Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Sundejte Havla z letiště, žádá petice. Zde je o ní více

$
0
0
2. 1. 2016  ParlamentníListy

Sotva se ustálila změna názvu z pražského ruzyňského letiště na Letiště Václava Havla, už je ve vzduchu nové jméno. Aktivisté požadují, aby letiště neslo název po prvním československém letci Janu Kašparovi. Ve hře je ale i jméno prvního československého kosmonauta.


„Přejmenujme Letiště Václava Havla na Letiště Jana Kašpara,“ stojí v úvodu petice, jejíž strůjci jsou přesvědčeni, že by se mělo pražské mezinárodní letiště znovu přejmenovat a místo prvního českého prezidenta by mělo nést jméno prvního československého letce.

Petice ZDE

Pokud by se ale potenciálním petentům změna na Kašparovo letiště nezamlouvala, mají aktivisté zálohu v podobě Vladimíra Remka, tedy prvního kosmonauta, který nepocházel ani ze SSSR, ani z USA. „To byl kosmonaut, takže to tolik nesedí,“ přiznávají k možné změně názvu na jméno současného českého velvyslance v Rusku organizátoři petice...

Současný název Letiště Václava Havla je v platnosti od října roku 2012. Tehdy bylo ruzyňské letiště přejmenováno na základě veřejné iniciativy, organizované režisérem Fero Feničem. Ten přišel s nápadem na Havlovo letiště rok předtím po Havlově úmrtí.

Foto: rep
Popisek: Letiště Václava Havla 

Diskuse ohledně smrti Jana Masaryka znovu otevřena

$
0
0
2.1.2016  Vaše věc
 
V souvislosti s nedávno vyšlou publikací V. Jandečkové ,,Kauza Jan Masaryk - nový pohled" se znovu otevírá diskuse, jakým způsobem skončil život diplomata, syna prvního prezidenta československého státu Jana Masaryka. Jandečková přichází na základě svého výzkumu s teorií, že J. Masaryk zemřel násilnou smrtí, a to rukou úředníka ministerstva zahraničí J. Bydžovského na příkaz britské tajné služby SIS. Měl se k tomu sám doznat. Do jaké míry je však dané tvrzení skutečně hodnověrné, zvlášť když existuje několik teorií Masarykova odchodu ze světa?

Kniha V. Jandečkové představuje další střípek mozaiky, který víří kontroverzní diskusi ohledně Masarykovy smrti. I když musíme brát v potaz, že výsledky výzkumu Jandečkové jsou značně sporné. Jaký by totiž měli Britové zájem na Masarykově odstranění, když podle své přítelkyně a novinářky M. Davenportové chtěl v březnu 1948 do Velké Británie vycestovat a tam se usadit? Mimoto tam byl velmi populární už za války, kdy se stal oblíbeným ,,spíkrem" v českém vysílání BBC.

Britové by naopak přivítali informace o komunistech, jejich praktikách z let 1945 - 1948, které jim mohl Masaryk předat. Navíc demokratický ministr, syn zakladatele čs. státu, který by utekl před nastupujícím totalitním režimem, mohl nejen pro Brity v probíhající studené válce znamenat jistě významný propagandistický trumf.

Pokud Masaryk chtěl opravdu opustit Československo (a několikrát se o tom zmiňoval svým nejbližším), tak by to pro nastupující komunistickou moc naopak představoval vážný problém. Nemohla si nechat utéct ministra, který disponoval citlivými informacemi z titulu své funkce. Proto také tato teorie nahrává zastáncům násilné smrti ministra zahraničí buď čs. agenty, nebo sovětskou NKVD.

Autorovi tohoto blogu potvrdil prof. R. Kvaček, že měl možnost mluvit s bývalým ministrem spravedlnosti za národní socialisty P. Drtinou, a ten mu řekl větu: ,,mně se to (míněna sebevražda) nepodařilo, Masarykovi ano." Drtina ihned po skončení vládní krize v únoru roce 1948 se pokusil o sebevraždu (první zvažoval již po Mnichovu 1938), nakonec skončil s těžkými zraněními vzniklými pádem z okna v nemocnici.

Můžeme s jistotou říct, že Masaryk těsně po Únoru propadl ještě větším depresím než dříve. Byla to stará ,,bolístka", jíž trpěl od mládí a před první světovou válkou byl za svého pobytu v USA nějaký čas zavřený v ústavu pro choromyslné. Masaryk se často dostával do manických stavů - z ,,opojné" veselé nálady prudce ke stavu beznaděje a deprese a zase naopak. Britský velvyslanec v Praze P. Dixon potvrzuje výrazně negativní Masarykovy nálady, když mu Masaryk mnohoznačně řekl, že ,,on si najde cestu ven."

Masaryk si rovněž uvědomoval určitou bezvýchodnost své situace po únorových událostech. Že vahou své osobnosti slouží komunistům jako zástěrka nastupující totalitní moci. V Gottwaldově vládě nakonec zůstal, protože ho údajně nikdo nezpravil o podání demise. Anebo proto, že chtěl po dr. Benešovi převzít prezidentský úřad, o němž uvažoval, byť nikoliv veřejně?

Lze tak říci, která varianta Masarykovy smrti je alespoň ta nejpravděpodobnější? V minulosti proběhlo několik vyšetřování (včetně samotné Masarykovy smrti v roce 1948 celkem čtyři), ale nikdy nedošla k jednotnému stanovisku, vždy se lišila. Pokud se zcela neotevřou ruské archivy a nedají relevantní dokumenty týkající se Masaryka badatelům volně k dispozici, úplnou pravdu nezjistíme pravděpodobně nikdy. Historická obec v tomto jasno nemá a je rozdělená na několik protichůdných táborů. Nicméně důležité je se zejména ptát, proč vlastně musel skončit život tohoto "lidového" a oblíbeného politika, který se ve skutečnosti sám politikem ani necítil.

Co jste voliči, co jste dělali?

$
0
0

Oldřich Průša
2. 1. 2016
Hlídejte si své europoslance a Vámi zvolené politiky. Dávejte jim najevo své názory, a co od nich žádáte. Hájí naši zemi a naše životy? Naše dějiny, zkušenosti otců a dědů, jejich jednota v těžkých dobách a síla jejich ducha musí být pro nás velikým příkladem. Prosím, neproste, žádejte. 



Motto: 
Chci jen radit, nijak Vás však nenutím,
Malé věci řešte ruky mávnutím,
Nedopadnete tak jako Škrhóla,
Nebudou Vás považovat za-vo-la.
(s poděkováním panu J. S.)


V letošním roce nás čekají dvoje volby, jiné plánovány nejsou. Krajské volby, tedy do zastupitelství krajů a 1/3 senátorů. V mezivolbí je dobré sledovat, jak se Vámi zvolení činí, jaké názory zastávají ve funkcích a ve svých stranách či hnutích, za které kandidovali, jaké myšlenky prosazují, co je od nich možno čekat. Nejde jen o tyto dvoje volby roku 2016.

Jde i o to, jak se chovají jejich spolustraníci v Parlamentu ČR a „naše 21“ v Evropském parlamentu. Zvažovat už nyní, jsou-li zastánci i Vašeho názoru či převažujícího názoru většiny voličů. Zvoleni byli demokraticky; vrací to svým voličům, alespoň bez úroků?

Jak pro nás zemi spravují a jak nás o tom zpravují. Stačí se zamyslet nad několika otázkami, které považujete za podstatné. Následuje 7 - 8 okruhů, které jsem vybral. Vyberte si i Vy, dle vlastního uvážení. Platí zatím stále, že na Internetu je všechno. Jen nebýt líní a pasivní.

Nejde o malé věci. Okruhy problémů s výsledkem jsou následující, (mnou požadované za důležité a hájený výsledek).

Zákon o prokazování původu majetku– Ano

Dohoda TIPP– Ne.

Jak čeští poslanci hlasovali? Zve vidíte 

Činnost Evropské komise, Evropské rady a „evropského prezidenta“

Podotázka k předešlému – němečtí občané a kancléřka A. Merkelová

Povinné migrační kvóty zvl. a migrační politika vůbec– Ne povinným kvótám.

Jak hlasovali naši europoslanci? Zde vidíte a zde

Sankce proti Rusku - Ne. Bude Ukrajině hrozit označení zhroucený stát?

Způsob valorizace penzí, zvl. penzistů– Ano. Změna zákona s cílem spravedlivější valorizace.

„Transportizace“ vojenské techniky USA po silnicích přes ČR– Ne.

Děje se po souhlasu vlády, občas to snad platí i s přelety.

Jaká zastávají stanoviska poslanci, senátoři, resp. jejich strany a hnutí?

Proto se opovažuji následujícího doporučení: Hlídejte si své europoslance a Vámi zvolené politiky. Dávejte jim najevo své názory, a co žádáte. Hájí naši zemi a naše životy?

Prosím, neproste, žádejte. Vývoj v České republice nezávisí pouze na našich politicích, záleží především na nás. Možná jsme promrhali část z toho, co naši předci; dědové a otcové a jejich rodiny vybojovali a vybudovali. Jejich zkušenosti a jednota v rozhodujících momentech pro nás zodpovědností před nimi. Největším nebezpečím pro demokracii v naší zemi je lhostejnost a pasivita.

Nejde o „vlastenčení“, ale o obyčejné vlastenectví, jehož projevy jsou mnohdy považovány za neobyčejné a mnohými za nadbytečné, někomu směšné. Kdysi jsem v Dlouhé ulici v Praze slyšel hrát ze Staroměstského náměstí hymnu. Všichni, kteří jsme ji slyšeli, se zastavili muži smekli, voják salutoval a spočinuli s úctou v poslechu. Mohlo by se obdobné udát dnes? Obávám se, že nikoliv.

Abychom si nakonec nemuseli klást otázku z titulku textu.

Příloha ke stáhnutí:

„Bývali Čechové statní jonáci“ (dobová nahrávka a současné provedení)

Text: Jan Nepomuk Škroup

Neradostná (a zdaleka ne úplná) rekapitulace pobuřujících výrazů, vulgarit, irelevantních názorů atd., adresovaných prezidentu České republiky.

$
0
0

Jiří Baťa
2. 1. 2016
Parlamentní listy si dali trochu té víceméně záslužné práce s vyhledáním těch nejdrsnějších, nejvulgárnějších, nejhrubších a nejneserióznějších výrazů lidí, adresovaných prezidentu M. Zemanovi, lidí, kteří si zřejmě myslí, že svými ubohými, vulgárními, společensky naprosto neúnosnými, ale bohužel také i platným českým zákonům odporujícími výrazy posílí své ego, postavení, případně renomé a svůj význam ve společnosti. 



Tito lidé, mezi nimiž mj. figuruje i řada hodnostářsky a společensky vysoce postavených osob, např. tu profesor, tu europoslanec , bývalý předseda pravicové politické strany, poslanec Parlamentu ČR, jindy zase režisér, novinář, režisér, herec či hééérečka, socioložka či zkrachovalý novinář a podobní rádoby inteligenti a intelektuálové, jinými slovy lidé, kteří se snaží být ne kapánek, ale o celé moře chytřejší, než je celý národ. A hlavně, že se svým psychopatickým onanováním „udělají“ na výše zmíněných vulgarismech a urážkách hlavy státu.

Tyto „hnusárny“ PL předložili tiskovému mluvčímu prezidenta Jiřímu Ovčáčkovi s žádostí, aby se klidně a poněkud se silvestrovským nadhledem pokusil o jejich okomentování, pokud možno s lidským, humánním způsobem a s nadhledem, zde.

Nemá smysl ze široka rozvádět obsah těchto vyjádření, neboť předpokládám, že každý soudný čtenář je schopen učinit si svůj osobní ( ať už kladný či záporný) názor na výroky i osoby-autory těchto výroků. Proto si dovolím uvést jen ty hlavní perly a „vypíchnout“ (připomenout) slova či věty s přidáním jména autorů, které byly adresovány hlavě státu, prezidentu Zemanovi, ostatně posuďte sami:

Profesor Martin C. Putna: Zeman? Hnědorudý šmak. (Hnědorudý šmak = Nedemokratičnost. To, že mu jsou vlastně ty nedemokratické režimy blízké. To neustálé zdůrazňování, že Rusko je náš spojenec. Má-li se západní demokracie bránit jednomu strašnému zlu, měl by se spojit s jiným strašným zlem, jímž je podle mého soudu Putinovo Rusko, tak tato volba je špatná,“ říká Putna).

