až po tomto prakticky veřejném upozornění (jinak bychom koneckonců neměli sebemenší šanci se o něm dozvědět) turecké ministerstvo vnitra formálně upozornilo své guvernéry v 81 městech na nebezpečí teroristického útoku.

Dále CIA sdělila tureckým úřadům jména Mumtaz Muhammed Jamas Dağmash (38), Ayman Ahmet Abdullah Nofal (41) a Rafet Abbas – tedy jména Palestinců, kteří údajně útoky na ruské turisty v Turecku plánovali.

Dále CIA upozornila Turecko, že tito tři jmenovaní Palestinci mají co do činění s útokem na ruské civilní letadlo, které bylo bombovým útokem dne 31. října zničeno nad Sinajským poloostrovem.

Dále CIA upozornila, že příslušníci ISIS Abu Khalid a Jamal Nasa, kteří se nacházejí na území Turecka, používají tel. Číslo 544 814 0… a jsou “specialisté” na výrobu falešných osobních dokladů a obchod s antickými starožitnostmi ukradenými v Iráku a Sýrii. Jamal Nasa má dále být aktivním organizátorem pašování uprchlíků do Evropy!

Dále CIA upozornila, že Jamal Nasa od 15. listopadu používá jiné tel. číslo a sice 533 133…, a že je ve spojení s další osobou, která se na území Turecka pohybuje s falešnou identitou, a že společně plánují útok na ruské turisty. Tato osoba s falešnou identitou je dle CIA ve spojení s mužem jmenujícím se Ahmet (v této podobě je to turecké jméno) a pravděpodobně tito dva muži používají falešné turecké doklady. Údaje o těchto falešných dokladech sdělila CIA Turecku.

Dále CIA upozornila, že zmíněné osoby používající tel. číslo 544 814 0… toto číslo používaly i ve městě Urfa (nedaleko syrských hranic), byly ve spojení s tel. čísly ve městech Adana, Çanakkale, Diyarbakır, Gaziantep, Mersin, İstanbul, İzmir, Kayseri, Kilis a v Mardin’u a to i s tel. Číslem 553 133….

Podrobnost těch detailů a způsob, jak se tato zpráva dostala na veřejnost, nás nutí položit si pár otázek:

1) Proč tajná služba USA, spřátelené země Turecka, sděluje tak důvěrné a tajné sdělení Turecku?

2) Jak je možné, že země jako Turecko tyto tak důvěrné informace o nebezpečných teroristech dlouhodobě působících na svém území, alespoň navenek, nemá? A to ani se svými téměř 500 tisíci policisty a víc než jedním miliónem vojáků a desetitisíci agentů tajných služeb? Zatímco je jsou schopné zachytit dokonce i tajné služby zámořské mocnosti, které se rozhodně na vnitřní záležitosti svého strategického spojence zrovna v tomto regionu nezaměřují?

3) Proč se ruské civilní letadlo stalo, krátce po vstupu Ruska do války proti ISIS, terčem útoku teroristů s (dle této zprávy) vazbami na Turecko, či v Turecku přímo působících? Znamená to, že chtěl někdo Rusko vystrašit a pohrozit mu dalšími útoky v případě pokračování operace proti ISIS?

Sestřelené ruské civilní letadlo

4) Která země tedy za těmito teroristy, kteří zabili 224 civilistů v ruském letadle, stojí?

5) Může být více, než jen náhodou, že když Rusko nevystrašil ani teroristický útok na civilní letadlo, bylo o 2 měsíce později sestřeleno – Tureckem – letadlo ruské?

6) V této zprávě jsou uvedené výlučně telefonní čísla tureckých operátorů – to by mělo znamenat, že čísla s největší pravděpodobností sledovaly též všemocné turecké tajné služby. Je nutné položit otázku, zda je možné, aby turecké tajné služby opravdu nevěděly tolik, co zámořská CIA, která nemůže znát poměry na místě lépe než turečtí zpravodajci.

7) Komu vlastně patří turecký Telekom, jak se v posledních letech změnily majetkové poměry ohledně tureckého Telekomu a co tomu předcházelo?

Vše se jeví tak, jako by CIA věděla o aktivitách těchto teroristů a jako by věděla o přinejmenším pasivitě tureckých tajných služeb, či přímo o jejich eventuální toleranci teroristických aktivit na území Turecka (dále nechci ani domyslet). Jako by CIA chtěla tímto veřejným sdělením utajovaných informací znemožnit spáchání dalších zločinů řečenými teroristy?

Nelze totiž přehlédnout zřejmou analogii s jinými teroristickými útoky (údajně Islámského státu), které se na území Turecka odehrávají za minimálně silného nezájmu odpovědných bezpečnostních složek – pokud jsou tedy obětí lidé, které současná vláda nemá v lásce: Před dvěma měsíci zaútočili teroristé na převážně kurdskou mírovou demonstraci v Ankaře. 109 lidí bylo zavražděno, další stovky zraněny. O další 2 měsíce dříve zabila bomba ve městě Suruc 34 dobrovolníků, kteří se chystali pomoci s obnovou Kobane – města, jehož pád do rukou ISIS jako by byl, soudě dle jeho jednání v době bojů, v zájmu Turecka. Před půl rokem vybuchla v kurdském „hlavním městě“ Diyarbakiru bomba, která zabila 5 lidí na předvolebním mítinku prokurdské opoziční strany HDP – dva dny před volbami!

Útočník z Ankary Yunus Emre Alagöz byl přitom bratrem atentátníka ze Suruce, Abdurrahmana Alagöze, a tito dva patřili ke stejné teroristické buňce jako Orhan Gönder, útočník z Diyarbakiru. Orhan Gönder byl přitom krátce před útokem zatčen a později propuštěn policií a byl veden jako policií sledovaná osoba! Oba bratři Alagözové byli dokonce na seznamu turecké tajné služby, jejich telefony byly odposlouchávány a s největší pravděpodobností museli být tedy pod pečlivým dohledem! Přes to všechno jejich útokům – které mířily do sfér společnosti, ke kterým současná vláda nikterak neskrývá své antipatie – nikdo nezabránil! Naopak, bylo na ně soudem nařízeno informační a mediální embargo, ani dnes nemají právníci obětí přístup k příslušným spisům.

Provést teroristický útok na území Turecka, či ho se zde působícími lidmi alespoň naplánovat, není tedy v „určitých situacích“ (či lépe pokud jsou cílem lidé, jejichž smrt je v něčím zájmu?) zas tak složité, a jindy všemocné domácí tajné služby jako by zrovna „spaly“.

Nemám tedy jiné vysvětlení tohoto svérázného postupu CIA, než že by se veřejným sdělením jindy tajných informací snažila odpovědné turecké instituce z jejich spánku „násilím probudit“, je ale samozřejmě možné ze můj obzor pro posouzení souvislostí je příliš úzký. I přesto se v této souvislosti oprávněně táži: Když všemožné tajné služby běžně disponují natolik podrobnými informacemi, jak je možné, že nemohly zabránit teroristickému útoku na ruské letadlo či teroristickému útoku v Paříži?!

Mládek: Situace v OKD je vážná, návrh NWR je nehorázný!

$
0
0
11.12. 2015          Týden
Situace v těžební společnosti OKD je podle ministra průmyslu Jana Mládka (ČSSD) vážná a zdaleka nejde jen o osud ztrátového Dolu Paskov. Hrozí propouštění a v krajním případě i vyhlášení konkurzu, prohlásil ministr po dnešním jednání s odborovými předáky. Situací se bude v pondělí zabývat vláda i tripartita. Prioritou vlády je podle Mládka chránit horníky a zachovat sociální smír, nikoli pomáhat soukromé společnosti. V OKD a dodavatelských firmách podniku nyní pracuje víc než 13 tisíc lidí.

Návrh společnosti New World Resources (NWR), majitele OKD, předložený státu označil Mládek za nehorázný. Kolik přesně NWR po státu požadovala, ale uvést nechtěl. Doufá, že do ledna, kdy má začít jednání státu s těžaři, předloží firma jiný. Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula před jednáním České televizi řekl, že NWR požadovala přibližně 150 milionů eur (asi čtyři miliardy korun) za to, že bude pokračovat v těžbě.

Mluvčí NWR Radek Němeček ve čtvrtek podobně jako v předchozích dnech sdělil, že společnost nebude zatím záležitost komentovat. "Chceme, aby všechny strany dospěly k nějakému přijatelnému řešení, které bude sociálně snesitelné," uvedl pouze. "Jednání probíhají mezi vládou a investory, tedy nikoliv s OKD. OKD tento proces podporuje, nicméně s ohledem na danou skutečnost nebude stávající situaci nijak komentovat," dodal mluvčí OKD Ivo Čelechovský.

"Situace je vážná. Nejde už zdaleka jen o Důl Paskov. Jednání se vede o celém OKD," zdůraznil dnes Mládek. Naznačil, že stát je připraven pomoci horníkům prostřednictvím sociálního systému a za určitých okolností angažovat i státní podnik Diamo, který se zabývá útlumem těžby.
Stát se podle ministra naopak nebrání podpořit samotné horníky a obecně pracující v regionu. "Pokud by šla podpora lidem, tak může být v řádu jednotek miliard," uvedl Mládek. "Návrh NWR byl především špatný v tom, komu," podotkl. V České televizi řekl, že podpora lidem by mohla mít podobu rekvalifikací a předčasných důchodů. Její návrh by měl být podle ministra připraven v řádu několika týdnů.

Středula i šéf hornických odborů Jan Sábel ocenili postoj vlády, návrh NWR považují za nehorázný. Středula míní, že firma se snaží zbavit odpovědnosti za vlastní dluhy. "Jestli si z někoho dělají srandu, tak zvolili nejhorší možný způsob," uvedl. Bez dalších podrobností vyjádřil naději, že situace si budou všímat i orgány v trestním řízení. Po jednání novinářům sdělil, že NWR prý požadovala, aby stát mimo jiné jednal s horníky o snížení jejich platů.

Podle mluvčího OKD Iva Čelechovského má nyní firma 10.200 vlastních zaměstnanců a další tři tisíce lidí pro ni pracují v dodavatelských firmách. Mateřská NWR se dlouhodobě potýká s klesající cenou uhlí. Za letošní tři čtvrtletí snížila ztrátu na 16,2 milionu eur (437,8 milionu Kč) ze 128 milionů eur (3,45 miliardy korun) ve stejném období loni. Tržby za letošních devět měsíců firmě klesly o 12 procent na 445,3 milionu eur (12 miliard Kč). Podle analytiků firmě především chybí hotovost, což by nakonec mohlo vyústit až v úpadek firmy.

"Dnešní jednání potvrdilo zhoršující se situaci OKD a NWR, která je zapříčiněna mimo jiné vysokými jednotkovými náklady na těžbu a klesajícími cenami uhlí. Společnosti dochází hotovost a roste zadluženost, najít sociálně únosné řešení bude tak velmi kompikované,"řekl dnes ČTK analytik Lukáš Hendrych z poradenské sítě BDO.

Ať se zeptají toho svého Kim Čong Una!

$
0
0
- anonym -
12.12.2015  přišlo mailem

Taky mne to pěkně štve, že mi vyjde kubík vody na 182,- Kč. tj. vodné + stočné cca 80,- Kč, plus jakýsi paušál ve výši 1960,- Kč za loňský rok. Po dlouhém bádání jsem byla za blbce, který tomu nerozumí...
Prý je to tím, že zdroje a distribuce vody vlastní zahraniční firmy.


CHCI TÍMTO SDĚLENÍM PODĚKOVAT NAŠÍ VEŘEJNOPRÁVNÍ TELEVIZI A HLAVNĚ ČT 24. SICE SE NEDOZVÍM, KTERÝ BLB DOVOLIL PRODAT TAKOVOU STRATEGICKOU SUROVINU, JAKO JE VODA, ZAHRANIČNÍM FIRMÁM, ALE ZATO JSEM SKORO DENNĚ INFORMOVÁNA O TOM, CO DĚLÁ KIM ČONG UN!

