- VK -

20.12.2015   AENews

Český rozhlas opět vidí za Aeronetem zlé Rusy, pan Leschtina se minul povoláním. Role politruka by mu seděla mnohem lépe!

20.12.2015   První zprávy
Na vysokých školách pochopíte, jak si v Pekingu představují změnu od „Vyrobeno v Číně“ na „Vymyšleno v Číně“.Program cesty, kterou skvěle připravilo zahraniční oddělení Ústředního výboru Komunistické strany Číny pro názorově velmi různorodou skupinu z Česka, byl hodně nahuštěný. I když pokládám svůj dojem z Číny za povrchní, byl natolik intenzivní, že jsem v řadě ohledů na Čínu změnil názor. Přestože si třicet let myslím, že ekonomický rozvoj Číny nemá co do dynamiky a velikosti v dějinách lidstva obdoby, i vnější pohled ukázal, že moje dosavadní představy byly přízemní a nekonkrétní.
 Po Praze se povídá, že jste byl ve studijní delegaci, která pod vedením senátora Jaroslava Doubravy, předsedy Skupiny česko-čínského přátelství při Senátu Parlamentu ČR, navštívila Čínu. Byla to pro vás užitečná cesta?

Začnu tím negativním či smutným: deset dní nestačí na poznání jakékoliv země, natož obrovské Číny…

 Tedy jinak, naplnila se vaše očekávání?

Čína je zemí jiných čísel. Když jedete z města Šen-čen, které má přibližně 11 až 15 milionů obyvatel, do Kantonu, kde žije 13 až 16 milionů lidí, rychlovlakem jedoucím až 305 kilometrů za hodinu, krajinou, kde je venku v polovině prosince přibližně 23 stupňů nad nulou, hned víte, že nejste ve střední Evropě. Navštívili jsme čtyři velkoměsta plus Velkou čínskou zeď i region obývaný národnostní menšinou Miao. Viděli jsme stovky domů o výšce, kterou nemá v Česku či na Slovensku žádná budova. Když k tomu přidáte, že město Šen-čen bylo před třiceti pěti lety vesnicí zajímavou jen tím, že tady lidé přes řeku utíkali do Hongkongu, uděláte si rámcovou představu o změnách v Číně. Tato první zóna volného obchodu vznikla politickým rozhodnutím – vysláním 20 tisíc vojáků, kteří zahájili stavbu. Dnes je to megapolis plná nejen mrakodrapů, moderní elektroniky, ale i parků se subtropickou zelení… Městské aglomerace, které v USA rostly i 200 let, tady vznikají dvě až tři desítky let. V roce 1990 žilo ve městech 26,0 % obyvatel Číny; loni to bylo 54,7 %. Podle Ministerstva pro bydlení a rozvoj města a venkova by v letech 2010 až 2025 mělo z vesnic do měst přesídlit přibližně 300 milionů lidí. Ti všichni musí bydlet a měli by mít práci.

 Jak lze něco takového zvládnout?

Stručně? Jasné politické rozhodnutí, disciplína a pracovitost.

 A peníze.

Ne zcela – to není spor, zda bylo napřed vejce, nebo slepice. Na začátku nebylo peněz dost. Ty se v Číně, a Peking dnes disponuje největšími devizovými rezervami na světě, nahromadily až během reforem a otevírání se světu. Tedy díky politice zahájené v roce 1978. Nevytryskly z písku jako například v Kuvajtu – vznikly prací stamilionů lidí.

Ale ještě něco je nutné v oné triádě – politické rozhodnutí, disciplína a pracovitost – zdůraznit. Součástí jasného politického rozhodnutí je v Číně patrná ctižádostivost stavět a užívat to nejlepší, co věda a technologie nabízejí. Nemodernizovat rychlíky ze 120 na 150 kilometrů za hodinu, ale stavět železnice pro rychlovlaky, které by vás přenesly z Prahy do Karlových Varů za půl hodiny. Časopis The Economist v lednu napsal, že od roku 1992 Čína vynakládá 8,5 % příjmů na infrastrukturu ročně, což je více než v Evropě a USA (2,6 %) či Indii (3,9 %). Pak se také stane, že rychlovlak je dnes brán v Číně jako všední samozřejmost; u nás nemáme ani metr rychlodráhy, v Číně jich můžete vidět přibližně 12 tisíc kilometrů.

Prorektor Sunjatsenovy univerzity, který nám ukazoval nejvýkonnější počítač na světě, přímo řekl: předehnali jsme USA ve dvou věcech – superpočítačích a rychlovlacích. Slušelo by se dodat: zatím předehnali. Takových vývojových superpočítačových center, jako jsme viděli, je v Číně pět. Plus řada obrovských soukromých či polosoukromých firem s nadnárodním rozsahem, jako například Huawei, kde pracují desítky tisíc vývojářů. K tomu jenom v Huawei dalších přibližně 170 tisíc zaměstnanců po celém světě. Loňský obrat této firmy byl 46,5 miliard, zisk 4,5 miliard dolarů.

20.12.2015 Russkaja Vesna
 
Oddíly Národní domobrany Luganské lidové republiky byly uvedeny do stavu bojové pohotovosti vhledem k hrozbě útoku ukrajinských vládních sil na lini kontaktu v Donbasu.

Bylo to oznámeno v pátek zástupcem náčelníka štábu Lidové domobrany Luganské lidové republiky Igor Jašenko.

Jašenko oznámil, že radikální skupina Pravý sektor zveřejnila dokument Ministerstva obrany Ukrajiny adresovaný prezidentu Porošenkovi, „ve kterém se píše o chystané ofenzívě na Donbasu“.

"Taková okolnost vyžaduje, aby naši vojáci byli v nejvyšším stupni pohotovosti a byli připraveni odrazit každý pokus nacionalistických praporů a jednotek Ukrajinské armády“, řekl Jašenko na pátečním brífingu.

Jašenko uvedl předpoklad, že odeslání nacbatalionů k linii fronty má souvislost se snahou Kyjeva, držet extremisty co nejdále od ukrajinského hlavního města

Překlad vd.

20.12.2015   Vaše věc

20.12.2015   New World Order Opposition
 Německá špionážní agentura opět spolupracuje při shromažďování informací o islamistických militantech s tajnou službou syrského presidenta Bashara al-Assada, uvedl deník Bild, a to i přes odpor Berlína k tomu, aby Assad podle jakékoliv mírové dohody v Sýrii zůstal u moci.
Tyto noviny s masovým odběrem citujíc dobře informované zdroje uvádí, že agenti německého zahraničního zpravodajství BND už nějakou dobu pravidelně cestují do Damašku na konzultace se syrskými kolegy.
Německý parlament přede dvěma týdny schválil plán na podporu kampaně US vedených náletů proti povstalcům Islamistického státu v Sýrii vysláním průzkumných tryskáčů Tornado a fregaty na pomoc s ochranou francouzské letadlové lodi Charles de Gaulle, letounu na doplňování paliva a až 1 200 vojáků.

Německá média dala této misi přezdívku „první válka“ kancléřka Angely Merkelové a zdůrazňují rizika pro německé piloty, když se zřítí na území držená Islamistickým státem.

Záměrem obnovených kontaktů BND s Damaškem je výměna informací o militantech, zvláště těch v Islamistickém státě, a zřízení pevné komunikační linky pro případ, že by se nějaký pilot německého Tornada v Sýrii zřítil, tvrdí Bild.

Mluvčí vlády tuto zprávu ani nepotvrdila ani nepopřela. „Nemohou komentovat operační podrobnosti práce BND,“ řekla na pravidelné tiskové konferenci Christiane Wirtz.

BND na žádost o komentář bezprostředně neodpověděla.

Bild uvedl, že BND chce v Damašku co nejdříve otevřít stanici, aby tam měla trvale umístěné agenty, a činí k tomu s vědomím vlády přípravy.

Tito agenti by se potenciálně mohli nastěhovat na německou ambasádu, která je v současnosti zavřená, hlásil Bild, a vláda Merkelové by o tom chtěla přijmout konečné rozhodnutí počátkem příštího roku.

Německá ministryně obrany jakoukoliv spolupráci mezi německými silami, které se mají zúčastnit vojenské kampaně proti Islamistickému státu, a Assadovými silami vyloučila.

Ve středu řekla Merkelová zákonodárcům v Bundestagu (dolní komoře parlamentu), že diplomatické úsilí o ukončení čtyřletého konfliktu v Sýrii usiluje o dosažení takového dlouhodobého řešení, jehož se nebude účastnit Assad.

21. 12. 2015    zdroj
Vlády minimálně dvou klíčových blízkovýchodních států nevěděly, že jejich země jsou údajně součástí nové protiteroristické koalice v čele se Saúdskou Arábií. Jak informuje The Independent, překvapení se zařazením své země do islámské koalice bojovníků proti terorismu vyjádřil Libanon a Pákistán.

Ministr zahraničních věcí Pákistánu Aizaz Chaudhry řekl, že se dozvěděl z novin o této nové koalici a příslušnosti k ní. Dokonce telefonoval velvyslanci Saúdské Arábie, aby vyjasnil situaci. Bylo oznámeno, že s pákistánskými úřady nebyl vstup do koalice projednáván.

Pákistán je tradičním spojencem Saúdské Arábie, ale země se snaží nevstupovat do vojenských operací a upřednostňuje nevměšování se do blízkovýchodních konfliktů. Konkrétně v listopadu zástupce pákistánské armády prohlašoval, že jeho země nemá v úmyslu účastnit se bojových akcí v zahraničí.

O své příslušnosti k nové koalici nevěděl ani Libanon. Podle místního vydání Naharnet prohlásilo libanonské ministerstvo zahraničí, že neobdrželo žádné zprávy o vstupu do koalice. Úřad požadoval vysvětlení, zda to neznamená snahu nějakých sil převzít funkce libanonského ministerstva zahraničních věcí.

Je třeba poznamenat, že premiér Tammám Salám zprávu o další koalici uvítal, protože Libanon "stojí v popředí boje proti terorismu."

Bylo také oznámeno, že Indonésie stále ještě pochybuje, zda má vstoupit do koalice, a Malajsie již prohlásila, že se určitě nebude účastnit vojenských operací.

Začátkem tohoto týdne Saúdská Arábie oznámila vytvoření koalice 34 muslimských zemí pro boj proti terorismu.

Podle The Independent zahrnuje koalice v čele se Saúdskou Arábií pravděpodobně Bahrajn, Bangladéš, Benin, Čad, Komory, Pobřeží slonoviny, Džibuti, Egypt, Gabon, Guineu, Jordánsko, Kuvajt, Libanon, Libyi, Maledivy, Mali, Malajsii, Maroko, Mauretánii, Niger, Nigérii, Katar, Palestinu, Pákistán, Senegal, Súdán, Sierru Leone, Somálsko, Togo, Tunisko, Turecko, Spojené arabské emiráty, Jemen.

napsal/přeložil ea24
21. 12. 2015  Eurasia24
Koaliční síly pod vedením Saúdské Arábie utrpěly v závěru týdne vážné ztráty. Jak informuje Íránská agentura FARS, jejíž zprávu převzal ruský portál k-politika.ru, jemenské síly provedly raketový útok na vojenskou základnu Saúdů v provincii Marib. Proti agresi Saúdy vedené a Spojenými státy podporované „koalice“ bojuje část jemenské armády bok po boku s húthijskými povstalci.

K útoku Jemenci použili balistickou raketu Točka sovětské výroby. Oběťmi úderu se podle zprávy stalo 180 vojáků včetně důstojníků ozbrojených sil Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů.

Druhá raketa, vypuštěná o něco později, zasáhla podle agenturní zprávy krytou halu, kde se kromě střelných zbraní a munice nacházely také dva vrtulníky AH-64 Apache prosaúdských sil (tyto bojové vrtulníky má kromě Saúdské Arábie ve výzbroji například také Kuvajt či Spojené arabské emiráty, rovněž členové protijemenské koalice – pozn. ea24). Oba vrtulníky byly vážně poškozeny.

Raketové útoky byly provedeny jako odpověď na narušení příměří ze strany saúdských vzdušných sil, které atakovaly pozice jemenské armády, informuje agentura.

V pátek 18. prosince byla proti prosaúdským silám vypuštěna také raketa Qaher-1, která podle FARS v uplynulém týdnu zničila rovněž velitelské centrum saúdských pohraničníků v provincii Asir.

Taktickou raketu Qaher-1 Jemenci představili teprve před pár dny prostřednictvím záběrů tamní televize Al-Masirah.

Je evidentní, že se jedná o modifikaci protiletadlové rakety komplexu S-75, uzpůsobenou k útokům na pozemní cíle. Spíše než o úpravu původní sovětské rakety jde ale spíše o modifikaci, kopii či přímou dodávku rakety Tondar-69. To je zase do Íránu Čínou dodaná střela M-7 vycházející z konstrukce čínské protiletadlové HQ-2, postavené na základě původního sovětského vzoru.


Zdroj: K-politika.ru a BMPD
Foto: BMPD

21. 12. 2015
Drazí křesťané a občané Česka!
O Vánocích si připomínáme Kristovo narození. Boží Dítě nám přineslo život věčný. Herodes ale usiloval o Jeho usmrcení. Dnes je Herodův duch smrti především za NWO, za islamizací, za heretickou hierarchií a za heretickými teology. Zabíjí živého Krista v duších. Tam, kde zavládne v plné síle islám a šaría, tam jsou obzvlášť vyznavači Krista, ale i nevěřící, v ohrožení života.
 

21.12.2015  The Saker

Byl to úžasný týden. Zatímco minulý týden jsem řekl, že „jedinou cestou, jak se vyhnout válce, je to konečně vzdát se politiky 'Assad musí odejít', dokonce i když to bude z počátku veřejně popíráno“, nyní je pravdou, že různí američtí představitelé, včetně Kerryho, přišli s výroky o faktu, že Assad nemusí odejít nyní, a že je důležitý „přechod“ či že „instituce státu musí být zachována“. Ale já i další jsme tím samozřejmě mysleli, že USA musí od základu změnit svoji politiku vůči syrskému konfliktu. 


Navíc protože se Turecko dopustilo vůči Rusku válečného aktu pod „deštníkem“ USA a NATO, vytvořilo to také fantasticky nebezpečnou situaci, ve které darebácký stát jako Turecko mohl mít dojem beztrestnosti díky svému členství v NATO. I zde bylo potřeba nejen pozitivního prohlášení, ale zásadní změny v americké politice.

Je zde možnost, že k této zásadní změně mohlo dojít tento týden. Jiní mají velmi odlišnou interpretaci toho, co se stalo, a já kategoricky netvrdím, že k ní došlo – až čas ukáže – ale aspoň je možné, že ano. Podívejme se na to, co se stalo.

Zaprvé, John Kerry přišel v Moskvě s některými velmi jednoznačnými výroky. Nejpozoruhodnějšími byly tyto:

– „Jak jsem dnes zdůraznil, Spojené státy a naši partneři neusilují o tak zvanou „změnu režimu“, jak je to v Sýrii známo.“ Zdroj.


– „Nyní se nesnažíme izolovat Rusko, jako politickou záležitost, ne.“ Zdroj.