Socioložka Jiřina Šiklová: Miloš Zeman podporuje názory nevzdělaných lidí neschopných uvažovat, kteří stále přemýšlejí jako za komunistů ve stylu „Kdo za to může? Třídní nepřítel. Buržoazie. Židi, Amerika, islám“. Má jej za diabetika a jak významně podotýká, k tomu ještě „chlastá“. „To je velice špatná prognóza, výraz těžkého poškození mozku“ říká „odbornice“ přes zdraví, bývalá členka KSČ Šiklová.

Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek: m.j.: Kdyby většina národa milovala islám, chodil by Miloš Zeman do mešity.

Bulvární novinář „spratek“ Pavel Novotný: „Nám vládne takovej čůrák, že se za něj stydím před svýma dětma. Každej rok vyvěšuju tibetskou vlajku a vysvětluju dětem, proč tu tibetskou vlajku vyvěšujeme. A ten zmrd jede a uzná celistvost Číny. Já se tak strašně stydím za svého prezidenta.“

Hééérečka Pavlína Filipovská: Když bude chtít Zeman znovu kandidovat, ať lidé přijdou k rozumu a už ho nevolí. To by bylo krásné, kdyby se to splnilo… Pro lidi, kteří prezidenta obdivují, je to takový buřt s cibulí. Buřt s cibulí, to jde krásně k jeho kecům...

Demagog Jan Rejžek: „Až sem brzy vtrhnou islámští teroristé, prezident Zeman nevezme pušku, ale všechny pobleje jako tehdy klenoty a oni strachem uprchnou.Prý jestli to nebude i tím, že příspěvek psal kolem třetí hodiny ranní...“! „Koho si lůza vybrala na Hrad, toho tam má.“ „Postižený handicapovaný prezident nemá sedět v jednom baráku s neprověřeným Vráťou Mynářem a s provařeným lukoidním Martinem Nejedlým.“

Zástupce ředitele sdružení Evropské hodnoty Jakub Janda: Miloš Zeman „ je hrdinou ruské informační mašinerie,“ která bojuje proti západnímu světu. Evidentně mu to vůbec nevadí.

Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier: Prezident republiky napomáhá vytvářet podhoubí pro fašizaci společnosti. Nikdy jsem si neuměl představit, že hlava tohoto státu bude podporovat extremistické pozice, bude takovýmto způsobem rozdělovat, rozeštvávat společnost, a především strašit lidi“ .

Aktivista Milan Kohout: Prezident záměrně svými výroky otevřel „žumpu xenofobie“ .

Bývalý (zkrachovalý) šéfredaktor Reflexu a nyní vydavatel Svobodného fóra Pavel Šafr: „Tak jsem si dal chvilku zemanovské samolibé debility a mám problém, že je mi z něj fyzicky zle. Nejde o žádnou nenávist. Je to směsice pocitů stupidity, lítosti a bezmocnosti.

Bývalý předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg: On (Zeman) že by pohnul Putinem, aby vojensky intervenoval? Francouzi říkají, že nikdo nemá prdět výš, než má dírku. Ješitnost je hrozná věc, páchá ty největší škody!“

Šéfredaktor Britských listů Jan Čulík: „Zeman je buď blbec, že o tom ‚nevěděl‘, jak nám nyní tvrdí – což by bylo opravdu znepokojující u prezidenta ČR – anebo nám prostě lže.“

Občanský aktivista a politik Matěj Hollan: V situaci, kdy kolem nich běhají šílené vraždící armády, kde neplatí žádné válečné úmluvy a pravidla, udělá každý člověk to jediné – pokusí se zdrhnout. „Každý z vás by udělal totéž. I když by byl statnější než nejstatnější státník Zeman, jehož jediná válečná zkušenost je boj s vlastním alkoholismem!“

Nepochybně to není zdaleka všechno, co některé rádoby významné osobnosti na adresu prezidenta republiky řekli. Bylo by toho se všemi souvislostmi možná na celou knihu, avšak množství už není až tak podstatné, podstatné jsou skutečnosti, jak se chovají, jednají a vyjadřují někteří lidé k hlavě státu. Nemyslím, že je to otázka nemožnosti vyjádřit svůj názor nebo pohled na věc, jednání, činnost a názory jiných, v tomto případě prezidenta Miloše Zemana. Nicméně lidé, vyjadřující se způsobem lidské spodiny alias štamgastů (za první republiky) VI a nižší cenové skupiny páchnoucích a zaplivaných pajzlů (dnes už snad neexistujících) kteří se domnívají, že naleznou nejen uznání, ale i pochopení té (krevní) skupiny lidí, kteří jsou v totální opozici vůči Miloši Zemanovi. V tom nad všemi vyčnívá Jan Rejžek. O „člověku rozumném“ se vědci vyjadřují jako o Homo sapiens, o člověku rozumném a vyspělém pak jako Homo sapiens sapiens. Pana Rejžka však z tohoto hlediska nelze zařadit do žádné citované skupiny, ale nepochybně patří do skupiny Homo total hovadis!

Jak už výše naznačeno, negativní, záporný či nesouhlasný názor nebo postoj lze vyjádřit způsobem mnohem slušnějším, přijatelnějším, odpovídající „předpokládané“ úrovni a IQ kritika. Bohužel se ukazuje, že např. Homo sapiens sapiens Putna, domáhající se (a také nakonec domohoucí se) hodnosti a titulu profesora dokazuje, že titul, vzdělání, um a znalosti ještě neznamenají, že je to člověk veskrze inteligentní, slušný, společenský, znající a respektující mravy a společenskou etiku. Jó, bejvávalo! Oni tak činí v blahém domnění, že v demokracii lze všechno, notabene v demokracii, kterou si tito, vesměs VŠ vzdělaní (mnohdy však spíše méně než více slušně vychovaní) lidé, sami vytváří k obrazu svému, bez respektu fundamentálního pojmu a racionálního významu demokracie.

Pozoruhodné na tom je, že k názorům, postojům, jednání, činnosti a zdravotnímu stavu se tito lidé umí velmi kriticky a nevybíravým způsobem vyjadřují převážně či jenom k prezidentu Zemanovi. Je to od nich velmi pokrytecké, protože např. Ke značně problematickému Schwarzenbergovi si podobnou “společenskou a dekadentní kritiku“ nedovolí přesto, že by k tomu bylo daleko víc důvodů, než k M. Zemanovi. Na druhé straně, proč se tomu divit, vždyť je to jejich „guru“, který má sice blíže k hrobu než k vládnutí, ale... je to jednak od jisté doby (volby prezidenta) úhlavní nepřítel Miloše Zemana a žvoucí pohrobek Václava Havla a to už pro ně přece něco znamená.

Je jen škoda, že orgány v trestním řízení, státní zástupci, soudy, potažmo orgány spravedlnosti nejsou schopny či spíše ochotny těmto výpadům nechutným urážkám, nactiutrhání, posměškům a vulgaritám účinně zakročit. Chtě nechtě to děla dojem, že těmto antizemanovcům fandí, nadržují, či drží palce. Zatím to jen potvrzuje skutečnost, že stát není právním státem, stejně jako není a nikdy nebyl státem demokratickým. Mohu se mýlit, ale pokud se evidentně tento jejich postoj a stav nezmění, pochybnosti zůstanou. Přesto i za existence těchto dost neradostných skutečností si dovolím čtenářům přát PF 2016!

(PS: Člověk moudrý (Homo sapiens sapiens), též člověk rozumný, běžně označován jako člověk (všichni lidé dohromady pak lidstvo), což je ale také označení celého rodu Homo, je jediným žijícím druhem rodu Homo. Je pro něj charakteristické vertikální držení těla, rozumová inteligence a schopnost mluvit. Člověk je rovněž bytost, která si uvědomuje sama sebe, subjekt socio-historické činnosti a kultury. Je profesor Putna (potažmo Rejžek) typickým představitelem tohoto rodu?
Zde

Jaderná válka a zkáza ještě v tomto roce. Mluví o tom dokonce bývalý americký ministr obrany

$
0
0
2.1.2015  Parlamentní listy
Agentura Associated Press přinesla informace o hrozivých varováních jednoho z bývalých šéfů Pentagonu Williama Perryho. Hrozí nám prý jaderná válka, která může být rozpoutána přímo v srdci USA, ve Washingtonu. A může navíc nastat velmi brzy.

„Akt jaderného terorismu nebo eskalace nepřátelství mezi USA a Ruskem. To jsou hlavní rizika, která mohou ‚omylem‘ vést k jaderné katastrofě,“ varuje Perry v rozhovoru s novináři. K jaderné válce prý může dojít už letos. Aby k tomu nedošlo, je třeba ihned zastavit znovu nastartované závody ve zbrojení. Jsou velmi drahé jak pro USA, tak pro Rusko, ale to není ten největší problém.

Nejhorší noční můra osmaosmdesátiletého bývalého amerického ministra obrany Perryho se splní, pokud bude do Spojených států propašována atomová bomba, která bude odpálena v centru Washingtonu. Nejen že by to vedlo k takřka okamžité smrti asi osmdesáti tisíc lidí, ale přeživší vládní činitele by to mohlo vést k tomu, že by z jaderného útoku obvinili nesprávného pachatele – Rusko.

Celý text naleznete zde

„Nebezpečí výbuchu atomové bomby v jednom z našich měst je až příliš skutečné. Ačkoli by si tento čin vyžádal mnohonásobně víc obětí než po 11. září 2001, společnost má o této hrozbě jen mlhavé povědomí a plně nechápe, co jí hrozí,“ pronáší další hrozivá slova Perry.

Stojí za zmínku, že se Perry modernizací amerického jaderného arzenálu zabýval od poloviny padesátých let a důležitou roli hrál např. v době tzv. kubánské krize. Se všemi svými zkušenostmi z dob studené války je tento bývalý ministr obrany USA přesvědčen, že jsme jaderné válce blíž než kdykoli dříve v dějinách.

Prognóza pro rok 2016: Střet náboženství, střídání civilizací

$
0
0

Ljubov Ljulko
3. 1. 2015   zdroj
V Evropě probíhá velké stěhování národů, tentokrát naplánované, jak se domnívají mnozí analytici. Co se stane s evropskou civilizaci? Co má dělat roztříštěné křesťanství tváří v tvář hrozbě radikální islamizaci? Jak to vypadá na Balkáně, v baště pravoslaví? O tom s Pravdou. Ru hovořil předseda geopolitického centra "Eurasia" (Bulharsko) Petko Gančev.


Osmanská říše a turkotatarská unie

Proč podle vašeho názoru prezident Turecka Recep Erdogan vstoupil do přímé konfrontace s Ruskem tím, že vydal rozkaz sestřelit ruské letadlo?


Recep Tayyip Erdogan vytvořil stranu "Spravedlnost a rozvoj" na základě bývalé islámské Strany ctnosti. A je v podstatě islamista a nacionalista. Přijal myšlenky svého premiéra, Ahmeta Davutoglu, který již dlouho rozvíjí myšlenku na obnovení Osmanské říše. Není náhoda, že v televizi a v kinech jsou stále různé filmy o Osmanské říši, jejích úspěších, kultuře atd., atd.

Tato propaganda probíhá ve všech zemích, kde vládla Osmanská říše do konce 19. století. Dokazují, že zdokonalili místní kultury, údajně pomohli mnohým národům a že tyto národy se musí vrátit, je to údajně zásada islámu.

Mají bohužel hodně příznivců mezi tureckým obyvatelstvem, které tam zůstalo, tzv. Turkomany. I někteří politici na Balkáně a v Evropské unii jim stále přizvukují a hledají své zájmy. Jednají velmi krátkozrace.

A co se stalo, je podle mého názoru logické. Očekával jsem to, nevěřil jsem Erdoganovi, že je skutečným přítelem Ruska. Prostě se řídil svými geopolitickými zájmy. Dělají to spolu se Spojenými státy americkými, které usilují o své globální geopolitické cíle a dočasně využívají zájmy Turecka, Saúdské Arábie, Kataru a tak dále.

Na summitu Evropské unie se evropští byrokraté - vazalové Spojených států amerických - rozhodli dát v příštím roce 3 miliardy eur Turecku, aby u sebe ponechalo migranty a nepropouštělo je do Evropy. Zároveň byl zahájen proces přistoupení Turecka k Evropské unii, opět byla započata tato jednání.