Ať se ČT zeptá toho Kim Čong Una, když jsou s ním pořád ve spojení. Prakticky každý den redaktoři vědí, co dělá jeho teta, co jeho strýc, kam šel a co řekl, takže bude určitě znát i toho blba, co tady prodal tu vodu!!!

Zprávy z jemenské krize. 15 členů zahraničních žoldnéřů včetně nejvyššího velitele Blackwater zabiti

$
0
0

12. 12. 2015  AC24
Nejvyšší velitel žoldnéřů Blackwater a mexický občan byl ve středu zabit bojovníky houthijského Ansarullahu a jeho spojeneckými silami v Jemenu v provincii Ta'izz. Podle zpráv o posledních ztrátách bylo od úterký zabito 15 členů zahraničních válečníků, co přišli s Blackwaters. Tito žoldnéři jsou součástí sil Sjednocených arabských emirátů, které pomáhají Saúdské Arábii s její intervencí v Jemenu.

Jemenští bezpečnostní činitelé říkají, že guvernér obležené jižní provincie Aden byl zavražděn, když se jeho konvoj stal předmětem útoků raketovými granáty.

K incidentu došlo, když Jaafar Mohammed Saad v neděli cestoval se svým doprovodem do čtvrti Tawahi v tomto přístavním městě. Při tomto teroristickém činu bylo údajně zabito několik členů jeho konvoje.

Do Jemenu bude vysláno asi 1 500 Maročanů, aby se také účastnili saúdské agrese proti této arabské zemi. Podle zpráv budou tito vojáci pomáhat saúdským vojákům s pozemními operacemi proti Jemenu. Vzpomínáme si, jak v říjnu do jižního přístavního města Aden přijelo asi 6 000 súdánských vojáků, aby se také přidali k saúdským vojákům. Saúdské operace se rovněž účastní vojáci Emirátů, Bahrajnu a Kataru.

Válčící frakce v Jemenu se připravují k týden dlouhému příměří od 15. prosince, zatímco ve Švýcarsku probíhají mírové rozhovory zprostředkované OSN. Zdroj v kabinetu Saúdy podporovaného presidenta Abda Rabbo Mansoura Hadiho řekl, že příměří potrvá sedm dní, jak uvádí dopis poslaný Hadim Radě bezpečnosti OSN. Předchozí pokus o zastavení palby v tomto konfliktu se zhroutil a obě strany z toho jedna druhou obviňují.


Video zde

Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: southfront.org 

Další zdroj zde.

Putin nařídil, aby byly likvidovány veškeré síly, ohrožující Rusy v Sýrii

$
0
0

12. 12. 2015    zdroj
Ruský prezident Vladimír Putin prohlásil, že veškeré síly, které ohrožují ruské vojáky v Sýrii, musí být zničeny. Informuje o tom agentura RIA Novosti. "Nařizuji vám jednat maximálně tvrdě. Veškeré cíle, které ohrožují ruskou skupinu nebo naši pozemní infrastrukturu, podléhají okamžitému zničení,"řekl prezident na rozšířeném kolegiu ministerstva obrany 11. prosince. "Chci varovat ty, kteří se pokusí znovu uspořádat jakoukoliv provokaci proti našim vojákům. Přijali jsme další opatření k zajištění bezpečnosti ruských vojáků a letecké základny. Je posílena dalšími články letectva a prostředky protivzdušné obrany," zdůraznil prezident a dodal, že všechny akce úderného letectva jsou prováděny s krytím stíhacích letounů.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr, Vladimíra Grulichová

Jsou občané Poslanecké sněmovně PČR pro legraci?

$
0
0

Ludvík Smýkal
12. 12. 2015
„Zdržování se vyplatilo, o evidenci tržeb budou poslanci jednat zase za týden. Kalousek řečnil tři hodiny.“ Tímto „honosným“ nadpisem je na webu ihned.cz uvedena informace o dnešním jednání Poslanecké sněmovny PČR (zde) o navrhovaném zákonu o elektronické evidenci tržeb.


Závěrečné, třetí, čtení klíčového vládního zákona pro boj s daňovými úniky, se změnilo prakticky ve frašku. Obstrukce odstartovala část opozice již už před hlasováním o programu, zbytek času zvládl vyplnit šéf TOP 09 Miroslav Kalousek, který tři hodiny četl stenoprotokol z loňské mimořádné schůze o výbuchu muničního skladu ve Vrběticích.

I když nejsem právník, nedalo mi to a vyhledal jsem si na internetu zákon č. 90/1995 Sb. ze dne 19. dubna 1995 o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, v platném znění. Nebyl jsem moc překvapen , když jsem se v něm v § 95 odst. (2) dočetl, že „ve třetím čtení“ návrhu zákona „se koná rozprava, ve které lze navrhnout pouze opravu legislativně technických chyb, gramatických chyb, chyb písemných nebo tiskových, úpravy, které logicky vyplývají z přednesených pozměňovacích návrhů, popřípadě podat návrh na opakování druhého čtení.“(zde).

pozn.red.: Pokud si jako bývalý poslanec pamatuji, předsedající je povinen upozornit vystupujícího, že nemluví k věci a pokud po druhém upozornění nedojde k nápravě, odebere předsedající vystupujícímu slovo. Nechápu tedy, jak mohl Kalousek číst něco, co s projednávanou věcí nesouvisí. Dále si pamatuji, že mohl padnout procedurální návrh a vystouzpení mohlo být odkázáno do jiného času. I.D.

Potřebujeme "kadyrizaci" ruských muslimských elit

$
0
0

12. 12. 2015    zdroj
Pro boj s takfiristy a džihádisty ​​musí být uvolněny ruce domácímu islámu. "Potřebujeme kadyrizaci našich místních muslimských elit," prohlásil vůdce hnutí "Podstata času" Sergej Kurginjan 10.prosince ve vysílání pořadu "Večer s Vladimírem Solovjovem.""Dejme našemu mírnému islámu možnost, aby se vypořádal se svými nepřáteli," dodal.



Podle politologa se Rusko setkalo s nebezpečím v takovém rozsahu, který si ještě nikdo plně neuvědomil. A nejde jen o islám. Znamená to, že pokud se v současném systému s pomocí jeho zdokonalení, modernizace a všeho ostatního nepodaří na tuto hroznou výzvu odpovědět, bude nastolena otázka o vytvoření takového systému, který bude schopen dát odpověď, nebo budeme muset kapitulovat.

"Copak, chceme požehnat takfirismu? Přece nechceme blahořečit takfiristy nebo džihádisty? položil si otázku. Pokud ne, pak pro boj s nimi musíme uvolnit ruce domácímu islámu," tvrdí Sergej Kurginjan.


 
"Navždycky jsem si zapamatoval slova dagestánské ženy tam, vyslovená v roce 2000: "Synku, neposílejte sem ruské vojáky. Dejte nám zbraně, my se s nimi vypořádáme sami", uzavřel Kurginjan.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr, Vladimíra Grulichová

Den lidských práv (10. prosinec)

$
0
0
Vlastimil Podracký
12.12.2015  České národní listy

Zvláště letos 10. prosince je zapotřebí si připomenout Den lidských práv a zamyslet se nad nimi v době, kdy jde především o ně, ať už jsou porušována nebo zneužívána. Všeobecná deklarace lidských práv a svobod je nesporně nejzákladnějším dokumentem doby, majícím podstatný význam. S jeho obsahem lze pouze souhlasit, je konečným produktem společenské evoluce humanity evropské civilizace, je potvrzením práv, za které bojovaly generace a nakonec i my v době komunistického totalitního režimu. Přesto dnes vidíme, že jeho striktní dodržování vede k problémům a proto nelze nechat toto datum jen tak bez povšimnutí projít jako úplnou samozřejmost.

Povaha dokumentu

Dokument VDLP byl přijat jako nezávazný dokument OSN na jeho třetím zasedání 10. prosince 1948. Od té doby bylo k němu vytvořeno mnoho odvozených dokumentů (Helsinská konference a pod.). Nakonec se jeho články dostaly i do ústav států. Pokud dnes vznikají nějaké problémy, je to nedostatečným zpracováním ústavy, nikoliv povahou mezinárodního dokumentu, který je doporučující a jaksi maximalisticky zpracovaný.

Povaha dokumentu a odvozených zákonů je individuální. Vypočítává práva jednotlivce a povinnosti z práv vyplývající má konat někdo jiný, mnohdy není jasné kdo, ale nakonec vždy společnost jako celek. To je základní rozdíl oproti dosavadním zvyklostem zákonů charakteru kolektivního. Občanská práva byla vždy definována zároveň s povinnostmi ke společnosti. Občan má právo volit, ale tím má i zodpovědnost koho zvolí. Občan má právo na bezpečnost, ale sám se musí o bezpečnost starat, musí bojovat za svůj stát, musí pro něj pracovat.

Některé body agendy LP nemohou být jiná než doporučující, protože jejich plnění závisí na ekonomické situaci státu. Jak zajistit bezpečnost občanů, když je situace špatná a stát nemá dosti prostředků? Jak zajistit důstojné stáří, když agenda neobsahuje povinnosti, nelze přikázat dětem, aby se o rodiče staraly, když stát na to nemá? Plnit tato práva za každou cenu i na dluh je jistě špatný příklad, ale bohužel dosti často praktikovaný.

Nová doba individualismu a postupného odloučení lidí od kolektivů přináší nejen ony známé problémy rozkladu rodiny a ztráty sounáležitosti se státem a národem, ale pošetilou představu, že práva prostě „padají shůry“. Pokud se vytratí sounáležitost s kolektivem, je jasné, že to dopadnout jinak nemůže, stát a národní kolektiv jsou jen jakýmsi neplaceným a vydíraným sluhou (spíše otrokem), který má jen povinnosti, které nikdo neocení. Právní chaos a zadlužování státu, prostě snaha stát jen „ždímat“ vyžadováním povinností od něj, je potom zcela předvídatelným výsledkem. Odloučením od společenstev vzniká pocit, že stát není náš, že my na něj nemáme vliv. Tento pocit je jen zčásti založen na realitě.

Osud agendy LP je osudem všech agend a ideových teorií aplikovaných v době individualismu, kosmopolitismu a univerzalistického globalismu, osud agendy zneužité k cílům nadstátních organizací chtějících udělat z ustupujícího a slábnoucího státu otroka svých ambicí. Ve skutečnosti se slábnoucím státem slábne moc lidu a slábne rozsah demokratického rozhodování. Agenda LP existující paralelně se zákony státu je jakýmsi nástrojem mezinárodních institucí vnést do státu zahraniční univerzalistické rozhodování. Za to ovšem nemohou lidská práva sama o sobě, už vůbec ne mezinárodní doporučující dokument, ale konkrétně způsob zapracování LP do ústavy bez recipročních povinností a bez konfliktů s jinými zákony a pravidly života. Jestli je to pouhá nedbalost vytvořená nezájmem nebo záměr kosmopolitů, nevím.

Zcela jistě je to způsobeno manýrou individuálního myšlení odloučeného od zájmů společnosti, ve kterém se jeví jednotlivec jako posvátný a zájmy společnosti jako nedůležité, dokonce škodlivé. Pokud někdo vidí zájmy společnosti jako prvořadé, je obvykle zařazen jako nacionalista nebo ještě něco horšího. V tomto myšlení není možné ani dosáhnout shody zájmů individuálních a kolektivních a tím zařazení agendy LP do souladu se zákony funkčního státu.

 

Konflikt lidských práv s občanskými právy a demokracií

Tento konflikt není vyvolán samotným obsahem lidsko-právních dokumentů, ale způsobem jejich špatného zařazení do právního systému státu, protože jsou lidská práva nadřazená jiným právním ustanovením občanského charakteru, přitom jsou deklarativní, nezpracovaná, nevyvážená. Kosmopolité chtějí nějaký „světový“ dokument, který by přijaly všechny národy, a tato vize se stává ideologií, dokonce náboženstvím. Proto je těžké zpracovat agendu tak, aby byla v souladu s tradičními zákony, a tím vlastně zůstává oddělená a nevyvážená.