Nyní jsem si naléhavě vědom, že Kerry „prohrál“ každičké jednání, které měl s Rusy, a napsal jsem o tom mnohokrát. Jsem si rovněž vědom, že Kerry má pověst, že říká A u Rusů a B když se vrátí domů. Nakonec také chápu, že Kerry není tím, kdo skutečně činí rozhodnutí, ta činí americký „hluboký stát“. Ale se všemi těmito námitkami na paměti je nepopiratelné, že tyto dva výroky představují oficiální, třebaže ne nutně skutečnou, otočku o 180 stupňů, upuštění od oficiálních amerických cílů ve vztahu jak k Rusku, tak Sýrii. Navíc jsme od Američanů viděli nejen slova, ale i skutečné akce. Zaprvé, USA a Rusko se dohodly navrhnout společný seznam„uznávaných teroristů“ (na rozdíl od „umírněných“ bojovníků za svobodu). Zatímco je diskutabilní, kdo skončí na seznamu „hodných hochů“, je jisté, že všichni ti, na kterých v Sýrii záleží – Al-Kajda a Daesh – se dostanou na seznam „zlých hochů“. To pak učiní pro USA těžší, ne-li nemožné (vzpomněte na Contras!) pokračovat v jejich financování a pomáhání jim. Ale USA udělaly něco mnohem zajímavějšího:

USA oznámily, že stahují z Turecka svých 12 F-15, 6 F-15C a 6F-15E. To sice nemusí vypadat jako hodně, ale jsou to vysoce symbolická letadla, neboť jsou to letouny, u kterých panuje podezření, že „kryly“ turecké F-16, které sestřelily ruský SU-24. Konkrétně F-15C jsou čistě letadla pro vzdušný boj, která mohla být namířena jen proti ruským letadlům v Sýrii. Samozřejmě, že USA prohlásily, že jde o normální rotaci, že šlo o cvičení, ale podstatné je toto: zatímco generální tajemník NATO Stoltenberg slíbil posílit přítomnost NATO v Turecku, USA právě stáhly 12 svých nejmodernějších letadel. Porovnejte si to s Rusy, kteří nadále navyšovali své kapacity v Sýrii, obzvláště své dělostřelectvo (viz zde, zde a zde). Navíc tu je velmi zajímavá zprávička: „Erdoganova propagandistická mašinérie nyní obviňuje ze sestřelení Su-24 šéfa tureckého letectva (Erdogan’s Spin Machine Now Blames Su-24 Shoot-Down on Turkish Air Force Chief). Přečtěte si celý článek, zdá se, že v tureckých sociálních médiích byl vypuštěn zkušební balónek, ve snaze obvinit ze sestřelení Su-24 tureckého šéfa letectva (co na tom, že Erdogan veřejně prohlásil, že rozkaz dal osobně). A nakonec Rusko uspělo u získání jednohlasného rozhodnutí RB OSN u přijetí ruské rezoluce namířené na finance Daesh. Netřeba říkat, že pokud rezoluce byla oficiálně namířena proti finančním zdrojům Daesh, ve skutečnosti dostává Katar, Saúdskou Arábii a, obzvláště, Turecko do velmi obtížné situace: nejen, že rezoluce předjímá sankce vůči jakékoliv zemi či subjektu obchodujícímu s Daesh, ale vyšetřování jakýchkoliv tvrzení ohledně takových finančních vztahů bude prováděno OSN. Podle Russia Today:

Rezoluce rovněž žádá země, aby informovaly o tom, čeho dosáhly při narušování financování IS v příštích 120 dnech. Také vyzývá generálního tajemníka OSN Ban Ki-moona, aby sepsal „zprávu strategické úrovně“ analyzující zdroje příjmů IS do 45 dnů. „Spoléháme se na to, že půjde o velmi konkrétní a upřímnou zprávu,“ řekl Čurkin RT. Čurkin také zmínil zapojení Turecka do ilegálního obchodování s ropou s IS a zdůraznil, že jedinci z Turecka, stejně jako společnosti, by mohli podle rezoluce podléhat sankcím. Dodal, že země by se mohly dostat pod sankce dokonce i tehdy, „pokud se ukáže, že nezavedly dostatek účinných opatření v boji proti finančnímu terorismu“. Podle vyslance OSN bylo Rusko jedinou členskou zemí, která poskytla důkazy o konkrétních plánech použitých dalšími zeměmi v jejich zapojení se do ilegálního obchodu s ropou s Islámským státem, nebo to tom, jak je IS schopen používat příjmy z těchto transakcí k nákupu zbraní od ostatních zemí, zejména od několika ve východní Evropě. Tento dokument, který je založen na článku VII Charty OSN a nabývá účinnosti okamžitě, vyzývá členy, aby „jednali důrazně a rozhodně u odstříhávání toků peněz“ pro IS. Uvádí, že vlády musí zabránit svým občanům financovat či poskytovat služby „teroristickým organizacím nebo jednotlivým teroristům z jakéhokoliv důvodu, včetně, avšak ne výlučně, najímání, výcviku, či přepravy, dokonce i bez spojení se specifickým teroristickým činem“.

Takže nejen Rusové mají nyní prostředky k poskytování svých výzvědných informací o spolupráci mezi Daesh a Tureckem RB OSN, ale generální tajemník nyní vytvoří zprávu založenou, částečně, na těchto výzvědných informacích. To vše jsou velmi, velmi špatné zprávy pro Ankaru.

Takže co se zde děje?

Já si o tom myslím toto.


Má hypotéza

Zaprvé, sestřelení ruského Su-24 se stává velkou přítěží. Rusové okamžitě tvrdili, že šlo o pečlivě naplánovaný a zbabělý útok, ale nyní špičkoví západní experti souhlasí. To je velmi trapné a mohlo by to být mnohem horší po dekódování černých skříněk Su-24 (které Rusové našli a odvezli do Moskvy). Vynořuje se takovýto obrázek: nejen, že šlo o záměrnou provokaci, útok, ale existující přesvědčivé důkazy, že Turci použili informace, které Rusové poskytli USA o svých plánovaných letech. Fakt, že Američané dali tyto informace Turkům, je dostatečně zlý, ale fakt, že Turci pak tyto informace použili k sestřelení ruského letadla, činí USA přímo zodpovědnými. USA jsou také zodpovědné za prostý fakt, že neexistuje způsob, jak by Turci mohli připravit takovýto komplexní útok bez toho, aby o tom USA věděly. Nyní je možné, že někteří v americké vojenské mašinérii o tom věděli, zatímco jiní ne. Celá operace mi připadá jako nějaký křivý plán CIA, kterými je proslavená, takže možná Kerry na zahraničí nebo dokonce Obama o tom skutečně „nevěděli“. Nebo ano a nyní předstírají, že ne. Ať je tomu jakkoliv, USA se nyní evidentně pokouší „hodit“ tuto poslední prasárničku na Erdogana, kterou on sám se pokouší přehodit na šéfa svého letectva. Jisté však je, že tento plán selhal, Rusové návnadu nespolkli a neprovedli odvetnou akci vojensky, a že nyní se začínají vršit politické důsledky této katastrofy. Co se týká Erdogana, ten z toho chtěl vyjít jako Velký paša, drsňák regionu, ale nyní vypadá jako nezodpovědný zbabělec (Putin se vysmál, jak Turci utíkali do NATO hned, jak byl ruský Su-24 sestřelen, a řekl: „Okamžitě utíkali do Bruselu a křičeli „pomoc, bylo nám ublíženo“. Kdo vám ubližuje? Dotkli jsme se my někoho? Ne. Začali se přikrývat NATO.). Dokonce i USA a Evropa ho mají, údajně, plné zuby a jsou na něj naštvaní. Co se týká Rusů, zdá se, že ti věří, že je to „Saakašvili 2“ – chlápek, se kterým nemá smysl nic probírat a kterého Kreml považuje za politicky mrtvého.

Zadruhé, podívejte se na Sýrii. Dokonce i pod maximálním tlakem se Rusové nepodvolili nebo neprojevili známky zdráhání, ale udělali přesný opak: více než zdvojnásobili svoji přítomnost, přivezli systémy těžkého dělostřelectva a dokonce si zahrávali s myšlenkou otevřít druhé velké letiště v Sýrii (tento záměr byl později popřen ruskými představiteli). Pro Američany to znamenalo něco velmi prostého: zatímco Rusové jsou mnohem slabší než USA v Sýrii, jsou evidentně nezastrašeni a nejen si drží území, ale zakopávají se. Jinými slovy, jsou připraveni na válku.

Chci věřit, že různá varování, se kterými přišli mnozí, včetně mne, mohla přispět k přesvědčení amerických analytiků, že Rusové jsou velmi připraveni bojovat. Zaprvé, je zde Peter Lavelle, který ve svém pořadu na RT Cross Talk varoval před cestou k válce přesně před měsícem. Ale byli zde mnozí další, včetně Pepe Escobara, Paula Craiga Robertse, Alastaira Crooke, Stephena Landmana, Stephena Cohena, kteří bili na poplach a varovali Říši, že Rusko „nezaváhá“ či „se nepodvolí“, a že válka je velmi skutečným, možná nevyhnutelným, nebezpečím (můžete se podívat na některá má varování zde, zde a zde a, samozřejmě, v mém článku z minulého týdne). Vím, jak výzvědný proces funguje, a věřím, že takovýto hlasitý sbor plný varování mohl sehrát roli v rozhodnutí USA změnit kurz, byť třeba jen pro bezprostřední budoucnost.

Jak jsem neustále zdůrazňoval, „takticko-operační kontingent ruských leteckých a kosmických sil v Sýrii“ (to je oficiální název) je malý, izolovaný a zranitelný. Sýrie je uvízlá mezi NATO a CENTCOM a USA mohou, bude-li potřeba, poslat do Sýrie obrovskou palebnou sílu, a není nic, co by s tím Rusové mohli udělat. Podívejte se sami, kolik leteckých základen USA mají v rámci CENTCOM a v Turecku, stačí kliknout sem: http://imageshack.com/a/img908/9391/B61WCG.jpg (vysoké rozlišení, 7 Mb, obrázek vytvořený SouthFront). Ale zde je jedna věc, kterou dokonce i malá síla může udělat: stát se „spouštěcí“ silou.

Bez ohledu na omezené schopnosti ruských jednotek v Sýrii jsou ty dostatečně velké, aby je bylo možné považovat za „spouštěcí“ sílu – útok na niž by vedl k totální válce s Ruskem. Pokud o tom Američané měli nějaké pochyby, tak ty byly okamžitě rozptýleny, když slyšeli Putina oficiálně prohlásit: „Nařizují vám jednat extrémně rozhodně. Jakékoliv cíle, které ohrožují ruské uskupení nebo naši pozemní infrastrukturu, musí být okamžitě zničeny.“

Kombinace všech těchto faktorů evidentně postačovala, aby přesvědčila USA dupnout na brzdu dříve, než se věci opravdu vymknou z ruky.

Opět, netvrdím, že právě toto se stalo, ale chci věřit, že se nemýlím a že někdo v USA konečně pochopil, že válka s Ruskem je nevyhnutelná, pokud budou USA pokračovat ve stejném kurzu, a rozhodl to zastavit dříve, než bude pozdě. Pokud se opravdu stalo toto, je to extrémně povzbudivé a jsou to velmi, velmi dobré zprávy. Zatímco blbost a šílenost, nemluvě o čistém zlu, jsou ve vrcholovém vedení anglo-sionistické Říše přítomny, vždy existuje možnost, že slušní a rozumní lidé udělají správnou věc a pokusí se zastavit šílence (jak to učinil admirál Mike Mullen, kdy neokonzervativci chtěli začít válku s Íránem).

Další velkou událostí týdne byla, samozřejmě, výroční tisková konference Vladimira Putina. Uveřejnil jsem úplný text na svém blogu, takže jen zmíním jednu obzvláště zajímavou část: Putin byl dotázán, jestli Rusko chce držet základnu v Sýrii navždy. Zde je jeho odpověď:

Někteří lidé v Evropě a USA opakovaně říkali, že naše zájmy budou respektovány a že naše (vojenská) základna tam může zůstat, budeme-li chtít. Ale nevím, jestli tam potřebujeme základnu. Vojenská základna představuje velkou infrastrukturu a investici. Nakonec dnes tam máme naše letadla a dočasné moduly, které slouží jako jídelna a ubytovny. Můžeme to za dva dny sbalit, naložit vše na palubu dopravních letadel Antej a odvézt domů. Udržování základny je něco jiného. Někteří věří, včetně lidí v Rusku, že tam musíme mít základnu. Nejsem si jistý. Proč? Moji evropští kolegové mi řekli, že pravděpodobně chovám takový názor. Zeptal jsem se proč a oni řekli: abyste tam mohli řídit věci. Proč bychom měli chtít tam řídit věci? To je významná otázka. Ukázali jsme, že ve skutečnosti nemáme žádné rakety středního doletu. Zničili jsme je všechny, protože jsme měli jen pozemní rakety středního doletu. Američané zničili své pozemní rakety středního doletu Pershing také. Nicméně nechali si námořní a letadly nesené Tomahawky. My jsme takové střely neměli, ale nyní máme – námořní střelu Kalibr s dosahem 1,500 kilometrů a z letadel odpalovanou střelu Kh-101 s dosahem 4,500 kilometrů. Takže proč bychom tam potřebovali základnu? Pokud budeme potřebovat někoho dostat, dostaneme ho stejně. Možná by to mohlo dávat smysl, nejsem si jistý. Stále o tom musíme pouvažovat. Možná potřebujeme nějaké dočasné zařízení, ale zakořenit tam a silně se tam zaplést nedává smysl, věřím. Zapřemýšlíme o tom.

Považuji tuto odpověď za celkem úžasnou. Dokážete si představit, že by takto myslel a otevřeně mluvil americký prezident? Putin si celkem evidentně dělá legraci z tak zvaných „expertů“, kteří nám léta říkali, jak moc Rusko trápí základna v Tartusu, a kteří nám nyní říkají, že letecká základna Chmeimim je další „věčnou“ základnou Ruska, ani ne tak pro ochranu Sýrie, jako pro projekci moci Ruska. Ukazuje se, že Rusko nemá zájem a nepřeje si jakoukoliv takovou nákladnou projekci moci: “Pokud budeme potřebovat někoho dostat, dostaneme ho stejně.“

Zcela jistě šlo o zastřenou hrozbu, i když oficiální překlad to neuvedl přesně (a ano, nadzvukové a neviditelné střely s plochou dráhou letu s dosahem 4,500 km umožňují Rusku „dostat“ kohokoliv kdekoliv na planetě, obzvláště když budou odpáleny z letadla s doletem 12,000 km).

Když západní vůdci a experti předpokládají, že Rusko se chystá budovat základny v zahraničí, ve skutečnosti projektují vlastní imperiální myšlení. Říkal jsem to stále dokola: Rusko nemá v úmyslu stát se opět impériem, jednoduše proto, že být impériem je pro Rusko špatné. Vše, co Rusko chce, je být skutečně suverénním státem a nebýt kolonií anglo-sionistů, ale vůbec, v žádném případě, nemá v úmyslu stát se „anti-USA“ či „Sovětským svazem dvě“. Hillary se může v noci budit hrůzou z noční můry, že Putin opětovně buduje SSSR, ale v Rusku nemá takový plán žádné stoupence. Rusko chce být svobodné a silné, ano, ale impériem ne.

Je celkem zábavné vidět, jak západní vůdci a experti projektují vlastní myšlení na jiné a pak se tím sami děsí. Je to celkem patetické, opravdu.

Závěrem jen dodám, že je celkem pravděpodobné, že se pozornost přesune opět zpět na Ukrajinu. Nejen, že Ukrajina zbankrotovala, ale ukronacisté otevřeně vyhrožují Krymu, a to nekecám, „námořní blokádou“! Vzhledem k nedostatku nadšení v USA a NATO pro Erdoganovo sestřelení ruského Su-24 velmi pochybuji, že někdo na Západě bude mít radost z tohoto přitroublého nápadu. Takže mezi ekonomickým kolapsem, politickým chaosem, blížící se zimou a nacistickými šílenci a jejich bláznivými plány na boj s Ruskem existuje dosti slušná pravděpodobnost, že dalším ohniskem bude opět nacisty okupovaná Ukrajina. Pochybuji, že USA mají „mentální CPU kapacitu“ vypořádat se s oběma krizemi zároveň, aspoň ne udržitelným a energickým způsobem. To je opět dobrá zpráva – Říše je přetížena a to je typicky jediná situace, kdy je ochotna ke kompromisům. Všichni brzy poznáme, jestli je můj velmi opatrný optimismus oprávněný, nebo ne.