Erdogan má v plánu vytvoření turkotatarské unie, začal jednání se středoasijskými republikami. Erdogan se představuje vůdcem arabsko-islámského a turkotatarského světa.

Samozřejmě, Erdogan a Davutoglu jednali velmi hloupě, přijde je to hodně draho. Bude je to stát celistvost Turecka.

Blízký východ je uzel, kde se prolíná řada globálních geopolitických a regionálních zájmů. Tento uzel vznikl v hluboké minulosti, kdy teprve vznikl islám a začaly se tvořit větve sunnitů a šíitů.

Samotný zrod islámu, nejmladšího monoteistického náboženství, spustil novou fázi konfrontace mezi monoteistickými náboženstvími, civilizacemi. I když je islám v podstatě náboženství odvozené od judaismu a křesťanství. Islám je poslušnost k Alláhovi, zároveň předpokládá proces džihádu, ovládnutí cizích prostor nesprávných, kteří nepřijali tyto zásady. Islám je ucelený systém života. Je tam i politika, i životní styl, i ekonomika, i finance.

Střet civilizací

Co mají dělat křesťanské civilizace? Nebo jsou křesťané tak rozděleni, že nemají styčné body?

Křesťanství zesláblo po reformaci a osvícenství na Západě. Potom zesláblo i pravoslaví. Výrazně se projevily tendence sekularismu, oddělení státu od církve, vědy od víry. Tento proces zašel příliš daleko. To se projevilo v "Charly Ebdo" - pro lidi není nic svaté.

Krizi křesťanství je možné překonat, pokud přijdou do církve noví lidé. Nyní je naše bulharská církev příliš slabá, poslušná a bezzubá. Patriarcha stále opakuje jen jakási banální slova. Přišli o to, co naše církev uchovávala i během tureckého otroctví. Tehdy panoval houževnatý apoštolský duch, proto Bulharsko bylo s to přežít pět století a zachovat si víru. A teď, po zhroucení marxismu-leninismu a ateismu, lidé nevědí, co mají dělat.

Církev potřebuje duchovní osobnosti, které by vedly národ ke spáse, duchovnosti, ale teď tam jsou úředníci. Nechápou, že jde o hlubokou krizi, zlom civilizace. Nyní stejně jako ve 4.-7. století, kdy táhli asijské národy. Hordy zničily Římskou říši, protože zabředla do morálního úpadku.

A teď se to opakuje.

Ano, jde o spirálové opakování historie. Potřebujeme pasionárnost, o níž hovořil Lev Nikolajevič Gumiljov, energie, odhodlání k obraně, obětování se ve jménu vlasti. Jsem velmi rád, že přece jen tyto procesy existují, obrozují se v Rusku v souvislosti s politikou, kterou provádí Vladimír Vladimírovič Putin.

Je hloupé myslet si, že v důsledku procesu globalizace musíme být všichni stejní. Naopak, musíme si zachovat svou identitu, svou kulturní podstatu, mnohotvárnost. Samozřejmě, probíhá proces integrace finanční, informační a tak dále, ale nesmíme ztratit to, co lidé tvořili po celá staletí, tisíciletí. A to se v národě probouzí.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová

Kenneth O’ Keefe v tom má jasno – úplne na rovinu o tom, ako dnes funguje svet

$
0
0
3.1.2016  Hlavné správy
Bývalý mariňák, aktivista Kenneth O’ Keefe v debate stanice Press TV otvorene hovorí o USA ako teroristickom štáte č. 1, ktorý na celom svete mučí, vraždí, zohyzďuje a znásilňuje Na snímke Kenneth O’ Keefe


Pozrite si krátke video, kde Kenneth O’ Keefe veľmi otvorene hovorí o fungovaní dnešnej “demokracie” o vládcoch v pozadí, ktorých nazýva psychopatmi a ktorí ovládajú politické bábky na javisku. Podľa neho psychopati v pozadí sa obávajú, že stále väčšia časť spoločnosti sa prebúdza a začína si uvedomovať, čo sa skutočne deje a ako funguje systém. Kenneth tiež hovorí o vybudovaní veľkého Izraela a o vyzbrojovaní teroristov priamo vládou USA a o ďalších zaujímavých veciach.

Video si môžete pozrieť tu:

Zprávy z Afghánistánu jsou špatné

$
0
0
Robert Fisk
3.1.2016  Zvědavec

Zprávy z Afghánistánu jsou velmi špatné. Nikdo to však samozřejmě neříká. Prezident Ghani má „vládu národní jednoty“, která „podporuje silné partnerství se Spojenými státy“, jak řekl před dvěma měsíci Barack Obama. Jistě, Kunduzu se zmocnil Taliban – ale pak ho Afghánci dostali zpět (i když bez jedné Američany vybombardované nemocnice, spolu s pacienty a lékaři). 


Jistě, Sangin se zmocnil Taliban– ale nyní afghánská armáda bojuje o jeho znovuzískání. Ale nezemřelo více než sto britských vojáků, aby se Sangin udržel? Jistě, ale američtí vojáci v Iráku zemřeli, aby udrželi Mosul – a Mosul je nyní domovem vůdce ISIS, Abu Bakra al-Baghdadiho. A američtí vojáci v Iráku zemřeli, aby se zmocnili Falluje, pak ji ztratili, a opětovně umírali, aby ji získali zpět – a Fallujah je nyní v rukou ISIS.

Nepřinášíme „špatné zprávy“ z Afghánistánu či Iráku. Je to jako film, opakovaný neustále dokola o každých vánocích. Před pouhými dvěma týdny generál John F. Campbell, americký velitel sil USA a NATO v zemi, připustil, že ISIS se objevil v Afghánistánu. Mohlo by tam být 3.000 či 4.000 či 5.000 mužů ISIS, kteří se nyní pokouší konsolidovat spojení se svoji „mateřskou lodí“ v Iráku a Sýrii; povšimněte si zde hollywoodského jazyka. ISIS chce zřídit svoji předafghánskou „provincii Chorasan“ v afghánské provincii Nangarhar.

Ale Obama nás ujišťuje, že „závazek Ameriky vůči Afghánistánu a jeho lidem“ přetrvává a že afghánské síly „bojují za svoji zemi statečně a houževnatě“ a „nadále drží většinu městských oblastí“. Úspěchy Talibanu byly „předvídatelné“, říká americký prezident, ale téměř 10.000 vojáků v Afghánistánu zůstane – ačkoliv válka skončila – a před 14 měsíci David Cameron řekl vlastním maníkům, že jejich úspěchy v Afghánistánu „budou žít navždy“. Již to neplatí.

Jak řekl náš bývalý náčelník generálního štábu, generál Dannatt, minulý týden, „není překvapen“ pádem Sangin. Vůbec ne. Nakonec „vždy jsme věděli, že situace bude po našem opuštění Sangin obtížná. Opustili jsme Afghánistán v situaci, kdy vládli Afghánci a budoucnost byla v jejich rukou. Není velkým překvapením, že Taliban pokračoval v tlaku v jižním Afghánistánu, je to srdce jejich domova.“

Muži ISIS nyní v tisícových počtech bojují v zemi, kterou jsme přišli „osvobodit“ před 14 lety, což má daleko k tomu, že tisíce Talibanců jsou „zatlačovány“ do „středu“ kolem Sangin (tolik co se týká Cameronových „úspěchů žijících na věky“). A přesto Obama říká Američanům, že ve zkorumpované afghánské vládě mají USA „skutečného partnera“, „stabilního a oddaného spojence“, aby se zabránilo „budoucím hrozbám“.

Bylo to v r. 1940, kdy se němečtí vojáci hrnuli do Francie – což byl poněkud nebezpečnější dav, než o kterém řeční nyní naprosto stejným způsobem Cameron – takže se Churchill rozhodl říct Britům pravdu. „Zprávy z Francie jsou velmi špatné…,“ začal. A britští vojáci, po tisících, umírali, aby zabránili invazi. Jejich „úspěchem“ nebylo vítězství, ale Dunkirk.

Přesto nám není dovoleno použít ohledně Afghánistánu tentýž výraz – „velmi špatné“. Ne, Cameron musel mluvit o „úspěchu“ a nyní matka strašně zraněného vojáka mluví o svém „zoufalém pocitu zmaru“. Pro generála Dannatta je nyní budoucnost na těch chlápcích z afghánské armády. Nic se neděje; vždy jsme věděli, že Taliban bude bojovat.

Stačí si jen přečíst zprávy afghánských novinářů z této země, abyste věděli, že dokonce i staré churchillovské „velmi špatné“ je nyní dosti optimistickým. Vezměte si případ šíitského muslima Hazara Afghanse, který byl letos vytažen z autobusu na cestě do Kábulu. Hoši z ISIS zastavili autobus, unesli 30 šíitů a chtěli je vyměnit za vězněné rodinné příslušníky – Uzbeky, zdá se – kteří byli v rukou afgánské vlády. Zajatci byli vystaveni obvyklému zacházení ze strany ISIS: nejméně jednomu byla uříznuta hlava, byli několik dnů biti, objevilo se více videí se šíity se sebevražednými pásy. Teprve po devíti měsících byli osvobozeni, po ozbrojeném útoku Talibanu na jejich věznitele z ISIS. Ano, ze zlých hochů se náhle stali hodní, ze stejných zlých hochů, kteří se zmocnili Sangin, ale kteří nyní bojují s ještě odpornějšími zlými hochy. Pokud by to nebylo tragické, mohla by to být fraška.


A jako správné měřítko si vezměte nedávný místní příběh v Afghánistánu o nebohém Qais Rahmani, který, spolu se svoji rodinou a čtyřměsíčním dítětem, se v rámci uprchlické armády vydal do Evropy a v Turecku se nalodil na loď do Řecka, která se téměř okamžitě potopila. Dítě zemřelo v Qaisově náručí. Jen další Alan Kurdin, můžete říct, ale to, co Afghánce zarazilo, bylo, že Qais byl velmi známy televizní hlasatel a jeho žena a rodina měli univerzitní vzdělání. Rohmainovi nebyli z chudých mas. Byla to střední třída, stejní lidé, kteří by měli chtít zůstat a budovat nový Afghánistán a pracovat pro svoji vládu, která – a cituji opět – „pracuje na boji s korupcí, posílení institucí a dodržování vlády zákona“.

Takže poodstupte a podívejte se na text. Taliban skoncoval s nezákonným režimem afghánských bojůvek a měl pod kontrolou v r. 1996 téměř celý Afghánistán. Ale také po 9/11 poskytl útočiště Al-Kajdě. Takže jsme napadli Afghánistán, abychom zničili jak Al-Kajdu, tak divoký misogynní, vražedný a nedemokratický Taliban. Ale Taliban nebyl poražen. A nyní vítězí. A dnes zcela určitě chceme bojovat s ještě divočejším, misoginním a vražedným ISIS. Což je důvod, proč až na konci svého projevu k Američanům Obama řekl, že všichni by měli „tlačit na Taliban… aby vykonal svoji část při prosazování míru, který si Afghánci zaslouží“. Takže odporný Taliban se může opět stát dobrým a statečným Talibanem. Vskutku, zprávy z Afghánistánu musí být velmi špatné.


News From Afghanistan is Bad vyšel 29. prosince 2015 na ICH. Překlad v ceně 364 Kč Zvědavec.

Erdogan nazval hitlerovského Německo jako vzor prezidentského systému vlády

$
0
0

3. 1. 2016    zdroj a zdroj a zdroj-Independent
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan uvedl Německo za vlády Adolfa Hitlera jako příklad unitárního státu s prezidentským systémem vlády. Tak komentoval otázku ústavní reformy v zemi, píše agentura Reuters.


Prezident poznamenal, že Turecko může zavést prezidentskou formu vlády při zachování unitárního stát, informuje Yahoo News. "Ve světě existují příklady takových zemí. Můžeme to vidět v hitlerovském Německu. Existují i ​​další pozdější příklady v jiných zemích", řekl Erdogan.

Vysoce postavený turecký úředník komentoval toto prohlášení a uvedl, že prezidentova slova byla vytržena z kontextu. "Jsou dobré i špatné příklady unitárního státu s prezidentským systémem vlády. Nacistické Německo bylo zřejmě jedním z nejhanebnějších příkladů v historii", řekl.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová

Novoroční projev Angely Merkelové (2016)

$
0
0
3. 1. 2015     (7 minut, české titulky AENews)

Novoroční projev Vladimíra Putina (2016)

$
0
0
3.1. 2016  (s českými titulky)

Britské listy na tom nejsou tak špatně, aby jim nemohlo být ještě hůře.