První konflikt uvnitř tradičních evropských společností je v nevyváženosti, v neexistenci recipročních povinností. Takové příklady vidíme v poslední době: Migranti zadržení v detenčním zařízení mají svoje práva přísně hlídaná ombudsmanem a různými nevládními organizacemi. Stát, tedy občané, mají jen povinnost platit ostrahu a obsluhu. Pokud se aktivistům LP něco nelíbí, má v celém světě zastání, státní orgány nikoliv. Že stát nemá momentálně prostředky potřebné věci zajistit, nikoho nezajímá. Ze státu se stává jakási služka mající jen povinnosti a občané to platí a platit musí. Uprchlík vůbec povinnosti nemá, nemá dokonce ani takovou povinnost jako je znalost jazyka země, do které přišel, nebo alespoň mezinárodního jazyka, kterým je předpoklad se domluvit. Na případné nedomluvě nese vinu stát nikoliv uprchlík. Není možno od něj chtít nějakou práci, pomoc při chodu zařízení, pokud se toho neujme dobrovolně (což většinou neudělá). Kdyby občané v referendu třeba odsouhlasili nějaké povinnosti uprchlíků, bylo by to proti Listině LP a celý svět by takový stát odsoudil a bůhví jaké sankce na něj uvalil.

Američtí policisté se bojí použít násilí proti černošským zločincům, protože by byli obviněni z rasismu. Vidíme na různých záběrech, jak výtržníci tmavé pleti honí policisty, zatímco by to mělo být opačně. Známe případy odsouzení policisty, který konal svoji povinnost a zastřelil zločince, bohužel tmavé pleti. To je odvrácená tvář rasové diskriminace převedená do diskriminace celé společnosti a státu, který se stává nefunkčním. Právo nediskriminovat podle barvy pleti znamená v této pokroucené praxi diskriminovat všechny občany zločinností, která nakonec vede k NO-GO zónám, tedy oblastem takové zločinnosti, kde normální občané nemohou žít, protože tam ani policista nevkročí. Zde jde o chaos způsobený nadřazením LP nad občanská práva, důležitost neporušit LP je větší než neporušit zákon státu.

Dalším příkladem je francouzská nemocnice, kde byl potrestán ředitel za to, že nutil muslimskou zdravotnici sundat burku a obléci si pracovní plášť. Náboženská práva muslimek zajištěná v agendě LP jsou nad funkcí společnosti, nad občanskými právy, nad plněním veřejných zájmů. Lidská práva jsou chápána jako nadřazená demokracii a občanským právům, světové organizace tím dostávají moc nad státem a jeho lidem. LP jsou tedy předmětem vměšování a v reakci na to předmětem postupného odmítání lidmi, což je vlastně omyl a nepříznivý proces.



Skupinový extremismus jako odmítání lidských práv

Obhajoba existenčních zájmů nějakého podstatného kolektivu (národa, rodiny, státu) vždy narazí na problém s právy jednotlivce, protože kolektiv potřebuje mít jasně stanovené povinnosti jednotlivců, které ovšem agenda LP neobsahuje. Individuálně vedená společnost odmítající sounáležitost s podstatným kolektivem nutně postupuje k právnímu chaosu. Jednotlivci se na pravidlech života nedomluví, neboť každý má jiné zájmy, zákony jsou tedy jen výsledkem přetahování mezi zájmy zájmových skupin a jednotlivců. Obecně určené jsou jen ty populistické, které ovšem svým charakterem spíše škodí. Nadřazenost LP je tedy výslednicí nějakého konsenzu, který lze přijmout právě proto, že zájmy podstatných kolektivů nikoho nezajímají.

Když se zdvihne vlna odporu proti vnějšímu zasahování, proti opomíjení principiálních občanských zájmů, obvykle má kolektivní charakter, vyjadřuje kolektivní vůli. Ta prvně vyřadí ze svého zřetele individuální práva a vyžaduje kolektivní jednotu a sounáležitost. Lidské práva jsou na prvním místě k jejich potlačení, neboť svým individuálním charakterem stojí v cestě kolektivním zájmům. V tom je velké nebezpečí emotivních davových vzplanutí a z nich vzešlých extrémistických vlád.

U vědomí tohoto nebezpečí je nevhodné dnes praktikované nadřazování LP nad občanská práva a zájmy společnosti, zasahování do práv občanů zvenku. Je to prvořadý omyl současných vykonavatelů agendy LP, a veškerý dnes tak často jmenovaný extremismus je jen reakcí na tyto chyby. Je těžko stále jen odsuzovat extremismus, když se neodstraní jeho příčiny. Těmi není nic jiného než neschopnost establishmentu zajistit funkční a spravedlivou společnost s vyváženými právy a povinnostmi. Agenda LP se tak stává nezaslouženě viníkem nespravedlnosti, potlačení demokracie, právního chaosu, mnohdy i zadlužování a bídy. Potom se na ni může snést snadno hněv davu jako na příčinu.


Závěr:

Agendu LP je zapotřebí zařadit do právního systému v souladu s občanskými právy a povinnostmi, podmínit plnění LP nezbytnými opatřeními.Nadřazenost demokracie, demokratických orgánů, občanských práv a povinností neopouštět kvůli nějakému ze zahraničí prosazovanému dokumentu.
Rovnováha individuálních a kolektivních zájmů je nutná, není možné tuto rovnováhu narušovat odmítnutím kolektivních zájmů a domnívat se, že je možno vše řešit jen plněním zájmů individuálních, všelidských a univerzalistických (přijímání uprchlíků, když si to většina občanů nepřeje). Když zrušíme podstatné kolektivy národa, státu a rodiny nebo je ponížíme na pouhé služky individuálních zájmů, nebude časem nic, co by jednotlivce chránilo, co by lidi spojovalo ke společné práci, ztratí se demokracie a nastoupí blíže neurčený dirigismus mezinárodních organizací, ale daleko nejpravděpodobněji vzpoury extrémistů a chaos.


Loajalita k západu? Budiž, ale co svědomí a čest?

$
0
0

Jiří Baťa
12. 12. 2015   
Stále více tzv. „kompetentních“ nebo společensky angažovaných lidí se snaží tvrzením vyvrátit, že na Ukrajinských událostech nemají USA žádný podíl nebo účast. Otázka je, zda takové tvrzení je z vlastního přesvědčení nebo servilní loajality. 



Neboť při vědomí jejich předpokládané inteligence, politického, společenského postavení je málo pravděpodobné, že by si nebyli vědomi jednoznačných, zcela prokazatelných a samotnými představiteli amerického establishmentu potvrzených skutečností, že USA o Ukrajinu zcela evidentně usilovaly a nadále usilují. Stačí si připomenout slova paní Nulandové a jiných politických kapacit USA, kteří po nezdařilém Kyjevském Majdanu lomili rukama nad ztracenou investicí pěti miliard dolarů do zubožené Ukrajiny, které měly být údajně použity na změnu režimu, poměrů a nezávislosti na Rusku, stejně jako decentralizaci, demokratizaci, deoligarchizaci a …. v neposlední řadě i svých zájmů.

Není to dávno, co jsem zmínil v jiném článku, že i pan profesor Rychlík buďto propadl falešné demagogii, nebo drží basu loajality když také tvrdil, že Ukrajinské události nejsou z vědeckého hlediska dílem USA a že se v nich USA neangažovaly. Se shodným názorem, tentokrát však z politického hlediska se prezentuje i pan Š. Füle, bývalý eurokomisař zodpovědný za rozšiřování Evropské unie a politiku sousedství který rovněž říká (zde), že jeden z mýtů, který se neustále pěstuje a připomíná, je mýtus, že USA hrály zásadní roli v přípravě Majdanu a v jeho směřování, čímž chce nejen naznačit, ale přesvědčit veřejnost, že to není pravda. Zatímco mnozí lidé poukazují na to, že USA byly velmi aktivní na Ukrajině, pan Füle patří mezi ty, kteří o tom za těch pět let v Bruselu něco ví a (ti v Bruselu) naopak cítili naprostý deficit a nedostatek amerického politického angažmá a vlivu na Ukrajině.

Nevím, zda pan Füle byl delší dobu v „pracovní“ neschopnosti, nebo se zasedání EU nezúčastňoval když tvrdí takovou nehoráznost. U pana profesora Rychlíka to lze omluvit tím, že je více vědec zaměřený na historii než politik, sledující politickou současnost, ale u politika pana Füleho, je tento názor, z hlediska relevance, zcela neomluvitelný. Není však problém ze znalosti věci a zkušeností usoudit, že pan Füle již jako komisař EU odváděl značně kontroverzní práci s hrubými nedostatky, takže jeho náklonnost k západní politice je vcelku pochopitelná. Na druhé straně je značně problematické jeho vyjádření, neřku-li tvrzení, že to co je dneska na stole, pokud jde o budoucnost a směřování Ukrajiny, tak to není vymyšleno USA, ale EU. Je to na základě nějakých konkrétních nabídek, které přichází z Bruselu a z členských zemí EU. Ne z USA. Úloha USA a jejich diplomatů je důležitá právě při hledání řešení všech těchto krizových situací. Pokudn ano, pak s pochybnými úspěchy.

Jistě nelze popřít roli EU v řešení nastalé situace na Ukrajině, zvláště v situaci, kdy na východě Ukrajiny, z popudu nacionalistických a polofašistických sil vzplály krvavé válečné boje a umírali lidé, se EU především prostřednictvím německé kancléřky Merkelové a francouzského prezidenta Hollanda zasloužila o jednání znesvářených, do bojů zainteresovaných stran (viz jednání v Minsku), nicméně zájem o Ukrajinu ze strany USA neochabl. Pan Füle, zřejmě silně inklinuje k západní politice jak cestou politiky EU tak bezprostředně svou osobní loajalitou k americkému establishmentu. Jak jinak si totiž např. vysvětlit, že při tvrzení o neúčasti USA na Ukrajinských událostech opomene takovou „maličkost“, jako bylo budování vojenské základny US armády (resp. NATO) na Krymu, v tu dobu součástí Ukrajiny, kde USA investovaly do výkupu pozemků a nemovitostí a částečně již zřizovaly základní technické vybavení pro rozšiřování svých vojenských aktivit. Pan Füle zatvrzele mlčí i o tom (a je mu to zcela jistě známo), že to byl ten hlavní důvod tzv. anexe Krymu Ruskou federací. Navzdory těmto faktům bezostyšně tvrdí, že USA se na událostech nepodílely, ani se jinak neangažovaly. Podle pana Füleho přidělení vojenských instruktorů, dodávání jistého vojenského a jiného materiálu, finanční podpora Ukrajině atd., je pouhá fixe, výmysl, resp. lež.

Zkrátka, jak pan profesor Rychlík, tak pan Füle umí velmi zajímavě, umně a rétoricky mluvit. Škoda jen, že v podstatných a závažných mezinárodních záležitostech se rozcházejí nejen s realitou, ale především s pravdou. U obou je to velmi nemilé poznání, protože jejich účast jak ve vědeckém tak politickém prostředí a z titulu jejich postavení, by normální člověk z jejich výroků, úsudků a názorů očekával větší relevantnost a tím pádem i větší odpovědnost jak k veřejnosti, tak k vlastnímu svědomí a cti. Pokud ovšem nějaké mají, že?

Publicista Veselý předkládá trochu jiná fakta k Sýrii: Děsivá hra mocností. A o tomto se příliš nemluví...

$
0
0
Daniel Veselý
12. 12. 2015 ParlamentníListy

Celkem rozšířená představa o tom, že Blízký východ včetně nyní roztříštěné Sýrie byl celá desetiletí jakžtakž stabilizován, a teprve až arabské jaro tuto selanku změnilo, je mylná. V případě Sýrie se navíc nepříliš nahlas hovoří o dalších důvodech, proč se zde vlastně rozehrála děsivá šachová hra, v níž participují světové mocnosti. Proč je tato nepříliš velká blízkovýchodní země vlastně tak důležitá? Nad tím se zamýšlí v komentáři pro ParlamentníListy.cz nezávislý publicista Daniel Veselý.