Week Eleven of the Russian Intervention in Syria: a step back from the brink? vyšel 19. prosince 2015 na thesaker.is. Překlad v ceně 1010 Kč Zvědavec.

21.12.2015  ParlamentníListy

„Házeli po mně růžové plyšové prase a jiné předměty, plivali na mne, čůrali mi na dveře a strkali mi do zámků sirky,“ vzpomíná na atmosféru při takzvané televizní krizi v České televizi Jana Bobošíková s tím, že boj s redaktory, co se tenkrát vzbouřili, byl místy až komický. Pro ParlamentníListy.cz promluvila také o tom, kdo se za vzbouřence postavil a padla taková jména jako Havel nebo Svěrák. Řekla svůj názor i o koncesionářských poplatcích a o „sporech“ mezi prezidentem Zemanem a Českou televizí. „Miloš Zeman je demokraticky zvoleným prezidentem republiky a je naprosto neuvěřitelné, co si k němu Česká televize dovolí,“ říká Jana Bobošíková.

Od takzvané televizní krize uplynulo právě v těchto dnech patnáct let. Jak na tuto událost vzpomínáte, co se tehdy vlastně přesně odehrálo?

Před patnácti lety došlo k významnému předělu v polistopadovém vývoji naší země. Tehdy se v plné síle rozhořel dlouhodobě doutnající spor mezi zastánci parlamentní demokracie, kteří svou politickou moc odvozovali od hlasu každého občana ve svobodných volbách, a těmi, kteří hlasem občanů pohrdají a domnívají se, že společnost mají řídit nevolené samozvané elity s takzvaným morálním kreditem. Tyto elity, podporované některými politiky, tehdy dokončily své vítězství nad parlamentní demokracií.

Místem klíčové bitvy se stala veřejnoprávní televize, kterou si pro prosazení svého vidění světa tyto samozvané kulturní, politické a náboženské elity připravovaly dlouhodobě. A docílily svého. Česká televize se tehdy zcela vymkla kontrole parlamentní demokracie, přestala ji respektovat a začala vytvářet propagandu světa elitářských sociálních inženýrů. A tak významně ovlivňovat realitu společenskou a politickou, o což šlo především. V systému parlamentní demokracie tak násilně vzniklo místo, které s pocitem nadřazenosti a nedotknutelnosti moralizuje, nepohodlné ničí a vnucuje veřejnosti jediný správný názor. V poslední době vliv této televize nepatrně slábne, protože jí občané stále méně věří.

Problém je i v tom, že ti, kteří se tak zabydleli na místě mimo kontrolu parlamentní demokracie, vychovali v uplynulých patnácti letech své následovníky, kteří berou pocit vlastní nedotknutelnosti a nadřazenosti, pohrdání občanem a prosazování „správného“ názoru jako základní normu své práce. Často nemají ani ponětí o tom, co to je skutečná demokracie, co to je skutečná svoboda projevu a co to je občanská svoboda.

Podotýkám, že tento stav je výsledkem „neboje“ tehdejších politiků o svobodu a parlamentní demokracii. Politické špičky tehdy nepochopily, že se skupinami, které nerespektují parlamentní demokracii, ale chtějí prostřednictvím institutů parlamentní demokracie mít vliv na společnost, je nutné se střetnout a ne jim uhnout. Za toto slabošství platí dnes nejen tehdejší premiér Miloš Zeman a tehdejší předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus, ale i my všichni. Je to daň v podobě ostrakizace a zesměšňování těch, kteří se perou a věří v parlamentní demokracii a svobodu pro všechny, tedy ne jen pro ty vyvolené.

Vy jste se stala tenkrát na žádost oficiálního vedení ředitelkou zpravodajství. Byl to zřejmě dost velký boj s těmi, co se vzbouřili….

Tehdejší řádně zvolený ředitel České televize Jiří Hodač, manažer se zahraniční novinářskou zkušeností v BBC mě jmenoval ředitelkou zpravodajství. Tehdy jsem za sebou měla desetileté působení v České televizi a v Hospodářských novinách, moderovala jsem klíčové politické, ekonomické a předvolební pořady, např. pořad „21“ (dnes Události, komentáře), byla jsem konzultantkou ústavních činitelů, vlastnila úspěšnou značku ekonomických konferencí a jeden z prvních zpravodajských internetových serverů.

Zároveň jsem se netajila kritickým odstupem k tomu, co se v České televizi dlouhodobě děje. V zákulisí České televize byly už v té době spory mezi zastánci parlamentní demokracie a stoupenci takzvaných nevolených elit, kteří parlamentní demokracií pohrdali, mnohem ostřejší, než veřejnost tušila. Nespadla jsem tedy z nebe, mé názory byly řadě kolegů a jejich elitářským spojencům trnem v oku. Prosazovaní novinářské práce systémem padni komu padni, odmítání jakýchkoli tlaků a naprosto nekompromisní postoj vůči všem politikům byly mým kolegům velmi nepříjemné. Měli mezi politiky totiž své favority, které zvýhodňovali a kterým sloužili. Řadě z nich se nyní přezdívá „pražská kavárna“.

Boj s redaktory, kteří se tenkrát viditelně vzbouřili (podle mne to byly jen ovládané loutky těmi, co se štítí parlamentní demokracie a myslí si, že moc patří jen do rukou vyvolených elit), byl místy až komický. Své pracoviště – myšleno veřejnosti patřící televizi – bránili její zaměstnanci doslova vlastním tělem. Leželi tam ve spacácích, utíkali přede mnou, zamykali se zevnitř ve vysílací místnosti, zvali tam své spřízněné politiky, spisovatele a herce, házeli po mně růžové plyšové prase a jiné předměty, plivali na mne, čůrali mi na dveře a strkali mi do zámků sirky, chodili za mnou s kamerou na záchod a dělali celou řadu věcí, za které se doufám dnes lidsky alespoň trochu stydí. Jako slogan si tito lidé dali, že bojují za svobodu slova. Boj vypadal následovně: zaměstnanci vzali do svých rukou vysílání (a vysílali jen to, co chtěli – svoji propagandu), odmítli respektovat zákon o České televizi, odmítli zákonný rámec České republiky, odmítali respektovat rozhodnutí zákonně jmenovaných nadřízených. V tom všem měli podporu řady osobností, které samy sebe pasovaly na arbitry a vykladače zákona a postavili se nad právní řád České republiky.

Vzpomenete si ještě dnes alespoň na ta známější jména, která byla mezi vzbouřenci?

Myslím, že na režiséra Svěráka, který stál každý večer stráž u vzbouřených redaktorů a na kněze Halíka, který sloužil mši na pracovišti televizního vysílání, si řada lidí vzpomene ještě dnes. Davy lidí se nechaly zmanipulovat a denně chodily před ČT nebo dokonce na Václavské náměstí podporovat „boj za svobodu slova“. Tleskaly Monice Pajerové, Jiřímu Stránskému, Michaelu Kocábovi, Břetislavu Rychlíkovi a dalším. Aby také ne! Vždyť Česká televize celé dny žádala prostřednictvím zneužité obrazovky občany o ochranu a na demonstracích je v pocitu ohrožení utvrzovali například Marek Eben, Jan Hřebejk, Jan Kraus nebo Michal Viewegh, populární kulturní ikony. Myslím, že snímky z demonstrací na podporu ČT o Vánocích 2000 mluví za vše.
Podstatné a neskutečné bylo, že se za vzbouřence postavil tehdejší prezident Václav Havel, který jim dal signál, že si z flagrantního porušování zákonů nemusejí dělat hlavu. Postavila se za ně většina tehdejších politiků. Buď zcela záměrně, protože se domnívala, že teď budou oni těmi mediálními hvězdami, další ze strachu před tím, že budou označeni za nepřátele a zničeni. A ti co s nimi nesouhlasili, jako Miloš Zeman a Václav Klaus, nedokázali a možná ani v ten moment nechtěli s rozběsněnou televizně-mediální frontou účinně bojovat. Nutno dodat, že na stranu vzbouřenců se postavila prakticky všechna tištěná média. Doufám, že si alespoň někteří dnes uvědomují, jak fatálně tenkrát zklamali.

Jsou to tedy lidé, o kterých se dnes mluví jako o představitelích „pražské kavárny“ neboli takzvaní „pravdoláskaři“?

V zásadě ano. Tu skupinu nelze úplně přesně definovat, ale jsou to lidé spříznění názorově nepolitickou politikou, elitářstvím, nechutí k standardním demokratickým principům, k vládě práva, lidé, kteří mají pocit, že oni jsou lepší a výjimečnější než ostatní a z toho si uzurpují mimořádná práva. Bohužel výsledek televizní krize jim toto jejich vědomí posvětil.

Šla byste do toho dnes znovu? Co vám tato životní zkušenost dala a co naopak vzala?

Můj postoj tehdy byl nejen manažerský a novinářský, ale především občanský. V pozadí toho všeho totiž byl a je klíčový spor mezi tím, jestli chceme žít ve společnosti, kde je vyslyšen prostřednictvím parlamentní demokracie hlas každého občana – anebo ve společnosti, kde vládne uzoučká skupina lidí, která sama sebe označí za elitu a domnívá se, že je „povolána“, že je „vyvolená“, že musí být respektována a že má více práv než ostatní většina lidí. A každý, kdo její morálku a pravidla nerespektuje, nemá v jí definované „slušné“ společnosti co dělat. Ano, šla bych v tomto kontextu do toho znova.

Televizní krize vzala naivní víru v pevnost parlamentní demokracie a samozřejmost občanské svobody. Dala mi poznat křehkost těchto hodnot i přesvědčení, že pokud ve svobodě chceme žít a uchovat ji pro příští generaci, tak je nutné za ni bojovat. Televizní krize mi dala plné pochopení citátu amerického prezidenta Ronalda Reagana, a sice že svoboda je hodnota, kterou nelze dědit nebo předat krví svým dětem, musí se za ní bojovat, chránit ji, aby přežila více než jednu generaci.

V profesním životě mi takzvaná televizní krize přinesla nové příležitosti. Moderovala jsem poté na Nově velmi úspěšnou politickou televizní talk show „Sedmička“, která dosahovala až milionové sledovanosti a těšila se společenskému respektu. Stala jsem se poslankyní Evropského parlamentu, kde jsem zastávala zájmy naší země. V další politické kariéře jsem dvakrát kandidovala na prezidentku České republiky a důsledně jsem varovala před Lisabonskou smlouvou, ztrátou suverenity i občanských svobod nebo například i před kvótami pro migranty. Nic z toho bych nepoznala a neprožila, pokud bych se tehdy v České televizi bez boje, pokorně a pohodlně sklonila před manipulací a nezákonností a před nadvládou nevolených elit. Tím, že jsem se jim nikdy nepodrobila, jsem trvale vystavena manipulacím, pomluvám a mediálnímu ničení pověsti a jména.

Pracovníci redakcí publicistiky a zpravodajství České televize odmítli tehdy vaši nominaci uznat, prý kvůli údajnému propojení s ODS. Jak to tehdy bylo?

Jedním z hlavních sloganů vzbouřenců bylo, že šlo o mediální převrat ODS. Podle hesla, že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou, tato manipulace žila vlastním životem. O žádný mediální převrat nešlo, pouze tehdy nově zvolená Rada Poslaneckou sněmovnou (ODS měla v devítičlenné Radě ČT tři nominanty a pouze jeden z nich byl členem ODS) řádně zvolila Jiřího Hodače, dlouholetého šéfa českého vysílání BBC ředitelem a pan Hodač si vybral do čela zpravodajství mě. Nikoli kvůli propojení na ODS – žádné neexistovalo, ale kvůli mému předchozímu působení v médiích, v České televizi zejména.
Jak hodnotíte současnou Českou televizi? Kam to po této televizní krizi takříkajíc dovedla?

Byl to konec veřejnoprávnosti České televize. Výsledkem krize bylo to, že televize patří jejím zaměstnancům, nikoli koncesionářům či veřejnosti. Od této doby se Česká televize stala mocenským názorem jedné skupiny lidí, dnes populárně označované jako „pražská kavárna“ a na ně napojených umělců, publicistů a aktivistů a také lobbistů z mediálního podsvětí pohybujících se často daleko za hranou zákona. Pohnutky těchto lidí jsou jednak politicko-mocenské, jednak – a možná dnes především – finanční. Důvodem celé televizní rebelie byl kromě jiného i ten fakt, že tehdejší Rada se poprvé chtěla velmi vážně zabývat rozpočtem ČT, jednotlivými položkami a ptát se, zda tyto peníze jsou opravdu účelně vynakládány. Před krizí ani po ní už se to nikdy nedělo.

Souhlasíte s koncesionářskými poplatky, proti kterým vystoupil například senátor Veleba?

Česká televize v dnešní podobě není institucí, která plní své zákonné povinnost, tedy zejména pokud jde o vyvážené a objektivní zpravodajství a pluralitu názorů. Pokrok oproti televizní krizi nastal v tom, že si to uvědomuje stále více lidí. Možná se ukazuje, že veřejnoprávní model je nefunkční a skrývá v sobě nebezpečí oné skryté privatizace televize jejími zaměstnanci a určitými s nimi spřízněnými skupinami. Cesty ze současného stavu jsou podle mě dvě: 1. zrušení molochu ČT a udělení licencí soukromým provozovatelům, 2. přeměna na jinou právní formu, více spjatou se státem, řízenou a kontrolovanou.

A jak vidíte „spory“ České televize s prezidentem Zemanem?

Miloš Zeman je demokraticky zvoleným prezidentem republiky a je naprosto neuvěřitelné, co si k němu Česká televize dovolí. V porovnání se servilitou, s jakou přistupovala k Václavu Havlovi, jde jenom o další důkaz, kdo skutečně televizi řídí. Jsem ale přesvědčená, že střet Miloš Zemana a České televize je jevovou formou střetu a příkopu mnohem hlubšího, střetu mezi vládou vůle lidí, skutečnou demokracií, reprezentovanou v přímé volbě zvítězivším Milošem Zemanem a pohledem lidí, přesvědčených o své výjimečnosti a pohrdajících hlasem ostatních. Je to souboj mezi pojetím společenského uspořádání, kdy Zeman stojí na straně svobodné vůle lidí a ČT je zabetonovaná v diaspoře vlastní výjimečnosti a nedotknutelnosti.

Jaká jsou z vašeho pohledu vůbec současná česká média. Informují podle vás objektivně, nebo některá třeba i podle toho, jak se to někomu „hodí“?

To je široký pojem. Objektivitou by se měla vyznačovat především veřejnoprávní, tedy Česká televize a Český rozhlas. Ty ale absolutně propadají. Jejich dnešní zpravodajství už je jenom manipulace, navíc čím dál hůře a méně skrývaná. Tištěná média, zejména deníky, jsou v těžké krizi, musejí drasticky šetřit a to se samozřejmě odráží na jejich úrovni. Na vzestupu jsou naopak internetové zpravodajské servery. Velmi tomuto vývoji fandím, protože některá mají potenciál být štikami v našem zatuchlém mediálním rybníku. Nejlépe se vypořádají s požadavkem na objektivitu, pokud budou skutečně pluralitní a nebudou bránit zveřejnění žádného názoru, nebudou ostrakizovat konkrétní osoby, pořádat objednané mediální kampaně a napadat lidi za jiný názor, než je ten, co se „nosí“.

A co si myslíte o tom, že jsou některá média v rukou politika, konkrétně v rukou Andreje Babiše? Mohou pak tyto média informovat o všem opravdu objektivně?