$
0
0
Jiří Baťa
3. 1. 2015

Nechci být škodolibý, ale z ohlasu občanů, kteří kdysi rádi a se zájmem četli Britské listy, s postupem času a poznáním, že se zaměření a obsah BL výrazně mění k horšímu, od Britských listů se odvrátili. Konkrétně většina z nich soudí, že BL měli ještě úroveň, pokud tam působil „pan“ novinář Štěpán Kotrba. Po jeho odchodu to „prý“ byl totální propad a obrat o 180° k horšímu, tedy z pohledu čtenářů. 


Toto jen konstatuji, hlubší nebo konkrétnější důvody nezmiňuji, abych snad nebyl nařčen z nevhodných, příp. sprostých pomluv a urážek, stejně jako ostrakizování současného vedení BL.

Že nejsem daleko od pravdy toho, co hlásá titulek dokazuje skutečnost, neřku-li zoufalost samotného pana dr. Čulíka, který žadoní, ne-li žebrá o přízeň a čtenost BL. Je velmi, velmi ubohé, jak se pan Čulík podbízí a dokonce (falešně) varovně vyzývá občany, aby četli Britské listy: Ve vlastním zájmu, prosíme, rozšiřujte informace Britských listů! Pan Čulík je sice v zoufalé situaci při hodnocení současných názorů a postojů českých občanů na celkovou politiku, ale vždy si umí poradit. Jak sám přiznává, ještě nedávno se média věnovala tématu iracionálního antikomunismu, který nahrazoval jakoukoliv smysluplnou veřejnou debatu o problémech, které bylo nutno řešit. Jenom zapomněl zmínit, že on sám se svými BL jim v tom vydatně sekundoval. Nyní média a politikové objevili iracionální nové, velmi dobře fungující téma, totiž nesmyslný strach z jinakosti a z uprchlíků. To je živá voda na Čulíkův mlýn.

Jeho až neskutečné nadstandardní moralizování, sekundování, drzé poučování, kritizování mu při veškerém úsilí dělá nemalé vrásky na čele. Občané ČR jaksi stále nejsou ochotni dát na jeho alarmující a varovné výzvy, jinými slovy, neakceptují jeho názory o tom, že je médii a politiky (zde má nepochybně na mysli i prezidenta Zemana) iracionálně vyvolávaná hrůza z uprchlíků, které nikdo neviděl a nikdo s žádnými nemluvil (zřejmě se jedná o nějaké fluidum) a nabízí se otázka, kolik jich viděl a s kolika z nich pan Čulík mluvil osobně? Je to prý sdělovacími prostředky manipulativní zneužívání politiky k mocenským a komerčním cílům ( avšak co konkrétního má pan Čulík na mysli, neuvádí). Věc je prý však zároveň velmi vážná, protože není vyloučeno, že v důsledku této vlny xenofobní hysterie bude omezena česká demokracie (ona nějaká existuje?) a mohlo by dojít až k vyloučení České republiky z Evropské unie, případně k jejímu úplnému odsunutí na vedlejší kolej (to by nebyla zas až tak velká katastrofa).

Aby toho špatného, zlého, nemorálního nebylo málo, pan Čulík dodává, že už nyní se volně v ČR široce páchají verbální trestné činy vyvolávání nenávisti vůči komunitám a šíření poplašných zpráv, které české soudy - na rozdíl od jiných zemí - nestíhají. Nemyslím, že to soudy nestíhají, spíše jsou názoru, že o žádné trestné činy, jak tvrdí pan Čulík, v zásadě nejde.

Všestranně učený a vzdělaný, nad všemi ostatními čnějící patriot Čulík poučuje občany České republiky:

- Česká republika stejně jako ostatní státy má podle Ženevských dohod z r. 1951 a podle dalších mezinárodních konvencí, které podepsala, PRÁVNÍ POVINNOST poskytnout útočiště lidem, kteří prchají před válkou a pronásledováním. Pokud to nebude dělat a bude uprchlíky protiprávně věznit, odebírat jim majetek a peníze !

Otázka na pan Čulíka: Chcete snad popřít, že ČR neposkytuje útočiště lidem, kteří prchají před válkou a pronásledováním? (Podotázka: kdo je v jejich zemi opravdu pronásleduje?). Chcete snad tvrdit, že v ČR jsou uprchlíci vězněni, je jim odebírán majetek a peníze? Což to nějakým relevantním způsobem prokázat?

- Uprchlickou krizi lze vyřešit pouze v koordinaci s ostatními zeměmi Evropské unie. Je rozumné se s nimi dohodnout na přijetí kvót.

Otázka na pana Čulíka: Má to snad znamenat, že ČR se nesnaží řešit uprchlickou krizi v koordinaci s ostatními zeměmi EU? Kde je pro ČR dána povinnost přijímat příkazy a diktát EU k přijetí kvót, které vyplývají nikoli z faktického stavu uprchlíků, ale s přebytku, které již nemůže obejmout ve své náruči Matka (Tereza) Merkelová, která neví co s nimi?

- Ze Sýrie odchází celá profesní střední třída. Jsou to lékaři, IT pracovníci, inženýři, učitelé a další vysoce kvalifikovaní jedinci. Tito lidé prchají před vražděním a válkou a je nesmyslné se domnívat, že to jsou násilníci.

Otázka na pana Čulíka: Myslíte, že když k nám ze Sýrie přichází profesní střední třída je z jejich strany morální a etické vůči zbytku jejich méně vzdělaných a méně schopných spoluobčanů, kteří ve velké většině ve své zemi zůstávají, trpí a umírají, protože se na ně nedostali peníze od strýčka Sama?

- Příchod imigrantů vždycky všude vyvolal obrovské hospodářské oživení. Lidé, kteří se vydali přes půl světa a riskují cestou životy svoje i svých dětí, patří (údajně) k těm nejpodnikavějším a nejschopnějším.

Otázka na pana Čulíka: Lze tomu rozumě tak, že uprchlíci, kteří obdrží v ČR azyl nahradí neobsazená místa nabízená pracovními úřady, dostanou zaplaceno lépe než našinec (přece by bylo neetické je odměňovat za mrzkou mzdu, kterou nejsou ochotni akceptovat našinci, že?) A co vzdělávání dospělých i dětí, co jejich kultura, náboženství, zvyklosti, co jejich zdravotní stránka, bydlení atd., atd?

- ČR v minulosti několikrát zvládla bez problémů příliv desetitisíců imigrantů. Dnešní odmítání 1500 osob je pro Českou republiku ponižující.

Otázka pro pana Čulíka: Jsem o dost starší od Vás, ale nepamatuji, že by se kdy do Evropy, potažmo do Česka valily statisícové vlny uprchlíků. Vy jste něco takového v Česku (při svém dlouhodobém žití v Anglii), zažil? Můžete to občanům nějak fakticky připomenout? V minulosti, za zcela jiných společenských a ekonomických podmínek, přicházející uprchlíci přicházeli postupně a plynule, aniž by to snad občan vůbec zaregistroval. Myslíte si, že v dnešní situaci, ve které se nejen Česko, ale celá Evropa nachází, notabene, je-li nám EK nařizováno přijetí kvót, jsou dnes podmínky pro přijetí tisíců uprchlíků stejné? Či ve své lidumilnosti dáváte přednost sociálně ohroženým uprchlíkům-cizincům před svými spoluobčany, kteří mnohdy strádají stejně, ne-li více a na které se finanční prostředky nedostávají, zatím co na cizince budou? Chápu, že Váš vztah k trpícím spoluobčanům je velmi problematický, spíše falešný, než věrohodný, byť k nim obracíte svou „vyčůranou“ pozornost a loajalitu!

Nakonec páně Čulíkův zoufalý výkřik do tmy, alias apel na národ a občany, aby se prý vzmužili a pokusili se tomuto nesmírně nebezpečnému vývoji čelit. Říkejte svým spoluobčanům, ať lidi proboha neblbnou. Rozšiřujte mezi ně informace z Britských listů. Vážení spoluobčané, prosím, čtěte Britské listy, tam je vaše (a naše) spása!
(Pravda je však mnohem prozaičtější, zájem a čtenost BL upadá, chybějí many, many!)

Závěrečná otázka pro pana Čulíka: Muži se mají „vzmužit“, co mají dělat ženy?

Úplně na závěr: Ano, lidé neblbněte, přesto Britský listům (a p. Čulíkovi) nevěřte!

(PS: Mám obavy, že jakkoliv pan Čulík nevěrohodně zmiňuje v ČR volně se široce páchání trestné činnosti, sám se (možná) dopouští tr. činu šíření poplašné zprávy. Nevím, nejsem právník, ale za posouzení to snad stojí, či ne?). Zde 

Putin se vyjádřil k NATO. A pořádně překvapil

$
0
0


3.1.2015  CFP 

Ruský prezident Vladimir Putin podepsal ve čtvrtek aktualizovaný bezpečnostní dokument, který označuje rozšiřování Severoatlantické aliance za hrozbu pro zemi. Oznámila to stanice BBC. 

Ve výnosu Strategie národní bezpečnosti se dále uvádí, že nezávislá domácí a zahraniční politika Ruska spustila protiakci ze strany USA a jejich spojenců. Výnos obviňuje tyto země ze snahy o dominanci v globálních záležitostech. Tuto strategii Kreml aktualizuje každých šest let. Její nejnovější verze hovoří o tom, že Rusko posiluje svou armádu "na pozadí nových hrozeb pro národní bezpečnost, které mají složitý a vzájemně propojený charakter".

Nedávné rozmístění sil NATO v okolí ruských státních hranic představuje "porušení norem mezinárodního práva", uvádí se v dokumentu. Ke zhoršení vztahů mezi Moskvou a Západem došlo v roce 2014, kdy vypukl konflikt na Ukrajině. Putin chce, aby Západ uznal právo Ruska nakládat se svými postsovětskými sousedy, jako součástí své zájmové sféry, která nemá propojení na Severoatlantickou alianci nebo jinou Západem ovládanou organizaci, konstatuje BBC.

zdroj


Právník na mučení jmenován novým izraelským soudcem

$
0
0


Richard Silverstein 
3.1.2016

Aby mohla tajná služba Šabak mučit vězně, musí získat souhlas právníka, „právního poradce“ agentury. Tato osoba neschvaluje pouze jednotlivé případy mučení, ale poskytuje právní ospravedlnění mučení v závažnějších případech, které se mohou dostat k Nejvyššímu soudu. Je to John Yoo [Bushův právník na mučení, pozn. překl.] izraelského bezpečnostního aparátu. 


Vyjádřeno terminologií židovské halachy, právní poradce této izraelské agentury se podobá rabínovi, který dohlíží na porážku zvířat, aby se zabezpečilo, že maso bude košer. Nazývá se mašgiah [rituální dohlížitel, pozn. překl.]. Porážení zvířat je stejně jako mučení špinavá práce. Pokud se ale provede v souladu s halachou, mašgiah umožňuje dobrým židům jíst s jistotou, že požívají jídlo, které vyhovuje židovským právním požadavkům. Tento právník je pak mašgiahem tortury.

Tak jako byl Yoo odměněn za svou špinavou práci prestižní pozicí učitele na Boalt Hall (právnické fakultě) Kalifornské univerzity v Berkeley, tak byl nedávno právníkovi Šabaku na mučení udělen soudcovský post. V Izraeli se jméno této osoby nedozvíte, protože její identita je chráněna izraelským národně-bezpečnostním systémem. Zákony, které se týkají agentury Šabak, zakazují zveřejňovat jména jejích zaměstnanců. Já vám zde ale mohu říct, že to je Avi Levy. Jeho jméno se objevilo v tomto seznamu soudcovských kandidátů, o nichž uvažoval výbor, který jmenuje nové soudce.

Jak jsem řekl, média nesmí zveřejnit identitu aktivních a dokonce ani bývalých členů Šin Bet či Mossadu. Takže Levyho jméno nesmí být zveřejněno, dokud neopustí agenturu kvůli soudcovskému stolci (což je veřejný post, a tudíž už neposkytuje ochranu před zveřejněním jména). Domnívám se, že identita mučitelů a jejich pomahačů by měla vyjít na světlo, tak jako plody jejich práce – mučení jako takové. Odhalme to všechno. Čím více uděláme, tím složitější bude pro průměrné Izraelce zavírat nad tím oči a tvářit se, že to neexistuje – nebo, že na tom nezáleží.