Nekončící tragédie probíhající na Blízkém východě má hluboké a letité kořeny, ještě hlubší a letitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Musíme se vrátit do roku 1916, kdy stále probíhal nejtragičtější konflikt, jaký kdy do té doby lidstvo poznalo. V tomto roce si tehdejší světové velmoci – Francie a Británie – s tichým souhlasem carského Ruska a Itálií na papíře rozdělily kořist v podobě skomírající, ale ještě stále živé Osmanské (též Otomanské říše). Do historie tato smlouva vešla pod názvem Sykesova-Picotova dohoda.


Umělé rozdělení Blízkého východu podle zájmu velmocí

Vznikla tedy naprosto nová mapa blízkovýchodního regionu, zahrnující umělé státní útvary, jejíž plánovači v Paříži a Londýně ale naprosto ignorovali složité vztahy zde žijících národů a etnik, jež se od diplomatických stolů zdály být irelevantní.

Po rozpadu Otomanské říše v roce 1922 získala o šest let dříve podepsaná dohoda mezi Francií a Velkou Británii jasnější kontury a byla v reálu implementována za asistence Společnosti národů: nově vzniknuvší Sýrie a Libanon se dostaly pod francouzskou sféru vlivu a Jordánsko, Irák, Palestina a dále Egypt pod koloniální dohled Velká Británie. Turecko vzniklo na troskách Osmanské říše jako samostatná republika.

Stručně řečeno – dnešní arabské státy vznikly jako umělé útvary za situace, kdy se naprosto nedbalo na tamní komplikované reálie, především na otázky etnické a náboženské, vzájemné vztahy tamních etnik, a tím bylo fatálním způsobem zaseto na řadu nešvarů a třenic, jež přetrvávají do dnešních dnů a jimž, bohužel, nebude jen tak učiněna přítrž. Evropští kolonizátoři (později pak Spojené státy a v případě Blízkého východu v menší míře Sovětský svaz) nadto podobně jako ve svých hájemstvích v Africe a jinde protežovali vybraná etnika proti jiným, zásobovali je zbraněmi, štvali je proti sobě, a mnohé rány zůstaly dosud nezhojeny.

Tyto problémy by dozajista nenabraly tak obřích kontur a nebyly by tak děsivé, kdyby nebyly syceny ze zahraničí velmocemi hájícími své sobecké zájmy: značnou roli v tom hrály prodej zbraní, ropa a zemní plyn – a to platí i pro Sýrii, jak uvidíme dále.


Historická identita versus zelená louka

Zatímco například Egypt měl jasnou historickou identitu, země, jako Irák, Saúdská Arábie nebo Jordánsko, vznikly doslova na zelené louce. Dnes tolik propíraná otázka samostatnosti Kurdů má své „zlé zrno“ právě v Sykesově-Picotově dohodě, neboť tento národ, k němuž se hlásí 30 milionů lidí, byl evropskými velmocemi rozdělen mezi čtyři tyto umělé útvary.

Italsko-argentinský politický komentátor a novinář Roberto Savio k této problematice ve své stati Čtyři důvody, jak pochopit neodolatelnou přitažlivost radikálního islámu poznamenává, že koloniální mocnosti v zemích, jež uměle vytvořily, k moci dosadily krále a šejky, již jim vládli železnou rukou včetně korupce, potlačování svobod, vražd a mučení. Odstrašujícími příklady jsou Irák a Sýrie. To byl ostatně výslovný požadavek velmocí – takže tamní obyvatelstvo bylo už od samotného počátku vyloučeno z participace na správě veřejných věcí v politickém systému, který se vyvíjel naprosto odlišným způsobem než postupně se demokratizující politické systémy v Evropě. „S evropským požehnáním tyto státy zamrzly ve feudálních časech,“ konstatuje přímo Savio.


Oprese plodí zákonitou reakci

Tato masivní a systematická oprese se přirozeně projevila v reakcích utlačovaných: sympatie hrály do karet politicko-náboženským seskupením, jako je například Muslimské bratrstvo, která mezi zoufalými obyvateli získala širokou podporu coby „poslední naděje“. Tito lidé doufali, že je vymaní ze začarovaného kruhu represe a chudoby. Koneckonců imámové k nim hovořili ve jménu boha – a bůh je spravedlivý, milosrdný a trpělivý.

Cynismus se dostal do vyšší fáze, když západní politikové začali hovořit o nutnosti demokratických změn v těchto zemích, jež zároveň trpěly pod knutou jimi podporovaných tyranů a jež byly běžně vystavovány ničivým západním intervencím. Tímto vulgárním postojem se jen omlouvaly další invaze a z nich vyplývající utrpení, především nelegální angloamerická invaze do Iráku v roce 2003, jejíž oficiální odůvodnění spočívalo v odstavení tyrana Saddáma Husajna, který byl však plodem neblahého Sykesova-Picotova dědictví.

A my, kdo žijeme na relativně bohatém Severu, bychom si měli uvědomit historickou vinu, které jsme se dopustili na populacích žijících téměř sto let pod útlakem, na kterém se krvavě podepsaly západní velmoci. To, že po mocenském úpadku Francie a Velké Británie otěže represálií na Blízkém východě převzaly především Spojené státy, samozřejmě vinu Evropanů nesmývá. Ano, můžeme namítnout, že obyčejný občan za hříchy evropských kolonizátorů staré sto let jednoduše nemůže, nicméně existuje něco jako historická vina, k níž se jednoduše nemůžeme otočit zády. *)


Případová studie: Sýrie

Historik a specialista zabývající se mezinárodním právem John McHugo, který napsal knihu Syria: A History of the Last Hundred Years, tvrdí, že dlouhé dějiny Sýrie jsou poznamenány staletími poroby s tím, že tato země „byla neustále ovládána a okupována mocnými vládci ze zahraničí a v uplynulých sto letech byl osud Sýrie určován západními zeměmi a regionálním chaosem, který vytvořily“. Syrský lid byl, obdobně jako lid dalších arabských zemí, připraven o možnost vytvořit životaschopný status národa a zbaven práva na sebeurčení podle své vůle.

McHugo je toho mínění, že rozdělení Velké Sýrie rukou Francie a Velké Británie byla fatální chyba, která vytvořila základ stávajícího chaosu, jež nyní Sýrií otřásá. Prvním neblahým rozhodnutím bylo narýsování umělých hranic a druhým jakási balkanizace oblasti, jež vytvořila situaci, ve které byly zdejší křehké a nestabilní státy tlačeny proti sobě, především pak během studené války.

Tato politika, jak píše McHugo, nakonec otevřela dveře k náboženské militantnosti, ačkoliv jde o komplexní problém, a taktéž zbrzdila ekonomický a sociální vývoj v Sýrii. Nicméně i přes to dnes v této zemi panuje velice silný pocit národní identity, a proto existuje velice reálná možnost, že tamní horor jednoho dne skončí.


Povstání v roce 1925 coby recept na řešení aktuální syrské krize

Francouzi se snažili zemi, kde žijí sunnité, šíité, Drúzové, ortodoxní křesťané a další, ovládat podél sektářských linií. V roce 1925 však proti nim vypuklo povstání, kdy se tyto na první pohled nesourodé etnické a náboženské skupiny dokázaly sjednotit a přinutit Francouze, aby svou koloniální politiku v jejich zemi modifikovali, což nakonec vedlo k vyhlášení nezávislosti. McHugo zastává názor, že tato rebelie by měla být dnes příkladem pro všechny Syřany, jak svou zemi sjednotit a opět postavit na nohy.

K málo známým dějinným událostem patří takzvaný první vojenský převrat v arabských zemích, který se uskutečnil v roce 1949 a který podle profesora moderních arabských dějin Josepha Massada a dalších odborníků, zorchestrovala CIA. Puč uvrhl Sýrii do dekády trvajícího neklidu a chaosu a zemi se podařilo, ač s použitím interní represe, stabilizovat až otci dnešního syrského prezidenta Hafízem Asadem.

Je dlužno poznamenat, že Syřané nebyli a nejsou bezduché loutky, které by byly jednoznačně vedeny jen ze zahraničí; nemůžeme proto veškeré problémy, jimž tato blízkovýchodní země čelila a stále čelí, házet na ony loutkovodiče. Samozřejmě, že i politika otce a syna Asadových se na nich samotných podepsala a z nezanedbatelné části vedla k dnešní tragické válce.

 

Faktor zemního plynu vedoucí k válce v Sýrii

Jak je dobře známo, problémy a tragédie blízkovýchodních zemí se často točí okolo skutečnosti, že jsou bohaté na nerostné suroviny, především ropu a zemní plyn. Ani Sýrie není výjimkou a tento fakt hrál poněkud opomíjenou roli při vzniku dnešní vojenské pře, na níž participují regionální i světové velmoci.

List Guardian před dvěma lety otiskl text politického analytika Nafeeze Ahmeda, v němž autor uvádí řadu znepokojujících zjištění. V roce 2009 odmítl syrský prezident Asad podepsat Katarci navrhovanou dohodu o výstavbě plynovodu, který by vedl z jejich území přes Saúdskou Arábii, Jordánsko, Sýrii až do Turecka s tím, že by katarský zemní plyn, jehož proud by se tak elegantně vyhnul Rusku, zásoboval evropský trh. Asadova vláda tehdy vydala prohlášení, že by případná výstavba plynovodu poškodila zájmy jejich spojence – Ruska.

Místo toho Damašek o rok později začal vyjednávat s Teheránem o vybudování alternativního plynovodu v ceně deseti miliard dolarů, který měl vést z Íránu přes území Iráku do Sýrie. Íránský zemní plyn byl taktéž určen pro evropské trhy. Memorandum stvrzující tento ambiciózní projekt bylo podepsáno v létě roku 2012, tedy v době, kdy v Sýrii již naplno zuřila válka.

Tento projekt však představoval nepříjemný políček do tváře Kataru, za nímž stála Saúdská Arábie, která se marně snažila podplatit Rusko s odůvodněním, že jakákoliv vláda v Damašku, která vystřídá vládu Bašára Asada, bude plně v rukou saúdskoarabské monarchie a nikdy nepodepíše žádnou dohodu, podle níž by arabský zemní plyn směřoval přes Sýrii do Evropy.

Ruský prezident Putin tuto „nabídku“ odmítl a Saúdská Arábie slíbila, že proti Sýrii provede odvetnou akci.

Nesmíme zapomenout na kruciální fakt: Obě monarchie nacházející se u Perského zálivu, jsou nepostradatelnými spojenci Spojených států, které se do války v Sýrii zapojily už v roce 2011, jednak podporou Svobodné syrské armády (FSA) a také přímými zásilkami zbraní z Libye.


Pipelistan War

Válkami o energie na Blízkém východě se dlouhodobě zabývá také brazilský novinář Pepe Escobar, jenž uvádí, že syrský konflikt je především ozbrojeným sporem, v němž hraje úlohu nerostné bohatství, pro nějž má přiléhavý název Pipelistan War. Podle Escobara je pro Washington klíčové, aby na nerostném bohatství na Blízkém východě vydělávali především jeho arabští klienti a nikoliv Sýrie a Írán, třeba kvůli tomu, že je důležité, aby toto nerostné bohatství zůstalo nadále svázáno s dolarem.



*) bohužel, v tomto místě textu se nám Daniel Veselý snaží podsouvat jakousi "celoevropskou historickou vinu", kterou národy bývalého Rakousko-Uherska jistojistě nenesou v takové míře, vzhledem k faktu, že R-U nemělo žádné kolonie.

Mrazivá předpověď pro příští desetiletí. Žádné konspirace, zprávu vydala prestižní agentura

$
0
0
- Pozorovatelka -
12.12.2015  AENews

Mrazivá předpověď pro příští desetiletí. Žádné konspirace, zprávu vydala prestižní agentura

Děkuji zdejšímu slovenskému čtenáři za odkaz na článek, který vkládám v původní slovenské verzi. Jde o předpověď prestižní agentury Stratfor o tom, jak se bude situace v Evropě i ve světě vyvíjet v příštích deseti letech a autorem je americký zpravodajský expert a odborník na národní bezpečnost George Friedman. Předpověď sice je značně proamerická, resp. antiruská, ale když už pro nic jiného, tak pro nastupující roli Číny či pro současné dění v Polsku stojí za pozornost.