Komerční média bude vždy někdo vlastnit a někdo v nich bude inzerovat. Tyto dvě skupiny budou mít vždy v médiích klíčový vliv a je naivní myslet si cokoliv jiného. Tezi o novinářích jako hlídacích psech demokracie už podle mě dneska, kromě nich samých, nikdo nevěří. V ČR dnes používají bohatí lidé nebo finanční skupiny média jako nástroj konkurenčního nebo politického boje. Není to ideální, ale je to alespoň transparentní. Ví se, komu které médium patří a za koho kope. Pokud by za současné oligarchizace médií plnily ČT a ČRo svou funkci a byly skutečně nezávislé a profesionální, musely by na mediálním trhu v oblasti důvěry a respektu kralovat. Není tomu tak. Veřejnoprávní média totiž také mají svého vlastníka. Své odboráře, zaměstnance a pražskou kavárnu.

Když jsme u toho, platí dnes v médiích podle vašich zkušeností svoboda slova?

Nevím. Obrovská fragmentace médií jistou svobodu slova poskytuje v tom smyslu, že pokud chcete něco mediálně sdělit, tak nějakou platformu najdete. Na druhou stranu devastující vliv politické korektnosti je stále silnější a svobodu slova čím dál víc omezuje. Ještě ji umocňují některé nesmyslné rozsudky našich soudů. A pak jsou tu ještě sociální sítě, i když politická korektnost natahuje své cenzorské chapadlo už i tam.

Foto: Hans Štembera
Popisek: Česká televize, ilustrační foto


ParlamentníListy psali:

• Prasárny z Kavek. Skřeti si zprivatizovali ČT a vybírají výpalné. Pojednání o „televizní krizi“ a co bylo dále
• Dříve se v ČT mluvilo o „nepolitické politice“ Václava Havla, dnes je to „politická korektnost“. Prostor dají každé menšině, aniž by něco přinášela společnosti. Bývalý redaktor promlouvá
• Významná debata o veřejnoprávních médiích: Tolik lží přebíraných v ČT jsem ještě neviděl. Přitom to někdo jen špatně přeložil
• Divák není osel. Zpravodajství je tak blbé, že se to nedá komentovat. Slovo má po delší době žena, která zanechala v ČT stopu
• V propagandě ČT se už začínají objevovat trhliny. Ale o to horlivěji je pak látají, povšiml si Petr Žantovský. Tento týden se vyřádili odpůrci Ruska i prezidenta
• Dohra pořadu ČT proti Zemanovi: Když se do Prahy sváželi odpůrci prezidenta, tak televize mlčela. Ale akce na Hradě byla selhání

21. 12. 2015
Po zániku Sovětského svazu a translaci režimů v jeho pozůstalých republikách a ve státech východní Evropy, světová levice jakoby vymizela z politické scény. Představitelé její moci skončili v propadle dějin, jejich obslužná elita většinou dezertovala a ostatní aktivní příslušníci byli asi doslova hypnotizováni jako pokusné myšky před kobrou. 

21. 12. 2015    zdroj a Guardien
Vedení teroristické organizace DAEŠ se zaměřilo na vytváření vzdělávacích programů pro budoucí generace džihádistů. Britský list The Guardian má k dispozici 24-stránkový dokument, v němž jsou vyloženy plány extremistů na rozvoj jejich kvazistátu. Důležitá úloha je svěřena táborům, kde chlapce a mladé muže mění v náboženské fanatiky čili v takzvaná "lvíčata chalífátu." 

Pavel Letko 
22.12.2015 E-republika

My můžeme být u toho, když se podaří takové země, které měly tu smůlu, že se na jejich území našla ropa, plyn, zlato nebo jiné čertoviny, zcela rozvrátit. Z takových zemí se totiž těží mnohem lépe a za lepší ceny než ze zemí stabilních, kde lid požaduje něco z prosperity a pokladů země, kterou obývá. Není tedy divu, že bychom potřebovali rozvrácené Rusko.

Jak nás ujišťuje Česká vláda a Novinky ZDE, Česká republika je pro sankce proti Rusku. Navzdory tomu, že se nám to prodraží, jak jsme psali v článku „Nord Stream 2: Konec tranzitního vydírání“.
 

Jsme opravdu tak zásadoví?

Proč trváme na prodloužení sankcí? Protože ruské zbraňové systémy mají podle různých zpráv naší dobře informované vlády v držení separatisté na jihovýchodě Ukrajiny. To nám samozřejmě vadí, protože státy NATO podporují a vyzbrojují v tažení proti vlastnímu obyvatelstvu vládu v Kyjevě. A my moc dobře víme, kdo jsou naši spojenci, a proto podporujeme sankce proti Rusku.

Takové sankce totiž komplikují život prostým lidem jak v Rusku, tak v Čechách, a to se nám líbí, to nám naprosto vyhovuje. Na to potřebujeme zásadovou vládu a ještě zásadovější opozici. Problémy, které svorně navaří, chudý lid s chutí sní. Hlavně když sousedovi (Rusovi) chcípne koza! To se budou naši presstituti radovat perem svorným a nerozdílným, ať už patří Babišovi, Bakalovi nebo jinému nestrannému poctivému podnikateli budujícímu zcela nezávislá média naší demokratické svobodné společnosti.

Zítra se bude tančit všude, protože jejich statistiky a nezávislé průzkumy našich vlasteneckých podnikatelů ukáží, kterak se v Rusku žije hůře s našimi sankcemi, než kdybychom s nimi pěstovali přátelství a volný trh, ve který jinak bezmezně věříme, jelikož nás to naučil jednak Klaus, a jednak náš Velký bratr ze zámoří. Takové tance jsou velmi užitečné, jak už věděli soudruzi zvláštního ražení, neboť pomáhají pominout fakt, že koza chcípla i nám, zatímco na zámku svačí křepelky a slavičí jazýčky, když zrovna neloví slony v Africe nebo nevečeří na dobročinné akci s výtěžkem ve prospěch ohrožených druhů zvířat.

Zkrátka na chudý lid musí být přísnost, aby věděl, kde je jeho místo. Bude-li zlobit, pošleme ho do války. Nejlépe samozřejmě proti Rusku. Ovšem, to si zatím z mnoha důvodů nemůžeme dovolit, a tak se musíme spokojit s Mali, Afghánistánem, Irákem a dalšími státy, které nás zaručeně neporazí, nýbrž naopak, my můžeme být u toho, když se podaří takové země, které měly tu smůlu, že se na jejich území našla ropa, plyn, zlato nebo jiné čertoviny, zcela rozvrátit. Z takových zemí se totiž těží mnohem lépe a za lepší ceny než ze zemí stabilních, kde lid požaduje něco z prosperity a pokladů země, kterou obývá.

Není tedy divu, že bychom potřebovali rozvrácené Rusko, protože tam mají surovin celkem dost. Mají i ropu a plyn, jež nutně potřebujeme, a tak by válka mohla být sice výnosná, jak už to bývá, zejména pro naše vlastenecké poctivé podnikatele, ale na druhou stranu by mohla být všem bez rozdílu zatraceně rychle pořádná ruská zima. Proto se naše sankce zásadně vyhýbají dovozu plynu a ropy. Ba právě naopak. Německo chystá rozšíření spolupráce s ruským Gazpromem v rámci výstavby plynovodu Nord Stream 2, vyhýbajícímu se dosavadním tranzitním zemím včetně Slovenska a Ukrajiny. V případě Ukrajiny nás to bude mrzet hned několikanásobně, protože jednak cena východního plynu ze západu bude dražší, někdo tu novou výstavbu zaplatit bude muset, že, a jednak budeme muset více dotovat Ukrajinu, která měla jako dosavadní tranzitní země celkem jednoduché příjmy za poplatky. Někdo takové ztráty Ukrajině bude muset nahradit. A kdo, ne-li my?

Každá zásada něco stojí
Jsme zásadně pro Majdan, a tak budeme podporovat Kyjev hlava nehlava. Zásadně v současné době pliveme na Východ, protože dlouho jsme zásadově plivali na Západ. Proto poctivě budeme sankcionovat Rusy všude, kde můžeme, a kde nemůžeme, budeme křičet „zrada“. Mám však sen, že jednou přijde den, kdy si Němci, Američané a Rusové podají ruce, našim pisálkům a politologům navzdory, a prodavači svého svědomí začnou konečně místo nevraživosti a nenávisti propagovat všeobecné přátelství se všemi národy a státy této Země.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde. Děkujeme!

 
Související články:

• Nord Stream 2: Konec tranzitního vydírání
• Rusko a Ukrajina – povídka o nesdílené lásce
• Ukrajina? Za vším hledej peníze
• Prohraná důvěra OBSE na Ukrajině
• Ukrajinští bojovníci za svobodu se mohou ohřát u zlevněného ruského plynu
• Hysterie kolem útoku na rubl
• Sankce proti Rusku jdou proti Exxon Mobil
• Wall Street proti Rusku a jeho spojencům
• Ukrajinská krize zrychlila pád amerického dolaru
• Lukoil dostal licenci na nejbohatší ropné pole v Iráku

Paul Craig Roberts
22.12.2015 Zvědavec

Poznámka na úvod: Článek je z 13. prosince a za tu dobu se už situace malinko změnila, nicméně domnívám se, že je pořád aktuální, protože hlavní cíle neokonzervativců se nezměnily, pouze dostali malinko přes ústa a jsou v tomto okamžiku trošku klidnější.



 Mé varování, že neokonzervativci vzkřísili hrozbu jaderného Armageddonu, která byla odstraněna Reaganem a Gorbačovem, je nyní vyjadřováno i Noamem Chomskym, bývalým americkým ministrem obrany Williamem Perrym a dalšími pozorovateli agresivní politiky neokonzervativců vůči Rusku a Číně, kteří jsou při smyslech.

Denně jsme svědky dalších agresivních akcí prováděných Washingtonem a jeho vazaly proti Rusku a Číně. Například Washington tlačí na Kyjev, aby nedodržoval Minské dohody mající ukončit konflikt mezi loutkovou vládou v Kyjevě a odtrženeckými republikami. (Kiev clearly doesn’t want compromise with E. Ukraine regions – Russia’s UN envoy ) Washington odmítá spolupracovat s Ruskem ve válce proti ISIS. Washington nadále obviňuje Rusko ze zničení MH-17, zatímco brání upřímnému vyšetření útoku na toto malajské letadlo. Washington nadále nutí své evropské vazaly uvalovat sankce na Rusko na základě podvodných tvrzení, že konflikt na Ukrajině byl způsoben ruskou invazí na Ukrajinu, a ne pučem Washingtonu a svržením demokraticky zvolené vlády a dosazením loutky zodpovídající se Washingtonu.

Seznam je dlouhý. Dokonce i Mezinárodní měnový fond, údajně neutrální, nepolitická světová organizace, byl podplacen k boji proti Rusku. Pod tlakem Washingtonu opustil MMF svoji politiku odmítání půjčovat dlužníkům, kteří nesplácí své dluhy věřitelům. V případě ukrajinského dluhu vůči Rusku toto rozhodnutí odstraňuje vynucovací mechanismus bránící zemím (jako Řecko) nesplatit své dluhy. MMF oznámil, že půjčí Ukrajině, aby mohla zaplatit svým západním věřitelům, navzdory faktu, že Ukrajina odmítla zaplatit dluhy Rusku.
Michael Hudson věří, podle mého správně, že tato nová politika MMF bude také uplatněna na ty země, kterým půjčila Čína. Plánem MMF je nechat Rusko a Čínu jako země, které postrádají obvyklý vynucovací mechanismus pro kasírování svých dlužníků, a tím dlužníkům umožnit nesplácet dluhy beztrestně.
Jinými slovy, MMF se prezentuje, ačkoliv finanční média to budou ignorovat, jako nástroj americké zahraniční politiky.

To ukazuje, a mělo by nás to znepokojovat, že instituce západní civilizace jsou ve skutečnosti nástrojem americké nadvlády. Tyto instituce tu nejsou kvůli vznešeným důvodům, uvedeným v jejich zakládajících dokumentech.
Podstatné je, že západní kapitalismus je prostě vykrádacím mechanismem, který úspěšně uplatil západní vlády a všechny západní „dobrodějné“ instituce.
Stejně jako v 1984 George Orwella i MMF rozděluje svět do válčících frakcí – Západ vs. BRICS.

Aby se vyhnuli blížícímu se konfliktu, který snaha o americkou nadvládu přináší, spoléhali se Rusové na diplomacii založenou na faktech a pravdě. Nicméně neokonzervativní Washington se spoléhá na lži a propagandu a má mnohem více a hlasitějších hlasů. Následně jsou to lži Washingtonu, nikoliv pravda Ruska, čemu většina ovcí na Západě věří.

Jinými slovy, Rusko bylo svedeno vírou, že Západ respektuje a ctí hodnoty, které káže. Ve skutečnosti jsou tyto „západní hodnoty“ pouhým krytím pro bezbřehé zlo, které Západ tvoří.

Lidé na Západě jsou tak tupí a zabednění, že nepochopili, že „válka proti terorismu“ je ve skutečnosti válkou k vytváření teroru, který lze vyvážet do muslimských oblastí v Rusku a Číně, aby se tyto dvě země, bránící jednostranné hegemonistické moci Washingtonu, destabilizovaly.

Problémem pro neokonzervativní unilateralisty je, že Rusko a Čína – ačkoliv jsou desinformovány svými „experty“ vzdělanými v zahraničí v neoliberální tradici, lidmi, kteří jsou de facto agenty Washingtonu, aniž by to dokonce věděli – jsou mocné vojenské velmoci, jak jaderné, tak konvenční. Pokud Rusko a Čína nebudou spokojeny coby vazalské státy Washingtonu, budou neokonzervativci, kteří ovládají Washington, a tím i Západ, tlačit na tyto mocné země tak silně, že to může vést jen k válce. Protože Washington není pro Rusko a Čínu v konvenční válce soupeřem, bude válka jaderná, a výsledkem bude konec života na Zemi.
Ať je to ironické, nebo paradoxní, USA protlačují politiku, která znamená konec života. Přesto ji většina západních vlád podporuje a bezstarostní lidé Západu o tom nemají ani šajnu.

Ale Putin porozuměl. Rusko se nepodvolí. Brzy i Čína pochopí, že závislost na USA u pracovních míst a dovozů není ochranou před agresí Washingtonu. Až se Čína podívá na nápis na zdi za svými na MIT a Harvardu sdělanými ekonomy, bude mít Washington obrovský problém.

Co Washington udělá? Konfrontován se dvěma jadernými velmocemi – zklidní se snad zešílení neokonzervativci? Nebo nás jejich důvěra ve svoji ideologii dovede do konečné války?

To je skutečná otázka. Americká vláda platí internetové trolly, aby takovéto otázky a jejich autory zesměšňovali. Abyste spatřili lidi, kteří zaprodávají lidstvo za mrzký peníz, stačí si přečíst komentáře na řadě internetových stránek, které tento článek uveřejní.

Nicméně otázka zůstává, nezodpovězená západními médii prodejných děvek a nezodpovězena placenými přitroublými šašky v americkém kongresu a ve všech západních „demokraciích“.

Existují náznaky, že Rusko má americké arogance plné zuby. Rusové podpořili svého vůdce, jak činí vždy, což západní země činí zřídka, pokud vůbec. Západ triumfoval v technologiích, ne ve vůdcovství. Ale Vladimir Putin je vybraným vůdcem Rusů, a jakým. I Rusko má technologie a uvědomění, které již na diverzifikovaném Západě neexistuje.

Nikde na Západě nikdo jako Putin neexistuje, tam panuje tlupa zaplacených loutek, které se zodpovídají soukromým zájmovým skupinám, jako Wall Street, vojensko-průmyslový komplex, izraelská lobby, agrobyznys a těžařský průmysl (energie, těžba, dřevo).