Je ironické, že když zpravodajský web Ynet referoval o Levym, nazval ho „nekompromisním mužem práva“, který není nijak politicky předpojatý. Hádám, že mučení je v izraelské společnosti považováno za cosi nestranného.

Měl bych dodat, že mučení je zpravidla ve vrchovatých porcích zaměřeno na palestinské vězně, zatímco z terorismu podezřelých Židů se týká jen minimálně. Ynet ve svém příspěvku naznačuje, že čtyři osadníci, kteří jsou podezřelí z vraždy rodiny Dawabšeových, byli podrobeni „zvláštnímu zacházení“, protože onen výraz v hebrejštině je eufemismus pro hrubé zacházení a/nebo mučení. Levy je tím chlapíkem, který by to schvaloval.

Ve skutečnosti se jedná o další moment, který báječným způsobem lakuje na růžovo mučení (v případě vraždy rodiny Dawabšeových, o němž jsem referoval) tím, že ho transformuje z čehosi špinavého do právně košer podoby:

„L. [Levy] a jeho tým posloužili jako právní most mezi vyšetřovateli Šabaku a vedením úřadu státního zástupce ve snaze dosáhnout smysluplného pokroku ve vyšetřování.“

Je rovněž důležité poznamenat, že rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo teoreticky postaveno mimo zákon mučení všech – z národně-bezpečnostních důvodů držených – vězňů, pokud ovšem nenastane scénář „tikající bomby“. Ačkoli liberální sionisté tak rádi hovoří o izraelském Nejvyšším soudu jako o humanitárním „pokladu“, mučení je nicméně jednou z mnoha oblastí národní bezpečnosti, kde se rozhodnutí tohoto soudu spíše ctí, než dodržují. Jinak řečeno, když IDF či zpravodajské agentury cítí potřebu porušit rozhodnutí Nejvyššího soudu, činí tak beztrestně, čímž zanechávají pověst tohoto soudního tělesa v troskách.

Od žádného Izraelce nikdy neuslyšíte (možná vyjma několika osamělých hlasů na levici), že by kritizoval povýšení tohoto pomahače mučení Šabaku na funkci soudce okresního soudu. Toto povýšení není pouze oceněním těchto osob, ale znamená rovněž dosazení dalšího přátelského soudce, k němuž se pak může tajná policie obrátit, když bude potřebovat nějaký příkaz mlčenlivosti či schválit mučení či dosáhnout příznivého rozhodnutí ve věci, která je pro ni důležitá. Stručně řečeno, podporuje to zájmy národně-bezpečnostního aparátu.

Vrátíme-li se k případu Dawabšeových, i nadále platí soudní příkaz k mlčenlivosti, který brání izraelským médiím zveřejnit jména osadníků, kteří jsou podezřelí z těchto vražd (které jsem na svém blogu uvedl). Někteří odvážní novináři ale hoří nedočkavostí. Jeden reportér NRG (internetové verze listu Maariv) dokonce publikoval snímek obrazovky s mým příspěvkem, který obsahuje jména všech čtyř podezřelých. Vzhledem k tomu, že Šabak disponuje příkazem mlčenlivosti, který to zakazuje, prokázaly tyto noviny i reportér statečnost. Jak napsal jeden můj izraelský přítel: „NRG má koule!“

Tento příběh nakonec bude pravděpodobně pokračovat jako všechny odvážné kousky žurnalistiky, které se staví proti cenzuře a příkazům mlčenlivosti. Proto jsem ho zde poskytl.

Na rozdíl od NRG, který si zaslouží ocenění za odvahu, vyhrává Amos Harel z listu Haaretz 100 bodů za prolhanost za svůj nejnovější sloupek, ve kterém lživě tvrdí následující:

„Mediální vakuum, vzniklé mezi vágními titulky o pokroku dosaženém při vyšetřování židovského teroristického útoku… a mezi obnoveným zájmem, který vyjádřili novináři v případě [vraždy Dawabšeových ve městě] Duma, bylo rovněž zaplněno nepodloženými zprávami, které se šířily na každém možném fóru: od WhatsApp až po zahraniční blogy.

Harelovo nedbalé referování opomíjí to, co bylo zmíněno mnohem jasněji v článku v NRG, k němuž jsem odkazoval, že totiž existovaly nepravdivé zvěsti, že z terorismu podezřelý Hanoch Ganiram je vnukem izraelského ministra Uriho Ariela. Četl jsem to na Facebooku a psalo se o tom i jinde. Nicméně během hodiny jiní Izraelci tuto zprávu korigovali. Ve skutečnosti je Ganiram vnukem židovského osadníka Jicchaka Ganirama, který byl v 80. letech odsouzen za terorismus.

(kráceno)


Zdroj: www.richardsilverstein.com, překlad: Karel Hyka

Islám zbavuje člověka lidskosti

$
0
0
Hana Lukešová
3.1.2016   Rukojmí
( Jak porozumět Mohamedovi a muslimům). Po útocích z 11. září jedna rozrušená Američanka dosvědčila, že její třiadvacetiletý syn ve čtrnbácti letech přestoupil na islám. Prostřednictvím svého imáma (islámského duchovního) se ženil s muslimkou, kterou předtím neviděl a teď se chce i se svým dítětem odstěhovat do Afghánistánu, aby po boku Talibánu zabíjel americké vojáky a stal se „mučedníkem“. Před několika lety matce rovněž oznámil, že jakmile islám ovládne Ameriku, bude vydán příkaz k zabíjení nevěřících, nezaváhá ani na okamžik a uřízne ji hlavu.

Samaira Nazírová, inteligentní a vzdělaná pětadvacetiletá Britka pákistánského původu, byla ubodána. Její třicetiletý bratr a sedmnáctiletý bratranec ji v domě jejích rodičů zasadili třicet ran do hrdla. Zneuctila totiž svou rodinu, zamilovala se do Afghánce z nižší společenské třídy a odmítla nápadníky, kteří na ni čekali v Pákistánu. V dubnu 2005 ji příbuzní zavolali do svého dumu, kde ji přepadli. Soused viděl, jak se Samaira pokouší uniknout, ale její otec ji popadl za vlasy, zatáhl ji zpátky dovnitř a zabouchl dveře. Byl slyšet výkřik: „Už nejsi moje matka!“, což naznačuje, že se na chladnokrevné vraždě podílela i ona. Sousedé slyšeli křik Samaiřiných neteří, které byly přinuceny se na vše dívat. Podle množství krve, o němž dívky ve věku dvou až čtyř let u výslechu vypovídaly, lze usuzovat, že se nacházely v těsné blízkosti. Samaiřina rodina byla vzdělaná a zámožná.

Muhamad Alí al- Ajíd, třiadvacetiletý syn saudského milionáře žijící v Americe, zavolal jednoho srpnového večera roku 2003 svému dávnému židovskému příteli Selloukovi z Maroka a navrhl, aby se sešli. Dali si pár skleniček v baru a někdy o půlnoci odešli do Al-Ajídova bytu. Zde vzal Al-Ajíd nůž a svého přítele ubodal. Skoro mu uřízl hlavu. Jeho spolubydlící řekl policii, že ti dva se před vraždou „nehádali“. Ajídův obhájce uvedl jako důvod této chladnokrevné vraždy „náboženské neshody“.

Mohameed Taherí- azar byl pětadvacetiletý íránský absolvent Univerzity v Severní Karolíně. Jednoho dne v vřezu roku 2006 si pronajal terénní vůz a pomalu s ním dojel do univerzitního kampusu. Tam najednou zrychlil a s úmyslem zabít tolik lidí, kolik jen dokáže najel do vavu studentů. Srazil devět lidí, šest z nich zranil.

Hinduista Sanao Mengwar žijící v Karáčí v Pákistánu utrpěl jednoho listopadového večera roku 2005 silný šok, když se se svou ženou vrátil z práce domů a zjistil, že jejich tří dcery jsou pryč. Po dvou dnech bezvýsledného pátrání se dozvěděli, že jejich dcery byly uneseny a přinuceny ke přestupu na islám. Policie ve spojitosti s činem zadržela tři muslimské mladíky, které soud kvůli jejich nízkému věku později propustil na kauci. Dívky zůstávaly i nadále nezvěstné. „Takové únosy mladých hinduistek jsou normální, děvčata musejí podepsat orazítkované papíry, na nichž stojí, že se z nich staly muslimky“, říká Ladží, hinduista bydlící v Karáčí. „Místní hinduisté jsou příliš zastrašeni, než aby dali průchod svému hněvu – bojí se pronásledování“, dodává.

Podobný osud potkává mnoho hinduistických dívek, jsou uneseny a donuceny přestoupit na islám a provdat se za muslima. Jejich rodičům je pak znemožněno se s nimi vídat nebo s nimi mluvit „Jak by mohla muslimská dívka žít a udržovat kontakt s kaafíry (bezvěrci)?“ poznamenává Maulví Azíz duchovní zastupující muslimské únosce v dalším takovém případu, který se dostal k soudu. Když hinduistka konvertuje k islámu, stovky muslimů vyrazí do ulic a skandují náboženské slogany. Úřady jsou k pláči rodičů hluché. Nešťastným dívkám se pak vyhrožuje, že pokud od islámu odejdou, budou popraveny jako odpadlice. Právníci se mnohdy ze strachu z reakce extremistů bojí těchto případů ujímat. S

V říjnu 2005 proházely kakaovou plantáží poblíž indonéského města Poso tři dívky. Děvčata, která chodila do soukromé křesťanské školy, byla napadena a sťata skupinou muslimů. Policie uvedla, že jejich hlavy se nacházely kus od těl a jedna že ležela před dveřmi kostela. Na provincii střední Sulawesi se zaměřili militantní muslimové, kteří z ní chtějí udělat základ budoucího islámského státu. Mezi léty 2001 a 2002 zde útočili na křesťany. Boj sem přilákal islámské militanty z celé Indonésie a měl za následek smrt více než tisíce křesťanů.

8. června 2010 se v novinách Pravda objevila zpráva, že v krymském městě Dněprovska ubodal muž pětiletého ukrajinského chlapce. Malý Viktor Šemjakin si hrál s kamarády na pískovišti, když k němu přišel cizí muž, ukázal na strom a řekl: „Koukej, ptáček“. Jakmile dítě zvedlo hlavu, vrazil mu šílenec do krku nůž. Mezi malými dětmi, které tento otřesný útok viděly, se nacházela i Vikrorova tříletá sestra a její pětiletá kamarádka. Matka oběti je slyšela křičet, vyběhla před dům a našla své dítě ležet v tratolišti krve. Sedmadvacetiletý vrah Server Ibragimov byl zadržen o tři hodiny později v domě svých rodičů, kde se schovával na půdě. Ke zločinu se přiznal a policii řekl, že ubodat Viktora mu přikázal Bůh. „Když toho chlapce zabil, křičel Alláhu akbar“, řekl novinám šokovaný občan. „Porazil to dítě jako kozu“.

Dvaačtyřicetiletý chemik z Gloucesteru v Británii Sahnún DaifAlláh způsobil škodu ve výši 700 000 liber, když v květnu roku 2008 se pustil do džihádu a postříkal směsí vlastní moči a výkalů jídlo ve dvou supermarketech a v restauraci a dětské knihy v knihkupectví. Když ho dopadla policie, nebránil se a jen řekl: „Vy děláte svou práci, já zase tu svou“.


Ten samý rok v únoru dostali dva muslimští obchodníci, pětadvacetiletý Saíd Hasmí a třiadvacetiletý Jan Jadgari, pokutu ve výši 1500 liber za to, že prodali čokoládový dort postříkaný lídskými výkaly. Zhrozený zákazník páchnoucí dort pozřel, ale všiml si, že chutná a voní „poněkud zvláštně“ a poslal ho na rozbor. Analytici brzy zjistili, že sladká poleva dortu je pokryta exkrementy. Dvojice se k činu přiznala.