Slovensko sa v nasledujúcom desaťročí stane súčasťou Poľskom ovládaného stredoeurópskeho bloku, ktorý bude novou veľmocou Európy. Európu čaká dezintegrácia, pričom niektoré z najvýznamnejších svetových mocností úplne skolabujú. Celkovo budeme o desať rokov žiť v oveľa nebezpečnejšom svete, než na aký sme zvyknutí. Tvrdí to predpoveď prestížnej spravodajskej agentúry Stratfor, ktorej predikcie sa už neraz naplnili.


Predtým, ako si poviete, že predpoveď Stratforu je iba chorým výplodom šialencov, zoberte do úvahy nasledujúce. Šéfom tejto agentúry je americký bezpečnostný odborník George Friedman, ktorý sa preslávil svojím bestsellerom z roku 2007 s názvom Nasledujúcich sto rokov: Predpoveď pre 21. storočie. V nej predpovedal, že rozdielne geopolitické záujmy Ruska a USA povedú v polovici druhej dekády k vypuknutiu novej studenej vojny medzi Spojenými štátmi a Ruskou federáciou. Písal sa rok 2014, keď mu dejiny dali za pravdu. Na Ukrajine prebehol Majdan, Rusko obsadilo Krym a Spojené štáty zaviedli proti Moskve sankcie.

Studená vojna medzi USA a Ruskom vraj nakoniec skončí tým, že Rusko ako krajina skolabuje a rozpadne sa na niekoľko menších regiónov. Vznikne tak hrozba, že ruské jadrové zbrane padnú do rúk teroristov. Podľa predikcie však ruské jadrové zbrane zaistia Spojené štáty, ktoré tak budú plniť podobnú úlohu ako po rozpade ZSSR, keď investovali nemalé finančné prostriedky do zabezpečenia sovietskych jadrových zbraní a balistických striel.

Turecko bude potrebovať pomoc vo svojej mocenskej konfrontácii s Ruskom a Spojené štáty mu ju ochotne poskytnú. Ankara a Washington tak budú udržiavať tesné spojenectvo.


Poľský blok

Nemecko bude trpieť pod vplyvom krízy eura, ako aj v dôsledku celkových problémov vyplývajúcich zo strnulosti európskych inštitúcií. Berlín tak stratí vedúcu úlohu v Európe.
 

 
 



Do nového postavenia sa však dostane Poľsko, ktoré využije oslabenie Ruska a Nemecka, a stane sa tak jednou z vedúcich mocností starého kontinentu. Varšava nedávno oznámila, že plánuje svoju pomerne početnú a dobre vyzbrojenú 100-tisícovú armádu zväčšiť o polovicu. Podľa Stratforu sa okolo Poľska vytvorí akýsi Poliakmi vedený mocenský blok stredoeurópskych krajín. Poľsko tak bude dominovať v oblasti zahŕňajúcej aj Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Ukrajinu, Bielorusko a pobaltské krajiny. Tento útvar sa nápadne podobá na federáciu krajín s názvom Międzymorze, ktorú po prvej svetovej vojne navrhoval poľský štátnik Józef Piłsudski.

Za pravdu tejto predikcii dávajú aj niektoré stále častejšie artikulované názory hlásajúce tesnejšiu spoluprácu krajín Vyšehradskej štvorky. Tá by mala byť odpoveďou na rastúce problémy Európskej únie, ktoré vyplývajú najmä z utečeneckej krízy.


Rozpadnutá Európa

Európa sa celkovo rozpadne na štyri separátne regióny. Najsilnejším sa stane spomínaný poľský blok. Severský región, do ktorého budú patriť Veľká Británia a škandinávske krajiny, si bude žiť vlastným životom. Stredomorský región s Gréckom, Talianskom a Pyrenejským polostrovom bude trpieť pod neustálym náporom imigrantov. Ako štvrtý bude existovať nemecký región, ktorý okrem Nemecka a Rakúska bude zahŕňať aj Českú republiku.


Vychádzajúce slnko a rozpadnutý drak

Zaujímavo to bude vyzerať aj vo východnej Ázii. Čína sa dostane do konfrontácie s Japonskom a možno sa pokúsi o kontrolu námorných trás, ktoré spájajú krajinu vychádzajúceho slnka so svetom. Celkovo však najľudnatejšia krajina sveta nevydrží nápor svojich vnútorných problémov, jej ekonomika spomalí a eventuálne sa de facto rozpadne na 16 samostatne spravovaných Mini-Čín. Naopak z Japonska sa stane nová námorná mocnosť, ktorá bude musieť Číne čeliť sama.

Úpadok Ameriky a presun výroby

Podľa Stratforu budú Spojené štáty stále viac zahľadené do seba a ich vplyv vo svete bude slabnúť. Agentúra zároveň predpovedá, že továrne, ktoré nedávno prichádzali do stredne vyspelých krajín, akou je aj Slovensko, sa budú odteraz presúvať do menej vyspelých regiónov vrátane Afriky. Nové fabriky západných korporácií by tak mali vyrásť napríklad v Etiópii alebo v Mozambiku.

Predpoveď Stratforu na nasledujúce desaťročie – video (a zdroj) zde

Za sebe bych k pozornosti dodala, že Polsko má červenobílou vlajku, což jsou barvy GP. A že v historii vždy plnilo zájmy GP a o totéž zřejmě jde i nyní, kdy je nejen proti EU, ale je i silně antiruské. A že má velké ambice na ovládnutí Ukrajiny, viz zde. A jak právě zopakoval Pjakin (čas 48:47 zde) , na Ukrajině se hraje o opětovnou likvidaci ruského národa, je proto důležité sledovat postoje Polska nejen v souvislosti s EU, ale především s eventualitou 3. světové války.

Saúdové jako by na Západě ztráceli imunitu

$
0
0



Uplynulý týden na "syrské frontě" v kostce. Rusko se kvůli sestřelení svého bombardéru nad Sýrií sankcemi dál soustředí na Turecko (a Ankara propočítává očekávané ztráty a hlásí „připravenost“ předcházet společně dalším podobným situacím). Na turecké kšefty s ropou od Daeše poukazuje i Irák (na jehož severu turecká armáda útočí na Kurdy a Bagdád po šéfovi NATO chce, aby přiměl Turky stáhnout se z iráckého území). Nově se objevují zprávy, podle nichž Daeš stejně úspěšně jako s kradenou ropou obchoduje i s bavlnou, která končí ve formě oděvů i v britských buticích. Turečtí džihádisté na severu Sýrie bojují s americkými džihádisty (sorry, rebely). K americkému kongresmanovi Danovi Rohrabacherovi, který tvrdí, že „pokud členství v NATO znamená chránit Erdogana, tak by v NATO neměl být on, nebo my“, se přidávají další americké hlasy – konzervativní National Interest se ptá, zda-li opravdu není načase vyloučit Turecko z NATO, ekonomický Forbes má za to, že by USA měly Turky okamžitě „usadit“ a přestat garantovat jejich bezpečnost, politický The Hill otevřeně konstatuje, že současná migrační vlna směřující do Evropy je dílem Ankary a jako taková je tureckým útokem proti Západu. A německý NEOPresse požaduje, aby Západ vyhlásil sankce i proti Turecku, Saúdům nebo Kataru a srazil je tak na kolena. Zkrátka, z hlediska tureckého prezidenta Erdogana se nálady na Západě nevyvíjejí zrovna nejlépe.

A s tímto nepříjemným pocitem není rozhodně sám. Zdá se totiž, že o svou dosavadní nedotknutelnost v západním mainstreamu přichází i lidskoprávní hororová šou zvaná Saúdská Arábie. Třeba New Statesman přiznává, že to saúdský wahhábismus je hlavním zdrojem světového terorismu, Politico připomíná, že právě saúdští radikální duchovní a sponzoři džihádu pod ochranou vládnoucích feudálů jsou našimi skutečnými nepřáteli, britský generál Jonathan Shaw na stránkách The Telegraph zdůrazňuje, že to Saúdové a Katar jsou zodpovědní za globální šíření terorismu, na saúdský wahhábismus coby zdroj současného Daeše poukazuje také New York Times, zatímco Washington Post dodává, že celý současný vývoj umožnily Spojené státy, nejen pokračující podporou saúdské feudální diktatury, ale i hloupou invazí do Iráku. Na přetřes přichází i „záliba“ nového krále Salmána ve stínání hlav nejen údajných zločinců, ale i svých šíitských odpůrců, přičemž cynici poukazují na to, že přinejmenším letos je v tomto směru „náš“ monarcha „výkonnější“ než Daeš (a image mu příliš nevylepšuje ani „humánní“ rozhodnutí nestínat hlavy vězňům, kteří skončili za mříženi ještě jako děti).  

Přidala se i německá tajná služba BND, podle níž Saúdská Arábie „destabilizuje arabský svět“, a současnou spíše váhavou politiku královské rodiny v dohlednu prý vystřídají „impulzivní zahraniční intervence“. Saúdové si na zprávu BND oficiálně stěžovali v Berlíně a německá vláda se v první reakci od názoru agentury distancovala s tím, že Saúdové jsou pro ni důležitým partnerem v „krizemi zmítaném světě“. Tento vazalský postoj nejspíš ale vyvolal v samotné vládě velké diskuse, protože jen o pár dní později vicepremiér a šéf sociálních demokratů Sigmar Gabriel prohlásil: „Musíme dát Saúdům jasně najevo, že čas, kdy jsme se dívali stranou, skončil. Wahhábistické mešity po celém světě jsou financovány Saúdskou Arábií. Mnozí islamisté, kteří ohrožují veřejnou bezpečnost, pocházejí právě z těchto komunit v Německu.“ Problém je totiž v tom, že odhadem až 25 procent všech nových bojovníků Daeše ze zahraničí jsou nedávní konvertité k islámu, kteří konverzi podstoupili až na výjimky v mešitách financovaných Saúdskou Arábií. Ve výsledku tak nekonvertovali k „obyčejnému“ mainstreamovému islámu, ale k nenávistnému saúdskému wahhábismu.

Rijád nyní navíc na vlnu zahraniční kritiky související s plánovanou popravou mladého palestinského básníka, který prý urazil krále, reagoval pohrůžkou soudem, ve výsledku tím ale vyvolal jen mohutnou vlnu ironických poznámek na Twitteru. A tak se v době, kdy sami Saúdové proměnili ceny ropy v geostrategickou zbraň a spolu s OPEC prakticky pohřbili frackingový boom v USA, obrátili o ochranu právě k USA – nabídkou na dodávky ropy za dumpingové ceny.

Úsměvná konference v Rijádu

Miloš Zeman vyvolal palcové titulky prohlášením, že se Turecko „někdy chová jako spojenec Islámského státu“. Má pravdu, byť lze samozřejmě diskutovat o onom „někdy“, nebo také proč v této souvislosti nepadla zmínka i o Saúdské Arábii. Obě tyty síly jsou totiž v posledních letech stále více propojené. Podle dostupných informací Saúdové věnovali Erdoganovi na loňskou volební kampaň 10 miliard dolarů, což se dá vnímat i jako výraz uznání za to, že Turecko na svém území otevřelo výcvikové tábory pro Daeš a další syrské teroristy a že jim dodávalo zbraně a další pomoc. Financování Erdoganovy kampaně i tureckých operací Daeše mimochodem prý řídil saúdský bankéř Jasín al Kádí, který má blízko k saúdské vládnoucí rodině, je členem Muslimského bratrstva, peníze v 80. letech minulého století zajišťoval už i Usámově Al Kajdě – a bez ohledu na to, že se ocitl na americkém seznamu globálních teroristů, se chlubí i osobním přátelstvím s Dickem Cheneym, Bushovým viceprezidentem a strůjcem agrese proti Iráku. Jinými slovy, spojencem Daeše není jen Erdoganova vláda, ale i wahhábisté ze Saúdské Arábie, Kataru, Spojených arabských emirátů… a další samozřejmě.