U příležitosti 70. výročí OSN (28. září) Putin, podpořen čínským prezidentem, oznámil, že polovina světa již neakceptuje americký unilateralismus. Navíc Putin řekl, že Rusko již nemůže nadále tolerovat stav věcí ve světě, který je důsledkem snahy Washingtonu o nadvládu.

O dva dny později Putin zahájil boj proti ISIS v Sýrii.

Putin, stále se spoléhající na dohody s Washingtonem, se spoléhal na dohodu, že Rusko oznámí předem své útoky na aktiva ISIS, aby se zabránilo střetům ve vzduchu mezi NATO a Ruskem. Washington této důvěry vložené Ruskem v něj využil a zorganizoval útok tureckého letadla na nic netušící ruské vojenské letadlo. (F-16 Designer: Turkey 'Set up an Ambush' for Unsuspecting Russian Su-24)

Byl to válečný akt, spáchaný Washingtonem a Tureckem, a tím i evropskými vazalskými státy Washingtonu z NATO, na jadernou velmoc, schopnou vyhladit veškerý život ve všech těchto zemích, včetně „super velmoci USA“.

Tento prostý fakt by měl přimět dokonce i americké super patrioty, mávající vlajkou při každé příležitosti, zamyslet se nad důvěrou, kterou vkládají ve „svoji“ vládu a ve Fox „News“, CNN, NPR a zbytek mediálních děvek, které nepřetržitě lžou v každém vysílání jen co otevřou pusu.

Ale to ne. Američané a Evropané jsou příliš bezstarostní. Jsou pevně ukotveni v Matrixu, kde jsou neschopná stvoření spokojena se životem bez pochopení reality.

Když pochopil, že nemá smysl se pokoušet komunikovat s ovcemi na Západě, které nemají do politiky své vlády co kecat, posílá nyní Putin zprávu přímo Washingtonu.

Putinova zpráva je jasná a hlasitá, když dal rozkaz namířený proti jakýmkoliv operacím USA/NATO proti Rusku při jeho akcích v Sýrii proti ISIS:

„Jakákoliv hrozba pro ruské skupiny sil nebo pozemní infrastrukturu musí být okamžitě zničena.“ http://www.theguardian.com/world/2015/dec/11/putin-immediately-destroy-target-threatening-russia-syria 

Po tomto rozkazu dal Putin příkaz i ruské Ministerské radě obrany:

„Je nutné věnovat zvláštní pozornost posílení bojového potenciálu strategických jaderných sil a realizovat kosmické vojenské programy. Je nezbytné, jak bylo uvedeno v našich plánech, vybavit všechny komponenty jaderné triády novými zbraněmi.“ (Putin Calls for Improvement in Effectiveness of Nuclear Forces, Air Defense)

Ruský ministr obrany Sergej Šojgu na schůzce ministerstva obrany uvedl, že 56% jaderných sil Ruska je nových a že více než 95% je ve stálé pohotovosti. Těch pár západních zpravodajských zdrojů, které o tomto vývoji informují, tvrdí, že Rusko „haraší zbraněmi“ bez příčiny.

Abych to objasnil dokonce i těm bezstarostným obyvatelům Západu, vše, pro co Reagan a Gorbačov pracovali, bylo zahozeno zešílenými do morku kosti zlými americkými neokonzervativci, jejichž touha po nadvládě nad světem tlačí svět k vyhynutí.

Jsou to stejní krvežízniví váleční zločinci, kteří zničili sedm zemí, zavraždili, zmrzačili a vyhnali z domova miliony muslimů a poslali miliony uprchlíků před válkami neokonzervativců do Evropy. Ani jeden z těchto válečných zločinců není chráněn před teroristickým útokem. Pokud by byla údajná „muslimská hrozba“ skutečná, všichni váleční zločinci by nyní již byli mrtví, a ne nevinní lidé sedící v pařížských kavárnách nebo účastnící se párty v Kalifornii.

Neokonzervativci jsou ne-lidé, kteří účelově vytvořili „válku proti terorismu“, aby získali zbraň proti Rusku a Číně. Tyto ne-lidi můžete vidět dennodenně mluvit v televizi a číst si jejich výplody ve Weekly Standard, National Review, Wall Street Journal New York Times, v britských, německých, australských, kanadských a dalších novinách Západu.

Na Západě vládnou lži a lži pohání svět k vyhynutí. Jeden expert nám připomíná, že ke zničení života na Zemi stačí jedna chyba a 30 minut. (Atomic Armageddon is just 30 minutes away – former US Navy advisor)

A tohle doplnil editor ICH: Paul Craig Roberts poskytl za ta léta několik vynikajících vhledů a tvrdě pracoval na odhalení lží a desinformací předkládaných prodejnými médii. Žádá jednou za čtvrtletní o dárcovské dary na podporu své práce. Ocenění jeho práce můžete provést zde.

The Neoconservatives’ Hegemonic Goal Of Making Sovereign Countries Extinct Is Bringing Instead The Extinction Of Planet Earth vyšel 13. prosince 2015 na ICH. Překlad v ceně 655 Kč Zvědavec.

22.12.2015  Unie českých spisovatelů
Uvádíme stanovisko Unie českých spisovatelů ke kauze Bezručova domu.

Kapitalistický režim nejenom rabuje vše, co zde bylo vytvořeno za dlouhá desetiletí. On se také mstí. Je nervózní už z pouhého jména. Hned po převratu musel pražský magistrát vydat sáhodlouhý seznam změněných názvů ulic. Nalevo starý, napravo nový. Jedna dvojice bude určitě nesmrtelná: „Náměstí Lidových milicí – zrušeno bez náhrady.“
A tak mizí pomníky, sochy, pamětní desky, jako za německé okupace.

Oč moudřejší a také praktičtější byli staří Římané, kteří připevňovali hlavy potentátů šroubem, takže výměna státníka postihla jen jeho kebuli, zatímco podstatně mohutnější a tedy dražší tělo přežilo.

Když páni developeři zjistili, že se dá mnoho peněz vyždímat z pozemků, pustili se do bourání. Zisk je dvojí: za bourání a za novou stavbu.

Polistopadové Čechy jsou však asi jediným státem, kde se domy bourají ze msty. (Snad s výjimkou Berlína, kde musel zmizet Sportovní palác.) Budova Rudého práva byla kompletně zbořena a nad hnízdem rudých hadů a štírů se roztahuje chrám kšeftu a úředních šimlů.

Pomstě padl za oběť i hotel Praha – prý proto, že se v něm ubytovávali papaláši, rozuměj nikoli dnešní, nýbrž předlistopadoví.

Nyní se však chystá barbarství, jaké dosud nemělo obdoby. Má být „zrušen“ červený domek Petra Bezruče v Kostelci na Hané!

Národ hodný pojmu „národ“ o domy svých umělců a básníků s úctou pečuje. Ne tak národ český, respektive jeho loutkovodiči. Samozřejmě jde také o peníze. Ale to by dnes nebylo nic neobvyklého. Markýz Géro se jen převtělil do Bakaly. Olomoucký hejtman (sociální demokrat!) Rozbořil (!) se nechal slyšet: „Od roku 1990 domek nenaplňuje potřeby, které se k němu vztahovaly za komunismu. Od té doby chátrá.“

Zcela nové je však ideové zdůvodnění: básník byl minulým režimem (a zřejmě i předminulým a předpředminulým) přespříliš a neoprávněně hýčkán. Flanďácké ministerstvo kultury (!) si vystavilo odporné vysvědčení nezpůsobilosti: „Petr Bezruč byl jako básník značně přeceňován. V dnešní době není jeho význam tak společensko-historicky zásadní, jako v době minulé. Není nutné, aby domek, v němž pobýval, byl nadále kulturní památkou.“

Historie sice nezachovává jména blbů, ale pevně doufáme, že v tomto případě udělá výjimku.

A doufáme, že napřaženou pracku trhu, vedenou ideově pomateným mozkem, náš národ srazí.

- rozhovor -
22. 12. 2015 ParlamentníListy
 
ROK 2015 – A CO DÁL? Žijeme v přelomové době, která přelomová není, uvádí s přáním šťastného nového roku v bilančním rozhovoru pro ParlamentníListy.cz analytik Štěpán Kotrba. Věnuje se široké škále problémů od migrační krize, ekonomické budoucnosti, přes nástup nových politických garnitur až po hodnocení prezidenta Miloše Zemana a české politické scény jako takové.


Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Nebyl.

Migrace do zemí Evropy s rozvinutým sociálním systémem je umělý, vyprovokovaný jev, ne nepodobný cikánské emigraci do Kanady. To není přelom epochy, ale epizoda v dlouhé ekonomické válce. Kdyby to byla migrace hnaná strachem z války, nebyly by cílovými zeměmi Německo a Skandinávie, ale první země, kde je mír. Přelomové je pouze naše poznání, že evropské elity chtějí zničení evropského sociálního státu. A to také není nic nového. Nová je pouze komplikovaná forma a složitá obrana proti tomuto pokusu.

Válka na Ukrajině i krach řecké ekonomiky jsou jevy vyprovokované stejně a ze stejných důvodů jako migrace z tureckých táborů. Teroristické útoky v Paříži jsou slapovým efektem této „války civilizací“. Produktem asymetrické ekonomické války bohatých evropských zemí proti zemím Středního východu a severu Afriky, které je třeba si podřídit a po rozvrácení koupit lacino. Egypt se ubránil – prozatím. Ostatní země napadené sametovými revolucemi neměly tolik štěstí.

Jde o to oslabit Evropu a zároveň ji oddělit od perspektivních trhů Ruska a Číny – a tam vede prozatím dopravní i energetická cesta přes Ukrajinu a další hraničící země. Vytvoření sanitárního kordónu zhroucených států okolo evropské hranice Ruska je způsob, jak Rusko izolovat a slabou Evropu obrátit zpět k Atlantiku. Německo tu strategii zná a jako jediné za Schrödera získalo výhodu prostřednictvím Nord Streamu. Tím má zajištěnu dominanci v regionu. Hraje se i o nás. Jsme nejateističtější zemí s vyspělou infrastrukturou, jsme východní bránou do západní Evropy, jsme křižovatkou cest, rozvodím tří klíčových evropských řek a nesmírně bohatým nalezištěm uranu. To je několik důvodů si nás předcházet, nebo nás ovládnout.

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Kdo vidí nějaký úspěch? Evropské elity během emigrantské krize neselhaly, jejich cílem není silná Evropa, ale poddajná Evropa. Celou studenou válku budovaný evropský sociální systém, hraničící se socialismem – ten milionová rezervní armáda nekvalifikovaných, nesocializovaných a bojovým islámem nabuzených migrantů spolehlivě rozvrátí. Sociální systém nemůže přežít. Ekonomiky nemohou vydržet. Rozpočty zemí EU, z nichž byla doteď financována relativní spokojenost střední třídy, nejsou připraveny na zvýšené válečné výdaje NATO, zvýšené rozpočty na zdravotnictví a sociální služby, na policii, imigrační službu, pohraniční stráž, FRONTEX a další výdaje. Elit, které dnes rozhodují o politice EU, se tyto morbidně deformované rozpočty netýkají. Ty jsou dlouhodobě schopny parazitního samofinancování. Ti, kteří to budou muset zaplatit, jsou lidé, na sociálním systému závislí. Ti, kteří z toho hodlají profitovat, sní o kalifátu v Evropě a profitují z naší slabosti říct cizí bídě ne. I za cenu krátké a výstražné pohraniční války na vnější hranici EU. Stále ještě nevěříme, že je to válka. Stále si myslíme, že je to jen cizí neštěstí... Naše chyba. Prozření bude o to krutější.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty.

Divíte se polarizaci politické scény? Strany, které čtvrt století vlastnily klidný politický střed, jsou v krizi. Jakou politiku dělá sociální demokracie? Sociální? Levicovou? Ne. Bojuje s Babišem o středového voliče. Jakou politiku dělá pravice? Hájí podnikatele? Ne. Bojuje s Babišem o středového voliče. Rozkrádání aktiv státu není liberální svobodný trh, obhajoba občanské demokracie ani konzervativních hodnot. Konzistenci ve svých názorech nemají ani komunisté, jinak by museli obhajovat proletářský internacionalismus. Většina z nich ale obhajuje sociálně obranářský nacionalismus. Konzistenci ve svých názorech nemají ani političtí křesťané, protože dali přednost miliardám. Nazaretský by je jako ty veksláky vypráskal z chrámu.

V tu chvíli je korporativistický Babiš nejracionálnější volbou středních tříd. Proti němu stojí roztříštěné populistické formace, houfující se pod nereálnými hesly. Čechy Čechů už nikdy nebudou. Naposledy totiž byly v první polovině listopadu roku 1989. Vrcholem přímé demokracie jsou ideje anarchismu, ne volba prezidenta. Globalizaci kapitálu nelze zastavit sebevyššími ploty stejně, jako nelze cenzurovat internet. Ale plot si postavíme. Nebude zbytí. Nikdo už nikdy nebude mít informační monopol, pokud zůstane informační infrastruktura alespoň na současné úrovni. Jen blázen dnes může chtít opak. Přesto si někteří myslí, že lze zprivatizovat noviny či televizi a tím získat moc.

Prožili jsme další „antizemanovský podzim“?

Ale vůbec ne. To je klam a mam médií. Zemana vítal letos dav. Loni na něj jiný dav házel vejce. Zemanovi bylo jedno, jaké názory má dav, který tleskal. To je mocenský limit prezidenta voleného přímo občany. Konvičku hodí přes palubu stejně snadno, jako přes palubu hodil Šloufa. A to je i limit demokracie. Lid není moudrý a rozvážný. Polovina národa má IQ menší než 100, Blesk má nejvyšší náklad a Nova nejvyšší sledovanost. Prakticky všichni čtenáři Blesku mají volební právo. Tak co pak očekáváte od prezidenta, který ctí demokracii? Mudrlantské proslovy učitele nepotřebné filosofie?

A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Už ne. Je vymalováno. Lid rozdělen. Dlouhodobě. Tvrdě. Jen letos to vyšlo najevo v plné nahotě i pro ty dlouhodobě slepé.

Totéž se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jakoby se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj?

Je to očekávatelná reakce plná strachu. Zdravé bude až probuzení představitelů vlád. Nedospěli jsme ještě ke katolickému sebeobětování, o kterém blouznil Nazaretský, a tak nerozumíme Merkelové. Ona už není ve věku, kdy by si mohla vybírat, a proto otevřela náruč bez výběru.

Když jsme neměli občanskou svobodu, ale relativní bezpečí bipolárního světa, postavené na doktríně vzájemného sebezničení, chtěli jsme rozbořit železnou oponu. Nedbali jsme varování. Rozbořili jsme ji. V příštím roce nastane nejspíš situace, kdy na západoněmecké hranici začneme stavět plot znovu. A zrušíme bezvízový styk se státy, které nebyly v přijímání migrantů tak odmítaví jako Maďarsko nebo my. Německý pas s právem svobodného pohybu po celé EU možná dostanou i tisícovky islámských radikálů, nejen statisíce ekonomických migrantů vyznávajících lásku k Mohamedovi. Nebudeme je zde chtít a bude v tom zajedno naprostá většina občanů ČR.