Muriel Degauqueová byla osmatřicetiletá Belgičanka. Její sousedka, jež ji znala odmala vyprávěla, že v dětství to byla „úplně normální“ malá holčička, která ráda sáňkovala. Vzala si muslima a přestoupila na islám. Později s manželem odjela do Sýrie a odtud do Iráku, kde se 9. listopadu 2005 odpálila před iráckou policejní hlídkou. Pět policistů zemřelo na místě a šestý muž zákona a čtyři civilisté utrpěli vážná zranění.

Oskar Krejčí: Rok 2016 – nejistota a falešní proroci

$
0
0
3.1.2016   První zprávy
Propočty naznačují, že k obnovení strategické rovnováhy mezi Ruskem a USA došlo v druhé polovině roku 2014 – a tento stav bude i letos zachován. Válku proti Rusku nelze vyhrát...

 Snad každá renomovaná tisková agentura přinesla předpověď, jak bude právě započatý rok vypadat. Jak se pozná dobrá prognóza?

Opírá se o věcnou analýzu a budoucnost vidí v alternativních hypotézách.

 A čím začíná to, co jste nazval „věcnou analýzou“?

Charakteristikou tendencí změny. Tento geopolitický cyklus, který začal porážkou Sovětského svazu ve studené válce, byl ve znamení hegemonie USA. Spojené státy se staly nejmocnější, vpravdě jedinou supervelmocí – měly nejsilnější armádu rozesetou po celém světě, největší ekonomiku s nejdůležitějšími ohnisky inovací, byly pramenem sociálních idejí zdůvodňujících povahu vnitrostátních režimů i globalizace. A to vše je po čtvrt století zpochybněno. A účtovat se bude mimo jiné v prvním týdnu listopadu, kdy budou v USA prezidentské volby.

 Podle čeho se podle vás budou občané Spojených států rozhodovat?

Především podle mediálního obrazu sociální perspektivy středních vrstev, tedy skupin, které v USA tvoří jádro aktivních voličů. Volební rok, kdy již nemůže kandidovat úřadující prezident, bývá nervózní. Prezidenta už téměř nikdo neposlouchá a je patrná snaha hodit na něho všechny faktické i zdánlivé problémy. Jasnější bude vše po primárních volbách; takzvané super úterý, které uzavírá primárky, je tentokrát naplánováno na 1. března. Nominační sjezdy připravují demokraté i republikáni na červenec, před olympijské hry v Riu. Pak budou jasní nejen hlavní kandidáti, ale i jejich týmy a programy. A bude možné lépe prognózovat vývoj.

 Rozumím-li vám dobře, nepředpokládáte, že by zahraniční politika hrála rozhodující roli při rozhodování amerických voličů.

Voliči v USA – to jsou především hedonisticky orientované střední vrstvy, pro něž je košile mnohem bližší než kabát. Ovšem karty, s nimiž mohou hrát prezidentští kandidáti, budou i mezinárodněpolitické: v říjnu, tedy měsíc před volbami, si připomeneme 15. výročí intervence USA a jejich spojenců v Afghánistánu. Pak navázala intervence v Iráku. Tedy začátek nejdelší války v amerických dějinách…

 Američtí vojáci se ale stáhli, válka USA v Iráku oficiálně skončila v prosinci roku 2014.

To pleteme dvě věci. Zahraniční politika USA na Blízkém východě prochází krizí. Není jasné, zda hledá novou vojenskou strategii, nebo se prostě vrací k politice udržovaní stavu a přestává s internacionalistickou politikou směřující ke změně režimů a hranic. Tato neurčitost bude přetrvávat i v letošním roce.

S tím souvisejí i nejasné otázky přímé vojenské účasti americké armády. Za všemi slavnostními prohlášeními o stahování pravidelných vojsk zůstává skryt fakt, že v polovině roku 2015 sice v Afghánistánu sloužilo něco přes 9 tisíc amerických vojáků, ale 29 tisíc tzv. kontraktorů – žoldnéřů placených Ministerstvem obrany USA. V Iráku to loňského září byl poměr 3,6 tisíc vojáků ku 1,3 tisíci kontraktorů. Za léta 2007–2014 stáli tito kontraktoři americké poplatníky přibližně 215,2 miliard dolarů. Alespoň podle prosincové zprávy výzkumného centra Kongresu USA.

Vysoké náklady na válku na Blízkém východě jistě tvoří důležitou část pozadí hledání nové strategie Washingtonu. Na začátku rozhovoru jsme hovořili o ekonomické převaze jako důležitém předpokladu výkonu role hegemona. Ztrácejí podle vás Spojené státy tuto převahu?


Především je tu hospodářství Číny, které svojí dynamikou, zahraničním ochodem a disponibilními financemi ovlivňuje globální ekonomiku obdobně jako ta americká.

Ale naplnily se předpovědi o zpomalení růstu čínské ekonomiky. Přiznává to ostatně i Peking.

To je pravda. Necelé tři měsíce starý propočet Mezinárodního měnového fondu uvádí, že v rekordním roce 2007 byl růst čínského hrubého domácího produktu 14,2 %, loni by to mělo být 6,8 % a letos 6,3 %. Jenže – to počítáme procenta z odlišných základů. A uniká nám globální kontext. Podívejme se například na podíl americké a čínské ekonomiky na světovém domácím produktu z hlediska parity kupní síly. V roce 2000 byl tento podíl USA 20,9 %, zatímco čínský pouze 7,5 %. Loňský podíl Spojených států činil 15,9 % globálního hrubého produktu a čínský 17,2 %. Čínský byl větší.

 Jsou tato čísla přesná?

Jistěže ne. Obsahují ale důležitou informaci o tendenci – dlouhodobě podíl USA na světovém domácím produktu klesá a čínský roste. Není důležité, zda onen čínský předehnal americký před dvěma lety či se tak stane za rok. Podstatné je, že i v nastupujícím roce Opice, ale i v dalším období, bude zachován trend amerického poklesu a čínského růstu.

Oskar Krejčí: Nástup Číny může zastavit jen válka

 Ekonomika je sice zásadní, ale pořád trvá hegemonie USA ve vojenské oblasti.

Vojenský rozpočet USA je dramaticky nejvyšší. Návrh pro fiskální rok 2016 počítá s 534,3 miliardami dolarů pro Ministerstvo obrany…

 Což představuje nárůst.

Ano, po několika letech mírného poklesu a stagnace znovu začíná růst, a to o 7,7 %. A to k celkovým vojenským výdajům musíte k rozpočtu Ministerstva obrany připočítat 50,9 miliard na zahraniční operace, ale i 13,6 miliardy pro Ministerstvo energetiky na programy týkající se jaderných zbraní a podobně. Přidáte-li další bezpečnostní program a výdaje pro veterány, dostanete se k 800 miliardám. Armáda USA je jako jediná rozmístěná po celé planetě. Nejrůznějšími pakty a bilaterálními smlouvami stále obkličuje jádro Eurasie – jenom v Evropě to bylo loni 65,4 tisíc vojáků, ve východní Asii 79,8 tisíc a na Blízkém východě více než 5 tisíc. Spojené státy mají největší flotilu čítající 304 válečných lodí, z toho 11 letadlových. A mohou proto plánovat synchronizovaný globální konvenční úder.

Jenže ztratily převahu ve strategických zbraních. A letos ji rozhodně neobnoví.

Myslíte vůči Rusku? Mluvili jsme o tom spolu nedávno.

Ano. Vláda Borise Jelcina uzavírala s USA asymetrické dohody. Rusko odprodalo do Spojených států své zásoby vysoce obohaceného uranu užívaného k výrobě jaderných zbraní, zastavilo modernizaci jaderných sil, což vedlo například k tomu, že 70 % strategických raket bylo za hranicí morální zastaralosti, smlouvy o omezení strategických zbraní směřovaly především k oslabení Ruska – k likvidaci těžkých mezikontinentálních balistických raket, které tvořily jádro sovětského odstrašujícího potenciálu.

Zlom nastal kolem roku 2007 v reakci na budování globální Národní protiraketové obrany USA a rozšiřování NATO. Tehdy Rusko vypustilo několik družic systému rychlého varování, obnovilo dálkové lety strategických bombardérů i jejich modernizaci a začalo zavádět nové pozemní i námořní rakety a střely s plochou dráhou letu. Propočty některých autorů naznačují, že k obnovení strategické rovnováhy mezi Ruskem a USA došlo v druhé polovině roku 2014 – a tento stav bude i letos zachován. Válku proti Rusku nelze vyhrát.

 Vše ale naznačuje, že Ruská ekonomika prochází krizí.

Máte pravdu, mocnost s churavějící ekonomikou je protimluv. Přesněji řečeno, dočasný jev. Buď se její ekonomika uzdraví, nebo – jako svého času Sovětský svaz – přestane mocností být. Rusko zasáhly dva údery: sankce a pokles ceny ropy. Platí za divokou privatizaci, pomalou modernizaci výroby a přílišné váhání při přesunu důrazu na východní trhy, především na Čínu. Projektů je mnoho, výsledků málo. I když by se dalo říci, že ony dva zásahy, propad ceny ropy a sankce, přišly právě v okamžiku, kdy se změny začaly projevovat. Například letecký průmysl a stavba lodí vykazují i nyní meziroční růst o 13 %. To jsou ale státem vytvořené holdingy, které překonají katastrofy privatizace. Když se vrátíme k tabulkám Mezinárodního měnového fondu, hrubý domácí produkt Ruska poklesl loni přibližně o 3,8 % a v tomto roce se ještě předpokládá pokles o 0,6 %. Mimochodem, i proto je nasycenost ruské armády moderními konvenčními zbraněmi na úrovni 47 %. Je tedy nižší než u armád NATO.

Celkově ale ekonomická krize nikterak neovlivnila politickou stabilitu v Rusku a jeho novou mnohovektorovou zahraniční politiku. Právě na ruské zahraniční politice lze prokázat pravdivost dvou učebnicových pouček, které působí proti sobě. Růst síly Ruska neznamená jen osamostatňování jeho politiky, ale i uznání ruských zájmů jinými mocnostmi. Až ruské bombardování v Sýrii otevřelo prostor pro diplomatické jednání respektující návrhy Damašku a Moskvy. Z druhé strany samostatnost Ruska vyvolává nedůvěru a žárlivost, zvláště u těch, kdo si přejí udržení hegemonie USA. Hegemonie totiž nezná partnery, jen vazaly.

PZ: Stejně ale většina našich lidí ráda vymění čínskou dynamiku a ruskou politickou stabilitu za americký způsob života.

Nejsem si jist, že by průměrnému Středoevropanovi vyhovoval americký individualismus. Životní úroveň průměrného Američana má i druhou stranu mince. Pro ilustraci uvedu dva příklady. Podle Mezinárodního centra pro studium věznic, sídlícího v Londýně, bylo v polovině loňského roku v USA 2,2 milionů vězňů – o 559 tisíc více než v Číně, která má čtyřikrát více obyvatel. Bylo to 698 vězňů na sto tisíc obyvatel Spojných států, zatímco v Česku 195 a na Slovensku to bylo 184 vězňů na sto tisíc obyvatel.

 A druhý příklad rozdílu?

Podle projektu Mapování policejního násilí zastřelila policie v USA loni do poloviny prosince 1152 lidí. Přitom černoch měl třikrát větší pravděpodobnost, že bude zastřelen než běloch. Nemyslím, že toto je kvalita života, o níž většina Čechů a Slováků sní. Musíme být svoji, ne slepě napodobovat Velkého bratra.

 Někteří autoři ze zámoří mluví o tom, že letos začne rusko-turecká válka. Pokládáte to za reálné?

Nebezpečných ohnisek je ve světě několik. Ve dvou se ale teď počátkem roku nebezpečně kříží zájmy mocností. Tím prvním zůstává Blízký východ, kde podle analytiků, které zmiňujete, Turecko představuje už dlouho potenciál revizionismu – změn hranic, mocenské struktury, náboženských i národnostních konfliktních linií. Letošek začíná ve znamení dvou skrytých neznámých kolem Ankary. Tou první je otázka, zda se podaří Turkům dohodnout sunitskou alianci s některými Araby, především s Rijádem. Tedy spojenectví proti Íránu plus současné irácké a syrské vládě. Druhou otázkou je, zda turecký revizionismus pronikne na Kavkaz, do Střední Asie, a hlavně do Ruska, kde turko-jazyčné obyvatelstvo tvoří největší menšinu. Což by mohla být vedle východní Ukrajiny druhá krvavá protiruská fronta.