Zmíněná zpráva německé BND se přitom v souvislosti s „impulzivní zahraniční intervencí“ soustředí na postavu teprve třicetiletého korunního prince a ministra obrany .... (dokončení textu zde)

Rusko posiluje v Sýrii. Přistály tam další čtyři taktické bombardéry

$
0
0
napsal/přeložil geo
12. 12. 2015  Eurasia24

Rusko v minulých dnech posílilo své útočné schopnosti v Sýrii. Na letecké základně Hmeimim přistály další čtyři úderné letouny, které se zapojí do likvidace teroristických cílů.

Podle satelitních snímků přibyly na letišti v Hmeimim v prvním prosincovém týdnu čtyři taktické bombardéry Su-34. Počet těchto moderních a výkonných letadel v Sýrii se tak zdvojnásobil a ruské Vzdušné a kosmické síly jich nyní mají k dispozici celkem osm.

Su-34 je nejen vysoce efektivní úderný stroj, ale dokáže taktéž plnohodnotným způsobem vést vzdušný boj; od sestřelu Su-24 jsou tyto letouny v Sýrii vyzbrojovány kromě protizemní munice také protiletadlovými řízenými střelami.

Jak informuje ruský web BMPD, letouny pravděpodobně přelétly z letiště Privolžskij v Astrachaňské oblasti 6. prosince.

Podle satelitních snímků a také podle záběrů z reportáže televize TVC je jeden z letounů opatřen kamufláží v odstínech modré barvy (na snímku níže v pozadí vpravo), což znamená, že jde o letoun z pozdějších výrobních sérií – toto kamuflážní schéma se na Su-34 standardně používá od konce roku 2013. Ostatní letouny jsou zbarveny šedě.
 
 







Zatím mimo pozornost médií: Rusko má masívní vojenskou sílu u tureckých hranic

$
0
0




napsal/přeložil geo
12.12.2015 Eurasia24

V médiích, zaujatých situací v samotné Sýrii, se o tom zatím příliš nemluví. Rusko má masívní vojenskou sílu v těsné blízkosti Turecka, a není to v Sýrii. Ruská vojska jsou dislokována na okraji arménského města Gjumri, ani ne deset kilometrů od tureckých hranic, a po turecké agresi přicházejí čerstvé zprávy o posilování ruské letecké základny v Erebuni u arménské metropole Jerevanu.


Ruské ozbrojené síly jsou v Arménii umístěny od druhé poloviny devadesátých let a jejich přítomnost je upravena mezistátní smlouvou. Obě země jsou navíc členy Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (používaná ruská zkratka ODKB).

Umístění velké vojenské základny v těsné blízkosti tureckých hranic není náhodné: Arménie má s Tureckem historicky komplikované vztahy a Turecko se navíc v posledních letech všemožně snaží vtlačit pod svůj vliv Ázerbájdžán, se kterým je Arménie prakticky neustále na pokraji války o Náhorní Karabach.

Přítomnost 102. ruské vojenské základny v Gjumri a jejího vzdušného komponentu v Erebuni je prevencí možné eskalace tohoto regionálního konfliktu a jejich funkcí je také pomoc při zajištění hranice Arménie coby členského státu ODKB a Eurasijské ekonomické unie.

V posledních dnech ale uvedené skutečnosti nabývají na novém významu a získávají nový rozměr. Ministerstvo obrany Ruské federace vydalo v pondělí 7. prosince, ani ne dva týdny po zákeřném sestřelení ruského Su-24 tureckým letectvem, zprávu, která hovoří o posílení letecké skupiny v Erebuni.

Na základnu přelétlo z Ruska dalších sedm vrtulníků, úderných Mi-24P a transportních Mi-8MT, které byly původně umístěny na vojenském letišti Jižního vojenského okruhu v Krasnodarském kraji. A do konce roku zde přibude ještě jedna, nejspíš podobně složená skupina bojových vrtulníků z území Ruské federace.

Vrtulníky jsou zde umístěny společně s osmnácti stíhacími stroji MiG-29 ruských Vzdušných a kosmických sil, které zajišťují leteckou ochranu ruských vojsk a zčásti také chrání vzdušný prostor Arménie, jež nemá vlastní nadzvukové letectvo.

Celkově 102. ruská vojenská základna čítá až tři tisíce vojáků. Zatímco na letišti Erebuni jsou rozmístěny bojové letouny a vrtulníky, v Gjumri u tureckých hranic jsou připraveny desítky tanků T-72, bojových vozidel pěchoty BMP-2 a dělostřeleckých systémů. A konečně, Rusko v Arménii v minulých letech rozvinulo také několik baterií protiletadlových komplexů S-300, které umožňují kontrolu i části vzdušného prostoru Turecka.

Přestože zpráva ruského Ministerstva obrany neobsahovala zdůvodnění přesunu bojových vrtulníků do Arménie, načasování redislokace a charakter této bojové techniky jasně vypovídají o tom, že jde o další z řady ohlášených opatření v reakci na turecký „úder do zad“. Jaký vojenský význam má toto opatření a existence ruských základen v Arménii vůbec, prozradí už jen letmý pohled do mapy: Rusko může kontrolovat Turecko ze tří stran – ze severu z Krymu a Černého moře, z jihu ze syrské Latakie a z východu z Arménie.

Halík cituje Bibli jako satan na poušti

$
0
0


Timotej,  katolický (pravověrný) biskup
12. 12. 2015 (zasláno redakci)
Halík básní o tom, co je krásného a moudrého v Koránu a obviňuje křesťany, že to nechtějí vidět. Současně se snaží přimět křesťany, aby si na základě jeho manipulačního citování Starého zákona „pokorně“ přiznali, že křesťanství může být pranýřováno jako krvežíznivé. Jeho diletantské odvolávání se na Bibli je v témž duchu, jako když ďábel citoval Kristu na poušti takzvaně pravdivě Bibli. 

Ježíš tomuto heretickému teologovi a religionistovi řekl: „Nebudeš pokoušet Hospodina, svého Boha“, a pak mu kategoricky přikázal: „Odejdi satane!“ Totéž by dnes Kristus řekl Halíkovi, který má s tímto pouštním démonem jednotu ducha.

Citace o roztříštění lebek malých dětí o skálu jsou v Halíkových ústech hrubou manipulací. On dobře ví, že tento výrok Starého zákona se na křesťany vůbec nevztahuje. Halíkův výklad Bible není v duchu apoštolského učení a tradice pravověrných učitelů církve, ale je to interpretace sektáře a heretika, který se navíc rouhá Bohu a hřeší proti Duchu svatému nejtěžším hříchem. V křesťanství žádné rituální vraždy neexistují, každý ví, že je to největší zločin. V křesťanství platí přikázání Desatera: „Nezabiješ!“ A navíc Ježíš v horském kázání jde až k duchovnímu kořeni tohoto přikázání. Kořenem každé vraždy je nenávist a hrubá lež.

Halík cílevědomě zamlčuje, co muslimové realizují na tzv. kafírech (křesťanech a nevěřících). Mají příkaz jim rituálně odřezávat hlavy a to dodnes věrně činí (viz genocida v Arménii před 100 lety, před 3 léty v Nigérii vyvraždění celé vesnice za křiku „Alláh akbar!“, rituální teroristické útoky v Paříži, letecký teroristický útok nad Egyptem...).

Halíkovo tvrzení, že křesťanství a islám mají stejného Boha, je lží. Křesťanský Bůh nežádá rituální řezání krků těm, kteří nejsou křesťany; rituální zabíjení žádá na základě Koránu islám. Boží Syn nikde v evangeliu nevyžaduje žádný džihád, naopak, slovem i příkladem nás učí za druhé i život položit (J 15,13). Vždy byli, i dnes jsou, falešní křesťané jako koukol v pšenici (viz Mt 13,24n). Dnes okupovali nejvyšší místa v církvi a tvrdí, že máme s muslimy stejného boha. Halíkovští pseudokřesťané pod vedením pseudopapeže Františka zvou islamisty do Evropy, protože by sami nejraději pravověrným křesťanům i morálním lidem podřezali krky. Skrytě doufají, že islamisté to učiní za ně.

Halík proto pokrytecky tvrdí, že islám je mírumilovné náboženství a že my to nechceme uznat a nechceme to vidět... Vidí to jedině on, který za každých okolností vytrvale bojkotuje realitu, protože má vyšší osvícení z kóanu. On vidí i neviditelné a slyší i neslyšitelné a „zároveň je tím a oním“... On tvrdí, že je zároveň buddhistou i křesťanem, dnes už je dokonce i muslimem, protože všechno prý je jedno. Proto s nadšením také přijímá módní gender, v němž už se cítí být i mužem i ženou zároveň. Kdo toto jeho vyšší poznání nechápe, ten prý je primitiv, který všechno vidí černobíle.

Jak může Halíkovy Bohorouhačské výroky a manipulace propagovat server katolického týdeníku? Je to zřejmě důkazem, že má stejného ducha jako Halík, tedy heretického, ale i vlastizrádného.

To, co hlásá Halík, není křesťanstvím. On jen zneužívá – podobně, jako nějaký sektář – určité citáty z Písma ke svým slizkým a zločinným záměrům. Je tragedií, že ani kardinál Vlk ani kardinál Duka, nenašli tolik odvahy, aby zveřejnili exkomunikaci Halíka z církve, kterou 29. 6. 2008 vyhlásil pravověrný synod biskupů na Ukrajině. Tím oba kardinálové, Vlk a Duka, nesou hlavní vinu za všechny Halíkovy zločiny proti církvi i národu!

Heslem katolického kněze a mučedníka Jana Husa bylo: „Hledej pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu...“. Halík naproti tomu hledá lež, učí lži a miluje lež. Tím neslouží Kristu, ale antikristu. Po ovoci dnes každý pozná: není služebníkem Boha, ale ďábla – satana a v jeho duchu cituje Bibli. 

autor obrázku: Petr Ďoubalík

"Zahájení třetí světové války visí na vlásku,"říká v rozhovoru pro PL Břetislav Olšer

$
0
0
Břetislav Olšer, rozhovor
12.11.2015  Parlamentní listy
ROK 2015 - A CO DÁL? . Silně kritizuje  Břetislav Olšer spisovatel a novinář USA, NATO i EU. V osobě Donalda Trumpa se Americe dle něj vrací její pokrytectví. "Kdo seje vítr, sklízí bouři." Do budoucna si však přeje mír "a aby se zbraně daly sociálně nepřizpůsobivým, ti je skvěle zpeněžili ve sběrných surovinách a přestali tak býti sociálně nepřizpůsobivými".

Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?
Přelomový byl faktem, že se děly věci jedinečné poprvé po 70 letech od ukončení 2. světové války. Byl to šok pro nepřipravené, co si zpívali, že v roce šedesátém šestém už bude všude ve světě jen mír. Naopak mocnosti, jimž klepe na dveře bankrot, když mají několik desítek bilionů státní dluh a Číně prodané dluhopisy za další biliony, potřebovaly nový impuls pro své zbrojařské firmy, proto se dostavily brutální následky jimi organizovaných arabských, oranžových, sametových a dalších revolucí, aby vytvořily veletrhy zbraní v duchu hesla MMF a dalších světových bank „znič a znovu postav“. A přestože tato imperiální mašinérie byla rozjeta už několik let, teprve v roce 2015 začala sklízet své krvelačné plody - viz. zničení Libye, nejbohatšího státu Afriky, z níž se po zlynčování Kaddáfího stal jen stát na papíře, v němž panuje chaos, který byl u zrodu invaze, eufemisticky nazývaného stěhováním národů…

Že ta všecka hrůza přece nevznikla bezdůvodně, bez vnějších vlivů? Naopak vlivem depresí, které se rodí v muslimech na základě násilí a filozofie zbrojního průmyslu: „Začít znova“ na pozadí destrukce? Strach a sociální zoufalství, bezpočet mrtvých a zvěrstev, dostatečně zdokumentovaných nezávislými médii. Žádná euforie, jen mučení muslimů ve dvaceti věznicích USA po celém světě, tak vzniká podhoubí pro zrod terorismu Islámského státu… Došlo k historickému zvratu a propadu v ekonomickém a sociálním vývoji blízkovýchodních zemí. Cílem bombardování armádami Západu Spojených států, resp. NATO, bylo, je a bude od prvopočátku zničit životní úroveň zemí, jejich zdravotnickou infrastrukturu, školy a nemocnice, jejich systém dodávek vody a energií všeho druhu…

Důsledky se řeší místo příčin. Proto pak to vše zlikvidované „znovu vybudovat“ za pomoci dárců a věřitelů, pod záštitou MMF a Světové banky. Mezitím investoři a dárci nastoupili na pozice v duchu hesla: „Válka je dobrý byznys.“ NATO, Pentagon a ve Washingtonu sídlící mezinárodní finanční instituce (IFI) působí za úzké koordinace. To, co bylo NATO zničeno, bude obnoveno a financováno vnějšími věřiteli Iráku, Afghánistánu, Libye či Sýrie pod hlavičkou „Washingtonského konsensu“. Diktát „volného trhu“ je nutnou podmínkou pro zavedení západního stylu „demokratické diktatury“. Asi desítky tisíc útoků na civilní cíle, včetně obytných oblastí, vládních budov, vodovodního systému a elektráren i na svatby a pod…

“Komunita dárců“ přislíbí, že (ukradené) peníze půjčí zpět na financování poválečné „rekonstrukce“ třeba Libye, jež tak byla odsouzena připojit se k řadám zadlužených afrických států a dalších zemí, které byly zataženy do chudoby MMF a Světovou bankou po nástupu dluhové krize na počátku 80. let. MMF navíc přislíbí dalších 35 miliard dolarů (úvěrů) zemím zasaženým povstáními “arabského jara”. Formálně uznaná vládnoucí dočasná rada jako legitimní moc poté otevře dveře bezpočtu mezinárodních půjčovatelů, protože se Západem zruinované ekonomiky snaží po letech války znovu obnovit…

Co bylo v roce 2015 tím historickým zlomem? Nová studená válka se svými krutostmi, jež se stala tragickou skutečností…

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?


Byla by to děsivá troufalost mluvit o nějakém úspěchu EU, naopak buďme rádi, že není situace ještě horší, byť zahájení třetí světové války visí na vlásku. Selhala především katastrofální nepřipravenost lídrů světa, kteří mysleli jen na své zisky, když naplánovali a naštěstí jen napůl realizovali scestné projekty, jakým byla Maastrichtská a Lisabonská smlouva, eurozóna, barcelonská konference – tzv. EUROMED, Schengenský prostor a z něho plynoucí další dohody, které se ukázaly jako zcela nefunkční po invazi milionů běženců do Evropy. Samet to hlásal na plné pecky; integrovaná a rovnoprávná EU, zbourat ploty a zdi, aby se nám lépe dýchalo v Schengenu, co umožní cestovat, kam se komu zlíbí. A bude ráj v evropském světě, jen samá láska. Přišlo zklamání. Plotů a zdí neubylo, naopak se jejich počet znásobil. Nebyla to však Evropská unie, ale německá kancléřka Merkelová, která v podstatě jednostranně pozvala přistěhovalce a žadatele o azyl nikoli do EU, nýbrž do Německa, ale nyní se chce o ně dělit kvótami. De facto zopakovala situaci z 60. let, kdy Německo pozvalo Turky jako gastarbeitry na špinavou práci. Kdo to dnes vyhrožuje České republice, Maďarsku, Slovensku a Polsku nevracením části finančního příspěvku do EU a dalšími sankcemi v případě neposlušnosti? Nevyhrožuje nám EU, nýbrž Rakousko, Německo a Francie. Proč má tedy EU 28 členů? Že by vedle Višegradské čtyřky vznikla konkurenční Merkelovská partička; a potom, že EU patří všem…? Výsledkem toho stavu je fakt, že běženci bez dokladů a identity submisivně nazývají Merkelovou svojí „Mutter Merkel - matkou Merkel“ a „Darem od Alláha“…

V celoevropském kontextu jako by se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? A bude tento trend pokračovat i v příštím roce?

Před čtrnácti dny to v Evropě vřelo; mezi 751 europoslanců se dostalo 63 extrémistů nacionálního ražení, tedy i údajní rasisté a antiimigranté. Jak je to tedy s tou demokracií v Bruselu? Způsobil to šéf Evropské komise José Barroso svým již zmiňovaným projektem EUROMED, kterým chtěl dostat do Evropy během několika desítek let přes 80 milionů muslimů. Z tohoto důvodu nacionalistů v EU přibyla skoro polovina, co bude za dalších pět let? Zmizí v Paříži či Stockholmu rabování, v Madridu, Moskvě a Londýně sebevražedné atentáty…? Nejvíc z evropských extrémistů na cestě do EP získala loni francouzská Národní fronta Le Penové – 24 křesel, za ní byla britská protiunijní a proiimigrantská strana UKIP (United Kingdom Independent Party) Nigela Farage – 23 křesel, se ziskem od dvou až po čtyři křesla pak skončily Dánská lidová strana, nacionalisté Praví Finové, Svobodná strana Rakouska, nacionalističtí Švédští demokraté a nizozemská Strana pro svobodu Geerta Wilderse.

Je to zkrátka na dlouhé povídání, stačí k faktu, že existují sílící euroskeptické a antiuprchlické síly, přidat jen vznik nových uskupení jako je německá Pegida či český Blok proti islámu a z toho plynoucí moc výše jmenovaných nacionalistických politických stran a jejich vůdců. Až se stane Le Penová prezidentkou Francie, bude jasná odpověď na vaši otázku, zda jde pouze o reakci na konkrétní situaci, nebo o dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou…

Svět se děsí teroristů, pozornost směřuje na takzvaný Islámský stát. Znalci islámu však tvrdí, že jeho nejtvrdší forma se praktikuje u spojence Západu, v Saúdské Arábii. Jak vidíte její roli ohledně radikalizace části muslimů?

Zbavme se konečně zločinného pokrytectví; Saúdská Arábie je jednou z nejteokratičtějších zemí a islám je oficiálním státním náboženstvím. V království se nacházejí dvě nejposvátnější místa islámu, Mekka a Medina. Zhruba 97 procent obyvatel Saúdské Arábie jsou muslimové. A podle toho vypadají lidská práva; na jedné straně západní přepych, na druhé straně věznění a bičování. Mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International v prohlášení vydaném v Londýně vyzvala saúdskoarabského krále Abdalláha k “okamžité intervenci s cílem zajistit, že trest bičování bude zrušen a musí přijmout kroky k reformě saúdskoarabského zákonodárství a procesního trestního práva, aby bylo zakázáno používání krutých, nehumánních a potupných trestů, zejména bičování dětí…” A toto nečiní jen skupinka radikální muslimů, jde o státní politiku islámského práva šaria… Pomalu vychází najevo, že za terorismem Islámského státu stojí právě pokrytecká Saúdská Arábie….

Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii na radikály z Islámského státu?

Postavení Ruska ve světě je neměnné – je samo proti minimálně třiceti armádám Západu – EU a NATO. Postupně však svět, ať chce nebo ne musí přiznat, že Putin je jediným státníkem široko daleko, který vždycky měl, má a bude mít na mysli mírové uspořádání na planetě. Putin nyní hájí Asada v Sýrii, Sověti hájili Nadžibulláha v Afghánistánu před mudžahedíny, než je vyštvaly USA, potažmo v zastoupení Usámou bin Ládinem a Američany vybudovanou pevností Toro Boro. Za dvacet let šly Spojené státy do Kábulu samy, aby bojovaly proti těm samým nepřátelům v rámci tzv. protiteroristického boje. Kdyby USA nechaly zničit džihádisty, nebylo by 11. září 2001, ani současný běženecký exodus, ani Islámský stát, co je nyní jedna z nejlépe financovaných teroristických skupin ve světě, kam se hrabe Al-Kájda. Až tři miliardy amerických dolarů získává Islámský stát ročně z kombinací nelegálního prodeje ropy, výkupného a vydírání, ale také z daní, které vybírá v oblastech, jež ovládá. Chce deset procent z bankovních transakcí a vybírá mýtné od projíždějících kamiónů. Jen z únosů a výkupného, zejména za evropská rukojmí, získal letos nejméně 25 miliónů dolarů.

Kdo od něho tuto kradenou ropu kupuje na černém trhu ve velkém? Samozřejmě, že hlavně Turecko, resp. potažmo NATO a palivem nenasytná pojízdná technika US Army, proto Erdogan zabíjí všechny, kdo mu v tom chtějí bránit a odvolává se pokrytecky na "bezpečnost svého národa". Proto bombardoval Kurdy, kteří jako jediní vzdorovali ISIS a musel na kobereček do Bruselu obhajovat své zločiny před NATO. "Byl "pochopen", že prý šlo o teroristy, a tak řádí dál. Nyní na to doplatil ruský letoun, který sestřelila dvě „turecká“ letadla F-16 severně od syrského přístavu Latakíja.

Turecká armáda lže, když tvrdí, že se stroj pohyboval v tureckém vzdušném prostoru a jeho posádka byla před zásahem desetkrát varována. Moskva zase trvá na tom, že letoun neopustil syrský vzdušný prostor a stroje mezi sebou vůbec nekomunikovaly. Snadná komunikační kamufláž. K záchraně pilotů ruská armáda poslala vrtulníky, z nichž jeden byl zasažen palbou ze země a o život přišel další ruský voják. To bylo také pro „bezpečnost" Turecka a „práva našich bratrů“ v Sýrii, jak uvedl turecký prezident Erdogan s odkazem na turkmenskou menšinu žijící na severu syrské provincie Latakíja.

Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump?

Donald Trump je štikou v předvolební show USA, kandiduje za republikány, mezi nimiž vede na celé čáře. Je ve svém vyjadřování nekompromisní, proto ho Američané milují, žádný republikán na něho zatím nemá, protože se vyjadřuje o věcech tak, jak je sám vnímá a nezaobaluje různé situace do diplomatických klišé, jak to činí současní vrcholní politici Bílého domu. Jeho způsob nepřikrášlování skutečností se prostě líbí. O mexických imigrantech přicházejících do USA řekl, že to jsou násilníci. O republikánském politikovi Johnu McCainovi, který údajně strávil léta ve válečném zajetí a byl mučen, prohlásil, že pro něj není válečným hrdinou. Trump je typický americký kovboj, výtvor americké svobody a demokracie. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Tak dlouho Bílý dům cpal do hlav Američanů, jak mají být svobodní a že demokracie je taková, jak ji pojmenoval Voltaire. „S vaším názorem nesouhlasím, ale dám život za to, abyste ho mohl veřejně říkat…“ No, a Trump se tak chová, jen Kongresu a politikům se to nelíbí. Typické Spojené státy, co jsou mistry v umění tvořit v duchu Frankensteina svá monstra, která se však obrací proti nim samým, proti jejich zásadám země neomezených možností, v níž je čeká naplnění amerického snu. A v osobě Trumpa se USA vrací americké pokrytectví; kdo seje víte, ten sklízí bouři…

Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí nebo se situace ještě vyostří?
Bože, to je hrozná otázka v tom smyslu, že se bojím války. Ne kvůli sobě, jsem už starý muž, ale kvůli mým dětem a jejich dětem. Proto bych si přál, aby vše dopadlo dobře, dokonce bych si přál, aby se vše, co si podvodné pyramidové hry jako je EU, NATO a další ideje na písku vytkly coby své cíle, naplnilo, je mi jedno, jestli to bude napravo, nalevo či někde jinde, jen aby byl klid a mír a zbraně byly nabídnuty nepřizpůsobivým občanům, co by je skvěle zpeněžili ve sběrných surovinách, čímž by přestali být nepřizpůsobiví… Prostě mám rád pohádky, co vždycky končí dobře, ne poamericku falešným happy-endem, jelikož by to tak vše začalo znovu…

Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnil očekávání, anebo naopak zklamal prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?