Nastane čas, kdy imigranti zjistí, že Německo není ráj. Stejně jako teď desetitisíce přišedších zneuživatelů štědrého evropského sociálního systému zjišťují, že rájem není ani Dánsko. Dánové už nyní snížili imigrantům dávky na polovinu. Dánská vláda chce imigrantům zabavovat šperky a další cennosti, jejichž prodejem hodlá hradit jejich ubytování a náklady na jejich asimilaci či repatriaci. A přitvrzení čeká další země. Kam budou migranti utíkat ? Tentokrát už budeme na řadě i my. O multikulturaslismu už nikdo nemluví. Požadavkem bude úplná bezpodmínečná asimilace nebo odchod. Třebas pod hlavněmi policejních samopalů. V určitou chvíli se probudí odbory a budou požadovat ochranu pracovního trhu před gastarbeitery, garanci výše mezd a kupní síly měny. Budou to považovat velmi důrazně, i když si to teď Středula odmítá přiznat. A jestli u nás jsou odboráři prozatím liberální a vůči uprchlické vlně smířliví, nelze to očekávat od italských či německých odborářů.

Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou?

Obojí. Kumulované. Zacyklené. A živené neobjektivními informacemi z obou stran.

Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice.

Ujasněme si nejdříve, co je „krajní“ a co je pravice. A ujasněme si i to, co je levice. Opravdová levice.

Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové.

O přežití? Nebo o politickém nepřežití? Ale vždyť přece Merkelová není královna, vládnoucí absolutisticky… Je to politička, jejíž názory artikulují postoje dlouholeté koalice CDU/CSU, ale její proimigrantská vstřícnost je sympatická i SPD, Zeleným či die Linke… Jaká je alternativa na politické scéně? Vláda SPD pod vedením nejdéle panujícího předsedy SPD od Willyho Brandta Sigmara Gabriela, ono „Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů“? V letech 2005–2009 byla SPD ve velké koalici s CDU/CSU… Nyní znovu. Pokrokové spojenectví v praxi. Gabriel je spolkový ministr hospodářství a energetiky a vicekancléř v Merkelové kabinetu. Na politice SPD se za deset let nic nezměnilo, jen bývalý spolkový kancléř Schröder už není spolkovým kancléřem a není v Německu, ale v Moskvě. Nynější ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier byl Špidlou a Peer Steinbrück Sobotkou této strany. Jeden dostal 23,0 % a druhý 25,7 %. U obou to byl úspěch... Schroeder měl 40 %. SPD dneška už není to, co bývala kdysi. A zaplatí za to stejně jako Merkelová. Ztráta idejí je trestána nevolitelností.

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav?

Jako flagrantní prohru autentické levice v Řecku, sebemrskačské sebezesměšnění SYRIZY a okupaci Athén nenasytnými věřiteli. Vláda Syrizy a Nezávislých Řeků je dnes plně závislá na Německu a Bruselu. Restart ekonomiky a zavedení daňové spravedlnosti – odstranění zavedených škrtů, snížení daňového zatížení nižších platových tříd a zvýšená daňová zátěž pro velké vlastníky se nekonají. Naděje Řeků z referenda vyčpěly jak prd.

Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii mířící na radikály z Islámského státu?

Rusko se stalo opět velmocí schopnou samostatné politiky, včetně vedení války. Ale stále je to za cenu příliš dlouho neudržitelnou, zvláště po spekulativním snížení světových cen ropy, jejíž prodej tvoří masivní část příjmu státního rozpočtu. Čili nelze ještě mluvit o Rusku jako o stabilní velmoci. Nicméně uplatňuje odstrašující doktrínu a je schopno užití masivní vojenské síly na svou obranu. To prokázalo. Paradoxně pud sebezáchovy projevilo až ve chvíli ohrožení ekonomickými sankcemi. Začalo opět podporovat a preferovat svou vlastní ekonomiku k dosažení soběstačnosti minimálně v klíčových oblastech – potravinové a obranné. Svůj průmysl znovu staví na špičkových aplikacích vědy – zbraňovém strojírenství, paralelním computingu a kosmických technologiích. Což jsou oblasti s nejvyšším potenciálem inovací, nejsnáze uplatnitelné na světovém trhu. Rusko neumí dělat dobré ledničky ani rádia. Umí ale vyslat rakety do vesmíru. Umí vystřelit jadernou střelu na vzdálenost 15 tisíc kilometrů s přesností na deset metrů. Umí vyrobit titanové struktury stejně jako vysoce pevné plasty, odolné radiaci. Umí řídit manévrující střely při rychlosti Mach 5. A umí sestřelit americkou navigační nebo spojovací družici z oběžné dráhy rychleji, než je jsou Američané schopni vynášet do kosmu. S Ruskem se tudíž nedá vést válka jiná než ekonomická. Ropná válka sice rozpočet Ruska zatěžuje, ale o to víc krachuje západních producentů ropy a plynu. Už i Saúdové si musí půjčovat peníze, a to s USA strategii levné ropy k likvidaci Ruska zpočátku realizovali.

Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?

Migrační zbraně jsou – stejně jako bakteriologický útok i terorismus – nástrojem asymetrické války. Proti nim stojí moc sankcí, cla, banky, patenty, monopoly a státní politikou preferované kartely. V asymetrické válce bohatých proti chudým a chudých proti bohatým, ctnostných proti nemravným, věřících proti bezvěrcům lze zvítězit na obou stranách. Kalašnikov je stejně účinný jako řízená střela. Ale stotisíckrát levnější. Ovšem nesmíte se štítit špinavých metod. Použití psychologické války je polovinou vítězství. Strach je polovinou porážky. Evropané i Američané si odvykli umírat v míru i ve válce. Odmítají bojovat. Za vlast. Za víru. Za svobodu. A to je varovné. Války se dnes vedou pro zájmy mocných. Pro peníze. Pro ropu. Pozorujeme je na obrazovce televize, ale prozatím se nás netýkají. Až se nás začnou týkat, bude už pozdě. Jugoslávie je mi svědkem.

Abychom ekonomická témata pojali šířeji... Probouzí se ve stínu migrační krize nadějně ekonomika EU a USA? Nebo stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu – únik pracovních míst na Východ, další ztráty díky robotizaci a automatizaci, snižování životní úrovně, zadlužení…?

„Strukturálním průšvihem“ už žijeme. Co budou dělat dělníci, když jejich práci nahradí automaty? Už se tak masivně děje. První automaticky jezdící auta už existují. Dříve chleba pekli pekaři, dnes výrobní linka. Pekařů není třeba. Stroje montují roboti. Dělníci nejsou potřeba. K čemu budou potřeba lidi, kteří nemají schopnost nebo sílu se permanentně učit něčemu novému, permanentně se vzdělávat? Dvacet procent práceschopného obyvatelstva je už dnes teoreticky schopno obsloužit ekonomiku. Co s osmdesáti procenty? To je konec mzdy založené na pracovním výkonu. Hrůza nezaměstnaných je v tom, že je nikdo nepotřebuje. To je naprostá dehumanizace pokroku vzešlého z modernismu 20. století. Řešení nemá nikdo. A to vstupujeme do poslední fáze před akutním rizikem zhroucení celého systému.

Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího: „je střídání hegemona nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka.“ Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států může projevit na mezinárodních vztazích?

Nijak. Umírající kobyla sice nejvíce kope okolo sebe, ale smrt je neúprosná. Spojené státy už nemají sílu na souběžné vedení několika válek. Už nemají sílu na vedení ani jedné. Privatizovaná ekonomika produkuje zisk vlastníkům, ne státu. K čemu je Spojeným státům doktrína světového četníka demokracie, když jimi uměle vytvořené politické systémy se hroutí do několika let? Opakují chybu z Vietnamu, kde podporovali loutky. Arabské jaro se zhroutilo s muslimskými bratry, i demokrat Baradej zkrachoval. Vítězem proti civilnímu „tyranovi“ je generál, ne proamerický demokrat. Saakašvili utekl z Gruzie jako kluk. Majdan krachuje nyní, Krym je ruský a země uprostřed občanské války. Kdysi kvetoucí Libye je v troskách. V Afghánistánu vládnou opět tálibánci, v Pákistánu vládne tajná služba a narkobaroni. Evropa se dezintegruje. Británie se možná stane malou, protože Skotsko se chce odtrhnout. Španělsko se možná také zmenší. Tchajwan se přimyká k Číně. A Čína po ekonomické stránce předbíhá Spojené státy.

Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?

Vzhledem k průměrnému vzdělání prostých Američanů je vítězství Trumpa dost možné. V zemi, kde polovina obyvatel věří v nový příchod Krista a která za padesát let není schopna ani okopírovat ruské raketové motory, je možné vše. Vítězství Trumpa i druhé vítězství Obamy.

Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí, nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?

Tak předně si řekněme, že liberální ideje devadesátých let i ideje socialismu let šedesátých se zdiskreditovaly neschopností představitelů liberálních, komunistických i sociálně demokratických stran. Ti nenašli adekvátní odpovědi na výzvy globalizace a informační revoluce. Nenašli odpovědi ani na multipolaritu světa, kterému už dnes není možno vládnout s jaderným kufříkem v ruce. Stejně jako se rozpadly říše kolonialismu uprostřed národně osvobozeneckého hnutí černých, palestinské intifády, teroru IRA a Rote Fraktion, i postkoloniální hegemonie nadnárodních korporací praskají ve švech.

Evropa přežije. Nepřežije nejspíš EU v současné podobě. Nejspíš nepřežijí i jiná integrační uskupení západní Evropy. Možná na půdorysu Visegrádu vznikne Středoevropská unie, která bude lépe než Brusel hájit zájmy zemí V4 a zemí sousedících. Možná jen národní korporativisté typu Babiše či Berlusconiho ovládnou vlády svých zemí a instituce EU a vrátí Evropu zpět k ekonomické výhodnosti pro její obyvatele. Evropa se musí uzavřít, musí se přestat chaoticky rozšiřovat na východ a musí se začít chovat jako stát, jehož občanství si začnou lidé vážit, má li přežít. Musí rezignovat na kakofonii zájmů a musí se chovat jako kontinentální hegemon. Se vším protekcionismem, který k tomu patří. S řízenou demokracií, hájící stát a jeho zájmy před destrukcí lokálními občanskými guerillami. Problémem je ideologie nutkavého páchání dobra. Problémem jsou Světová obchodní organizace – WTO, Světová organizace duševního vlastnictví – WIPO. To jsou nástroje neřízené, spekulativní globalizace superbohatých. Protože jen ti jsou schopni z nich těžit a koncentrovat kapitál. Státy EU se musí sjednotit na nepřijatelnosti obchodu a odlivu kapitálu do daňových rájů, musí začít s jejich ekonomickou i politickou blokádou. Musí začít zdaňovat kapitál v místě působení firem, trvat na corporate social responsibility (sociální odpovědnosti firem – pozn. red.). Největším nepřítelem tohoto procesu jsou dohody TTIP a CETA. Před patnácti lety se podařilo zlikvidovat jejich předobraz – smlouvu MAI. Nepoučili jsem se.

Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnil očekávání, anebo naopak zklamal prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?

Zeman nepřekvapil. Chová se stále stejně. Prosazuje vyváženost v zahraničí politice, chápe jako dominantní roli ekonomické diplomacie. Umí ji. Na rozdíl od ministra zahraničí. Jeho vyvažovací výroky vůči Izraeli, Rusku či Číně z něj dělají státníka, jehož stojí za to sledovat a naslouchat mu. Že přivádí k šílenství apologety studenoválečnické atlantické politiky i politiky adorující postnacistickou Mitteleuropu, je očekávatelné. Je a zůstane velikánem. Mezi trpaslíky.

Babiš nezvládl rozvoj svého hnutí, protože to nevytvořilo jednotící ideologii, nemá program. Klub úspěšných není program. Postojově osciluje. Ne proto, že by byl populista, ale protože jeho cíle nevyžadují mít názor na vše. Proč také? Pravici spojují peníze, to jen levici rozdělují ideje.

Sobotka se nestane výrazným politikem, dokud mu bude zezadu radit zbabělý, neschopný Špidla a všehoschopný, mocichtivý Oto Novotný. Musí dospět a přervat tu pupeční šňůru nutící ho se chovat nedospěle. Kdybych byl vyznavačem freudismu, musel bych to nazvat dospěním prostřednictvím matkovraždy. Má-li jako vůdce voličů své strany dospět, minimálně několik hlav musí viset na hradbách. Dienstbier jako první.

Kalousek bez Schwarzenberga stojí na pokraji rozpadu spojenectví TOP 09 a Starostů. Jinak ničím nepřekvapil a mne asi už nepřekvapí. Jedině, že by odešel z politiky s poukazem na křesťanské hodnoty, kterým by už konečně uvěřil, a následoval ve svých skutcích Krista. Modlení není víra.

Kdo na politické scéně příští rok posílí, kdo propadne? Ať už díky krajským volbám, nebo případným otřesům ve vládní koalici, nebo vývoji ve světě? Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice (která?), proevropská pravice, někdo jiný…?

Posílí nejspíš protievropská a protiimigrační konzervativní hnutí, a to nemusí být nutně pravicová. Budou se identifikovat jak s levicí, tak s pravicí. Budou jak bezvěrecká, argumentující bezpečnostními a sociálními hrozbami , tak katolická, argumentující (falešně) obranou starousedlíků křesťanské Evropy.

Aby tato hnutí neuspěla, museli by se mainstreamoví politici začít starat o oprávněné obavy občanů, dát jim v jejich strachu za pravdu a začít problémy nekontrolovatelné migrace do EU řešit ne v zájmu migrantů, Bruselu či Merkelové, ale v zájmu vlastních občanů. Sobecky, agresivně.

Komunisté už dávno nejsou komunisté, ale konzervativní socialistická frakce důchodců za poslední zbytky svých vlastních životních jistot. Hnutí s revolučním potenciálem si představuji jinak.

Radikální levice neexistuje, a pokud ano, je v podzemí. Piráti měli šanci jí být, protože atakují nejcitlivější místo současného imperiálního kapitalismu – autorská práva – a bojují proti monopolizaci znalostí, což je hlavním kapitálem znalostní ekonomiky. Bohužel jejich prostituce s TOP 09 a ODS je diskvalifikuje stejně jako Bursíkovy zelené pohrobky. Libertariánství, legalizace marihuany ani cyklostezky nejsou program.

Nejmenovaní politici a publicisté nás straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše. Přiblíží se příští rok cosi takového?

Ano. Ale nebude to Babiš, ale politicky korektní dobroserové, zakazující kouření, genderově nevyvážené feministky nutící chlapy močit vsedě a křesťanské mravokárkyně, pokoušející se cenzurovat sprostá slova na fotbale. Případně transgenderové v minisukních, nutící nám vysoké podpatky. Nee, teď vážně. Své svobody si musíme vážit a musíme o ni neustále bojovat. Jinak nám ji někdo vezme a my to nepoznáme. Z Babiše strach nemám. Ten vezme svobodu tak akorát neplatičům daní.

Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová, nebo lokální. Slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika Rusko. Čína Ameriku. Amerika Čínu. Írán Izrael. Izrael Írán… Přiblíží se na základě dějů příštího roku něco z toho?

Rusko nenapadne Pobaltí. Protože nemá proč a kašle na ně jako Pražáci na Brno. Amerika nenapadne Rusko. Protože na to nemá prachy, letadla ani vojáky a ví, k čemu by to vedlo. Čína nenapadne Ameriku. I když má na to prachy i vojáky, nicméně ví, že by to vedlo ke ztrátě prachů i vojáků. Amerika nenapadne Čínu. Protože na to nemá prachy, letadla ani vojáky a ví, k čemu by to vedlo. Írán nenapadne Izrael. Protože na něj kašle. Bude mu místo toho za šekely prodávat už neembargovanou ropu a plyn. Levněji něž Saúdové i Egypt. Izrael nenapadne Írán. Protože Írán bude kamarádit s Ruskem a dodávat mu ropu a plyn. Jinak Hutuové určitě napadnou Tutsie. A naopak. OSN tomu bude opět asistovat. Za peníze blbů, kteří tu organizaci ještě platí. Tak tomu bylo uplynulých padesát let a tak tomu bude i v roce příštím.