 Mluvil jste o dvou nejnebezpečnějších ohniscích ve světě. Které je to druhé?

Opět se vracíme ke geopolitickému extrémismu, jenž je vlastní některým americkým analytikům. Podle nich je tím druhým ohniskem Jihočínské moře…

 Vy na jedné straně odmítáte to, co nazýváte „geopolitickým extremismem“ – a na druhé straně berete vážně závěry zastánců tohoto přístupu. Není v tom rozpor?

Mluvíme především o Stratforu. Jde o pracoviště plné velmi schopných zpravodajských analytiků, kteří umějí přesně formulovat a jejichž rozbory mají akční závěry. To platí především o zakladateli Stratforu, Georgi Friedmanovi. Tito analytici jsou oddáni teoreticko-metodologickým principům klasické geopolitiky – pro ně je válka samozřejmostí. A teď nastává problém: většina politiků mezinárodním vztahům nerozumí. Proto hledají autoritu, za niž by se mohli schovat. A pak svými rozhodnutími realizují vize těchto autorit – a z nebezpečných geopolitických nesmyslů se stává realita. Inu, jak praví Matouš, „povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé“. To platí i o konfliktu v Jihočínském moři, kde si Spojené státy hrají na nezávislého arbitra. Jenže se tu opět dostávají do pohybu podvědomé předsudky – nelze přece zapomínat, že právě před sto lety přestaly být Filipíny klasickou kolonií USA a získaly od Washingtonu částečnou autonomii. Angažovanost USA ani v této oblasti není projevem nevinnosti, jsou za ní miliony mrtvých.

Rok 2016 opravdu nebude jednoduchý. Jeho podoba dnes existuje ve variantách, z nichž některé jsou vskutku nebezpečné. Nic ale není předem dáno.  
Rozhovor vedl Jiří Kouda,První zprávy  


Zdá se, že Francouzi mají jasno! Toho troubu Hollanda už nechtějí ani vidět!

$
0
0
3.1.2016  Instory
Francouzi mají jasno. Za příštího francouzského prezidenta nechtějí ani současnou hlavu státu, socialistu Françoise Hollanda, ani jeho předchůdce konzervativce Nicolase Sarkozyho. Dokazuje to nejnovější průzkum, který proběhl 23. a 24. prosince. Až 74 procent respondentů se v průzkumu pro francouzské noviny Le Parisien vyslovilo proti oběma politikům, jejichž kandidaturu by podpořilo jen 24 procent dotázaných.

Nejraději by francouzští občané viděli jako možného uchazeče o post hlavy státu ve volbách v roce 2017 bývalého konzervativního premiéra Alaina Juppéna, jehož kandidaturu podpořilo 56 procent respondentů. Za šéfku krajně pravicového Národní fronty (FN) Marine Le Penovou se vyslovilo 37 procent dotázaných.
Že by Francouzi konečně dostávali rozum? V každém případě nemohou vcelku nic zkazit. Ať to totiž bude ten nebo onen, každý bude lepší než současná hlava státu François Holland, který je spolu se svojí německou kolegyní Angelou Merkelovou, z velké části odpovědný za současnou migrační krizi a neutěšený stav, ve kterém se nyní nacházíme, kdy zástupy uprchlíků ohrožují celou Evropu! ⋆

Agent CIA přiznal vinu: Na rozdělení Jugoslávie nám dali miliony!

$
0
0
3.1.2016   New World Order Opposition
„Lidé, kteří podněcovali válku, pak nadiktovali podmínky míru. Jsou to stejní lidé, kterým dnes patří společnosti, které mají práva na užívání různých nerostných a jiných surovin!“Rakouský nezávislý časopis Info-Direkt zveřejnil překlad rozhovoru s bývalým agentem CIA Robertem Baerem, který proběhl v Quebecu (Kanada) a byl nejdřív publikován na srbské internetové platformě Web-Tribune. Robert Baer je v současné době investigativní novinář a spisovatel.

 Nedávno oznámil vydání své nové knihy „Tajemství Bílého domu“ („Secrets of the White House“). V letech 1991-1994 Baer pracoval jako vysoký agent CIA v Jugoslávii; jeho další mise vedly na Blízký východ. Vytvořil několik dokumentů pro National Geographic a obvinil Bushovu vládu, že na Středním východě vede války jen kvůli ropě.

Kde a kdy byla vaše první práce v Jugoslávii?

Přiletěl jsem vrtulníkem spolu se třemi dalšími agenty CIA. Přistáli jsme 12. ledna 1991 v Sarajevu. Naším úkolem bylo dohlížet na údajné teroristy srbské národnosti, o kterých jsme tušili, že v Sarajevu spáchají atentáty.

Kdo byli tito údajní teroristé, a proč se předpokládalo, že spáchají atentáty?

Dali nám informace o skupině zvané „Vrhovna Srbija“ („Svrchované Srbsko“) spolu s podrobnými plány, jak má být série bombových útoků provedena u nejvýznamnějších budov v Sarajevu. To mělo Bosnu odstrašit, aby neopustila jugoslávskou federaci.

Existovala někdy tato skupina a co přesně jste v Sarajevu pod velením CIA vůbec dělali?

Tato skupina nikdy neexistovala! Naši nadřízení nám lhali. Naším úkolem bylo šířit paniku mezi politiky v Bosně a vštípit jim myšlenku, že atentáty přijdou ze srbské strany. Ze začátku jsme takovému příběhu uvěřili, ale po určité době jsme se začali ptát sami sebe, proč bychom tuto hysterii měli šířit, když taková skupina očividně neexistovala.

Jak a kdy vaše operace skončila a pod jakým kódovým označením probíhala?

Pro mě to všechno skončilo po pouhých dvou týdnech, protože jsem dostal nový úkol ve Slovinsku. Operace v Bosně trvala měsíc a nesla jméno „Istina“ („Pravda“), ačkoliv to bylo všechno jiné než „pravda“!

Co jste dělal ve Slovinsku?

Dostal jsem instrukce o tom, že Slovinsko je také připraveno na nezávislost. Dostali jsme peníze, několik milionů dolarů pro různé nevládní organizace, opoziční strany a pro „financování“ různých politiků. Tímto způsobem se měla vyvolat a zorganizovat nenávist a odpor.

Co si o této propagandě CIA myslíte vy a jak o ní přemýšleli vaši kolegové?
Samozřejmě se nikdo neodváží otevřeně jít proti operaci CIA především proto, že jsme byli všichni nervózní a náchylní k paranoie! Existovali určití agenti CIA a dokonce i vyšší důstojníci, kteří prostě zmizeli, protože se odmítli podílet na propagandě proti Srbsku v Jugoslávii. Osobně jsem byl šokován dávkou lží, které naše agentury a politici šíří. Mnoho agentů CIA bylo touto propagandou vedeno, aniž by tušili, co dělají. Každý znal jen zlomek příběhu. Ti, kteří vyfabulovali celý příběh a znali skutečné pozadí, to byli naši politici.

Takže to bylo jen propaganda proti Srbům?

Ano i ne. Cílem propagandy bylo jugoslávské republiky od sebe oddělit tak, že odpadnou od mateřské země a stanou se svébytné. Potřebovali jsme pouze obětního beránka, který měl být za vše obviněn, včetně války a násilí. Pro tuto roli bylo vybráno Srbsko, protože v některých ohledech bylo jádrem státu (a pozdějším nástupcem) Jugoslávie.

Můžete jmenovat politiky v bývalé Jugoslávii, kteří byli placeni ze CIA?

Samozřejmě, i když to je citlivá otázka. Na výplatní listině CIA byl Stipe Mesić, Franjo Tuđman, Alija Izetbegović, dále mnoho poradců a členů vlády Jugoslávie; potom srbští generálové, novináři, dokonce i některé vojenské jednotky. Radovan Karadžić byl také po určitou dobu na výplatní listině. Další spolupráci ale odmítnul po té, kdy se dozvěděl, že má být obětován a obviněn za válečné zločiny spáchané v Bosně. Vše bylo zinscenováno vládou USA.

Zmínil jste se, že také média byla kontrolována a podplacena. Jak se to přesně stalo?

Pokud je známo, někteří agenti CIA byli zodpovědní za psaní oficiálních prohlášení, které hlasatelé zpráv předčítali v televizi. Nicméně, moderátoři zpravodajství o tom neměli ani ponětí, protože dostávali zprávy od svého šéfa, který je zase dostal od jednoho člověka ze CIA. Všichni ale měli stejný úkol. Zasít nenávist, šířit nacionalismus a prohloubit rozpory mezi národy.

Všichni jsme slyšeli o tragédii v Srebrenici. Co o tom můžete říci?
Takže v roce 1992 jsem byl opět zpátky v Bosně. Náš úkol byl ale tentokrát výcvik vojenských jednotek, které měly vystoupit ve jménu nového státu Bosna, který právě vyhlásil svou nezávislost. Srebrenica je nafouknutý příběh, se kterým bohužel manipulovalo mnoho lidí. Počet bosensko-muslimských obětí je stejně vysoký, jako počet zabitých Srbů a příslušníků ostatních národností. Ve Srebrenici se ale jedná o politický marketing. Můj šéf, bývalý americký senátor opakovaně zdůrazňoval, že v Bosně se má jednat o větší klamavou kampaň. Měsíc před genocidou ve Srebrenici mi řekl, že toto město bude na předních stránkách novin po celém světě a že bychom o tom měli informovat média. Když jsem se zeptal proč, řekl: „To uvidíš sám“. Nová bosenská armáda na příkaz musela zaútočit na civilní obyvatelstvo a jejich domovy. Jednalo se o obyvatele Srebrenice. Zároveň zaútočili na Srby na druhé straně. Pravděpodobně jim za to někdo zaplatil, aby tu věc vyvolali!

Kdo je tedy vinen za genocidu v Srebrenici?


Vina leží rovnoměrně rozdělená mezi Bosňany, Srby a… Američany! V té době však propaganda veškerou vinu přičítala Srbům. Mnoho z obětí, které byly pohřbeny údajně jako muslimové, byli ve skutečnosti Srbové a příslušníci mnoha dalších národností. Před několika lety mi můj přítel a bývalý agent CIA, který nyní pracuje v MMF, řekl, že Srebrenica byl produkt spikleneckých dohod mezi vládou USA a politiky v Bosně. Město Srebrenica bylo obětováno, aby Spojeným státům dalo motiv, a mohli tak napadnout Srby za jejich údajné válečné zločiny.

Proč myslíte, že se Jugoslávie nakonec rozpadla a proč to americká vláda chtěla?

Takové souvislosti jsou nyní zcela jasné. Lidé, kteří podněcovali válku, pak nadiktovali podmínky míru. Jsou to stejní lidé, kterým dnes patří společnosti, které mají práva na užívání různých nerostných a jiných surovin! Jednoduše jsme z vás udělali otroky, nyní máte možnost pracovat skoro zadarmo a suroviny půjdou do Německa a do Ameriky … tam sedí vítěz! Produkty, které původně pochází z práce vlastních rukou, jste nuceni nakupovat a importovat. A pokud nemáte peníze, pak si je musíte půjčit. Takže takový příběh byl spuštěn na celém Balkáně!

Jako agent CIA jste nikdy nebyl v Kosovu, ale věděli jste o tom, že tam Amerika také vyvíjela tlak?

Samozřejmě! Kosovo bylo v hledáčku cíleně ze dvou důvodů. Za prvé proto, že má cenné nerostné a ostatní suroviny a jednak jako vojenská základna NATO! V srdci Evropy je to největší vojenská základna NATO.

Máte nějaký vzkaz pro lidi v bývalé Jugoslávii?

Zapomeňte na minulost, protože byla zinscenována a je falešná. Pouze vás manipulovali, aby dosáhli toho, co chtěli. Následkem toho ale nesmíte vůči sobě i nadále pociťovat nenávist! Musíte ukázat, že to nemůžete ignorovat a uvědomit si, kdo je v této situaci skutečným viníkem! Rád bych se upřímně omluvil. To je také důvod, proč tak dlouhou dobu pátrám a píšu knihy, které se zabývají zveřejňováním tajemství CIA a Bílého domu.

Západ selhává, EU se nestará, lidé mohou udělat jedinou věc, varuje analytik Robejšek

$
0
0
Petr Robejšek
 3.1.2016  Eurozprávy
V roce 2015 jsme mohli detailně sledovat, že evropské elity reagují na migrační vlnu stylem, který odpovídá jejich vládnutí. Tvrdí to analytik Petr Robejšek s tím, že státy EU se podporují v neochotě a neschopnosti přijímat a prosazovat účinná opatření a raději zatěžují své vlastní občany.

V krizích se podle odborníka opakuje vzorec chování, který má tři typické vlastnosti. Ve většině případů porušují vlády svá vlastní pravidla a dohody, nevolí nejpřímější a nejúčelnější cestu a jsou-li zaskočeny nutností jednat rychle a rozhodně, uhýbají před nepohodlnými zákroky směrem, kde tuší nejmenší odpor.

V posledních letech to podle Robejška znamenalo, že vlády západních zemí ustupovaly hrabivým manažerům, spojencům nedodržujícím smlouvy (i násilnickým potentátům převážně na úkor zájmů svých občanů. "V bankovní krizi to politické elity zdůvodnily (údajně) chybějícími alternativami, v eurokrizi nutností bránit (prý jinak nevyhnutelnému) zániku EU a v migrační krizi (a priori všemu nadřazenými) morálními ohledy," uvedl na svém blogu na Aktuálně.cz s tím, že ve všech třech případech dostali jejich občané, kteří jsou nejslabšími aktéry proto, že dodržují pravidla, nevydírají a nepoužívají násilí, „za odměnu" ještě větší zátěž.

"V migrační krizi evropské elity velmi dlouho negovaly nepřehlédnutelné příznaky nadcházející migrační vlny. Nedonutily Řecko, Itálii ani další země, aby plnily smluvní závazky, nedokázaly včas použít násilí vůči pašerákům lidí a nakonec se samy vmanévrovaly do vydíratelné pozice vůči severoafrickým státům a Turecku. V důsledku toho se v Evropě skokově zvyšuje počet vyznavačů náboženství, které má velké obtíže nejen tolerovat jiná vyznání, ale dokonce i jakýkoliv jiný způsob života," varuje.

Občanům podle něj evropské elity namlouvají, že mají morální povinnost dělit se o výsledky evropského civilizačního projektu a že lidé z méně úspěšných společenských systémů mají nárok vyzvednout si v Evropě, co jim chybí, a že na pobyt v EU má právo každý, v jehož zemi se válčí. Ve skutečnosti ale prý vlády jen zakrývají své vlastní selhání a vyžadují od občanů, aby neslináklady toho, že ony samy nedokáží řešit problémy účelně.

"Není proto divu, že v Evropě roste počet lidí, kteří mají dojem, že se vláda o jejich zájmy buď nestará vůbec, nebo nedělá dost. Důsledkem je zpochybnění společenské smlouvy, která znamená, že bude-li vláda bránit zájmy občanů, budou oni snášet její mocenskou pozici. Vlády neplní svůj díl společenské smlouvy, totiž chránit vlastní občany a za tímto účelem kontrolovat a případné odmítat ty, kteří nesplňuji předpoklady pro vstup do země. Svůj mocenský monopol jsou evropské demokracie schopny uplatňovat pouze proti těm, kteří se stejně nebraní a chovají se disciplinovaně, tedy vůči svým vlastním občanům. Považuji to za příznak rozpadu politického systému," uvedl.

Podle Robejška pomalu roste potenciál nespokojenosti jak se současnou mocenskou garniturou, tak s demokratickým systémem jako takovým. V poslední době navíc slyšíme ze sousedních zemí a z Bruselu stále častěji hrozby, že státům, které odmítají přijímat migranty, bude za trest snížena podpora z evopských fondů. Tento tlak bude údajně dále stoupat a my se budeme moci přesvědčit o tom, jestli česká vláda reaguje na výzvy jinak než tím, že zvolí rozhodnutí, které snižuje její vlastní politické náklady, ale za to dlouhodobě zatíží občany země.

"Svůdným příkladem pro českou vládu by mohlo být chování jejich západoevropských kolegů v tzv. finanční krizi. Rozhodli tehdy zachránit trestuhodně riskující banky a nesolidně hospodařící státy na úkor generací svých daňových poplatníků. Jak vypadá současné rozhodovací dilema českých politiků konkrétně? V souvislosti s vydíráním ze strany EU hrozbou snížení finančních příspěvků existuje z jejich perspektivy možnost snížit svoje osobní politické náklady tím, že se podřídí a začnou přijímat migranty z inkompatibilních kulturních okruhů. Negativní důsledky takového rozhodnutí by členové vlády nesli (jestli vůbec tak) jen dočasně, ale nezvratně by zatížili jak současné tak i budoucí generace Čechů," podotkl.

V případě, že by opravdu došlo ke škrtům v dotacích by nemohli členové vlády pro své rezorty počítat s dosavadním množstvím peněz, tudíž by museli velmi rychle uspořit, přesouvat v rozpočtu, rušit státní zakázky a obecně udělat četná nepopulární rozhodnutí. To považuje za velmi silné důvody proto, aby se politik tlaku zvnějšku podvolil. Čeští politici se tak prý budou přiklánět spíše k upřednostnění svých zájmů před zájmy voličů a společnosti.

Češi podle něj musí vytrvale a důrazně dávat vládě najevo, co si přejí. "Pomohou tak svým politickým reprezentantům, aby se vzepřeli tlaku zvnějšku a vládli opravdu pro svou zemi. Když však budou občané o svých zájmech mlčet a spoléhat se na to, že jejich politici postoj obyvatelstva znají a jsou dostatečně prozíraví aby rozhodli správně, tak dělají velkou chybu. Přenechají totiž volbu v rukou politiků, kteří mají z podstaty věci jiné priority. Chtějí-li občané, aby jejich politici opravdu vládli pro národ a nikoliv pro pro sebe a cizí mocnosti tak nesmí své politiky opustit, nýbrž jim pomoci ke správným rozhodnutím a posílit jim páteř. Reprezentativní demokracie si zaslouží svůj název a opravdu funguje pouze tehdy, když občané v klíčových otázkách dávají své vládě jasně, trvale a důrazně najevo, co si přejí. Možností k tomu je celá řada. Od psaní dopisů, přes návštěvy v kancelářích svých poslanců a rezoluce až k nenásilným, ale nepřehlédnutelným demonstracím," upozornil s tím, že pokud to lidé neudělají, tak politici zůstanou sami s tlakem z Bruselu a se svými vlastními zájmy.

Znovuzrození Ruska

$
0
0

Emil Kalabus
3.1.2015   CzechFreePress
Éra dominance konceptu americké výjimečnosti je už na svém konci. Ačkoliv jsou Západní teoretici, politici a média vždy absolutně přesvědčeni, že jejich systém je nejlepší, tak se vynoří noví silní hráči s alternativní vizí, a ty nelze v rámci jediného světa ignorovat. Ta globální politická mise, kterou Vladimir Putin důrazně razí, naznačuje, že Rusko sehraje vůdčí roli ve vytvoření nové globální architektury.Rusko znovu od počátku století vystupuje stále více jako sebevědomý a důležitý subjekt mezinárodní politiky. Prosazuje multipolární povahu v uspořádání světa s demokratickými právy všech zemí.

Ruská federace má rozlohu 17 075 400 km 2, tím se stává největším státem na světě. Ruské
území najdeme jak v Evropské části kontinentu, tak v Asijské. Ze strategického hlediska je
taková rozloha klíčová. Z geopolitického hlediska místy problematická.
Trvalo mnoho let, aby Rusko usměrnilo svoji mezinárodní politiku. Tvořilo jakousi bariéru
mezi Evropským a Asijským světem. Bylo třeba si uvědomit, které hodnoty jsou Rusku bližší.
Ovšem ani nyní nemůžeme jednoznačně nazvat Rusko mentálně evropským státem a
samozřejmě ani tím asijským.

Ruská federace je nejen největší země světa, ale také země s velkým potenciálem nerostných
surovin. Tyto faktory z ní dělají téměř automaticky jednoho z hlavních mezinárodních aktérů.
Jelikož je Rusko federativní prezidentská republika, je jasné, že role prezidenta je důležitá jak
ve vnitřních záležitostech, tak hlavně v těch mezinárodních. Prezident uvádí směr své země,
vytváří image, identitu. O prezidentovi takové země, jakou je Rusko, se bude mluvit mnohem
více, než o mnoha ostatních. Vychází to i s důležitosti tohoto státu z hlediska mezinárodních
poměrů a nutí to k přebírání obrovské zodpovědnosti za veškerý chod věcí.

Postavení Ruska ve světě je z velké míry tvořeno jeho jaderným potenciálem. Tzv. jaderná
demokracie patří k těm největším. Přes oficiální smluvní omezení jaderných zbraní, právě
tento armádní potenciál zaručuje Rusku váhu jednoho z nejdůležitějších mezinárodních
aktérů.
Dalším faktorem mezinárodního vlivu Ruska je vytvoření ekonomické závislosti v jiných
zemích a zajištění dlouhodobého obchodního partnerství, které jak už bylo zmíněno, je často
založené na surovinném exportu. Na upevnění pozic v těchto mezinárodních disciplínách
apeluje Putin ve svých ročních spisech.
Specifikou Ruské mezinárodní politiky je jistá sebestřednost, kterou Putin též zdůrazňuje ve
svých projevech a poukazuje na důležitost zachování takové politiky a rozvíjení státního
potenciálu pro dosažení tohoto cíle.

Moderní politický svět již není bipolární a je založen na globální spolupráci. Ruska federace
se do takové politiky musí zapojovat přes veškeré výhrady. Jedinou možností se osamostatnit
je extrémně rychlý rozvoj, který z realistického pohledu není možný.
Dřívější tendence spolupracovat se Západem se Rusku neosvědčily a tak s příchodem
Vladimíra Putina země vyplouvá jiným kurzem. Opouští se od snah o vstup do EU a od těsné
spolupráce s NATO.

Vladimír Putin vytvořil tak pevnou pozici jak doma, tak ve světě ne tolik díky vlastním
úspěchům, kolik zjevným neúspěchům Borise Jelcina v době před odchodem.
V Rusku je situace natolik specifická, že při analýze takového autoritářství lze dojít pouze
k jednomu vysvětlení. Po situaci na počátku devadesátých let a krizi v roce 1998, se lidé bojí
dalších změn, které by nastaly s odchodem Putina. Nemusely by být vůbec k dobrému. Navíc
taková sílová mezinárodní politika prospívá národní hrdosti a spokojenosti s vlastním
prezidentem, který je vidět a slyšet. Politika Vladimíra Putina se silně snaží o znovuzrození
významu Ruska nejen ve smyslu jednoho z důležitých aktérů, má dokonce tendence se stát
hlavním dominantním hráčem. Mnozí spekulují o tzv. konci Západu a západní nadvlády,
proto je velmi důležité pro Rusko mít možnosti, potenciál a významné partnery pro případné
převzetí štafety.

Západní země v čele s USA se snaží Rusko a jeho vývoj přibrzdit svou sankční politikou a umělým snižováním cen ropy ve spolupráci se zeměmi OPEC. OPEC sdružuje 12 zemí exportujících ropu a koordinuje ekonomickou politiku členských zemí, a to zejména v oblasti vyjednávání s ropnými společnostmi ohledně objemu produkce a cen ropy.
Situace se snižováním cen ropy je pro současné Rusko nepříjemná, ale nutí ho nespoléhat pouze na export ropy, ale zaměřit se také na svůj vnitřní trh. To může RF paradoxně pomoci k dalšímu rozvoji.

Rusko dnes zaujímá veskrze pozitivní roli při urovnávání mezinárodních vztahů.

Ale jak píše Josef Kůta. Zbývá otázka. Bude i nadále působení Ruska převážně pozitivní, dané jeho současnou silou, směřující ke spravedlivému uspořádání mezinárodních vztahů, nebo podlehne tlaku růstu vlastní velikosti a bude postupně provádět imperiální politiku? To je historické prokletí všech velmocí (podlehl tomu do jisté míry i Sovětský svaz). Rusko je dnes kapitalistickou zemí a chová se podle toho a může tomuto lákání podlehnout. To by vedlo k vážným důsledkům ve střetu s dalšími velmocemi a nakonec by znovu Rusko vnitřně i navenek oslabilo. To je ale otázka pro budoucnost.

Svět potřebuje Rusko neimperiální.

Zdroj: Vladimír Putin a Rusko v mezinárodních vztazích
seminární práce Margarita Tsagareyshvili
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live