Stručně; Miloše Zemana znám osobně a přes pár výhradiček, které vůči němu mám, je to člověk, jenž toho sice dost namluví, ale z 99 procent má vždy pravdu. Ne možná hned, ale postupně mu i čas dá za pravdu… Za všechny jeho pravdu zásadní – občanská válka na Ukrajině je chřipka, ve srovnání s rakovinou IS, která neustále metastazuje.

Andrej Babiš je můj favorit, jelikož chce řídit stát jako firmu. Všichni si ťukají na hlavu, ale ještě to nikdy nikdo ve velkém nezkusil, proč by se to zrovna jemu nemohlo podařit? Stát má vše, co firma; příjmy, výdaje, zisky, sociální sféru i tu kulturní, také firmy rozvíjejí své školy a vědu i výzkum, Baťa přece také vedl svoji firmu s ohledem na své zaměstnance jako stát. Žil jsem v jeho městě, chodil jsem k jeho hrobu na lesní hřbitov a ptal jsem se ho, co říká na svého následovníka Čubu a jeho firmu Slušovice a odpověděl mi souhlasně vlídným šuměním korun stromů nad jeho místem posledního odpočinutí.

Sobotka je kam vítr, tam plášť: Kdyby volby trvaly o týden déle, zvítězil by Babiš a vláda by byla většinová, čímž by si Sobotka zachránil čest a nemusel neustále lhát, že když výsledek voleb nebude začínat trojkou, že to zabalí, a nemusel by vyslat svého zvěda do Lán, aby mu pak za jeho práskačství udělil trafiku ministra vnitra. A už vůbec by nemusel politicky lavírovat v otázce lustrací či se nejen v protiruské politice řídit dle direktiv amerického velvyslance Schapira v Praze.

Kalousek? O něm jsem jednou napsal, že je patologicky závislý na svém ukojení při červeném světýlku televizních kamer, takže sotva ono zasvítí a on je u sněmovního řečnického pultíku, tak se neudrží a svým řečněním masturbuje jako o život… Vždycky, když ho vidím u pultíku, vzpomenu si na film Policejní akademie, kde byl velitel Eric Lassard při svém projevu od řečnického pultíku stejně rozčílený jako Kalousek, pro něhož je každé řečniště způsob pro jeho řečnický orgasmus. A to samé bylo i s šéfem Lassardem, který byl při svém řečnění tajně ukájen orálním sexem prostitutkou, skrytou v řečnickém pultíku. Někdy mám podezření, že i Kalousek má někoho skrytého v řečnické budce, byť tentokrát nejde o utajení, nýbrž o jasný řečníkův masturbační záměr.

Kdo na politické scéně příští rok posílí, kdo propadne? Ať už kvůli krajským volbám, nebo případným otřesům ve vládní koalici, nebo vývoji ve světě? Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a prootiimigrační pravice (která?), proevropská pravice, někdo jiný…?

V tomto ohledu jsem dosti monotónní - věřím v další prezidentování Miloše Zemana a jsem všemi deseti pro Andreje Babiše třeba na postu českého premiéra…

Je to utopie, žert či žertovná glosa?

$
0
0
12.12. 2015  Ucho 24
Život podle pravidel EU dle návrhů George Orwella
Žijeme v demokracii a svobodě. Můžeme říkat své názory, jezdit si po světě a volit si své politiky. Jsme rádi, že jsme se zbavili totality. To si myslíme, nebo si to alespoň myslet máme. Jak je tomu ovšem doopravdy? Nežijeme již náhodou v Orwellovské antiutopii, že válka je mír a mír je válka? V odpovědi na tuto otázku nám možná pomůže následující úvaha vycházející ze zákazů, nařízení a příkazů, která chrlí neúnavný byrokratický aparát Evropské unie.

Jezdit můžete, ale pouze v autech, která mají předepsané emise, ostatní ať platí za to, že nemají na auto nové. Jde nám přeci o životní prostředí!

Topit můžete, ale jenom v kotlích, které povolíme a taky Vám na ně přispějeme. Že není topivo nebo je drahé, nás nezajímá, ale pokud to nebudete respektovat, tak budete platit, protože nám ostatním otravujete životní prostředí.

Jíst můžete, ale jenom dle předpisů a norem, které schválíme a názvů, které povolíme. Že se to nedá jíst? No a, ale je to v zájmu potravinového lobby.

Zbraně na sport a ochranu zdraví a majetku zakážeme a vaše zbraně zabavíme. Kdo si bude chtít koupit vzduchovku, ten bude muset mít zbrojní průkaz, odevzdat vzorek DNA a platit jako mourovatý, no a pokud vás někdo ohrozí, přepadne nebo střelí nelegálně drženou zbraní, nožem nebo výbušninou? Sorry, to je prostě život a Vaše chyba. A taky pozor na nepřiměřenou ochranu! A že existuje nějaká Ústava zaručující vaše práva? V dnešní době se dá zpochybnit přeci vše a navíc, nám jde přeci zejména o Vaše povinnosti!

Kouřit můžete, ale jen na vyhrazených místech a s 200% daňovou přirážkou za nákup tabákových výrobků. Děláme to pro Vaše zdraví!

Pít alkohol zatím ano, ale i na ten si došlápneme, zatím jenom poslušně plaťte!

Ostatní zákazy vám postupně oznámíme.

Ať žije svoboda a demokracie! Děláme to pro Vás! A také Vás bedlivě monitorujeme a sledujeme, abyste nedělali něco, co by vám (nám) mohlo ublížit!

P.S. Výhradně pro obyvatele České republiky:
Chovejte se hezky k národnostním menšinám, přijímejte uprchlíky, učte se němčinu a romštinu. Když vás okrade Rom, tak hezky poděkujte, když Vás ohrozí terorista, tak se modlete k Alláhovi, sice Vám to nepomůže, ale prokážete tím úctu k těm, kteří nemají rádi ateisty, židy, křesťany a zkrátka celou západní kulturu. Proč? Protože my přece nejsme jako oni!!!


Opravdu si myslíte si, že je to utopie, žert či žertovná glosa? Bůh s vámi nebo spíše s námi!

Turecko varuje Rusko: Naše trpělivost má své meze!

$
0
0
12.11.2015   První zprávy
Turecký ministr zahraničí Mevlut Çavuşoğlu řekl, že jeho země dosud nezavedlo odvetné sankce proti Rusku ne proto, že se bojí, nebo se cítí provinile, ale proto, že se Ankara snaží zlepšit vztahy s Moskvou.Rusko se však chová nespravedlivě, a turecká trpělivost není neomezená, uvedl ministr podle francouzského internetového vydání RFI.

Turecko vydalo další varování Rusku. Tentokrát ho nevyslovil prezident nebo premiér, ale ministr zahraničí Mevlut Çavuşoğlu, poznamenala RFI. Ten vyzval Kreml „ke klidu", ale řekl, že "trpělivost (Ankary) není neomezená". Turecko dosud nepodniklo žádné kroky v reakci na hospodářské a diplomatické sankce Moskvy, ale varovalo Kreml před eskalací situace.

„Naše trpělivost není neomezená,“ řekl Çavuşoğlu. „Jestliže jsme až do tohoto bodu nezavedly odvetná opatření, není to ze strachu, ani z pocitu viny. My jsme tuto situaci nechtěli, ale Rusko jedná nespravedlivě."

HuffiPost přirovnal sestřelení Su-24 s vypuknutím první světové

Šéf turecké diplomacie ujistil, že jeho země dělá vše pro obnovení dobrých vztahů s Ruskem. Přičemž ale, jak RFI poukázala, hned do počátku krize Turecko aktivně hledá další zdroje energie, aby se omezilo svoji závislost na Rusku. Po Kataru a Ázerbájdžánu začal Recep Tayyip Erdogan, vyjednávat s Turkmenistánem, píše RFI.

Rusko začalo zavádět sankce vůči Turecku poté, co bylo sestřeleno ruské vojenské letadlo Su-24 tureckým letectvem. Týkají je především potravinářských produktů a omezení turismu. Od 1. ledna 2016 hodlá Rusko zavést vízovou povinnost pro turecké občany.

Ruská strana několikrát zopakovala, že sestřelení ruského bombardéru Su.24 tureckými stíhačkami nad územím Sýrie bylo připraveným provokativním aktem Turecka, o jehož provedení rozhodlo vedení země. Zároveň poukázalo na to, že dodnes se Turecko za tento „zrádný“ akt neomluvilo. Turecko stále trvá na tom, že sestřelilo ruský letoun poté, co vnikl do jejího vzdušného prostoru a byl opakovaně varován.
Jiří Kouda, První zprávy

Další vzkaz agresorům: úspěšný odpal mezikontinentální Siněvy z jaderné ponorky

$
0
0

12.12.2015   Euroasia
Z paluby strategické jaderné ponorky ruského námořnictva Věrchoturje v Barentsově moři bylo v sobotu 12. prosince provedeno úspěšné vypuštění mezikontinentální balistické rakety Siněva.

Raketa byla odpálena z ponořené ponorky a let Siněvy byl v přesném souladu se stanovenou trajektorií. Podle potvrzených výsledků objektivní kontroly bojové hlavice dolétly do předem zvolené cílové oblasti na poloostrově Kamčatka.

R-29RMU Siněva (v NATO označení SS-N-23A Skiff) je ponorková mezikontinentální balistická střela na tekuté palivo. Může dopravit čtyři bojové hlavice k cíli vzdálenému až více než jedenáct tisíc kilometrů.

Modrý pták - tip kulturního referenta

$
0
0

Modrý pták - finále všeruského konkursu mladých talentů, neděle 13. 12. 2015 od 15:00 našeho času na TV Rossija 1, video - ukázka 1. dílu pořadu

Letošní rok vysílala ruská TV týden co týden unikátní pořad - konkurs talentovaných mladých hudebníků, tanečníků, zpěváků, akrobatů a dalších šikulů pod názvem "Sinjaja ptica" (Modrý pták). Tuto neděli (dnes) bude celý projekt zakončen a tak jsem si řekl, že vám o tom dám vědět. Věřím, že by to mohlo být pěkné zpestření nedělního odpoledne.  


Pořad moderuje vynikající Darja Spiridonova. Znám ji z pořadu "Belaja studija" (Bílé studio), je nemožné krátce vysvětlit, proč píši "vynikající", to byste museli posoudit sami, případným zájemcům doporučuji třeba díl s Dmitrijem Pevcovem (herec, zpěvák, režisér) nebo Nikolajem Tsiskaridzem (tanečník baletu), odkazy viz níže. Takových moderátorů, jako je Darja, se nám tady zoufale nedostává.





Darja Spiridonova




Porotci v konkursu jsou vždy lidé, kteří ve svém oboru představují nebo představovali absolutní špičku. Jedním ze stálých je právě světový "baleťák" Nikolaj Tsiskaridze. Jsou přísní, někdy až moc, ale současně vždy poradí mladým aktérům, jak mají na sobě pracovat dál. Jejich řeč má smysl poslouchat, nejsou to prázdné fráze nebo povrchní lichotky.

Myslím si, že to hlavní, co bude k vidění ve finále, nebude potřebovat znalost ruštiny. Vzhledem k dokonalé blokádě všeho z RF vřele doporučuji. Využijte tu fantastickou možnost, že můžeme díky internetu sledovat i ruskou televizi. Finále bude vysílat Rossija1 (a možná i Rossija Kultura a RTR, stačí kliknout na ikonky na spodním okraji obrazovky: 1, K, RTR).
Jeden z porotců - Nikolaj Tsiskaridze

































Zde by mělo být finále konkursu k vidění:
TV Rossija1
nebo
TV Rossija Vesti
(a kliknout na ikonky 1, K nebo RTR)

Ukázka pořadu - 1. díl:


Pro zájemce 2 odkazy na pořad Bílé studio, aneb co sledovali a četli v mládí ti, které teď sledujeme my (znalost ruštiny nutná):
Bílé studio - s Nikolajem Tsiskaridzem:
Belaja studia Tsiskaridze
Bílé studio - s Dmitrijem Pevcovem:
Belaja studija Pevcov









Viewing all 19126 articles
Browse latest View live