Šťastný nový rok vám všem, protože žijete v přelomové době, která přelomová není.

F. William Engdahl
22. 12. 2015    Russia-insider.com   NWOO.org    Eurasia24.cz
Rusko je ve fascinujícím procesu přehodnocování každého aspektu svého národního ekonomického přežití kvůli realitě západních útoků. Mohlo by to přinést velice zdravou transformaci a odklon od zničujících efektů bankovního modelu anglo-amerického volného trhu. V Rusku probíhá významná debata od doby, kdy byly na ruské banky a korporace uvaleny západní finanční sankce v roce 2014.

Poznámka redakce Eurasia24.cz: to, co se děje v Rusku po uvalení sankcí v roce 2014 (viz perex), je ve skutečnosti jen viditelný projev dlouhodobého procesu hledání a formulování způsobů opuštění destruktivního liberálně-tržního modelu. Definování nových přístupů včetně bezúročného financování je součástí ruského ekonomického diskursu už od rozbití Sovětského svazu; jsou rozpracovány nejen uvnitř pravoslavné církve a směru zvaném pravoslavný socialismus, ale také mezi ruskými komunisty a levicovými ekonomy, velmi detailně a celostně v tzv. Koncepci společné bezpečnosti, v ideách tzv. eurasianismu a především v práci akademika, předsedy rady Vědeckého centra eurasijské integrace a poradce prezidenta Ruské federace Sergeje Glazjeva– právě díky němu a jeho mnohaletému úsilí má Rusko nyní nakročeno ke skutečné suverenitě národního hospodářství.

Nyní o návrhu prezentovaném moskevským Patriarchátem pravoslavné církve. Návrh, který se v mnoha aspektech podobá islámským bezúročným bankovním modelům, byl poprvé odhalen v prosinci roku 2014, v období nejhlubší krize rublu a propadu ceny ropy.

Letos v srpnu tento nápad získal obrovskou podporu v podobě schválení Ruské obchodní a průmyslové komory. Mohl by změnit historii k lepšímu v závislosti na tom, co se dělá a kam to dále vede.

Zhruba před 20 lety během období Jelcinovy vlády, uprostřed chaosu ruské hyperinflace a „šokové terapie“ MMF, zavedla ruská pravoslavná církev podobný návrh na bezúročné bankovnictví jako alternativu. Během tohoto období převládal kolem Jelcina houf liberálních ruských ekonomů – příznivců volného trhu, jako např. Jegor Gajdar. Místo toho otevřeli ruská státem vlastněná aktiva doslovnému vyrabování západními bankami, hedgeovými fondy a korporacemi.

Při mé první návštěvě Ruska v květnu roku 1994, abych promluvil na ruském ekonomickém institutu o šokové terapii Mezinárodního měnového fondu (MMF), jsem na vlastní oči viděl ilegální mafii, ruskou mafii, rychle projíždět téměř prázdnou ulicí Tverskaja poblíž Rudého náměstí a Washington a technokraté v MMF přesně věděli, co dělají, aby tento chaos podporovali.

Sankce USA zaměřují pozornost

Do roku 2014 se v Rusku mnohé změnilo. Co je nejvýznamnější, poblouznění vším americkým před dvěma desítkami let pochopitelně opadlo. Finanční sankce amerického ministerstva financí byly zahájeny v etapách v roce 2014 proti specifickým jedincům okolo Putina, specifickým bankám a korporacím, závisejícím na zahraničních úvěrech. Měly za následek vynucení kritického přehodnocení mezi ruskými intelektuály, vládními úředníky a samotným Kremlem.

Washingtonské útoky, z právního hlediska válečné akty proti suverénnímu národu, byly zahájeny Úřadem terorismu a finančního zpravodajství amerického ministerstva financí, jediné vládní finanční agentury na světě s vlastní interní zpravodajskou agenturou. Úřad byl vytvořen pod záminkou vyhledávání a zmrazování aktiv a bankovních účtů drogových kartelů a teroristů, v čemž je podivně nešikovný, soudíme-li podle jejich záznamů týkajících se skupin, jako je Islámský stát či Al-Kajda v Iráku. Mnohem lépe mu jde pronásledování „nežádoucích“ zemí, jako je Irán nebo Rusko. Má úřady po celém světě včetně Islamabádu a Abú Dhabí.

Tyto válečné sankce amerického ministerstva financí a vyhlídka mnohem horších událostí roznítily hlubokou debatu v Rusku o tom, jak stát bránit před dalšími útoky. Zranitelnost vůči západním sankcím ve svém bankovním systému vedla Rusko stejně jako Čínu k tomu, aby vytvořila vnitřní ruskou verzi mezibankovních plateb SWIFT. Nyní je jádrem debaty samotná podstata peněz a jejich kontroly.

Neortodoxní ortodoxní návrh

V lednu roku 2015, v hloubi finanční krize s rublem, na polovině toho, čím byl před několika měsíci a cenou ropy v propadu jakožto výsledku dohody mezi Johnem Kerrym a králem Abdulláhem v září roku 2014, zavedl moskevský patriarchát opět tento nápad.

Dmitrij Lubomudrov, právní poradce pravoslavné církve, řekl tehdy médiím: „Uvědomili jsme si, že nemůžeme zůstat závislí na západním finančním systému, ale musíme vyvinout svůj vlastní. Stejně jako islámský systém, bude ten pravoslavný založen nejen na legislativě, ale též na pravoslavné morálce a bude pozvánkou obchodníkům, hledajícím jistotu v čase krize.“ Mezi jeho vlastnostmi by bylo vydávání bezúročných půjček a zákaz investic do heren, kasin či podobných aktivit, protivících se morálním hodnotám církve.

Potom, na začátku letošního srpna plán pravoslavné církve pro bezúročné vytváření peněz získal důležitou dodatečnou podporu. Sergej Katyrin, předseda ruské obchodní a průmyslové komory oznámil po setkání s Vsevolodem Čaplinem, vyšším pravoslavným duchovním, dohlížejícím nad projektem: „Obchodní a průmyslová komora podporuje vytvoření pravoslavného finančního systému… a je připravena poskytnout svoji platformu pro detailní a profesionální diskuzi týkající se těchto otázek společně s příslušnými výbory komory.“ Návrh má za cíl snížit závislost Ruska na západním bankovním systému, což je nezbytným národním ekonomickým bezpečnostním požadavkem.

Stejně tak jako s islámskými bankovními modely, které zakazují lichvu, by pravoslavný finanční systém nedovoloval úročení půjček. Účastníci systému sdílejí rizika, profity a ztráty. Spekulativní chování je zakázáno, jakož i investice do hazardních her, drog a jiných záležitostí, které se neslučují s hodnotami pravoslavného křesťanství. Existovala by nová nízkoriziková bankovní či kreditní organizace, která kontroluje všechny transakce a investiční fondy nebo společnosti, jež obstarávají investory a zprostředkovávají financování projektů. To by výslovně obešlo operace s aktivními finančními riziky. Prioritou by bylo zajištění financování reálného sektoru ekonomiky, prohlásil její mluvčí.

Je zajímavé, že největší islámská autonomní republika Ruska, Tatarstán, nedávno zavedla islámské bankovnictví poprvé do Ruska a to bylo pozitivně podporováno Germanem Grefem, výkonným ředitelem státem vlastněné Sberbank, největší banky Ruska. Letos v květnu ji Gref nazval velmi důležitým instrumentem uprostřed současných problémů se získáváním finančních prostředků na mezinárodních trzích. V červenci Sberbank s Republikou Tatarstán podepsaly dohodu o spolupráci na poli islámského financování.

Za vlády cara Alexandra III. a jeho ministra financí Nikolaje Bunge zavedlo Rusko na počátku let 80. let 19. století rolnickou zemědělskou banku, aby poskytovala bezúročné půjčky osvobozenému rolnictvu, které bylo osvobozeno od nevolnictví roku 1861 Alexandrem II., a zemědělcům byla poskytnuta půda. Zemědělská banka investovala do modernizace ruského zemědělství s farmáři platícími malý manipulační poplatek za půjčky. Výsledkem byl tak spektakulární vzrůst v produkci ruské pšenice a jiných obilnin, že se Rusko stalo světovým „košem chleba“ až do vypuknutí 1. světové války, převyšujíc společnou produkci USA, Argentiny a Kanady o zhruba 25 procent.

Návrhy Glazjeva

Nové prosazování pravoslavného monetárního modelu v ruských diskuzích přichází v době, kdy jeden z ekonomických poradců Vladimíra Putina, Sergej Glazjev, osoba radící prezidentu v otázkách Ukrajiny, jakož i ve vztazích se spolučleny Eurasijského ekonomického svazu, prezentoval plán pro zvýšení ruské národní ekonomické a finanční bezpečnosti za docela rozumné domněnky, že finanční sankce a nyní vojenské tlaky z Washingtonu a NATO nejsou rozmarnou náhodou, nýbrž hluboce usazenou strategií oslabení a ekonomického zničení jednoho ze dvou národů, které stojí v cestě globalistickému americkému Novému světovému pořádku.

V květnu roku 2014, několik týdnů poté, co Obamova administrativa uvalila sérii vybraných sankcí na klíčové ruské jednotlivce, banky a energetické společnosti, zasahujíc srdce ekonomiky, Glazjev uskutečnil rozhovor s ruskými finančními novinami Vědomosti, v němž navrhl mnoho obezřetných obranných opatření. Mezi nimi byly některé, které jsou nyní součástí politiky. To zahrnovalo výměnu kreditu a měny s Čínou, aby se financovaly kritické finanční importy a posun ke stabilizaci v národních měnách – rublu a čínském juanu; vytvoření ruského mezibankovního systému výměny informací, analogického ke SWIFT, pro platby a vyrovnání v oblasti Eurasijského ekonomického svazu a dalších partnerských zemí.

Strategický návrh Glazjeva, aby stát nařídil zastavit veškerý export zlata, cenných kovů a vzácných zemních prvků, a aby centrální banka skoupila zlato těžené zahraničními společnostmi za účelem vybudování silné peněžní zlaté rezervy, byl bohužel zamítnut předsedkyní centrální banky Elvirou Nabiullinovou, která řekla dumě: „Nevěříme, že na vývozy zlata je nutné moratorium. Jsme schopni nakoupit dostatek zlata, abychom diversifikovali naše zlaté a měnové rezervy.“

Nabiullinová byla kritizována členy Dumy za to, že je příliš pomalá v budování zlatých rezerv rublu. Současné Rusko je největším producentem zlata na světě po Číně, a Čína buduje svoje zlaté rezervy v Čínské lidové bance v posledních letech horečným tempem. Západní centrální banky, vedené FEDem, učinily od doby, co bylo opuštěno od krytí dolaru zlatem v srpnu roku 1971, vše včetně tvrdé manipulace trhu proto, aby odradily od budování zlatých měnových rezerv po celém světě.

Naposledy 15. září Glazjev prezentoval novou sérii ekonomických návrhů prezidentské Radě bezpečnosti aby, jak řekl, snížil zranitelnost vůči západním sankcím v průběhu následujících pěti let a dosáhl základů pro dlouhodobý růst a ekonomickou suverenitu. Mezi jeho návrhy bylo vytvoření Státního výboru pro strategické plánování pod prezidentem Ruské federace spolu se Státním výborem pro vědecký a technologický rozvoj, modelovaném na systému vytvořeném v Iránu během 90. let po zavedení západních sankcí tam.

První opatření, vytvoření výboru pro strategické plánování, odráží vysoce úspěšný francouzský národní plánovací model zavedený za prezidenta Charlese de Gaulla, díky němuž se Francie transformovala ze stagnující dominantně zemědělské ekonomiky v pokrokový, inovativní, moderní průmyslový stát na počátku 70. let minulého století.

V 60. letech minulého století měla Francie Všeobecnou komisi plánu, která mapovala celkovou ekonomiku, aby identifikovala kritické slabiny, jež vyžadovaly pozornost pro celkový národní rozvoj. Byly stanoveny cíle pro nadcházejících pět let. Členové Všeobecné komise plánu byli vyšší státní úředníci, konzultující záměry s představiteli byznysu, odborovými organizacemi a dalšími reprezentativními skupinami. Každý navrhovaný plán byl potom zaslán národnímu parlamentu ke schválení.

Stěžejní rozdíl mezi pětiletým plánováním ve Francii a sovětským pětiletým modelem centrálního plánování byl, že francouzská pětiletka byl indikativní a nikoliv imperativní jako sovětská pětiletka. Soukromé či státní společnosti by se mohly svobodně rozhodnout, zda se zaměří na daný sektor, jako například na rozvoj železnic, vědomy si toho, že stát by podporoval investování daňovými pobídkami nebo subvencemi, aby snížil riziko a učinil záměr atraktivním. Tento způsob byl vysoce úspěšný až do poloviny 70. let, kdy masivní ropné šoky a vzrůstající nadnárodní vláda Bruselu způsobily, že jej bylo stále obtížnější praktikovat.

V detailním Glazjevově návrhu existují i jiné funkce, mezi těmi nejzajímavějšími je jeho návrh využívat zdroje Centrální banky k poskytování cíleného půjčování pro podniky a průmysl tím, že se jim poskytnou nízké úrokové sazby mezi 1 a 4 procenty, umožněné kvantitativním uvolňováním až do rozsahu 20 biliónů rublů za období pěti let. Tento program také navrhuje, aby stát podporoval soukromé podniky pomocí vytváření „vzájemných závazků“ pro nákupy produktů a služeb ve sjednaných cenách.

přeložil F. William Engdahl

22.12.2015   New World Order Opposition
Ruské Aerokosmické obranné síly nadále vedou nálety ničící teroristy v Sýrii. Podle ministerstva obrany Ruska vedou válečné letouny kolem 60 misí denně útočících na pozice ISIS, al Nusra a dalších teroristických skupin v provinciích Aleppo, Homs, Deir ez-Zor, Latakie, Damašek, Hama, Idlib, Raqqa, Hasakah.
Syrská arabská armáda (SAA) se svými spojenci krok za krokem vytlačuje teroristy z kriticky důležitých regionů země. Provládní síly ve východním Alleppu rozbily protiútok militantů ISIS v Narsallahu a zabraly Najara a al-Jabeira. Militanty zabíjely po tuctech. V jižním Aleppu, v Jaisch al-Fatah ztratila teroristická aliance ve srážkách se syrskými silami v posledních dnech asi 60 militantů.

20. prosince zabrala 4. Mechanizovaná divize SAA s Hizballáhem strategické město Khan Touman a statky v jeho okolí od militantů Harakat Al-Sham a Al-Nusra. Syrské síly se před zabráním tohoto města po sériích střetů s Faylaq Al-Sham, Jabhat Al-Nusra, Harakat Ahrar Al-Sham a Harakat Nouriddeen Al-Zinki zmocnily důležité vesnice Al-Qarassi. Během bitev v tomto regionu hrály kriticky důležitou roli tanky T-90 ruské výroby, jelikož nepřátelským válečníkům dělá těžkosti kvůli jejich ochrannému pancíři a celkové odolnosti zastavit jejich postup. US dodávané raketové systémy TOW nemohou T-90 dost dobře poškozovat.

V severní Latakii provládní síly postupují, aby převzaly kontrolu nad hranicí s Tureckem. Tyto manévry komplikuje horský terén a ohromné zásobování, které teroristům poskytuje Turecko.

Město Homs je téměř pod úplnou kontrolou syrské vlády. Před týdnem se začaly (po dohodě s vládou) zbytky militantů z města odsouvat. Avšak severní část této provincie je pod kontrolou ISIS a Al Nusra. Probíhají tam srážky. Těžké srážky bez nějakého úspěchu kterékoliv strany pokračují v okolí Palmyry. Východní Ghouta a oblasti kolem dálnice Damašek-Homs jsou i přes úspěch armády v této oblasti centrem střetů v okolí Damašku. Město Marj al Sultan a letiště Marj al Sultan osvobodily vládní síly minulý týden.

Podle zpráv SAA vládní síly od začátku ruských vojenských operací v Sýrii převzaly kontrolu nad asi 60 městy, vesnicemi a dalšími infrastrukturními objekty. US mezitím budují své první letiště v Sýrii. Bude podle předpokladů umístěno v severním kurdském regionu. US a NATO se budou tudíž i nadále účastnit Syrského konfliktu a zřejmě v tomto regionu v blízké budoucnosti zvýší svou vojenskou přítomnost. Tím tudíž ukazují, že Západ nemá zájem na žádném politickém řešení, které by respektovalo zájmy Syrského lidu a jejich legitimní vlády.

Zdroj: http://southfront.org/international-military-review-syria-dec-21-2015/

Robert Bridge - americký spisovateľ a novinár, pracujúci v Moskve. Jeho články sa dajú nájsť v rôznych médiách, okrem iného v RussiaToday, Rusko v globálnej politike, Drudge Report, Russia Insider. Robert Bridge je autor knihy Polnoc v Americkom impériu, uverejnenej v roku 2013.

V USA a Európe západná elita otvorila hranice pre masový prísun cudzincov, čo radikálne zmenilo vzhľad západných krajín, ktoré sa pokúšajú rozdeliť, pokoriť a rozšíriť svoj vojnový a finančný vplyv na nič netušiace krajiny. Časopis Time nedávno vyhlásil za osobnosť roka Angelu Merkelovú. Nemecká kancelárka sa dostala na čelo tých, ktorí sa chystajú prijímať migrantov, ďalšie pribúdanie ktorých hrozí, že rozštiepi Európsku úniu.

Aj napriek tomu, že ak máme veriť médiám, konzervatívna Európa je pripravená prijať zástupy utečencov, dejiny posledných rokov nám demonštrujú celkom iný obraz. Už v roku 2010 nemecká kancelárka Angela Merkelová reagujúc na stúpajúce antiprisťahovalecké nálady sa priznala, že úsilia budovania multikulturálnej spoločnosti v Nemecku „stroskotali“. Toto jej vyhlásenie vyvolalo šok na celom svete.

Dnes vyhlásenia Merkelovej majú celkom iný tón, zatiaľ čo Európu zo všetkých strán obliehajú vlny utečencov. Vychádzajú z predpokladu, že verejnosť má veľmi krátku pamäť, nemecká líderka vyhlásila, že Nemecko je pripravené urobiť osudové rozhodnutie prijať jeden milión imigrantov, prakticky v ten istý deň ako 130 osôb bolo zabitých v dôsledku teroristického útoku v Paríži, ktorý zrejme uskutočnili islamisti.

Preto v tom čase, keď neúnavní novinári presviedčajú Európanov o nevyhnutnosti spraviť voľbu - buď prijať sýrskych utečencov, alebo pôsobiť ako neonacisti (málokto z Nemcov dokáže s ľahkosťou vnímať toto slovo, berúc do úvahy spomienky na nacistické Nemecko, ktoré médiá Nemcom neustále pripomínajú) — utečenci prúdia do Európy akoby pritiahnutí magnetickými sľubmi ľahkého zisku a zárobku. Za zmienku stojí, že existujú dôkazy toho, že väčšina z nich neprichádza do Európy zo Sýrie, аle z iných krajín, kde prebiehajú konflikty – Afganistanu, Iraku a Líbye.

Utečenci v Nemecku dostávajú podporu od vlády o výške 345 Eur mesačne a v Švédsku každomesačná podpora tvorí 224 Eur. V porovnaní s tými krajinami, z ktorých utekajú imigranti lákadlu takýchto čiastok je prakticky nemožné odolať.

Kríza s utečencami ani zďaleka nie všetkých zaskočila nepripravených. V skutočnosti je to súčasť amerického plánu nastolenia svetovej nadvlády (dominovania vo všetkých sférach), ktorý je predstavený v práci, napísanej už viac neexistujúcou skupinou amerických neokonzervatívcov, známych ako Projekt nový americký vek. V septembri 2000 skupina vydala dokument s názvom Obnovenie hraníc americkej obrany– stratégie, sily, zdroje pre nové storočie, v ktorom niektoré posadnuté mocou individuá sa rozhodli si stanoviť cieľ – nastolenie vojenskej prítomnosti USA na celom svete, aby USA zostali jedinou superveľmocou.

Projekt definuje päť krajín, ktoré sú „mimoriadne nepriateľsky naladené voči Amerike“. - Severná Kórea, Irak, Irán, Lýbia a Sýria (o niečo neskôr bývalý generál USA Wesley Clark pridal ešte tri krajiny k tomuto zoznamu – Libanon, Somálsko a Sudán). Netreba sa čudovať tomu, že dve z týchto piatich krajín už boli okupované (alebo už kapitulovali) spojeneckými vojskami, na čele ktorých stoja USA, zatiaľ čo Sýrii sa ešte stále darí držať nad vodou, hoci len vďaka vojnovej intervencii Ruska. Zdá sa, že Moskva dospela k správnemu záveru, že IŠ vystupuje len ako sprostredkovateľ, vytvorený USA nato, aby vtrhával do suverénnych štátov

Súdiac podľa rozsahu týchto diabolských plánov, zdá sa, že USA by mali tušiť vopred, že zúfalí utečenci musia zaplaviť Európsku úniu, snažiac sa ukryť v bezpečí. Dá sa s istotou povedať, že aj to je súčasťou spoločného plánu, vypracovaného elitou USA, inak by tak agresívne netrvali na priorite práv nelegálnych migrantov oproti právam zákonných občanov. Tento plán nadobúda dodatočný zmysel, ak obrátime svoju pozornosť na ten ekonomický krach, ku ktorému západné elity priviedli také európske krajiny ako Grécko, Taliansko, Portugalsko a ďalšie, nachádzajúce sa dnes na hranici úplného bankrotu a prežívajúce iba vďaka úverom MMF a Svetovej banky, ktoré nikdy nedokážu splatiť.

Aby sme vysvetlili príčinu, kvôli ktorej sa hranice národných štátov rúcajú všade na svete a obzvlášť očividne sa to deje v USA a EÚ, môžeme si pripomenúť aj malebný životný príbeh Baraka Husseina Obamu – prvého prezidenta USA tmavej pleti, ktorý je pôvodom z Kenye.

Obama, z dôvodu svojho pôvodu a životného príbehu, má sklony súcitiť s úbohou situáciou utečencov a menšín a zároveň zrejme Obama pociťuje potrebu dať Európe „príučku“.

Možno sú to len emócie, možno Obama sa pridržiava plánu, ktorý bol vypracovaný pred mnohými rokmi. Washington kontrolujú početné mocenské štruktúry, ktoré riadia jeho činnosť, preto šanca, že čosi sa udeje náhodne v oblasti politiky USA je dosť malá.

Podľa mienky nemeckého sociológa Gunnara Heinsohna, uprostred 21. storočia milióny migrantov z Afriky a Ázie (cca 950 miliónov už sa chystá presťahovať do krajín EÚ) vrátia Európu do temných storočí. Nie je to práve to, čo sa usiluje dosiahnuť Barack Obama, človek s africkými koreňmi, prostredníctvom realizácie svojej zahraničnej politiky?

Netreba zvaľovať všetku vinu na Baracka Obamu za likvidáciu kedysi hrdej bielej európskej civilizácie (budúcnosť ktorej ešte závisí od takých tvrdohlavých krajín ako Rusko). Viniť treba ten deštruktívny systém, ktorý každý americký líder je nútený buď prijať, alebo s ním bojovať, vstúpiac do funkcie prezidenta.

Viac si nemôžeme dovoliť sa mýliť ohľadne toho, čo sa v skutočnosti deje vo svete. USA aktívne a zámerne likvidujú tradičné chápanie národnosti – tú lepiacu vrstvu, ktorá spája kultúru a civilizáciu vo na celom svete, a nemá význam, či je to spojenec alebo protivník, či je to kresťanská krajina alebo moslimská, bohatá alebo chudobná.

Konečný cieľ spočíva v tom, aby bola zlikvidovaná akákoľvek rasová homogénnosť, ktorá existuje medzi ľuďmi, nahradiac ju impériom, na čele ktorého stoja USA, a celý systém sa pritom opiera o hrubú vojnovú silu, aby bol zachovaný „mier a poriadok“. Ako sa už zmieňovalo, najľahšie je to dosiahnuť, keď ľudia nemajú nič spoločné so svojimi susedmi. Mikrokozmos tohto diabolského systému sa už zrodil v USA, kde miestni policajti fakticky dostávajú povolenie používať zbrane proti americkému národu – v čase, keď národné hranice zostávajú otvorené pre zabijakov, násilníkov a obchodníkov s drogami z Južnej Ameriky.

Vďaka nerozumnej zahraničnej politike USA, ktorá sa stala celkom šialenou po teroristickým útokom 11. septembra, krajiny NATO sú v súčasnosti proti svojej vôli vtiahnuté do vojen a konfliktov, aj napriek protestom verejnosti proti týmto nezákonným vojnám, ktoré sa už viedli v Iraku, Afganistane, Líbyi a teraz aj v Sýrii – všetky z ktorých priviedli (alebo čoskoro privedú) k objaveniu sa stroskotaných štátov.

Ale reálnymi stroskotanými štátmi sa v konečnom dôsledku stanú krajiny starej koloniálnej Európy, ktorá sa ocitla v prvej línii pred cunami utečencov, ktoré sa objavilo vďaka politike USA a hrozí, že pohltí všetky európske mestá od Lisabonu po Helsinki.

Podobné udalosti nahrávajú Washingtonu, pretože Európania – vystrašení plánovanými vojnovými akciami, terorizmom a finančnou krízou – pozerajú na USA ako na záchrancu. V danej chvíli budú radostne a slepo kráčať pod taktovkou Ameriky, ako jahniatka na jatky, predpokladajúc, že ešte stále disponujú slobodou voľby, až kým nebude očividný presný opak.

Inak povedané, keď už bude príliš neskoro čokoľvek meniť, odhalí sa im reálna tvár svetového tyrana.

22. 12. 2015  ParlamentníListy

Dnešním hostem pořadu Dvacet minut Radiožurnálu byl ředitel zahraničního odboru prezidenta Hynek Kmoníček. S Helenou Šulcovou mluvili o evropských sankcích proti Rusku, vztazích mezi Českou republikou a Tureckem a také o turecké budoucnosti v Evropské unii.


Kmoníček považuje prodloužení protiruských sankcí za očekávané rozhodnutí. Jejich význam byl také navýšen nízkou cenou ropy, kterou viní za ekonomickou situaci Ruska. „Je jasné, že ruská ekonomika se dostala do vzrůstajících problémů, kde tomu evropské sankce nepomáhají,“ řekl Kmoníček, dodal však, že podle něj nejsou hlavním negativním faktorem.

Dále uvedl, že sankce byly prodlouženy zřejmě naposledy, muselo k tomu však dojít, jelikož žádná strana ukrajinského konfliktu zcela nesplnila závazky plynoucí z minské dohody.

„Ta vina se nedá nikde vidět jednoznačně,“ řekl Kmoníček, aniž ukázal na viníky v Rusku či na Ukrajině. „Ukazuje se, že zájem ze strany médií o situaci na Ukrajině byl jen módní vlnou,“ dodal.

„Všechno na světě jde, ale ne všechno je ideální. Je samozřejmě mnohem výhodnější mít teď i tu ruskou kartu v rámci řešení blízkovýchodního konfliktu, když s ní budeme zacházet rozumně,“ dodal Kmoníček s tím, že s Ruskem to půjde lépe a Evropa se s ním opět učí jednat.

„Jediný, kdo z toho může profitovat, je Islámský stát,“ zhodnotil konflikt mezi Ruskem a Tureckem a dodal, že „to není běžná záležitost“, že stát NATO sestřelí ruské letadlo a že tyto země mají být spojenci. Kmoníček věří tomu, že Turecko na tom bude ekonomicky tratit mnohem více, než původně počítalo. „Tím myslím to, že Turecko asi úplně přesně nepočítalo s takto silnou ruskou reakcí, což bylo trošku naivní.“

„Jestliže by turecko-syrská hranice fungovala jako standardní hranice, není možné, aby oběma směry proudili džihádisti,“ řekl Kmoníček, zároveň podotkl, že Turecko ale na několika místech hranice postavilo zdi, a chytili tak přinejmenším 4 000 džihádistů.

„Řekněme, že historka číslo jedna je ta, že je poměrně zvláštní, že když hledáte nějakého významného radikálního člena Muslimského bratrstva, najdete ho v Istanbulu,“ dodal Kmoníček k Zemanovým negativním výrokům na adresu Turecka, čímž zpochybnil turecké zájmy v boji proti terorismu. Zmínil i tureckého konzula, který jako jediný mohl zcela bez problémů odejít z Mosulu po jeho dobytí Islámským státem, zatímco všichni ostatní diplomati rychle prchali.

„Turecký velvyslanec mě nepřesvědčil, v čem je ten výrok nepřesný, zkuste to vy,“ navrhl Kmoníček, aby Šulcová dokázala, že se má Zeman omluvit za svůj výrok na adresu Turecka.

„Evropská unie se snaží nejen o nejlepší, ale i o co nejotevřenější vztahy s Tureckem,“ řekl Kmoníček s tím, že Zeman „ukázal Turecku, co všechno by také mohlo zaznívat z evropské strany“, a tím tak posílil pozici EU.

„Je to první z mnoha plateb... My se musíme snažit pomoci Turecku ve zvládání uprchlické krize, tak aby mohlo pomoci nám,“ řekl Kmoníček a vysvětlil, že kdybychom jim poslali peníze již před rokem, mohlo jít o jednu platbu, takhle jich však čeká mnohem více.

„Já myslím, že bylo od začátku jasné, že Turecko je v tuto chvíli ve výhodné vyjednávací pozici, protože nabízí turecký koberec, který my potřebujeme, a Turecko to ví,“ řekl Kmoníček a připomněl i turecký požadavek ohledně možného vzniku Kurdistánu, což je věc, kterou Turci prozatím nezmínili. Kmoníček vyjádřil podiv nad tím, že to ještě nezaznělo, zároveň ale počítá s tím, že přinejmenším nepřímo tento problém vyplave na povrch.

„Ve chvíli, kdy sestřeluje letadla ... je těžko představitelné, že by bylo,“ okomentoval možné přijetí Turecka do Evropské unie.

Mluvil také o pohraniční stráži EU, u které je zcela jasné, že k jejímu nasazení bude docházet i přes výtky národních států, což je skutečnost, která se musí vyjednat, aby nedošlo k jejímu zrušení ještě dříve, než bude založena.

„EU, myslím, už pochopila, v čem byl ten problém, jestli to pochopila i Evropská komise, uvidíme,“ vyhodnotil kvótní přerozdělování uprchlíků. „Uplatnilo se tedy to, co jsem říkal, v tu chvíli jsme prohráli bitvu, možná jsme ale vítězi vnutili naše vidění problému,“ okomentoval Kmoníček logiku kvót a přestavby schengenského prostoru. „To si podřízneme větev, na které sedíme,“ řekl a dodal: „Kéž bychom věnovali tolik času obraně hranic, jako jsme věnovali na záchranu eura.“

„Jsou takové, jaké byly posledních 25, 30 let, to znamená otevřené, přátelské, takové, že si můžeme navzájem říct věci, které bychom jiným neřekli,“ vyvrátil domněnky médií o napjatých vztazích mezi ním a prezidentem Zemanem.



Foto: Archiv HK
Popisek: Dr. Hynek Kmoníček, ředitel Zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky